Skip to main content

Full text of "Zprávy o zasedání královské českē společnosti nauk"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non- commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at http : //books . google . com/| 




Zprávy o zasedání královské 
české společnosti nauk 



Kónigiich-Bóhmische Gesellschaft der 
Wissenschaften Třída matematicko-prírodovědecká 



HARVARD UNIVERSITY. 



LIBRA lí Y 



MUSEITM OF OOMPAHATIVE ZOOLOGT. 







Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



věstník 

KRÁLOVSKÉ 

České společnosti nauk 



TRlDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROČNÍK 1899. 



S n TABULKAMI A U9 OBRAZCI V TEXTU. 



-««>- 



V PRAZE 1900. 

RULADIM IRÁLOYSlft CBSKft SPOLtCiOSTl MilUI. 
V KOMMJSSI U PR. ftlVNÁČE, 



Digitized by 



Google 



SiTZUNGSBERICHTE 



DER KOIIOL. B6filllSCHI1l 



GESELSCHAFT DER MlSCHJm. 



MATHEM ATISGH - NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE. 



JAHRGANG 1899. 



mít 28 TAFELN UND 16S TEXTnGUREN. 



-<»>■ 



."^PRAQ 1900. 

fBRLAO DII lOmOL. bOhM. GBSBLLSCBáFT DBR YISSBBSCBánBII. 

IN COMMISSION BŠI PR. 'ftlTNÁČ. 



Digitized by 



Google 



A^ 



•>' 



^' Seznam přednášek 

konan^di Te schMich třídj mathematícko-pMoTědecké 



Dne 13. ledna. 

DYornf rada prof. Dr. F. J Studnička: Nové příspěvky k nauce 

o deteiminantech. 
Prof. Dr. F. Augustin: Poměry teploty v zemích sudetských. 

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898. 
Proi Dr. J. V. Roh on: O devonských rybách Timana na Rusi. 

Dr. L. čelakovský ml: Anatomické rozdíly v listech ramosuích 

sparganeí. 
Assist. E. Votoček a £. Ženíšek: O elektrolytické modifikaci 

methody Sandmeyer-Gattermannovy. 
J. Podpěra: Příspěvky ku bryrfogií Cech Východních. 
Prof. Dr. L. Čelako-vský: Epilog k mému pojednání o semenících 

Angiospermů. 

Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. (Bfezenské) křídového útvaru v Po- 
obří. 



Digitized by 



Google 



AUG 91 1901 



Verzeichiiis der Vortráge, 

lelclie ifl lefl Sítzuogefl t matliematiscIi-oÉrwisseoscbaftliclien Classe 

im Jahre 1899 abgehalten wurden. 



Den 18. Januar. 

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studnička: Neue Beitráge žur Determi- 
nantenlehre. 

Prot Dr. F. Augustin: Die Temperaturverháltnisse der Sudeten- 

lánder. 
Prof. Dr. J. N. Woldřich: Die Erdrutschung bei Klappai v. J. 1898. 
Prof. Dr. J. V. Rohon: Die devonischen Fische von Timan in Russ- 

land. 
Dr. L, Čelakovský jun.: Anatomische Unterschiede in den Bláttem 

ramoser Sparganeen. 
Assist E. Votocek u. E. Ženíšek: Uber eine elektrolytische 

Modification der Sandmeyer-Gatterraanďschen Methode. 
J. Podpěra: Beitráge zur Bryologie des ostlichen Bohmen. 

Prof. Dr. L. Čelakovský: Epilog zu meiner Schrift uber die Pla- 
centen der Angiospermen. 

Pr(rf. V. Zahálka: Die IX. (Príesener) Etage der Ereideformation 
im Egergebiete. 



Digitized by 



Google 



VI Seznam přednášek. 

Dne 27. ledna. 
Dr. B. Němec: Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Dne 24. února. 

Dr. B. Němec: O vlivu nízkých temperatur na meristematická pletiva. 

¥, Ryba: O novém Megaphytuni z uhelné pánve Mirešovské. 

Prof. Č. Zahálka: Pásmo X. (Teplické) křidového útvaru v Poohří. 

Dne 10. března. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Příspěvek k tetraedrometrii. 
Dr. F. K. Studnička: O některých modifikacích^ tkáně epithelialní 

specielně epidermis a rohových zubů se týkající. 
Prof. Dr. J. Palacký: O roašíření sfagneí. 

Dne 24. března. 

Assist. J. Hanuš a A. Stocký: Rtutičnaté soli něktei7ch ky- 
selin organických. 
Assist. E. Votoček: O methyl pentose z konvolvulinu. 
J. K. Želízko: O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 

F. Smyčka: První zpráva o výskytu Emys Lutaria Mars.' v poříčí 
Odry na Moravě a v Slezsku rakouském. 



Dne 14. dubna. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O protidružných a po- 
družných determinantech soujmenných. 



Digitized by 



Google 



Yerseidmis der Vortrftge. YH 

Den 27. Jannar. 

Dr. B. Němec: Beitrage zur Physiologie und Morphologie der 
Pflanzenzelle. 

Den 21 Febmar. 

Dr. B. Němec: ťJber den Einfluss niedriger Temperaturenaufmeri- 

stematische Gewebe. 
F. Ryba: Uber ein neues Megaphytum aus dem Miroscbauer Stein- 

kohlenbecken. 
Prof. V. Zahálka: Die X. (Teplitzer) Etage der Kreideformation 

im Egergebiete. 

Den 10. Mftrz. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Tetraedrometrie. 
Dr. F. E. Studnička: Uber einige Modifikationen des Epithelial- 
gewebes speciell die Epideimis und dle Hornzáhne betreffend. 
Prof. Dr. J. Palacký: Uber die Verbreitung der Torfmoose. 

Den 24. M&rz. 

Assist J. HanuS u. A. Stocký: Uber Merkursalze einiger orga- 

nischen S&uren. 
Assist E. Votoček: Ober Methylpentose aus dem Konvolvulin. 
J. E. Želízko: Uber die Kreideformation in der Umgebung von 

Pardubic und Hřelouč. 
F. Smyčka: Erster Bericht ttber das Vorkommen der europáischen 

Sunipfscliildkrote (Emis Lutaria Mars.) im Flussgebiete der Oder 

iu Máhren u. oesterr. Schlesien. 

Den 14. AprfI. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička. Uber contrajugirte und sub- 
jugirte cómplexe Determinanten. 



Digitized by 



Google 



vin Sesnám předn&iek. 

Prof. Dr. F. Vejdovský: O významu t. ^v. můstků mezibuaěčných 

ProL Dr. J. Barvíř: O zlato- a stříbronosnosti některých hornin 
a žilovin hlavně ve středních Čechách dle analjrs vlastních vzorků. 

Dr. A. Mrázek: Příspěvky k poznání vývoje Gregarin. 

Dr. V. Novák a Dr. O. Šulc: Elektrolytický superoxyd stříbra II. 
F. Rogel: O počtu kmenných čísel pod urCitou velikostí. 

Dr. E. Rádi: O významu křížení vláken nervových v optiku členovců. 

F. Bubák: Výsledky mykologického prozkoumání Čech r. 1898. 
J. Rohlena: Příspěvky ku poznání variací trav českých. 

Dne 19. května. 

Dvortií ráda prof. Dr. F. J. Studnička: O číslech Euklidových. 
Prof. Dr. J. N. Woldřich: Geologicko-palaeontologické příspěvky 
z křidového útvaru u Ofetroměře. 

Dr. Edvín Bayer: Nové rostliny křidových vrstev^ peruckých 
v Čechách. 

A. Jelínek: Rula granatická z okolí Tábora. 
V. J. Procházka: Miocén Moravský II. 

Dne 9. června. 

Dtorní řada plrof. Dr. F. J. Stud nicka: Příspěvek k naoce o knižných 
úkonech. 

Prof. Dr. J. V. Roh on: O paríetalních organech a parafysách. 
Dr. F. K. Studnička: Vířivé buňky a t. zv. kutikularní buúky. 
E. Votoček a J. Šeboť: O kyselině arabinové z řepy cukrové 
Dr. A. Mrázek: Studie o sporozoích. II. Glugea Lophii Dofleki. 
Vrch. insp. F. Schrockenstein O massivnídi faomináeh. 



Digitized by 



Google 



Verxnidbntft éfsr Voilr&ge. l^ 

Prof. Dr. F. Yej dovský: Uber die Bedeutuag der sog-.Intercellular- 

brflcken. 
Prof. Dr. J. Barviř: Uber den Gold- und Silberhalt émig(» Cresteine 

nnd Gangbildungen nach Analysen eigener Proben. 

Dr. A. Mrázek: Beitráge zur Kenntnis der Entwickelung der (jré- 

garínen. 
Dr. V. Novák u. Dr. O. Šulc: Elektrolytisches Silberoxxd íl. 
F. Rogel : Becorsive Bestímmong der Anzahl PrimsaUea uter ge- 

geben^i Grenzen. .; 

Dr. E. Rádi: Uber den Bau und die Bedentung der Nervenkreuzungen 
im Tractus opticus der Aithropoden. 

F. Bubák: Resoltale der mykologischen Durchforschung Bóhmens 

im Jahre 1898. 
J. Roh len a: Beitráge zur Kenntnis der Variation bohmiscber .G^;áai|i: 



Dm 191 MaL - - - i . -^ i 

■■'•;.' ''.í ;,. i j;. í 
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Uber Euklidiscbe Zaktol. 
Pr«t Dr. J. K. Woldtich: Beitráge zur geologiach-palaeontologiséfaéki^ 
Kenntnis der Kreideschichten in der Umgebung von Ostroměř. 

Dr. Edwin Bayer: Einige neue Pflanzen der Perucer Kreidescichten 
in Bohmen. 

1. Jelínek: Granatfíihrender Gneiss aus der Umgebung von Tábor, 
y. J. Procházka: Miocaen von Mahren II. 



Bea 9. J«bí. 

Bořrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag aur Theorie der kyk- 

lischen Fnnktionen. 
Prof. Dr. J. V. Rohon: Uber Parietalorgane und Paraphysen. 
Dr. F. K. Studnička: Flimmerzellen und sog. Cuticularzellen. 
E. VotoCek und J. Šebor: ť)ber Arabinsáure aus der . Zuckerrflbe. 
Dr. A. Mrázek: Sporozoenstudien IL Glugea Lophii Doflein. 
Obennapector F. Schrockenst^in: Uber Massengesteine. 



Digitized by 



Google 



X SdzaiAm přednášek. 

Ďne 7. ěervénee 

Dvorni rada prof. Dr. F. J. S t u d n i (^ k a : Další doplňky nauky o kružných 

úkonech. 
Prof. Dr. J. V. Ro h o n : Wíspěvek k morfologii devonských ryb v horním 

ústavn v Petrohradě 
Dr. F. K. Studnička: a) Příspěvek k mikroskopické anatomii parie- 

talních orgánů, bj Ventriculus terminalis míchy nižSích obratlovců 

a jeho obsah. 
Dr. J. Matiegka: První lebka z Čech s „Os malare bipartitum.*' 



Dne 13. ř^na. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. S t u d n i č k a : Zpráva o sinusových tabulkách 
Tychona Brahe, objevených v universitní knihovně pražské p. ku- 
stodem J. Truhlářem. 

Prof. Dr. J. Velenovský: Dodatky ku floře bulharské. 

Docent Dr. J. Matiegka: Doklad o pobytu diluvialního člověka v okolí 
mělnickém. 

Dr. M. Re m e á : Poznámky o sladkovodních mechovkách severní Moravy. 



Dne 10. Mtopadu. 

Dvorní rada prof. Dr.F.J. Studnička: O determinantech figurovaných. 

Dr. F. K. Studnička: Studie o ependymu centrálního nervstva ob- 
ratlovců. 

Doc« Dr. B. Němec: O vypuzování nerozpuštěných tělísek z buněk 
blanou obklopených. 

Dr. A. Krejčí: Další poznámky o některých minerálech píseckých. 

Prof. Č. Zahálka: Geotektonika křídového útvaru v Poohří. 



Dne 24. listopadn. 

J. Podpěra: Bryologické příspěvky z jižních Čech. 



Digitized by 



Google 



Verzeichnis der Vortr&ge. XI 

Bea 7. ínU 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Weitere ErgánzungeD zur Theo- 

ríe der kyklischen Funktionen. 
Prof. Dr. J. V. Roh on: Beitrag zur Morphologie der devonischen 

Fische im Berginstitut zu St. Petersburg. 
Dr. F. K. Studnička: a) Beitrag zur mikroskopischen Anatomie der 

Parietalorgane, b) der sog. Ventriculus terminalis des Ríicken- 

markes einiger niederer Wirbeithiere u. sein Inhalt. 
Dr.J. Matiegka: Der erste Schádel mit dem ^Osmalare bipartitum* 

au8 Bóhmen. 

Den 13. Oktober. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Bericht iiber die vom H. Custoa 

J. Truhlář in der Prager Universitats-Bibliothek entdeckte Sinus- 

tafel Tycho Brahe's. 
Prof. Dr. J. Veleno v 8 ký: Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 
Docent Dr. H. Matiegka: Nachweis uber den Aufenthalt des dilu- 

vialen Menschen in der Umgebung von Melnik. 
Dr. M. Remeš: Bemerkungeu uber Susswasser-Bryozoén des nord- 

licfaen Máhrens. 



Den 10. NoTember. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: ťlber figurirte Determinanten. 

Dr. F. K. Studnička: Studieu ftber das Ependym des Central nerveu- 
systems der Wirbeithiere. 

Doc. Dr. B. Němec: Uber Ausgabe ungelóster Kórper aus hautum- 
kleideten Zellen. 

Dr. A. Kr ejčf : Weitere Notizen tlber einige Miiieralien aus der Um- 
gebung von Pisek. 

Prol Č. Zahálka: Greotektonik der Kreidefonnation im Egergebiete 



Den 24. November. 

J. Podpěra: Uryologische Beitrage aus Stídbohmen. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



I. 
Die Temperaturverhftltnisse der Sudetenlftnder. 

Von Prof. Dr. F. Augustin ín Prag. 
(Vorgelegt den 13. Jftnner 1899.) 

I. TheU. 

In der vorliegenden Arbeit hábe ich mir zur Aufgabe gestellt, 
die in den Landern des bohmisch-mahríschen Mittelgebii^es wáhrend 
der Periodě 1851/90 gemachten Temperaturbeobachtungen zu sammeln 
ond nach bewáhrten Methoden zu bearbeiten. Dieselbe zerfallt in zweí 
Tbeíle, von denen der erste die nothigen Angaben uber die Methoden 
imd die Resultate der vorgenommenen PrĎfung des Beobachtungs- 
miteríals und der Ableitong vergleichbarer Temperaturmittel, femer 
eine Znsammenstellang der Normalmittel f&r die wichtígeren Yer- 
^eicbsstationen, Tabellen mit den Monats- und Jahresmitteln der 
Temperatur an diesen Stationen, Untersuchungen tiber die Veraender- 
lichkeit dieser Mittel u. s. w. enthált. Im zweiten Theile, welcher 
bald dem ersten ndchfolgen soU, werden die Temperaturmittel fOr 
sammtliche in den Sudetenlándem und den angrenzenden Gebíeten 
vorhandene Stationen bezogen auf die Normalperiode 1851/90 nebst 
einer Darstellung des jáhrlichen Temperaturganges, der vertikalen 
Temperatorabnafame und der horizontalen Temperaturvertheilung 
gegeben. 

Die Vollendung der vor lángerer Zeit in Angriff genommenen 
.Krbeit hatte sich gegen Erwartung verspatet. Erstlich haben mich 
▼erschiedene Bemfspflichten von derselben abgehalten, dann hat die- 
selbe in Laufe der Zeit eine betráchtliche Erweiterung erfahren, indem 
nach ond nach eine lángere Beobachtungsperiode (1851—1890) und 
em grosseres Landergebiet in Betracht gezogen worden ist. Da gerade 
m den letzten zwei Decennien viele neue Beobachtungsstationen 

llttkcaaiMdi-BatarwiMeiMchaiUidie CImm 1899. 1 



Digitized by 



Google 



2 I. F. Augastía: 

errichtet worden sind, so war auch ein iiberaus zahlreiches Beob- 
achtungsmaterial zu bewaltigen. 

Das Gebiet, dessen Temperaturverháltnisse hier behandelt und 
untersucht werden, erstreckt sich im Ganzen uber 6 Lángengrade von 
12n0' E bis 18^0' E und uber 3 Breitegrade von 48^0' N bis 5in0' N. 
Esumfasst dle Kronlánder Bohmen, Máhren und West-Schlesien, Nieder- 
und Oberosterreich bis zur Donau und die angrenzenden Theile von 
Bayem, Sachsen und Preussisch-Schlesien. Da fur die ubrigen oster- 
reichisQhen Kronlánder bereits entweder eingehende Uiitersuchungen 
der Temperaturverháltnisse, *) oder wenigstens auf Grund des neueren 
Materials berechnete Normalmittel der Temperatur vorhanden sind, **) 
so musste die hier schon seit lángerer Zeit bestehende Lůcke aus- 
gefíillt werden. Die Temperatur ist eines von den wichtigsten klima- 
tischen Elementen und das Bedurfniss einer Verwerthung des bereits 
stark angewachsenen Beobachtungsmaterials macht sich immer mebr 
fiihlbar. Um den Einfluss der einzelnen Gebirgszuge auf die Tempe- 
raturvertheilung genauer bestimmen zu konnen, musste das Arbeits- 
feld weiter uber die politischen Grenzen ausgedehnt und mussten 
einige auslándische, namentlich Gebirgsstationen herbeigezogen werden. 
Einzelne entfernte Stationen wie MUnchen^ Torgau, Breslau etc, die 
iiber lange :lie ganze Periodě ausfttllende und verlássliche Beob- 
achtungsreihen verfíigen, wurden als Normalstationen benútzt. 

Da die Stationen, deren Temperaturbeobachtungen hier bearbeitet 
worden sind, verschiedenen Beobachtungsnetzen angehóren und es mit 
gewissen Schwierigkeiten verbunden wáre, in zweifelhaften Fállen auf 
die Originalaufzeichnungen zurtickzugreifen, so wurden die durch 
Průfung als fehlerhafl erwiesenen Dateii dadurch unschádlich gemacht, 
dass sie entweder von der Mittelbildung ausgeschlossen oder durch 
inteiT)olirte Daten ersetzt worden sind. Das hier benutzte Beobachtungs- 
material ist den Publicationen der den verschiedenen Netzen vorste- 
henden meteorologischen Institute entnommeu und vor der Bearbeitung 
durch Vergieichungen sorgfáltig gepnift worden. Ausserdem wurden hier 
auch die Arbeiten, welche die Temperaturverháltnisse der einzelnen 
Orte oder der einzelnen Gegenden innerhalb des bezeichneten Gebietes 
behandeln, besonders zur Vergleichung der einzelnen Temperaturmittel 



♦) Hanni „Die Temperaturverháltnisse der Ósterreichischen Alpenl&nder.** 
Sitzb. d. k. Akademie 1884 a. 1885. 

*♦) Df. M.Margtdes Temperaturmittel aus den Jahren 1851—85 und dreissig- 
j&hrige Mittel f. 120 Stationen in Ost-Schlesíen, Galizien, Bukoirina, Oberangam 
u. SiebenbOrgen. Jahrb. d. k. k. Central- Anetalt Jahrg. 1886. 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltiiisBe dei Sudetenl&Dder. 3 

má der daraus berechneten Resultate benlitzt. Als Hauptquellen, 
welchen das bier zu bearbeitende Beobachtungsmaterial entnomroen 
wordeo ist, sind folgende zu nennen. 

JahrbUcher der *. k, CentrcďAnstalt fur Meteorologie und Erď 
magnetísmus in Wien. Band I-YIII., Alte Folge, umfasst die Beob- 
achtungen aus der Periodě 1848-1856. „Die ŮbersicfUen der Wiť 
terung^ enthalten die Beobachtungen 1857—1863. JahrbUcher, Neue 
Folge, Bd. I-XXXI mit den Beobachtungen 1864 1894. Die nocb 
onpubliciiten Beobachtungen des Jahrganges 1895 fdr die Stationen 
Bohmens verdanke ich einer schriftlichen Mittheilung der k. k. Gentral- 
Anstalt. 

Berichte der meteorologischen Commission des naturforschenden 
Veránes in BrUnn^ Jahrgang 1881—1890. Diese vom Regierungsrath 
G. v. Niessl herausgegebene Publication liefert verwerthbare Tempe- 
mtorbeobachtungen fíir eine betráchdiche Anzahl der Stationen in 
Máhren und Schlesien, die íni Interesse der Land- u. Forstwirtschaft 
prricbtet worden sind. Die zahlreichen meist von Oekonomen und 
Forstmannem geleiteten Stationen liefem ein Materiál, das besonders 
zor Untersuchung iiber die mannigfachen Localeinfliisse, namentlich 
den EinJluss der Bodenkonfiguration und der Wálder auf die Tempe- 
ratur verwendet werden kann. 

Ich hábe alle Stationen dieses Netzes hier aufgenommen, die 
wenigstens dber die Beobachtungen eines Lustrums verffigen, so dass 
die in Máhren u. Schlesien zur Untersuchung der Temperaturver- 
haltoisse sich darbietenden Stationen am dichtesten sind. *) 

Meteorologische Beobachtungen im Konigreiche Bagem. Band I-XIL 
Ira X. Bandě (Jahrgang I8881 veroflfentlicht Karl Singer fttr Síid- 
deatschland die auf die 3Qjáhrige Periodě 1S51/80 reducirten Tempe- 
ratormittei, von welchen hier die Mittel der Stationen im bayerischen 
Bohroerwalde benůtzt worden sind. Band XII enthált die Abweichungen 
der Temperaturmittel fiir MUnchen und Bagreuth. 

Dr. C Bruhns: Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen 
angesteUt an den sáehsischen Stationen. Jahrgang I-XIL Monatliche I 

I 
*) Es worden zwar aoch an TÍelen ombrometrischen Stationen in Bdhmen | 

Temperatiiraofieichnungen gemacht und in den Ergthniaíen der omhrometrttchen 
•Sta/úmai al^jáhrlich Terdffentlicht, die aber nicht zor Verwendong kommen konnten, 
weil die Tom TechnitcheH Bureau des Landeskulturratlies gelieferten Beobachtungs- 
iottnunenU šosserst prímitiy ond die Beobachtangstermine 6^* 12^ 6^ hdchst 
umreckmlssig gewesen sind. 



Digitized by 



Google 



4 I. F. Augustin: 

Berichte iiber die Resultate aus den meteorologischen Beobacbtungen 
1868—1879. 

Jahrhuch des kónigl, sáchsischen meteorologischen Instittdes, Jahr- 
gang I- VIII. Jahrg., III (1885) enthált die Monats- u. Jahresresultate 
der in den Jahren 1876 bis 1881 angestellten meteorologischen Be- 
obacbtungen an einigen Statíonen in Sacbsen. In demselben Jahrgang 
veroffentlicht Dr. ILHoppe: Ergebnisse der Temperaturbeobachtuogen 
an 34 Statíonen Sachsens von 1865—1884 und in Leipzig von 1830 
bis 1884. Es kommen hier besonders die Statíonen mit lángeren 
Beobachtungsreihen im Erzgebirge in Betracht. 

Klimatologie von Detdschland aus den Beobacbtungen im Zeit- 
raum 1848—1872. Monatmittel der Luftwárme veroffentlicht von H. 
Dove, Preuss. Statistik XXXII. 

Monatliche Mittel der Jahrgánge 1873—1878, Preuss. Statístík 

xxxní-xxxviii. 

Ergebnisse der nieteorólogischen Beóbachtungen ira J. 1879—1884 
und Jahrgang 1885 — 1890 veroffentlicht vom konigl. Preuss. Meteoro- 
logischen Institute. 

Von den Statíonen des angi-enzenden Schlesiens haben fiir die 
Darstellung der Temperaturverhaltnisse die Schneekoppe und der 
Glatjser Schneeberg eine besondere Bedeutung. Ferner werden die 
Statíonen mit langen Beobachtungsreihen Torgau, Górlitz und Breslau 
in der vorliegenden Arbeit als Normalstationen benutzt. 



Die PrOfung des Beobachtungsmaterials. 

Bei der giossen Menge der Statíonen und bei der Lange der 
Beobachtungsreihen kanu vorausgesetzt werden, dass das Beobachtungs- 
materiál mit vielfachen Mángeln und Storungen behaftet ist. Da man 
aber zu verlásslichen Resultaten nur auf Grund von zuverlássigen und 
genauen Beobacbtungen gelangen kanu, so musste das gesammte 
Materiál vor der Bearbeitung einer sorgfaltigen Priifung unterworfen, 
die Mángel und Storungen beseitigt werden. Die Vergleichung der 
Beobachtungsreihen, die Untersuchung auf ihre Homogenitát, die Aus- 
scheidung unrichtiger Temperaturmittel von der Bearbeitung hatte 
sehr viel Zeit und Miihe in Anspruch genommen. 

Soli die Beaibeitung der Temperaturbeobachtungen von Erfolg 



Digitized by 



Google 



Die Temperatarrerháltnisse der Sudetenlftnder. 5 

begleítet sein, so muss ihr eine PrQfung díeser Beobachtungen vor- 
aasgeheo. Diese muss sich ohne Ausnahme auf sfimmtliche Beob- 
achtungen erstrecken, selbst anf solche, die unter den gíinstigsten 
Verhaltnissen angestellt worden sind und gegen welche kein Yerdacht 
vorliegt, dass sie fehlerhaft sein konnten. Die Notwendigkeit der 
Práfang einer jeden Beobachtungsreihe hat darin íhren Grund, dass 
die Fehlerquellen zahireich sind, welchen die Temperaturbeobachtungen 
ond die daraus berechneten Mittelwerthe unterliegen. Es soUen híer 
die hauptsachlichsten yon diesen Fehlerquellen angeftihrt werden, um 
die Notwendigkeit der Pi*fiíung besser ersichtlich zu machen. 

1) Instrumentale Correctionen. Da die Thermometer mit der Zeit 
eine Veraenderung erieiden in Folge des Aufrttckens des £ispunktes» 
so ist es notwendig das Thermometer ofter in Bezug auf den Eis- 
puokt entweder durch Vergleíchungen mit einem Noimalthermometer 
oder mittels des schroelzenden Eises oder Schnees zu prtifen. Wird 
diese PrOfung vemachlássigt, so werden die Thermometer mit der 
Zeit hdhere Werthe angeben. Die Station wird in Folge der Ver- 
nachlassigong instrumentaler Gorrectionen wármer erscheinen. Der 
entgegengesetzte Fall kann eintreten, wenn áltere Thermometer durch 
Deuere genauere ersetzt werden. Eine Aenderung in den Temperatur- 
iDgaben in Folge des Wechsels der Beobachtungsinstrumente wird 
ofter an Stationen mit iSngeren Reihen beobachtet. 

2) Aenderungen in der Aufstellung der Thermometer. Es giebt 
nor wenige Stationen, die sich der Stabilitát in der Aufstellung der 
Beobachtungsinstrumente rflhmen kónnen, an welchen wahrend der 
gaozen Beobachtungsdauer die Aufstellung dieselbe geblieben wáre. 
Da es in jedem Beobachtungssysteme meist nur freiwillige Beobachter 
sind, welcle die Beobachtungen in ihren Privatwohnungen vomehmen, 
gewohnlicb an den vor dem N-Fenster aufgestellten Thennometern, 
80 findet bei einer jeden Úbersiedelung des Beobachters in eine andere 
Wohnung, oder bei einem Personenwechsel auch ein Localwechsel 
statt, der die Ergebnisse der Beobachtungen beeinflussen kann. Durch 
die Aufstellung der Thermometer im Bereiche anderer LocaleinflOsse 
kanu eine Storung in der Aufeinanderfolge der Temperaturbeobachtungen 
verursacht werden. Indem die Station eine andere geworden ist, hórt 
die Reihe auf homogen zu sein. Wie spáter bei mehreren Gelegen- 
heiten gezeigt werden wird, zerfallen in Folge von ofteren Personen- 
and Localwechsel Umgere Beobachtungsreihen in mehrere ganz selbst- 
standige Reihen, die zu verschiedenen Mitteltemperaturen fOr die 
Station fUiren. Es wird dann oft sehr schwer die Reihe durch An- 



Digitized by 



Google 



6 L F. Aagustín : 

bringung von Correctionen homogen zu machen. Namentlich werden 
bei eínem Localwechsel in Stadten, wo man nicht immer uber einen 
gíinstigen Aufstellungsort verftigen kann, die Therraometer unter ganz 
anderen Localeinfllissen aufgestcllt. Haben die Thermometer bei einem 
Localwechsel eine freiere Aufstellung in der Náhe der Stadt erhalten, 
80 werden sie die Landtemperatur anzeigen, wáhrend sie Mher inmittt^ 
der Háusermassen die Stadttemperatur angegeben haben. Solche Fálle 
kommen ófter vor, dass die Station aus der Stadt in die Dmgebung 
derselben oder umgekehrt verlegt worden und dass die Beobachtungs- 
reihe dadnrch unterbrochen worden ist. Úberhaupt ist der Personen- 
und der Localwechsel an den Stationen die ergiebigste Quelle der 
Storungen in der Homogenitat der Beobachtungsi'eihen. Um den aus 
dera Localwechsel entstehenden Úbelstanden zuvorzukommen, trachtet 
mau jetzt die Stationen moglichst in oflfentlichen Gebáuden zu unter- 
bríngen, wo auch die Beobachter eine stándige Wohnung haben 

3) Aenderungen in der Umgebung des AufstéUungsortes, Die 
Umgebung der Thermometer ist manchmal in Stadten und zusammen- 
gebauten Ansiedelungen Aenderungen unterworfen, welche auf die 
Beobachtungen einen storenden Einfluss ausiiben. Es kommen solche 
Fálle vor, wo die Instiiimente dieselben geblieben sind, wo sich die 
Aufstellung derselben nicht geándert hatte und wo dennoch die Sta- 
tion eine ganz andere geworden ist. Solche Storungen der Temperatur- 
reihen bei einer konstanten Aufstellung der Thermometer werden ge- 
wohnlich durch Zu- und Neubauten in der Umgebung der Station 
verursacht. Hofrath Hann, welcher die LocaleinflUsse eingehend unter- 
sucht hatte, giebt daf&r sprechende Beispiele an in der Abhandluug: 
jyDie Temperatur von Wien und Umgebung ^ nebst einer Studie Uber 
den Nachweis von LocaleinflUssen auf die TempercUurmittel.^ *) Die 
Auffindung von Storungen dieser Ait ist mit Schwierigkeiten verbunden, 
indem dazu eine genaue Localkentniss der Beobachtungsstation 
nóthig ist. 

4) Wechsd der Beobcichter. Der Personenwechsel wird auch oft 
von Aenderungen in verschiedenen Reihen begleitet, obgleich solche 
Aenderungen nicht so sehr in die Wagschale fallen, wie beim Luft- 
druck. Unter den vielen Beobachtern wirJ es immer einige weniger 
gewissenhafte geben, die sich an ein praecises Einhalten der Beob- 
achtungstermine nicht gewóhnen konnen und in Folge dessen falsche 
Temperaturangaben aufzeichnen, die dann vollig unbrauchbar sind, 

♦) Die Temper€UurverhaUrU$ie der Siterretchtsehen AlpenUtnder II. Tlieil. 
SiCzb. d. k. Akftd. in Wien 1885. 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltnisse der Sudetenl&nder. 7 

weil es verg^Iiche Arbeit wáre, dieselben aaf die richtigen Werthe 
zurQckzafahren. Die aus solchen falschen Beobachtungen abgeleiteten, 
wíUkfLhrlichen Mittel werden sofort erkannt bei der Vergieichung mit 
den Mittela der Nachbarstationen. 

Uoregelin&ssig aufeinander folgende Mittel trifft man auch oft 
an aolchen Stationen an, wo sich abwechselnd mehrere und nicht 
ímmer gieicbgeiibte und gewissenhafte Beobachter an den Temperatur- 
ablesungen betheiligen, wie es an den in Schulen und anderen Anstalten 
antergebracbteii Stationen, wo man die unregelmássigen Storungen 
io den Beobachtungsreihen nicht anders erkláren kann als dnrch das 
weniger gewissenhafte Einhalten der Instructionen. Nach WUd konnen 
haoiig Name und Stand der Beobachter ein Kriterium fúr die grossere 
oder geringere Zuverlássigkeit der Beobachtungen abgeben. *) 

5) FeMer in der Berechnung und der Publication der Beob- 
acktungsrestdtate. Es werden sich bei der grossten Vorsicht und Ge- 
wissenhaftigkeit einzelne Rechnungs- und Druckfehler in dem reich- 
lichen Ziffernmaterial der meteorologischen Publícationen einschleicheu, 
die selbstverstandlich auch ven der Bearbeitung des Materials auszu- 
schliessen sind. 

NamenUich sind in dieser Hinsicht die alteren Beobachtungen, 
bei welchen keine so grosse Sorgfalt auf die Berechnung und die 
Publication der Resultate, wie in neuerer Zeit verweadet worden 
ist, vor ihrer Benútzung zu prúfen. 

Soli man die groberen Fehler und Unterbrechungen in der 
Homogenitát der Beobachtungen beseitigeu, so mtissen dieselben vor- 
erst ausfindig gemacht werden. Das Auffinden oder Konstatiren der 
Stdrungen in den Beobachtungsreihen ist jedoch mit Schwierígkeiten 
verbunden. Man kann zwar allgemein die Qualitát der Beobachtungs- 
reihe nach den in Gebrauch befindlichen Instrumenten, ihrer Auf- 
stdlung, nach dem Namen und dem Stande der Beobachter, den Be- 
obachtungsterminen und den Localverháltnissen beurtheilen, aber zur 
genauen Auffindung aller der Stdrungen, die eine Reihe unsicher 
machen, kann man durch die Kenntniss der genannten Umstande nicht 
gelangen. Dazu muss man yerlássliche Beobachtungen einer Nachbar- 
station haben und mit ihrer Hilfe den Werth der zu prúfenden Reihe 
ootersuchen. Die Untersuchung der Beobachtungsreihe geschieht 
dann durch Vergleichungen der Temperaturmittel der einen mit den 
korrespondirenden Mitteln resp. Abweichungen der anderen Reihe. 



*) Teaqieraturyerh&ltaisse des russischen Reiches p, 188 St. Peter^urg 1881. 



Digitized by 



Google 



g I. F. Augustin: 

Das Verfabren, welches man jetzt allgemein zur Pnifung der 
Beobachtungsreíhen anwendet, besteht nacb Hann darin, dass Diffe- 
renzen gebildet werden zwischen den Mittelwertben der zu unter- 
suchunden Reihe und den gleichzeitigea Werthen einer Normal- 
station, an welcher fůr die ganze Periodě eine ununterbrochene Reihe 
von Temperaturaufzeichnungen vorliegt und dass untersucht wird, ob 
zwischen den Werthen eine Úbereinstimmung ftir die ganze Periodě 
stattfindet oder nicht. Lamont *) hatte bei mehreren Gelegenheiten 
gezeigt, dass die Diflferenzen zwischen den gleichzeitigen Temperatur- 
mitteln zweier naheliegender Orte nahezu konstant seien. Dadurch 
bieten die Diflferenzen die Moglichkeit die Fehler in der verglichenen 
Reihe aufzudecken, wenn die Beobachtungen der Normalstation sicher 
sind. Die Príifung besteht dann in der Unterauchung der Diflferenzen 
und der in denselben vorkommenden Unregelmassigkeiten, aus welcben 
man wieder einen Schluss zieht auf die in der betreflfenden Reihe 
vorkommenden Storungen. 

Durch die Bildung der Diflferenzen der einzelnen Temperatur- 
mittel gegen die korrespondirenden Mittel einer guten Normalstation 
kann man, wie Hann vielfach nachgewiesen hatte, mit genůgender 
Schárfe einzelne Fehler, namentlich aber die Unterbrechungen in der 
Homogenitat der Beobachtungsreíhen an den gewóhnlichen Stationen 
konstatiren. Man kann gute Reihen von schlechten unterscheiden 
und sich das Mitfůhren des unbrauchbaren Materials ersparen. 

Anstatt der Diflferenzen der ganzen Mittelwerthe kann man auch 
die Diflferenzen der Abweichungen dieser Mittelwerthe vom Gesammt- 
mittel verwenden und mit ihrer Hilfe die Homogenitat der Reihen 
untersuchen. Man rechuet hier nach Elimination der normalen Diflfe- 
renzen mit den durch die allgemeinen Witterungsverháltnisse verur- 
sachten Storungen, die tiberall in einem gewissen Umkreise den 
gleichen Betrag haben sollen und schliesst die durch anderweitige 
Ursachen hervorgerufenen Storungen aus. 

Da nach Dove**) die Abweichungen von der mittleren Tempe- 
ratur desselben Zeitabschnittes nicht local auftreten, sondem sich 
gleichzeitig ttber grossere Strecken der Erdoberfláche verbreitet zeigen, 
so werden die Unterschiede der Abweichungen benachbarter Stationen 
gleich Null sein mtissen, oder werden nur um einen kleinen Betrag 
von der Null abweichen. In Folge dessen werden etwaige Storungen 

♦) Jahrbuch d. k. Sternwarte bei Míincben fflr 1839, 1841 etc. 
♦♦) Die nicht period, Veraenderungen der Temperaturvertheilunff auf der Erď 
oberfláche, Abband. d. k. preuss. Akademie d. Wiss. Berlin 1838 u. 1839. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatuirerhiltnisse der Sadetenl&Dder. 9 

der Beobachtungsreihen in den Differenzen der Abweichangen deutlich 
herYortreteiL 

Au8 den korrespondírenden Differenzen der Temperaturmittel 
einer Beihe gegen eíne Normalstation kann man sich ein Urtheil uber 
den Werth derselben bilden. Sind die Reihen homogen, oder ist 
wahrend des ganzen Zeitraums, uber welchen sie sich erstrecken, keine 
Aenderung des Localeinflusses eingetreten, dann schwanken die Diffe- 
renzen fur je dieselben Monate und das Jabr durch die ganze Be- 
obachtungsdaaer je nach der Entfemung, den Unterschieden in der 
Lage and der Hóhe der beiden Stationen in gewissen Grenzen. Eine 
homogene Eeihe ist ans den Differenzen leicht erkennbar. 

Sehr oft pflegen jedoch diese Differenzen nicht konstant zu sein 
wáhrend der ganzen Beobachtungsdaner der verglichenen Station, 
sondern zeigen mannigfache Sprilnge und Aenderungen, welche ent- 
weder yereinzelt oder dauemd auftreten und sich durch plotzliches 
Erscheinen oder durch allmáliges Anwachsen bemerkbar machen. Bei 
kOrzerea Reihen treten die Veraenderungen seltener auf als bei láu- 
gem, welche freilich mit der Zeit den mannigfaltigsten Fehlerquellen 
ausgesetzt sind. Es pflegen selbst solche Reihen mit Fehlern behaftet 
zo sein, bei welchen man das nach den áusseren Momenten am wenig- 
sten erwarten solíte. 

Wenn Aenderungen oder auffallende Abweichungen in den 
zwischen den Mitteln einer Beobachtungsstation und den Mitteln 
einer benachbarten Normalstation gebildeten Differenzen auftreten, 
so sind ihre Ursachen, durch welche sie hervorgebracht worden 
sind, zu ermitteln und die Grosse ihrer Betráge zu berechnen. 
Zur Aufdeckung der Ursachen, welche die Homogenitat einer Reihe 
stóren und sich in den Differenzen viel deutlicher als in den Mittel- 
werthen selbst bemerkbar machen, mttssen die in den offiziellen Publi- 
caúonen der meteorologischen Beobachtungsnetze enthaltenen Angaben 
uber die einzelnen Beobachtungsstationen und die an denselben im 
Laufe der Zeit vorgegangenen Aenderungen, Personen und Local- 
wechsel etc. zu Rathe gezogen werden. Die nothige Aufklárung Qber 
die Beobachtungsinstrumente, ihre Aufstellung, die Localverháltnisse 
o. s. w. einer Station, deren Reihe beanstandet erscheint, werden 
die Beríchte tLber die stattgefundenen Inspectíonsreisen geben, so dass 
man daraus erkennen wird, welcher Fehlerquelle die konstatirten 
Stomngen entstammen. *) 

*) Es wUrde fUr die Bearbeitung des Materials vortheiihaft sein, wenn 
in den einzelnen Beobachtungsnetzen fttr einen l&ngeren Zeitramn znsammen- 



Digitized by 



Google 



10 I. F. Aognstiii: 

Hat man durch Bildung der DiflFerenzen die Storungen in den 
Temperaturreihen konstatirt und ihre Ursachen aufgefunden, so kann 
man zur Beseitigung der Storungen schreiten. Wenn eine Reihe nicht 
homogen ist, sondem in Folge von Localeinfltissen etc. 1u mehrere 
Theile zerfallt, so wird man sich filr diejenige Aufstellung der Instru- 
mente entscheiden mflssen und denjenigen Theil der Reihe, durch 
welchen die Temperaturverháltuisse des Ortes am besten zur Dar- 
stellung kommen, als den Haupttheil ansehen und die ůbrigen Theile 
an denselben anschliessen. Man whrd durch Anbringung der Gorrec- 
tionen die Reihe homogen macheu. Dieser Anschluss der einen Reihe 
an die andere kann ohne Bedenken ausgefúhit werden, wenn die aus 
(len Differenzen abgeleiteten Ciorrectionen konstant sind, oder einer 
konstantou Aenderung unterliegen. 

Die Correctionen werden in der Weise abgeleitet, dass man die 
den einzelnen Beobachtungsperioden zugehorigen Differenzen zu Mittel- 
werthen vereinigt und diese Mittelwerthe mit einander vergleicht. Bei 
einer allmaligen Aenderung der Correctionen, welche eine allmálige 
Abktihiung oder Erwármung der Station darste)lt, berechnet man die 
Correctionen entweder fflr die einzelnen Jahrgánge, oder řflr nur ganz 
kurze Zeitráume. Wie an dem Beispiele mit Prag nachgewiesen worden 
ist,*) kann man auf diese Weise, wenn man die Correctionen aus 
den Differenzen gegen mehrere Noimalstationen bestimmt, eine Reihe 
mít grosserer Genauigkeit homogen machen, als durch nachtráglich 
ermittelte instrumentale Correctionen. 

Wenn sich bei einer nicht homogenen Reihe in den fůr die ver- 
schiedenen Beobachtungsperioden abgeleiteten Differenzen solche Ab- 
weichungen gezeigt haben, die auf einen Stadt- und einen Landein- 
fluss hinweisen, dann wurde keine Correction wegen verschiedener Auf- 
stellung angebracht, sondem wurde die Reihe in zwei Reihen getrennt 
und wurden die Temperaturmittel fttr die zwei verschiedenen Auf- 
stellungen abgeleitet. 

Wenn es sich bei einer nicht homogenen Reihe nur um die Ab- 
leitung der normalen Temperaturmittel handelt, so bestimmt man 
bloss die Differenzen aus dem brauchbarsten Theil der Reihe und 
lásst die fibrigen mangelhaften Theile unbeachtet. In solchen Fállea 



fassende Berichte Uber die Stationen herausgeben wúrde, wie es durch Hellmann : 
Oesehiehte dea konigl. Preusi. Meteor, InttittUet von 1847— 18S5. geschehen ist 

*) Augtuttn: Untersochnngen Ober die Temperatar Ton Prag. Sitzungab. 
d. kdnigl. hóhuL GeseUschaft der Wiss. Prag 1889. 



Digitized by 



Google 



Die TemperataireriU^nitse der Sudetenl&nder. 11 

rechnet man besser mit guten kQrzeren als mit mangelhaften l&ngeren 
Bethen. Wenn die Differenzen, was in seltenen F&llen vorkomint, 
durch die gaDze Beobachtungsperiode yeraenderlich siiid, so ist es als 
eio Zeiebeo der UDbrauchbarkeit der Reihe anzusehen und ist dieselbe 
VOD der Bearbeitung aoszuschliessen. Die Station ninunt dann eine 
Aasnahmsstellang ein, indem die Temperatur an derselben eiaen 
anderen Gang befulgt als deijenige ist, welcher au den ilbrigen Sta- 
tionen beobachtet wird. 

Einzelne fehlerhafte Werthe werden in der Weise beseitigt, dass 
maD dieselhen durch interpolirte Werthe ersetzt, wenn es, wie in 
diesem Falle gewesen ist, mit Schwierigkeiten verbundeu wáre auf 
die Oríginalaufzeichnungen zurttckzugreifeu. Durch Interpolation mit 
Hilfe der Differenzen gegen benachbarte Stationen erh&lt man ange- 
Báhert richtige Temperaturmittel, durch welche die fehlerhaften Mittel 
ersetzt oder auch etwaige Lúcken ausgefflllt werden konnen. 

Der Erfolg der PjrQfung und der Sichtung des Beobachtungs- 
BAtenals, sowie der Erfolg der damit verbundenen Ableitung von 
Normalmitteln h&ngt davon ab, dass eine genligende Anzahl von 
Normál- und Yergleichsstationen mit ununterbrochenen und bomogenen 
Beihen, znr Yeifůgung steht, mit welchen die Reihen der tibrigen Stationen 
Tergliehen werden konnten. Es mussten vorher die Stationen mit den 
lingsten Beobachtongsreihen ausgesucht und durch Bildung von Diffe- 
renzen wecbselseitig verglichen werden. Yon den verglichenen Stationen 
worden dann diejenigen ausgewáhlt, welche als Normalstationen be- 
Qiltzt werden konnten. 

Unter den Stationen, deren Reihen die ganze Periodě 1851/90 
ausfilllen, zeigten bei gegenseitiger Vergleichung einen páral lelen 
Verlauf in der Aufeinanderfolge der Temperaturmittel die inlándischen 
Stationen : Brúnnj Erakau^ von den auslándischen Bayreuth^ MUnchen^ 
Tórgau und Breslau. Prag^ Wim*) und Gárlita konnten durch An- 
bringung von Gorrectionen an einen Theil der Temperaturmittel homogen 
gonacht und als Normalstationen verwendet werden. Desgleichen 
koQDte durch Interpolation einiger Ldcken die sonst homogenen 
Temperatiirreihen von Čáslau und Bohm. Leipa auf 40jáhrige Reihen 
mreitert und dadurch die Anzahl der Normalstationen um 2 vermehrt 
werden. 

Als Normalstationen zur Yornahme der Prufung des Beobachtungs- 



*) Hatm: Die Temperatur yon Wieti und Umgebnng etc. Sitzangsber. d, k. 
Akidemr 1885. 



Digitized by 



Google 



12 I. F. Angastin: 

materials und der Reductionen auf Normalmittel wurden aufgestellt : 
Prag^ ČMau und Leipa filr Bóhmen; Brůnn fCLr den grossten Theíl 
Máhrens; Krakau fůr das uordliche M&hren; Wien fíir Ober- und 
Niederosterreích und das sttdliche Máhren ; Bayreuth fur Bayern und 
die angrenzenden Theile Bohmens ; Torgau fftr Sachsen ; Górlitz und 
Breslau fůr Preussisch-Schlesien. 

Femer wurde in jedem Lande eine Anzahl von Vergleichssta- 
tionen unter denjenigen Stationen aufgesucht, deren Temperaturreihen 
sich bei den Vergleichungen mit den Reihen der Normalstatíonen als 
gut bewáhrt haben und in Folge dessen zu Vergleichungen mit den 
Nachbarstationen verwendet werden konnten. Es ist fůr die Bearbei- 
tung des Materials namentlich aber fůr die Vornahme der Reductionen 
sehr vortheilhaft, wenn in jedem Lande eine grossere Anzahl von Sta- 
tionen mit verlásslíchen Reihen vorhanden ist, damit den Anforde- 
rungen Genůge geleistet werde, die Dififerenzen fůr Stationspaare bei 
kleiner Entfemung, gleicher Lage und Seehóhe zu bilden. 

Eine grossere Anzahl der Stationen mit lángeren homogenen 
Beobachtungsreihen, die sich in Folge dessen zu Vergleichsstationen 
eignen, hat besonders Bóhmen aufzuweisen. Neben den schon ge- 
nannten Stationen Prag^ Čáslau, Leipa mit voUstándigen 40 bis 45 
j&hrigen Reihen, findet man hier Orte wie Eger^ Weisswasser^ PUsen, 
fůr welche mehr als SOjáhrige Beobachtungen vorliegen. Als gute 
Vergleichsstationen mit mehr als 20 Jahren kann man bezeichnen: 
Karlsbad^ Kaaden^ Bodenbach^ Josefstadt^ LóbosiU und unter 20 
Jahren: KuUenplan^ Bóhm, Aicha^ Leitomischl^ Tábor I, Příbram^ 
Pisek und Hurkenůhal. 

Máhren besitzt an BrUnn eine gute Normalstation mit einer die 
ganze Periodě ausfůllenden Reihe, in der bloss einige kleinere Lůcken 
zu beseitigen und zwei Jahrgánge mit relativ hóheren Temperattur- 
mitteln zu korrigiren waren. 

Neben Brůnn sind als Vergleichsstationen mit lángeren Beob- 
achtungsreihen zu nennen: Schonberg, BistrUz am Hostein, Prerau^ 
Zauchid^ OstrawUz, Qrussbach^ Datschtíjs, Iglau. An diese schliessen 
sich die Stationen mit lOjáhrigen homogenen und zu Vergleichungen 
geeigneten Reihen an: Frain^ Kradervh, Štěpanau, Krasensko, Buch- 
hUtte und Goldenstein, 

In Schlesien eignen sich nur wenige Stationen zu Vergleichs- 
stationen. Es sind dies Barsdorf mit den Beobachtungen 1868/90, 
Wigstadil mit den Beobachtungen wárend 1877/90 und Raase fůr 
die Periodě 1876/88. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatunrerbiltnisse der Sudetenlinder. 13 

In Nieder- und Oberósterreich nórdlich der Donau sind neben 
Wim als geeignete Vergleichsstationen mit lángeren Beobachtungs- 
reihea zu nennen: Krems 1875/90 und Linís (Freinberg) 1856/90. 
Eigentlich bedarf man f&r diese Gebietstheile kelner langen Beihen, 
weil die zu vergleichenden Stationen erst nur wahrend der letzten 
Decenníen beobachtet haben. 

FOr das bayerísch-bohmische Grenzgebiet konnte neben Bayreuth 
keine andere Vergleichsstatíon aufgefunden werden. Dagegen hat 
Sacbsen t)berflnss an Statíonen mit lángeren Beobachtungsreihen, die 
zn Prňfungs- und Reductíonszwecken bentitzt werden konnen wie 
L^psig und Oberunesenthcd seit 1861, Kónigstein seit 1864, Dresden 
8eit 1870 u. 8. w. 

In Preuss. Schlesien werden neben Garlita und Breslau nur 
ausnahmsweise Eichherg^ Wang etc. als Vergleichsstationen bentitzt 
Es liegen fOr mehrere Stationen wie Ratiboř^ Oppdn dieses Landes 
laoge Beobachtungsreihen vor, die jedoch erst homogen gemacht werden 
mdssten, wenn sie zur PrQfung anderer Reihen verwerthet werden 
soUten. 

Da die Žahl der gebildeten Differenzen der Monat- und der 
Jihresmittel der Temperatur von 350 Stationen gegen die Mittel der 
Vergleichsstationen sehr gross war, so erscheint es unmoglich eine 
ausftlhrliche Mittheilung dieser Dififerenzen und der auf ihrer Grund- 
lage vorgenommenen Prfifung des Beobachtungsmateríals und der mit 
ihrer Hilfe vorgenommenen Reductionen auf Normalmittel zu geben. 
Damit die Arbeit nicht zu grossem Umfange anwachse, hábe ich mich 
nor auf die wichtigeren Stationen beschránkt, deren Reihen sich tiber 
eine lingere Beobachtungsperiode erstrecken, oder sonst irgend ein 
Interesse haben, und weiter unten specielle Nachweise aber die Re- 
snltate der Prtifung und die Verwerthung dieser Reihen gegeben- 
Die bei den Qbrigen Reihen vorgefundenen Mángel werden spáter 
dorch Anmerkungen zu den Normalmitteln der Temperatur mitge- 
theilt werden. 



Digitized by 



Google 



14 I. F. Aaglutm: 

II. 

Dle Ableitung wahrer 248tOndíger Temperaturmíttel. 

Da in den hier in Betracht kommeuden Beobachtungsnetzen nicht 
nur verschiedene Beobachtungstermine eingehalten werdeD, sondern 
díeselben auch in den einzelnen Netzen mit der Zeit gewechselt worden 
sind, 80 war es eine der ersten Aufgaben, den Einiluss der táglichen 
Periodě zu eliminiren uud vergleicbbare Mittel herzustellen. Es mussten 
schon bei der PrQfung der Beobachtungsreihen díe unvoUstándigen 
aus verschiedenen Termineu abgeleiteten Mittel durch Anbringung 
von Correctiouen auf vollstandige Mittel gebracht werden, wenn kon- 
stantě Diíferenzen fQr die ganze Beobachtungsperiode erhalten werden 
sollten. 

Ánfangs waren in alleu den oben genannten meteorologischen 
Beobachtungsnetzen allgemein die Termine 6**, 2\ 10** eingeftthrt und 
die Bentttzung anderer von diesea abweichender Termine gehorte zu 
den Ausnahmen. Nach und nach wurden aber dieselben durch die 
bequemeren Termine 7**, 2^ 9** verdrángt. In Osterreich wurden letztere 
Beobachtungstermine im Jahre 1872, iu Preussen mit der Reorgani- 
sation des meteorologischen Beobachtungsnetzes im Jahre 1885 ein- 
geftthrt. In Bayem und in Sachsen hat man jedoch die Termine 6^, 
2^ 10*' durch S\ '2\ 8^ ersetzt 

Die Einftthrung der letzten Termine stand gleichfalls mit der Reor- 
ganisation der Beobachtungsnetze in den genannten Landern ír Ver- 
bindung und zwar in Bayem im J. 1879 und in Sachsen in J. 1883. 
Die Combination 6*", 2^, Ky* hat sich nur an einzelnen Stationen 
erhalten und statt der Mheren Einheitlichkeit giebt sich jetzt mit 
wachsender Zunahme der Beobachtungsstationen eine Mannigfaltigkeit 
in der Bentttzung der Termine kund, die jedoch nicht als vortheihaft 
fttr die Bearbeitung des Materials genannt werden kanu. 

Die jetzt am háufigsten gebrauchte Combination ist: 7**, 2**, 9^ 
oder auch 7'', 1\ 9^*. Daneben machen sich bemerkbar die Combina- 
tionen: 7\ 0\ 9^ 7\ 2\ 8^ 7\ l^ 8^ 7\ 2\ W. Au die Combi- 
nation 6^ 2\ lO** schliessen an: 6\ 2\ 9»»; 6^ l\ 9^ und 7^ 2\ 
10^ Neben der Combination 8S 2\ 8\ welche in Osterreich und in 
Preussen seltener ist, wird noch die Combination 8**, 1\ 8*'; 8\ 1**, 
9**; S'', 2**, 9^ vorgefunden. Zuweilen werden auch die Temperatur- 
míttel aus dem táglichen Maximum und Minimum abgeleitet. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatuirerb&ltn 1*666 d§r Sudetenl&nder. 15 

Bei der Wahl der Termine ist oft die Berufsthatigkeit des Be- 
obacbters entscheidend und ware aus diesem Grande kaum an eine 
Einheitlichkeit derselben za denken. Die freiwilligen Beobachter werden 
sich diejenigen Tenniue wáhlen, die sie bei ihrer Bescháftigung werden 
am leichtesten einhalten konnen. So werden fiir die dem Lehrstande 
angehorenden Beobachter als die passendsten Termine 7*", l\ 9^ er- 
scheinea. Die Oekonomen sehen sich oft genothigt die Beobachtungs- 
tennine mit der Jahreszeit za wechseln. Da der Beobachter oft ge- 
hindert wird die gQnstigsten Termine zu wáhlen, so íindet an den 
Statíonen mit dem Wechsei des Beobachters gewobnlich auch ein 
Wechsel der Termine statt 

Als die gOnstigsten Termine werden diejenigen angesehen, deren 
Combínation za Mitteln fiihrt, die sich den wahren Mitteln am meisten 
nahém and aus welchen man sich auch ein Urtheil uber den táglichen 
Gang der Temperatur bilden kann. Diesen Anforderungen geniigen 
am besten die Stunden-Combinationen 6\ 2\ 10'' und 7\ 2\ 9**; ferner 
7^ 1\ 9*» und 7^2^ KV*. Die erstere Combination mit aequidistanten 
Terminen gewáhrt den besten Einblick in den táglichen Teraperatu»- 
gaog ; die letzteren Combinationen liefern wiederum Temperaturmiť-el, 
welche die kleinsten Correctionswerthe zur Reduction auf wahre Mittel 
erfordern. Dagegen sind zur Reduction der aus den Terminen 8\ 2'\ 
S'' abgeleiteten rohen Mittel auf wahie Mittel gróssere und mehr 
veraenderliche Correctionswerthe nothig und wird aus dieser Combi- 
nation die Minimaltemperatur nicht ersichtlich. 

Die zuř Reduction der aus verschiedenen Stunden-Combinationen 
berechneten Mittel auf wahre Mittel erforderlichen Correctionen hábe 
ich den „Jahrbúchem der Central- Anstatt^ Jahrgang 1883 entnom- 
men. Dieselben sind nach dem táglichen Temperaturgang zu ťrag, 
Wien und Krakau berechnet und werden hier in derselben Weise be- 
nntzt, wie es durch die Central-Anstalt geschieht, welche alljáhrlich 
neben den rohen auch reducirte 24stiindige Monats- und Jahresmittel 
der Temperatur fttr die verschiedenen Stationen veroflFentlicht Ich 
hábe diese Correctionswerthe, welche schon eine gewisse Berechtigung 
erlangt haben, beibehalten, damit durch die EinfQhrung neuberechneter 
abweichender Correctionen die Vergleichbarkeit der durch die 
Central-Anstalt und der hier reducirten Mittel nicht beeinflusst werde. 

Die nach Prag berechneten Correctionen auf wahre Mittel sind 
bei der grossien Anzahl der Stationen in Anwendung gebracht worden ; 
for die in Ober- und Niederosterreich, sowie in siidlichen Máhren 
gelegenen Stationen wurden die nach Wien berechneten Correctionen 



Digitized by 



Google 



16 



I. F. Augiistin: 



beniitzt. Dagegen fanden die nach Krakau berechneten Correctionen 
nur bei einigen Stationen des nordlichen Máhrens und des angren- 
zenden Schlesiens Verwendung. Úbrigens sind die nach den hier ge- 
nannten Normalstationen fúr die verschiedenen StundenCombinationen 
berechneten CoiTectionswerthe so gering, dass man keinen merklichen 
Fehler begehen wúrde, wenn man fOr das ganze Gebíet nur eine 
Normalstation z. B. Prag zur Reduction auf wahre Mittel annehmen 
mochte. 

Sámmtlíche in dieser Arbeit verdfifentlichte Monats- und Jahres- 
mittel der Temperatur sind durch Anbringung von Correctionen auf 
wahre Mittel reducirt worden. Die Reduction ist bei den meisten 
Stationen schon vor der Yergleichung der Reihen vorgenommen 
worden; sonst sind erst die vieljáhrigen aus den Reihen gebildeten 
Mittel auf wahre Mittel gebracht worden. Dabei sind die Mittel V3 
(7\ 2^ 9^) vor der Reduction sámmtlich auf V4 (T\ 2\ 9\ 9^) um- 
gerechnet worden, weil diese Combination, wie aus der beigegebenen 
Tabelle ersichtlich ist, sehr kleine und im Laufe des Jahres fast 
konstantě Correctionen erfordert. 



Tabelle I. 

Oorreotioaa.eaa. et-u-f -^?^8i3a.re 3^^ittel. 



Vs) (6* + 2* + 10*) I V4 (7* + 2* + 9*+ 9*) 



1 /?ÍL"t?* 8M-2H -g*\ 



Wien 


Krakau 


-01 


—01 


—0-1 


00 


01 


01 


0-3 


0-3 


0-3 


0-3 


0-3 


0-3 


0-3 


0-3 


03 


0-3 


0-2 


0-3 


00 


0-1 


—01 


0-0 


—01 


—01 


01 


0-1 



Krakau 



J&nner . 
Februar 
M&rz . . 
Apríl . . 
Mai . . 
Juni 

Juli . . 
August . 
Septemb. 
October . 
Novemb. 
Decemb. 

Jahr . . 



-01 
-01 
0-0 
0-3 
0-3 
0-3 
03 
0-3 

0-0 

0-0 

-0-1 

01 



—01 
—01 
-01 
—01 
—01 
—0-1 
-01 
—01 
00 
—01 
—01 
—01 



-0-1 
-01 
-OM 
-0-2 
-0 2 
-0-2 
-0-2 
-01 
-01 
-01 
-01 
-01 



-01 I -0-1 



00 
0-0 
00 
00 
00 
0-0 
0-0 
0-0 
00 
00 
0-0 
0-0 

00 



01 

01 

00 

—Ol 

-0-3 

—0-3 

-0-8 

—0-1 

0-1 

01 

0-1 

Ol 

00 



—0-2 

—0-1 

00 

—0-2 

-0-5 

—0-6 

—0-6 

—03 

-0-2 

01 

01 

0-2 

—0-2 



Digitized by 



Google 



Die TemperaturTerháltnisse der Sudetenlftnder. 17 

III. 

Die Reduction auf díe Normalperiode. 

Um die Temperatumiittel der verschiedenen Stationen eiues 
Gebietes luit einander vergleiclien zu konnen, muss man dieselben 
aus gleichen Zeitperioden ableiten. Wegen der grogsen Veraenderlich- 
keit der Mittelwerthe der Teraperatur uiirde man vielfach Fehler 
begehen, wenn man aus ungleich langen und verschiedenen Zeit- 
perioden abgeleitete Mittel in eine Reihe stellen und daraus die Tempe- 
raturTerháltnisse eines Gebietes beurtheilen woilte. Die durch die 
unregelmássigen Wármeschwankungen hervorgebrachten Verschieden- 
heiten wftrden sich dann in solcher Weise geltend machen, dass es 
immoglich wfire, in denselben den Einfluss der ortlichen Verháltnisse 
auf die Temperaturvertheilung zu erkennen. Bei den aus gleichen 
Perioden abgeleiteten Mitteln bilden die unregelmiissigen Wárme- 
schwankungen kein Hinderniss fur die Vergleichbarkeit der Mittel- 
temperaturen, weil sie dann Uberall ziemlich den gleichen Betrag 
haben und weil dadurch ihr Einfluss eliminii*t erscheint. 

WoIIte man jedoch nur gleichzeitige Beobachtungen zur Dar- 
stellung der Temperáturverháltnisse nehmen, so můsste man einen 
betráchtlichen Theil des Beobachtungsmaterials von der Bearbeitung. 
aosschliessen. Um viele Stationen in die Arbeit aufnehmen zu konnen, 
mosste man sich bei der Mittelbildung nur auf kúrzere Zeitperioden 
beschránken und alle Beobachtungen, die nicht in diese Periodě 
fallen, oder die nicht die ganze Periodě ausfíillen, unbeachtet lassen- 
Bei der verschiedenen Lange der Beobachtungsreihen und bei den 
verschiedenen Beobachtungsperioden, aus welchen diese Reihen stam- 
men, wůrde die Anzahl der unbeniltzten Jahrgánge sehr gross aus- 
iallen und wfLrden die aus kurzen Zeitperioden abgeleiteten Mittel- 
wertíie zwar vergleichbar, aber noch sehr unsicher erscheinen. Es 
irird deshalb nur in seltenen Fallen mit den direct aus den gleichen 
Zeitperioden abgeleiteten Mittelwerthen gerechnet. 

Man weicht den aus der Forderung der absoluten Gleichzeitig- 
keit sich ergebenden tibelstánden dadurch aus, dass man die Mittel- 
werthe, welche aus verschiedenen langen Reihen berechnet worden 
sind, auf die gleiche Zeitperiode reducirt und dadurch den sámmt- 
lichen wShrend einer langeren Zeitperiode vorhandenen Beobachtungs- 
reihen bei der Bearbeitung der Temperáturverháltnisse eines giosseren 
Lándergebietes die ihnen gebiihrende Geltung verschafft. 

>Utkeaaiiich-aaturwinaoschaftliche CUmc. 18U9. 2 



Digitized by 



Google 



18 I. F. Augustin : 

Die Notwendigkeit der ZuiUckflihrung der aus verschiedenen 
Reihen abgeleiteten Temperatunnittel auf gleiche Peiioden ist sehr 
bald erkannt worden. Das Verfahren, dessen man sich jetzt zur Er- 
languDg vergleichbarer Mittelwerthe aus nicht gleich langen Perioden 
bedient, wurde bereits durch Lamont und Dove angedeutet und be- 
steht darin, dass man die Zuilickfůhrung entweder mit Hilfe der 
Differenzen der gleichzeitigeu Mittel oder mit Hilfe der Abweichungen 
der einzelnen Temperatunnittel gegen das vieljálirige Mittel an der 
Normalstation vomimmt. 

Liegt von einer Normalstation A eine lange Reihe von n Jahren 
und von der anderen Station B eine kíirzere Reibe von m Jahren 
vor, 80 kann man sich, um fiir B das vieljáhrige Mittel Bn zu er- 
halten, nachfolgender Formeln bedienen : 

(1) B„ = An + (Bm — Am) odcr 
(10B„=B„.-f (A„-A„,). 

Im ersten Falle wird das Normalmittel Bn dadurch erhalten, 
dass die Differenz der mjahrigen Mittel Bm — Am der beiden Sta- 
tionen zu dem njáhrigen Mittel A„ der Hauptstation addiert wird, 
wogegen im zweiten Falle an das Mittel der secundáren Station Bm 
die DiflFerenz des n- und wjahrigen Mittels An — Am der Normal- 
station als Correction angebracht wird. Dieses letztere Reductions- 
verfahren konnte zum Unterschiede von dem ersteren, der sogenannten 
Methode der Differenzen als die Methode der Abweichungen bezeichnet 
werden. Bei der Anwendung der Methode der Differenzen wird vor- 
ausgesetzt, dass die aus einer kiirzeren Beobachtungsreihe abgeleitete 
mittlere Differenz Bm — Am zweier Nachbarstationen gleich ist der 
normalen Differenz B„ — An dieser Stationen. Beweise daftlr haben 
aus den Beobachtungen besonders Lamont und Hann beigebracht. 
Lamont hatte bei melueren Gelegenheiten gezeigt, dass die Differenzen 
zweier Orte, vorausgesetzt, dass die Entfernung nicht gi*08S ist, in 
wenigen Jahren bestimmt werden konnen und hat desshalb den Vor- 
schlag gemacht, nicht die Mittelwerthe, sondem die Unterschiede 
zwischen verschiedenen Orten als meteorologische Konstanten anzu- 
nehmen. In seiner gi'ossen Arbeit íiber die „Temperaturverháltnisse 
der osterreichischen Alpenlánder" hat Hann durch Ableitung zahlloser 
Differenzen den Nachweis erbracht, dass die Unterschiede der Tempe- 
ratunnittel fiir gleiche Zeitperioden nahezu konstant _bleiben und dass 
in Folge dessen aus den Temperaturdifferenzen zweier benachbarter 



Digitized by 



Google 



Die Teniperaturrerhálfuisse der Sudctenlftnder. 19 

Orte mit kílrzeren Beobachtungsreihen auf die normále Temperatur- 
differeDZ derselben gescblossen werden kann. Es sind nur wenige 
Jahrgánge von Temperaturbeobachtungen hiureichend, um verlássliche 
Mittelwerthe za erhalten, wenn eine nahé Station mit langer Beob- 
achtungsreihe vorhanden ist. 

Um mit dem Reductionsverfahren gleícbzeitig eine PrQfung der 
Beobachtungsreihen zu verbindeu, hat sich dabei Hann nicht der 
DiflFerenzen der mehrjáhrigen Temperatuimittel bedient, sondeni hat 
fur jedeš individuelle Monats- und Jahresmittel der Temperatur die 
Differenzen gegen die entsprechenden Mittel der Normalstation be- 
rechnet und die aus den eínzelnen Dififerenzen gebildeten Mittelwerthe 
ZQ dem Normabnittel hinzugefQgt. Die Berechnung der einzelnen 
Differenzen gewahrte ihm auch den Voilheil, dass aus den Abwei- 
cbungen die mittlere Yeraenderlichkeit derselben, der wahrscheinliche 
Fehler der mittlereu Differenzen und somit auch der reducirten Mittel 
berechnet werden konnte. Aus der mittleren Yeraenderlichkeit der 
Temperaturdifferenzen von Stationen in verschiedener Entfernung von 
einander und von verschiedenen Hóhenunterschieden konnte die Frage 
cDtschieden werden, bis zu welchen Entfemungen und bis zu welchen 
Hóhenunterschieden die gewohnliche Reductionsmethode auf eine 
Normalperiode noch mit Eiiolg anwendbar ist. *) 

Bei der Anwendung der Methode der Abweichungen zur Reduc- 
tion von kQrzeren Reihen auf lángere wird vorausgesetzt, dass die 
Differenz An — Am an der Normalstation oder die Abweichung der 
kflrzeren Reihe von der normalen Temperatur fflr beide Orte die- 
selbe ist. 

Nach Dove kann die Gleichheit der Abweichungen angenommen 
werden, wenn der Abstand der Stationen nicht erheblich ist. Die 
Unterschiede der an einem Orte beobachteten Temperatur und seiner 
Normaltemperatur werden fíir einen gewissen Umkreis, der spSter 
zu bestimmen sein wird, nahezu dieselben sein, weil dieselben, wie 
anch durch neuere Untersuchungen nachgewiesen worden ist, nicht 
local auftreten, soudem sich uber grossere Strecken der Erdobei-flache 
im gleichen Siune und im gleichen Ausmasse veilheilt zeigen. Die 
einfache Gestalt und die grosse Entfernung der Isanomalen erlaubt 
nach Dove die Annahme, dass Qberall locale EinflQsse erheblich zuriick- 
treten gegen die durch die Bewegung des Luftkreises veranlassten.**) 



♦) Tcmperatvrvtrháltnúie der diícír, AlpenliUidei', I. Theil. Wien 1886. 
*♦) Úhtr dai Zurůcktreten local tr Eivflmiie gegen die von den allgemeinen 

2* 



Digitized by 



Google 



20 I. V- Augustin: 

Wie bei der Methode der DiffereDzen nicht von einer voUstan- 
digen, sondem nur von einer genáherten Konstanz die Rede sein kann, 
so whtl man auch bei der Methode der Abweichungen nur niit einer 
genáherten Gleichheit der Abweichungen zu rechnen haben. Die 
Differenz der Abweichungen zweier Orte wird sich desto mehr der 
Null iiiihern, je kleiner die Entferuung der Orte, je kleiner ihr 
Hohenunterschied und je gi-osser die Žahl der Beobachtungsjahre 
ist, fiir welche dieselbe berechnet wird. 

Diese Methode zur Erlangung vergleichbarer Mittelwerthe hatte 
zuerst i)ot;e bei verschiedenen Gelegenheiten in Anweiidung gebracht.*) 
Weiter ausgebildet wurde dieselbe besonders durch Hellmann in der 
Abhandlung „ÍJber die Zuruckfiihrung einer kurzen Beobachtungsreihe 
der Luftwárme auf die lángere einer benachbarten Nornialstation" **) 
nud durch mid in der Arbeit „Die Temperaturverhálltnisse des 
russischen Reiches", ***) welche Meteorologen auch die nach dieser 
Methode reducirten Mittel einer Piiifung auf ihre Sicherheit unter- 
worfen haben und dabei zu einigen bemerkensweithen Resultaten 
gekommen sind. Es soli hier der Rechnungsvorgang bei der Anwen- 
dung dieser Methode náher eroitert werden. 

Die gewohnliche Rechnungsoperation bei der Zuruckfuhrung einer 
klirzeren Reihe auf eine langere nach dieser Methode besteht in der 
Ableitung des unvollstiindigen Mittels fiir die sekundáre Station aus 
der vorhandenen Beobachtungsreihe und in der Berechnung der Cor- 
rection dieses Mittels mit Hilfe der Abweichungen aus der lángeren 
Reihe einer Normalstation. Man kann, um der ermiidenden Arbeit der 
Berechnung der vielen Abweichungen fiir ein grosseres Lándergebiet und 
verschiedene Zeitperioden auszuweichen, die Abweichungen fiir die Nor- 
mál- und Vergleichsstationen, die man ohnehin auch zu anderen Zwecken 
benothigt, in ť)bersichtstabellen zusammenstellen und dieselben dann 
gewissermassen als Correctionstafeln beníitzen. Um dem angedeuteten 
Zwecke zu dienen, mussten dann diese Tafeln nicht nur die Abwei- 
chungen der einzeluen Monats- und Jahresmittel der Temperatur, 
sondem auch die Abweichungen der verschiedenen Lustren- und 

fíewegnnt/eii des Luftkreiaes abh&nyigen Ácudei-untjen, Mouatsberichte der k. pi^uss 
Akademie dír Wiss. Berlin 1872. 

*) Monatsberichte d. k. preusb. Akad. d. Wiss. 1872, Preuss. Statistik 
XXXII. Klimatologie von Deutschiand 1874. 

**) Zeitschrift f. Meteorologie 1876 X. p. 181—186. 

***) Supplementband zum Kepertorium fOr Meteorologie p. 298—304. 
Petersburg 1881. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatnrverhftltnisse der Sndetenlftndpr. ' 9] 

Decadenmittel gegen (las Mittel der Normalperiode enthalten. Bei 
der Reduction lángerer Reíhen wird man sich mit Hinweglassung 
einzelner Jahrgange bloss auf die;Reduction der Lustren- und Decaden- 
mittel beschránken konnen. 

Solíte das mit Hilfe der Abweichungen reducirte Mittel mit 
anderen ausgleichzeitiger Periodě abgeleiteten Mitteln, deren Richtigkeit 
ansser Zweifel ist, verglichen werden, so muss vorher noch untersucht 
werden : 1) ob das fflr die sekundáre Station abgeleitete Mittel einer 
homogenen Reihe entstammt, die frei von allen Storungen ist und 
2) mit welcher Sicherheit man die fttr die Normalstation berechnetea 
Abweichungen zur Reduction der unvollstandigen aus kurzen Reihen 
berechneten Mittel benútzen kann. 

Die Prflfung der Reihen in Bezug auf ihre Homogenitát kann 
in der Weise vorgenommen werden, dass die gegen das reducirte 
Mittel *) gebildeten Abweichungen mit den Abweichungen einer Normal- 
station oder mit den Abweichungen einer ganzen Gruppe von Stationen, 
deren Reihen bereits geprůft worden sind, verglichen werden. 

Herrscht dann eine Úbereinstimmung in der Grosse und in der 
Zeichenfolge der Abweichungen an der verglichenen Station und den 
Nachbarstationen, dann ist die betreffende Reihe homogen. Besonders 
deutlich tritt die Úbereinstimmung oder Nichtiibereinstimmung hervor 
in den Abweichungen der Lustren- und Decademittel, welche gewohnlich 
zur Darstellung des saeculáren Ganges der Temperatur verwendet 
werden. Da die auf die gleiche Zeitperiode bezogenen Abweichungen 
an benachbarten Orten nahezu gleich sein sollen, so mússen in den- 
selben namentlích die gróberen Storungen deutlich hervortreten. 

Die Differenzen der Abweichungen an der sekundáren Station 
g^en die Abweichungen an der Normalstation werden nicht nur 
darílber Aufschluss geben, ob die betreffende Beobachtungsreihe 
wáhrend der ganzen Beobachtungszeit dieselbe gebliehen ist oder 
nicht, soudem werden das Mittel zur Berechnung des Betrages dar- 
bieten, um welche sich die beobachteten Werthe einer Reihe in Folge 
localer Einfliisse geándert haben. Aus den Differenzen der Abwei- 
chungen konnen die Correctionen zur Elimination der Storungen be- 
rechnet werden, welche in den Beobachtungsreihen durch die Ein- 
wirkung der verschiedenen Fehlerquellen entstanden sind. 

Der bei der Prufung der Beobachtungsmaterials befolgte Vor- 
gang soli hier an einigen Beispielen erlautert werden. Fiir die Station 

♦) SoUen die Abweichungen mit einander vcrgleichbar sein, so mrtssen sie 
aaf dieselbe Periodě bezogen werden. 



Digitized by 



Google 



22 I. P- Augustin : 

Eger liegt eiue Beobachtungsreihe von 31 Jahren 1864—1894 vor. 
Die Resultate der BeobachtuDgen findet man in den Jahrbúchern der 
k. k. Uentral-Anstalt, seit 1874 fiir jeden Tag des Monates veróffent- 
licht. Das Sljáhrige Jahresmittel der Temperatur aus dieser Reíhe 
ist 6*9® C. Da die Abweiclmng des entsprochenden Mittels gegen das 
Normalmittel in Prag — OP betrágt, so ist das auf die 40jáhrige 
Normalperiode 1851/90 reducirte Jahresmittel fttr Eger 70^ C. Bildet 
man die Abweichungen der einzelnen Jahresmittel gegen dieses redu- 
cirte Mittel und berechnet die Differenzeu dieser Abweichungen gegen 
die korrespondirenden Abweichungen in Prag, so erhalt man nach- 
folgende fúnQáhrige Mittelwerthe : 

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90 
Eger— Prag 0-30 0-16 0*06 — 0-16 - 0-36 

Die Beobachtungsreihe kann als nicht homogen bezeichnet wcrden. 
Nach den hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien fand 
eine stetige Abktihlung von einem Lustrum zum auderen statt. Der 
erste Theil der Reihe 1864/1880 ist im Ganzen um 04^ wármer als 
der zweite Theil 1881/90. Wollte man die Reihe homogen machen 
und die iilteren Jahrgange an die spáteren anschliessen, so miisste 
man deren Jahresmittel der Temperatur im Ganzen um 0*4" ver- 
mindern. Eigentlich solíte man fiir jedeš Lustrum aus der Periodě 
1864/80 die entsprechende Correction ermitteln. 

Nach Anbťingung der mittleren Correction an die Jahresmittel 
aus der Periodě 1864/80 wurde das auf die Normalperiode reducirte 
Mittel mit 6'7^ berechnet und fiir die Differenzen der korrigirten 
Abweichungen erhalt man nachfolgende ftinfjiihrige Mittelwerthe: 

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90 
Eger— Prag OiO — 0*02 — 014 0-06 — 0-16 

Diese Differenzen weisen schon auf eine tibereinstimmende Auf- 
einanderfolge der Temperaturmittel in Eger mit den Temperaturmitteln 
in Prag hin, die Vorzeichen derselben sind abwechselnd positiv und 
negativ und ihre Betráge verhaltnissmássig klein. 

In gleicher Weise erhalt man fiir Tábor aus der Periodě 1876/90 
das Jahresmittel der Temperatur 72** und das nach Prag mit Hilfe 
der Abweichungen auf das Normalmittel reducirte Mittel 7*3" C. Die 
Differenzen der Abweichungen zu fiinfjáhrigen Mitteln vereinigt er- 
geben das Resultat: 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltnisse der Sudetenl&nder. 23 

1876/80 1881/85 1886/90 

Tábor— Prag 0-14 0-02 — 0-10 

Hier betrSgt die Abkúhlung der Station von einem Lustrum zum 
anderen bloss 0*1^ und man konnte diese Aenderung vernachl^sigen. 
Sonst mtlsste man an die Jahrosmittel des Lustmms 1876/80 eine 
Correction von — 0*2^ an die Mittel fiir 1881/86 eine Correction 
Yon — 0*1** anbringen, W3nn man dieselben an die Mittel fur 1886/90 
anschliessen wollte. 

Das aus der Periodě 1851 — 73 fur Bodenbach berechnete und 
durch die Abweichungen in Prag auf die Normalperiode 1851—90 
reducirte Jahresmittel der Temperatur betrágt 8*4^ Werden dann 
die Diíferenzen der Abweichungen an den beiden Stationen fiir die 
einzelnen Jahrgánge gebildet und zu ftinfjahrígen Mittelwerthen ver- 
einigt, so erhált man nachfolgende Werthe: 

1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 

Bodenbach— Prag — 006 000 — 002 002 

Die Differenzen zeigen wáhrend der ganzen Periodě so kleine 
und von der Null so wenig abweichende Werthe, dass die Reihe als 
homogen und das daraus abgeleitete Mittel als richtig angesehen 
werden muss. 

Die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Abweichungen von 
dem Normalmittel zweier Orte konnen ebenso gut zur Pilifung der 
Beobachtungsreihen verwendet werden, wie die Differenzen der ganzen 
Mittelwerthe. In manchen Fállen, namentlich wenn es sich um die 
Differenzen der Stationen mit grosserem Hóhenunterschiede handelt, 
bieten sie den Vortheil, dass man dabei mit kleineren Zahlen zu 
rechnen hat. Dadurch dass man die oft betráchtliche normále Differenz 
bei der Rechnung eliminirt, wird die Průfung der zweifelhaften Reihen 
erleichtert und kann dann gegen mehrere Stationen durchgefúhrt 
werden. Bei der gegenseitigen Yergleichung mehrerer Reihen wird 
man leicht diejenigen Stationen herausfinden, welche die běste tlber- 
einstimmung zeigen. Auf diese Weise kann man den Werth der zu 
untersuchenden Reihe mit desto grósserer Sicherheit beurtheilen. 

Die Untersuchung der Beobachtungsreihen in Bezug auf ihre 
Homogenitat mit Hilfe der Abweichungen hat gegentiber der Methode 
der Differenzen der ganzen Temperaturmittel den Nachtheil, dass 
dieselbe erst nach der vollendeten Mittelbildung und nach der Re- 



Digitized by 



Google 



24 !• F. Augustin: 

duction der unvollstándigen Mittel auf die Normalperiode unternommen 
werden kann, wáhrend dieselbe bei der Anwendung der Differenzen 
unabhángig von der Mittelbildung und der Reduction der unvollstán- 
digen Mittel geschieht. Die Priifung des Materials wird hier ganz 
selbststándig vorgenommen und kann dann bei der Mittelbildung 
und der Reduction nur das als brauchbar befundene Materiál ver- 
wendet werden, wahrend der Ableitung der Abweichungen die Mittel- 
bildung vorangehen und (Tst durch nachtragliche Vergleichung der 
Abweichungen entschieden werden muss, ob das dabei benutzte Materiál 
verweitbar war oder nicht, und ob dann das reducirte Mittel ent- 
sprechend korrigirt werdeu muss. 

Die Anwendung der Methode der Abweichungen ist jedoch nicht 
ganz von der Prufung des Materials auszuschliessen. In manchen 
Fállen wird man sich dieser Methode trotz der angegebeuen Mángel 
mitVortheil zur Sicherstellung der Reihen bedienen konnen namentlich 
dort, wo man die Abweichungen auch noch zu anderen Zwecken als 
zur blossen Piiifung und Reduction der Reihen ausníitzen kann. Die 
von Dove eingefílhrten Abweichungen sind in der Meteorologie eiue 
wichtige Grosse, die ftir mancherlei Untersuchungen abgeleitet werden 
muss und es erfordert keinen grossen Mehraufwand an Arbeit, wenn 
mit ihrer Berechnung die Prufung der Beobachtungsreihe verbunden 
wird. Es sind dann zu diesem Zwecke nur die Differenzen der Ab- 
weichungen fiir nahé Stationen zu bilden, die nach der oben gemachten 
Voraussetzung keine grossen Werthe annehmen konnen. 

Berechnet man die mittleren Differenzen der Abweichungen 
zweier Orte ohne Rticksicht auf das Vorzeichen, so hat man die 
mittleren Grenzen bestimmt, in welchen diese Differenzen schwanken. 
Aus der mittleren Veraenderlichkeit der Differenzen wird dann der 
Grád der Genauigkeit der mit Hilfe der Abweichungen reduciiteu 
Mittel beui-theilt werden konnen. Ebenso kann daraus die Anzahl 
der Jahre bestimmt werden, die nothig sind zur Herabminderung des 
wahi*8cheinlichen Fehlers auf eine bestimmte Grosse. 

Die Beurtheilung der Sicherheit der reducirten Mittel geschieht 
hier gleichfalls auf Grund der Abweichungen der einzelnen Mittel 
vom Norm.ihnittel, wic die Beurtheilung der Genauigkeit der aus 
einer gewissen Anzahl der Jahrgiingo direct berechneten Mittel. Ver- 
gleicht man die Zahlen der mittleren Anomaliendifferenzen mit den 
ftir die mittlere Anomálie oder die mittlere Veraenderlichkeit de r 
Temperaturmittel gegebenen Zahlen, so ersieht man, dass die durch 
die Reduction mit Hilfe der Abweichungen erhalteuen Zahlen viei 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturrerh&ltnisse der Sudet enl&nder. 25 

sicherer sind, als die aus den directen Beobachtungen hervorgegan- 
genen Mittelwerthe. 

Die hier gegebenen Differemen der TemperaturanomaJien sind 
identisch mit den von Hann abgeleiteten Abweichungen der Differenzen 
der Teinperaturmittel von der normalen Diflfereuz. Man muss zu 
denselben Zahlenwerthen gelangen, wenn man aus den direct beob- 
achteten Temperaturmitteln zweier Orte zuert die Díflferenzen und 
dann ihre Abweichung von der mittlereu DiflFerenz bildet, oder wenn 
man aus den Abweichungen der einzelnen Temperaturraittel vom Nor- 
malmittel die Differenzen dieser Abweichungen berechnet. In beiden 
Fállen haudelt es sich um Bestimmung von Storungen, welche sowohl 
die mit Hilfe der Differenzen als mit Hilfe der Abweichungen vor- 
genommenen Reductionen unsicher machen. Es wird hier an einem 
einfachen Beispiele der Rechnungsvorgang gezeigt, durch welchen man 
einerseits zu den Abweichungen der Differenzen, anderseits zu den 
Differenzen der Abweichungen gelangt. 

Jahresmittel der Tempe- Abweichungen Abweichungen Differenz 
ratur Differenzen v. d. mittleren der Mittel der Abwei- 







Differenz 






chungen 


Brann 


Prag Branu-Prag 




BiHan 


Prag 


Briinn-Prag 


1881 7-60 


8-0" — 0-4 


O-l" 


— 0-8" 


- 0-9'' 


01« 


1882 8-9 


9-4 — 05 


0-0 


0-5 


0-5 


00 


1883 8-1 


8-8 — 0-7 


— 0-2 


- 0-3 


— 01 


— 0-2 


1884 8-9 


9-3 — 0-4 


01 


0-5 


0-4 


01 


1885 8-6 


9-1 — 0.5 


00 


0-2 


0-2 


00 


Mittel 8-4 


8-9 — O-ó 


+ 0-08 


+ 0-46 


+ 0-42 


+ 0-08 



An diesem Beispiele ist zu ersehen, dass die Differenzen der 
Temperaturmittel zweier Orte konstant sind, wenn die Abweichungen 
vom Norraalmittel an beiden Orten dasselbe Vorzeichen und die 
gleiche Grosse haben. Sind aber die Abweichungen an zwei Orten 
verschieden, so muss auch die Differenz der Mittelwerthe um den 
gleichen Betrag von der konstanteu Differenz abweichen. 

In den nachfolgenden Capiteln werden fůr eine Anzahl der Sta- 
tionen die Abweichungen der einzelnen Mittel von Normalmittel 1851/90 
und die Differenzen dieser Abweichungen fiir verschiedene Stationspaare 
berechnet. Ferner wird die Abhangigkeit dieser Differenzen von dem Ho- 
henunterschiede und der Entfemung der Stationen untersucht und 
(laraus die Sicherheit bestimmt, welche die mit Hilfe der Abweichungen 



Digitized by 



Google 



26 I. F. Augustin: 

oder mit Hilfe der Temperaturdifferenzen auf díe Normalperiode redu- 
cirten Mittel beanspruchen konnen. 



IV. 

Die mittlere und absolute Veraenderlíchkeit der Monat- und Jahres- 
mittel der Lufttemperatur. 

Im Nachfolgenden wurden die Abweichungen der einzelnen Jahr- 
gánge von der Normaltemperatur ftir alle Orte bestimmt, deren Beob- 
achtuDgen sich wenigstens ttber einen Zeitraum von 20 Jahren erstrecken. 
Die Vergleichung der mittleren ohne Rticksicht auf das Vorzeichen 
gebildeten Werthe dieser Abweichungen ergab, dass sich zwischen 
den au8 ungleich langen und verschiedenen Zeitperioden abgeleiteten 
Mittelwerthen bedeutende Unterschíede vorfinden, so dass nur die aus 
denselben Zeitperioden ermittelten Veraenderlichkeitsgrossen zur 
Grundlage der Untersuchung gemacht werden konnen. Die mittlere Ver- 
aenderlichkeit aus zwanzigjáhrigen Beobachtungen erscheint noch un- 
sicher gegenttber den SQjáhrigen oder 40jáhrigen Werthen. Die aus 
ungleichen Zeitperioden abgeleiteten Grossenwerthe mússten erst durch 
Reduction auf die gleiche Periodě vergleichbar gemacht werden, wenn 
man sie zur Ableitung allgemeiner Resultate beniitzen wollte. 

Es wurden deshalb bei der Untersuchung nur diejenigen Sta- 
tionen verwendet, fíir welche die mittlere Veraenderlichkeit aus 
40jáhr. Beobachtungen 1851/90 bestimmt werden konnte. Zu diesen 
Stationen mit vollstándigen Reihen sind noch einige Stationen mit 
mehr als 25 Jahrgángen hinzugenommen worden, die jedoch in die 
zweite Reihe gestellt worden sind und auf welche bei Ableitung der 
Resultate weniger Gewicht gelegt worden ist. Es sind dies die Stationen : 
PUsen (1851/87, 37 Jahre); Eger (1864/90, 27 Jahre); Weisswasser 
(1865/90, 26 Jahre); Mahr. Schónberg (1866/90, 25 Jahre); Bistrits 
a. H. (1866/90, 25 Jahre). 

Untersucht man die Abhángigkeit der mittleren Veraenderlichkeit 
von der geographischen Breite, so findet man, dass dieselbe langsam vom 
Norden gegen Stiden abnimmt. Da die nord-síidliche Ausdehnung des hier 
in Betracht stehenden Gebietes nur et wa 3^ betragt, so ist die Abnahme der 
Grossenweithe gegen SQden nicht betrachtlich und wird nur im ost- 
lichen Theile des Gebietes deutlich bemerkbar, wáhrend im westlichen 
Theile sowohl das Mittel der Monate als auch die Veraenderlichkeit 



Digitized by 



Google 



Die Temperatarferh&ltnisse der Sadetenl&nder. 



27 



des Jahresmittels im Norden und im Súden nabezu gleich bleibt, wie 
aas der nachfolgenden ZusammenstelluDg ersehen werden kann. 



Ort: Breite 


Mittel 


Jahr 


Ort: Breite 


Mittel 


Jahr 


Torgau 51 •34' 


1-56 


0-68 


Breslau 6l«7' 


1-65 


0-70 


Leipa 50»41' 


1-55 


069 


Krakau SOH' 


1-69 


0-66 


Prag 50»5' 


1-56 


0-66 


Čáslau 49"55' 


1-50 


O-Gtí 


Bayi-euth 49"57' 


1-56 


0-67 


Brttnn 49"12' 


1-54 


0-63 


Manchen 48''9' 


1-57 


0-65 


Wien 48014' 


1-54 


063 



Viel dentlicher tritt eine Aenderung der Veraenderlichkeits- 
grosse in der Richtung von Westen nach Osten hervor, welche durch 
den Eiofluss des Oceans und des Contínentes hervorgebracht wird. 
Um diesen Einfluss besser zu erkennen, wurden fúr den 51. und den 
50. Breitegrad Gruppen von Stationeu in der Weise gebildet, dass 
die Stationen von Westen nach Osten fortschreiten. 



Ort: 


Mittel 


Jahr 


Ort: 


Mittel 


Jahr 


Torgaii 


1-56 


0-68 


Bayreuth 


1-56 


0-67 


Gorlitz 


1-61 


0-68 


Prag 


1-56 


0-66 


Breslau 


1-65 


0-70 


Krakau 


1-69 


0-66 



Auf dem 51. Parallel wird die Veraenderlichkeitsgrosse sowohl 
fftr das Mittel der Monate als auch ftir das Jahresmittel von Westen 
nach Osten grosser, auf dem 50. Parallel dagegen nur fur die Mittel 
der Monate. Die langsame Zunahme von Westen nach Osten hat 
darin ihren Grund, dass sie nur in den Jahreszeiten Herbst, Winter 
mid Frflhling stattfindet, wahrend in den Somraermonaten die mittlere 
Veraenderlichkeit nach Osten abnimmt, wie aus nachfolgender Zusam- 
menstellung zu ersehen ist. 

Ort: Wint. FiHhl. Somm. Herbst Ort: Wint. Friihl. Somra. Herbst 

Torgau 2-23 160 ri8 1*25 Bayreuth 2*26 153 1-18 1-28 

Gorlitz 2-20 1-69 1*15 1*41 Prag 221 1*60 115 128 

Breslau 2-34 1*74 Ml 1-41 Krakau 2*60 1-74 1-04 1-40. 

Jáhrliche Periodě der VeriienderlichkeU der TemperaturmitřeL 
Die beigegebene Tabelle II, in welcher fúr eine Anzahl von Stationen 
die mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahresmittel der 
Lufttemperatur zusammengestellt ist, zeigt, dass die Wintermonate 



Digitized by 



Google 



28 



I. F. Augustin: 



Tabelle IL 

Mittlere Yeraenderlichkeit der Monats- und Jahres- 
mittel der Lufttemperatur. Periodě. 1851—1890. 



'~ 




^ 


1 
i •a 


,. 


T 


' 


1 


u 

CA 


I 




Ort 


1 -5 

a 




1 u 

1 




1 tp 
1 




1 


' S3 ; 

►O 






S 


pa 








1 


^ 


i 




Breite 


j 48*9' 


49^67' 


60^6 


49'»45' 


50*6' 


1 60*4ť 


60*30' 


49»Ó5' 




L&nge 


1 11«37 


11*»36 


12"22' 


I3«22' 


14*26' 


14*32 


14*48'! 16*23' 




Januar ... 


í 

i 2-18 


2-13 


2-03 


2-16 


2 00 


194 


1-62 


1-88 






Februar . ... 


i 2'SO 


2-80 


2-8t 


2-88 


2'3t 


2-26 


228 


287 






Mftrz . . . 


' 1-74 


1-64 


173 


Vil 


1-78 


182 


1-66 


1-81 






Apríl 


1 1-23 


1-27 


1-28 


1-41 


1-38 


1-40 


1-32 


1-51 






Mai 


' V65 


í'67 


ť87 


V50 


í'64 


VS4 


/•7tf 


/•7/ 




Juni 


0-98* 


1-13 


1-29 


1-20 


1-19 


1-19 


1-46 


1-23 




Juli 


1 1-26 


1-38 


117 


110 


1-18 


1-18 


109 


1-12 




August . . 


1-08 


1-02 


117 


109 


1-07 


1-00* 


104* 


1-09* 




September. . . 


i 1-02 


0-97* 


M3* 


1-03* 


1-06* 


1-07 


1-16 


I 09*: 




October ... 


1-26 


1-30 


1-26 


1-29 


1-24 


1-36 


1-41 


1-51 




November .... 


; 1-6(5 


1-57 


1-40 


1-60 


1-65 


1-51 


1-30 


1-66 




December . . . 


; 2'4t 


2-85 


23t 


243 


2-88 


2*28 


2-80 


2-37 i 




Jahr 


] 0G6 


0-67 


0-64 


0-71 


0-66 


0-69 


0-63 


0-68 


Miitel . . . 


1-57 


1-56 


1-68 


1-58 


1-66 


1-56 


1-52 


1-61 . 


Ort 

1 




d 

š 

u 


CO 


.3 
'C 

1 

PQ 


Torgan 


Góriitz 


1 
Breslau 


Krakau 

1 


1 






s 














Breite 


ij 48n4 


49^12 


49*58' 


49*28' 


51*34' 


61*13 


51*7' 


50*4' 




L&nge 


1 16<>2l 
' 1-67 


16^37 


16<>58' 


17"40 


13*0' 
217 


14*59' 
2-00 


17*2' 
2-20 


19*58 




j Januar 


1-67 


1-64 


1-87 


2-20 1 


Februar 


2-29 


205 


2'2Í 


2-83 


287 


2'4t 


'2 4Í 


2-72 ' 




Mftrz 


i 1 76 


1-74 


1-68 


1-72 


1-86 


192 


1-95 


1-99 ; 




Apríl 


i 1-42 


1-47 


1-43 


1-50 


1-28 


1-42 


1-60 


1-70 1 




Mai 


!i i-es 


ť56 


1-66 


í*88 


ť66 


1-78 


1-67 


1-52 




Juni 


1 116 


1-27 


1-40 


1-47 


1-20 


1-26 


1-28 ' 


1-28 




Juli 


1-08* 


1-20 


0-99* 


090* 


1-28 


1-09* 


0-98* 


0-94 j 


August 


1 M8 


1-19 


1-08 


1-15 


105 


1-09* 


107 


91* 


Sepiember. . . 


110* 


1-08* 


I-.S1 


1-42 


103* 


1-14 


l-Il 


1-07 


i October 


1-44 


1-68 


1-65 


1-68 


1-28 


1-42 


1-42 


1-42 


November .... 


1-39 


1-33 


1-42 


1-65 


143 


1-67 


1-70 


1-70 


December .... 


2-28 


2-88 


2-44 


2*75 


2't4 


2-20 


2-42 


2'7S 


! Jahr 


0*63 


0-63 


0-66 


0-64 


0-68 


0-68 


0-70 


0-66 ! 




Mittel 


1-64 


154 


1-58 


1-68 


1-56 


1-61 


1-65 


1-69 





Digitized by 



Google 



Die Temp eraturTeihfthuiBse der Sudetenlfinder. 



29 



die grósste und die Son.mfimoDate die gerÍDg&te Yeiaenderlichkeit 
haben. Das Maximum der Veraendeilichkeit fSllt im ganzen Gebiete 
auf die Monate December und Februar und ein drittes Maximum auf 
den Monat Mai, das Minimum wird in den MonaUn Juli, August und 
September beobachtet. Das Juliminimum der Veraenderlichkeit tritt 
mehr bei den ostlicher gelegenen, das August- und Septemberminimum 
bei den we>tlich gelegenen Stationen hervor. Das secundare Mai- 
maximum kommt bei der ostlichsten Station Krakau nicht mehr zum 
Vorscbein. 

Das Maximum der Veraenderlichkeit ist an den Stationen der 
eigentlíchen Sudeteniánder 2 bis 2'5mal grosser als das Minimum; 
an den 2 ostlichsten Stationen Bistritz und Krakau eiTeicht dieses 
Verháitniss bereits 3*1, indem das Maximum gegeú Osten grosser und 
das Minimum kleiner wird. 

Die absolute Veraaiderlichkeit der Teniperatufmittd. In der bei- 
pegebenen Tabelle III wurden fiir jeden Monat und fiir jedeš Jahr 
die Unterschiede zwischen den hochsten und tiefsten Temperatur- 
mitteln inneihalb 40 Jahre 1851— 1890 zusammengestellt, welche die 

Tabelle m. 

Atsolute Veraenderlichkeit der Monats- und Jahres- 
mittel der Luíttemperatur. Perioda 1851—1890. 



•§ 

a 
c: 



Jannar ;; 9*5 

Februar i '^'^ 

8-0 
6-6 
8-6 
6-8 
61 
4-9* 
6-6 
6-9 
9-8 
Í4'2 

S-6 



3Iftr2 . . . 
^pril . . . 
Hai. . . 
Juni . . . 
Juli ... 
Aogast . . 
September . 
October . . 
NoTember . 
December . 



Jahr 









Šř 



9-9 


10-8 


10 6 


íí'5 


7-2 


9-7 


6-2 


6-0 


8-8 


7-9 


6-0 


6-7 


65 


6-8 


6-2* 


6'()* 


5-9 


6-2 


61 


6-7 


10 9 


9-9 


Í6'0 


131 


8-2 


S'^ 



PQ 



10-6 
ÍO'8 
8-7 
61 
7-9 
6-8 
6-7 
6-6 
5-4* 
6H 
7-0 
íí'8 

8*3 



^ 



99 
12-3 
í)"2 
6-4 
76 
6-0 
6-4 
60* 
5-4 
6-7 
7-6 
íí'2 

8-8 



S5 



13-8 
9-9 
6-6 
8-3 
6-6 
4-8* 
6-3 
6-2 
72 
9-:í 

Í2-9 

8-5 






8-8 
Í26 
9-7 
6-8 
8-8 
6-5 
6-2* 
fi-4 
6-5 
7-2 
9*3 
W'í 

8-8 



100 

Í3'5 

10-6 

6-7 

9-0 

6-0 

5-5 

4-«* 

6-6 

6-8 

9-8 

11-8 

8-6 



Digitized by 



Google 



30 I. F. Augustin: 

Grosse der absoluten Yeraenderlichkeit wáhrend der bezeichneten 
Periodě darstellen. Da sich sowohl die Vertheilung als auch die 
jahrliche Periodě der absoluten Yeraenderlichkeit an die mittlere 
Veraenderlichkeit anschliesst, so genůgt es dieselbe nur fíir die wichti- 
geren Stationen zu berechnen. 

Die Maxima werden gleichfalls wie bei der mittleren Veraen- 
derlichkeit in December, Februar und Mai, die Minima in Juli, August 
und September beobachtet. Au den Stationen im westlichen Theile des 
Gebietes entfállt das Hauptmaximura auf December, an den Stationen 
im osilichen Theile auf Februar. 

Dasselbe ist am grossten in Bayreuth 15*0^ Míinchen 14'2®, 
Krakau 13•8^ Breslau 13-5^ Prag 13'^ ; am kleinsten in Brunn IIS^ 
Wien 12-3", Gorlitz 12'6. Das Minimum hat an allen Stationen fast 
denselben Betrag 4*8^ bis 5*4^ und entfállt vorwiegend auf August. 
Nur in Gorlitz und Krakau erscheint es verfriiht im Juli und in 
Biilnn verspátet im September. 

Die grosste positive Abweichung der Monatmittel der Temperatur 
wurde bei der grosseren Anzahl der Stationen im Februar 1869 
beobachtet. Dieselbe betrug etwas tiber 5^ am kleinsten war sie in 
Briinn 4*4^, am grossten in Mttnchen 6*2^ Ferner wurde der grosste 
Warmetlberschuss im M&rz 1882 und zwar in Krakau mit 5*6^ in 
Wien mit 5*2^ beobachtet. 

Die grosste negative Anomálie entfiel im westlichen Theile des 
Gebietes auf December 1879 und zwar betrug dieselbe in Bayreuth 

— 10*0^, in Mttnchen und Prag — 8'5® und in Bininn — 74^ An den 
ostlicher und nordlicher gelegenen Stationen wurde die grosste nega- 
tive Abweichung im Februar beobachtet. Wien hatte — 7-2® im 
Februar 1858, Gorlitz — 7•6^ Breslau —8-1^ im Febr. 1855 und 
Krakau — 8*6^ im Februar 1870 als grosste negative Anomálie auf- 
zuweisen. 

Die absolute Veraenderlichkeit der Jahresmittel der Temperatur 
ist an allen Stationen nahezu gleich. Dieselbe schwankt nur zwischen 
den Betrágen 3*2" in Bayreuth und 3*6 in Míinchen, Breslau und Krakau. 

Die giosste positive Abweichung 1*6® in Prag und Bayreuth, 
1 -8 in Míinchen entfiel auf das J. 1 868 ; Krakau und Wien hatte die 
grosste Abweichung 1'5*' und 1*6° im J. 1863. Die grosste negative 
Abweichung — 1*6 in Bayreuth und Briinn, dann — 17*^ in Míinchen 
und in Prag wurde im Jahre 1864; bei den ostlicher gelegenen Sta- 
tionen Wien — 1-4^ Gorlitz — 1*6^ Breslau — 1-8^ und Krakau 

— 2-0^ im J. 1871 beobachtet. 



Digitized by 



Google 



Pie Temperaiurverháltnisse der Siidetenlftnder. 31 



V. 

Sicherheit der 40Jáhrigen Temperaturmittel der Normalperiode 

1851-1890. 

Die mittleren Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der 
Teinperatur vom Gesammtmittel kdnnen dazu dienen, den wahrschein- 
licben Fehler zu berechnen, welcher den hier gegebenen Normál - 
werthen in Folge der unregelmássigen Wármeschwankungen zukonimt 
and kann aucb die Zeítdauer festgestellt werden, welche nothig ist, 
um normále Werthe mit einer bestimmten Sicherheit zu erhalten. 
Man bedient sich hiezu der Formel Fechners *^, welche jetzt allgemein 
in der Meteorologie benfltzt wird. 

Ist n die Anzahl der Jahrgftnge, aus welcher das normále Tempe- 
raturmittel und die Veraenderlichkeit desselben v berechnet worden 
iat, so ergiebt sich der wahrscheinlicbe Fehler w nach der Formel 

M955 



y2n- 1 ^• 

Bei der Anwendung der Formel kommt es darauf an den Coef- 
ficienten von t; zu finden. FQr n = 40 hat dieser Coefficient den 
Werth O' 13450 und man erh&lt dann den wahrscheinlichen Fehler 
des 40j&hrigen Mittels 

m; = 0-13450 v. 

Nach den Berechnungen des wahrscheinlichen Fehlers fiír eine 
grossere Anzahl von Stationen fíndet man, dass der wahrscheinlicbe 
Fehler der 40!jáhrigen Monatraittel im Winter im ganzen Gebiete 
O 27« bis 0-37^ betrágt und im Fiilhling auf 0*20'^ bis 0-24^ im Herbst 
auf 0-17® bis 0-20® und im Sommer auf 014 bis 016^ herabsinkt. 
Das veraenderlichste Monatmittel hat einen wahi-scheinlichen Fehler 
von 0*37, das bestandigste Mittel 0*1345** auízuweisen. Das 40jáhrige 
Jahresmittel der Temperatur im Sudetengebiete besitzt einen wahr- 
scheinlichen Fehler von 0-09^ bis 010^ 

Ist der wahrscheinlicbe Fehler w bekannt, welcher der Beob- 

*) Jnbelband ?on Poggendorfs Aunalen 1878 p. 73. 



Digitized by 



Google 



32 !• ^- Augustin: 

achtungsdauer von n Jahren entspricht, so kann man die Anzahl der 
Jahre n^ bestimmen, welche erforderlich sind, um dem Mittelwerthe 
eine bestimmte Geoauigkeit zu verleihen. Man kann z. B. feststellen, 
wie viel Beobachtungsjahre nothig sind, um das Mittel auf ^/jo sicher 
zu haben. 

Da nach den Regeln der Wahrsclieinlichkeitsrechnung der wahr- 
scheinlicbe Fehler eines mittleren Resultates der Quadratwurzel aus 
der Žahl der Beobachtungsdateu unigekehrt proportional zu setzen 
ist, so ist die Žahl n^ der Beobachtungsjahre, welche an jeder Sta- 
tion nothwendig wáre, um den wahrscheinlichen Fehler w fiir n Jahre 
auf m;, i=:0'10 zu reduciren, nach der Formel 



n. zun 



w , 



2 



ZU berechnen und wir bekomraen bei 40jáhrigen Beobachtungen dafíir 
den Ausdruck 4000 w 'K 

Man kann aber direct aus der mittleren Abweichung diese Žahl 
der n^ Jahre berechnen, wenn man statt w^^ den entsprechenden 
oben angegebenen Werth einsetzt. Mit Riicksicht darauf, dass n = 40, 
erhált man 

n,=z72Uv^ 

Die Berechnung der Anzahl der Beobachtungsjahre, die nothig 
wáren, um den wahrscheinlichen Fehler bis auf 0*1** zu erniedrigen, 
wurde nicht fiir alle, sondern nur fiir die wichtigeren Stationen vor- 
genommen und sind die Resultate hier iibersichtlich zusammengestellt 
worden. 

Žahl der Jahre, nothig fiir einen wahrsch. Fehler von + O" 10". 

Winter Fiiihling Sommer Herbst Mittel d. Jahr 

Monate 



Bayreuth 


370 


170 


101 


119 


176 


33 


Prag 


353 


185 


96 


119 


176 


31 


Leipa 


332 


190 


91 


125 


174 


35 


Čáslau 


353 


186 


96 


119 


176 


31 


Brfinn 


296 


183 


108 


128 


172 


29 


Wien 


314 


190 


94 


125 


172 


29 


Gorlitz 


351 


207 


96 


144 


188 


34 


Breslau 


408 


229 


89 


144 


197 


36 


Erakau 


490 


229 


78 


142 


207 


33 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturyerhftlimsse der Sudetenl&nder. 33 

Normále Jahresmittel bis auf 0*10*^ Celsius sicher zu erbalten, 
bedarf man im Ganzen einer 30 bis 4QjáhrigeD Reibe ; bei den Sommer- 
monaten ist die Beobachtungszeit zur Erbaltong eines sicheren Normál- 
mittels etwa 3mal, in den Wintermonaten lOmal so lang als bei dem 
Jahresmittel. Um die Monatmittel des Winters bis auf eia Zehntel 
Grád sicher zu erhalten, bedarf man im eigentlichen Sudetengebiete 
eine Beobachtungsdauer von 300—400 Jahren, weiter nach Osten in 
Krakau sogar von 500 Jahren, wáhrend im Sommer dazu schoii 100 
Jahre genOgen. 

VI. 

Differenzen zwischen den Tetnperaturanomalien verschiedener Sta- 
tionen und die Sicherheit der Reduction auf die Normalperiode. 

Die Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Gesammt- 
mittel stellen die unregelmassigen Temperaturschwankungen dar. Wie 
aus der beigegebeuen Zusammenstellung derselben fQr eine Anzahl 
von Stationen ersichtlich ist, unterli^en diese Schwankungen bedeu- 
tenden Aenderuugen von einem Jahr zum anderen, welche Aenderungen 
durch BerechnuDg der mittleren Abweichung oder der mittleren Ano- 
málie festgestellt werden konnen. Im vorhergehenden Gapitel sind die 
Resnltate der Berechnung der mittleren Veraenderlichkeít der Monat- 
und Jahresmittel der Lufttemperatur mítgetheilt, hier soli die Ver- 
aenderlichkeU der Temperaturdifferensten n&her besprochen werden. 

Bei Berechnung der mtítteren Abweichung oder der Veraender- 
Uckkeit der Monat- und Jahresmittel der Temperatur von einem Jahr- 
gang zum anderen wird man darauf gefQhrt, die Differenzen zwischen 
den Temperaturabweichungen verschiedener Orte zu bilden und so 
die Aenderungen der unregelmassigen Temperaturschwankungen von 
einem Orte zum anderen zu verfolgen und diese raumlichen Aende- 
rungen mit den oben abgeleiteten zeitlichen zu vergleichen. Man 
kann gleichfalls, wie es oben bei Ableitung der mittleren Abweichung 
gescheheu ist, aus den einzelnen Differenzen Mittelweithe ohne Mck- 
sicht auf das Yorzeichen bilden und untersuchen, welche Bedeutung 
diesen zwischen den Anomalien einzelner Orte gebildeten mittleren 
Differenzen zukommt. 

Die zwischen den Abweichungen der gleichzeitigen Temperatur- 
mittel verschiedener Orte gebildeten Differenzen konnen Aufschluss 
geben Ober das Auftreten und die Vertheilung der unregelm&ssigen 

34ail>«nMlúck-nainrwitteu*cii»Uliciic CUwe. IHW. 8 



Digitized by 



Google 



34 !• ^* Aagastin: 

Teniperaturschwankungen auf einem bestimniten Gebiete und kónnen 
zuť Kenntniss des Einflusses ftthren, welchen die Localverháltnisse, 
die Seehohe, die EntfernuDg und die geographische Lage auf die Ver- 
breitung derselben ausiiben. 

Man kann die zwischen den Anomalien verschiedener Oite ge- 
bildeten Diflferenzen zuř Beurtheilung der Sicheiheit der reducirten 
Mittel beniitzen, indem man die Aenderungen der Teniperaturschwan- 
kungen des einen mit den Aenderungen des anderen Ortes vergleicht. 

In der Bildung der Anomaliendifferenzen hat man ein gutes Hilfs- 
uiittel bei der Auswahl von passenden Yergleichsstationen, die zur Vor- 
nahme der Prufung des Beobachtungsmaterials und der Reduction 
von kurzen Reihen auf lángere dienen soilen. Es geniigen nur weniue 
Jahrgánge, um zu erkeunen, ob man zwei Stationen mit einander zu 
einem Paaie vereinigen kann oder nicht. 

Um die bier angegebenen Untersuchungen durchfiihren zu kounen, 
wurden die Differenzen der Temperaturanomalien fur zahlreiche Sta- 
tionspaare berechnet und in Tabellen zusammengestellt. Es sind dies 
diejenigen Stationspaare, fiir welche friiher die Diflferenzen der Tenipe- 
raturmittel gebildet worden sind und welche homogene Reihen aufzu- 
weisen haben. Bei der Prufung des Materials musste darauf geachtet 
werden, dass die Vergleichungen der Reijien an den gewohnlichen 
Stationen gegen die Reihen gewisser Normalstationeu vorgenommen 
werden. Nachdem die Revision des Materials durchgeltihit worden ist 
und weiter nur homogeije Reihen zur Verwendung kommen, so kann 
jetzt die Unterscheidung zwischen einer gewohnlichen und einer Nor- 
malstation bei der Bildung der Anomaliendiflfereuzen wegfallen und 
konneo nach Bedarf auch gewohnliche Stationen zu Paaren verbun- 
deu werden. 

In Folge des Raummaugels konnten die Resultate der Berech- 
nungen nur fiir eine gewisse Anzahl voq Stationspaaren und nur fQr 
die Jahreszeiten und das Jahr mitgetheilt werden. Es wurden die 
Paare in 3 Gruppen eingetheilt, von welchen die erste Stationspaare 
mit geringen Hohenuoterschieden und geringer Entferuuog, die zweite 
Stationspaare mit grosseren Eotferoungen und gerii gen Hohenunter- 
schiedeis die diítte Gruppe Stationspaare mit verschiedeueu Entfer- 
nungeu und gróssereti Hohenunterschieden umfasst. Die Angaben der 
Enlfernupg verschiedeuer Orte wurden aus den Landkarten berechnet. 

Es wird jetzt allgemein angenommen, dass die Diflferei zeu zwischen 
den Temperaturmitteln benachbarter Orte fůr gleiche Zeitperioden 
uahezu konstant siud. Auf der Konstanz der gleichzeitigen Monats- 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverhaltnisse der Sudetenlánder. 35 

ond JahresDiittel der Temperatur beruht die Keduction kurzer Keihen 
auf eine Normalperiode. Sollten die Diflferenzen der Temperaturmittel 
gaoz konstant sein, so miissten die Diiferenzen zwischen dea Ano 
malien benachbarter Orte, wie oben gezeigt worden ist, Null bleibeo, 
oder es mflsste die Anomálie des eíoen Ortes gleich sein der Anomálie 
des anderen Ortes. 

In der Wirklichkeit wird man kaum Orte finden, an welchen 
die Anomalien der Monatmittel der Temperatur wáhrend einer ge- 
wissen Beobachtungsperiode ganz gleich, oder was dasselbe ist, die 
DiflFerenzen dieser Temperaturmittel ganz konstant bleiben wíirden. 
leh hábe bei der Bildung der zahireichen Differenzen zuni Behufe 
der Prdfnng des Beobachtungsmaterials kein Stationspaar iinden konnen, 
mit durchweg konstanten Temperaturdifferenzen oder mit ganz gleichen 
Temperaturabweichungen. 

Auch in den Verzeichnissen der Temperaturdifferenzen und ihrer 
Abweichungen von der Normalen, welche Hofi*ath Hann fůr die Alpen- 
lánder berechnet hatte, fíndet sich kein solches Stationspaar vor. Es 
wird der Grund davon wohl darin liegen, dass die Temperaturano- 
malien, deren Ursachen wie bekannt allgemeiner Nátur sind, *) in 
ihrem Aaftreten durch locale Verháltnisse beeinflusst werden und 
dass es bei der geringen Dichte der Beobachtungsnetze schwer sein 
wird, benachbarte Orte mit einer ganz gleichen Lage und einer ganz 
gleichen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente zu finden. Es werden 
darch locale Einflflsse im Bereiche einer ausgedehnten Anomálie ganz 
k>cale Erwftrronngen oder Erkaltungen hervortreten und Differenzen 
in den Temperaturabweichungen zweier Orte hervorbringen konnen. 
Es mdge hier durch ein Beispiel dargethan werden, um welche Be- 
tráge sich die Anomalien der Temperaturmittel an ganz nahen Oiten 
nnterscheiden konnen. 

Wint. Frtihl. Somm. Herbst Mittel Jahr 
Petrinwarte-Sternwarte (Prag) 0-33 020 027 023 26 0-05 
Tábor II — Tábor I. 033 030 033 031 032 0-12 

Die fflr 5 Jahrgánge 1893 — 97 berechneten Anomalíendiffe- 
renzen zwischen der Petřinwarte und der k. k. Sternwarte in Prag 



•) Cber die YeraeQderlichkeit der Temperatnr und ihre Ursachen haben 
geschríeben besonders: 

Dove in mehreren Abhaadlungen, Hann in d. Zeitschr. f. Meteor. XVI. und 
^Yertbeílung des Luftdnickes ttbelr Mittel- und SOdenropa" : Kóppen in d. Zeitschr. 
t Meteor. XVI. und XXXI. 

3* 



Digitized by 



Google 



36 !• ^* Augustin: 

schwanken im Mittel um 0*26". Die Anomaliendifferenzen der Jahres- 
mittel sind nahezu gleich Null. Die Hohendifferenz zwischen der ganz 
frei gelegenen Petřinwarte und der sich inmitten der Stadt befindlichen 
Sternwarte betrágt 130 m, Zwischen Tábor I und Tábor II bestehen 
keine Hohendifferenzen und man ist genothigt die grosseren Anomalien- 
differenzen sowohl fíir die Jahreszeiten als das Jahr, welche aus dem 
6jáhrigen Zeitraum 1886/91 abgeleitet worden sind, aus der verschie- 
denen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente, aus dem Stadt- und 
Landeinfluss zu erkláren. 

Wenn auch die locale Beeinflussung nicht wáre, so wurden wegen 
der grossen Mannigfaltigkeit im Auftreten der Anomalien, ihrer ver- 
schiedenen Starke und Ausbreitung die Differenzen derselben fur zwei 
nahé gelegene Orte nicht immer gleich bleiben. 

Da die Anomalien auf weiten Gebieten nicht mit derselben 
Starke auftreten, sondern von einem Centnim nach allen Seiten hin 
allmálig an Intensitat abnehmen, so sind die Anomaliendifferenzen von 
derSteilheit der Teraperaturgradienten abhángig. Die Differenzen werden 
fíir 2 Orte grosser bei intensiveren Anomalien als bei schwácheren. 
Ganz Null konnen die Anomaliendifferenzen oder auch die Abwei- 
chungen der Differenzen der Temperaturmittel nur fíir diejenigen Orte 
werden, durch welche dieselben Isanomalen hindurchgehen, fur alle 
tibrigen Orte werden gewisse, grossere oder kleinere Unterschiede, 
je nach ihrer Lage zu den Isanomalen bestehen. Da der Verlauf der 
Isanomalen fíir jede Abweichung ein anderer ist, so werden auch die 
Anomalienunterschiede der Temperaturmittel fflr denselben Monat von 
einem Jahre zum anderen nicht immer denselben Werth behalten, 
sondern in gewissen Grenzen schwanken. Diese Differenzen werden 
in Folge der nicht iiberall mit gleicher Starke auftretenden Ver- 
theilung der Temperaturanomalien bei Orten mit geringen Entfer- 
nungen kleinere Betráge annehmen als bei Orten mit grosseren Ent- 
femungen. 

In der beigegebenen Tabelle IV sind die mittleren Werthe der 
Anomaliendifferenzen ohne Rúcksicht auf das Zeichen gebildet fOr 
verschiedene Stationspaare im Sudetengebiete mitgetheilt. Diese 
Zahlen stellen die mittleren Grenzen dar, in welchen sich die einzelnen 
Differenzen der Monat- und Jahresmittelanomalien oder die Abwei- 
chungen der Temperaturdifferenzen iiberhaupt bewegen: Von der 
Angabe der absoluten Grenz werthe wurde hier wegen der verschie- 
denen Lange der Beobachtungsperioden, aus welchen sie abgeleitet 
sind, abgesehen. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatiirverháltnisse der Sudetenlánder. 

Tabellé IV. 

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien. 



37 



St ationspaare u 



a 
^ a 



O CD 



^1 



N 



2 

.a 



60 

.a 
a 



a 
a 

o 



n 



A. Kleinere Entfernungen und Hdhenunterschiede. 



Manenbad-Kutteoplan 
Preraa — Bistritz . . 
Wigstadtl — Zauchtl . 
Marienbad — Eger 
Bodenbach — Leipa . 
Weisswasser — ,Leipa i: 
DeaUchbrod — Gáslau < 
Datschitz — Iglau . 

! Karlsbad — Eger . 

IBayreoth Eger . 

■ Lobositz — Prag . 

I Krems — Wien . . 

! Josefstadt — Cáslaa 
Prerau — Brflnn . 
Leipa — Prag . . 
Cáslau - Prag . 

I Bodenbach — Prag 

I Tábor - Prag. . . 
Bistritz — BrflDn . 
Datschitz — BrQnn 
Iglau - Brttnn . . . 
Schdnberg — iprflnn 



=1 



14 


113 


11 


0'3ft 


0-22* 


0-34 


0-33 


0-32 


18 


103 


16 


034 


0-29 


0-25* 


0-36 


0-31 


20 


195 


11 


0-29 


0-28* 


0-31 


0-32 


0-30 


25 


176 


11 


0-38 


0-27 


0-26* 


0-30 


0-30 


27 


114 


23 


0-24* 


0-28 


0-26 


0-24* 


0-26 


28 


46 


26 


0-25 


0-21* 


0-26 


0-22 


0-24 


37 


140 


20 


0-47 


0-32* 


038 


0-36 


039 


38 


71 


17 


0-37 


(»-36 


0-37 


032* 


0-35 


46 


60 


16 


0-37 


0-30 


0-26 


0-24* 


0*30 


5i 


118 


27 


0-36 


0-25* 


0-27 


0-27 


0-29 


55 


36 


20 


0-36 


0-23* 


0-29 


0-25 


0-28 


62 


36 


16 


019 


0*17* 


0-21 


0'2Í 


0-20 


64 


7 


15 


0-36 


0-34 


0-33 


0-30* 


0-33 


70 


16 


16 


0-43 


0-27* 


0-29 


35 


034 


70 


52 


40 


032 


0-27 


0-25* 


0-32 


0-29 


76 


88 


40 


0-38 


0-31 


29* 


0-31 


0-32 


80 


60 


23 


0-35 


030 


0-2d* 


0-33 


0-32 


80 


267 


15 


033 


0-25 


0-24* 


0-31 


0-28 


83 


87 


26 


57 


037* 


0-41 


o-.^o 


0*46 


86 


233 


24 


42 


0-34* 


0-37 


043 


0-39 


87 


304 


17 


0:39 


030* 


0-34 


0-3H 


0-34 


90 


110 


26 


0-4 í 


0-34 


0-32* 


0-32 


0-36 



as 



011 
010 
0-16 
0-16 
0-14 
011 
0-16 
0-16 
011 
0-15 
0-11 
010 
0-17 
012 
OMO 
017 
010 
009 
015 
012 
0-16 
0-16 



B. Grdssere Entfernungen und kleinere Hohenunterschiede. 



BrODn — Wien . 
66riitz — Prag . 
Eger — Prag . 
G6rlitz — Breslaa 
Linz — Wien . . 
BrOnn — Prag . 
Bajreuth — Prag . 
Bayreuth — Múnchen 
Torgaa — Prag . . 
Breslau — Prag . . . 
Krakau — Bredau 
Wien — Prag . . . 
Mlinchen ~ Prag . . 
Krakan — Prag . . . 



115 


87 


40 


0-60 


0-38 


0-41 


0-33* 


0-41 


126 


16 


40 


0-59 


0-29* 


032 


0-42 


0-41 


142 


261 


27 


04Í 


0-32 


0-28* 


0-31 


0-33 


146 


312 


40 


0-42 


0-31* 


0-33 


0-3.H 


0-35 


160 


186 


15 


0-56 


0-44 


0-39* 


0-39* 


0-45 


180 


29 


40 


072 


0-37* 


0-41 


0-53 


0-51 


200 


143 


40 


0-4S 


0-38 


0-31* 


0-41 


0-40 


200 


184 


40 


0-56 


0-43* 


0-49 


0-46 


049 


210 


100 


40 


64 


0-40* 


0-40* 


0-46 


0-4H 


226 


65 


40 


0-69 


0-41* 


0-41* 


0-48 


0-49 


1 230 


73 


40 


0-64 


0-50 


0-43* 


0-47 


0-61 


250 


6 


40 


0-62 


045 


0-40* 


0-48 


0-49 


I 300 


327 


40 


0-83 


0-64 


0-48^ 


0-56 


003 


' 380 

1, 


18 


40 


0-90 


O-70 


0-62* 


0-64 


0-71 



0-19 
012 
0-16 
014 
0-17 
018 
0-18 
0-20 
019 
017 
0-20 
0-21 
0-29 
0*27 



Digitized by 



Google 



38 I. F. Augustin: 

Tabelle IV. 

Mittlere Differenzen der Tempera turanomallen. 




tsi 



u 


ing 




« 


a 


M 


e 
s 


-e 


^ 


S 


a> 


Á 


o 


ffi 



C. Gróssere Hdhenunterschiede. 



Schneekoppe - 8chnee- 

berg 

Schneekoppe — Rau- 
schengrund . . 

j Schneekoppe — Wansí 

I Schneekoppe - Schrt-i- 

berhau ..... 

Schneekoppe-Eichberg 

Schneekoppe - Górlitz 

Schneekoppe Breslau 

I Schneekoppe - Golden- 
stein 

I Schneeberg-Schóuberg 
Goldeiistein Schčnberg 

I Frischau — Bi Unn . . 

I Schwaizau — Datschitz 

I Gutetibiunn • Krems 

I Goldbrunn — Tábor . 

I St. Thomas — Tábor 

I Hurkenthal - Příbram ! 78 



104 

f) 
4 

19 

2(» 

74 

100 

14 
28 
22 
63 
60 
104 
90 
90 



383 


10 


0-42 


0-30 


0-26* 


0-43 


o-3:> 


700 


8 


0-73 


0*54 


0-S9* 


0-88 


0-6l> 


835 


10 


0-56 


0'*J8* 


0-30 


0-68 


0-43 


96S 


10 


085 


0-45 


0-36 


0-73 


0-59 


1251 


10 


í'Se 


0-42 


0-44 


0-94 


0-79 


1383 


10 


0-9 í 


0-4«» 


0-34* 


0-84 


0-62 


1468 


10 


0-79 


0-47 


0-35* 


086 


0-62 


576 


10 


096 


0-64 


0-54* 


0-64 


0-60 


876 


10 


0-97 


0-42* 


0-43 


0-66 


0-62 


301 


10 


0-56 


0-6l> 


054 


0-40* 


0*51 


563 


12 


076 


0*62* 


0-53 


0-67 


0-62 


361 


11 


0-63 


0-37* 


0-42 


0-39 


0-45 


604 


14 


085 


0-6 1 


0-53 


0-58 


0-64 


601 


7 


1Í3 


0-77 


0-55 


0-50* 


0-98 


501 


7 


0-96 


0-45* 


0-59 


0-62 


0-87 


470 


10 


0-63 


0-70 


0-63 


0-52* 


0-63 



•-5 



015 

0-36 
O-ll 

I 
0-20 I 
0-23 
0-21 I 
0-20 1 

0-22 ! 
028 I 
20 
0-19 
0-27 . 
0-30 
028 I 
0-22 
0-2r. i 



Aus den Zahlen der Tabelle IV ist ersichtlich, dass die DiflFe- 
renzen der MoDatmittelanomalien bei gleicher Lage bis zu Entfernungen 
Yon 60 km zwischen den Wertlien von 0-20 bis O 30 schwanken und 
dass die Veraenderlichkeit der Jahrestnitteldififerenzen nur die Hálfte 
davon betrágt. 

Bei Stationspaaren mit ziemlich gleicher Lage haben selbst bei 
grosseren Entfernungen die Teinperaturdifferenzen eine verháltniss- 
mássig kleine Veraenderlichkeit, wie an den Stationspaaren Bayreutb- 
Eger, Lobositz— Prag, Krems -Wien ?u ersehen ist, wogegen bei 
Stationspaaren mit ungleicher Lage die Veraenderlichkeit auch bei 
kleiner Entfernung bedeutendere Betráge annehmen kann, wie diess 
bei Deutschbrod - Čáslau mit einer Entferaung von 37 km der Fall 



Digitized by 



Google 



Die Temperatiirverhftltnisse der Sudeteniftnder. 39 

ist. Localeu BeeintiussuugeD erscheinen uuterworfen besonders die 
TemperaturdiflFerenzen der Winter- und der Sommermonate. 

Unter B sind die Veraenderlichkeitswerthe der Diflferenzen fttr 
Statioospaare mit Entfernnngen flber 10) km ge^eben. Da dieselben 
bis auf zwei Ausuahmen fttr sammUiche Paare aus 4()jáhrip:en Beob- 
achtungen abgeleitet worden sind, so haben dieselben eiuen grosseren 
Grád von Genanigkeit aufzuweisen und sind unter einander vergleich- 
barer als die unter A zusammengestellten Werthe mit kleinerer Ent- 
femung der Stationen. 

Die Zunahme der mittleren Veraenderlichkeit der Temperatur- 
differenzen mit wachsender Entfemung der mit einander kombinirten 
Stationen ist auf den ersten Blick aus den Daten zu erkennen. Damit die 
Zonahme der Veraenderlichkeit mit zunehmender Entfernung der 
Stationen noch deutlicher hervortrete, wurden Gruppenmittel berechnet 
and bier úbersicbtlich zusammengestellt. 

Veraenderlichkeit der Temperaturdifferenzen. 

Gruppe Entfern. Hohendiff. Wint. FrQbl. Somm. Herbst Mittel Jahr 

I. 55 km 110 m 0.36 0-29* 030 OSl 032 0-13 

II. 158 n 146 „ 0%53 0-36* 0-37 040 0-42 0-17 

III. 266 , 96 „ 0-72 0-52 046* 052 055 0-22 

Nach den hier gegebenen Zahlen entspricht einer Zunahme der 
Entfemung der Stationen um 100 km eine Zunahme der Veraender- 
lichkeit der Differenzen im Mittel sámmtlicher Monate um 0*10^ und 
eine Zunahme der Jahresmitteldiflferenzen um 005". Die Veraender- 
lichkeit der Anomaliendifferenzen nimmt am raschesten zu in den Winter- 
monaten und am langsamsten in den Sommermonaten. Auf 100 Ai^ 
Entfernung nimmt von 50 km an die mittiere Veraenderlichkeit zu 
in den Wintermonaten um 0'18^ in den FruhiiDgsmonateo um 0'12^ 
in den Sommermonaten um 0•08^ und in den Herbstmonaten um O- 10. 
Die Veraenderlichkeit der Differenzen fíir die Wintermonate nimmt 
mit wachsender Entfernung doppelt so rasch zu, als die Veraender- 
lichkeit íůr die Sommermonate. 

leh hábe aus den unter B zusammengestellten Daten zu ermitteln 
gesucht, ob nicht die Veraenderlichkeit mit der Entfernung nach einer 
Himmelsríchtung mehr anwachse, als nach anderen Richtungen. Es 
sind z. B. Andeutungen vorhanden, dass die Dififerenzen in der Richtung 
gegeu Osten veraenderlicher werden, als gegen Westen. So zeigen 
die Veraenderlichkeitsgrossen fttr die Stationspaare Bayreuth- Prag 



Digitized by 



Google 



40 !• F* Aagastín: 

und Brtlnn — Prag bei ziemlich gleicher Entfernung bedeutende Unter- 
schiede. Zur Erlangung sicherer Resultate 8ind jedoch die hier be- 
rechDeten Daten nicht ganz hínreicheDd. 

Fiir die Untersuchung des Einflusses der Seehohe auf die mittleren 
Aendeningen der Temperaturdiflferenzen stehen im Sudetengebiete nur 
wenige Stationen zur Verfúgung, unter denen die ScJ^nedcoppe eiiie 
Hohe von 1600 w, der Glatzer Schtieeberg 1217 m und Oddbrunn 
1060 m im Bohmerwald bcsitzt. Alle iibrigen Stationen sind niedriger 
gelegen als 1000 m und kann es sich hier in Folge dessen nur um 
die Bestimmung der Veraenderlichkeit fQr kleinere Hohendifferenzen 
handeln. 

In der Tabelle IV sind unter C die mittleren Anomaliendiffe- 
renzen fiir eine Anzahl von Stationspaaren aus verschiedenen Theilen 
des Sudetengebietes und mit verschiedenen Hohenunterschieden zu- 
sammengestellt. Die Paare konnen in mehrere Gruppen zusammen- 
gefasst werden von welcheii die erste Gruppe die mit der Schnee- 
koppe kombinirten Stationspaare enthalt, wáhrend in der zweiteii 
Gruppe einige Stationspaare aus der Umgebung des Glatzer Schnee- 
berges, in der dritten solche Paare aus dem bohm.-máhrischen Grenz- 
gebirge und in der vierten aus dem Bohmerwald vorhanden sind. 

Die Ausbreitung der Anomalien in die Hohe erfáhrt manche 
Aenderungen, namentlich in Folge der Temperaturumkehr, so dass 
die Erwármungen und Erkaltungen oben im Gebirge nicht immer den 
Erwármungen und Erkaltungen in der Niederung entsprechen. Ge- 
wohnlich pflegt das bei den intensiveren Anomalien des Winters der 
Fall zu sein. Wie gross z. B. im Riesengebirge die Unterschiede 
zwischen d. Anomalien oben und unten sein konnen, zeigt die nach- 
folgende Zusammenstellung. 

Temperaturabweichungen und Diflerenzen. 







Schneekoppe 


Eichberg 


Dififerenz 


Januar 


. . 1884 


1-8" 


4.4. 


— 2-6 


Januar . 


. . 1885 


0-4 


— 2-2 


2-6 


Februar . 


. 1889 


— 4-0 


— 1-3 


— 2-7 


Juni . . . 


. 1889 


2-9 


1-9 


10 


December 


.1886 


— 0-4 


1-9 


— 2-3 



Die Erwármung im Januar 1884 ist oben auf den halben Betrag 
herabgesunken, dagegen war im nachfolgenden Jahre 1885 der Januar 
oben warm und unten kiihl. Im Sommer sind die Unterschiede zwischen 



Digitized by 



Google 



Die TemperalarTerhiltnisse der Sudetenl&nder. 



41 



den Anomalien oben und unten betr&chtlich kleiner ala in der kůh- 
leren Jahreszeit. 

Bildet man aus der Žahl der unter G zusammengestellten Sta- 
tioQspaaren Gruppenmittel, so erh&lt man folgende míttlere Temperatur- 
differenzen : 



Gruppe Entrern. 


Hóbendiff. 


Wint. 


Frtthl. 


Somin. 


Herbst Mittel Jahr 


I. 47 km 


996 >n 


0-80 


0-41 


035* 


0-74 0-57 0-21 


II. 21 . 


584 . 


0-83 


0-53 


0-50* 


0-57 0-61 0-23 


m. 76 . 


506 , 


074 


0-50 


0-49* 


0-55 0-67 0-25 


IV. 86 . 


524 , 


0-91 


0-64 


0-59 


0-55* 0-82 25 



Die Ermittelung des Einflusses der Seehohe auf die Veraender- 
lichkeit der Anomalien- oder der TemperaturdiíTerenzen begegnet ge- 
wiasen Schwierigkeiten, da es unmoglich ist denselben von den Local- 
einfiOssen za trennen. So zeigt die Veraenderlichkeit der Temperatur- 
differenzen bei grosserer Hohe kleinere Werthe als die fUr andere Theile 
desbohmisch-mahrischen Mittelgebii^es ermittelte Veraenderlichkeit bei 
kleineren Hohendiíferen^en. Namentlich scheinen hier die ftir die 
IV Gruppe gebildeten Veraenderlichkeitswerthe in Folge localer Be- 
einflassungeu gross zu sein. 

Hofrath Hann hat die mittlere Veraenderlichkeit (V) der Tempe- 
ratordifferenzen der Monatsmittel als Funktion der Entfernung E (in 
km) uííA des Hohenunterschiedes AH (in Hunderten von Metem) 
durch folgende Gleichungen dargestellt: 



Winter V = 0'32« + 000180 E + 0-0617 AH 

Sommer V = 0-25® + 0*00086 E + 00138 AH 

Gesammtmittel V = 028'^ + 000131 E + 0-0283 AH 

leh hábe nach diesen Formelu die Vergnderlichkeit fUr die 
Gruppe I und das Mittel aus den Gruppen I— III berechnet und zum 
Vergleiche die berechneten Werthe mit den beobachteten zusammen- 
gestellt. 

Winter Sommer Mittel 

V beobachtet 080 035 0*57 1 

V berechnet 093 0*43 062 J ^^'^PP^ ^ 

V beobachtet 079 045 058 1 ^ , „r 

V berechnet 083 039 54r^PP^*-"' 



Digitized by 



Google 



42 I. F. Augustin : 

Die durch JBeobachtung uud Kecbnung geřundenen Uesultate 
sind ziemlich úbereinstimmend und es kann durch die Hamíschen 
Formelu die Abhángigkeit der Veránderlichkeit der Temperaturdiffe- 
renzen von der Seohohe auch in den Sudetenláudern mit giosser 
Annáherung au die Beobachtung dargestellt werden. Ob auch die ffir 
verschiedene Entfernungen berechneten Resultate mit den beobachteten 
ubereinstimmen, kann aus nachfolgenden Zusammenstelhingeu beurtheilt 
werden. 

I. Beobachtete Werthe. II. Berechnete Werthe. 

Entfernung Hóhendifferenz Winter Sommer Mittel Winter Sommer Miitel 

55 km 1 10 m 036 030 032 O 49 032 038 

158 „ 146 „ 0-53 0-37 0*42 0-69 041 0*53 

266 „ 96 „ 0-72 046 055 0-86 049 0-66 

Die nach den Formelu berechneten Werthe stimmen nur fůr die 
Sommeimonate mit den beobachteten uberein, fílr die Wintermonate 
uud fur die Mittel aus allen Monaten fallen sie betráchtlich gi-5sser 
aus. Durch die genannten Formelu kann die Abhángigkeit der Ver- 
ánderlichkeit der DifiFerenzen von der Entfernung nicht genau zur 
Darstellung gebracht werden in Mittelgebirgslándern mit einer ein- 
formigeren Terraingestaltung, weil die Coefficienten derselben aus den 
fíir die Alpenlánder gewonnenen Resultaten berechnet worden sind, 
die in Folge der grossen Mannigfaltigkeit der Terraingestaltung dieser 
Lánder stark local beeinflusst erscheinen. Bis auf die Sommermonate 
sind sowohl die durch Formelu berechneten als die direkt beobachteten 
Veránderlichkeitswerthe fiir die reich gegliederten Alpenlánder grosser 
als fiir die dem Mittelgebirge angehorigen Sudetenlánder. 

Die Veránderlichkeit der Temperaturdifferenzen ist auch von 
der Jahreszeit in der Weise abhángig, dass die grósste Veránder- 
lichkeit auf die Wintermonate, die kleinste Veránderlichkeit bei klei- 
neren Entfernungen der Stationspaare auf die Friihlings-, bei grosseren 
Entfernungen auf die Sommermonate entfallt. Die jáhrliche Periodě 
der Veránderlichkeit ist vielen Beeinflussungen unterworfen und kann 
in Folge dessen nicht bei allen Stations[)aaren in gleicher Weise 
ausgebildet sein. Es herrscht in den einzelnen Theilen der jáhrlichen 
Periodě eine grosse Verschiedenheit vor, namentlich bei Stations- 
paaren mit kleinen Entfernungen, bei welchen sich oft entgegen- 
gesetzte Verháltnisse zeigen. Mit wachsender Entfernung treten die 
Localeinflusse mehr in den Hintergrund uud ist der jáhrliche Gang 
regelmássiger und schárfer ausgebildet als bei kleineren Entfeinungeu. 



Digitized by 



Google 



Die TemperatUTTerhftltnisse der Sudetenlftnder. 43 

Es braucht nicht hervorgehoben zu werden, dass der jáhrliche Gang 
der YerSnderlichkeit erst aus vielen Beobachtungsjahren genau fest- 
gesteUt werden kann. 

Vergleicht man die mittleren Differenzen der Temperaturano- 
nmlien mit den im vorigen Capitel gegebenen mittleren Anomalien 
selbst, so sieht man, dass dieselben viel kleinere Betráge haben. Es 
lasst sicb dieses aus der Vertheílung der Anomalien erkláren, welche 
an ganz nahen Orten mit gleicher Lage nataezu gleich sein sollen 
ond erst mit wachsender Entfernung und wacbsender Hohe zu be- 
deutenden Betrágen anwachsen konnen. Bildet man das Yerh&ltniss 
zwischen der mittleren Anomálie und der mittleren Diíferenz der- 
selben f&r zahlreiche Stationen, so kann man ersehen, wie vielmal 
die unr^elm&ssigen Temperaturschwankungen grosser sind, als ihre 
Differenzen filr verschiedene Orte. 

Zar Beurtheilung des Verháltnisses zwischen der Grosse der 
Anomalien und der Grosse ihrer Unterschiede werden hier die Werthe 
der mittleren Anomalien ftir den westlicben und den ostlichen Tkeil 
sowie fur das ganze Sudetengebiet gegeben. 

Mittlere Veranderlichkeit der Monats- und Jahresmittel. 

Winter Frnhling Sommer Herbst Mittel Jahr 

WestUcher Theil .... 221 r59 M6 1-31 1-57 067 

Oestíicher Theil 2-24 1-66 M4 1-42 1-61 OGtJ 

Ganzes Gebiet 222 162 M5 1-36 1-59 066 

Vergleicht man die hier gegebenen Daten fiir die Veránder- 
lichkeit der Temperaturmittel mit den oben gegebenen Daten fUr die 
Veranderlichkeit ihrer Differenzen bei verschiedenen Entfernungen 
und Hohenunterschieden der Stationen, so erhalt man folgende 
Verhaltnisse : 

Mittlere Anomalien: Mittlere Differenzen der Anomalien. 



Entfernnng Winter 


Frflhling Sommer 


Herbst 


Mittel 


Jahr 


55 km 6-2 


5-6 


3-8 


4-4 


4-7 


51 


158 , 4-2 


4-5 


31 


3-4 


38 


3-9 


266 , 31 


31 


2-5 


2-6 


2-9 


30 


HflheDdifferenz 












266 m 4-8 


4-9 


3-2 


3-7 


41 


40 


695 , 2-8 


3-4 


2-6 


2-2 


2-7 


2-9 



Das Verhaltniss zwischen der Veranderlichkeit der Tempc^ratur- 
mittel und der Veranderlichkeit ihrer Differenzen konnte aus Mangel 
an Beobachtungen fQr geringere Entfernungen nicht bestimmt werden. 



Digitized by 



Google 



44 I* F. Augastin: 

Bei gauz nahen Stationeu duříte die Yeránderlicfakeit der Temperatur- 
mittel ca. lOmal grSsser sein, als die Verftnderlichkeit der Differenzen 
dieser Mittel. 

Nach der hier gegebenen Zusammenstellung ist das Verháltniss 
grosser in den Wíntermonaten, in welchen es bei einer EntfemuDg 
von 55 lem 6*2 erreicht, als in den Sommermonaten mit 38. Mit 
wachsender Ent|emung werden auch die Verháltnisszahlen zwischen 
den mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen derselben 
immer kleiner und gleichen sich auch die Unterschiede dieser Zahlen 
in den Winter- und den Sommermonaten immer mehr aus. So ist 
bei einer Entfernung von 266 hm das Verháltniss zwischen den 
mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen der Anomalien 
fůr die Wintermonate 31, fOr die SoDMnermonate 2*5. 

Da an den hoher gelegenen Stationen die mittlere Veránder- 
lichkeit der Temperaturdifferenzen zunimmt, so muss der Quotient 
aus der Veránderlichkeit der Temperaturmittel und der Verander- 
lichkeit der Differenzen mit wachsendem Hohenunterschied der Sta- 
tionen inmier kleiner werden. Bei einem Hohenunterschied von 266 m 
sehen wir denselben ebenso gross, wie bei einer Entfernung von 158 km 
und bei einem Hohenunterschied von 695 m ebenso gross, wie bei 
einer Entfernung von 266 hn^ so dass hier einem Zuwachs der Ent- 
feiTiung um 100 lem ein Zuwachs des Hohenunterschiedes von 400 m 
in der Einwirkung auf die Vergrosserung der mittleren Differenzen 
entsprechen wtirde. 

Das Sudetengebiet hat keine so weite Entfemungen und so 
gi-osse Hohenunterschiede, bei welchen die Veránderlichkeit der 
Temperaturmittel gleich gross wáre, mit der Veránderlichkeit der 
Temperaturdifferenzen, denn nach Hann'$ Formelu wftrde dieses erst 
bei nachfolgenden Entfernungen und Hohenunterschieden erreicht 
werden. 

Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel 

EntferDung: Kilometer HOhendifferenz : Meter 

1080 1047 1000 3144 6521 4629 

Die hier zwischen der Veránderlichkeit der Temperaturmittel 
und der Veránderlichkeit ihrer Differenzen ftir verschiedene Ent- 
femungen und Hohenunterschiede abgeleiteten Verháltnisszahlen lassen 
die Vortheile erkennen, welche die Differenzen bei Erlangung ver- 
lásslicher Mittelwerthe gewáhren. Man kann nur die hier gegebenen 
Zahlen auf das Quadrat erheben, um zu sehen,. wie vielmal kleiner 



Digitized by 



Google 



Die Temperatunrerh&ltnisse der Sudetenl&nder. 45 

die Žahl der Beobachtungsjahre sein wird, um den gleichen Grád der 
Genaoigkeit des Mittels zu erlangen. 

Durch die Reduction gelangt man in viel kiirzerer Zeit zu ver- 
lásslichen Mittelwerthen als durch directe Beobachtungen. In nach- 
folgender Uebersicht ist die Žahl der Jahre gegeben, um das redu- 
cirte Mittel bis auf ± 0*1® C. sicher zu stellen. 

EntfemuDg Winter Frúhling Sommer Herbst Mittel Jahr 



55 km 


9 


6 


7 


7 


7 


1 


158 , 


20 


9 


10 


12 


13 


2 


266 , 


38 


20 


15 


20 


22 


4 


Hdbendifferenz 














226 m 


15 


9 


10 


10 


11 


2 


695 . 


45 


17 


15 


27 


24 


4 



Wenn es sich bei der Reduction kurzer Reihen auf die Normal- 
periode nur um Entfernungen der Stationen handelt, welche bis 
50 km gehen, so sind nicht einmal 10 Jahre dazu nothig, um bis 
auf ±0*10 sichere Mittel zu erlangen. Bei Entfernungen bis 150 km 
betragt die Žahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung verlásslicher 
Temperaturmittel fur die Wintermonate 20, filr die Sommennonate 10. 
Verlássliche Jahresmittel erlangt man schon nach 1—4 Jahren. 

Die Žahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung sicherer Tempe- 
raturmittel nimmt mit wachsenden Hohenunterschieden ziemlich schnell 
zu, 80 dass sie bei einem Hohenunterschied von 700 m in den Winter- 
monaten 45, in den Sommermonaten 15 und durchschnittlich 24 be- 
Uigt. Man wird deshalb bei Vornahme der Reduction grosseren 
Hohenunterschieden ausweichen můssen, was bei Mittelgebirgsstationen 
nicht schwer durchzufilhren ist. 

Bei der grosseren Anzahl der Stationen mit lángeren Beob- 
achtungsreihen wird es im Sudetengebiete moglich, Stationen mit 
kleineren Entfernungen und kleineren Hohenunterschieden mit ein- 
ander zu vergleichen und durch die Reduction bis auf ±01" sichere 
Mittel bereits schon in 5—6 Jahren zu erhalten. 



VIL 

Die Normalperiode 1851-1890. 

Als Periodě, auf welche die Temperaturmittel sámmtlicher Sta- 
tionen reducirt worden sind, ist 1851 — 1890 gew&hlt worden. Es war 



Digitized by 



Google 



46 I* F. Augustin: 

ira vorliegenden Falle die Wahl zwischen dieser 40jáhrigen imd der 
SOjálirigen Periodě Hanns zu trelfen, auf welche die Temperaturmittel 
an den Stationen der Alpen-, der Karpathenlánder und in Siiddeutsch- 
land reducirt worden sind. Die Annahme dieser Periodě hátte den 
Vortheil gebracht, dass dadurch die Temperaturmittel eines grossen 
Lándergebietes direct vergleichbar geworden wiiren. Wemi ich mich 
trotzdem fíir die Periodě 1851 — 1890 entschieden hábe, so war dabei 
der Umstand entscheidend, dass seit dem Erscheinen der Arbeit 
Hanns eine lángere Zeit verflossen ist, wáhrend welcher sich in Folge 
der Grundung neuer Stationen selu* viel Materiál angeháuft hatte, 
dass bei der Mittelbildung mit Vortheil verwerthet werden konnte. 
Die Wahl der Normalperiode 1851 — 1890 erschien durch die Ver- 
háltnisse geboten. Uebrigens kann man durch Ableitung der Unter- 
schiede íur die Normalstationen die Nonnalmittel aus der SOjáhrigen 
Periodě mit den 40jáhrigen Mitteln vergleichbar machen. 

Um die Mittel der einen auf die Mittel der andereu Periodě 
beziehen zu kónnen, hábe ich die Differenzen der SOjáhrigen gegen 
die 40jahrigen Normalmittel berechnet und in einer Uebersichtstabelle 
zusammengestellt. 

TabeUe V. 

Differenzen zwischen den SOjáhrigen 1851—1880 und den 
40jáhrigen Mitteln 1851—1890. 





í 


flS 


KJ 


a 


t4 




1 

a 




8b 


O 


3 

-s 

1 


Januar . . 


. 01 


01 


00 


01 


0.1 


01 


01 


01 


0-2 


0-1 


01 


Februar . 


. —0.1 


—01 


—0-1 


0-0 


00 


0-0 


0-0 


00 


00 


00 


00 


M&rz . 


. 01 


01 


0-0 


01 


00 


00 


00 


0-2 


-0-2 


01 


00 


Apríl . . 


. 01 


0-1 


0-0 


00 


00 


01 


0-1 


01 


00 


01 


00 


Mai . . . 


. -0-2 


-02 


-0-2 


—0-2 


-0-2 


-0-2 


-01 


-0-2 


-0-2 


-0-3 


—0-3 


Juni . . . 


. 0-2 


01 


0-3 


0-3 


0-2 


0-2 


0-2 


0-2 


01 


0-2 


0-3 


Juli . . . 


01 


00 


0-0 


00 


00 


00 


0-0 


01 


01 


00 


00 


August 


. 02 


0-2 


01 


0-2 


0-2 


0-1 


01 


02 


0-8 


03 


0-2 


September 


. 01 


01 


01 


01 


0-1 


00 


01 


0-2 


0-1 


0-0 


01 


October . 


. 0-2 


0-3 


0-3 


08 


0-2 


0-2 


0-3 


0-2 


0-8 


0-8 


0-3 


November 


. —0-2 


—0-2 


-0-3 


—01 


-08 


-0-1 


0-2 


-0-2 


-0-2 


-0-2 


—0-2 


December 


. -0-2 


—0-2 


—0-2 


— 0-2 


-0-3 


-01 


01 


—0-1 


—0-1 


00 


—0-2 



Jahr .... 0*0 0-0 0*0 0*0 0-0 0*0 01 0'0 ^ 00 00 



Digitized by 



Google 



Die Temperatui-verhftltDÍsse der Sudetenlander. 47 

Aus der beigegebenen Tabelle V. ist ersicbtlich, dass durch 
die Verlángening der 30jáhrigen Reihe auf die 40jáhrige die Ver- 
gleichbarkeit der aus beiden Reiheii abgeleiteten Mittel niclit beein- 
tráchtigt erscheint. Das allgemeine Jahresmittel der Lufttemperatur, 
welches bei den Vergleichungen am meisten in Betracht gezogen wird, 
ist bis auf eine einzige Ausnahme an allen ubrigen Stationen gleích 
gebliebeu, indem das etwas niedrigere Mittel aus dem Lustrum 
1885—1890 keinen entscheidenden Einfluss auf dasselbe aus- 
geubt hatte. 

Was die aus beiden Perioden abgeleiteten Mouatsmlttel der Luft- 
temperatur anbelangt, so machen sich zwar einzelne Unterschiede 
geltend, welche jedoch, da sie in keinem einzigen Falle einen grosseien 
Betrag erlangen, vernachlássigt werden konnen. Die grossten Unter- 
schiede betragen nur bei einigen Monaten bis ±_ 0-3, wáhrend sie 
bei der Mebrzahl der Monate kleiner sind. Die extremen Monate 
Januar und Juli, welche zur Berechnung der Jahresamplitude der 
Lufttemperatur verwendet werden, zeigen entweder keine oder bis 
nur auf ± Ol gehende Unterschiede. Das Januarmittel ist nach den 
40jáhrigen Beobachtungen um 0*1® niedriger als nach den SOjáhrigen, 
wáhrend das Julimittel nur an einigen Stationen um diesen Betrag 
niedriger bleibt, an den iibrigen Stationen aber gleich ist. April hat 
nach den 4()jáhrigen Beobachtungen eine gleiche, October aber um 0-3^ 
niedrigere Mitteltemperatur als nach den 30jáhrigen Beobachtungen. 

Die fůr sammtliche Normalstationen ziemlich ftbereinstimmenden 
Onterschiede zwischen den SOjáhrigen und den 40jáhrigen Temperatur- 
mitteln sind ein Beweis dafur, dass die Temperaturánderungen wáhrend 
des Decenniums 1881 — 1890 auf dem ganzen Gebiete in gleicher 
Weise vor sich gegangen sind. Man kann dieselben ohne Bedenken 
an allen ubrigen Stationen zur Umrechnung der 40jáhrigen auf die 
SOjáhrígen Mittel oder auch umgekehrt verwenden. Uebrigens sind 
bei der Kleinheit dieser Unterschiede die aus den beiden Perioden 
abgeleiteten Mittel auch ohne Umrechnung sehr gut vergleichbar. 

In der beigegebenen Tabelle VI werden vorláufig die 40jáhrigen 
Normalmittel 1851 — 1890 ftir eine Anzahl der inlándischen und aus- 
lándischen Stationen mit lángeren homogenen Beobachtungsreihen 
zusammengestellt, welche hier zur Vornahme der Reductionen als 
besonders geeignet erscheinen. bpecielle Nachweise tiber die Ableitung 
dieser hier ttbersichtlich zusammengestellten Noimalmittel werden 
weiter unten gegeben werden. Die 40jáhrígen Normalmittel ftir sammt- 
liche Stationen werden erst im zweiten Theilo dieser Arbeit veroflfentlicht. 



Digitized by 



Google 



48 I- ^ Augustin: 

TabeUe VI. 

Temperaturmittel fíir die Periodě 1851—1890. 



o r t 



SeehOhe . 



Jahre 






'S 

US 
co 

a 



463 



13 



413 



14 



'O 

•8 



284 



a 

'O 

168 



23 



08 



256 



40 






302 



29 



328 



15 



'O 

flS 



o 



278 



15 



flS 






285 



40 






202 
40 



Januar 
Februar 
M&rz 
Apríl 

Juni , 

JiUi 

August . 

September 

October 

NoTcmber 

December 

Jahr . . 



Jl-l-8 

1-2 

6-5 

11-3 

16-1 

16-7 

161 

12-6 

7-3 

1.2 

-2-3 



—2-7 

— r7 

1-2 

6-4 

11-4 

16-2 

16-9 

16-7 

12-1 

71 

1-4 

-1-9 



-2-3 

— 11 

1-8 

72 

12-1 

16-9 

17-7 

16-9 

13-2 

7-7 

1-8 

-1-6 



—13 

—0-3 

2-7 

8'0 

12-8 

16-8 

18-3 

17-5 

140 

8-8 

32 

-0 8 



—2-3 

—1-4 

1-7 

7-3 

12-3 

16-2 

17-8 

170 

13-5 

8-0 

2.3 

-1-6 



-2-6 

—1-7 

1-5 

7-0 

12-0 

161 

17-7 

16-5 

12-9 

77 

1-8 

-20 



-2-7 

—1-7 

1-4 

70 

11-8 

155 

17-1 

16-1 

12-5 

7-6 

1-8 

-20 



—2-4 

—1-5 

1-7 

8-0 

13-3 

17 3 

18-8 

180 

14-1 

8-7 

2-5 

-17 



—1-8 

-0-8 

2-4 

8-2 

13-3 

171 

18-8 

18-1 

14-5 

91 

2-8 

-1-2 



6-7 6-8 7-5 8-4 7-6 7-2 7*0 8'1 8*4 



—1-2 

-01 

3-1 

8-7 

13'6 

17-5 

19-3 

18-6 

14-9 

93 

3-2 

-0-4 

8-9 



O r t 



o 



o 



9 



o 



co 



I 

Ol 



s 



flS 



Seehdhe 



166 



350 



425 



459 



387 



520 



311 



516 



585 



464 



Jahre 



20 



10 



13 



17 



14 



12 



11 



13 



Januar 
Februar . 
Mftrz . . 
Apríl 

Mai . . . 
Juni . . . 
Juli . . . 
August . 
September 
October . 
NoTcmber 
December 

Jahr . . 



—1-7 

-0-3 

3*3 

9-1 

141 

17-9 

19-5 

18-7 

14-9 

9-1 

30 

—0-9 

8-9 



-2-7 

-2-2 

1-2 

7-0 

11-8 

15-9 

17-3 

16-6 

12-8 

8-2 

21 

—2-2 



2-7 

—1-8 

1-3 

6-9 

11-7 

15-4 

17-3 

16-4 

12-8 

7-8 

1*8 

-21 



7-2 7-1 



-3-2 

—2-1 

1-5 

7-3 

12-4 

16-2 

18-0 

17-2 

13-4 

7-8 

1-5 

— 2-5 



—2-4 

—1-3 

2-2 

7*6 

12-4 

16-2 

18-0 

17-3 

13-6 

8-3 

2-2 

-1-7 



7-3 7-7 



—2-8 

—1-8 

1-2 

6-9 

12-0 

15-9 

17-8 

170 

13-1 

7-4 

1-4 

-2-2 

7-2 



— 1-7 

-0-3 

2-8 

8-2 

181 

16-8 

18*6 

18-0 

14-2 

8-6 

2-7 

-0-7 

8-4 



—2-9 

—1-8 

1-5 

7-2 

121 

16-9 

17-6 

16-9 

131 

7-3 

M 

—2-4 

7-1 



—3-6 

—2-5 

0-8 

6-2 

11-2 

15-2 

170 

161 

12-8 

7-4 

1-2 

—30 

6-6 



—4-1 

—2-9 

0-7 

6-3 

11-4 

15-4 

170 

161 

12*3 

7-0 

10 

-3-4 

6*4 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturrerháltiiisse der Sudetenlánder. 



49 



Tabelle Ví. 

Temperaturmittel ftár die Periodě 1851—1890. 



Ort 



« 


c 


M 


a 


00 


C3 


OB 


u 


2 


CQ 


o 





3 
C8 



iS 



Seehdhe . 
Jahre . . 

Januar 
Febrn*r . 
M&rz . . 
Apríl . . 
Mai . . . 
Juoi . . . 
Jnli . 
August 
September 
October . 
NoTeraber 
December 

Jahr . 



17» I 231 I -216 
18 



40 



15 



-2-7 

0-9 

3-3 

8-8 

14-2 

180 

19-8 

18-9 

14-9 

9-3 

2-8 

— 1-7 



--2-6Í 

-1-2 

2-8 

8-7 

13-6 

17-3 

19-1 

18-2 

14-5 

9- i 

2-7 

— li* 



318 



8-7 I 8-4 



2-4 
—1-2 

2-8 

89 
13-7 
17-7 
19-2 
18-4 
14-4 

91 

3-0 
—10 i— 2-3 

8-5 7-8 



25 

-2-8 

-1-8 

1 8 

78 

12-7 

16 8 

18-4 

17-6 

13-9 

8-6 

2-6 






278 



15 



— 2-8 

-1-9 

1-6 

7-6 

12*6 

16-7 

18-3 

17-4 

13-5 

8-7 

2-5 

—2-3 



429 



15 



-2-6 

—21 

0-7 

6-4 

11-3 

16-2 

16-6 

16-8 

12-3 

81 

25 

-2-1 



7-7 6-8 



ca 



341 



25 



-3-3 

—2-3 

1-4 

7-4 

12-2 

16*3 

17-7 

16-9 

13-2 

8- 1 

20 

-2-7 

7-2 



co 



642 
10 



—4-8 

—41 

-0-7 

4-0 

8-9 

130 

I4'9 

141 

10-7 

60 

0-3 

4-2 

4-8 



o 
na 



m 



258 
20 



—1-4 

—0-8 

2-5 

8-0 

12-8 

16-8 

18-6 

180 

14-3 

93 

2-9 

—0-8 

8-4 



M 



220 
40 



-33 

-2-3 

1-7 

79 

13-3 

17-2 

18-7 

17-8 

13-9 

8-7 

2-2 

-25 

7-8 



O r t 


'i 

i c 
. .2 

1 


i 


a 

3 


a 

s 


■s 

a; 


O 




1 




1 

O} 




Seehdhe 


. . i 224 ! 230 1 380 


529 


345 1 927 1 12U 


102 


217 


147 




Jahre 


. . ,; i:» 


15 


15 


40 


40 j 20 


2» 


40 


40 


40 




JanuAF 


. . '-1-7 


—1-8 


—3-2 


-2-7 


—21 


—3-7 


—0-9 


—0-3 


-1-4 


-1-6 




Februar 


. . 00 


— 0*2 


--0-8 


-1-2 


—0-9 


—3-5 


-01 


0-4 


-0-9 


—10 




Mftrz . 


. 3-7 


3-4 


2-6 


2-0 


21 


— 1-6 


2-6 


3-2 


2-2 


2-2 




! ^rfl . 


. . 9-3 


90 


8-6 


7-8 


7-3 


3-6 


8-0 


8-6 


7-6 


8-0 




. . . 14-1 


141 


131 


11-7 


11-8 


81 


12-7 


13-4 


12-6 


13-2 




Juni . . 


. . 17-8 


17-9 


16-9 


15-2 


15-5 


121 


16-9 


17-4 


16-6 


17-3 




Jnli . . 


. . 1 19-7 


19-7 


18-6 


171 


17-1 


13-9 


18-4 


19-0 


18-0 


18-9 




August 


. • . ' 18-8 


18-4 


18-0 


16-3 


16-3 


131 


17-6 


18-2 


17-3 


181 




Septembe 


r . . 15-1 


14-7 


14-5 


12-8 


12-8 


10-3 


13-9 


14-7 


13-8 


14-4 




October 


. . ; 9-8 


9-4 


8-8 


7-6 


7-8 


60 


8-7 


9-3 


8-6 


90 




NoTember 


. . 3-4 


80 


20 


re 


20 


—11 


2-9 


3-6 


2-7 


2-8 




December 


. . '—-OS 


-10 


—2-2 


-2-2 


-1-6 


-3-3 


-0-3 


0-3 


-0-9 


—10 




Jahr . 




8-9 


8-1 


71 


7-4 


4-4 


8-4 


90 


8-0 


8-4 





jl^th.iujtiscli-natiarwutcuschaítlichc Clauc. 18U9. 



Digitized by 



Google 



50 I- F. Augustin: 

Neben don hier angefiihrten Stationen mit lángeren Beobachtungs- 
reihen sind jedoch auch Stationen mit ktlrzeren Reihen zu Verglei- 
chungen von Temperaturmitteln und zu Reductionen auf die Noimal- 
periode beniitzt worden. Die Piiifnng des Beobachtungsmaterials kann 
gut nach entfernten Stationen vorgenomnien werden, erfoidert jedocb 
in manchen Fállen eine nahé gelegene Station, wenn namentlich iii 
den Wintemionaten sichere Mittelwerthe erhalten werden sollten. 
Es musste besonders im gebirgigen Terrain eine nahé gelegene Station 
gewahlt werden, wenn es sich um die Reduction von bloss einigen 
Jahrgángen auf die Normalperiode gehandelt hatte. Die Temperatur- 
mittel mit lOjáhrigen und lángeren Beobachtungen konnen, wie Hann 
nachgewiesen hatte, auch nach einer entfernten Station mit gutem 
Erfolge reducirt werden. 

Zur Erlangung verlásslicher Mittelwerthe wurden fast durch- 
gehends die Dilferenzen gegen mehrere Stationen gebildet und die 
durch dieselben erlangten Resultate mit einander verglichen. Ge- 
wóhnlich wurde zuerst die Reduction nach den oben fůr jedeš Land 
aufgestellten Normalstationen vorgenommen, das erlangte Resultat 
aber nur dann beibehalten, wenn es mit dem durch Hilfe der Nach- 
barstation erhalteuen Resultat ubereinstimmte. Sonst wurde den Re- 
ductionen durch die Nachbarstationen der Vorzug gegeben, namentlich 
wenn es sich um kurze Reiheu gehandelt hatte. Von den oben ange- 
fiihrten Normalstationen waren bei Vornahme der Reductionen be- 
sonders Prag, Briinn, Wien und Breslau in Verwendung. 

Zur Ableitung der normalen Temperaturmittel sind nur die- 
jenigen Dififerenzen genommen worden, welche den brauchbarsten 
Theilen der Reihen angehoren, wáhrend die aus den mangelhaften 
Theilen berechneten Dififerenzen unbeachtet geblieben sind. In Folge 
dessen kamen bei der Reduction viele Jahrgánge nicht zuř Ver- 
wendung, denn man rechnet viel besser mit guten kiirzeren als mit 
langen mangelhaften Reihen. Da man nach verháltnissmássig kurzer 
Beobachtungszeit konstantě Dififerenzen erlangt und die durch die- 
selben erhaltenen Resultate wenigstens fiir das Jahresmittel ebenso 
verlásslich bleiben, als durch die vieljáhrigen Dififerenzen, so kann 
man sich dabei nur auf einzelne Theile der Beobachtangsreihen 
beschránken. 

Die oft storenden Unregelmássigkeiten im jahrlichen Gange der 
Temperaturdiflferenzen, welche aus kurzenBeobachtungsreiheu abgeleitet 
worden sind, wurden durch Anwendung einer einfachen Ausgleichungs- 
formel beseitigt Es wurde bei dieser Operation der zu ersetzende 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverb&ltDÍsse der Sudetenl&nder. 51 

Werth Ulit dem doppelten Gewicht genommen und somit das neue 
Mittel nach der Formel M — 7^ (a 4- 26 -f- c) berechnet Es kann 
hier durch mehrere Beispiele uachgewiesen werden, dass dadurch die 
Redoctionen an Sicherheit gewinnen. 



VIII. 
Specielle Nachwei8e uber die Ableitung der Temperaturmittel. 

Effer. 31 Jahre 1864—1894 zu den Terminen B,** 2^ lO**- Be- 
obachter wáhrend der ganzen Periodě Prof. A. v. Steinhaussen. Dle 
Station ist im J. 1895 eingegangen. Nach Vergieichungen mit Bayreuth 
nnd Prag erscheint die Reihe nicht homogen. Die Periodě 1864 — 1880 
weist im Ganzen um 0*4^ hóhere Mittelwerthe auf als 1881—1894. 
Um beide Reihen vereinigen zu kimnen, sind an die Mittelwerthe 
der Periodě 1864 — 1880 Correctionen angebracht worden, welche aus 
den Differenzen gegen die beiden genannten Vergleichsstationen ab- 
geleitet worden sind und welche nachfolgende Betriige aufweisen: 
October— Márz — 0•2^ April u. September — 0•4^ Mai — 0•5^ 
August — 0•6^ Juni u. Juli — 08^ Jahr — 0•4^ Die Pteduction auf 
die Normalperíode ist nach Bayreuth und Prag durchgefUhrt worden. 
Die Station wird als Vergleichsstation benútzt und werden die corri- 
girten Temperaturmittel mit den Mitteln der anderen Vergleichs- 
stationen hier abgedruckt werden. 

Karlsbad. 20 Jahre 1875—1895; 1\ 2\ 9'»; vom November 
1878 7\ l\ 9\ Mit Líicken wáhrend Jánner- April 1875, Juni u. 
October 1878, September— October 1881. Seit October 1882 blieb der 
Standplatz der Instrumente ungeándert im I. Stockwerke des Hauses 
,Wind8or," Laurenzigasse. Um die Mittel 1875—1881, nach welchen 
die Station wáhrend des Winterhalbjahres zu warm erscheint, mit 
der nachfolgenden homogenen Reihe 1882 — 1895 vereinigen zu konnen, 
wurden an dieselben als Correctionen angebracht im October — 01®, 
November — 0*4, December— Jánner — 0*5, Februar — 07, Márz 

— 0*8, April — 0-6 und Mai — 0*3, Juni— September 0-0, Jahr 

— 0-3. Die Lůcken wurden aus den Differenzen gegen Eger inter- 
polirt Auf die Normalperiode wurden die Temperaturmittel reduciit 
durch Eger. Die Station wird als Vergleichsstation bentltzt. 

Kaaden. 23Vs Jal^e» 1870—1895, 1\ 2\ 9*» mit Lůcken na- 
mentlich in der Periodě 1870 -75 und im J. 1895. Die Beobachtungen 

4* 



Digitized by 



Google 



52 I" F. Augustin: 

wurden wáhrend der ganzen Zeit an der Ackerbauschule angestellt. 
Die Bildung der Diflferenzen gegen Eger und Prag fiihrte zu dem 
Resultate, dass die Mittel aus der Periodě 1870—1875 unbrauchbar 
sind und die Mittelwerthe wáhrend 1876—1884 hoher erscheinen 
als 1885—1895. Nach Auslassung der álteren unsichcren Beobachtun- 
gen 1870 — 1875 wurde durch Anbringung der konstanten Correction 
— 04" an die Temperaturmittel der Periodě 1876—1884 die Reihe 
homogen gemacht. Die Reduction ist durch Eger vorgenoininen worden. 

Bodenbach. 28 Jahre 1851—1873; 6\ 2N 10^ Beobachter 
Oberforster Adam Seidl. Eine íibersichtliche Zusaniraenstellung der 
Temperatui-mittel findet man im Jahrgang 1864 und 1872 der Jahr- 
biicher der Centi'alanstalt, welche letztere fíir die ganze Beobachtungs- 
periode 1828—1873 von Dr, St. Kostlivý gemacht worden ist. Die 
Diflferenzen gegen Prag sind konstant und ist denmach die Reihe als 
homogen anzusehen; nur mussten vor ihrer Bearbeitung einige un- 
richtige Angaben beseitigt werden. 

BGhm. Leipa. 417, Jahre 1852—1895; 6\ 2\ lO** (1852 bis 
1862); 1\ 2\ 10*^(1863-1885); 7\ 2\ 9^ 1886-1895). Beobachter: 
P. Paul Hackel 1852—1878, Dr. F. Hotzel 1879—1880, Professor 
P. Zimmerhakl 1881—1886; Prof. Josef Wiinscli seit 1887. Die Be- 
obachtungsreihe weist mehrere Lůcken namentlich wáhrend 1856 bis 
1860 und zahlreiche unrichtige Angaben auf. Die Diflferenzen gegen 
Prag und Gorlitz sind trotz des ofteren Personenwechsels und des 
Wechsels der Beobachtungstermine konstant und konnte nach Besei- 
tigung der Liicken und der gróberen Storungen durch Inteipolation 
eine 40jáhrige homogene Reihe hergestellt werden. Nur dit letzten 
Jahrgánge 1891 — 1895 befinden sich nicht in Úbereinstimmuug mit 
den fruheren, indem die Mittel aus dieser Periodě betráchtlich nie- 
driger, namentlich wáhrend des Winterhalbjahrs erscheinen. Durch 
Anbringung der aus den Diflferenzen gegen Prag abgeleiteten Cor- 
rectionen September— December 0'5^ Januar— Februar 0*4^ Márz 0*2", 
April 0-1^ Mai und Juni 0*0, Juli u. August 0-2", Jahr 03° konnen 
die letzten Jahrgánge an die fruheren angeschlossen werden. 

Weisswmser. 31 Jahre 1865—1895; 6\ 2\ 10^ (bis 1872). 
6\ 2\ 9^ (seit 1873). Beobachter Prof. M. Sluka (bis 1884) und Prof. 
A. Peřina (seit 1885). Die Diflferenzen gegen Leipa und Prag sind 
konstant uud ist Weisswasser als Vergleichsstation fUr die Nachbar- 
stationen geeignet. Die Reduction auf das Normalmittel ist durch 
Prag ausgefahit worden. 

Biihm. Aicha. \o'^^ Jahre; 1873—1875, 1882—1895. Beob- 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltnisse der Siidetenlftnder. 53 

achtuugsteimine 7^ 2**, 10'' und 7'', V/./, H^/.,^. Beobachter wabrend 
der ersten Periodě Bratanich und Krejčí, wáhrend der zweiten 
K. Schiller- Die Termometer waren im I. Stockwerke in der Wohnung 
des Beobachters untergebracht. Die Dififerenzen gegen Prag und 
Weisswasser sind konstant. Die Interpolation der fehlenden Tempe- 
raturmittel im J. 1881 und Janner— April 1882 und die Reduction 
auf die Normalperiode ist durch Waisswasser ausgefflhrt worden. 

Josef stMdt. 25Jahre 1876-189.); 8'', 2\ 8^: k. k. Garnisons- 
Spital. Die Differenzeu gegen Prag und Breslau sind wáhrend der 
Periodě i87G— 1890, wiihrend welcher Hauptmann Holý als Beob- 
achter angefuhrt wird, konstant, wáhrend der Periodě 1891 ~ 1895 
aber sehr variabel, so dass die letzten Jahrgánge an die frOheren 
nicht angeschlossen werden konnten. Es wurden nur die Temperatur- 
mittel aus der Periodě 1876 — 1890 zur Ableitung der Normalmittel 
benutzt. 

Čáslffit. 41 Jahre 1852—1895 mit Lucken im J. 1857, 1861, 
1887 und einer Unterbrechung im J. 1873. Beobachtungs-Termine ; 
6S 2\ W (1^52 bis 1891); 7^ l^ 9»' (1892—1895); Beobachter: 
Dechant J. Pečenka (1852—1872), Director J. Kuthan (1874— 1^95). 
Die Aufstellung der Beobachtungsinstrumente war wáhrend der ganzen 
Zeit gilnstig und ist die Reihe nach den Vergleichungen mit Prag 
bomogen. Es raachen sich in der ganzen Reihe nur einzelne unrichtige 
Temperaturmittel bemerkbar. Durch Interpolation der fehlenden Jahr- 
gánge 18Ó1 und 1873, der oben angegebenen Lucken und nach Be- 
seitigang der Storungen, gelang es eine vollstándige 45jáhrige Tem- 
peraturreihe herzustellen, aus welcher die 30- und 40jáhrigen Mittel 
direct berechnet werden konnten. Neben Prag und Leipa hat Cáslau 
die lángste und auch die běste Beobachtungsreihe, welche die ganze 
hier in Betracht kommende Periodě ausfiillt, und kann deshalb als 
Normalstation ffir die Stationen im ostlichen Bohmen dienen. 

řrag (k. k. Stemwarte). 45 Jahre 1851-1895, fí\ 2\ ÍO^ 
1851—1892), 7\ 2\ 9^ (1893—1895), ausserdem stůndliche resp. 
zweistflndliche Aufzeichnungen mit Hilfe eines Thermographen. Die 
Beobachtungen sind an der k. k. Stemwarte in einem geráumigen 
Hofe des Klementinums angestellt worden. Die Vergleichung mit an- 
erkannt guten Normalstationen hatte ergeben, dass die Beobachtungs- 
reihe nicht homogen erscheint, sondern in zwei verschiedene Theile 
zerfallt, von denen der erste mit stetig anwachsenden Temperatur- 
werthen die Periodě 1851 — 1870 umfasst und der zweite homogene 
Theil sich Qber die Periodě 1871—1895 erstreckt Da die Aufstellung 



Digitized by 



Google 



54 !• ^' Augustin : 

der Thermometer wahrend der gaDzen Zeit dieselbe geblieben ist 
und auch in der Umgebung keine grósseren Veránderungen vor sich 
gegangen sind, so konnte das Anwachsen der Teraperaturwerthe 
wahrend 1851 — 1870 nicht in Localeinflůssen liegen, sondeni musste 
der Grund in den Thermometern selbst gesucht werden. Es wurdeii 
wahrend der fruheren Beobachtungsperiode seit 1851 weder durch 
Thermometervergleichungen noch durch Eispunktbestiinmungen die 
insítrumentalen Correctionen bestimmt, deren Betrag allmálig mit dem 
Aufrflcken des Eispunktes gewachsen ist. Seitdem die Fehler bei O** 
bestimmt und die Correctionen regelmassig an die Temperaturbeob- 
achtungen angebracht werden, machen sich keine Stomngen be- 
merkbar und ist die Reihe homogen. 

Um den ersten Theil der hier in Betracht stehenden Reihe an 
den zweiten anzuschliessen, wurden nicht die uachtraglich fílr die 
Thermometer ermittelten Correctionen an sámmtliche Jahrgilnge an- 
gebracht, weil dieselben als zu spát ennittelt, nur fiir die letzten 
Jahrgánge die vollstandige Geltung haben und fílr die ersten Jahr- 
gánge zu gross sind. In diesem Falle konnen keine konstantou Cor- 
rectionen an Temperaturmittel angebracht werden, soudem mílssen 
vor ihrer Anbringung die allmáligen Veránderungen derselben ermittelt 
werden. leh hábe diese Arboit durchgefflhrt durch Bildung der DiflFe- 
reuzen gegen die kon-espondirenden Mittelwerthe in Wien, Krakau, 
Breslau, Torgau, Bayreuth und Mtínchen in den ^Untersuchungen 
Uber die Temperatur in Prag*Y und die Reihe durch Anbringung 
von veránderlichen Correctionen homogen gemacht. Durch Vergleichung 
der erlangten Resultate**) kanu man ersehen, dass die mittels der 
Dififerenzen gagen die Normalstationen ermittelten Conectionen den 
Vorzug verdienen vor den nachtráglich ermittelten, die nur fiir einen 
ktírzeren Zeitraum und nicht fiir die ganze Periodě eine voUige 
Geltung haben konnen. 

Zugleich wird hier ein Beispiel gegeben, wie die Methode der 
Dififerenzen ein vortreflfliches Mittel abgibt zur Beseitigung der ver- 
schiedenartigen Storungen aus den Temperaturreihen. Mit Hilfe der 
Diflferenzen gegen verlássliche Normalstationen konnte eine homogene 
Reihe von Temperaturmitteln hergestellt werden, die zu Verglei- 



♦) Sitzungsb. d. kOn. bohm. Gesellscbaft d. Wissonschaften 1889. 

**) Die Herstellung der Teraperaturreihe nach den vom Director Hoitisteín 
w&brend 1871 — 1872 ermittelten instrumentalen Correctionen hat ÍJr, St. KoaiUvj 
durcbgefohrt : Die Temperatur von Prag, Abbandluag d. k. bOhm. Geseli d. Wiss. 
1887 VIL Folge II. Band. 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverhftltnisse der Sudetenl&nder. 55 

chungen mit anderen Reihen sehr gut geeignet ist und zu verschie- 
daien Reductionen auf die Normalperiode verwendet werden kann. 
Die Temperaturmittel findet man am Schlusse dieser Arbeit fiir die 
ganze Periodě 1851—1895 zusammengestellt. 

£s síDd in letzter Zeit noch an zwei anderen Orten in Prag 
Temperaturbeobachtungen angestellt worden und zwar im Garten des 
BenedíktinerkIostei*s Emaus auf der Neustadt und auf dem Aus- 
sichtsthurm am Laurenzíberg der sogenannten „Petřmwarte**. £s 
sollen hier aus den Beobachtungen der beiden Orte Temperaturmittel 
al^eleitet und mit den Mitteln der Stemwarte vergiichen werden. 

Prag-Emaus. 3 Jahre 1889-1892; 1\ 2\ 9^ Beobachter 
P. St. Waldner. Die Station befand sich súdlich von der Stemwarte 
in etwas freierer Lage als diese namentlich gegen W, Die Seehohe 
207 m ist gegen die Steniwarte um 10 m gi^osser. Die Temperatur- 
imterschiede gegen die Stemwaite sind gering, sie betragen im Ganzen 
nur 0*1® und gehen in den einzelnen Monateu nicht uber 0*2® hinaus. 
Die tjbereinstimmung der Temperatuimittel an beiden Stationen ist 
eine voUkommene. 

Prag-PetHnwarte, 4 Jahre 1893-1896; 1\ 2\ 9^ Beobachter: 
(las Personál der Warte. In freier Lage auf dem Laurenziberg, an 
dem linken Ufer der Moldau, westlich von der Stemwarte in der 
flohe von 327 m ů. d. Meere. Die Thermometer waren an einer 
hohen Mauer gegen N, an der sich schattige Báume hinzíehen, auf- 
gestellt in der Hohe von 2 m uber den Erdboden.*) 

Die Mitteltemperaturen dieser Stationen fůr die Periodě 1851 
bis 1880 in den extremen und den mittleren Jahreszeiten werden 
hier Qbersichtlích zusammengestellt und mit einander vergiichen. 





Breite Lange Hohe 


J&nner 


April 


Joli 


October 


Jabr 


Ort . . . 


. 50"+ 14»+ 












Stemwarte 


. 5' 25' 197 


—1-1 


8-8 


19-4 


9-5 


8-9 


Emaus . . . 


. 4' 25' 207 


—1-2 


8-8 


19-3 


9-3 


8-8 


Petřinwarte . 


. 5' 24' 327 


—2-2 


7-8 


18-1 


85 


7-7 



*) ílber die Grftndimg und die Ansrtístung der Station* und die daselbst 
i^agesteilten Beobachtungen siehe AugwHn: Resultate der meteorologischen Be- 
obftcbtnngen an der Petřinwarte in Prag. Von den Temperaturbeobachtungen 
verden hier bloss die directen Ablesungen an der unteren Station der Petřin- 
warte gegeben, w&hrend die auf dem Thurme gemachten Ablesungen (obere 
Station 50 m ftber d. Erdboden) erst sp&ter publicirt werden. Desgleichen werden 
arit der Zeit die stttndl. Aufzeichnungen des Thermograpben Ton beiden Sta- 
tiooen der Warte zur VerOffentlichnng gelangen. 



Digitized by 



Google 



56 I. F. Augustin: 

Die Toniperatuiinittel der beiden in dor Stadt bofindlichen Sta- 
tionen sind nahezu gleicb, dagegen bestehen bedeutende Warmeunter- 
schiede zwischen diesen beiden uiid der Landstation, wie es sicli 
bei dem Hohenunterschiede 120—130 m und den verschiedenen ort- 
licben Verháltníssen erwarten lásst. So betragen die Temperatur- 
dilíerenzen zwischen der Petřinwaite und der Sternwarte im Jánner 
— 1-r, April — 1-0^ Juli — l-.r, October— 10, Jalir — 1•2^ Die 
grosseren Warmeunterschiede in den extremen Jahreszeiten als in 
den mittleren wáren auf die rasclien* Teniperaturabnahme init der 
Hohe im Somnier und den griisseren Stadteintíuss im Winter zurfick- 
zufiUiren. Zur Erkliirung der Wiirnieunterschiede miige noch der 
Umstand angefiihrt werden, dass die Thermometer der Petriuwarte 
uber einem mit Vegetation bedeckten Boden in der Niihe schattiger 
Báume aufgestellt sind, die Thermometer der Sternwarte sich dagegen 
in einem mit Steinen gepflasterten und von Hiiusennassen umgebenen 
Hofe befinden. 

Reducirt man die Temperaturmittel der Petřinwarte unter der 
Annahme einer Wíirmeanderung von 0*5" fOr je 100 m auf die See- 
híihe der Sternwarte 107 w, so erhált man den Localeinfluss der 
Stadt auf die Temperatur. 

Breite 
Prag, stadt .... 50%' 
Prag, Umgebung . . 50'T)' 
Temperaturunterschied 

Die mittlere Temperatur in Prag erscheint gegeníiber der Um- 
gebung im Ganzen um 06^ durch den Stadteinfluss erhoht; diese 
Erhohung ist giosser im Sommer und im Winter als im Frilhling 
und im Herbst. 

LoboHltz. 24 Jahre 1866 1889, ()^ 2\ lO** und 1\ 2'', 9»^: 
Beobachter: Dr. J. Breitenlohner und Dr. Ilanamann. Die Mittel- 
werthe sind auf 24sttindige Mittel reducirt und mit den korrespon- 
direnden Mitteln in Prag vergiichen wonlen. Die Reihe ist homogen 
bis zum Jahrgang 1885, von 1886 angefangen bis 1889, in welchem 
Jahre die Station eingegangen ist, sind die Differenzen sehr veránderlicli, 
so dass man an jeden Jahrgang eine andere Correction anbringen 
miisste, um denselben an die friiheren Jahrgánge anschliessen zu 
konnen! Es wurden deshalb diese letzten vier Jahrgánge von der 
Bearbeitung ausgeschlossen. Sonst kaim aber die Station sehr gut als 
Vergleichsstation benutzt werden. 



Lftnge 


Jánner 


Apríl 


Jali 


October Jahr 


14^25' 


— 1 ] 


8-8 


19-4 


9-5 8-9 


14"24' 


—1-5 


8-5 


18-H 


9-2 8-4 




0-4 


0-3 


0ti 


0-3 0-5 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&Unisse der Suiletenlftader. 57 

LeUomiHcM. 10 Jahre 1881—1890; 7N 1\ 9*^; Beobachter 
Prof. Em. Bárta. Die Beobachtungen sind publicirt im Schulprograram 
des Gymnasiums fůr das Jahr 1891. „Výroční zpráva c. k. státního 
vjšáího gymnasia v Litomyšli na rok 1891.** Die Differenzen gegen 
Čáslau und Prag sind konstant und kann die Reibe zu Vergleichun- 
gen mit andoren Reihen beniltzt werden. Die Reduction auf die 
Xormaiperiode ist durch Čáslau vorgenommen worden. 

/>efi^e/i6ro<ř.33V4 Jahre 1853—1871 ; 6N 2\ 10^; 1881—1895 
7\ 1\ 9*". Die Station befindet sich beim Gymnasium und wurden 
die Beobachtungen ausgefiihrt in der friiheren Zeit durch die Pro- 
fessoren: N. Sychravá und F. Buršík; in der neueren Zeit seit 1881 
durch A. Dufek. Deutschbrod hat eine lange Beobachtungsreihe auf- 
zuweisen, die Vergleichungen mit Čáslau und Prag haben jedoch 
er^eben, dass dieselbe uícht homogen ist Die altere Reihe hat in 
den letzten Jahrgángen 18(30—1871 um Oo^ niedrigere Temperatur- 
mittel aufzuwoisen, als in der Zeit 1853—1865. Die ersten Jahr- 
gánge der neueren Beobachtungsreihe 1881 — 1885 stimmen mit den 
letzten Jahrgángen der álteren Reihe flberein ; seit 1886 ist die Station 
jedoch vielleicht in Folge einer ungilnstigen Aufstelluug der Instru- 
mente flbermássig warm geworden in den Sommermonaten bis um 2'\ 
Da diese Erwámiung sich bloss auf die Mouate von Márz bis No- 
vember ei-streckt und regelmássig von den Friihlingsmonaten zu den 
Sommermonaten anwáchst und zu den Herbstmonaten wieder abnimmt, 
so kann als Ursache dieser Stotung die Bescheinung der Thermo- 
meter durch die Sonne augenommen werden. Nach der vorgenommenen 
Prafang des Beobachtungsmaterials kann man die Temperaturmittel 
in drei Gruppen scheiden und zwar I 1853—1865; II 1866—1871; 
1881—1885; III 18S6— 1895. Zur Ableitung der Normalmittel wurden 
die Beobachtungen aus der ersten Periodě 1853—1865, die als die 
sichersten angesehen werden konnen, benůtzt, indem an dieselben 
dienachfolgenden Beobachtungen aus der Periodě 1866-1870 durch 
Anbringung einer konstantou Correction 0'5" angeschlossen worden 
sind. Die Temperaturmittel dieser álteren Reihe werden auch im 
II.'Theile der Arbeit vollstandig zum Abdrucke gelangen. Es liesse 
sich zwai- auf diese Weise auch die neuere Reihe durch Ermitteiung 
and Anbringung von Correctionen homogen machen; die Correctionen 
massten aber solche Betriige haben, dass ihre Anwendung unsicher 
wáre. Es wáre sonst sehr vortheilhaft, wenn auch die neuere Reihe 
fůr Deutschbrod homogen gemacht werde, damit sie zu Vergleichungen 
mit den Reihen der N^c^barstationen bentítzt werden konnte. 



Digitized by 



Google 



58 I. F- Aupustín : 

Tábor I. 177., Jahre 1875—1892; 7\ 2^ 10»». Beobachter war 
Pťof. F. Hromádko und die Beobachtungen sind in der Wohnang 
(N-Fenster) ausgefflhrt worden. In den Differenzen gegen Prag gibt 
sich eíne allmalige Abkiihlung um 01^ ven einem Lustrum zum 
anderen kund. Auflfallend niedrige Temperatui-mittel wurden beobachtet 
im Februar 1878, Márz 1882 und Februar 1887. Trotz der hier an- 
gefiihrten Mángel ist diese Reihe fiir die Ableitung von Normal- 
mitteln und fiir die Vergleichung mit anderen Reihen verwerthbar. 

Tábor 11. 97, Jahre 1886—95; 7\ l\ 9^ mitLilcken 1866 und 
1890. Die Station befindet sich in der landwirthschaftlichen Lehranstalt, 
die Thermometer am Nordfenster des I. Stockwerkes. Da die Beob- 
achtungen meist von Zoglingen der Anstalt ausgeftihrt werden, so 
sind sie nicht so verlásslich, wie bei Tábor I. Die Temperaturdiflfe- 
renzen fur die Príifung und die Reduction auf Normalmittel sind 
gegen Prag und Tábor I gebildet worden. Letztere konnen fQr den 
Ausdruck des Localeinflusses der Stadt auf die Temperatur angesehen 
werden. Mit Hilfe dieser Diflferenzen kann die Reihe II an die Reihe I 
angeschlossen werden. 

PHbram. W^ Jahre 1881-1895; 7\ 2\ 9\ Beobachter: 
k. k. Markscheiderei. Líicken im J. 1881 und 1894 sind durch Diffe- 
renzen gegen Prag interpolirt worden. Die Reihe ist homogen und zu 
Vergleichungen mit anderen Reihen geeignet. 

Pilsen. 337o Jahre, 1852—1873 und 1876—1887, 6\ 2\ 10\ 
Beobachter: Prof. J. Smetana, A. Wach und A. Jelínek seit 1876*). Die 
Aufstellung der Thermometer am Fenster im Hofraume. Nach den Diffe- 
renzen gegen Prag findet man keine Obereinstimmung in den ein- 
zelnen Theilen der Reihe. Homogen ist nur die neuere Reihe 1876 
bis 1887, die áltere Reihe dagegen zerfállt in zwei Theile, indem 
eine Erwármung der Station von 1861 an eingetreten ist. Der Betrag, 
um welchen die Temperatur wáhrend 1861 — 1»73 hoher erscheint 
als 1852—1860, ist 0-4". Um diese beiden Reihen an die neuere 
homogene Reihe anzuschliessen, wurden aus den Differenzen gegen 
Prag Correctionen abgeleitet und an die álteren Temperaturmittel an- 
gebracht. Weiter wurden mit Hilfe dieser Differenzen auch die feh- 
lenden Jahrgánge 1851 und 1874 — 1875 interpolirt, um eine ununter- 
brochene Reihe herzustellen und Lustrenraittel zu berechnen. Wollte 
man alle Beobachtungen auf die Aufstellung der Thermometer w&hrend 
1852 — 1860 zurúckfiihren, so mílsste man die Tempei-aturmittel um 



*) Jahrb. d. C. A. 1880. 



Digitized by 



Google 



Die Temperatarrerhftltnísse der Sadetenlftnder. 



59 



den Betrag 0*2'^ vennindern. Die Reduction ist durch Prag vorge- 
nommen worden. 

Písek. 15 Jahre 1875—1889; 6\ 2\ 10** im Gymnasium. Be- 
obachter Director Tonner. Die Temperaturreihe wurde verglichen mit 
Tábor und Prag. Es macht sich in derselben eine allmálige Erwármung 
von einem Lustrum zum anderen um 01" bemerkbar, in den letzten 
xwei Jahrgángen 1888 — 1889 bis um 0*2^ Die Reihe ist vor der 
Mittelbildung durch Anbringung von Correctionen homogen gemacht 
worden. 

Tempera tu rdifferenz Krumau — 







r> 


x* a s 




Budweis 




1867/71 


1872/78 


1879/83 


1884/86 


1887/96 


1887/95 


J&nner . . . . ' — 0*8 


-1-6 


—1-2 


—2-3 


—1-7 


--0-9 


Febrnar 




. . ,1 -0-7 


— 1-6 


—11 


— 2*1 


—1-7 


-0'4 


M&rz . 




. 1 —0-9 


-1-4 


—0-8 


- 1-7 


—1-6 


-0-2 


April . 




-10 


—1-6 


-0-8 


—2-4 


— 1-6 


—0-3 


Mai . . 




' 


—0-8 


—2-0 


-0-8 


—2-2 


—1-6 


-0-6 


1 Juni . . 




• 1 


-1-4 


—2-3 


—0-8 


-2-8 


—1-6 


-0-6 


Jnli . . 




1 


—1-6 


—2-3 


— 1-0 


— 2-4 


—1-7 


—0-6 


Aagust . 




. , 


-1-7 


—2-4 


-1-2 


—2-7 


—1-7 


—0-8 


September 




—1-5 


-2-2 


—12 


— 2-8 


— 1-8 


-0-7 


October . 


.' 1 


—1-0 


—1-4 


—1-2 


-21 


-2 


-0-8 


November 


. 1 


—1-1 


-1-4 


— 1-8 


—1-7 


—2-1 


-0-7 


December 


1 -'■' 


—1-6 


— 1-3 


—1-8 


—20 


-0-6 


Jahr. . 






-11 


—1-8 


— M 


->2-3 


—17 


—0-6 



Krumau. 27 V. Jahre 1867—1895; 6^ 2\ 10^ 1\ 2\ 9»» (seit 
1880). Die Termine wurden jedoch in der Zeit 1875—1879 nicht 
immer eingehalten. Beobachter: Die Schwarzenberg'8che Wirtschafts- 
direction. Die Beobachtungen wurden in dem Schlosse angestellt, 
welches ca. 40 Meter tiber der Stadt gelegen ist Im J 1880 war 
das Beobachtungslocale im I. Tracte vor dem gewólbten Eingange 
in das Innere des Schlosses, und nach dem Berichte im J. 1893 
p. XX befand sich die Station in der Ingenieur-Kanzlei im Schlosse, 
wo die Thermometer mit Beschirmung vor einem N-Fenster aufgestellt 
waren. Nach den „Jahrbtichern^ musste ein háuíiger Localwechsel 
in der Aufstellung der Beobachtungsinstrumente stattgefunden haben, 
denn es werden in denselben nach und nach sechs verschiedene See* 



Digitized by 



Google 



60 I. F. Augustin: 

hohen der Station angegeben Der Personenwechsel war ein perma- 
nenter; es werden fttr die Zeit vora 1867—1886 acht verschiedene 
Beobachter angefťihrt. Die Reihe hat mehrere Lflcken, viele unrichtige 
und unzuverlássige Ternperaturmittel und ist nicht homogen. Nach 
den Diflferenzen gegen Prag zerfállt die Reihe in fiinf verschiedene 
Theile, von welchen ein jeder eine andere Mitteltemperatur fOr die 
Station ergibt. Nach Reihe I und III erscheint dieselbe im Jahres- 
mittel um 11^ wármer als nach IV, nach II ist der Ort kflhl im 
Sommer, noch V wiedorura im Winter; IV zeigt im ganzen Jahre 
die niedrigsten Mitteltemperaturen. Bei dieser Nichtubereinstimmung 
kann die vorliegende Roihe nicht in ein Ganzes vereinigt werden 
und wurden deslialb die an die einzelnen Theile der Reihe anzubrin- 
genden Correctionen ermittelt, um die Reihe homogen zu machen. 

Es wurde der letzte Theil der Reihe 1887 — 1895 als der lángste 
und der verlásslichste fui* die Mittelbildung und fiir die Reduction 
auf Normalmittel ausgewiihlt und rait Hilfe desselben die Correctionen 
abgeleitet, welche an die vorangehenden Jahrgánge angebracht werden 
mussten, wenn die Reihe homogen gemacht werden solíte. Nach Inter- 
polation der Liicken und der Beseitigung der fehlerhaften Angaben 
wurden sámmtliche Jahrgánge wáhrend 1867— 1886 entsprechend den 
iibersichtlich zusammengestellten Diflferenzen korrigirt und an die 
Jahrgánge 1887 — 1895 angeschlossen. Da die Reihe fast gánzlich 
umgearbeitet worden ist und die Correctionen mitunter betráchtliche 
Betráge gehabt haben, so kann die so homogen gemachte Reihe 
freilich keinen grossen Anspruch auf die Verlásslichkeit machen. 

Iglau. 18 Jahre 1874—1893 mit einer Unterbrechung wáhrend 
1877—1878; 8\ 2\ ^^\ 7\ 2^ 9'' (seit 1879); Beobachter Prof. 
J. Grassl 1874 — 1889, F. Mika, Oberkrankenwárter. Keine homogene 
Beobachtungsreihe. Nach den Diflferenzen gegen Datschitz und Brúnn 
stimmen die Beobachtungen 1890 — 1893 mit den Beobachtongen 
1874—1889 nicht uberein; die Ternperaturmittel der letzten Jahr- 
gánge sind um 0'5® niedriger als die friiheren Mittel. Die Nicht- 
ubereinstimmung lásst sich durch den Personen- und Localwechsel, 
der im Jahre 1890 stattgefunden hatte, erkláren. Da sich vor diesem 
Jahre die Station in der Stadt befunden hatte, so haben wir es hier 
mit einer Stadt- und einer Landtemperatur zu thun. Der Unterschied 
ist fast das ganze Jahr hindurch konstant. Zur Ableitung der Mittel- 
werthe wurde die áltere Reihe beniitzt, die durch Interpolation der 
fehlenden Jahrgánge 1877—1878 auf eine 16jáhi-ige Reihe ei^ánzt 
worden ist. Iglau kann als Vergleichsstation fiir die Stationen der 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltnisse der Sudetenl&nder. Q\ 

Umgebung dienen und werden deshalb die Temperaturmittel neben 
den Mitteln anderer Vergleichsstationen zum Abdruck gelangen. Die 
Reduction auf die Nonnalperiode ist durch Datscliitz vorgenonimen 
wordeu. 

DfttHchitz, 24Jabre 1864— 1872 und 1877—1895; 6'', 2\ lO*", 
1\ 2\ 7»' (1877—1884); V\ 2\ 9^ Beobachter: H. Schindler, Se- 
cretar und Fr. Fischer, Polizeikommissár. Die Bildung der Diflferenzen 
gegen Bruna hatte ergeben, dass zwar eine jede Reihe fiir sich ho- 
mogen ist, dass jedoch die áltere Reihe im Ganzen um 0*5" híihere 
Temperaturmittel aufzuweisen hat, als die neuere. Man kann sowohl 
nach den iilteren als den neueren Beobachtungen die Normalmittel 
1851—1890 ableiten und erhált: 





Jauuar 


April 


Jali 


October 


Jalir 


I 


—3-5 


7-0 


17-5 


7-4 


6-'J 


I 


-41 


6-3 


170 


7-0 


6-4 



Es fragt sich, welchen Mitteln man den Vorzug geben oder 
auf welche Aufstellung der Instrumente man die tur die Station 
gegebenen Temperaturmittel beziehen solíte. Gegen die Ausfuhrung 
der Beobachtungen 1864 — 1872 lásst sich nichts einwenden, auch die 
neueren Beobachtungen 1877 — 1890 sind nicht zu verwerfen. Bis auf 
einige Mángel, wie die Beobachtungstermine 7, 2, 7 wáhrend 1877 
bis 1884, einige Liicken und einige fehlerhafte Angaben ist die 
neuere Temperaturreihe zur Ableitung von Normalmitteln sehr gut 
verwerthbar. Da die Reduction auf das Meeresuiveau fiir Datschitz 
nach der álteren Reihe ein etwas hoheres Jahresmittel der Tempe- 
ratur ergibt, als die Orte der Umgebung haben, so wurde die neuere 
Reihe unverándert beibehalten und die áltere Reihe durch Anbringung 
von Coirectionen an dieselbe angeschlossen. Die aus den Differenzen 
gegen Brúnn ermittelten Correctionen sind 

J&nner Febr.— April Mai Juni— Aug. Sept— Dec. Jahr 
-0-6'^ —0-7" —0-6" —0-5" —0-4^ -0*5^ 

Die Temperaturmittel seit 1891 sind bei der Bearbeitung der 
Reihe unbeachtet geblieben und werden bloss die Temperaturmittel 
aus der Periodě 18G4— -1890 publicirt werden. 

GrusHbach. I8V4 Jahre 1875—1893; 1\ 2\ 9^ Beobachter: 
Das Laboratorium der Zuckerfabrik. Die Beobachtungsreihe ver- 



Digitized by 



Google 



62 I- F. Augustin: 

glichen mit Wien erscheint homogen. Um Lustrenmittel bilden zu 
konnen, mussten die Liicken Juli— August 1882 und Juoi— Deceraber 
1890 interpolirt werden. Grussbach eignet sich sehr gut als Ver- 
gleichsstatioD fíir das súdiiche Máhren. 

Brúnn. 43 Jahre 1851-1893 mit Liicken im December 1883 
und Jánner— Mai 1890. Beobachtungsterraine waren: 6^ 2\ lO** und 
seit 1879 7\ 2\ 9\ Beobachter: Dr. Olexik 1851—1878; PrSlat 
G. Mendel 1878—1883, Prof. A. Lorenz 1884-1889 und R. Klein 
1890—1893. Eine sorgfaltige Zusaramenstellung der Temperaturmittel 
fůr die Periodě 1848 — 1878 hat Liznar in der Abhandlung y,Ůber 
(las Klima von Brilnn^ (XXIV. Band der Verhandlungen des uatur- 
forschenden Vereines) gegeben und auch die an die Beobachtungen 
anzubringenden instrumentalen Correctionen angezeigt. Die durch 
Bildung der DiiFerenzen gegen Wien und Prag vorgenommene Priifung 
der Beobachtungsreihe, welche durch háufigeren Personen- und Local- 
wechsel wáhrend der letzten Zeit zweimal unterbrochen worden ist, 
hatte zu dem Ergebniss gefiihrt, dass die Temperaturmittel 1884 
und 1885 als verháltnissmássig zu hoch zu corrigiren waren, um die 
Reihe homogen zu machen Auch mussten, um die Reihe vollstándig 
zu machen, die fehlenden Mittel interpolirt werden. Nach Beseitigung 
der angegebenen Mángel wurden die 30- und 40jáhrigen Temperatur- 
mittel direct aus der Reihe berechnet und kann die Station als 
Noimalstation fíir Mahren angesehen werden. 

JPrerau. 197, Jahre 1874—1893; 7\ 2\ 9^ Beobachter: 
Fabrikschemiker J. Jehle, seit 189. Biirgerschullehrer Gerlich. Die 
Thermometer waren in freier Lage 4*8 m liber dem Erdboden auf- 
gestellt. Eine Beschreibung der Lage der Station und 16jáhrige 
Temperaturmittel gibt Herr Jehle in der „Meteor Zeitschrift" Jahr- 
gang 1886 p. 265. DiflFerenzen der korrespondirenden Temperatur- 
mittel wurden gegen Briinn und Krakau gebildet. Die Reihe gehort 
nach diesen Differenzen zu den besseren Teniperaturreihen in Máhren. 
Die Reihe wurde reducirt durch Briinn. 

BiatrU» am Hostein. 28 Jahre 1866-1893; 6\ 2\ lO''; 
1\ 2\ 10»» (seit 1872); 1\ 2\ 9^ (seit 1878). Beobachter war wáhrend 
der ganzen Periodě MUDr. L. Toff. Nach dem Vergleiche mit Briinn 
erscheint die Station in den Jahren 1866—1871 etwas wármer als 
nachher. Durch Anbringung einer konstanten Correction von — 05** 
wurden diese Jahrgánge an die nachfolgenden angeschlossen und ist 
die Reihe homogen gemacht worden. Dieselbe eignet sich sehr gut 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverhdltnísse der Sudetenl&nder. g3 

zu Vei*gleichungen mit den Reihen der Nachbarstationen. Die Reduction 
auf die Normalperiode ist durch Brflnn vorgenommen worden. 

Osirawiiz. WU Jatre 1872—1890; 6\ 2\ 10^ 7\ 2\ 9^ 
(seit 1884); Beobachter J. Jackl und K. Weinar, Forstmeister. Nach 
den DiflFerenzen gegen Prerau erscheint die Reihe homogen und zu 
Vergieichungen verweilhbar. Nach Prerau auf 1851—1890 reduciit. 

ZauchtL 21 Jahre 1873—1893; 6\ 2^ 10^ 7^ 2^ 0»» (seit 
1875). Beobachter wáhrend der ganzen Periodě Oberlehrer G. Thal. 
Verglichen durch Ostrawitz, Krakau und Breslau und homogen be- 
funden. Gehort zu den besseren Beobachtungsreihen. Nach Breslau 
aaf die Normalperiode reducirt. 

Schónberg. 28 Jahre 1866—1893; 7\ 2^ 9'' ; Beobachter Jos. 
Paul jun. Apotheker. Eine sehr gute Reihe, wie aus den Vergiei- 
chungen durch Brilnn und Prag hervorgeht. Nach Bríinn auf 1851 
bis 1890 reducirt. 

OoldenstHn. 10 Jahre 1881—1890; 7\ 2\ 0^ Beobachter 
J. Zeiller, Fórster. Durch Schonberg verglichen und auf die Normal- 
periode reducirt. Kann als Vergleichsstation fíir die Periodě 1881 
bis 1890 bentttzt werden. 

Barzdorf. 257^ Jahre, 1868—1893; 6\ 2^ 10\ Beobachter: 
Dr. F. Pagels, H. Mathis und E. Zieboltz. Die Beobachtungsreihe ist 
nach den Differenzen gegen Breslau homogen ; nur scheint das Jahtes- 
mittel der Temperatur gegentiber den Stationen der Umgebung relativ 
hoch zu sein. Nach Breslau auf die Normalperiode reducirt. 

Troppau L 25 Jahre 1876—1890 mit Lucken 1889; 8\ 2^ 8^ 
Beobachter: Das k. u. k. Truppenspital. Differenzen gegen Zauchtl 
und Krakau sind variabel. Die Reihe erscheint gestóit durch Lucken, 
durch háuíige unríchtige Angaben; auch ist das Lustrenmittel 1886 
bis 1890 um 07** hóher als die Mittel der vorhergehenden Lustra. 
Die Reduction auf Normalmittel wurde nach Beseitigung der LUcken 
und Fehler durch Zauchtl vorgenommen. Die reducirten Mittel konnen 
jedoch keinen grossen Anspruch auf Sicherheit erheben. 

Troppau II. 57,, Jahre 1864—1871; 6\ 2\ 10^; Beobachter 
Prof. J. Lang. Áltere Beobachtungen, die sich mit den spáteren Be- 
obachtungen, die in der Kanzlei der landwLrtschaftlichen Gesellschaft 
angestellt werden, zu einer Reihe vereinigen lassen. Diese Beob- 
achtungen bestehen aus zwei unterbrochenen Reihen: 2*7, Jahre, 
1876—1878; 7 Jahre 1884—1890; 1\ 12^ 9^ Temperaturdifferenzen 
von Troppau IL sind gebildet worden gegen Zauchtl und Krakau. 
Dieselben sind ziemlich konstant und kunneu die mittleren Differenzen 



Digitized by 



Google 



64 I. F- Augustin: 

zur Ableitung der Normalmittel verwendet werden. Die Temperatur- 
mittel aus der Periodě 1864 — 1871 lassen sich durch Anbringung 
einer koiistanten Correction - 0*3" mit den hier in Betracht stehenden 
Mittein zu einer Reihe vereinjgen. 

Zur Ermittelung der Temperaturunterschiede zwischen Troppaii I 
und II werden hier die auf die Periodě 1851—1890 reducirten 
Temperaturmittel gegeben : 

Jánner Apiil Juli October Jahr 

Troppau I —2-6 7*4 186 90 7-9 

Troppau II -2-1 79 190 92 8*3 

Unterschied — ()-5 —0-5 —0-4 — 0'2 —0-4 

Troppau II erscheint um 0*4^ wánner als I und besonders warm 
erscheint es ira Winter und Friihling. Troppau II durfte die Stadt- 
temperatur und Troppau I die Landtemperatur darstellen. 

Oderberg. 26 Jahre; 1853 bis 1864 mit Ausnahrae 1861, 
6\ 2\ lO*", 1876—1890, 7\ 12\ 9\ An den Beobachtungen wiihrend 
der álteren Periodě haben mchrere Beobachter theilgenommen, die 
neueren Beobachtungen wurden vom Oberlehrer Fr. Dostal angestellt. 
Die Prufung der beideu Temperaturreihen ist nach Breslau vorge- 
nommen worden. Aus den Diflferenzen gegen diese Normalstation ist 
ersichtlich, dass die áltere Reihe in zwei Theile zerfállt, von welchen 
der erste Theil 1853 — 1855 im Ganzen um 0*3^ niedrigere Mittel- 
werthe aufzuwei)5en hat, als der zweite Theil 1856 - 1864. Die ersten 
Jahrgánge lassen sich schwer mit den nachfolgenden vereinigen und 
ist deshalb nur mit den Temperaturmitteln aus der Periodě 1856 
bis 1864 zu rechnen. Auch die neuere Beobachtungsreihe ist nicht 
homogen, indem die Station wáhrend 188i) — 1890 im Ganzen um 0-4" 
wármer geworden ist gcgenuber 1876 — 1885. Man kann fiir Oderberg 
nach den bisherigen Beobachtungen verschiedene Mitteltemperaturen 
ableiten. Auf die Periodě 1851 — 1880 reducirte Mittel: 

Jánner Apríl Juli October Jahr 

I. Periodě 1853—1855 —2-7 73 17-8 88 7*7 

II. „ 1856—1864 —2-5 7-7 18*9 87 8-0 

III. „ 1876-1885 —2-6 8-0 18*2 85 7*7 

IV. „ 1886-1890 —2-3 8*2 19-1 94 81 

Die aus der I. und III., dann die aus der II. und IV. Beobach- 
tungsperiode berechneten Normalmittel stimmen mit einander uberein. 
Nach den ersteren ist das Jahresmittel und namentlich das Mittel 



Digitized by 



Google 



Die TemperaturrerhfiJtoUse de^ SudeteDlftDder. g5 

der Soinmermonate kleiner als nach den letzteren Beobachtungen. 
Werden die aus der lUtesten und der neuesten Beobachtungsreihe 
erhaltenen Mittel als nicht ganz verlásslich ausgeschieden, so bleibt 
niin die Wahl zwischen den Mitteln aus der Periodě 1856—1864 
und 1876—1885 ttbrig. 

Krákau. 40 Jahre 1851 -- 1890; 6\ 2\ 10*». Nebstdem wurde 
aach ein Thermograph benútzt. Die Beobachtungen wurden an der 
frei gelegenen Stemwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der 
Mittel werthe hat Prof. Dr. F. KarlinsJci: „Uber die mittlere Tempe- 
rttur zu Krakau nach 40j&hi. Beobachtungen" und Dr. M. Margules: 
.Temperaturmittel aus den Jahren 1851—1885 in Galizien etc* ge- 
geben. Jahrbficher der C. A. Jahrgang 1866 und 1886. Die Reihe 
wird als homogen angenommen. Ein Yergleich der Temperaturmittel 
mit den correspondirenden Mitteln in Breslau und Wien lásst die 
Mittel wáhrend der Periodě 1856—1875 relativ niedriger erscheinen 
als vor und nach dieser Pei.ode. Die aus dieser Periodě durch Krakau 
auf die Normalperiode reducirten Mittel der gewohnlichen Stationen 
erscheinen nicht als ganz sicher. 

Wien (Eohe Warte). 23^3 Jahre 1S72— 1895; 7\ 2\ 9^ und auch 
stůndlich mit Hilfe des Thermographen. Beobachtungen an der k. k. 
Central-Anstalt. Die Temperaturmittel wurden nach den stúndlichen 
Aufzeíchnungen zusammengestellt. Die Mittel fQr das Jahr 1871 und 
1872 wurden interpolirt nach den von Hann gegebenen Differenzen 
von Wien (Hohe Warte) gegen Wien (Favoritenstrasse 30), um vier 
Lastrenmittel zu erhalten und um die Reihe zu Vergleichungen mit 
den Reihen der niederosterreichischen Stationen nordlich der Donau 
verwerthen zu konnen, die bis auf eine einzige Ausnahme nicht uber 
das Jahr 1871 zurúck gehen*). 

Krems. 22 Jahre, 1866—1869; 6N 2\ 10^; Beobachtungen 
an der Landesoberrealschule; 1875—1893, 7\ 2\ 9^ Beobachter 
Gynmas. Professor A Prey. Die áltere Reihe wurde hier nicht ver- 
werthet. Die neuere Reihe 1875 — 1893 ist in Bezug auf die Homo- 
genitat durch Wien (Hohe Warte) untersucht worden. Darnach sind 
die Differenzen fůr die Periodě 1876 1890 konstant, die Differenzen 
fur das Jahr 1875 und 1891—1893 zeigen jedoch etwas hohere 

*) Úbrígens kdnnte zu Yergleichungen und zu Redactionszwecken die 
»5jtiirige homogene Reihe vou Monat- und Jahresmitteln der Temperatnr beuOtzt 
vcrden, welche Hann auf Grund eingehender IJntersuchungen fttr Wien (Favo- 
ritenstrasse) hergefitellt hatte. Teroperatunrerhaltnisse der ftstorreichischen Alpen- 
Under II. Theil, Sitzgsb. d. k. Akademie 1886. 

MaUbemattoch-aatunriweiiMluifClicli* ClaMe. 1809. 6 



Digitized by 



Google 



6g I. ¥. Augustin: 

Werthe. Die Temperaturmittel wurden aus deu 15jáhrigea Beob- 
achtungen 1876 1890 abgeleitet. Krems kann als VergleichsstatioD 
benUtzt werden. 

Lin^ (Freinberg). 38 Jahre 1856-1893; 7\ 2^ 9^ Beobachter: 
Das Jesuiteu-Collegium. Eine Zusammenstellung der Temperaturmittel 
fur die Periodě 1856—1885 hat Hann im Jabrbuch d. C.-A. fQr 1885 
gegeben. Nach den Vergieichungen dieser Mittel gegen Wien ist die 
Reihe nicht homogen, sondem ist mit der Zeit ein allmáliges An- 
wachsen der Temperatur zu beobachten. Im Lustrum 1856—1860 
WMT die Station kflhl gegentiber 1861—1880, wáhrend der Periodě 
1881—1890 wiederum zu warm. Die Erwármung betrágt im Ganzen 
0*3^ in den Monaten November— Mai ist sie 0•4^ im Juni 03®, Juli 
0*2® und August— October 0*1® Nimmt man die Temperaturmittel 
aus der Periodě 1861—1880 als richtig an, so muss man die Mittel 
im Decennium 1881 — 1890 um die hier angegebenen Betráge ver- 
mindern, um sie an die álteren Mittel anschliessen zu kónnen. Es 
werden hier bloss wie bei Wien nur die Mittel aus der Periodě 1876 
bis 1890 zusammengestellt und publicirt, da die /u reducirenden 
Reihen der oberosterreichischen Stationen, fiir welche Linz als Ver- 
gleichsstation dienen kann, nur aus der neueren Zeit stammen und 
noch kurz sind. 

MUnchen. 40 Jahre 1851—1890, 6^ 2\ lO** und 8\ 2\ 8^ 
Die Beobachtungen wurden an der ausserhalb der Stadt freigelegenen 
Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Die Monats- und Jabresmittel 
der Temperatur fflr die Periodě 1881 — 1880 hatte C. Lang im 4. Jahr- 
gange der ^Beobachtungen der meteor. Stationen im Eonigreiche 
Bayern** zusammengestellt. Miinchen wird als Normalstation fiir die 
Prttfung des Beobachtungsraaterials an gewohnlichen Stationen und 
zur Vomahme von Reductionen beníitzt. leh hábe frtther bei den 
„Untersuchungen iiber die Temperatur von Prag" 15jáhrige Diffe- 
renzen fiir die Periodě 1871- 1885 gegen Miinchen gebildet, um mít 
ihrer Hilfe die Beobachtungsreihe in Prag homogen zu machen. Soust 
wird hier Miinchen wegen der grosseren Entfernung wenig Verwen- 
dung finden. 

Bayreuth. 40 Jahre 1851—1890, 6\ 2\ lO** und 8\ 2\ 8^. 
Es fand wáhrend dieser Periodě einigemal ein Personen- und Local- 
wechsel statt, der jedoch den Beobachtungen nicht nachtheilig war. 
In der Zeit 1851 — 1882 befand sich die Station inmitten der Stadt 
in Privatwohnungen, seit 1882 ist dieselbe in der Kreisirrenanstalt 
untergebracht in freierer Lage 17 kvi vom Mittelpunkte der Stadt. Die 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverháltnisse der Siitletenlánder. 67 

Monats- und Jahresmittel der Temperatur wurden publicirt iui ersten 
und zehnten Jahrgange: „Der BeobachtuDgen der meteor. Stationen 
im Eonigreich Bayern.** Zuř PiUfung der Reihe wurden Differenzen 
gegen Manchen und Prag gebildet. Gegen Munchen erscheinen die 
Mittelwerthe 1866—1875 etwas niedriger als vorher und nachher^ 
gegen Prag sind die Differenzen konstanter. Die Reihe kann ganz 
got als homogen angesehen und zu Vergleicbungen verwendet 
werden. 

Leipzig, 35 Jahre 1851—1885; &\ 2\ 10*^ und %\ 2^ 8^ Die 
Beobachtungen wurden bis zum Jahre 1860 von Wagener, seit 1861 
an der neuen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der 
Temperaturmittel fiir Leipzig von 1830 — 1884 hat H, Hoppe gegeben 
im Jahrb. 1885. Die Beobachtungsreihe ist durch den Localwechsel 
im gonannten Jahre unterbrochen. Nach den Differenzen gegen Halle 
und Torgau sind die Temperaturmittel aus der álteren Reihe um 0*8^ 
grosser als aus der neueren Reihe. Wollte man beide Reihen zu einer 
Reihe vereinigen, so miisste man an die Mittel aus der Periodě 1851 
bis 1860 nachfolgende Correctionen anbringen. 



Jánner . . 


. -O-b" 


August . . 


. — 0-7» 


Februar . 


.—1-0 


September 


.—0-7 


Márz . . 


. -1-3 


October . 


. - 0-7 


AprO . . 


.—1-3 


November . 


.-0-5 


Mai. . . 


.—1-2 


December . 


. -0-6 


Joni . . 


. -0-8 






Juli . . . 


. -0-5 


Jahr . . 


. -0-8 



Die Temperaturmittel gehen besonders in den Friihlingsmonaten 
weit auseinander. leh hábe es wegen des grossen Betrages der an- 
zubringenden Correctionen unterlassen die áltere Reihe an die neuere 
anzuschliessen und hábe nur mit der letzteren gerechnet, welche sich 
nach den Vergleicbungen mit den oben genannten Stationen als ho- 
mogen erwiesen hatte und die sehr gut zu Vergleicbungen mit den 
Beobachtungsreihen der sáchsischen Stationen geeignet erscheint. Die 
Ableitung der Normalmittel, da diese Reihe nicht die gíinze hier in 
Betracht stehende Periodě ausftillt, wurde nach den Differenzen gegen 
Torgau vorgenommen. 

Oberwiesenthal. 26 Jahre 1858 1885 mit Liicken wahrend 
1858— 1863 und einer Unterbrechung im Jahre 1864. Nach den Diffe- 
renzen gegen Torgau ist die Reihe wahrend der Periodě 1866 - 1885 

5* 



Digitized by 



Google 



68 I- F. Augustin: 

homogen; die álteren uuvoUstandigen BeobacbtuDgen wáhrend 1858 
bis 1865 ergeben hohere Mittelwerthe und wurden von der Be- 
arbeítung ansgeschlossen Einzelne fehlerhafte Angaben wie im August 
1866, Márz 1867, Februar 1880, November 1881, Juli und August 
1882 sind durch interpolirte Weithe ersetzt worden. Die Reduction 
des Jahresmittels auf das Meeresniveau fflhrt zu einem etwas hoheren 
Werthe als bei den benachbarten Stationen des Erzgebirges. 

Bůitzenhain. 22'j.^ Jahve 1862—1885 mit Lflcken wáhrend 
1862—1865. Die Beobachtungstermine wie bei den Qbrigen sáchsischeu 
Stationen. Die Diflferenzen gegen Oberwiesenthal haben in der Periodě 
1876—1885 hohere Betráge als 1866-1875. Es wáren somit an die 
Mittel der einen oder der anderen Periodě Correctionen anzubringen, 
um dieselben in Úbereinstimmung ?u bringen. Die Correctionen důrften 
im Ganzen 02® betragen, in den Sommeimonaten 0*3". leh hábe es 
unterlassen die Reihe homogen zu machen und mich bei der Ab- 
leitung der Normalmittel mit den Beobachtungen der Jahre 1876 
bis 1885 beguQgt. 

Torgau. 40 Jahre 1851—1890, 6\ 2\ W und 7\ 2\ 9^ Be- 
obachter: Prof. Amdt und Rector Bathe (seit 1866). Die Bildung 
der Differenzen gegen Breslau ei-gab eine Úbereinstimmung in den 
Temperaturmitteln ftir die Zeit 1851—1886; die nachfolgenden Mittel 
in der Zeit 1887 - 1890 sind dagegen um 0*5® niedriger. Mit dem 
Jahre 1887, in welchem die Beobachtungstermine gewechselt worden 
sind, hórt auch die Homogenitat der Reihe auf. Die Station ist seit- 
dem kuhler geworden. Es wurden an diese letzteren Temperaturmittel 
Correctionen angebracht, um dieselben an die Mheren Mittel an- 
schliessen zu konnen. Die Correctionen wurden aus den beíder- 
seitigen Differenzen berechnet. Nachdem die Reihe homogen gemacht 
worden ist, kann die Station als Normalstation bentitzt werden. 

Giirlitz. 40 Jahre 1851 1890. 6\ 2\ lO*' und 7^ 2\ 9^ Be- 
obachter : Oberlehrer Hertel und seit 1861 Dr. Peck. Eine Anderung 
in der Homogenitat der Reihe ist mit dem Jahre 1871 eingetreten, 
indem die Station mit diesem Jahre wármer geworden ist, welche 
Erwármung bis Ende des Jahres 1887 gedauert hatte. Seit dem 
Jahre 1888 sind wiederum die Temperaturmittel betráchtlich niedriger. 
Nach den Differenzen gegen Breslau und Torgau betrug die Er- 
wármung im Ganzen 0'3^ die Abkúhlung wáhrend der letzten Zeit 0*4**. 
Es wurde bloss an die Temperaturmittel 1888 — 1890 die konstantě 
Correction 0*4" angebracht, fůr die Mittel aus der Periodě 1871 bis 
1887 wurde in jedem Monate eine audere Conectionsgrosse benutzt. 



Digitized by 



Google 



Die Témperaturrerháltnisse der Sudeteolftnder. 69 

Janner-Márz — 0-1", April —{)S'\ Mai --0•5^ Juni und Juli-0-6^ 
August — 5, September — 04, October — 02, November und De- 
cembor 0-0, Jahr OS^. Nachdem die Reihe auf diese Weise homogen 
gemacht worden ist, kaun Gorlitz als Normalstation zur Verwendung 
kommeiL 

Breslau. 40 Jahre 1851—1890, 6\ 2\ W und 7^ 2\ 9^ (seit 
1887). Die Beobachtungen wurden auf dem Thurme der mitten in 
der Stadt gelegenen Universitátssteruwarte in der Hóhe 28*7 m ijber 
dem Erdboden angestellt. Die Resultate der Temperaturbeobachtungen 
hatte R Oent publiciit unter dem Titel: „Vieyáhríge Monats- und 
Jahresmittei der Temperatur in Breslau** (Ergebnisse der met. Beob- 
achtungen 1885). Nach den gegeu Krakau, Prag u. a. Normalstationen 
gebildeten Differenzen erweist sich die Reihe als homogen und zu 
Vergleichungen und Reductionen sehr gut geeignet. 

n<xUbor, 39 Jahre 1851—1890, 6\ 2\ lO'*; 7\ 2^ 9»« (seit 1887). 
Es fand in dieser Periodě ein ofterer Personenwechsei statt, der fflr 
die Beobachtungsreihe nachtheilig war. Dieselbe erscheint nicht ho- 
mogen, sondern zerfállt in mehrere Theile. Die Differenzen gegen 
Breslau zeigen, dass die Station seit 1871 namentlich in den Winter- 
monaten betrachtlich wármer geworden ist. Die Erwármung ist am 
grossten 1871 — 1880; im Decennium 1881—1890 ist sie wieder kleiner 
geworden. Es wurden hier die Temperaturmittel 1851—1870 un- 
Yerandert gelassen und an diese die Mittel der nachfolgenden Jahr- 
gánge durch Anbringung von Gorrectionen angeschlossen. Die 30jáhr. 
und 4QjáhTÍgen Temperaturmittel wurden dann direct aus der Tempe- 
raturreihe berechnet, die durch Interpolation einiger Liicken wáhrend 
1871 — 1875 ganz hergestellt worden ist. 



Digitized by 



Google 



70 



I. F. Angiistin: 



der Temperator im Sndetengebiete 1861—1890. 

JSnner. 



" 




s 

1 


1 

1 
1 


d 


1 


a, 


Čáslau 




d 
d 

M 


1 


o 


& 


3 

t4 






1851 


2-3 


1-6 


1-2 


0*9 


0-9 


1-0 


0-0 


00 


1-2 


1-2 


0-7 


—0-7 






1852 


2-5 


31 


3-3 


3-4 


2-1 


2-9 


2-3 


2-0 


31 


3-3 


41 


4-2 






1853 


2-6 


2-8 


3-2 


2-6 


2-6 


2-5 


2-3 


8-3 


2-6 


2-2 


2-7 


3-2 






1854 


—0-9 


—0-7 


-04 


—0-2 


0-U 


-0-4 


0-3 


3-5 


0-4 


0-8 


0-0 


1-4 






1855 


—3-4 


—2-6 


—1-9 


— 1*6 


— 1-5 


-16 


-1-3 


—1-8 


—2-3 


—2-6 


-1-9 


—1-2 






1856 


10 


0-5 


0-5 


0-6 


1-0 


1-0 


1-5 


1-6 


0-8 


1-4 


1-2 


11 






1857 


—0-8 


-1-7 


-1-6 


-1-8 


—1-5 


—1-1 


-0-2 


-01 


-1-5 


—08 


-0-8 


-0-4 




' 1858 


—35 


—2-5 


—2-4 


— 2-3 


-2-3 


—30 


—2-1 


-il 


-1-7 


— 2-0 


-2-5 


—2-7 




! 1859 


— 0-4 


0-8 


1-8 1-8 


13 


1-3 


0-8 


0-8 


1-8 


1-4 


21 


1-8 




1 1860 


25 


2-5 


3-2 


2-5 


•2-5 


21 


2-7 


1-6 


2-4 


2-4 


2-3 


3-0 




! 1861 


-4-3 


4-8 


-4-4 


-4-2 


—4-8 


— 3-« 


-30 


-3-3 


-5-3 


-4-5 


-5-2 


—3-5 




186ti 


0-2 


—0-8 


-1-2 


— 1-2 


— 1-2 


—1-3 


-1-5 


-1-6 


-2-1 


-2-2 


-2-3 


—2-8 




186;{ 


31 


3-3 


3-8 


3-7 


4-5* 


43* 


4-6* 


4-4* 


3-0 


3>* 


4-1 


4-7* 




, 1864 


— 5-2* 


-3-5 


— 5'á* 


—6-4* 


— fii* 


-6-3* 


—5-3* 


-6-2* 


—50 


—4-8 


-4-8 


—3-7 






1865 


1-6 


0-8 


1-0 


0-5 


0-8 


0-9 


1-3 


1-3 


0-3 


0-7 


0-9 


0-9 






1866 


4-0 


4-3 


4-8* 


4-4* 


4-4 


3-5 


2-4 


1-8 


4-4* 


3-7 


4-2«' 


41 






1867 


1- 


0-4 


0-1 


0-0 


-0-5 


0-2 


0-9 


02 


0-3 


01 


0-8 


1-6 






1868 


—0-1 


0-3 


0-0 


—Ol 


-0-6 


-0-5 


—0-1 


-0-6 


—0-9 


—11 


—0-7 


-0-6 






1869 


-0*9 


—1-2 


- 0-7 


—10 


-0-7 


— 1-6 


-0-8 


—1-8 


—0-7 


-0-7 


—0-9 


-0-9 






1870 


—0-3 


0-5 


0-4 


o-i 


0-0 


00 


0-2 


— 0-J 


0-6 


0-2 


0-2 


0-3 






1871 


-3-8 


-4-1 


4-5 


—4-9 


—40 


—3-9 


-2-8 


—3-0 


-5-5* 


-H* 


-5-8* 


-66* 




1 1872 


00 


—0-3 


0-2 


—0-3 


-0-2 


0-3 


00 


0-9 


0-7 


0-7 


1-0 


-0-4 






1873 


3-3 


3-3 


3-6 


3-2 


3-4 


3-3 


2-8 


2-7 


3-8 


3-2 


3-7 


3-8 






1874 


1-8 


1-7 


1-8 


15 


IM 


1-4 


1-8 


0-3 


2-1 


1-9 


1-7 


1-6 






1875 


31 


2-2 


2-0 


1-7 


0-7 


1-0 


1-3 


0-1 


1-6 


11 


0-9 


0-9 






1876 


-.2-9 


-2-8 


-2-3 


—2-6 


-2-5 


-3-3 


—3-3 


—32 


—3-5 


-3-5 


-8-7 


—41 






1877 


4-3* 


41 


3-6 


8-0 


2-8 


36 


2-9 


2-8 


3-2 


80 


8-3 


3'3 






1878 


—0-6 


-0-1 


0-2 


0-6 


0-5 


—0-1 


00 


-0-8 


0-4 


0-3 


0-6 


-0-2 






1879 


0-3 


—0-3 


0-1 


-0-8 


-0-1 


-0-2 


-0-5 


-0-3 


—22 


^1-4 


-1-9 


-0-3 






1880 


—3-2 


-3-5 


—1-5 


—08 


-0-6 


—1-2 


-0-7 


--0-5 


— l-l 


—0-8 


—0-7 


—0-7 






1881 


-2-8 


— 5i* 


— i-5 


-4 1 


-4-7 


-3-5 


-3-3 


-2-8 


— s-s* 


—4-5 


—4-3 


— 3-6 






1882 


1-5 


1-9 


15 


1-6 


2-1 


1-6 


2-1 


2-2 


1-6 


1 8 


2-5 


3-6 






1883 


11 


11 


08 


0-3 


0-5 


0-5 


-0-2 


01 


0-8 


-0-1 


0-2 


-0-1 






1884 


4-0 


4-5* 


4-4 


4-2 


4-1 


8-8 


3-9 


4-2 


3-6 


3-7 


8-8 


40 






1885 


—2-6 


— 1-5 


-1-3 


-1-6 


—1-3 


-0-2 


—2-4 


—1-6 


-1-9 


—1-6 


-1-9 


-1-8 






1886 


-0-7 


0-0 


1-0 


-0-2 


0-8 


0-6 


0-0 


0-7 


-0-5 


-0-4 


0-1 


—0*2 






1887 


-3-8 


—41 


—4-3 


—8-8 


-3-4 


-2-3 


—2-3 


-1-6 


—2-9 


—2-0 


—1-8 


— 0-5 






1888 


—1-6 


-1-4 




-1-3 


—1-1 


—11 


—1-1 


-0-7 


-0-6 


-0-5 


—1-5 


-3-4 






1889 


—10 


-11 




—0-8 


-0-8 


-0-8 


—1-0 


-0-2 


-1-7 


-1-6 


—2-6 


—2-5 






1890 


3-9 


3-2 




3-3 


31 


3-3 


2-8 


20 


3-1 


3-0 


3-4 


8-5 





Digitized by 



Google 



Dle Temperaturrerhftltnisse der Sudetenlftnder. 



71 



Abf eicbaiigen der Temseratiir ím Sadetengebiete 1861-18110. 

Febnřar. 







s 


I 


§ 

s 


1 




s 




s 

& 


1 


1 


m 







1861 


-^)-8 


—0-6 


01 


—03 


-0-2 


0-2 


0-2 


-0-5 


-0-6 


-01 


0-6 


0-7 




1858 


1-7 


2-0 


2-7 


2-3 


1-5 


2-0 


2-3 


20 


0-8 


11 


1-8 


1-7 




1853 


—19 


-2-4 


—1-2 


—1-6 


-1-1 


—2-1 


—0-6 


-0-3 


-3-2 


-1-6 


-1-0 


0-1 




liř64 


-2-1 


—1-6 


-01 


00 


-0-1 


—1-0 


00 


—01 


—0-7 


—0-3 


—0-3 


—0-2 




1855 


—4-6 


—5-6 


-5-1* 


— W* 


-7-3* 


— «-Ž* 


—3-7 


—4-3 


—8^* 


-7-«* 


-8-1* 


-5.9 




1856 


2-6 


2-2 


2-2 


2-3 


1-6 


2-3 


2-6 


1-6 


1-4 


1-5 


1-4 


2-0 




1857 


-2-8 


—1-7 


—2-2 


-8-2 


-2-4 


—26 


-3-4 


-1-6 


-0-4 


—0-5 


—0-3 


— 8-6 




1858 


—4-9 


-4-7 


-4-2 


— 6-3 


-5-2 


~5-5 


-7-2* 


-«-5* 


—3-9 


—61 


-6-6 


-7-2 




1859 


1-9 


1-2 


2*5 


2-6 


2-8 


2-5 


3-0 


3-2 


2-3 


30 


3-8 


39 




1860 


-8-2 


-2-7 


-11 


- 14 


-1-4 


-1-9 


—0-6 


-0-6 


-1-6 


—1-3 


-1-3 


0-4 




1861 


2-5 


2-6 


3-3 


2-5 


29 


2-8 


2-7 


31 


30 


3-8 


3-6 


6-2 




1862 


0-1 


0-5 


-0-2 


-0-3 


-0-5 


-0-6 


—0-3 


-0-2 


—0-4 


—11 


—1-6 


-2-0 




1863 


0-9 


1-8 


25 


2-6 


2-9 


2-3 


31 


2-4 


2-4 


28 


3-4 


3-2 




1864 


—1*6 


-0-8 


-0-5 


—01 


-0-4 


-0-4 


-0-3 


-0-3 


-0-9 


01 


0-9 


0-8 




1865 


-30 


— 5w 


—5-8* 


-«♦ 


-6-1 


—59 


—4*8 


-4-9 


-5^* 


-6-3 


—6-8 


-61 




1866 


3-9 


8-6 


4-1 


40 


3-9 


3-9 


3'7 


3-2 


8-7 


3-9 


3-7 


3-3 




1867 


4-5 


4-2 


4-5 


3-9 


3-9 


4-0 


4-6 


3-8 


40 


4-0 


4-3 


4-0 




1868 


3-6 


3-4 


3-7 


39 


3-7 


3-9 


3-8 


30 


3-7 


3-9 


4-0 


3-6 




1869 


6-2* 


5-6* 


5-4* 


4-9* 


4-5* 


5 0* 


61* 


3 8* 


4-6 


50 


5-4 


6-3 




1870 


— M* 


—40 


—4-7 


—5-3 


-52 


—5-7 


—5-3 


—51 


—6-3 


-6-8 


7-9 


— 8-«* 




1871 


—0-9 


-0-8 


-1-6 


—2-4 


—2-3 


—2-1 


-0-9 


-1-8 


-2-3 


—1-5 


—2-6 


-2-7 


|1872 


-0-7 


0-8 


1-4 


IS 


20 


1-4 


0-6 


1-2 


1-0 


11 


0-6 


1-2 


11873 


-0 5 


—0-4 


0-5 


0-1 


0-6 


0-2 


0-4 


0-3 


—14 


—0-4 


—0-3 


0-6 




1874 


-0-8 


-0-5 


0-6 


0-2 


0-4 


-01 


0-3 


06 


01 


0-7 


0-4 


03 




1875 


-4-9 


—41 


-5-2 


—5-6 


-5-3 


-5-9 


-4-6 


-4-6 


—51 


—6-7 


— 5-8 


—6-1 




1876 


1-4 


1-2 


0-8 


0-5 


0-5 


01 


-0-4 


0-8 


1-3 


11 


1-3 


10 




1877 


8-7 


3-3 


3-5 


2-6 


2-3 


1-9 


2-7 


21 


20 


1-9 


2-2 


2-3 




1878 


1-2 


1-9 


2-7 


2-4 


2-0 


2-1 


30 


2-4 


2-3 


2-5 


2-7 


31 




1879 


2-1 


20 


21 


1-7 


1-8 


2-6 


1-6 


1-9 


0-4 


1-2 


1-9 


2-4 




1880 


-0-4 


—1-1 


-1:8 


-1-4 


-0-9 


— 0-3 


-1-4 


—0-5 


0-4 


11 


0-5 


-0-9 




1881 


0-7 


0-7 


0-3 


00 


0-1 


0-4 


-0-6 


—01 


—06 


—0-2 


-0-1 


—0*4 




1882 


0^ 


09 


1-2 


1-4 


1-8 


1-9 


20 


1-7 


2-3 


2-4 


2-7 


2-8 




1883 


1-8 


2-4 


2-6 


2-2 


2-3 


1-9 


1-6 


1-9 


21 


1-7 


1-6 


1-6 




1884 


2-8 


2-8 


31 


2-4 


2-8 


2-4 


1-7 


2-5 


2-9 


3-2 


3-5 


41 




1886 


3-7 


2-7 


2-2 


20 


21 


2-7 


1-7 


2-1 


2-4 


2-8 


2-9 


2-6 




1886 


—21 


-1-6 


—0-8 


— 1-0 


-0-2 


—0-8 


—2-2 


—1-0 


—2-8 


-2-3 


—3-2 


—3-4 




1887 


—1-6 


-0-9 


—01 


—10 


—05 


-0-6 


-1-6 


—1-7 


—0-8 


—1-0 


—1-1 


-1-7 




1888 


—0-8 


-1-6 




—1-2 


—2-2 


-1-2 


-3-1 


—21 


— 17 


-2-9 


-2-4 


-1-9 




1889 


-1-7 


—2-8 




—1-3 


-1-8 


—1-8 


-0-7 


-0-9 


-2-2 


-1-7 


—1-2 


-0-4 




1890 


—3-9 


—2-7 




-2-0 


—1-7 


—1-8 


—2-1 


—1-9 


— 2-3 


-2-0 


—1-5 


-2-6 



Digitized by 



Google 



72 



I. F. Angnstin: 



AbweícliiDiseii der Tei&peratnr ii Snileteiieeliíete 1861—1890. 

M&rz. 







1 


1 

1 


a 

eo 

£ 


1 


2 


3 




1 

PQ 


1 


1 


1 


1 






1851 


—01 


02 


0-9 


0-5 


0-6 


0-5 


1-3 


0-3 


-01 


0-7 


1-2 


1-3 




185i 


—2-8 


—1-9 


—1-9 


—1-7 


—2-5 


—2-0 


-2-6 


—2-3 


—2-8 


—2-3 


-1-9 


—2-2 




1853 


-4-1* 


-4-1* 


-4-2* 


-5-2* 


-4-7* 


—4-6* 


—3-1 


—32 


-5^ 


-H* 


— H* 


-3-3 




1864 


—0-8 


0-3 


1-1 


0-8 


0-4 


00 


—0-2 


Ol 


0-7 


0-4 


0-1 


-0-5 




1856 


0-4 


—0-1 


0-0 


-0-9 


-1-2 


-2-1 


0-3 


-0-8 


—1-5 


-0-8 


-1-3 


00 




.1856 


—1-4 


—0-9 


—0-9 


—1-6 


—1-2 


-1-9 


-20 


—1-5 


—20 


—1-7 


—22 


-2-6 




,1857 


—07 


0«3 


0-9 


04 


0-5 


írl 


—0-6 


—0-3 


0-4 


03 


-01 


-1-2 




1858 


—1-4 


-1-4 


—1-1 


—12 


— ri 


—1-6 


—1-3 


-1-6 


—1-7 


-1-7 


-19 


-2-5 




1859 


3-2 


3-5 


4-0 


40 


3-6 


3-6 


38 


4-5* 


35 


3-7 


3-5 


8-3 




1860 


— 1-C 


— 1-9 


-1-3 


-12 


—23 


—1-6 


-1-2 


—1-8 


— 1-2 


—1-4 


— 10 


1-4 




< 1861 


1-6 


2-3 


2-4 


2-3 


2-5 


2-3 


1-5 


1-8 


23 


2-7 


2-8 


2-9 




1862 


3-9* 


2-8 


3 4 


2-9 


2-6 


31 


3-0 


30 


3-4 


3-4 


2-9 


2-5 




1863 


1-9 


2-2 


2-3 


2-2 


2-5 


2-2 


2-8 


3-0 


20 


2-5 


2-9 


31 




11864 


1-4 


22 


2-4 


2-4 


2-5 


29 


2-0 


2 3 


1-6 


22 


2-6 


8-3 






1865 


— a-7 


-4-0 


-3-6 


—3-6 


—3-6 


—3-7 


-4'il* 


-4-ž* 


-31 


-29 


—2-7 


-3-0 






1866 


0-7 


0-5 


0-7 


01 


0-3 


02 


1-2 


0-8 


-.0-6 


-0-2 


—0-3 


10 






186T 


0-6 


-0-1 


-0-5 


— 1-4 


—14 


—1-1 


-0-7 


—1-7 


-1-6 


—1-5 


—1*5 


-1-3 






1868 


05 


0-8 


1-2 


10 


11 


10 


0-8 


0-8 


1-2 


1-0 


1-4 


0-7 






1869 


—2-1 


—0-7 


—04 


—1-0 


-0 4 


—11 


-0-7 


-1-0 


-1-2 


-1-3 


-0-8 


-0-6 






1870 


-1-7 


-1-9 


—1-9 


—2-6 


—2-6 


—2-8 


-2-2 


-19 


-2-3 


-2-5 


—2-3 


-2-6 






1871 


1-7 


2-4 


2-3 


19 


2-4 


21 


0-9 


0-8 


30 


2-4 


2-0 


1-5 






1872 


2-7 


1-8 


2-1 


21 


2-7 


2-4 


2-6 


2-5 


2-4 


2-9 


2-7 


1-7 






1873 


3-3 


2-4 


2-6 


21 


2-2 


21 


3-2 


84 


1-1 


2-0 


2-5 


3-5 






1874 


0-2 


0-4 


0-8 


06 


1-0 


0-5 


0-3 


0-3 


0-6 


0-8 


0-0 


-07 






1875 


-2-6 


—2-3 


-2-3 


-2-7 


-2-7 


—3-9 


-3-8 


—3-4 


—2-8 


-2-9 


-3-3 


— 4-1* 






1876 


1-9 


1-4 


2-2 


1-8 


1-9 


1-4 


1-9 


1-5 


1-4 


1-8 


1-8 


2-9 






1877 


—0-7 


-0-8 


-0-6 


—0-7 


—1-2 


—1-2 


0-0 


-0-4 


-0-6 


-0-8 


-0-9 


—02 






1878 


-0-3 


0-6 


13 


0-6 


0-6 


0-0 


0-8 


06 


0-3 


0-3 


0-4 


-0-2 






1879 


-0 3 


-1-3 


—0-7 


—10 


—0-6 


—0-6 


—0-3 


-0-9 


—1-7 


-1-4 


-1-4 


—1-5 






1880 


1-9 


14 


10 


0-4 


0-6 


0-7 


—0-1 


-0-3 


0-8 


0-6 


0-1 


-0-8 






1881 


0-9 


0-6 


0-9 


00 


0-0 


01 


0-3 


—0-1 


0-0 


—0-4 


-0-7 


-0-5 






1882 


8-8* 


3-1 


4-5* 


4'6* 


4-3* 


4-5* 


5-2 


3-9 


4-2* 


4-7* 


5-1* 


5-6* 






1888 


— 3-6 


-3-8 


—3-3 


—4-0 


—8-9 


—3-5 


-3-6 


-8-8 


-3-7 


—46 


—4-1 


—8-3 






1884 


2-0 


2-3 


2-5 


1-8 


19 


1-6 


1-6 


1-7 


1-8 


2-2 


1-7 


1-5 






1885 


0-3 


01 


0-7 


0-5 


0-6 


0-9 


1-2 


0-4 


0-1 


0-5 


11 


1-4 






1886 


—24 


—2-8 


—21 


-2-8 


—2-4 


—2-4 


—81 


—2-7 


8-4 


—2-7 


—31 


-4-3* 






1887 


—20 


-1-2 


—0-7 


—11 


—1-0 


—11 


—1-3 


—0-8 


—1-6 


—11 


—0-8 


—0-6 






1888 


01 


—0-9 




—0-6 


—0-9 


—0-2 


-01 


-0-9 


-2-0 


-1-6 


-1-2 


0-6 






1889 


—3-4 


—30 




—2-7 


-2-1 


—1-9 


—2-5 


—20 


—2-3 


—2-3 


-2-7 


-2-8 






1890 


10 


1-4 




22 


2-4 


2-8 


2*3 


2-1 


25 


3-0 


8-6 


8-0 





Digitized by 



Google 



Die Temperaturrerh&ltnigse der Sudetenlllnder. 



73 



AbieiGliiiiiEen ifir Tempiinitiir im Sodetiiiiíeliiete 1851—1890. 

April. 







1 

s 


1 


s 


1 


t 

2 


S 


s 





1 


i 


S 

£ 


tS 






1861 


1-2 


1-4 


2-2 


1-9 


20 


2-0 


1-3 


1-6 


0-9 


25 


2-5 


2-9* 






1862 


-H* 


-Ž-4* 


-3-1* 


—3-1 


—3-0 


-30 


—2-9 


-3-3* 


-3-3* 


-3-4* 


— 3-5* 


-3-7* 




186:1 


—2-6 


—ti 3 


—2-3 


—2-8 


-3-2* 


-3-3* 


—3^ 


-3-3* 


—3-0 


-2-8 


-34 


—3-5 




1864 


—0-3 


-0-3 


—0-3 


—0-6 


—1-3 


—09 


-0-2 


-0-8 


-0-6 


-0-6 


-0-8 


-0-8 




1866 


— 1*5 


-1-6 


—1-2 


—1-7 


-21 


-1-6 


-1-4 


-.1-3 


—1-4 


-1-4 


-1-8 


-1-8 




1866 


1-6 


1-9 


2-0 


2-0 


1-3 


22 


2-3 


1-8 


1-8 


2-2 


3-2 


2-3 




1867 


—11 


—0-6 


04 


0-2 


0-3 


0-2 


0-7 


0-8 


0-3 


0-2 


0-5 


10 




1868 


0-2 


-0-2 


—0-4 


—09 


-0-7 


-1-0 


—0-4 


-1-2 


—0-6 


-0-9 


1-2 


-1-8 




1869 


0-8 


-0 3 


0-6 


0-0 


0-1 


0-3 


0-8 


—0-2 


-0-4 


•0 


-0-3 


0-6 




1860 


~l-8 


-0-9 


—0-4 


— 0-.^ 


-01 


—01 


-0-2 


0-2 


—0-2 


0-3 


0-3 


0-6 




1861 


—1-8 


—1-9 


—1-9 


—20 


—1-9 


—1-9 


—2-1 


—21 


—18 


—2-2 


—2-4 


—2-4 




1862 


23 


2-4 


2-8 


2-6 


30 


24 


3-2* 


2-3 


1-9 


1-8 


15 


20 




1863 


0-5 


0-4 


0-4 


0-1 


01 


—0-5 


-0-4 


—0-4 


0-7 


00 


0-1 


-1-2 




1864 


—2-8 —2-2 


-2-3 


-2-4 


—2-4 


-2-9 


-2-8 


3 4 


—21 


-2-1 


—2-7 


—30 




1866 


26* 


2-0 


11 


1-4 


0-9 


12 


2-3 


0-6 


1-7 


1-6 


1-4 


0-2 




1866 


1-7 


2-0 


1-9 


2-2 


2-0 


2-8 


25 


2-6 


1-6 


1-9 


2-3 


2-5 




1867 


10 


0-6 


1-0 


0-4 


0-2 


06 


0-9 


0-4 


0-3 


0-2 


0-4 


0-5 




1868 


0-3 


—0-5 


—0-3 


-0-6 


—0-6 


-03 


-0-2 


—0-6 


-0-1 


-0-2 


0-2 


0-3 




1869 


2-6* 


2-8* 


3S* 


2-9* 


3-2* 


2-9* 


2-9 


2 8* 


3-4* 


3-4* 


2-8 


1-8 




1870 


-0-3 


-0-7 


-0-6 


-11 


-0-7 


—1-4 


—0-6 


—10 


03 


-0-4 


—0-5 


—10 




1871 


0-2 


-0-3 


-0-1 


—0-6 


—0-7 


—0-9 


-01 


-0-6 


-0-9 


—1-2 


—1-5 


-1-7 




1872 


1-6 


19 


2-2 


1-9 


2-3 


21 


2-6 


2-6 


22 


21 


2-4 


2-6 




1878 


-0-6 


-0-9 


-0-2 


-06 


0-0 


—0-6 


-0-3 


—0-6 


-0-7 


—0-8 


-1-1 


— 1'3 




1874 


20 


1-8 


1-6 


1-4 


1-8 


1-3 


2-1 


20 


1-4 


1-2 


1-0 


1-5 




1576 


00 


—0-6 


—0-6 


—0-9 


-1-0 


—1-6 


—0-7 


—1-3 


-0-8 


-0-8 


-1-3 


-1-8 




1876 


1-1 


1-6 


2-3 


2-2 


2-5 


1-8 


2-6 


2-6 


1-4 


1-8 


20 


2-8 




1877 


—1-1 


—0-9 


—1-0 


—1-6 


—1-5 


-2-0 


-1-3 


—1-3 


—1-7 


-1-8 


—1-9 


—19 




1878 


0-4 


1-4 


1-7 


1-2 


1-7 


1-4 


1-0 


0^ 


1-7 


1-6 


1-8 


1-6 




1879 


-0-8 


-0-8 


—1-2 


—1-1 


-0-8 


-0-4 


-0-6 


—0-6 


—1-1 


-1-0 


—0-7 


0-2 




; 1880 


1-2 


1-3 


1-8 


1-7 


1-8 


2-3 


21 


2-0 


21 


2-2 


2-2 


2-6 






1881 


-20 


—2-1 


—2-2 


—2-8 


—2-4 


—2-6 


-2-7 


— 2*4 


-1-6 


—3-1 


-30 


-2-9 






1882 


—0-1 


00 


—01 


01 


01 


0-3 


0-2 


0-2 


0-6 


0-3 


0-7 


1-2 






1883 


-1-9 


—2-2 


—1-8 


—2-2 


—2-2 


-2-1 


—2-2 


—2-3 


-1-4 


-.2-5 


—2-7 


—21 






1884 


—1-6 


-1*6 


-1-3 


-2-3 


—1-9 


—2-3 


-1*8 


—20 


-1-7 


-2-4 


—2-6 


—1-9 






1886 


1-3 


1-9 


2-8 


2-6 


2-6 


2-8 


2-5 


2-6 


2-5 


2-5 


2-4 


2-5 






1886 


11 


1-6 


2-3 


1-7 


1-9 


2-4 


1-3 


2-2 


1-4 


1-8 


2-0 


2-2 






1887 


-0-4 


—0-4 


-0-4 


0-1 


0-4 


0-5 


0-2 


0-2 


—0-3 


0-0 


0-1 


-0-1 






1888 


-1-6 


—1-3 




—11 


-0-6 


—1-2 


-1-2 


—1-2 


—10 


-0-8 


-0-9 


-0-6 






1889 


-1-0 


—0-4 




0-2 


0-5 


0-2 


0-0 


0-4 


—01 


0-4 


0-8 


0-6 






1890 


—0-4 


-0-4 




0^ 


0-3 


0*4 


—0-1 


0-0 


0-4 


0-6 


0-9 


2-0 





Digitized by 



Google 



74 



L F. Augustin: 



Abf eiclmiiíen der Temperatur im SnieteDgebiete 1851—1890. 

Msd. 





s 

•s 

a 

1 


1 
2 


s 

ga 

5 


1 


1 


1 


s 


1 


1 


i 


1 


3 

1 


1861 


-3-1* 


-H* 


—2-5 


—2-7 


—2-7 


—2-7 


-2-6 


—2-6 


-3-4* 


—2-8 


—2-3 


—1-7 


1862 


0-6 


1-4 


0-8 


1-4 


0-8 


0-8 


08 


0-9 


1-3 


10 


1-8 


06 


1863 


—0-8 


-0-5 


—0-3 


-0-7 


—0-7 


-0-7 


01 


01 


-0-6 


—11 


—0") 


0-7 


1864 


10 


0-6 


1-3 


1-3 


0-9 


1-3 


1-6 


1-7 


0-8 


1-2 


1-6 


2-2 


1866 


—11 


—1-1 


—0-6 


—0-9 


—10 


-06 


-0-4 


-0-8 


—1-2 


-10 


-0-8 


0-1 


1866 


-0-8 


—1-2 


01 


-01 


-0-4 


0-6 


0-6 


0-6 


— 0-5 


-0-2 


-01 


0-6 


1867 


0-1 


0-7 


0-7 


0-3 


0-3 


00 


00 


—0-6 


0-8 


—01 


—0-2 


—0-2 


1868 


—20 


—2-1 


— ro 


—1-0 


-1-0 


-06 


—0-9 


-0-6 


-08 


—0-9 


-0-6 


0-2 


1869 


01 


0-8 


1-3 


0-4 


0-9 


1-2 


0-8 


0-5 


1-1 


-01 


0-3 


0-6 


1860 


0-7 


0*8 


1-2 


11 


1-1 


1-2 


1-6 


10 


1-2 


1-3 


11 


11 


1861 


—1-1 


—1-2 


—1-6 


—1-9 


-1-8 


—1-9 


-2-2 


—2-2 


-1-6 


-1-9 


—23 


-27 


1862 


1-8 


2-6 


2-8 


2-6 


2-7 


2-5 


2-0 


2-1 


3-5 


2-6 


2-6 


20 


1863 


11 


0-3 


0-6 


0-6 


0-8 


1-3 


1-9 


1*3 


0-3 


07 


00 


1-4 


1864 


—1-2 


-30 


-2-3 


—30 


—3-3 


-2-9 


—2-3 


-31 


-2-7 


—3-4 


— 3-8* 


—41 


1866 


3-6 


4-2 


3-7 


4-2 


3-9 


4-4 


3-9 


3-4 


6-0* 


4-6* 


41 


3-3 


1866 


-1-9 


—2-4 


—2-1 


—2-4 


-21 


—1-6 


—1-9 


-2-3 


—21 


-21 


-1-8 


—09 


1867 


0-9 


0-2 


-0-1 


-0-3 


-0-6 


-0-1 


00 


-0-6 


-0 3 


-0-6 


-1-0 


—02 


1868 


6-3* 


6-4* 


4 6* 


42 


4-6* 


4-6 


40* 


3-9* 


60* 


4'6* 


40 


2-6 


1869 


2-9 


2-1 


1-9 


1-7 


1-7 


2-3 


3-0 


2-2 


1-6 


1-9 


1-9 


2-7 


1870 


2-7 


1-6 


1-2 


1-3 


0-7 


1-0 


1-9 


0-9 


10 


1-3 


10 


0-9 


1871 


-21 


—2-4 


—2-6 


—2-8 


—31 


—3-1 


-2-7 


3-1 


-2-9* 


-3-5* 


-3-6 


-8-6 


1872 


0-8 


M 


1-6 


1-8 


2-2 


2-3 


2-6 


28 


22 


2-2 


2-9 


4-2 


1873 


-2-2 


-2-4 


—1-8 


—2-3 


-2-3 


-2-3 


—2-7 


—21 


—23 


—31 


—3-2 


-2-6 


1874 


-30 


-2-8 


—2-9 


—81 


-2-8 


—3-6 


-3-6* 


-2-9 


—2-3 


-3-1 


-3-2 


—3-7 


1876 


2-2 


1-7 


1-3 


11 


0-8 


0-9 


1-3 


0-9 


1-6 


0-7 


0-4 


0-8 


1876 


-3-3* 


—2-9 


"W 


— H* 


— 3^ 


-4'2* 


-8-2 


-3-3* 


-2-6 


-3-5* 


—3-6 


—8-4 


1877 


—20 


—2-3 


-1-8 


-23 


-2-2 


—33 


-2-0 


-2-1 


—1-9 


— 2-8 


—2-2 


—21 


1878 


1-0 


1-3 


10 


0-9 


11 


1-2 


0-6 


0-4 


11 


0-7 


0-4 


0-7 


1879 


—2-7 


—1-8 


—1-6 


-1-6 


—1-2 


—1-2 


-1-6 


-13 


-0-8 


-1-2 


-0-9 


-0-4 


1880 


-1-4 


-0-8 


-0-8 


—1-6 


—1-3 


-1-6 


—1-2 


-1-3 


-0-3 


-1-6 


-1-4 


-0-9 


1881 


-10 


—0-1 


0-6 


—0-1 


0-3 


—01 


-0-6 


-0-1 


0-7 


0-8 


0-6 


0-2 


1882 


0-2 


—0-1 


0-3 


-0-3 


0-2 


-0-2 


0-9 


0-1 


0-1 


—0-4 


-0-4 


01 


1883 


0-6 


0-3 


1-1 


0-6 


0-6 


03 


0-9 


0-3 


0-6 


0-2 


—0-2 


—01 


1884 


0-8 


0-8 


1-0 


0-8 


0-6 


0-6 


1-2 


0-8 


0-7 


0-7 


0-6 


0-7 


1886 


—1-9 


—1-7 


-0-9 


-0-8 


—0-9 


—10 


-1-6 


-0-8 


—1-2 


-10 


—1-0 


—0-6 


1886 


0-8 


0-7 


1-1 


0-8 


1-4 


1-0 


0-4 


0*8 


0-6 


1-4 


1-2 


0-9 


1887 


—20 


-1-8 


—21 


—1-7 


—1-6 


—1-6 


-1-2 


-11 


—21 


—1-9 


—1-3 


-0-5 


1888 


0-9 


0-8 




1-2 


0-9 


1-0 


1-3 


1-1 


0-7 


0-6 


0-6 


0-8 


1889 


3-2 


3-8 




4-6* 


4-4 


4-8* 


3-8 


40* 


4-6 


6-0* 


6-2* 


4-2* 


1890 


1-3 


1-7 




1-9 


2-6 


2-1 


1-8 


1-9 


2-2 


2-6 


2-4 


21 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverháltnisse der Sudetenl&nder. 



75 



Abweícliiiien der Temnerator ím Sniletengeliíete 1851—1890. 

Juni. 






a 



2 






s. 
2 






s 



3 



)0 

o 



S 



m 



-a 



t861 
1852 
1853 
1864 
1866 

1866 
1867 
1858 
1869 
1860 

1861 
1862 
1863 
1864 
1866 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 
1872 
1873 
1874 
1876 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1886 

1886 
1887 

1888 
1889 
1890 



—01 

0-3 

—01 

—0-9 

0-8 

10 
0-5 
2-6 
0-2 
0-1 

0-8 
—0-7 
—0-4 

0-6 
-10 

1-2 

OO 

2-0 

-2-0 

—0-9 

-2-6 

—0-3 

0-3 

0-6 

1-8 

0-8 
2-7* 

—01 
0-6 

—10 

—0-6 
-1-4 
—0-2 
-3-1* 
10 

-1-7 
0-3 
0-8 
1-8 

-1-6 



—0-3 

0-5 

-01 

—11 

0-3 

0-3 
0-2 
3-0* 
1-0 
01 

1-4 

—0-8 

—0-4 

0-1 

-20 

2-8 
—0-3 

1-7 
—2-9 
— 0*3 

-3-3 

—0-6 

0-3 

0-2 

20 

M 
2-9 
01 
0-2 
—0-4 

—05 

-1-7 

0-7 

— 3i* 

1-4 

—1-5 

-0-6 

0-5 

2-5 

-2-2 



—0-6 
0-4 
0-2 

—1-2 
0-3 

08 
0-1 
2-7* 
0-8 
0-4 

1-7 
—0-6 
-0-3 
-0-1 
—1-9 

2-4 

-0-2 

21 

—2-2 

—0-5 

— 2-7* 
-0-4 

0-0 
—0-3 

2-3 

1-4 
1-8 
0-5 
0-1 
—0-1 

—0-8 
—25 

1-0 
-2-4 

21 

-0-7 
—1-9 



—0-5 

0-7 

OM 

-1-3 

0-5 

0-3 
0-5 
2-7 
0-5 
0-4 

1-8 

-0-7 

0-0 

0-2 

-2-4 

2-2 
-03 

1-7 
—27 
—0-7 

—2-9* 
—0-7 
-0-4 
—0-3 
2-3 

1-2 
2-4 
02 
0-5 
—0-5 

-1-2 
-2-2 

0-5 
-2-8 

21 

-1-2 
—11 
—0-1 
2-8* 
-2*0 



—0-5 
0-1 
0-0 

—1-5 
0-1 

0-0 
0-5 
2-7 
0-8 
0-4 

2-0 
—07 
—0-2 
—02 
—2-5 

2-3 
-0-6 

1-9 
-2-8* 
-1-0 

-2-7 
—01 
—0-1 
—0-3 
2-6 

1-6 
2-6 
0-2 

0-0 
—0-5 

-1-0 
-2-0 

08 
-2-6 

20 

—0-7 
-0-8 
0-4 
3-3* 
-2-1 



-0-5 
0-3 
0-8 

—1-0 
10 

0-8 
0-5 
2-7 
0-9 
1-1 

1-8 
0-2 
0-5 
0-6 
—1-9 

2-5 
^0-5 

20 
-2-3 

-0-9 

-2-4 
-1-1 
-0-4 
—0-5 
21 

1-6 
1-8 
0-2 
0-6 
0-1 

-1-2 
—2-2 
-0-2 
-3i>* 
1-7 

-1-5 
— 1'1 

—0-4 

2-8* 

-2-7 



-0-3 
0-9 
0-2 

—0-9 
0-9 

1-9 
0-3 
2-6 
0*8 
0-8 

1-4 

—0-2 

0-6 

0-H 

— 1-7 

2-7* 

01 

2-1 

-1-8 

—0-2 

—2-7 
—0-7 
—0-6 
-0-4 
2-5 

0-4 

1-7 

—0-4 

0-5 

.^•7 

-0-9 
—1-9 

0-0 
— 3-3* 

11 

—1-8 
—1-2 
—0-3 
1-9 
—2-2 



—1-4 
0-8 
0-2 

-1-5 
2-3 

1-3 
0-5 
2-0 
0-3 
01 

1-6 

0-1 

0-2 

0-7 

-20 

2-5 
~0'tí 

2-0 
-2-6 
-0-6 

—2-4 
-0-6 
-0-2 
-0-1 
30* 

1-6 
1-6 
0-3 
0-4 
00 

-09 
-2-9 

0-2 
-2-8* 

2-1 

-1-8 
-1-3 
-0-4 
2-4 
-2-5 



-1-3 
—01 

0-2 
-1-7 

0-6 

—0-2 
0-7 
3'2* 
1-1 
0-0 

1-9 
— l-O 
-0-2 
-0-2 
—2-5 

2*3 

0-2 

1-7 

—2-7 

—1-0 

—3-3 
0-4 
0-2 

—0-6 
1-8 

1-0 
2-3 
01 
0-4 
—01 

—0-6 

—1-6 

0-9 

2-6 

1-0 

-1-2 

—14 

0-6 

3-3* 

—2-0 



-0-9 

1-4 

-0-3 

-1-3 

0-6 

0-0 
—0-7 

2-0 
— 0-J 

0-3 

21 
-0-7 
-0-2 

0-1 
-2-8 

3-0 
-0-3 

1-8 
-2-6 
—0-9 

—31* 
-0-8 

0-0 
—01 

2-0 

11 
3-4* 
0-3 
0*6 
—0-4 

-1-4 
-2-4 

0-4 
-2-9 

1-6 

-1-0 
-1-6 
-0-2 
2-9 
-2-2 



—0-9 
1*6 
0*2 

-1-6 
1-1 

0-3 
-Ol 
21 
01 
0-6 

1-8 

—0*6 

Ol 

0-7 

— 2-8* 

3-2* 
—0-6 

1-6 
-2-3 
-1-1 

—21 

11 

— 02 

—0-2 

2-6 

1-3 

2-2 
0-4 
0-9 
OO 

— 09 
-2-4 

0-1 
-2-5 

1-6 

-1-3 
-2 2 
—0-3 
8-2* 
-2-3 



-1-4 
1-2 
11 

—1-4 
1-9 

0-6 
—0-7 

0-2 
-0-7 

0-6 

1-4 
—0-3 
-0-4 

03 
—3^ 

2-7 
-0-9 

1-6 
—2-8 
—1-6 

-2-0 
—1-1 
—0-6 
-0-5 
3-8 

0-8 
VI 
0-1 
1-6 
—Ol 

-0-9 
-2-3 

OO 
—21 

08 

—0-9 
-2-7 
-0-9 
2-4 
-2-3 



Digitized by 



Google 



76 



I. F. Angustín: 



Abweícliiiien Aer Tenmerator im SadeteMete 1851—1890. 

Jali 



1861 
1862 
1863 

1854 
1855 

1866 
1867 
1868 
1869 
1860 

1861 
1862 
1863 
1864 
1866 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 
1872 
1873 
1874 
1876 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1886 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 






—1-8 
0-6 
0-4 
0-2 

—0-7 

—1-8 
1*2 
1-5 
2-9 

-3-1* 

-0-7 

0-1 

-1-2 

—1-4 

1-6 

—0-8 

-0-9 

0-7 

20 

Íf4 

06 
0-7 
2-2 
3 0* 
-0-8 

0-8 
—0-6 
—1-4 
—2-6 

0-4 

20 
—1-2 
—0-9 

0-4 
— 0*1 

-01 
21 
—21 
—0-6 
—1-6 





2 



—1-2 
2-6 
0-7 
0-3 

—0-9 

—1-9 
0-8 

—1-3 
3-7* 

— 2*8* 

—0-3 
—(••8 
— 2-2 
—2-0 
3-2 

-1-4 

— 1-7 

11 

1-2 

1-4 

0-3 
0-8 
1-8 
2-8 
01 

0-6 
—01 
—11 
2-3 
0-6 

1-6 
—0-6 
-0-9 

10 
—0-3 

-0-7 
2-3 
—2-6 
—11 
-2-1 



1-2 
1-8 
0-7 
0-3 
-0-3 

—1-8 

10 

—0-3 

3-2* 

-01 
-Ol 
-1-2 
-1-4 
2-6 

-1-0 

-1-2 

10 

1-4 

11 

0-4 
0-9 
2-1 
31 
01 

1-2 

01 

-0-7 

-1-8 

0-8 

1-7 
0-8 
-1-3 
0-4 
00 

-0-8 
1-7 



ap 



-1-4 
2-1 
0-8 
0-4 

-0-6 

—2-2 
0-6 

-0-6 
3-3* 

-2-5* 

0-3 
—0-4 
-1-2 
—1-9 

2-8 

—1-6 
1-4 
0-9 
1-3 
0-9 

0-3 
0-7 
1-8 
2-9 
—0-1 

0-6 

0-1 

—1-6 

—2-4 

0-4 

0-8 

-0-3 

—0-8 

0-6 

0-3 

—0-3 

1-9 

2-8 

—0-6 

—1-6 



« 



3 



1-4 

0-2 

-0-2 

-0-6 

-2-6 
0-6 

-0-6 
3-3* 

-21 

0-5 
-0-7 
-1-6 
-22 

2-9 

-1-6 

-1-6 

11 

I -O 

0-6 

0-2 
0-8 
1-6 
2-4 
0-6 

0*6 

0-3 

-1-6 

-2-6 

00 

1-3 
01 
—0-2 
0-8 
10 

—0-2 
1-9 
— 2-7* 
—0-8 
—1-3 



—1-6 
14 
0-6 

—0-4 
0-3 

—2-3* 
0-4 

-01 
3-3* 

—21 

0-9 
—0-8 

1-0 
-2-2 

3-3* 

—1-0 

—0-9 

12 

1-2 

0-8 

0-4 
01 
1-7 
2-7 
-^0-6 

0-1 
—0*6 
-2-0 
-2-0 

0-3 

0-8 
Ol 
—10 
0*2 
0-4 

—0-3 
1-8 
-21 
—10 
—1-6 



I 



-1-3 
l-ó 
0-7 
00 

-01 

-2-2 

1-8 
-0-3 

3-8* 
-2-6 

0-2 

0-5 

-0-2 

-1-8 

2-6 

-0-7 

-.1-0 

0-5 

1-6 

0-8 

0-3 
0-4 
1-6 
24 

-01 

0-0 
-0-5 
-1-8 
-H* 

1-2 

1-2 

-01 

—0-6 

0-4 

0-2 

—0-4 
2-2 
-20 
—0-6 
—11 



2-7* 
1-0 
0-5 
-0-4 
0-0 

-2-2 

1-0 

0-4 

30* 

—2-6 

0-6 
—1-4 

0-6 
—2-5 

2-9 

11 

— 1-2 
0-6 
1-2 
0-7 

0-6 
0-6 
1-7 
2-7 
00 

0-2 
—0-2 
—1-4 
-2-6 

10 

0-9 
0-4 
01 
0-6 
0-3 

—0-9 
1-6 
—2-4 

— 10 
-1-6 



I 



-1-5 

1-8 

0-7 

0-7 

—1-0 

-20 
0*2 

-0-7 
2-7* 

— 2-2 

irb 
1-6 

— 1-7 
-2-5* 

2-5 

-1-9 

—1-8 

2-1 

1-7 

1-0 

0-2 
0-6 
1-2 
1-9 
0-4 

0-2 

-0-5 

—1-9 

2-3 

1-8 

1*9 
0-2 
—0-7 
0-7 
00 

-1-2 
1-3 
—2-3 
-0-7 
— M 



o 
O 



—11 
1-5 
0-8 
0-2 

—0-4 

—21 
0\S 
0-6 
2-4* 

—2-2 

0-9 
—0-7 
-1-8 
-2-0 

2-2 

-11 

-11 

1-3 

1« 

11 

0-2 
0-4 
1-6 
2-6* 

00 

0-6 

01 

—1-8 

— 2-6* 

0-6 

1-1 
01 
-0-1 
0-7 
0-4 

-0-4 
1-6 
-2-2 
-0-8 
-10 



—0-8 
1-9 
0-6 
0-3 

—0-2 

-21 
00 
0-0 
2-6 

— 2-S* 

11 
—0-4 
—1-7 
-1-2 

2-9* 

-10 

-1-0 

0-9 

IM 

0-3 

0-1 
0-0 
1-3 
2-2 
0-1 

0^ 
-0-2 
-2-0 
-20 

0-7 

10 
0-9 
00 
0-6 
—0-2 

-11 
11 
-1-9 
—0-6 
—0-8 



3 

•a 



—1-0 
0-7 
0-9 
0-3 
0-4 

—1-6 
—0-2 
—0-7 
1-5 
—1-8 

0-5 
—0-1 
-1-6 

-2-»* 
1-9 

— 11 

—1-0 

0-3 

0-6 

0-6 

0-6 

—0-8 

1-0 

1-7 

0-4 

—0-2 
—0-6 
-1-9 
—20 
1-7 

0-5 

ro 

0-4 
0-3 
01 

—1-2 
0-8 
—1-7 
—0-4 
-0-7 
i 



Digitized by 



Google 



Die TemperaturTerb&ltnisse der Sudetenlftnder. 



77 



Abwfáchiinsen der Tenmeratiir m Sadetengetiiete 1851—1890. 

August. 







s 

š 


r3 

a 

1 






1 

s 


KJ 




3 

PQ 


1 


1 

O 


1 


i Krakau 1 






1851 


-0-9 


0-í) 


0-0 


—0-2 


0-2 


-0-3 


-0-4 


00 


-0-5 


0-0 


-OM 


-0-1 


1852 


-0-2 


0-9 


0-7 


0-8 


0-7 


10 


0-6 


0-6 


0-4 


1-8 


1-tí 


0-7 




1853 


0-3 


0-2 


-0-3 


—0-1 


-0-3 


0-'^ 


0-6 


0-4 


—0-6 


-0-2 


—0-2 


0*4 




1864 


—1-2 


—1-2 


—0-8 


—1-6 


—1-0 


-0-6 


-1-2 


—10 


-10 


0-6 


— T2 


—0-5 




!l855 

1 


0-6 


0-9 


O-fi 


0-2 


00 


0-9 


0-8 


-0-9 


0-1 


0-4 


0-3 


0-8 




1856 


1-4 


1-2 


10 


0-4 


0-8 


0-6 


1-5 


0-8 


—0-2 


-0-9 


—0-8 


-0-1 




1H67 


0-6 


1-8 


1-2 


1-7 


1-7 


1-; 


20 


1-7 


2-0 


1-4 


T2 


0-5 




1868 


—1-5 


—0-5 


-0-5 


—0-2 


0-2 


—0-4 


-0-9 


—0-4 


—0-2 


0-0 


0-2 


-0-3 




1869 


2*0» 


2-8* 


25 


2-7* 


2-7* 


2-8* 


2-6* 


2-6* 


•2-4 


1-7 


2-4* 


T9 




1860 

1 


— 1-2 


- 0-8 


-U-5 


—0-8 


-0-9 


-0-2 


01 


-0-6 


-10 


—0-6 


—0-3 


—0-4 




!l861 


1-2 


0-9 


1-7 


1-7 


1-4 


1-9 


20 


2-0* 


0-7 


1-0 


09 


0-7 




1862 


-1-2 


-0-8 


-0-7 


—0-7 


—0-7 


-0-7 


-0-7 


—1-2 


-0-8 


—0-4 


-0-3 


-0-8 




1863 


1-7 


1-2 


1-6 


1-7 


1-5 


2-2 


2-6 


2-9 


1-4 


1-9 


2-1 


0-9 




1864 


2-2 


—2-4* 


-1-8 


—20 


-2-2* 


-1-8 


—2-3 


—2-6 


-2-6* 


—21 


-21 


-2-5* 




1865 


—0-5 


—0-4 


-0-5 


-0-5 


-0-5 


-0-5 


0-3 


-0-8 


-0-7 


—0-4 


—0-5 


—0-7 




186fil— 1-4 


— llí 


—1-0 


— 1-6 


-1-6 


-0-9 


-1-8 


-1-9 


—11 


-1-3 


—0-8 


-1-1 




1867 . 1-4 


0-8 


1-2 


0-5 


0-3 


0-8 


1-3 


1-1 


0-5 


0-7 


0-- 


0-1 




1868 1 1*6 


1-7 


2'(5* 


2-2 


2-6 


2-4 


1-3 


1-0 


3-1^ 


3-0* 


2-4* 


1-3 




1869 


-0-8 


-1-5 


—0-7 


—1-3 


-0-8 


-0-8 


—0-8 


—1-2 


1-4 


-0-7 


—0-9 


—0-6 




1870 


—1-2 


-0-9 


12 


-1-4 


-0-8 


-1-6 


-1-3 


-1-4 


—0-8 


-0-7 


—TO 


—1-3 




1871 


0-5 


0-5 


0-7 


0-6 


0-6 


0-2 


0-4 


l-l 


0-8 


0-6 


0-3 


0-2 




1872 


—0-7 


— /.-g 


-0-7 


n-8 


-0-6 


-1-3 


—1-2 


00 


-11 


-1-5 


-1-6 


— T7 




1873 


1-7 


1-2 


1-8 


1-6 


1-3 


1-6 


2-3 


2-6 


0-9 


1-7 


2-0 


TI 




1874 


—1-1 


—0-6 


-0-8 


-1-0 


—1-1 


-1-0 


— i-o 


—1-1 


-1-9 


-1-7 


-1-4 


—TO 




1875 


1-9 


21 


2-2 


20 


2-4 


1-8 


1-3 


0-9 


2-6 


2-2 


T4 


10 




1876 


1-3 


0-9 


1-4 


0-8 


0-5 


0-7 


0-7 


0-4 


1-3 


0-9 


0-5 


01 




1877 


1-4 


1-3 


1-3 


1-2 


1-2 


10 


20 


1-4 


0-6 


1-4 


T5 


T4 




1878 


0-1 


0-2 


11 


0-3 


0-7 


-0-1 


—0-1 


0-0 


0-4 


0-5 


TO 


0-7 






1879 


1-2 


0-7 


1-2 


0-7 


0-5 


0-7 


0*6 


0-4 


0-8 


0-7 


o-.i 


0-4 






1880 


—1-2 


—0-2 


—0-2 


1.0 


-0-6 


-1-3 


—1-7 


-1-3 


0-2 


0-5 


—0-6 


-0-9 






1881 


1-0 


—0-1 


<)'S 


-0-3 


-0-2 


0-0 


0-3 


0-6 


—0-4 


—0-9 


—0-4 


0-2 




1882 


— 2-í* 


—20 


—2-3 


-2-3* 


— T8 


-2-5* 


-2-4* 


-2-5 


—1-7 


-2-3 


— T6 


-1-7 




1883 


—0-8 


—11 


—1-3 


-0-8 


-0-5 


—1-0 


—0-5 


—1-0 


-0-8 


-TO 


—1-1 


-0-7 




1884 


— 0-5 


0-2 


—0-3 


—0-6 


-01 


—11 


—1-0 


—0-5 


-0-1 


—0-6 


-1-3 


—1-7 




1886 

t 


— 0^ 


—2-2 


-1-9 


-1-9 


-1-5 


-1-7 


—1-7 


-1-8 


-2-8* 


—2-3 


-2-4* 


-2-1 




i 1886 


0-1 


0*2 


0-4 


0-6 


0-6 


0-5 


0-4 


1-1 


0-3 


0-7 


Ol 


01 




: 1887 


—0-6 


—0*6 


—0-3 


—0-0 


— l-l 


—10 


-0-5 


—TI 


—0-7 


—TO 


— T3 


—1-8 




1888 


—1-1 


—1-6 




—1-6 


— 1-6 


-1-3 


-10 


—1-4 


-1-2 


-1-3 


- TI 


-0-8 




i 1889 


-0-9 


— 1-6 




-0-8^ 


—1-3 


- 1-0 


—1-7 


-1-3 


—0-8 


-0-9 


—0-9 


-0-6 






1890 


0-2 

1 


0-4 




10* 


10 


1-3 


1-5 


10 


1-2 


T3 


2-1 


2-8 





Digitized by 



Google 



78 



I. F. Augustin: 



Temperatiir M Mtengetiíete 1851—1890. 

September. 



1851 


-2-8* 


1862 


-0-5 


1853 


-0-5 


1854 


— 1-2 


1865 


-0-7 


1856 


-1-4 


1857 


0-7 


1858 


1-6 


1859 


— 0-4 


1860 


-0-7 


1861 


-01 


1862 


0-4 


1863 


—0-7 


1864 


—0-6 


1865 


1-0 


1866 


1-8 


1867 


1-8 


1868 


2-7* 


1869 


1-6 


1870 


-1-6 


1871 


1-7 


1872 


1-5 


1873 


—0-5 


1874 


1-9 


1876 


—0-2 


1876 


—0-1 


1877 


-2-6 


1878 


0-4 


1879 


0-6 


1880 


0-5 


1881 


-1-1 


1882 


-0-7 


1883 


-0-1 


1884 


0-1 


1885 


-0-1 


1886 


22 


1887 


—0-7 


188S 


—0-2 


1889 


— 1-9 


1890 


-1-1 

1 



— , „. 





- ~ 


i 

PQ 






—2-3 


-2-0 


-2-2 


0-5 


0-3 


0-3 


-0-3 


—0-2 


—0-1 


—0-7 


— 1-0 


-07 


—0-7 


-0-9 


—1-2 


-0-9 


-08 


—1-0 


1-0 


0-9 


0-7 


1-9 


2-0 


1-7 


0-0 


-0-6 


-0-9 


0-3 


0-6 


—0-6 


0-1 


0-0 


-0-2 


—01 


—01 


0-2 


0-2 


0-1 


0-6 


—0-6 


-0-1 


-0-4 


0-8 


13 


0-8 


2-9* 


2-6* 


2-3* 


1-1 


11 


0-5 


1-3 


21 


1-7 


l-l 


1-0 


11 


-1-7 


-1-7 


—1-9 


0-9 


1-0 


0-7 


1-1 


1-6 


1-6 


-0-6 


—0-3 


—07 


1-5 


2-6 


2-4 


—0-5 


—0-6 


-0-7 


-0-8 


Om; 


— 1-0 


—n* 


— 3-0* 


-29* 


0-8 


23 


1-6 


0-8 


1-2 


14 


0-7 


1-4 


0-6 


-1-6 


■1-4 


-2-0 


-0-4 


0-2 


0-3 


0-3 


0-0 


00 


0-5 


06 


0-5 


0-5 


-0-2 


—0-2 


1-6 


0-9 


1-8 


— 1-0 


-0-3 


-0-3 


—0-8 




-1-2 


-2-3 




—2-7 


-0-6 




—1-0 



c8 



-2-2 
-0-2 
-0-6 
-1-7 
-15 

-0-7 
0-7 
1-7 

-0-9 
0-4 

0-2 
0-2 
01 
0-4 
06 

30* 
0-0 
1-8 
1-2 
—1-1 

0-2 
1-4 

--0-5 
2-4 

—0-9 

-0-9 

—2-5 

1-7 

1-2 

0-4 

—1-6 
1-1 
02 
0-7 
0-2 

2 2 

0-7 

—1-4 

—2-7* 

—0-7 



I 






—2*2 

0-0 

00 

-1-2 

—1-1 

—0-9 
0-7 
1-6 

—0-3 
0-1 

-0-3 
0-2 
0-3 
0-1 
0-7 

3-1* 
0-4 
2-3 
1-5 
—2-3 

—01 
1-2 

--()-7 
2-7 

-1-7 

-1-4 

-3-4* 
1-8 
1-8 
0-2 

— 1-7 
0-6 
0-1 
0-8 
0-1 

2-2 

—0-2 
—0-6 
—2-9 
-0-2 



—2-2 
—0-1 
—0-3 
—0-8 
—0-7 

-1-3 
0-9 
2-0 

- 0-7 
0-6 

10 
1-2 
1-3 
-0-1 
0-8 

1-9 
1-2 
2-6* 
1-6 
-1-7 

0-4 

10 

—1-1 

2-2 

-0-9 

-1-0 
-2-6 

1-0 

0-8 

01 

-2-0 

0-0 
-0-3 
-0-1 

0-1 

1-6 

0-7 

—0-7 

— 2*9* 
—1-0 —1-1 



c 
a 

S 

n 



-1-8 
—0-2 

— 1-3 
—1-4 
-0-9 

-0-2 
0-8 
1-0 

—0-9 
0-2 

1-0 
1-4 
08 
0-1 
0-2 

2-6* 
0-5 
2-4 
11 

—2-0 

—0-5 
11 

—1-0 
2-2 

—0-9 

—1-2 
2-6 
1-2 
1-4 
(»-2 

— 1-7 
0-3 

— <)-3 

0-6 

-0-1 

1-8 

0-3 

-0-6 

— 2-9* 



-2-6 
-0-4 
-0-7 
-1-1 

-ri 

-11 
10 
1*7 
0-0 

-0-4 

-0-3 

01 

-0-1 



o 






—20 —1-6 



—0-5 —0-6 
1-1 0-8 



— 0T> 

— 10 
^l-I 
-1-2 

— 1-3 
0-9 
1-4 

—0-5 
0-0 

0-3 
0-8 
00 



2-1* 
0-9 
2-0 
1-1 
-1-4 

0-3 
0-8 

—1-3 
2-0 

—0-1 

-1-0 
3-5* 
0-8 
1-3 
11 

-1-4 
0-7 
0-5 
0-8 

—0-3 

1-8 
-0-6 
—0-5 
-2-4 

0-2 



I 



36* 
0-6 
2-3 
1-4 
—1-6 

0-0 
11 

—0-9 
2-8 

—10 

-1-2 

-30* 

1-2 

1-6 

0-8 

20 
1-0 
0-2 
1-4 
—0-2 

20 
-0-2 
—10 
-2-6 
-01 



r 

0-5 

-0-6 

1-3 

-1-4 

— l-O 
0-7 
1-0 

-1-2 
0-0 

— 05 

0-6 

0-7 

-0-4 

—0-1 

3-3* 
00 
2-2 
1-3 
—20 

0-6 
1-1 

-0-8 
2-6 

— IMI 

-0-6 

— 3-0* 

1-9 

1-6 

0-4 

-1-8 

1-6 

01 

10 

-0-2 

1-7 

0*2 

—0-6 

—30 



-1-3 
0-5 
—03 
—1-7 
-1-6 

—07 
00 
0-4 

—1-5 

0-1 

0-1 

0-3 

1-9 

— 0-1 

-0-9 

3-2* 

-0-4 

1-6 

0-8 

—2-1 

—0-9 
1-0 

—1-1 
1-9 

—1-5 

—0-6 

-3iř* 

1-7 

1-3 

0-4 

—1-8 
1-8 
0-2 
0-2 
0-3 

1-1 

08 

—0-2 

-3i* 



— 0-6 —0-4 



Digitized by 



Google 



Die Temperaturverh&ltnisse der budetenl&nder. 



79 



AbweiOHDijíen der Temperatnr ii Sndetengebiete 1851—1890. 

October. 







1 

c 


■5 

PQ 


o 

CO 

s 


1 


c8 

2 


1 




Š 

u 
PQ 


1 


i3 

1 


1 






1851 


1-2 


1-5 


2-3 


2-2 


2-3 


2-3 


2-2 


21 


1-4 


21 


2 8 


2-7 




1863 


—0-9 


-10 


—1-1 


-0-6 


—1-2 


-0-8 


-1-7 


-1-9 


—1-2 


-1-3 


—0-2 


—0-9 




1853 


01 


0-4 


0-2 


0-0 


0-2 


0-5 


0-7 


0-3 


0-4 


0-1 


0-8 


11 




1854 


0-6 


0-6 


0-3 


0-2 


—0-1 


0-3 


0-1 


01 


0-2 


0-4 


0-3 


0-2 




1855 


2*8* 


2-7* 


2-6 


2-5 


2-5 


80 


3-1 


3-0* 


2-2* 


30* 


30* 


3-0* 




1856 


0-3 


0-6 


0-8 


0-9 


10 


1-4 


0-3 


0-7 


1-4 


1-3 


1-2 


03 




1857 


2-3 


2-5 


3-3* 


3-2* 


33* 


3-3* 


3-2* 


3-6* 


2-0 


3-0* 


2-8 


2-9 




11858 


0-7 


06 


0-8 


0-4 


0-5 


0-4 


1-7 


1-4 


0-4 


0-9 


0-9 


0-8 




'l859 


12 


1-4 


1-6 


1-4 


1-5 


1-5 


14 


1-4 


0-9 


0-9 


0-4 


1-1 






1860 


—1-0 


—1-0 


— 1-0 


—1-2 


-1-1 


-1-3 


—11 


-1-7 


—1-4 


—1-2 


-1-7 


—2-0 






1861 


0-6 


0-3 


0-y 


0-5 


0-9 


0-9 


0-7 


11 


0-9 


1-2 


0-1 


—0-7 




1862 


19 


18 


2-2 


1-9 


2-0 


2-3 


1-7 


2-4 


2-0 


2-2 


2-1 


09 




|1863 


11 


1-8 


10 


1-6 


2-3 


27 


2-2 


2-5 


2-2* 


2-9 


2-9 


2-0 




1864 


—1-9 


--1-6 


-1-8 


-1-6 


—1-3 


-1-8 


-1-4 


—0-8 


—1-3 


— 1-8 


—1-3 


-1-6 




1866 


08 


0-8 


0-2 


0-2 


-0-3 


0-0 


0-6 


0-4 


0-4 


0-2 


—0-1 


-0-2 




1866 


—1-6 


—2-5 


—16 


—21 


—2-9 


-2-4 


-1-8 


—2-0 


—1-9 


—24 


—2-7 


—8-5 




1867 


-0-8 


-0-6 


-0-3 


—04 


0-0 


— n«4 


-0-7 


—0-3 


-0-6 


0-0 


0-0 


0-0 




1868 


1-6 


0-5 


1-2 


0-8 


1-0 


1-8 


2-1 


1-7 


—0-4 


0-3 


0-9 


0-3 




1869 


—1-8 


—2-3 


—2-0 


-21 


—1-9 


—2-4 


—2-2 


-2-7 


—1-5 


-1-9 


-1-6 


—1-9 




1870 

1 


0-3 


—0-4 


—03 


-0-8 


—1-1 


-1-6 


—0-6 


-1-5 


—0-8 


-1-1 


—1-0 


-1-2 




1871 


— 2-6 


—2-7 


-2-4 


—2-8 


—2-3 


-2-6 


—2-4 


—2-6 


—2-5 


—2-7 


—3-1 


—4-2* 




1872 


19 


1-3 


18 


1-7 


2-8 


2-8 


2-7 


3-2 


0-8 


2-5 


2-9 


2-6 




1873 


2-0 


1-6 


1-8 


1-7 


1-8 


1-8 


21 


21 


0-9 


1-6 


1-7 


1-6 




1«74 


0-8 


—0-2 


0-3 


0-2 


0-8 


0-7 


0-5 


0-6 


1-2 


1-8 


1-7 


0-7 




1875 


—2-0 


-1-8 


—2-3 


—2-4 


—2-0 


—2-7 


-2-1 


-2-0 


-2-6 


—2-7 


—2-6 


-2-3 




1876 


í-0 


2-4 


2 


1-6 


1-9 


1-2 


0-6 


1-3 


20 


1-9 


1-3 


0-6 




1877 


17 


—1-6 


—1-6 


—1-8 


—1-6 


—2-0 


-20 


2-4 


—1-8 


—1-7 


—1-8 


-2-1 




1878 


1-4 


1-2 


0-7 


1-6 


1-5 


0-9 


1-0 


1-1 


1-4 


1-4 


1-8 


1-6 




1879 


— 1-á 


-0-9 


—0-4 


-0-4 


-0-6 


— 1-0 


—1-3 


-1-4 


—0-6 


—0-9 


—1-0 


-1-6 




1880 


0-5 


0-1 


1-0 


0-3 


0-0 


0-1 


—0-3 


-0-6 


0-6 


-0-7 


—0-6 


—0-3 




1881 


-31* 


-:h* 


-3-2* 


-3-5* 


-:n* 


-3-7* 


-3-5* 


— 3-3* 


—3-9* 


— i2* 


—3-8* 


-8-5 




1882 


11 


0-8 


l-O 


(1-4 


0-8 


0-6 


0-4 


0-6 


0-4 


0-0 


-0-2 


■0-8 




1883 


-0 7 


— 0*3 


0-2 


0-2 


0-4 


-0-1 


—0-1 


0-2 


0-4 


0-4 


0-6 


0-2 




1884 


—0-6 


-10 


- 0-3 


-0-8 


-0-6 


—1-6 


—0-9 


—0-8 


—1-0 


—11 


-11 


—1-1 




1885 


-0 9 


0-1 


-0-3 


-0-3 


—0-2 


-0-2 


—0-4 


—0-8 


0-9 


-0-4 


0-1 


0-4 




1886 


1-4 


0-7 


0-6 


0-9 


0-6 


11 


1-0 


1-1 


0-6 


0-4 


-0-4 


0-0 




1887 


-3-1* 


—31 


— 2-5 


-23 


—2-8 


-2-8 


-2-9 


-2-7 


—3-1 


— 2*8 


-2-8 


-2-4 : 


1888 


—2-4 


—2-1 




—1-4 


-1-7 


-1-4 


-1-9 


-2-2 


-20 


— ri 


1-0 


—0-7 




1889 


0-0 


—0-7 




01 


0-1 


0-9 


1-0 


1-2 


—0-2 


0-3 


0-8 


1 5 






1890 


-l-S 


-1-9 




—0-9 


-1-2 


-0-8 


—1-1 


—2-0 


—0-8 


—0-8 


—1-0 


—1-4 





Digitized by 



Google 



80 



I. V. Augustin 



AbweiclmieD der Temiieratiir ím Sadetengebiete 1851—1890. 

November. 







— 
a 


-5 
2 




SP 


c8 


'3 


a 


a 

s 


1 





ss 



5 








G 


1- 


rzi 


& 


2 




^ 


& 


o 
H 


O 


A 


2 


1 




1861 


-3-4 


—2-6 


—1-8 


-20 


—20 


—2-0 


-1-8 


-1-7 


-2-9 


-2 4 


-1-2 


0-8 


1 

i 

1 




1862 


Ó-3* 


4-6* 


3-6'^ 


8-3 


2-8 


3-3 


3-7* 


2-7* 


2*6 


3-0 


2-3 


2-6' 




1863 


—0-3 


—0-6 


-0-3 


-0-3 


-0-2 


-0-8 


-0-6 


-0-6 


—0-7 


— 1-1 


-1-3 


-0-9 ; 




1864 


—17 


—2-0 


—1-6 


—1-7 


-1-6 


—1-8 


-1-2 


-1-2 


-1-7 


—2-0 


-2-3 


—1-4 






1866 


-0-9 


—0-4 


0-9 


0-7 


l-O 


11 


0-9 


1-3 


-0-8 


-0-4 


-0-4 


—0-4 






1866 


—2-8 


—3-5 


—29 


—2-8 


—3-4 


—32 


-2-7 


-2-8 


—2-7 


-3-9 


-31 


—27 






1867 


— 0-2 


0-0 


—0-8 


-1-8 


-1-8 


—1-8 


11 


—0-9 


-08 


-1-9 


-2-2 


—1-3 






1868 


-4-5* 


— 6-3* 


-5-9* 


-6-2* 


-6-2* 


-6-2* 


n* 


-4-3* 


-3-7* 


-.V2* 


-5-3* 


-5-1* 






1869 


— 0-7 


0-3 


0-2 


-0-2 


0-2 


0-0 


—0-3 


—0-4 


-0-4 


0-2 


01 


0-7 






1860 


—2-4 


—1-6 


—2 1 


—2-1 


—1-4 


—1-9 


—1-2 


-0-8 


—1-9 


—2-2 


-21 


-0-5 1 




1861 


1-6 


1-4 


1-9 


20 


M 


16 


0-4 


00 


1-8 


1-6 


1-8 


2-4 






1862 


0-9 


0-9 


1-3 


1-5 


1-7 


2-0 


0-6 


0-5 


0-8 


0-2 


-1-0 


-1 7 






1868 


1-7 


1-8 


2-0 


2-0 


1-5 


1-6 


1-7 


1-8 


1-4 


1-3 


19 


20 






1864 


—0-7 


— 1-7 


—1-0 


—11 


— 11 


— 1-3 


—0-3 


-0-4 


-0-8 


-0-8 


-0-9 


— 0-5 






1866 


21 


2-6 


2-7 


2-1 


2-3 


2-0 


1-9 


1-9 


31 


2-7 


2-5 


1-7 






1866 


1-5 


1-0 


1-6 


1-3 


0-5 


1-0 


1-6 


01 


1-4 


10 


1-2 


0-9 






1867 


-1-2 


-0-9 


-0-8 


-0-8 


—09 


-1-3 


-0-8 


—1-6 


—0-3 


—0-9 


—0-8 


-1-9 






1868 


—2-1 


—1-2 


—1-6 


-1-2 


—0-7 


—1-1 


—01 


—0-5 


-0-8 


-12 


—0-7 


-0-4 






1869 


1-6 


0-4 


(»-9 


06 


04 


0-3 


1-3 


05 


00 


-0-2 


-08 


0-8 






1870 


0-2 


0-9 


1-3 


1-3 


1-4 


1-2 


2-5 


21 


1-7 


81 


2-2 


24 






1871 


-2-3 


—19 


16 


—1-9 


-1-5 


—20 


-0-7 


-O-G 


-2-0 


-1-9 


-1-4 


-0-3 






1872 


2-9 


3-2 


3-6 


3-7* 


3-9* 


4-3* 


2-6 


3-4* 


3-1 


41* 


4'6* 


4-1* 






1873 


10 


VO 


1-2 


1-2 


1-9 


1-2 


20 


2-0 


0-9 


1-6 


21 


20 






1874 


-30 


—2-3 


—1-7 


-1-9 


—2-0 


—2-7 


-2-2 


—2-5 


—0-5 


-20 


-2-8 


—2-2 






1875 


0-8 


Ol 


—0-3 


-0-5 


-0-6 


—1-4 


—04 


-1-2 


-0-6 


—1-3 


-1-7 


—10 






1876 


— 1-3 


-1-4 


—2-1 


—2-6 


-2-4 


—2-8 


-3-0 


-2-9 


-1-8 


—2-2 


—25 


—41 






1877 


27 


3-3 


2-6 


2-6 


2-7 


2-7 


1-5 


1-8 


33* 


3-6* 


8-4 


2-6 






1878 


—08 


0-4 


0-2 


01 


0-7 


0-6 


0-8 


1-4 


•6 


0-8 


1-8 


2-4 






1879 


-2-7 


—2-3 


-1-8 


—20 


—20 


-2-6 


-2-3 


—1-9 


-2-4 


—2-6 


—2-8 


-2-7 






1880 


2-2 


11 


1-7 


1-3 


1-1 


1-5 


1-9 


10 


11 


1-1 


1-4 


2-1 






1881 


2-4 


21 


1-3 


1-2 


0-8 


M 


—0-3 


-1-0 


2-6 


1-4 


1-8 


0-5 






1882 


21 


1-7 


0-8 


1-4 


0-9 


1-2 


1-7 


01 


0-8 


0-7 


0*7 


1-5 






1883 


0-9 


1-4 


1-9 


1-4 


11 


08 


0-6 


0-0 


1-6 


1-3 


1-7 


1-8 






1884 


— 1'4 


—1-7 


-0-6 


—10 


-1-2 


-1-2 


— ri 


—10 


-1-3 


—1-4 


-1-8 


—1-2 






1886 


1-3 


06 


0-2 


02 


0-3 


06 


0-8 


2 


—0-7 


-0-6 


-0-2 


01 






1886 


2-0 


21 


2-0 


1-8 


1-7 


2-1 


1-9 


2-1 


2-2 


2-4 


2-3 


2-7 






1887 


-0-4 


u-0 


1-2 


\'2 


1-1 


1-3 


M 


18 


^ 0-6 


1-9 


1-9 


2-2 






1888 


0-0 


01 




-0 6 


-0-5 


—0-6 


—1-4 


-1-2 


01 


-0-4 


-0-3 


—0-6 






1889 


-0-2 


-0-9 




—0-4 


-06 


0-1 


—0-1 


0-4 


00 


0-0 


0-6 


1-2 






1890 


0-7 


on 




0-2 


-03 


0-2 


0-0 


0-5 


0-0 


0-3 


0-2 


1-6 





Digitized by 



Google 



Die Temperaturrerbiltnisse der Sudetenl&nder. 



81 



IfflS 

December. 



-1890. 



•s 

3 

£ 



u 
Ol 



«8 



3 



1861 
1852 
1863 
1854 
1855 

1866 
1867 
1858 
1859 
1860 

1861 
' 1862 

1863 
:i864 
11865 

1866 
1867 

1868 
1869 
1870 

1 1871 
I87Í 
I87:i 
1874 
1875 

: 1876 

; 1877 

1878 

1879 

1880 

! 

! 1881 
I 1882 
1883 
' 1884 
I 1885 

I 
1886 
1887 
1889 
1889 
1890 



—0-6 
4-3 

— 4S 
3-1 

—3-3 

-01 
0-7 
1-9 

—2-0 
0-7 

—0-7 

1-4 

2-8 

—3-7 

—0-9 

31 
—1-4 

5-6* 
—03 
—3-9 

—6-7 

3-2 

0-H 

—0-7 

—1-9 

3-9 

1-5 

—1-9 

5-8 

1-9 
1-5 
VO 
2-3 
0-4 

2-5 
—0-3 

0-4 
—1-2 
—6-4 



—0-5 
4-7 

—4-9 
2-5 

—5-6 

0-6 

1-3 

1-9 

— 1-5 

—O- 1 

—01 
1-3 
2-6 

—3-8 
01 

2-8 

-1-0 

5-0* 

—01 

—3-9 

—5-8 

3-6 

0-8 

—1-5 

—2-2 

34 
1-8 

-0-8 

50 

1-6 
1-6 
13 
2-4 
—0-6 

1-9 
—10 

0-6 
— l-O 
—3-4 



1-5 
4-9 

-5-8 

3-0 

-6-6 

0-6 

1-9 

1-8 

-1-4 

-0-2 

0-2 
1-0 
3-2 
-3-4 
1-0 

30 

-0-4 

4-7 

1-0 

-3-9 

-5-8 

3-6 

10 

-0-4 

-1-6 

31 

1-9 

—0-2 

— 8-«* 

4-9* 

20 
1-4 
1-4 
2-9 
—0-1 

2-2 

— 0-5 



1-2 

4-6* 

—6-5 

2-8 
—5-6 

0-6 
2-1 
1-1 
2-5 
—0-6 

—0-1 
0-6 
30 

—4-4 
0-6 

2-4 

—11 

4-4 

1-2 

—4-4 

—5-4 
3-3 
0-8 

—0-7 
1-9 

21 

1-0 

—0-8 

— 8-S* 

4-6 

1-6 
1-2 
1-4 
2*8 
—0-1 

1-8 
—0-2 
1-1 
1-6 
—3-7 



a 
a 
a 

0Q 



08 



í 






1-2 

4-4* 

-4-4 

2-4 

—5-9 

0-1 
2-1 
11 
2-6 
—0-7 

0-1 
0-3 
2-6 
—3-6 
10 

1-9 

—1-3 

3-8 

1-4 

-4-6 

—5-6 

3-5 

1-2 

-0-6 

-2-3 

1-6 

0-5 

—0-3 

— 7-7* 
4-5* 

1-5 
1-9 
1-5 
2-9 
-0-3 

1-6 
—0-2 

1-4 
—1*6 
— 3-2 



1-3 

4-4* 
—5-0 

2'6 
—5-2 

0-7 

2-2 

1-2 

—3-0 

—0-1 

-0-4 
0-6 
^i-5 

-4-2 
0-6 

2-4 
1-4 
4-5* 
20 
-4-7 

-5-3 

3-7 

0-9 

-1-2 

-2-7 

2-3 
0-3 
10 
— 8-1* 
4-1 

1-6 
2-0 
12 
31 
0-0 

1-5 
—0-1 

2-0 
— 1*9 
—2-9 



09 
4-0 

—3-8 
3-9 

—5-0 

-0-3 

2-1 

1-5 

—2-4 

—0-3 

—0-9 
0-2 
30 

—2-8 
0-6 

U-1 

—0-8 

4-6* 

21 
-3-2 

—5-8 
4-2 
20 

—0-2 
1-1 

2-8 

0-7 

—11 

-66* 

4-6* 

1-5 
2-4 
1-8 
2-5 
—0-1 

2-2 
—0-3 

11 
—3-0 
— 4-6 



—06 
4-0 

—3-1 
31 

—5-4 

—0-8 

2-6 

0-8 

—25 

—0-2 

— 0'6 
—1-6 

2 
- 6-5 

1-3 

0-1 

—1-2 

4-0 

2-5 

—2-9 

—5-7 
44* 
1-8 
00 

—2-4 

2-3 

0-4 
-1-2 

— 7-4* 
3-9 

1-4 
2-5 
1-4 
2-8 
—0-1 

1-5 
-0-7 

2-0 
-1-8 
-3-6 



0-5 


0-9 


4-6* 


4-6* 


—48 


-40 


1-9 


2-2 


-4-7 


— 0-8 


1-5 


1-3 


2-6 


29 


11 


0-9 


—1-9 


—2-2 


—1-9 


—1-5 


0-6 


0-0 


0-9 


0-8 


2-7 


2-5 


-3-7 


—3-6 


1-4 


0-8 


2-3 


2-3 


-1-2 


—1-6 


4-3 


4-1 


03 


0-7 


—5-2 


-4-5* 


—8-3 


—3-9 


2-1 


3-2 


1-3 


2-2 


—1-1 


-0-6 


—2-2 


—2-8 


1-5 


1-5 


0-6 


0-7 


-0-6 


—0-2 


-6-5* 


— 5-5* 


4-0 


3-9 


1-2 


1-4 


0-8 


0-8 


0-9 


0-8 


2-1 


2-6 


0-6 


0-0 


11 


1-4 


—0-6 


0-4 


0-9 


1-8 


—1-0 


—1-3 


— 6M 


—6-1 



1-1 

4-9 
— 4-a 

2-6 
-6-2 

1-5 

2-9 

—0-2 

—2-4 

—1-5 

0-4 
-1-1 

2-8 
—4-1 

1*5 

2-6 

— 2-1 

4*4 

1-7 
—5-8 

—35 

2-9 

1-8 

—0-5 

—8-3 

11 

0-4 
-0-4 
-6-9* 

3-8 

1-6 

10 
11 
3-3 
0-7 

1-9 

0-2 

1-8 

—10 

—6-7 



I 



1-7 

51* 

—3-3 

4-0 

— 7-8* 

1-3 

3-4 

0-1 

—2-0 

—0-2 

—0-2 
—2-5 

2-5 
-5-2 

1-7 

2-9 

—1-4 

4-5 

31 

-3-8 

—4-7 
4-3 
2-5 
1-3 

-2-7 

1-6 

0-7 

04 

— 6-6 

4-4 

2-2 
2-4 
1-9 
4-3 
-0-3 

3-9 
-0-7 

2-3 
—1-9 
—5-3 



MjitkeattikcIk-natBrMriaseBaehaftliclie CUuM. ISM. 



Digitized by 



Google 



82 










L V 


\ AngustÍTi : 














AirweíclitDigeii der Meratnr ím SiuleteDiíetiiete 1851— M 




T a H r- 








1 ' 

a 

-s 

a 


s 


00 


ff 1 t 


1 ■ ■ 

1 s § 




9 
í 


1 

1 3 

i 2 






^ 

S 


Á 


2 


& 


^ 







& 


1 á 

1 




1851 


-0-7 


-0-5 


0-0 


-0-2 1 -0-2 


1 ' 

-0-2 i— 0-2 1-0(5 i -0-7 


—01 


0-2 


— 0-5! 




1862 


0-7 


11 


1-0 


11 


0-6 10 0-7, 0-5; 6 


0-9 


1-2 


0-8 i 




1853 


— 0-9^ 


-1-0 


-0-9 


-1-1 


—1-1 l-i-o 


-0-6 


—0-6 -1-3 


—1-2 


—1-0 


-0-4 






1854 


-0-4 


-0-3 


0-1 


0-0 


1 


-0-3 


0-2 


—0-1 -0-2 


0-0 


-0-2 


Ol 






1855 


— 0-8 


-1-3 


—09 


-1-3 


—1-5 


-10 


—0-6 


—0-6 -1-7* 


-1-4 


-1-5 


—1-2 






1856 


0-0 


-0-1 


0-2 


—01 


-0-2 


01 


0-2! -01 1— 0-2 


-0-2 


—0-2 


00 






1857 


00 


0-3 


0'6 


0-2 


0-2 


0-2 1 0-5 ; 5 


06 


04 


0-8 


00 






1858 


-1-0 


—1-0 


—0-7 


—10 


-10 


1-1 1— 0-8 -10 


-0-7 


—09 


-1-2 


—1-6 






1859 


0-6 


1-1 


1-4 


11 


11 1-2 11' 1-0 


11 


i-o 


09 


09 






1860 


—0-8 


—07 


-04 


—0-6 


-0'(i ' 0-4 —Ol i— 0-5 


-0-7 


-0-5 


—0-5 


—01 






1861 


0-0 


0-0 


0-2 


0-2 


0-2 2 01 i 0-3 


0-2 


0-4 


0-2 


0-3 






1862 


10 


08 


0-8 


0-7: 0-7 1 08 1 0-8 


0-6 


0-6 


05 


0-2 


—01 






1863 


10 


10 


1-2 


1-4 


1-4! 1-5, H* 


1-7* 


1-2 


1-4 


H* 


ir 






1864 


-1-7* 


— 1«» 


-1-5* 


-1-7* 


— 1-8* 


-1-6 


-1-4* 


—1-6* 


-1-7* 


-1-5 


— 1-6 


—1-6 






1865 


0-4 


0-2 


0-1 


-0-1 


-0-1 


01 


0-2 ' 


0-3 


0-3 


00 


-03 






1866 


11 


10 


1-2 


0-9 


0-7 


11 


0-8 


0-6 


0-9 


1.1 


Ví 


10 






1867 


0-6 


0-2 


0-6 


-01 


—0-2 


00 


0-4 


—0-1 


0-1 


0-0 


-01 


—01 






1868 


1-8* 


K* 


.1-8* 


H» 


1-6 


1.8* 


1-8 


1-5 


1-8* 


1-7* 


1-7 


18 






1869 


0-8 


04 


0-7 


0-4 


0-5 U-b 


0-9 


0-8 


0-4 


0-6 


0-7 


0-7 






1870 


-0-6 


-08 


-10 


-1-2 


-1-2 -1-6 


—0-8 


-11 


—1-1 


-11 


—1-5 


—15 






1871 


-1-2 


-1-5 


— IS* 


-17* 


-1-6 j-1-7* 


1-4* 


— 15 


—1-5 


— 1«* 


-1-8" 


-řo* 






1872 


1-2 


M 


14 


1-3 


ir 


1-5' 1-4 


1-8 


1-3 


1-5 


1-5 


1-2 






1878 


0-9 


06 


0-9 


07 


0-9 


0-7 10 


1-0 


0-4 


0-7 


0-8 


0-9 






1874 


0-2 


—01 


0-4 


0-2 


03 


0-2 


0-2 


0-2 0-8 


0-2 


01 






1875 


—0-2 


—0-3 


-0-5 


—07 


-0-7 


— 1-2 —06 


—0-9 


—0-5 -09 


— 1-2 


-M 






1876 


0-6 


0-8 


0-5 


01 


01 


t 
— 0-3 — 0-11—0 1 


01 


00 


—01 


—0-2 






1877 


0-7 


0*6 


05 


0-3 


03 


— 0-1 ' 03! 1 


02 


0-3 


0-2 


01 






1878 


0-0 


0*5 0'H 


0-4 


07 


0-5 1 0-5 


0-4 


06 


0-6 


0-8 


0-8 






1879 


"1-2 


-1-4 -1-. 


-11 


—10 


-09 


—1-0 


—10 


—1-2 


-10 


—1-0 


—0-8 






1880 


0-5 


0'3 0-7 


0-3 


0-3 


0-4 


0-3 


0-a 


07 


0-5 


0-4 


0-6 






1881 


—01 


—0-6 


— 0'6 


—0-9 


—0-9 


-0-7 


-0-8 


—0-8 


—06 


-10 


—0-8 


0-8 






1882 


n-5 


0-H 


05 


0-5 


0-8 


0-6 


0-9 


0'5 


0-6 


0-5 


0-8 


1-3 






1883 


-0-2 


-01 


00 


— O-l 


00 


— 02 


—02 


—0-3 


0-1 


-0-8 


—0-8 


0-0 






1884 


0-5 


0-6 


0-4 


0-4 


0-6 


0-2 


0-3 i 0-5 


0-5 


0-5 


0-4 


0-rt 






1885 


—01 


—0-1 


0-2 


0-2 


0-4 0-5 


0-2 1 0-2 


—02 


0-2 


0-2 


0-3 






1886 


0-3 0^ 0-5 


0-H 


0-4 0:> 


01 


0-4 


01 


0-3 


00 


01 






1887 


-1-0 


-l-l 


-0*8 


—0-8 


—0-7 


-0-6 


—0-6 


— 0*6 


—12 


—0-6 


—0-7 


—0-5 






1888 


-0-6 


-0-9 


— 


-0-8 


-0-9 


—0-6 


-0-8 


—0-9 


—08 


-0-8 


—0-8 


-06 






1889 


-0*5 


—0-7 


— 


—03 


—0-3 


—0-2 


0-4 


—0-2 


-0-2 


-0-2 


-0-2 


-0-2 






1890 


-06 


—0-5 


— 


-0-2 


—0-1 


00 


"0-2 


—0-5 


00 


-01 


0-0 


01 





Digitized by 



Google 



Die Temperatnnrerhftltiiisse der Sudetenl&nder. 



83 



Aliweicliiiip ier TemiinitDr ii SÉMenseliietř M^-m. 



T~ 



a 
s 



ž* 

n 



I 















I 






I 

I 






j 3, zi zx e r. 



m/45 


0-6 


08 


0-7 


10 


1-0 


0-7 


0-6 


0-8 


11 


10 


11 


6«/60 


-0»2 


--0*1 


-01 


0-2 


0-2 


OU 


0*4 


0»4 


0-6 


0*6 


0-6 


»/65 


—••9 


—11 


-1-4 


—1-6 


— 1-4 


—10 


— 0'9 


— M 


-1-7 


-1-2 


—1-5 


W/70 


0-8 


0-9 


1-2 


0-7 


0-6 


0-3 


0-4 


-0»1 


0-8 


0-4 


0-7 


71/76 


0-9 


0-6 


0-3 


0-2 


03 


0'2 


0'6 


0-2 


0*6 


04 


0-3 


7t/80 


-0-4 


— 0*6 


-0 3 


—01 


0-0 


-0*2 


—0-4 


~0'4 


-O^ó 


-0-4 


—0-6 


81/85 


W 


0-1 


0-0 


0-1 


Otl 


0'4 


-0-1 


0-4 


— 02 


OK) 


0-1 


86/90|--0-6 


-0*7 


— 


-0-6 


-0-3 


—01 


-0-6 


01 


-0-9 


—0-6 


— 0«6 










F 


e "b 


r 1 


a a. 


r. 









m\M-v7 


— 1-6 


— 1-4 


-1-2 


—1-4 


—1-6 


—0-5 


—0-6 


-2-2 


-1-4 


—1-8 


6é/«OJ-l-2 


—1-1 


— 1-3 


— l-O 


— (K 


—1-0 


—1-2 


-0-8 


-O-l 


— 0^ 


-0^6 


«l/66 — a^ 


— 0^ 


-0-6 


-0-4 


— 0^ 


-0-2 


00 


0*0 


0^ 


0-1 


—0-1 


66/70 2^ 


2-6 


»0 


2-3 


2-2 


2-2 


2-8 


1-7 


2-2 


1-9 


1-9 


71/76!— 1-3 


-1-0 


-1-4 


—1-8 


-0-9 


-1-3 


-0^ 


-0-9 


—12 


—1-6 


-M 


76/80 1-6 


1-6 


M 


1-2 


0-9 


1-3 


1-1 


M 


1-6 


1-7 


1-7 


81/85 1-6 


1-9 


1-5 


1-6 


1-8 


2^ 


1-3 


1-6 


2-1 


21 


21 


86/^0— 2H) 


—1-9 


— 


—1-3 


— 1-8 


-1-2 


—2-0 


-^1-6 


—2-1 


—1-9 


—2*3 













2^ &x 


' as. 










IIH/»|-l-6 


-1-1 


—12 


—13 


— 1-5 


—1-4 


— l^O 


-1-2 


-17 


—1-4 


—1-5 


66/60 — 0*4 


—0-1 


—0-3 


0-1 


—01 


-0-8 


—0-4 


—0-1 


0-0 


— 0'2 


-0-3 


61/66. 10 


1-1 


10 


1-3 


1-8 


1-4 


10 


1-2 


1-4 


1-6 


1-7 


6%'70 -0-6 


—0-3 


—0-7 


-0« 


-0-6 


-0-8 


0-4 


—0-6 


-0^ 


-0-f 


—0-7 


71 76| 11 


0-9^ 


0*T 


0^ 


1-1 


06 


0-6 


0-7 


1-1 


11 


08 


7%M 


0^ 


0^ 


0-2 


0-2 


03 


6-1 


0-4 


0-1 


0-2 


0-1 


0-0 


8V«^ 


0^ 


0-6 


0-8 


0^ 


a^ 


6-7 


0-8 


0-4 


0-7 


0-6 


0-6 


86/90 


—1-5 


—1-2 


- 


—1-0 


—0-8 


-6-6 


—1-1 


-^ 


—0-9 


— M 


-0-9 



1-3 

05 

—1*2 

0-8 

—0-2 

-0-6 

0-3 

0-6 



-0-7 

-0-9^ 
04 
1-5 

-1-8 
1-6 
21 

-2-0 



-10 

-0-8 
1-8 

-0-5' 
0-4 
0^2 
0-9 

-0-8 



6* 



Digitized by 



Google 



84 I. ^' Augustin: 

Abweiciiniiíen der Temiienitiir im SDlete&ieliiete 1851—1890. 






■5 

9 
» 

CQ 



2 



I 






c8 



&^ 



o 

<3 












-A. p r 1 1. 



.1851/55 
56/60 
61/66 
66/70 

71/76 
76/80 
81/85 
86/90 



— 1-2 

—01 

0-2 

1-1 

0-6 

0-2 

—0-8 

—0-4 



—11 
00 
0-1 
0-9 
0-4 
0-5 
—0-8 
—0-2 



—1-3 
01 

-0-2 
0-8 
0*8 
0-4 

—0-7 



-1-2 
0-2 

-01 
0-8 
0-2 
0.6 
0-9 
0-2 



—1-6 
0-1 

—01 
0-8 
0-5 
0-7 

—0-8 
0-5 



-1-4 
0-8 

-0-3 
0-9 
01 
0-6 

-0-8 
0-5 



-1-6 
0-4 

—0-2 
0*9 
0-6 
0-6 

—09 
0-9 



-1-4 


—1-7 


-1-2 


0-8 


00 


0-3 


-0-6 


—01 


—0-3 


0-8 


0-9 


0-9 


0-4 


0-0 


01 


0-7 


0-3 


0-5 


-0-8 


-0-5 


-09 


0-3 


0-1 


01 



—1-4 
0-8 

—04 
1-0 

—0-1 
0-7 

—10 



— 1-8 
0-6 

—0-9 
0-8 

-0-2 
10 

—0-7 













1^ €1 


1- 






1851/55 


-0-7 


—0-6 


-0-6 


—0-3 


-0-5 


—0-4 


-0-2 


-0-1 


-0-8 


56/60 


—0-4 


-0-2 


00 


0-1 


0-2 


0-5 


0-3 


0-2 


Ol 


61/65 


0-8 


0-6 


0-7 


0-6 


05 


0-7 


0-6 


0-3 


0-7 


66/70 


20 


1-4 


10 


0-8 


0-8 


1-2 


1-3 


08 


0-8 


71/75 


—0-9 


-1-0 


—1-0 


—1-0 


-1-0 


1-2 


—11 


—09 


-10 


t6/80 


1-7 


—1-3 


—1-5 


-1-6 


—1-4 


—1-8 


—1-8 


— 1-5 


-M 


81/85 


-0-8 


—0-2 


0-2 


00 


01 


—01 


—0-1 


01 


0-0 


86/90 


0-8 


1-0 


— 


1-8 


1-5 


1-6 


0-9 


1-3 


1-6 



—0-6 
—01 
0-4 
09 
-1-6 
-1-8 
—01 
1-2 



0-5 0*8 



0-0 i 0-8 



01 

0-8 

0-8 

" 1-3 

-1-5 

—01 

1-6 



0-8 
-0-2 

0-6 
—1-8 
-1-4 
-0-1 

1-3 



T "UL H 1, 



1851/55 


-0-2 


—0-1 


—0-1 


-01 


—0-5 


01 


0-1 


Ol 


—0-6 


-0-2 


0-1 


0-6 


56/60 


0-7 


0-9 


1-1 


0-9 


0-9 


1-2 


1-2 


0-8 


1-0 


0-2 


0-6 


0-8 


61/(56 


-0-4 


—0-3 


0-1 


—0-2 


-0-3 


0-2 


00 


0-1 


-0-4 


-0-4 


-0-2 


—0-2 


66/70 


0^6 


0-2 


0-6 


0-0 


0-0 


0-2 


0-5 


01 


01 


0-1 


0-2 


00 


71/75 


00 


-0-8 


0-0 


—0-4 


-01 


-0-5 


-0-8 


—0-1 


— 0-8 


—0-6 


-0-2 


0-0 


76/80 


0-6 


0-8 


0-6 


0-8 


0-8 


0-6 


0-4 


0-8 


0*8 


0-7 


1-0 


0-8 


81/86 


—0-8 


-0-6 


-0-6 


—0-7 


—0-7 


—10 


—0-9 


—0-9 


-0-6 


—0-8 


—0-8 


—0-7 


86/90 


—01 


-0-8 


— 


—0-3 


0-0 


—0-6 


-0-7 


— 0-7 


01 


—0-5 


—0-6 


—07 



Digitized by 



Google 



Die TemperaturrerhAItnisse der Sudetenlftnder. 



85 



AbweíclHiieii der Temneratiir im Snietengetiiete 1851—1890. 



e 



I 



fiQ 



I 






4> 







i >c;> 



a 



í 



ii I S 

5? ® S? 

O m M 



T VL 1 1. 



. lei/K;— 03! 0-8 

;66/60— 6 1— 0-3 



0-0 
—0-1 



I 61/65l~0-3 —0-4 ! 0-0 
66/70 0-7; Ol! 0-2 
1.2 i 
—0-4 

01 

I 



0-3Í— 0-1 j— 0-1 
-0-3 - 0-3 I— 0-2 
-01 — 0-2 ' 0-1 



01 — 0-8 

0-0 

01 



71/76; 


1-1 


1-8 1 

j 


76/80 - 


-0-7 


-0-5 


81/86 


01 


01 


86/90,- 


-0-4 


—0-8 



0-3 
09 



l—Ol 
1-1 t 11 

-0-6 1— 6— 10 

01 I 0-6 01 



0-1 

08 

—0-8 

01 



0-3 i— 01 

-01 —0-3 —0-6 

0-2 i— 0-4; -0-3 



00 
1-1 



0-3 
1-0 



-0-6 j— 0-6 
0-4 i 0-5 



— —0*6 —0-6 —0-6 —0-6 1— 0*9 —0-8 



0-3 


0-4 1 


—0-4 


—0-4 


—01 


-0-4 


0-1 


00 


0-7 


0-7 


—0-7 


—0-6 



0-1 
0-6 



0-4 0-6 1 0-6 
_-0-8 '—0-7 i— 0-6 









.£L 


- na 


ltól/55;— 0-3 


0-2 


-0-4 


—0-1 


—0-2 


66/60J 0-3 


0.9 


0-7 


0-8 


0-8 


61/65 —0-2 


—0-3 


—01 


00 


—01 


66/70 -0-1 


—0-2 


0-0 


—0-3 


—01 


! 71/761 0-6 


0-3 


0.6 


0-6 


0-5 


76/8o! 0-6 


0-6 


0-7 


0-4 


0-5 


'81/86— 0-6 


-10 


—1-5 


— 1-4 


—0-8 


S6/90— 0-4 


—0-6 


— 


—0-3 


—0-5 



sr "13. s t. 



0-2 
I 1*1 
[ 0-3 
I 0-0 
I 00 

0-1 
—1-8 
—0-6 






-01 ! 00 
0-9 1 0-8 
0*1 I 01 

-0-4 -0-5 



0-2 

0-3 

—1-1 



0*7 
0-2 j 
— 1-0 



—0-1 —0-3 —I 



0-2 

0-7 

0-3 

0-2 I 

0-4' 

0-6 

11 

0-3 



01 
0-3 

-0-2 
0-1 
0-0 
0-4 

-1-4 



01 0-4 
0-6 ' 0-6 

00 1—0-3 

01 j— 0-2 

01 00 



0-6 
—1-4 



0-4 
— M 



—0-6 — 0-3; 01 



Sept 

1151/55 -0-1 - 0-7 I— 0-9 —0-8 — 1*2 

; 1 

56/60, 00 0-6! 0-7 

,61/66. 00 ! Oli 0-1 

1 66/70, 1-2. 0-9 j 0-9 

171/75 0-9 0-5 1 0-7 

1 1 

. 76y80 ^1-2 — 0-3 I 00 

: 81/86—1-4 — 0-8 —0-3 

|86/90— 1-4 -0-6. — 

liaifcenMtwck-BatiirwlMeiischaftlIclie Qaste. 



a ZA lO ^ T. 



0-0 


—01 


: 0-2 

1 


01 


0-7 


10 


0-7 


0-5 


—0-1 


00 


—0-3 


0-1 


—0-7 


-0-7 



;-o-9 


—0-9 

1 


—1-1 


1-1-2 


—1-4 


—0-9 


-0-7 


02 


0-2 


Ol 1 0-2 


—01 


—0-1 


—0-2 


0-2 


0-71 


0-7 i 0-1 

1 


-0-1 


0-2 


0-4 


10 


1-0 1 


0-9 1 0-9 


1-0 


10 


0-7 


0-3 


0-2, 


0-2 


0-3 


0-2 


0-3 


0-0 


—0-2 


-0-3 


-0-2 


-0-3 


—0-3 


0. 


01 


0-0 


— 0-6 '. 


-0-2 j 0-1 


00 


01 


0-2 


-0-3 


—0-6 • 


-0-5 1— 0-3 


-0-7 


-0-5; 


—0-2' 


1899. 










7 





Digitized by 



Google 



86 I* ^' Augustin: Die Temperaturverh&ltnisse der Sudetenláiider. 

Abweicliiinsen der Teiperatnr ii Sodeteieliiete 1861-1890. 



I 



•5 








s i & 



s. 


§ 


a» 


^ 


•-? 


>o 



^ 



« 



^ 
^ 






O c t c To e r- 



1851/56 


0-8 


0-8 


0-8 


0-9 


0.7 


1-1 


08 


0-7 


08 


0-8 


1-8 


14! 


56/60 


0-7 


0-8 


1-1 


09 


10 


11 


1-0 


11 


0-9 


0-9 


0-7 


0-9; 


61/65 


0-6 


06 


0-6 


0-6 


0-7 


0-8 


0-7 


1-1 


10 


0-9 


0-7 


0-4 1 


66/70 


-0-6 


—10 


—0-6 


—0-9 


—10 


—1-0 


-0-7 


—10 


-0-8 


—11 


—0-9 


— M 1 


71/75 


0-0 


—0-4 


—0-1 


— 0-3 


0-2 


00 


01 


0-8 


—02 


01 


01 


—01 


76/80 


0-8 


0-2 


01 


0-2 


0-2 


0-2 


—0-3 


-0-4 


0-8 


0*0 


—01 


-0-2 


81/86 


-0-8 


--0-9 


-0-6 


—0-8 


- 0-6 


—10 


—0-8 


-0-7 


—0-8 


—1-0 


—0-9 


—0-8 


86/90 


—1-1 


-1-4 


— 


--0-7 


—10 


—0-6 


—0-7 


—0-9 


—1-0 


—1-0 


—0-8 


-*>•* 



iTo'v*em"ber. 



66/60,- 
61/66! 
66/701 

71/75;' 

76/80 
81/86 



-0-4 
-0-2 
0-1 
0-7 
0-2 
01 
01 



,-02 


0-1 


0-0 


0-0 


00 


01 


01 


0-7 


0-6 


0-6 


1-2-2 


-21 


-2-6 


-2-6 


-2-6 


-1-9 


-1-8 


—2-1 


-2-5 


—2-6 


' 10 


1-2 


V3 


1 1 


1-2 


0-7 


0-8 


1-3 


1-1 


0-9 


0-1 


00 


0-2 


0-1 


00 


0-8 


0-1 


0-4 


0-5 


0-4 


0-0 


00 


01 


0-4 


—01 


0-2 


0-2 


00 


0-2 


0-2 


: 0-2 


-0-2 


—0-2 


00 


^0-1 


—0-4 


—0-1 


0-2 


0-3 


0-3 


i 0-8 


0-6 


0-6 


0-4 


0-6 


0-1 


—0-3 


0-6 


0-5 


0-4 


1 "■* 


— 


0-4 


0-8 


0-6 


0-2 


0-7 


0-6 


0-6 


0-9 



3D e c e xn "ber. 



2 


—0-5 


-0-9 


3 


0-4 


01 


2 


—01 


-0-1 


6 


0-6 


0-3 


2 


—1-0 


-1-2 


1 


—0-2 


—0-8 


4 


1-2 


1-1 


8 


-0-6 


— 



—0-6 —0-4 


-0-4 


0-1 1 


0-2 


-0-1 1 01 


—0-4 


0-6 ' 0-2 


0-6 


—0-8 '—0-8 


-0-9 


—0-3 1— 03 


—0-5 


1-4 1-4 


1-6 


—0-5 — 0-4 


-0-3 



-0-1 


—0-4 


0-0 


00 


—01 


-0.3 


0-4 


0-6 


-0-3 


-0-4 


—01 


-0-4 


1-6 


1-6 


--1-8 


—0-5 



-0-4 
0-4 j 
0-5' 
011 

—0-5 I 



-0-3 
0-3 
n-2 
0-0 

-0-4 



—Ol ;-o-i 
0-9 ! 1-1 

—0-7 I- 0-7 

I 



-04 


-0-8 1 


01 


02' 


—01 


-1-0 


0-2 


-01 


—0-5 —0-2 ' 


—0-4 


—0-4 


1-6 


1-9 


—0-6 


-0-4 



7 €1 li r. 



0-4 
—0-1 

01 

0-5 
0-0 
01 
00 
0-6 



—0-6 


-0-3 


— 0-5 


—0-3 


—0-2 


—0-8 


—0-6 


—0-5 


—0-3 


0-0 


—01 


-0-1 


—01 


00 


0-1 


00 


01 


01 


—01 


—01 


01 


0-1 


01 


0-2 


02 


0-2 


01 


0-1 


01 


0-0 


0-3 


0-3 


0-3 


0-4 


0-5 


0-2 


0-4 


0-3 


0-4 


OS 


00 


0-0 


0-1 


-0-2 


00 


01 


00 


—01 


—01 


— 0-í 


0-0 


0-0 


Ol 


-01 


-01 


—0-1 


0-1 


0-0 


00 


Ol 


-01 


0-0 


0-2 


0-1 


00 


00 


01 


00 


01 


0-2 


— 


—0-4 


—03 


—0-2 


-0-5 


—0-4 


—0-4 


—0-5 


-0-3 


—0-2 



86/90i— 0-5 

^erUc der kďn. bohm. Gesellschaft der Wtuenschaftoo. — Drack von Dr. Ed. Gié^r m ťra«. 



Digitized by 



Google 



Sesuti u Klapého z roku 1898* 

PodáTá J. N. Woldřiok t Praxe. 

(8 ÍO w/ohr(utenimi v teselu). 
(Předloženo IS, ledna 1899). 

Ve dnech 8. až 10. dubna 1898 sesula se na jihozápadním svahu 
hory .Zajícov* (Hasenburku) u Libochovic asi 5 ha obsahující po- 
vrchní půda 3 — 4 m mocná, zasáhnuvši na úpatí ležící rozsáhlou obec 
Klapéf jejíž značnou část zničila. Známý to zjev pod názvem „kata- 
strofa Klapská", stojící mohutností svou a neblahém výsledkem pro 
obyvatelstvo po boku podobných zjevů alpských. 

Podobných úkazů, jen že v menší rozsáhlosti, opakovalo se 
? českém pohoM kůželovitém z jara téhož roku na více místech, 
tak na př. u Loun, v okresu litoméHckém u Dolní Vysoké, Habřin 
n Sadové, a j. 

6. Laubb^) popisuje takové sesutí dosti rozsáhlé ze dne 3. dubna 
1898 u Pfaffendorfu blíže Podmoklí, kde posunovala se značná plocha 
půdy na úpatí 347 m vysoké kupy čedičové a zničila dva doD^ky 
a silnícL 

Podobné posunování povrchních vrstev na slinu neb slínitých jílech 
spočívajících dělo se již za dřívějších dob a bude se i na dále opa- 
líovati T naznačené oblasti po hojných srážkách atmosférických. 

SesuU Klapské jest však nejen pro jeho rušící a zničující účinky 
poionihodné, ale i pro jeho rozsáhlost, historický postup a zvláštní 
dynamicko-tektonické zjevy s ním spojené, velmi zajímavé. Slavnou 
.Zemédélakon radou pro království České* byl jsem dne 15. dubna 
oa místo katastrofy vyslán, doprovázen svým assistentem p. K. Buňatem, 

*) Q. Laobb: «Der Erdrutach von Pfaffendorf bei Bodenbach** Lotos, 
1898, Nr. 6. 

I 1899. 1 



Digitized by 



Google 



2 II. J. N. Woldrich: 

abych zjev tea prozkoumal a záchranné návrhy podal. Doprovázeli 
mne na místě a podali veškeré zprávy nejochotněji pan c. k. vrchní 
inženýr A. Eodon a pan učitel Zd. Koutek. Staly se pak opatření dle 
návrhů mých, s nimiž technická komisse úplně souhlasila. Navštívil 
jsem pak místo ještě jednou v létě se svými posluchači. 

Severovýchodně od Elapé (porovnej obraz 1.) vystupuje z křído- 
vého útvaru čedičová homole Zajícov s zříceninami hradu, jejž páni 
Zajícové nazvali „Hasenburg", do výše 414 m; kostel obecní stojí na 




Obr. 1. Pftdorys Zajícova s Hasenburgem a Elapém. — a) sesutá plocha 
Klapém, h) posunutá plocha nad Podhomím Dvorem. 



nad 



úpatí ve výšce 225 m\ podélný hřbet kupy čedičové, skládigící se 
z téměř kolmo vyčnívajících sloupů čedičových, 30—40 cm tlaatých, 
táhne se skoro od západu k východu. Podél kupy té, spadající až asi na 
100 m strmými stěnami pod úhlem 40— 45^ vyzdviženy na jihozápadním 
svahu pod úhlem asi 15—20^ se klonícím, vrstvy křídového útvaru až do 
výše 310 m, totiž slinitý jil baktditový stáří senonského, stupně březen- 
ského nebo IX. pásma Zahátkova, Sledují-li pod jílem tím vrstvy ji- 
zerských pískovců, nedalo se pro nedostatek otvorů zjistiti. Jelikož v Jen- 



Digitized by 



Google 



Sesat^a Elapóho z roku 1898. 3 

čicícb, severně od Klapého, při vrtánf studně shledána, jak dilo vedoucí 
se mnou byl sdělil, v patře as 10 m mocná vrstva hlíny, načež sledoval 
jíl křídový poněkud lupkovitý až do 50 m hloubky a pod ním vrstva 
opuky do 60 m, načež sledoval modravý jíl pevný. Dá se tudíž před- 
pokládati, že i na úbočí Hasenburku bude jíl velmi mocný a že bude 
do značné hloubky zasahovati; k tomu poukazuje též profil ze studně 
pana Žáka v obci Klapém. 

Křídové vrstvy ty prostupuje zde kapsL čediče (basaltu nefelinového), 
jak z přiloženého schematického průřezu vysvítá (obr. 6.). Jisto bude, 
ie vyzdvihl tu čedič poněkud okraj vrstev křídových na úpatí kupy 
spočívajících, jak tomu podélná trhlina západní nasvědčovala. 

Zvětralé, odlupující se sloupy čedičové z vrcholu kupy odpa- 
dávaly od doby kenozoické (třetihomí) po celou dobu diřuvialní až 
po dnes po úbočí, tvořící tu zejména na jihozápadním svahu 3—4 m 



SZ '^ 



<>br. 2. Průřez balvanitái Trstvy nepošiauté při úpatí nadijihových. části obce 

Klape — a) slinitý jíl křídový, b) spodní Trstva (stáří gladéÚního) s tufovitými 

slepenci y základu; c) svrchní vrstva mladší. 

i místy i 5m) mocnou vrstvu na křídovém jílu spočívající. Vrstva tato 
skládá se z mohutných sloupů, úlomků a balvanů čediče, mezi nimiž 
uložena tufovitá hnědá hmota zvětráním vzniklá, místy hlinitá. 

Nad východním koncem vsi shledal jsem nepohnutou balvanitou 
vrstvu tu poněkud otevřenou, jelikož tu dělníci balvany čedičové 
vybírají a na Štěrk přitloukají. Ukázalo se, že vrstva tato skládá 
se z dvou čásU nad sebou spočívajících, (porovn. obr. 2.). Spodní částí (6) 
jest vrstva, přímo na jílu bakulitovém (a), na němž stálo ve vyko- 
paných jámách něco vody, uložena v mocnosti asi dvou metrů, sklá- 
dající se z mefáíeh, okulacených balvanů čedičových a tufovitých 



Digitized by 



Google 



4 II. J. N. Woldfích: 

trosek čediče u podkladu slepencovité s jílem přímo spojených ; balvany 
spojeny mezi sebou souvislou vápenito-jílovitou hmotou ; kdežto svrchní 
část (c) asi m mocná, skládá se z poměrně větSích a méně oknla- 
cených balvanů i celých sloupů čedičových, méně stěsnaných v zrnité 
hmotě hnědočerné u spodu žlutavé. Ač spodní vrstva jest celkem kom- 
paktnější než svrchní a vydobývání balvanů z ní jest obtížnějším, přece 
pozoroval jsem, že dělníci čedičbvé balvany toliko spodní vrstvy ku 
štěrkování vylamnjí, kdežto balvany ve svrchní vrstvě obsažené ne- 
povšimnuty nechávají. Odpověď na otázku po příčině počínání jejich 
byla, že balvany a sloupy svrchní jsou tuze tvrdé a že nelze je 
snadno na štěrk roztlouci, jako balvany spodní. Očividně podlehly 
balvany spodní (měkčí) pokročilejšímu rozkladu než balvany svrchní 
(tvrdší). Z toho všeho se dá souditi, že balvany vrstvy spodní zřítily 
se s vrcholu a dostaly se na místo dnešní, na křídový jíl, částečné 
čedičovým tufem pokrytý, od doby kenozoické až snad ku konci 
období glaciálního, kdežto balvany svrchní svalily se sem od období 
toho až podnes. Podobný sloh měla asi vrstva čedičových balvanů 
3—4 m mocná na ploše sesuté, jen že spodní část její nezasahovala 
po svahu tak vysoko jako svrchní. 

V rovině na severním úpatí Hascnburku nalézá se vedle silnice 
do Třebenic vedoucí cihelna, v níž shledal jsem při návštěvě se svými 
posluchači v měsíci červnu téhož roku následující profil: 

Hlinitou vrstvu hnědou do omice přecházející a něco malých 
valounů obsahující, v mocnosti asi 0*5 m; pod tou šedou vrstva 
hlinitou s valouny přecházející v základu v tvrdou vrstvu valoune- 
vitou, celkem asi 1 m mocnou, pod tou granátový štěik žlutý, asi 
1 m mocný, pak též asi 1 m mocný granátový štěrk hnědý více gra- 
nátu obsahující a v podkladu jíl. 

Pod samým úpatím vrchu, skoro v rovině pod Elapém, dal pan 
A. Žák před lety vyhloubiti studni až do 21 m hloubky a tu byl dle 
sdělení jeho následující sled vrstevní shora dolů pozorován: 

2 m cihlářská hlína, 

4 m jílovitá hlína s balvany (valouny čedičovými), 

0*5 m štěrk granátový, 

1'5 m jílovitá hlína, 

0*5 m štěrk granátový, 

12*5 m modravý pevný jíl (křídový) do hloubky sledi^ící. 

Celkem tudíž uloženo 8*5 m diluviálních nánosů nad křídovým 
jílem bakulitovým, z nichž spodní vrstva štěrku granátového odpovídá 
asi jedné a svrchní vrstva asi druhé fási období glaciálního. 



Digitized by 



Google 



Sesutí u Elapého z roku 1898. 5 

Polohu posunuté plochy (a), obce Elapé a Hasenburku podává 
přiložený schematický plán (obr. 1.) 

Na svahu Zajícova se posunovaly jednotlivé menší části již 
za dávných časů, o tom svědčí nejen nepravidelný povrch úbočí, nýbrž 
i kronika hradu vypravuje, že se musili jednou obyvatelé jeho vy- 
stěhovati v obavě, že hrad se zboří, jakož i že mapa z roku 1720 
vykazuje jiný povrch, pokrytý lesem, než jest dnešní. Teprv sesutí 
ze dne 3. srpna 1882 na témže místě svahu bylo vědecky sledováno 
a popsáno nynějším dvorním radou prof. dr. K. rytířem Eořisteou^. 
Poiinola se tu tehdáž plocha, uprostřed posledního sesutí (1898) 
spo^íYiqící, ve výměru asi 0*72 ha neb IV4 jiter, v délce 120 m 
a šířce 60 m, celkem jen o 15 m, zastavivši se daleko nad vsí. Před 
posunutím roku 1882 nalézal se nad trhlinou posunuté půdy pramen 
vodní, který zanikl a později se uprostřed půdy posunuté v tak 
zvaném „vazu" objevil. Obec Elapská zafídila pak od pramenu toho 
vodovod plynovými rourami vnitřního průměru 27 mm do středu vsi. 
Jelikož pramen ten ustoupil po nějakém čase do hloubky, chtěla obec 
položiti roury hlouběji, aby vodu zachytily, což však majitel pozemku 
(velkostatek) nepovolil. 

Bylo to dle náhledu našeho první osudnou příčinou pro obec 
Klapskou. Že přímou příčinou posunutí z roku 1882 byla spodní voda, 
rozšiřující se po slinitém jílu, uznal správně tehdáž již Kořistka, po- 
dotýkaje, že předcházely v měsících červnu a červenci hojné srážky 
atmosférické. 

Před i po katastrofě z roku 1898 tekla spodní voda, zachycena 
na západním úbočí vrchu v Jezírkách", neporušeně dále, taktéž studně 
a vodovody na východní části obce, na příklad voda „bílé studánky", 
nevykazovaly ani před ani po katastrofě žádného porušení, za to 
přestala voda přímo před katastrofou přitékati do studní střední části 
obce, posunutím zachvácenou a vyrážela na den po různu při úpatí 
přímo nad vsí. Za mého pobytu na místě, dne 15. dubna, kdy posu- 
nování půdy ustoupilo, počala voda ta opět studně napl&ovati. 

Prameny vodní vznikají tu buď v čediči, jako „voda v jezírkách" 
aneb v jílu jako voda „bílé studně", a líáí se též poněkud od sebe. 
Vzorky zaslané panem Z. Koutkem byly na mou žádost v chemickém 
ústavu pana prof. dra B. Baýmana na české universitě prozkoumány 
8 výsledkem následujícím: 



^ Db.K.Eo&i8tka: Uber die Bergmtschang aof dem Hasenburg bei Elapy. 
Sitsb. d. kdn. bdhm. Qesell. d. Wiss. Prag 1882 Nr. 55. 



Digitized by 



Google 



6 11. J. N. Woldfích: 

Voda z jezírek čirá, na dně několik vločků. Voda z bílé stu- 
dánky vykazuje slaboučký mlékovitý zákal, který nelze odstranit^ 
filtrací; na dně několik pranepatrných vločkfi. 

V jednom litru 

z jezírek z bílé studánky 

Výparek sušený při 110^ 256-0 mg 295-0 mg 

Ztráta žíháním 76-5 „ 81*5 „ 

ALi O3 54-5 „ stopy 

Mg O 9-5 „ 331 

Ca O 3-9 „ 32-4 

Tvrdost 1-7^ 7-8'^ 



Obr. 3. Pohled na hořejší čásC sesutí Klapského od jihovýchodu (podle fotogt&fíe 
Brunuer- Dvořákovy). — á) stará strže čedičová, h) příčná trhlina vzniklá dne 

7. dubna 1898. 

Léto a podzim roku 1897 byly neobyčejně hojné na srážky 
atmosférické, voda vnikla vrstvou balvanitou ku slinitému neprostup- 
nému jílut po němž se rozšířila, jej rozmočila a přirozenou kluzavkou 
učinila. Tíhou svou započala se balvanitá vrstva brzo pohybovati 



Digitized by 



Google 



Sesuti a Elapého z roku 1898. 7 

směrem k jihozápadu, nebof v polovici měsíce září 1897 po opětném 
hojném deSti slyšen v noci v nejhořejším tehdejším domku obce rachot 
a pozorováno zboření zdi a tašek na střeše, současně objevila se 
hojnost vody ve studni vedlejší, kteráž pak v lednu opět vymizela. 
Následovala zima 1897 — 1898 na srážky atmosférické ovšem chudá, 
ale při zmenšeném odpařování dosti stále vlhká. Dne 19. března 
pozorován v domku nadřečeném silný tlak na zeď u dvířek jako dflkaz 
počínajícího posunování a dne 20. března vznikly prstu široké dlouhé 
trhliny ; taktéž byly pozorovány dvě dlouhé podélné trhliny na povrchu 
úbočí, na pokraji posunuté plochy podél úboči s hora dolů, ku vsi 



Obr. 4. Pohled na posanutoa sřicenou éást Klapého od jihozápadu (podle foto- 
grafie Bninner- Dvořákovy). 

běžící. Dne 4> & 2. dubna padla hojnost srážek atmosférických, do- 
hromady 30*7 mm. Dne 7. dubna shledal MUDr. Pařík příčnou trhlinu 
(od severozápadu k jihovýchodu) mezi dvěma dřívějšími, na hořejším 
pokraji sesutí. Byla tudíž plocha, ležící nad Klapím, mezi oněmi 
trhlinami uvolněna a počala se dne 8. dubna o třetí hodinně ranní 
v rozměru asi b ha \ mocnosti 3 — 4 m značněji posunovati směrem 
jihozápadním, při čemž i podzemní rachot slyšen byl. Váha pohybujíc 
se vrstvy balvanité páčila se asi na 7 milionu centů. 



Digitized by 



Google 



8 II. J. N. Woldnch : 

Kdežto pohyb postoupil, dle sdělení pana Z. Eoutka, dne 20. března 
za 24 hodin o 08 m, dosáhl dne 8. dubna během 9 hodin přes 
50 m; dne 10. dubna posunování o 10. hodině ustálo, dosáhnuvši 
celkem 60 m. Pohled na hořejší část sesutí od jihovýchodu, podává 
obrazec 3. 

Ohromnému tlaku pohybující se vrstvy, na níž některé stromky 
ovocné zůstaly neporuSeně státi, podlehly domky a domy střední části 
obce, jako papírové hračky; (porovnej pohled na obrazci 4.), u fary 
a nad kostelem zarazila se pošinujíci se spousta, vytvořivši tři vlny 
v podobě vysokých hrází od severozápadu k jihovýchodu běžících, z nichž 



Obr. 6. Pohled na nejdolej&í posunutou vlnu v podobě hráze 8 m yysoké 
u kostela y Elapém (podle fotografie BrunnerDvořákovy). 

nejdoIejSi vydmula se do výšky 8 m\ obsahovala mezi balvany a sutí 
rozdrcené části domků, kusy zdí, stavebních kamenů, cihel, latí, tr^mů, 
střech atd. v pestré směsi, jak to pohled na obrazci 5. vykazuje. 

Schematický profil sesutí podává nám obrazec 6. 

Křídový útvar prostoupen tu kupou čediče, z jehož nad křídu vy- 
stupujícího úbočí odlu povály se sloupy a balvany sřítivSí se během 
dlouhých časů po svahu křídovém až ku Elapému, nejmladší strž viděti 



Digitized by 



Google 



Sesutí a Klapého z roku 1898. 9 

podnes u znaSky a) (též na povSechném pohledu obrazce 3., a), kde 
pŮYodni úbočí naznačeno tečkami. Původní poloha vrstvy balvanů 
(edičovych, jejichž mezery smérem ku základu vyplněny zvětralou 
zmitoa hmotou čedičovou a hlinitou, na jílu spočívající, naznačena 



Hmtnhujý 




\ •■ - - .- v - \ ' . 






má 



5Z "^ </í' 

Obr. 6. Roku 1898. a) pftyodní svah čedičový, h) místo, kde vznikla příčná 

trhlina (obr. 3. 6), — c) pAvodní povrch balvanité vrstvy, tečkovanou čárou 

naznačený, «)» /)» 9) tri vlny sesutiny. 

c/Z sv 

c 

6 



Obr. 7. Profil vyčnívající steny severozápadní trhliny, a) posunutá a propadlá 
vrstva balvanitá, h—o stěna trhliny, h) rýhovaný jíl, c) nepohnutý zbytek vrstvy 

balvanité. 

též tečkovanou čarou c; u značky h vznikla příčná trhlina (tét na 
pohledu obrazce 3., ft), od níž se posunovala balvanitá vrstva po 
20 — 15* nakloněném svahu, tvoHc celkem tři velké vlny v podobě 
příčn;ých hrází e, /, g^ z nichž nejdolejší (g) nad farou se zasta- 

TT. nulCkenatícko-pfIrodoTédecká. 1899. 2 



Digitized by 



Google 



10 11. J. N. Woldřich: 

YÍla. Příčina zastavení se tu sesutiny spočívá buď ve vystupující 
zde slabé vlně jílové aneb v pevné spodní části balvanité vrstvy v základu 
těsně spojené s jílem, jak jsme jí byli na východní straně obce 
shledali. 

Mimo uvedených vln sesutím vzniklých, dlužno ještě sledovati 
některé zajímavé zjevy tektonické. Ohromnou tíhou balvanité vrstvy, 
na jihozápadním svahu nejmocnější a spočívající na velmi kluzkém 
podkladu, stupňováno napnutí a povstaly na severozápadním a jiho- 
východním pokraji, méně obtíženým, podélné nepravidelné trhliny 
shora dolu běžící, na to vznikla pak za několik dnů hořejší trhlina 
příčná (b) a značný pohyb celé plochy započal v noci na den 8. dubna. 



Obr. 8. Paprskovitá trhlina na posunuté ploše. 

Stěna jílu nepohnutého v severozápadní trhlině byla velmi uhla- 
zená a vykazovala hrabáí i jemnější rýhy souběSné^ polohou svou od- 
povídající povrchu úbočí; vzniklyt pohybující se hmotou, jejíž nepra- 
videlný ol^aj rýhy ty způsobil; (porov. obr. 7.) 

Jía povrchu pohybující se vrstvy vznikly menší různé trhliny 
a nepravidelné prohlubiny, z nichž jednu jsem vykreslil, jak obr. 8. 
vykazuje. Tato paprskovitá trhlina souhlasí úplně s vyobrazenou 
trhlinou Ltellbu za zemětřesu v Galabrii u Jerocone z r. 1783. 

Zajímavý jest způsob, jakým se železné roury vodovodu, v posunuté 
vrstvě spočívající, byly zkroutily ; málo kde zůstal kus roury neporušený, 
ponejvíce vystoupila část její obloukovitě nad povrch, kdežto dolejší 
část ohnula se do země, činíc tak celkem podlouhlé S. Jeden oblouk 



Digitized by 



Google 



Sesutí a Elapého z roku 1898. H 

skroutil se však do podoby „osmičky** tak, že původní hořejší část (bj 
doetala se níže a nižší část {a) výše, jak to připojený obrazec 9. 
Tykaziye. 

Tektonicky zajímavý zjev vykazovala zecT jednoho zříceného 
domku, odpovídající úplně výsledkům tangentiálního tlaku na svraSfující 
se vrstvy zeměkůry ve smyslu E. Suessovým. (Porovnej obr. 10.) 

Posuniqící se vrstva tlačila kolmo na Šířku zdí, jak to značka d 
vykazuje; jelikož na protější straně opírala se zeď o silnou pevnou 



Obr. 9. Nazpátek zkroucená roura vodovodu. (Podle fotografie p. J. Vrby), 
a) pŮTodné dolejší, 6) pů vodné hořejší část roury, e) směr pohybu sesutí. 

Stenu neporušenou (a) a do hloubky se posunovati nemohla, vystou- 
pila hořejší roven její (b) v podobě oblouku (vlny, vrásy), při čemž 
vznikly tří kohné nepravidelné trhliny c, směrem nahoru se rozšiřiqící, 
podobně jak E. Svbss předpokládá vznik trhlin a rozsedlin při 
svraiiování se kůry zemské následkem kolmo na směr působící při 
tom síly tangentíální, výsledkem to ochlazování se země. 

2* 



Digitized by 



Google 



12 



n. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898. 



Sledování a konstatování uvedených zjevů tektonických jest tím 
pozoruhodnější, čím méně nám možno pohybující se tak ohromnou 
plochu kůry zemské a s ní spojený neobyčejný tlak experimentálně 
nápodobiti. 

Též na severovýchodním svahu kupy Zajicovské posunovala 
se v ten čas mnohem menší Část téže vrstvy balvanité na jilu směrem 
ku Podhomímu Dvoru (b na obrazci 1.), ohrožujíc poněkud budovu 
tuto, avšak v čas se zastavila. 




Obr. 10. Rozstoupená zeď. a) pevná sténá, b) roven zdi, o) trhliny Ye zdi, 
d) smér tlaku posunující se hmoty. 

Vůči poměrům geotektonickým, vůči stavu spodní a pramenité 
vody a vůči průběhu občasných srážek atmosférických nemohlo býti 
pochybnosti, v čem příčina posunování svahu Hasenburského spo- 
čívala. Odpomoc od dalšího snad pokračování sesutiny, kostel a další 
části obce ohrožující, mohla spočívati, jak jsem byl navrhl, v tom, 
spodní vodu po jílu se áíf ící duly a štolami zachytiti a odváděti, což 
technická komisse k pracím těm sestavená taky uznala a též vzorně 
provedla. 



Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Tiikem dra Ed. Grégra v Prase 1199 . 



Digitized by 



Google 



ni. 

Epilog zu meiner Schrift íiber die Placenten der 

Angiospermen. Nebst einer Theorie des aotithetischen 

(lenerationswechsels der Pílanzen. 

Vod L. J. Čelakovaký io Prag. 

MU 1 Tajel. 

(Yorgelegt am IS. J&nner 1899.) 

In meiner alteren Arbeit: Vergleichende Darstellung 
der Placeotenin denFruchtknoten derPhanerogamen*) 
hábe ich mittelst vergleichenden Studiums unter besonderer Berticksichti- 
guDg von Payer'8 vorzůgliclier Organogénie de la fleur den 
morphologischen Bau der Fruchtknoten, insbesondei e der Placenten der 
Angiospermen aufzuklaren gesucht. Ich gelangte zu dem allgemeinen 
Resaltat, dass die Placenten flberall Theile der Fruchtblátter sind, 
50 wie die Ovula stets als Produkte der Fruchtblátter aufgefasst 
werdeu mússen, und zwar auch in solchen Fallen, wo ein Ovulura 
temiinal aus dem Achsenscheitel hervorwachst oder wo in der Ver- 
lángerung der BlUthenachse eine freie centrále Placenta (Columella) 
5ich bildet, auf der die Ovula hervorsprossen. Mit anderen Worten, 
ich sucbte nachzuweiscn, dass der Achsenscheitel, aus dem die Pla- 
centa oder das Ovulum entsteht, nicht wirklich axil ist, sondern den 
Fruchtbláttern angehort. Bei meiner Untersuchuúg ging ich von den 
voUkommen klaren und sicheren Thatsachen aus und war bestrebt, 
die erwálinten abweichendeu, minder klaren Thatsachen durch Vcr- 
folgung allmáhlicher Uebergánge mit den ersteren in Zusammenhang 
and Einklang zu bringen; ein Voi*gang, den ich auch jetzt noch in 
schwierigen morphologischen Fragen filr den einzig richtigen halte. 

'j AbhandluDgen dér k. bohm. Ges. d. Wiss. t87(í. 

Matlieaariaeli-natvwkMiMcIiAfUicbt CbMM 1899. * 



Digitized by 



Google 



2 III. L. J. Čelakovsky: 

Meine Theorie wurde von einigen Autoren, so vou Eichler iin 
2. Theile seiner Blůtheudiagramme acc^ptirt, andere blieben dabei, 
dass die Entwickelungsgeschichte in vielenFiillen die Existenz axiler Pla- 
centen beweise. Zwar die Gousequeuz, dass die Samenknospen eininal 
wirkliche Knospen, andermal aber Blatttheile (Blattsegmente oder Ex- 
crescenzen) oder ganze Blatter seieu, liess man vielfach fallen, índem 
man sagte, die Ovula seien weder axiler noch blattartiger Nátur, 
soudem als weiter ausgebildete Makrosporangien Orgáne s u i g e n e r i s, 
welche ihrer Nátur nach keinen bestimmten Ort haben, sondern sowohl 
auf Bláttern als auf Ach sen entstehen konuen, wouiit inan sich, ohne 
weiteres Kopfzerbrccben, zufrieden gab. 

In jttngster Zeit erschien in „Flora** 85. Bd. 3. Heft 1898 eine 
Abhandlung: Beitrage zur Kenntniss der weiblicheu Blii- 
then und Inflorescenzen bei Cannabineen von N. Zi>ger 
(ausdem Laboratorium Prof. NAWAsoHiN^sin Eiew), welche hauptsáchlich 
zwei Gegenstande behandelt, den Charakter der Placentation und 
„den Durchgangsmodus des Pollenschlauchs" bei den erwáhnten 
Pflanzen. In Betreíf des letzteren deckt Verfasser die interessante 
Thatsache auf, dass die Cannabineen žu jenen Apetalen gehoren, deren 
Pollenschlauch unfahig ist, durch leere Riiume, wie die Fruchtknoten- 
hohle, in die Mikropyle zu wachsen, sondern lediglich durch das Zell- 
gewebe des Fruchtknotens und des Ovulums bis zura Keinisacke 
gelangen kann. Der zweite Punkt der Abhandlung, den Bau des 
Fruchtknotens und die Placentation der Cannabineen betreflfend, bewegt 
mich, die Frage, die ich seit 20 Jahren nicht wieder vorgenomraen 
babě, nochmals zuni Gegeiistande einer Auseinandersetzung zu machen, 
da Verfasser auch uieiner Theorie der Placentenbildung niehnuals 
gedenkt, wobei er aber eiuen dem nieinigeu entgegengesetzten Stand- 
punkt vertritt. Er sagt niinilich, die Theorie, welche „die Placenten 
ausschliesslich filr Theile der Fruchtbliitter und die Samenknospen 
fttr deren nietaiiiori)hosirte Segmente gelten liisst, dehnt diese Deutung 
n'i c h t ohne o f f e n b a r e F o r c i r u n g sowohl auf die freien Central- 
placenten, als auf die einzelnen, die Bliitheuachseu abschliessenden 
Samenknospen aus**. 

Verfasser meint, es seí jene andere Ansicht „in grosserer Ueber- 
einstimmung mit den Ergebnissen der unmittelbaren Beobachtung, 
welche den Placenten und Samenknospen der verschiedeuen Pflanzen 
verschiedenen morphologischen Weith zuschreibt". Zisgeu verfolgt 
nun die Entwickeluntísj^esťhichte des Pistills von Cannábis und Hu- 
mulus und erhalt folgende Resultate (entsprechend dem Schéma Fig, 12): 



Digitized by 



Google 



Epilog za meiner Scbrift Uber die Placenten der Angiospermen. 3 

1. Der Stempel der Gannabiueen wird sowohl von der Bliithen- 
aehse, wie von den beiden FrucbtblátteiD gebildet; von den letzteren 
nimrot jedoch nur dad vordere an der Bildung der Fruchtknotenwand 
Antheil, wahrend das andere Fruchtblatt bloss den hinteren GriffeI 
anamacht. 

2. Die Samenknospe wird von dem Scheitel der BliitheDachse 
gebildet und íst axiler Nátur, das Hinaufwacbsen der Ansatzstelle 
der Samenknospe in den oberen Theii des Fruchtknotens wird durch 
Verlangerung des Internodiums bedingt, welches die beiden Frucht- 
blitter trennt. 

Der Autor meint, dass nur diese Auffassung den entwickelungs- 
geschicbtlichen Thatsacheu entspreche, und fínáet daher meine be- 
trachtlicb abweichende Deutuug derselben kúnstlich und sogar wili- 
kárlich. 

Da ich meine Ausfiihrungen vom J. 1876 auch jetzt im reifesten 
Alter im Wesentlichen aufrecht halte, so will ich, Zingers kritisirenden 
Bemerkungen und auch manchen anderen entgegenstehenden Ansichten 
g^enflber, noch einmal, zuerst im Allgemeinen, mdglichst deutlich die 
Qrundlage auseinandersetzen, auf der jene Anschauungen beruhen, 
und dann insbesondere den Fall erortern^ wo ein Ovulum terminál 
zum Achsenscheitel hervorsprosst und in der Folge (wie bei Gannabi- 
neen und Moreen) auf die Fruchtknott^nwand em|K)rgehoben erscheint. 

Das Ovulum ist seiner phylogenetischen Ableitung nach ein 
Hakrosporangium, und zwar ein Eusporangium, dessen Basis vegetativ 
geworden ist und daher (mit wenigeii Ausnahiiien) 1 bis 2 blattartige, 
becherformige oder tutenformige HtUlen (Integumente) erzeugt hat. 
Die Sporangien werden aber bei den Gefasskryptogamen (mit der 
alleinigen alsbald zu besprechenden Ausnahnie bei Selaginellen) durch- 
wegs auf Sporophyllen angelegt. Die m&nnlichen Sporangien (Pollen- 
sScke) der Phanerogamen, Gymnospcrmen wie Angiospermen, sind 
ebenfalls Producte der Blátter, der Staubblátter, denn die poUen- 
bildenden Kaulome kónnen als widerlegt gelten. Die Sauienknospeu 
(Makrosporangien) haben aber mit den PoUensacken gleichen Ursprung, 
sind mit diesen aus den námlichen noch indiíFerenten (asexuellen) 
Sporangien durch Differenzirung entstauden, daher ist es schon 
a priori anzunehmen, dass sie ebenfalls auf Sporophyllen entstanden 
sind. In der That sind die Eichen der Cycadeen exquisit blattbíirtig, 
die der Coniferen und Gnetaceen sind, wie ich unlángst gezeigt habe^), 

') Nachtrag zu meiner Scbrift ftber die Gymuogpermeu. Englers bot. JKhrb. 
Bd. xxil. i»y7. 

1* 



Digitized by 



Google 



4 III. L. J. Cel&kovský: 

redudírte Fruchtblatter (analog dem auf ein teiininales Polleufach 
reduciiten Stamen von Gnetum), Auch bei dem Gros der Angio- 
spermen, und zwar bei systematisch niedríger und hober stehenden 
Typen, eDtspringen die Ovula zweifellos aus den Fruchtbláttern. 

Wenn wir nur diese Thatsachen, die sich wie ein rother Faden 
von den Pteridophyten durch die Gymnospermen bis zu den hochsten 
Angiospermen hindurchziehen, beriicksichtigen, so mtissen wir an- 
•erkennen; dass sich der Ursprung der Sporangien aus Fruchtbláttern 
vmn ersten Entstehen der Gefásspflanzen an bis in die Spitzen des 
Qcw&chsreiches fortgeerbt hat. Darům hat schon Cramer in seiner 
trtchtigen Schrift flber Bildungsabweichungen, auch Nageli in seiner 
Abstammungslehrě die These aufgestellt, dass die Fortpfianzung durch 
Spořen, demnach bei Phanerogainen auch die geschlechtliche Fort- 
pfianzung, ausschliesslich an das Blatt gebunden ist. Ein noch tieferes 
Erkennen, eine noch gróssere Sicherheit, dass dies allgemeine Geltung 
hat, en^eichen wir, wenn wir die Frage zu beantworten vemiogen^ 
warum die Sporenbildung nur dem Blatte, nicht der Achse zukommt. 
leh verwéise an dieser Stelle nur kurz auf meinen obeu citirten 
^Nachtrag", worin ich dargelegt Uabe, dass das Sporophyll nicht aus 
einem sterilen Blatt „raetamorphosirt" gedacht werden darf, soudem 
dafis es aus einem achsenbíirtigeu primiiren Sporangium durch Ver- 
zweigung, Ampliation und mehr oder minder ausgiebige Vegetativ- 
werdung entstanden ist, dass dagegen dem Kaulom nach seiner 
phylogenetischen Herleitung der Character der sterilen Seta des Moos- 
sporogons zukommt. Darům ist nur das Blatt, nicht aber das Kaulom 
der Spořen- und Sporangienerzeugung fáhig. 

Dieser Erkenntuiss entsprechen nun jene Fruchtknoten voU- 
kommen, welche entweder wandstándige Placenten besitzen, oder die 
Ovula an den inneren Winkeln der Fácher oder auf den Scheide- 
wánden tragen. Wenn aber die Samenknospen aus einer freien cen« 
tralen Placenta, welche als directe Fortsetzung der Bliithenachse 
erscheint, ihren Ursprung nehmen, oder wenn der Rest der Blůthen- 
achse nach Anlage der Fruchtblatter unmittelbar in eine grundstandige 
(terminále) Samenknospe auswáchst, so scheinen diese Samenknospen 
ganz unabhiingig von den Carpellen aus der Achse selbst zu ent- 
stehen und die Carpelle scheinen steril zu sein. So wird diese Ent- 
wickelung auch von den strengen Genetikem, so auch von Zingeri 
aufgefasst als eine den Thatsachen einfach und klar entsprechende 
Deutung. 

Es lásst sich aber zeigen, dass di« Voraussetzung, auf der 



Digitized by 



Google 



£pilog za meiner Scbriít Qber die Placenten der Angiospermen. ^ 

diese Deutung beruht, irrthtíralich ist. Mao halt námlich den Qber 
den jQngsteD Blattanlagen gelegenen „Achsenscheitel" oder Vege- 
tatíonspunkt des Sprosses, weil er zum Kaulom terminál ist, ffir eia 
reines Achseiigebilde, und jedeš Organ, dass aus seinem Endtheil 
ťfzeugt wird. ebenfalls fttr axil. Aber der Vegetationspunkt ist viel- 
mehr ein indifferenter embryonaler Endtheil des Sprosses, aus welchem 
en»t spáter Blátter und Kaulouitheil sich diiferenziren. Aus den ober- 
fláchlichen Zellschichten (Periblenia) gehen ja die Blatthiicker hervor; 
ilie Zellgruppen, durch deren Wachsthum und Zelltheilungeu die 
Blatthdcker eutstehen, gehoren also noch gar nicht dem Kanlom an. 
Der Blatthocker ist femer nicht auf eininal von der Achse abgegrenzt, 
denn es gehen, haufig wenigstens, noch lángere Zeit Zellgewebspaitien 
der „Achse" in seine Basis tiber, wodurch er in horizontaler (tan- 
gentialer) und veitikaler Richtung iiber die „Achse" sich verbreitern 
imd verdicken kann, was besonders in BlOthen sehr klar wahr- 
zunehmeu ist. Darauf beruht ja z. B. die Moglichkeit der congeni- 
talen Yereinigungen anfangs von einauder getrennter Blattanlagen 
eíoes Kreíses, z. B. einer Krone, eines Androeceums, auch eines 
polymeren Fruchtknotens ; sowie einer sympetalen Corolle mit den 
Staubbláttern eines hoher stehenden Kreises. Es kann also eine ttber 
der jugendlichen Fruchtblattanlage liegende Partie der „Achse" oder 
aoch der ganze Achsenscheitel eines sich begrenzenden BlQthen- 
sprosses dazu bestimmt sein, sich nachtiaglich als Basaltheil des 
Fmchtblattes zu erheben, und wenn diese Partie oder dieser Achsen- 
scheitel fruhzeítig ein Sporangium oder Ovulum angelegt hat, so wird 
dasselbe in diesem Falle ebeufalls auf die Basis des Fruchtblattes 
gelangen und als ein dem Fruchtblatt und nicht dem Kaulom zuge- 
horiger Theil sich manifestiren. 

So erklart sich bei Seltiginella die einzige, unter sammtlicheu 
Pteridophyten vorkommende Ausnahme von der Entstehung des Sporan- 
gioma aus der Fruchtblattanlage. 

Wie aus Russows, Hsoelmaikrs und Bowbrs Untersuchungen 
ersichtlich, entsteht das Sporangium von Sdaginella (s. Fig. 2) sehr 
frQhzeitig, wenn das Fruchtblatt noch sehr wenig entwickelt ist, und 
zwar entweder aus der Achse darttber, am Orunde des machtigen 
Vegetationskegels (S. MertensH\ oder gerade im Blattwinkel (also auf 
Blattbasis und Achse zugleich), wie bei 8, spintdosa (cUiata). Dagegen 
eatspringt; es bei Antén von Lyeopodium.(Fig. 1) ganz und gar aus 
der Blattbasis, nachdem da& Fruchtblatt sich schon^ viel weíter ent- 
wickelt and vergrossert hat Es besteht ein causaler Zusammenhang 



Digitized by 



Google 



tí III. L. J. Celakovský: 

zwischen dem Ort und der Zeit, sowie dem Entwickeluugsgrade des 
Sporophylls. Gewiss sind die Sporangien von Lycopodium und Sela- 
ginella ideiitisch, und ebenso gewiss ist es, dass jedeš Sporangium 
zu einem Fruchtblatt gehort. 

Es hángt nur von dem Grade der Eutwicklung des Frucht- 
blattes ab, ob das Sporangium aus seiner Basis, aus dem Blattwinkel 
oder aus dem Achsenscheitel hervorgeht. Weiin das Kruchtbiatt bereits 
gehorig aus der Achse ausgegliedert wordeii, bildet sich das Sporangium 
aus seinem Grunde, und dies istoffenbar der pbylogenetisch ursprungliche 
Vorgang; istjenesabernoch nichtvollig aus der Achse ausgegliedeit, wenn 
das Sporangium sich zu bilden anliingt, so eutsteht dieses aus dem 
Blattwinkel oder sogar rein aus der „Achse" tíber der Fruchtblatt- 
anlage. Aber auch in diesem Falle riickt — und das ist sehr zu 
beachten — im Verlaufe der Entwickelung das Sporangium immer 
mehr auf die Blattbasis empor. Das ist nur (hidurch moglich, dass 
die Blattbasis sammt dem Sporangium aus der Oberiiáche der Achse 
gleichsam emportaucht, durch deuselben fortdaueruden Zellvermehrungs- 
process innerhalb der „Achse", durch den uuch der erste Blatthocker ent- 
standen ist, indem jener Theil des Achsensclieitels oberhalb der jungen 
I^lattanlage, aus dem das Spoi-angium von Selciginella seinen Anfaog 
nahm, allmáhlích in die Blattbasis iibergeht. Diese Blattbasis dea- 
wegen fúr axil zu halten, w&re widersinnig. 

Wir haben hier wieder einen Fall vor uns, wo ein spiiteres 
Stadium und der fertige Zustand fQr die morphologísche Beuitheilung 
wicbtiger und entscheidender ist, als das allererste Eutwickelungs- 
9tadiuiu, welches fúr sich allein den falschen Anschein erzeugen wird, 
dass das Sporangium von seinem Fruchtblatt ganz unabhiingig seí. 
£s ist also bei SdagineUa das ursprtinglich vom Frucht- 
blatt erzeugte Sporangium in der Ontogenie seiner 
frahzeitigen Anlage wegen auf die Achse herabge- 
kommen, ohne jedoch seine Zugehórigkeit zum Fruchtblatt aufzu- 
geben, wie die weitere Entwickelung klar beweist. 

Aehnlich und nach demselben Princip wie das Sporangium von 
Sdagindla ist auch das anfangs grundstftudige Ovulum der Grami- 
neen, Cannabineen etc. von seiuem Fruchtblatt ontogenetisch auf 
den Achsenscheitel gelangt. Es gilt noch heute das Wort Al. Brauks, 
dass es nothwendig ist, aufzukl&ren, wie in gewissen Pflanzentypen 
das Ovulum vom Blatt auf die Achse gekommen, und nicht umgekebrt 

Man wird finden, dass in allen Fállen, wo ein Ovulum grund- 
stáudig ist und aus dem Achsenscheitel entsteht, seine Anlage sehr 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Schríft flber die Placeoten der Angiospermen. 7 

frťlhzeitig stattfindet, wo das zugehorige Fruchtblatt 
Doch wenig entwickelt ist, gerade wie hex Selaginella. Nehmen 
vir den einfachen Fall an, dass nur e i n Fruchtblatt am Scheitel der 
Blfitlienachse uud auf diesem nur^eine Saraenknospe gebildet wird. So 
>iud zwei Vorj^iinge der Entwickeluiig raoglich Der eine und zwaf der 
arspiiin{jílicher<» ist der, dass das Carpcdl sc.hoii weit entwickelt ist, 
sclioii seineu Obertheil ausgebildet hat, wenii das Ovuluin aus seiner 
Bauchwand (der veilikalen, von den vereiuigt(»u Blatinuidein gebil- 
leten Naht) hervorsprosst. Im anderen Falle entsteht das Ovuium 
sťhr frQh, wo das Carpell eben erst sich zu bilden anfiingt, und wo 
seine Blattbasis (wie bei Selayindla, jedoch becherforniig) sich noch 
uicht aus der Achse erhoben hat. In Folge dessen muss das Ovuium 
aus dem Aehsenscheitel selhst entstehen, den es dabei gánzlich ver- 
bi-aucht. Die Figureu 3~5solIen den ersteren Fall in Durchschnitts- 
bildern veranschaulichen ; in Fig. 3. die erste Entstehung des Carpells 
rond um den ttbrigbleibenden Aehsenscheitel; in Fig. 4. ist der 
ganze Aehsenscheitel in die Ascidie des Carpells aufgebraucht, die 
Achse hat aufgehort, ist erschopft, beschlossen; in Fig. 5. ist zu- 
letzt aus der Bauchnaht des Carpells das Ovuium gesprosst. Der 
andere Entwickelungsmodus ist áhnlich dem bei Cannabis, wenn wir 
von dem zweiten Caipell vorláufig absehen. Der Anfang ist derselbe, 
wie in Fig. 3., aber das mittlere Stadium (Fig. G.) ist ein anderes; 
es erhebt sich aus dem Rest der Bluthenachse nicht gleich der kessel- 
formige Basaltheil, sondern zunachst das Ovuium und zwar terminál, 
dann erst hebt sich darunter die Ventralseite des Carpells, wobei das 
Ovuium verschoben und seine Insertion auf dem Ventraltheii immer 
steiler winl (Fig. 7.), bis zuletzt dasselbe Endstadium (Fig. 5.) wie 
im fiHlieren Falle en-eicht wird. Die Entwickelung ist eine verschiedeue, 
aber das Ziel, zu dem sie hinleitet, ist dasselbe, und die Theile sind 
ihrem morphologischeu Werthe nach dieselbeu. So gut wie im ersten 
Falle das Ovuium ein Produkt der Ventralnaht des Carpells war, 
ist es aach im zweiten Falle ein solches. 

Die erste Entwickelung des Carpells und seines aus dem Aehsen- 
scheitel sich bildenden Ovulums ist offenbar wesentlich dieselbe, wie 
die des Sporophylls und seines Sporangiums bei Sélaginella. Es be- 
steht nar der unwesentliche Unterschied, dass das Sporangium der 
letztgenannten Gattung nur aus einem kleinen Theile des m&chtigen 
Achsenscbeitels fiber seinem Fmchtblatt hervorw&chst, weil díeser 
Scheitel noch weitere Sporophylle zu bilden hat, wiihrend das Carpell 
in Fig. 6., 7. das letzte Blatt des Blúthensprosses ist, mit dem der 



Digitized by 



Google 



g . _ III. L. J. Čelakovský: 

^anze Rest des Achsenscheitels beschlossen und aufgebraucht wird, 
daher das Ovuluin aus dem ganzen Reste des Scheitels ber^orgebt. 
Ein anderer Uuterschied bestebt darin, dass das Sporangiura von 
Sdaginella auf die M edian e des flacben Fruchtblatt«^s hinauMckt, wo 
bei den Lycopodiaceen sein ursprunglicher Platz ist, das Ovulum iu 
Fig. 7. aber auf die Ventralnaht des tuten- oder becherformigen 
Carpells, wo es in dem Falle der Fig. f). urspriinglich entsteht. Der 
Rest des Achsenscheitels nach der ersten Aniage des Carpells in Fig. 3. 
ist ebensowenig axil, wie die Partie des Achsenscheitels, aus der bei 
Sdag^imlla das Sporangiuiu erwiichst, denn ini Falle der Fig. 4. geht 
jener Achsenscheitel ganz und gar in dem Hecher des Carpells auf. 

In der doppelten Variation der Entwickelung eines Carpells 
und seiner Samenanlage waltet wiederum das phytostalische Geset^ 
der zeitlich-ráumlichen Verkehrung. Das Carpell, welches im erstereu 
Falle den Achsenscheitel in seine Basis aufnimmt, ist ein terno i- 
nales Blatt, wenn auch seine erste ringformige Aniage unterhalb des 
Scheitelrestes lateral auftritt. Dieser Scheitel vei-schwindet, wie der 
terminále Becher sich entwickelt; aus letzterem entspringt auf der 
Ventralseite das Ovulum lateral. Das riiumliche und zeitliche Ver- 
hžlltniss von Carpell und Samenkuospe kehrt sich aber um, sobald das 
Ovulum sebr kráftig und friihzeitig sich bildet. Jetzt entsteht das 
Ovulum zur Bltithenachse terminál und das verspátete Carpell um 
das Ovulum lateral (so z. B. bei Urtica und Parietaria). Sowie aber 
durch den unterhalb des Eichens sich erhebenden Ventraltheil des 
Carpells das Ovulum emporgehoben wird, kommt wieder das ursprUng- 
liché Verháltniss zu Stande, das becberfóimige Carpell wird jetzt 
wieder teiminal und das Ovulum rttckt in seitliche Stellung zu dem- 
selben ein. 

Freilich kann es auch geschehen, dass das terminál zur Achse 
entstandene Ovulum dauernd in dieser Lage verhaiTt, so dass die 
Zugehorigkeit desselben zum Blatte auch femerhin nicht mehr deut- 
lich hervortritt. Das ist aber nur die letzte Phase einer phylogene- 
tischen Entwickelungsreihc, was ganz klar aus folgender Erwágung 
hervorgeht. Zuerst bildet das Carpell seine kesselformige Blattbasís 
aus, bevor an seiner Sutur das Ovulum (oder deren mehrere) sprosst, 
dann verspiltet sich die Entwickelung dieser Basis unterhalb einer 
einzigen Samenknospe, die vorzeitig terminál oder grundstandig er- 
zeugt wird, so dass diese erst nachtraglich auf die centrále Sutur 
gelangt. Schliesslich unterbleibt die Erhebung der Blattbasis unterhalb 
des Ovulums, welches in seiner anfánglichen Lage bleibt, wahrend das 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Schrift ttber die Placenten der Angiospermen. 9 

Carpell sich nur in seinem Obertheil zum Fruchtknnten entwickelt. 
Dies ist der Weg, der selbst einem Al. Braun noch nicht klar war, 
,wie das Eichen vom Fruchtbiatte dauernd auf die Achse gelaiigt 
ist." Trotzdem ist es aber kein „Achsengebilde" geworden, trotzdem 
bleibt seine anderweitig bewiesene Blattnatur unverándert. 

Ueberhaupt muss uoch der Unterschied betont werden, der 
zwischen einem vegetativeo Spross und dem BlUthenspross besteht. 
Ersterer behált uber den jeweilig obersten Blattanlagen stets einen 
embryonalen, weitereu Wachsthums und weiterer Blattbildung fahigen 
Achsenscheitel, der Bliithenspross dagegen erschópft seinen Vegetations- 
pankt mit seinen Fruchtbliittern, er geht allináhlich in densen)en 
vóllig auf. Wird nur ein Carpell gebildet, so wird aus dem ganzen 
letzten Scheitelrest das Carpell terminál erzeugt, sind ihrer mehrere 
im Ereise, so theilen sie sich ohne Rest in den ganzen Achsen- 
scheitel. 

Das In*thúmliche der Xufiassung, die auch der ZiNOBa^schen 
Deatung zu Grunde liegt, besteht nun darin, dass dieselbe mit der 
ersten Anlage des Carpells Blatt und Achse definitiv fúr geschieden 
hált, daher sie Alles, was aus dem Reste deš Achsenscheitels entsteht, 
fflr axil oder fúr ein Erzeugniss der Achse (des Kauloms), nicht des 
Blattes bált. Das ist freilich sehr einfach und leicht zu begreifen, 
aber wahr ist es nicht. Denn die ohnehín nur ideále Grenze zwischen 
ichse und Blatt schwankt foilwáhrend im Verlaufe der Entwickelung ; 
Theile der jeweiligen „Achse" werden in die Blattbasis erhoben und 
die Baseti der Blatthócker fallen nach abwárts als Blattspuren wieder 
der Achse zu. 

Nunmehr gehe ich auf das eigentliche punctumlítis aber, auf 
die Entwickelung des Pistills der Cannabineen. Diese Entwickelung 
geht im Wesentlichen nach der Reihe der Fig. 3., 6., 7., 5. vor sich, 
nur mit dem Unterschiede, dass ausser dera fei-tilen vorderen Carpell 
noch ein steriles hinteres angelegt wird, welches jedoch nur den 
zweiten Griffel bildet. Zingbr bestatigt in der Hauptsache die Angaben 
and Zeichnungen Patbrs, die auch ich in meiner Schrift íiber Pla- 
centen berucksichtigt hábe ; nur entsteht nach ihm das sterile etwas 
spatere Carpell etwas hoher an der Achse als das vordere áltere. 
Heine Auffassnng der Entwicklungsgeschichte wíll Zingkr nicht ver- 
stehen, denn er sagt: „Nicht klar genug will uns Ůelakovskýs Ver- 
drangen eines Frucht^latts durch das andere erscheinen, wie auch 
das gegenseitige Verhaltníss der Theile, zu dem der von ihm be- 
schríebene Vorgang fuhren soli. Es ist z. B. ganz unhegreiflich^ wie 



Digitized by 



Google 



10 III. L. J. Celakovskf: 

unii woran enrtlicli das liintere gehemmte Fruchtblatt hefestiiít iat.** 
Mit EicHLERs Diagraniiii 11. Fiří. 25 ergeht es Zinokh nicht bessei ; 
er sagt: „Woran das letztere Fruchtblatt l)efestigt ist, bleibt aber 
ein Ráthsel; (loch wohl nicht an die durch das audere Fruchtblatt 
gebildete Nalit?" 

Das ist aber gar nicht so schwer zu verstehen, wenn ich es auch iii 
meiner Arbeit uber Placenten nicht fflr nothig hielt, naher darauf 
einzugehen. Fig. 9. u. 10. sind zwei interpretiite Copien nach Zrígeu, 
zwei Entwickelungsstadien im Medianschnitt, c,, Cj, die Carpelle, p^.p^ 
die Perigonbláttchen, a der Achsenscheitel, o der Ovularhocker. Indem 
sich nun der Ventraltheil des fertilen Carpells saromt der Samen- 
knospe in die Hohe hebt, nimmt er den unter dem sterilen Carpell 
befindlichen Achseutheil mit sich, d. h. der Ventraltheil des Bechers 
wáchst congenital mit der sich streckenden Blattspur des sterilen 
Carpells. Ungefahr also gilt das, was Zinobr augenscheinlich abwehit, 
flass námlich das sterile Carpell an der Ventralnalit des anderen Car- 
pells befestigt ist ; freilich nicht das Blatt selbst, sondern seine axile 
Blattspur. (Fig 11.) 

Wenn ein solcher Vorgang sonderbar oder beispiellos erscheinen 
solíte, so weise ich auch darauf hin, dass Ahniiches bei jedem uater- 
stiindigen Fruchtknoten stattfindet. Derselbe wird (wie aufgeloste 
Blíithen es beweisen) ganz gewiss nicht von der becherformigen Achse 
alleiu, sondern auch von den Carpellen gebildet, welche, indem sie 
emporwachsen, áusserlich die Cupula, d. h. also auch die Blattspuren 
der Kelch- oder Perigonblátter mit sich fuhren (Fig. 13). Nur ist es 
hier der Dorsaitheil der Carpelle, der mit jenen Blattspuren conge- 
nital wáchst, bei Cannabis ist es der Ventraltheil des fertilen Carpells, 
mit dem die Blattspur des sterilen Carpells gemeinsam wáchst, so 
dass dieses lángs jener Ventralnath verschoben und emporgehoben 
wird; ebenso wie Kelch, Krone und Staubblátter lángs des Dorsal- 
theils der Carpelle verschoben und emporgehoben werden. 

Es kommt auch vor, zwai* nicht bei den Cannabineen, aber bei 
einígen Moreen {Morus, Ficub, ArtocarpusJ, deren Fruchtknoten ganz 
ebenso gebaut ist, dass das hintere, sonst sterile Carpell einmal eben- 
falls fertil wird, und dann entsteht ein 2fácheriger, 2eiiger Frucht- 
knoten (Fig. 15). Dieser wird nur von den Carpellen gebildet, auch 
die centrále Placenta mit den 2 Samenanlagen ist nicht axil, die Achse 
hort unter dem Fruchtknoten auf. Einen Uebergang zwischen beiden 
Extremen hat Payer bei Morus gesehen und abgebildet. Eine Copie 
seiner Abbildung gebe ich in Fig. 14. Man sieht, wie hier das zweite 



Digitized by 



Google 



Epflog su meiner Schrift flber diq Placenten der Angioipermen. ] 1 

Carpell c^ am Grunde 8eines schwach entwickelten Bechertheils seiu 
Omlam o^ eweugt hat, ebenso wiedas normál allein]feitile c^ dasgewohn- 
liche Ovulum o^ Wáre das normále Ovulum ein terminales Achsenge- 
bilde, wie Zocger meint, und die Cai-pelle nur solche sterile Httllblátter, 
wie etwa die Perigonblátter, was ebenfalls Ziiíger'.s Meinung ist, so 
ware ein 2filcheriger, 2eiiger Fruchtknoten als blosse Vaiiation gar 
aicht mdglicb. Das bat Zinqbr auch wohl gefablt, deshalb bezweifelt 
er (1. c. p. 213) stark die von Payer behauptete Moglichkeit, dass 
bei gleichm&ssiger Ausbildung beider Carpelle ein 2fácheriger Frucht- 
knoten entstehen mtisste. Er meint daher, aucb in diesem von Pater 
erwahnten Falle, „wenn z. B. die Fruchiblátter streng opponirt ent- 
stdnden, wQrde sicb dennoch kein 2rácberiger, sondem ein Ifácberiger 
Fruchtknoten ergeben mit einer einzigen atropen grundstaudigen 
(terminalen) Samenknospe.** Das zeitweilige Vorkommen von 2fáche- 
rígen, 2eiigen Fruchtknoten bei diesen Pflanzen, welches Zinqbr offenbar 
unbekannt geblieben ist, bietet in der That ein starkes Argument fůr 
die Richtigkeit meiner Auffassung; denn, wenn diese wahr ist, so 
moss bei gleich vollkommener Ausbildung beider Carpelle der Frucht- 
knoten 2facherig und 2eiig werden, nach Zinqbr's Deutung aber 
mQsste er auch dann stets einfacherig und eineiig bleiben. 

In Paters Fig. 14. ist Gbrigens zu sehen, dass das hinteie 
Carpell, obzwar auch fertil, doch schwácher als das vordere entwickelt, 
hóher emporgehoben ist, und dass es also mit dem Becher des vor- 
deren Carpells, wie im Normalfalle, wo es nur auf einen Griffeltheil 
reducirt ist, nicht mit seiner Lamina, sondern mit seiner axilen Blatt- 
spor (welche im Bilde schraffirt ist) vereinigt ist. Diese Verschiebung 
oder Emporhebung des hinteren Cai*pells ist eine Folge seiner geringen 
Kr&ftigkeit, wofur als ein weiteres Beispiel das Pistíll von Rhuh, nach 
Payer (1. c. Taf. 19), angefíihil werden kann. Hier werden 3 Carpelle 
uigelegt, aber nur eines, von Anfang an kraftiger, entwickelt seinen 
Ovartheil und bildet sein Ovulum, aber nicht grundstandig oder ter- 
Binal, sondem seitlich unter seiner Ventrals palte; die 2 anderen 
zeigen in der Anlage nur ganz kleine Fachgrúbchen, welche aber 
btld obliteriren, wobei die beiden Cai*pelle als blosse GriSel ebenfalls 
wf den Ovartheil des fertilen Carpellbechers verschoben werden. 
Bemerkenswerther Weise tritt auch hier das fertile Carpell zuerst 
auf, die anderen so stark reduciiten etwas spater, trotzdem alle drei 
eíuem Kreise angehoren. Die spatere Anlage des sterilen Carpells 
(Yon Cannabis) ist also čine Begleiterscheiuung seiner reducirten 
Bildong. Auch ist beim Sumách, wie beim Hanf, die Mediáne des 



Digitized by 



Google 



12 III. L. J. Čelakovský: 

fertilen Carpells wegen des viel tieferen Grubcheus gleich anfangs 
oflfenbar tiefer inseriit als die der sterilen Carpelle. 

Die Yerschiebung des sterilen geschwachten Carpells lángs des 
fertilen, an dera die Blattspur des erstereu herablauft, findet ein , 
morphologisches Analogon iu der Yerschiebung eines geschwachten 
Deckblatta lángs des von Anfang an kráftigeren Achselsprosses (Sa- 
nwlmy Thesium Fig. 18. etc). Von zwei Nachbargliedern nimmt das 
kráftigere seinen reduciilen Nachbar mit sich, welcher dann mit seiner 
axilen Blattspur auf dem stiirkeren herablauft. 

Hiermit glaube ich, meine Auffassung des Fruchtknotenbaues der 
Cannabineen, Moraceen u. s. w. hinlánglich bewiesen zu haben, so das^ 
8Í6 vor einer gehóriginstruirten Kritik wohl bestehen kann. Doch 
muss ich zuletzt uoch Zingbr's gegentheilige Deutung der Thatsachen be- 
leuchten und deren Unhaltbarkeit nachweisen. Dieser Autor erklárt die 
Yerschiebung des Eichens im wachsenden Pistill damit, dass das Inter- 
nodium, welches die ungleich hoch inserirten Fruchtbliitter trennt, 
hierbei intercalar wiichst, und dass in dem Maasse, wie dieses Inter- 
nodium sich streckt, die Ansatzstelle des oberen Blattes und des als 
Ovulum entwickelten Achsenscheitels von der Ansatzstelle des unteren 
Fruchtblatts hinweg nach oben abrttckt, wobei, nach Zinqer, offenbar 
das sich verlangemde Intemodium selbst die hintere Wand des Fmcht- 
knotens bildet. Der Autx)r giebt dazu das schematische, in Fig. 12. 
copirte Bild, worin i das zwischen beiden Bláttern liegende Inter- 
nodiumsein soli. Aber zwischen den beiden Bláttern liegt gar kein 
sie trennendes Intemodium, deun obgleich das hintere Blatt, 
aus dem bereits besprochenen Grunde, mit seiner Mediáne etwas hoher 
an der nickwáils mehr gestreckten Achse entspríngt und dann immer 
weiter empornickt, so ist es doch dem vorderen opponirt, weil 
die seitlichen Ránder beider Blátter alsbald zusammenschliessen, so dass 
' der Scheitel der Bliithenachse von einem ringfórmigen Walle umgeben 
ei-scheint, wie Fig. 8. es andeutet. Wáren die Blátter altemirend, so 
konnten sie nicht zu einem Ringwall vereint werden, weil sie eben ein 
Intemodium trennen wQrde. (Dasselbe gilt auch von den zwei ťerigoa- 
bláttern, die sehr bald zu der bekannten Yaginula bei Cannábis ver- 
einigt werden.) 

Man sieht^ dass der ungleich hoch an der Achse stattfindenden 
ersten Anlage der Carpelle wie der Perigonbiátter keine besondere 
BedeutUDg ínnewohnt. 

Yon der Streckung eines Intemodiums kann al<o keine Rede 
sein und Fig. 12. ist unrichtig gedeutet, ist unmdglich. Dieselbe Yer- 



Digitized by 



Google 



Epilog za meiner Schrift flber die Placenten der Angiospermeit 13 

schiebang des Ovulums kommt uberdiea andei-wárts, z. B. bei Grami- 
neen Tor, wo ein zweites Fruchtblatt ttberhaupt nicht vorbi<ldM, 
au ein Internodium gar nicht zu denken ist. 

Richtig sagt H. Zikger, die Ursache der Verschiedenheit seiner 
und meiner Resultate sei die Verschiedenheit des Standpunktes. Sein 
Standpunkt ist der topologisch-entwicklungsgeachicht- 
liche. der meinige ist co m párati v. leh hábe, sagt er, erklart, 
dass ich in raorphologischen Problemen der relativen Lage der Orgáne 
und den Thatsachen der Entwickelungsgeschiclite, auf deiien er viel- 
mehr seine Ergebnisse hauptsáchlich griindet, keine entschei- 
dende Bedeatung beilege. 

Ich schátze die Entwickelungsgoschichte , aber icli verlange, 
dass auch die Entwickeluugsgeschichte comparativ behandelt werde 
und dass auch andere morphologische Methoden berQcksichtigt werden, 
nicht bloss das erste, oft zweideutige Entwickeiungsstadium aliein. 
Die relative Lage abeť ist veránderlich, was die Entwickelungsgeschichte 
seibst auch zeigt, womit aber keine Verlinderlichkeit des morpholo- 
gischen Werthes und des genetischen Verháltnisses verbuuden ist. Ich 
hábe kQrzlich gezeigt ^), dass ein Achselspross bald lateral unter dem 
Achsenscheitel des Muttersprosses, bald aber terminál ads dem Aclisen- 
scheitel seibst entstehen kanu, doch aber ein Achselspross bleibt. 
Aehnliches gilt auch vom Ovulum, welches bald deutlich aus dem 
Carpelle, bald aus dem Reste des Achsenscheitels entstehen kann, 
iloch aber sein genetischesVerhaltniss zum Carpelle beibehált, wie es 
jene.Fálle klar beweisen, in denen es im weitereu Verlauf der Ent- 
wickélung auf sein Carpell doch noch emporríickt. 

Der Anhánger des rein ontogenetischen Standpunktes beurtheilt 
den morphologischen Werth, die Identitat oder Nichtidentitat nach 
der, doch veránderlichen, Lage des ersten Erscheinens eines Gliedes, 
was oft genug nur zu falschen Resultaten ftíhren kann. 

Die Entwickelungsgeschichte zeigt weiter nichts, als dass das 
terminále Eichen aus dem Reste des Vegetationspunktes (Achsen- 
scheitels) entsteht; der Genetiker knttpftdaran ein subjectives Urtheil, 
dass der Vegetationspunkt axil ist und also die Samenknospe ein Achsen- 
gebilde ist, glaubt aber, dieses Urtheil sei objectiv begrttndet und 
selbstverstandlich. Hier hort aber die Competenz der Entwickelungs- 
geschichte auf und die comparative Methode gelangt zum Worte. 

Der Vorgang, durch welchen ein Ovulum von einem fertilen 

■) Ueb€r einige dem pbytostatischen Gesetze unterliegende Fftile von Veř- 
zweigimg. Jahrb. f. wiss. Botan. 1898. 



Digitized by 



Google 



14 IIL L. J. Čelakovskf : 

Carpell unter mebreren sterílen auf deii Acliseusclieitel gelaugt ist, 
konnen wir in mehreren Vei-wandtschaftskreisen vergleichend leicbt 
construiren. Bei den Caryophylleen z. B. sind die Fruchtknoten theils 
noch durch vollstiindige, theils durch bereits uuvollstáudige Scheide- 
wánde gefáchert; in jedem Fache entspriDgen von áer centralen Placenta 
2 Reihcn von Samenkuospen. Die Centralplacenta, díe unterhalb der 
von den Scheidewánden, also Carpelltheilen, gebildeten inneren Spalten 
lie|;t, ist zwar schon oft fur axil gehalten worden, weil sie in der 
Fortsetzung der Bliithenachse entsteht; sie wird aber sicher von den 
Ventraltheilen der ani Giiinde kesselfonuigen (tutenforniigen) Carpelle 
gebiklet, welche congenital vereint aus dam Achsenscheitel hervor- 
wachsen. Dies beweisen jene Autíosuugen des verlaubenden Frucht- 
knotens, in denen die Carpelle getrennt und mit durchaus freien 
Blattrandern sich cutwickein, wo dann die Ovula, die in der normalen 
Bliithe auf der Centralplacenta entspringen, an den freien Blattrandern 
erscheinen leh erwiihne nur die Carpelle von Dictamnus^ die, anfangs 
liingere Zeit oberwiirts unter einander frei, zwei Ovula an der Basis 
der freien Blattránder entwickeln, eiu drittes Eichen aber darunter 
aus der Centralplacenta (Payer Taf. 21., Fig. 13, 14, 16). In der 
vergriinteu Bliithe erscheinen aber nicht nur die zwei oberen Samen- 
knospen, sondern auch die untere an den Blattrandern in der Form 
von vegetativen Blattsegnienten *). Daruin sind auch die Ovula der 
Caryophylleen in jedem Fache in 2 Reihen entwickelt. Wo sich die 
Scheidewán<le nur unvollstándig, d. h. nur im unteren Theile des 
Fruchtknotens entwickeln, erscheint die centrále Placenta im obereu 
Theile frei. Von besonderem Interesse ist fiir uns die Entwíckelung 
des Fruchtknotens von Drypia nach Payer (1. c. Taf. 71). Am Innen- 
grunde der 3 Carpellanlageu entstehen zuerst 3 Griibchen, Anfánge 
der Fíicher, zwischen ihnen also die Anfánge dreier breiten Scheide- 
wánde, aber nur 2 Septa entwickeln sich weiter, das dritte obliterirt, 
so dass zwei ungleich grosse Facher entstehen, ein grosses mit 2 am 
Grunde der Scheidewánde basilár entspringenden Samenkuospen und 
ein kleines steriles Fach. Das grosse fertile Fach wird von 2 vereinten 
Carpellen (Doppelblatt), an deren Grenze die Scheidewandbildung 
unterdruckt ist, dargestellt, das kleíne von einem sierilen Carpell 
gebildet. 

Es sei nun in einem dimeren, 2fáchrigen Fruchtknoten nur 

*) vELAKovbKÝ: Ueber die morphologische B^deutung der Samenknotpen. 
Flora 1876. Taí. 111., Fig. 13—22. 



Digitized by 



Google 



Epilog za meiner Schrift uber die Placenten der Angiospermen. 1 5 

das eine Fach fertíl und nur eineiig, so wird nach bekannter gesetz- 
mássiger Weíse dieses eine basiláre Ovulum, obwohl es nur einem 
Blattrande angehoren kanu, doch genau vor der Mitte der ganzen 
Scheidewand gestellt sein (Fig. 16). Wenn dann die Entwickelung 
der beiden in Eins verwachseaen Scheidewánde unterbleibt, so stellt 
sich das Ovulum in die Mitte zwischen den Wánden des fertilen und 
íH sterilen Carpells, d. h. der Griind des fertilen Garpells mit seinem 
Ovuluni Qberwiegt weit Uber den des sterileu Carpells, wie Fig. 17. 
es veranschauliclit. 

Solche diniere einfíicherige Fruchtknoten nút gruudstiindigem 
centralen Ovulum finden wir denn auch boi manchen Caryophylleen 
(Scleranthus, Paronydna, Herniaria u. s. w.). 

Bei Styrax (Pater, Taf. 152) entstehen iin 3tacherigen Frucht- 
knoten auf der Ceutralplacenta in jedem Fache hart am Grunde der je 
2 Scheidewánde 2 Ovula, dann noch mehrere basipetai auf derselben 
Ceutralplacenta. Alle Samenknospen sind hier sicher Produkte der 
Carpelle (so wie das untere Ovulum jedeš Carpells von Dictamnus). 
hn Fruchtknoten der verwandten Primulaceen sind die Scheidewánde 
Síimmtlich unteidruckt, dle Ceutralplacenta ist frei geworden, ist aber, 
sofeiTi sie Ovula wieder basipetai ei^zeugt, jener voa Styrax gleichwerthig 
und somit ebenfalls carpellár und nicht axil. Bei den Plumbagineen 
ist schliesslich die Žahl der Ovula auf eines reducirt, welches gewiss 
auch von einem der 5 Carpelle herrúhrt, aber in der erláuterten 
Weise centrál und ontogenetisch terminál geworden ist. 

Solíte aber doch noch Jemand zweifeln, ob die centrále Placenta 
mehrfacheriger Fruchtknoten wirklich carpellár und nicht axil ist, so 
wird doch heutzutage gewiss Niemand daran zweifeln, dass die wand- 
stándigen, scheidewandbildenden Placenten der Papaveraceen und 
Crucifereu carpelláre Bedeutung habeii. Wáhrend nun bei Bocconia 
(Machya) cordata die Ovula wie bei anderen Papaveraceen auf den 
wandstandigen Placenten in Mehrzahl entspringen, so bietet Bocconia 
frutescem nach Pater (1. c. Taf. 48.) das Beispiel oiner terminálou 
Entstehung des einzigen grundstándigen Ovulums; es ist also klar, 
dass bei díeser Art eine Reduction der Samenknospen auf eine und 
ein Herabriicken dieser einen, sehr fríihzeitig entstehenden, in zur 
Bluthenachse tenniuale Lage phylogenetisch stattgefunden hat, was 
dann auch von den Fruchtknoten der Plumbagineen, gewisser Caryo- 
phylleen, Cheuopodeen, Amarantaceen, Polygonaceen u. s. w. gilt. 

Ein einfárherii^er, aber von mehreren Fruchtbláttern gebil- 
deter Fruchtknoten uiitnureinemterminalentstandenen 



Digitized by 



Google 



16 ill. L. J. Čelakovský: 

Ovuluni ist meiner, hier von Ncuem begríindeteQ Ansicht nach das 
Produkt einer phylogenetischen Reduktion. 

ZiNOER lásst freilich einen Reductionsvorgang ín den Fracht- 
knoten mit eínem terminalen Eichen nichtgelten, er hált diese (xebilde 
fíir sehr ursprúnglich, weil sie mehrfach bei niedereu Apetalen vorkomiiieii, 
daher diese Placentation an sich, ohne RQcksicht auf einen Zusammen- 
hang mit deutlich blattbíirtigen Placentationen, beurtheilt werden mttsse. 

Darauf hábe ich vorweg zu erwiedern, dass auch ich die gemeinten 
apetalen Familiengruppen (Amentaceen, Urticineii) fUr alte niedrig- 
stehende Formen ausehe. welche sich, zumal nach dem Verhalten des 
PoUenschlauches beim Befmchtungsakte , an irgendwelche ausge- 
storbene Gymnospermen anschliessen mogen. Das hindert aber nicht, 
dass schon fruhzeitig im phylogenetischen Entwickelungsgange dieser 
Angiosperinen Reductionen stattgefunden haben konuen. Deren Blttthen 
zeigen offenbare Reductionen in der Diclinie, in der Žahl der Frucht- 
blátter und Stamina u. s. w., was nicht zu verwundern ist, nachdem 
schon die gymnospermen Coniferen ausserordentlich reducirte weib- 
liche Blttthen aufweisen. Die Reduction auf eiu terminál entstehendes 
Ovulum kommt bei hoch und niedrig stehenden Angiospermen vor; 
einerseits findet man sie bei hoher stehenden Dicotylen (Centrospermen, 
Compositen, Plumbagineen etc), anderseits aber kommen bei den ge- 
nannten niederen Apetalen ofTenbar blattbtirtige Ovula und Placenta- 
tionen vor (Betulaceen, Cupuliferen). Selbst ťa^aari/u*, eine chalazogame 
Dicotyle vom hoclisten Alterthum, hat 2 carpollare wandstáudige, ge- 
wohnlich leiige Plaeenten, welche spáter verwachsend die Frucht- 
knotenhohle in ein vorderes fertiles und ein hinteres steriles, sehr 
kleines Fach theilen ^). Es sind also auch unter den alten Apetalen 
genug so beschafifene Formen, dass die Pistille mit einem grund- 
stándigen Eichen (wie Myricaceen und luglandeen) von ihnen abge- 
leitet werden kónnen. Zíngeh's in dieser Beziehung gegen mich ge- 
richtete Bemerkungen nmss ich als nicht genug bedacht zunickweisen. 

Doch ich wende mich lieber zu dem Meistor, dessen Betrachtungs- 
weise sich Zingrk offenbar zu eigen gemacht hat. In seiner hoch- 
wichtigen Arbeit tíl)er die Chalazogamie der Birke^) hat Prof. Na- 
WAsrHi>- auch seine Ansichten uber die Placentation der niederen 
Apetalen un<l eine eigenthiimliche Deutung der Entwickeiungs- 



^) Siehe Treubs bertíhmte Abhandlung Uber die Casuarineen in Aunales du 
jtirdin botauique de Buitenzorg Vol. X. 1891. 

•) Ueber die gemeiie Hirke. Mém. dePAcad. imp de St Pétersboiirg. 1894. 



Digitized by 



Google 



Epilog za meiuer Schríft Uber die Placen ten der Angiospermen. n 

geschicbte der Birke und Erle niedergelegt. Bei aller Achtung vor 
Nawaschik^s thatsáchlichen Beobachtungen kanu ícb doch seinen 
theoretischeu, morpbologischen wie pbylogenetiscben Yorstellungen 
nicht znstimmen. Ueber die Eutwickelung und morpbologiscbe Deu- 
tong des Frucbtknotens der Birke batten wir bereíts eine fríibere 
Mittheilung von Schacht^), die bisbeř fiir die Morpbologie massgebend 
war. Nach Schacht bestebt der Fruchtknoten der Birke aus zwei, 
mit den Randem vereinigten und dort zwei wandstandige Placenten 
bildenden Carpellen (also wie bei Casuariná). Von den beiden Pia* 
ceoten ist aber die eine steril, die andere trágt.zwei Samenknospen. 
Durch eine mit den Placenten verbundene, von Schacht als axil be- 
tnchtete kurze Scbeidewand wird die Basis der Fmcbtknotenhdhle 
íd zwei Fácher getheilt. Gegen Schachts Deutung wendet nun Na^- 
wascbih ein, es gebe kein anderes Beispiel eines unfruchtbaren wand- 
stándigen Samentrágers ; es rattssten entweder Samenknospen auf der 
sterilen Wandplaceuta angelegt werden und abortíien — was nicht 
beobacbtet wird, — oder die eine fertile Placenta sei ttberhaupt nicht 
carpell', sondern achsenbiirtig Aber diese Alternativě ist gar nicht 
Dothwendig, denn die sterile Wandplacenta kann phylogenetisch selbst 
eine erste Anlage von Samenknospen eingebiísst haben. Bei Drypis 
ist sogar die eine ganze Placenta am Rande zweier Carpelle unterdilickt. 
Die Entwickelung schildert Nawaschin (1. c. p. 5.) also: Die 
Bluthenanlagen erhebeu sich als 2bláttrige Sprosachen, deren Blátter, 
die Carpelle, sehr frtihzeitig mit ihren Pasen verwachsen und somit 
m tiichterfórmiges Grubchen uber dem Scbeitel des Sprosschens 
bilden Die Scheitelmitte des Sprosschens, die im Grunde dieses 
Gnibchens versteckt ist, bleibt eine Zeitlang scheinbar unthátig, so 
dass die peripherischen Achsentheile, in das Wachsthum der Blátter 
mit hineingezogen, die Scheitelmitte iiberholen und einen engen Kanál 
uber derselben aufbauen (1. c. Fig. 60). Die Scheitelmitte wird dann 
anf die einseitig stárker wachsende vordere Wand der Fruchtknoten- 
hohle ein wenig hinaufgenickt; auf diesem verschobeňen Achsěn- 
scheitel erscheinen dann die Samenanlagen als kleine Hockerchen. 
Die anfruchtbare Wandplacenta Schachts entsteht erst spát als eine 
Wucherung der inneren Wandschicht (des „Fiillgéwebes"). Auf dies 
allesgrflndet Nawasohiií seine Deutung, dass die Carpelle nur die Narben 
ttnd den kurzen Griflel bilden, dass die Wand des Fruchtknotens und 



'') EntwickeluogBgeschichte der Cupulifereu- und BetuliueeabiUthe. Beiiráge 
Aur Anatomie und Physiologie der Gewáchse. 1864. 

Uatlieinati«cJi-naCUTWÍMeiischaHliche Cia^se 1899. 2 



Digitized by 



Google 



18 III. L. J. ČelakoYsIíý: 

die ihr angewachsene Placenta axil ist, und dass die 2 Ovula ein 
letztes Blattpaar der Achse bedeuten. 

Man síeht jedoch im Medianschnitte durch Deckblatt nnd 
Blttthe am spitzwinkligen Grunde der trichterforinigen VertiefuDg 
1. c. Fig. 59. und des Ganals im weiter entwickelten Fruchtknoten 
(Fig. 60) Uberhaupt keinen Achsenscheitel, der verschoben werden 
konnte^; in Fig. 60. íst die wandstandige Placenta durch eine Ver- 
dickung der vorderen Wand angedeutet. Die Achse erschopft sich 
oflFenbar gánzlich mit Aniage der Carpelle (ganz wie bei Casuarina)^ 
und diese sind es, welche basipetal fortwachsend die Fruchtknoten- 
hohlung bilden. Am ganzen Fruchtknoten der Birke ist gar nichts 
Axiles, die Placenta ist wie alle Wandplacenten blattbOrtig, die Ovula 
ebenfalls, seibst die Scheidewand (Mittelsaulchen) zwíschen den beiden 
kurzen Fachem am Grunde des Pistills wird von den verschmolzenen 
Ventraitheilen der dort kesselformig geschlossenen Carpelle gebiWet. 
Die spátere Entstehung der sterilen Wandplacenta ist kein Ge^en- 
gi'und gegen ihre Deutung als reducirte Placenta, da reducirte Ge- 
bilde meistens verspatet aufzutreten pflegen. Wenn femer ein Gefass- 
bftndel in directer Foitsetzung des axilen Stranges der Bltithenachse 
die Placenta bis zu den Samenanlagen durchzieht, so ist auch dies 

«) Eherkonnte man bei Mahonia (Payiír Taf. 52. Fig. 16—22) von der Ver- 
schiebung des Achsenscbeitels auf die Wand des Fruchtknoteus reden. Patsr glaubte 
bier aucb den deuUicbsten Beweis gefunden zu baben, dass aucb die Paríetal 
placenta axiler Nátur ist. Der gewdlbte, recbt grosse Acbsenscbeitel oberbalb der 
bufeisenformigen ersten CarpeHanlage wird, wie die Carpellbasis sicb bebty auf 
der Yentralseite seitlicb mitgeboben und fast in senkrecbte Lage gebracht aJs 
tVandplacenta, welcbe die Samenknospen erzeugt. Aber dies beweist nicht. dass 
die Wandplacenta axil ist, soudem im Gegentbeil, dass der nAcbsenscheitel*^ 
nicbt axil (kein Kaulom) ist, da er von dem sicb erbebenden Garpell zu dessen 
Yentralsntur aufgebraucbt wird. Wie bei den Gannabineen u. a. der Achsen- 
scheitel als Ovulum auf die Carpellsutur rttckt, so bei Málu)nia als Wandplacenta; 
beide sind aber Tbeile des Fruchtblattes. Denn es ist kein Zweifel, dass die 
Wandplacenta der Berberideen, wie die der nabverwandtcn Menispermaceen und 
Ranunculaceen, den yereinigten Garpell r&ndern entsprícht. Ftir Glieder der 
letztgenannten Familien beweist dies sowohl die Entwickeluugsgescbichte (Pa^tse 
Taf. 63. Fig 13, 17, 18, Taf. 55. Fig. 16, 17, Taf. 57, Fig. 26, Taf. 58. Fig. 29, 
30, 38), als auch Auflósungen der Fruchtknoten (z. B. bei AquiUgiay Hellebotus). 
Bei Epimedium (Payer, Taf. 6J Fig. 29, 32) lásst tibrigens ein sp&teres Ent- 
wickelungstadium die parietale Placenta mit ihren 2 Reihen Samenknospen deut- 
lich genUg als Produkt von gleich anfangs congenital yereinigten Carpellr&ndem 
erkennen. Mahonia bietet wieder ein Beispiel, wie gewagt «s ist, aus dem ersten 
Entwickelungsstudium uach einem hergebrachten Schéma die morphoiogische Nátur 
eines Gliedes zu bestimmen. 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Schrift fiber dle Placenten der Angiospermeo. 19 

kein Beweis der axilen Nátur der Placenta, denn das BUndel hat nur eine 
physiologische, aber keine bestimmte morphologische Bedeutung. Wáren 
beide Wandplacenten fertil, so wíirden zwei Bflndel aus der Achse in 
die beiden Placenten zur Versorgung ihrer Samenanlagen abgehen. 
8cHACHT*8 morphologische Deutung des Fmchtknotens der Birke ist 
ako, bis auf die Deutung des ,,MitteIsáuIchens^ als Achse, als voll- 
kommen richtig aozuerkennen. 

Die unhaitbare Deutung Nawascui^'s ist veranlasst durch das 
Streben> die Placenten um jeden Preis als Achsengebilde darzustellen, 
msbesondei-e bei den niederen Apetalen; denn so verlangt es seine 
eigenthQmliche AufiTassung der Phylogenie der Angiospermen-Frucht- 
knoten. Ihm gilt als primarste, weil eínfachste Bildung ein Pistill mit 
ceotraler(terminaler) Samenknospe, von vermeintlich sterilen Garpellen 
eíDgeschlossen. Der Achsenscheitel, der diese Samenknospe bildet, 
wird weiterhin zur centrále n, axilen Placenta, an der erst die Ovula 
als dessen Segmente (Blátter) aiiftreten (Santalaceen z. B.)* Dann muss 
auch die wandstándige Placenta von Betda axil und an der Wand (die 
sogar auch axil seiu soli) verschoben oder angewachsen sein. Auch 
in der hdheren Reihe der Par ietales mit wandstándigen Placenten, 
wo ,die Carpelle von Anfang an iiber die Blflthenachse in der Ent- 
wickelung weit flberwiegen**, soli die letztere mit der Fruchtknoten- 
wand verwachsen (1. c. p. 35). Das ist also wieder die alte Schleidbn- 
PATER'sche Lehre, deren Unrichtigkeit jeder in seine Carpelle auf- 
geloste Fruchtknoten beweist. 

Den Ankntípfungspunkt der Apetalen mit centraler Samenknospe 
an die Gymnospermen íiudet Nawtahohin bei den Coniferen, iudem er 
derea Ovula im Sinne der lang widerlegten Lehre von der Angio- 
spermie der Gymnospermen als primitive Fruchtknoten betrachtet. 
Selbst wenn dieser Vergleich mit den Coniferen richtig wáre (was er 
nicht ist), so wáre damit fttr die Phylogenie nichts gewonnen, denn wo 
bleiben die Cycadeen und die Pteridophyten mit ihren blatthúítigen 
Samenanlagen uod Sporangien? Und wenn „die Samenknospen primář 
ein Produkt der Achse und nicht der Carpelle" wáren, wo bliebe 
die Homologie der weiblichen Organspháre mit der mánniichen bei 
den Phanerogamen selber, da doch die den Samenanlagen homologen 
Pollenfácher nicht an der Achse, sondern ani Staubblatt entstehen? 

Ein Fruchtknoten mit basilárem, terminál entstandenen Ovulum 

kanu keine álteste, primitivste Bildung sein. Aelter nud urspriinglicher 

ist ein Fruchtknoten, dessen Carpelle je zwei randstándige Samen- 

. knospen erzeugen, der also auf wandstándigen Placenten oder in den 

2* 



Digitized by 



Google 



20 lil- L J. Čelakovsky: 

Innenwinkelo seÍDerFácher jezwei Ovulabesitzt{Cupuliferen). Eine Art 
der Reductíon diesesFruchtkuotens bestand daiin, dass um* eine von zwei 
Wandplacentei) fertil blieb, die andere steril wurde (Betulaceen). Bei 
Casuarhm reducirte sich die Žahl der Sameuanlagen auf jeder Wand- 
placenta auf eine einzige; uachdem beide Placenten zurScheidewand ver- 
wachsen sind, zeigt es sich, dass die 2 Ovula dera vorderen Carpell ange- 
lioren, wahrend das hintere, nur ein leeies spaltenformiges Fach unipe- 
bende Carpell steril geworden ist (etwa wie in Fig. 16.). Ara weitesten in 
der Reduction des hinteren Cai-pells vorgeschritten sind díeCannabineei*, 
Morus^ Ulmus. Auch hier ist nur das vordere Carpell fruchtbar und 
bildet ganz allein deu Ovartheil; bei í7Zm««besitztesnachNAWAS(íHiR 
noch 2 Samenanlagen, die auf der Veotralnaht (nach N. wieder an 
der centralen Placenta) vom Gipfel des Faches herabhángen, von 
denen aber das eine friihzeitig abortirt; bei den Cannabineen, Morus 
etc. wird nur mehr ein einziges Ovulum angelegt. 

Das hintere Carpell, langs der Bauchnaht des vorderen empor- 
geschoben, bildet hier kein Fach mehr, sondern stellt nur einen zweiten 
Griflfel oder Narbe vor. Bei Morus ist tlieser GriflFel dem vorderen 
noch gleich, bei Fious und Dorstenia bleibt er gegen den vorderen 
meist an Grosse zuriick, bei Arten von Maclura und Cudrania 
ist er nur mehr rudimentár, bei Coussapoa und Cecropia ist das 
hintere Carpell ganz geschwunden. ®) Diese Reduction lásst sich hier 
schrittweise verfolgen und ist um so mehr evident, als das hintere 
Carpell zuweilen (so bei Artocarpus, Ficus, Ulmus)^ offenbar ata- 
vistisch, vollkommeu ausgebildet werden und dann der Fruciitknoten 
2fácherig und 2eiig werden kann. Wenn dann in eineni so reducirten 
Fruchtknoten das Ovulum verfrttht, die Carpelle verspátet sich bilden, 
ersteres anfangs aus dem Achsenscheitel statt aus der noch nicht 
existirenden Ventralnath des Carpells, so giebt sich auch hierin eine 
weitestgehende Abweichung vom ursprtlngliclien normalen Verhalten 
kuud, die analog ist der Ausnahme vom Verhalten aller anderen 
Pteridophyten, welche die Entwickelung des Sporophylls von Sela- 
gifieUa darbietet.. 



leh hábe schon auf Seite 4 den Grund angegeben, warum die 
Sporangien, Pollensácke, Ovula, stets Produkte der Blátter sind und 
sein miissen. Da ich fiírchte, dass die kurze Andeutung dera allge- 



^) EicHLKR Blutheudiagrarame 11. p. 55. adn. 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Srhrift ňber diV -Placř»nten der Angiospermen. 21 

meiueu Verstandniss nicht geniigen wird, so scheint es angezeigt, 
aaf diesen gewichtigen Punkt n&ber einzugehen. 

Es galt seit Langem fQr ausgemacht, dass die zweite, embryonale 
Generation der Pteridophyten (der Sporophyt) aus der zweiteu, embryo- 
Balen Genei-ation der niedriger stehenden Bryophyten sich entwíckelt 
hat (wi e, blieb vorlaufig zweifelhaft), und dass diese Generation von der 
ersten, geschleclitlichen Generation (dein Gametophyten) von allem 
Anfang an ganzlích verschieden war ; daher ich. den Wechsel beider 
Generationen alsantithetischen Generationswechsel ^^J von dem h o- 
mologen der Thallophyten uuterschieden hábe, welche Benennung 
▼on BowKR a. A. acceptirt wurde. 

Dagegen hat sich in jttngster Zeit mehrfach das Bestreben kund 
gegeben, *') die beiden Wechselgenerationen der Pteridophyten als 
homolog anzusehen und diese letzteren nicht von den Moosen, sondem 
direct von unbekannten Algen mit liomologem Generationswechsel 
abzuleiten. ^^) 

"•) Ueber die verschiedenen Fonnen und die Bedeutung des Generatíons- 
wecbaels der Pflanzeii. SitzungBber. d. k. bAhm. Ges. d. Wiss. 6. M&rz 1874. 

") leh erwfthne nur: D H. Scott. I^esent positioD of morpbological bo- 
ttnj 1896. — W. H. Lano. On apogamy and the development of sporangia npon 
fern prothalli. Thilos Transact }Hm. — Die genannten engiischen Autoren be- 
raíen sich insbesondere auf die Erschoinungen der Apogamie und Aposporie, um 
die Homologie beider fíeneratíonen nachzuweisen oder doch sehr wahrBcheinlich 
za machen. Darauf hat schon Bower in einer Zuschrift an die Botan. Sectíon der 
Brit AsBOciation 189H geantwortet, und ich stímme ihm darin voUkommen bei, 
dass die Apogamie und Aposporie, so interessant sie sind, filr oder wider den 
iDtithetíschen Generationswechsel nicht das geringste l)eweiseii k5nnen (so wenig 
vie die Bildung ron Protonema aus dem zerschnittenen Stíel einer Mooskapsel) 
In der Apogamie und Aposporie wird nnr die Fortpflanzung mittels £i oder 
Spore durch Tegetatire Sproasung ersetzt, wodurch die beiden Generationen in 
eíne zusanimengezogen erscheinen. Das kdnnte aber ebenso gut homologe wie 
tntithetísche Generationen betre£fen. Besonders ist zu bemerken, dass hierbei 
wenigstens die Fortpflanzungsorgane (Archegonien, Sporangieni rediicirt oder 
gioz unterdrůckt, 6fter auch grdssere fintwickelungsabschnitte gleichsam ttber- 
spruogen werden. So sind Sporanginm, Sporen/Prothaliium, Geschlechtsorgane aus 
dem Entwickelnngskreise eliminirt, wenn auf dem SporophyU von ItoBe^ (nach 
Gorbkl) statt des Sporangiums áposporísch und apogam wieder ein Sporophyt 
'Adfentivspross) erscheint Mit Ueberspringen des vegetativen Sporophyten er- 
ftcheinen nach Lávo auf gewissen Famprothallien sogar Sporangien, auch isolirte 
Wurzeln i Das beweist aber durchaus nicht, dass der Gametophyt jemals normaler 
Weise Famsporangien oder Wurzeln gebildet h&tte. 

'*) PoTONié (Die Metamorphose der Pflanzen im Lichte palaeontologischer 
Tbatsachen 1898) wUl sogar die Fame von hoherstehendeii; oosporen Fi^caceen her- 



Digitized by 



Google 



22 III. L. J. Čelakovský: 

Dass diese neuesten Bemtihungen auf einem Irrwege sich be- 
finden, lásst sich aber leicht nachweísen. Der Embryo der Pterido- 
phyten ist dem der Moose sicher homolog, da beide durch den gleichen 
Befruchtungsakt aus der Centralzelle desselbeii W(Mhlichen Geschlechts- 
organs (Archegons) entstehen uad durch die gleichen Zelltheiluugen 
in Quadranten und Octanten zerfallen, sowie sich auch sonst comparativ 
manche Uebereinstiinmung in den Varianteu (Typen) der Embryen beider 
Hauptabtheilungen nachweisen liisst. Die Archegonieu, mit dem charak- 
teristischen, vielzoUigen Halse und einer bis mehreren Halskanalzellen, 
und die vielzelligen Antheridien mit steriler Hiillschicht, mit den je 
ein schraubig gewundenes Spermatozoid erzeugenden Innenzellen, sind 
beiderseits wesentlich gleich geimut, koinineu dagegen nirgends bei 
den Algen in dieser Weise vor. Daher ist der Schluss ganz gerecht- 
fertigt, dass die Moose und die Pteridoidiyten einen gemeínsamen Ur- 
sprung aus einem, allerdings von Algen abgeleiteten Vorfahreutypus 
genommen haben. 

Dass dagegen die beideu Wechselgenerationen der Moose und 
Pteridophyten nicht homolog sind, ergiebt sich aus Folgendem. 

Unter den Algen zeigen die Oedogonieen und (hleochaete die 
ungefáhre Stelle an, wo der Sporophyt der Moose seinen Anfang 
ehmen konnte, und Riccia bildet die Bríicke zu den fibrigeu Moosen. 
Die Oospore von Oedogonium theilt sich direct in Schwiirmsporen, 
bei Cóleochaete ist die T h e i 1 u n g v e g e t a t i v, d. h. scheidewandbildend 
geworden, aber alle Zellen werden noch zu Schwármsporen ; bei 
Riccia ist die áussere Schicht des Zellkorpers bereits rein vegetativ, 
d. i. steril, und die Spořen unbeweglich geworden. Bei anderen Moosen 
schreitet das Vegetativwerden weiter fořt, die ganze untere Partie 
wird steril als Seta (und Fuss), in der Kapsel die Columella und 
weitere Wandschichten, der Deckeltheil etc, kurz das sporogene 6e- 
webe (Archespor) wird auf einen bestimmten, relativ kleineren Theil 
des Sporogons eingeschránkt. 

Die Entwickelung des Sporogons mittelst zunehmender Vegetativ- 
werdung und die nahé Beziehung des Sporogons von Riccia za der 
Sporenfi*ucht von Cóleochaete sind so klar und iiberzeugend, dass es 
Wunder nehmen muss, wie ein Forscher, der selbst die Fortpflanzung 
von OedogoniíMH und Cóleochaete aufgeklárt hat, auf den in der Luft 
schwebenden Einfall kommen konnte, die Seta der Mooskapsel sei 



leiten und l&sst das Farnprothallium mitteist einer eigenthamlichen Hypotheie 
neu erstehen. 



Digitized by 



Google 



Epilog zii meioer Schrift fiber die Placenten der Aogiospermen. 23 

ein verkiiramerter, blattlos gewordener Moosstengel. Das zum Beweiae 
desseD von Pringsheim angerufene Experiment mit der zerschnittenen 
Seta beweist DÍchts; es erklárt sich eiofach so, dass die vegetativen 
ÍDoeren, Protonemafáden treibenden Zellen der Seta von ehemaligen 
Sporenzellen (vide Ricciá) herkommen, daher unter Umst&nden gleich 
diesen anszukeimen vermogen. Stáhl hat ja spater gefundeD, dass 
auch innere Zellen der zerschnittenen Kapselwai^d, nicht bloss der 
Seta, in Protonema auswachsen kónnen, womit Pringsheim^s Deutung 
der Thatsache genugsam widerlegt ist. 

SooTT bemerkt, es widerstehe seinem Sinne, eine antithetische, 
in den Entwickelungsgang eingeschobene Generation, wie eine wabre 
Schopfung aus Nichts. aqzunehmen. Erstaunt muss man da fragen: 
ist denn die Sporenfrucht von Coleochade, sind die oogenen Spořen 
TOQ Oedogotnum nichts? Weiter sagt Soott (wie schon Pringsheim), 
die oogenen Spořen von Oedogonium seien von den Schwarmsporen 
der homologen vegetativen Generation nicht verschieden und seien 
nor in Folge Reduction einer solchen Generation unniittelbar von der 
Oospore erzeugt. Dies zugegeben (wiewohl das Letztere nicht ganz 
ausser Frage steht), so ist doch die erste homologe Generation aus der 
Oospore als solche eingegangen und nur eine Sporengeneration 
lurdckgeblieben, welche die Bausteine liefert fOr den Aufbau einer 
neuen antithetischen Generation. Denn auch die neue Generation soli 
and kann nicht aus Nichts entstanden sein. Trotzdem síeht aber Jeder, 
dass schon bei Ooleochaete die Sporenfrucht ein neues Gebilde ist, 
?o!i der vegetativen ungeschlechtlichen, Zoosporen bildenden homologen 
Generation durchaus verschieden. Sie ist antithetisch, trotzdem sie 
aus den bereits vordem da gewesenen Zoosporen besteht, weil sie 
einem ganz anderen Bildungs- resp. Zelltheilungs- 
gesetze folgt al&diebeiden homologen Generationen. Und die Ver- 
schiedenheit steigert sich bei den Moosen noch bedeutend. Wenn man 
bei diesen nach einer ungeschlechtlichen homologen Generation sucht, 
80 ist der Vorkeim, das Protonema eine solche. Dieselbe war, meiner 
Meinnng nach, auf der Algenstufe noch selbstandig und pflanzte sich 
durch bporen (wohl Zoosporen) fořt, aber diese ursprilngliche Art 
der Fortpflanzung ward durch vegetative Sprossung oder Enospung 
ersetzt (Aposporie), wodurch die beiden homologen Generationen in 
eine vereínigt wurden. Der Gametophyt, der ersten, homologen, unge- 
scUechilichen Generation gleichsam aufgepfropft, gelangte iu Folge 
dessen bei den Laubmoosen zu hoherer Differenzirung (in Stengel und 
Blitter). ' 



Digitized by 



Google 



^4 IH. L J. Čelakovský: 

Da nuu die corapliciile embiyonale Generation der Pteridophytett 
sleher homolog ist der einfachen embryonalen Generatíon der Moose, 
so, ist sie ebenfalls antíthetísch und kauu sie eben nur von dieser 
letzteren hergeleitet werden, nicht aber von einer homologen Algen^ 
generation. Es giebt auch keine^ Algenklasse, von der man sie ableiten 
konnte. Zu deu lioheren Fucaceen, an welche wegen der analog en 
Differenzirung einiger Forinen in Stamm und Blatter Potonié gedacht 
hat, haben die Farně uud Pteridophyten iiberhaupt keine wahren, 
hochstens nur acheinbare Bezielmngen. 

Die ersten Pteridophyten (mag man sich deren Ui^sprung mono- 
libyletisch oder polyphyletiscli vorstellen) kíinnen nur von niederen 
Leběrmoosen abstammen, da nur bei diesen der Gametophyt ein 
Thallom ist. Das Sporogon, auš dem der Sporophyt der Pteridophyten 
sich entwickelt hát, musste, wegen der Sporangien (Eusporangien) der 
letzteren, zwisehen dem von Riccia und dem von Marchantia etwa 
inteímediár sein, námlich ohne Elateren wie bei Riccia, aber mit Foss 
und dauerhafter, wenigstens zweischichtiger Sporangien wand wie bei 
Marchantia, 

Es ist aber wahr, dass selbst zwischen den niederen Leběr- 
moosen und d^n einfachsten Pteridophyten (Phylloglossum z. B.) 
eine tiefe, durch keine jetzt lebenden Formen ausgefíillte Kluft be- 
steht, und dass zwischen einer Mooskapsel und dera einfachsten Fam 
oder Bárlapp keine Áhnlichkeit besteht. Es ist jedoch begreiflich, 
dass etwaige zwitterhafte Mittelfornjen zwischen dem quasi parasi- 
tischen Sporogon und einer an selbstiindig vegetirende Jiebensweise 
íingepassten Pflanze nicht langen Bestand haben konnten. Die Áhn- 
lichkeit kommt auch nicht in Betrachť, wo ein reproductives Organ 
in ein vegetatives melamorphosirt erscheint. Welche Áhnlichkeit hat 
z. B. ein normales Staubgefáss mit eínem grttnen, gesagten Blatt, das 
in der vergríinten Bltíthe aus dem Staubgefass . eptstanden ist? Die 
besagte, gcliwer auszufiillende Kluft ist aber wohl der Hauptgrund 
gewesen, weshalb Einíge den Sporophyten eines Farnes lieber vod 
eijier ebenfalls vegetativen Algenptíanze ableiten mochten, weil ďann 
die Schwierigkeit, dje der antithetische Generatiopswechsel mit sich 
bríngt, entfállt. 

Andere setzen sich mit Gleichmutk íiber diese Schwierig- . 
keit hiuWeg, indem sie sagen: die zweite Generatíon der Moose 
hat «icb zur vegetativen Pflanze der Farně mit Sporangien alif.gewissen 
Bláttern entwickelt, das Wie ist uns unbekannt. Kann man srch 



Digitized by 



Google 



Epilog za meiner Sckrífc fiber die PTacenteu der Angiospermeo. 25 

aber eťwas dabei denken? Andere wieder, wie Bower,^^) suchen 
die Eluft mít einer Hypothese zu QberbrtlckeD. leh denke aber, das^ 
es besser ist, statt unsícherer Hypothesen die sicheren Tbi^tsachen 
der Embryologíe zu befragen. 

Vor AUem ist es aber nothíg ím Auge zu behalten, dass am 
Anfange der Phylogeníe der Pterídophyten vou der antithetischeB. 
Generation nichts weíter da war als das Sporogoo, bestehead aus 
dem Kapseitheil (Sporangium) und Fuss (Seta), durch dessen Wieder- 
holung und Umbildnng alle vegetativen Theile : Stamm, Blátter, Wur- 
zeln (die wir aber hier bei Seite lassen wollen) entstanden sein 
mfissen. Ganz neue Orgáne, denen nichts vorausgegangen wáre (wie 
es die vegetativen Blátter in Bowers Hypothese sein sollen), konnteo 
niemals entsteheu.^^) Die hauptsáchlichsten phylogenetischen Vorgánge, 
die scbon Naoeli hervorgehoben, waren diese zwei. 

1. Die Verzweigung des Sporogons, durch welche zu- 
náchst nichts Anderes entstehen konnte, als weítere Sporogone, unter 
einander zusammenhángend in einem complicirteren Ganzen.^'^) 

2. Die vegetative Umbildung der Sporogone verschie- 
dener Verzweigungsgrade, d. h. die Bildung vegetativen Gewebes statt 
iles sporogenen, womit auch eine der neuen vegetativen Function ent- 
sprechende Aenderung in Forin nnd Bau des bisherigen reproductiven 
Organs verbunden war. 

Die náchste Frage ist, was aus dera Sporogon, indem es vege- 
tativ wurde, vor aller Verzweigung entstanden ist. Darauf giebt der 
monokotyle Embryo die běste Antwoil. Der dem Suspensor opponirte, 
von beiden epibasalen Quadranten gebildete Endtheil des Embryo, aus 
dem bei einer Jungermanniacee die Kapsel entsteht, wird bei einer Mo- 
Dokotyledonee zum terminalen Cotyledon. Der- Cotyledon ist abeť, 
trotz álier topologisch-ontogenetischen Spitzfindigkeiten, das erste^ 
Biatt des Émbryonalsprosses. Es eutspricht also der Kapsel 

'') A theory of the strobilus in archegoniate plants. Annals of Bot 
Vm. 1894. 

^*) Hier BÍnd Scott'8 gegen den antitbetischen Generatíonswechsel un- 
zntreílend geríchteteú Worte giit am Platze: „\Ve are not accustomed in natural 
history to see brand-new stmctares appearíng, and when a new organ is to be. 
fonned it is, as every one knows, almost allways fasbioned out of some pre-exi- 
sttng organ.*" Wenn irgend welcbe Orgáne em praeexistirendes Organ voraus- 
setzen, so sind es sicherlicb die Bl&tter, keiue Nebenorgane, wie Haare, DrQsen . 
and sonaUge Effígurationen, sondBrji die Hanptorgane der Pflanze katexocben. 

*"*> Schon bei den Moosen (nnd zwar Laab- und Lebermooien) hat man, 
íreilich als Abnormit&t, verzweigte Sporogone mit 2—3 Kapseln geftinden. 



Digitized by 



Google 



26 in. L. J. ČeJakovský: 

des Sporogons der Cotyledon, das Blatt^®), der Seta 
das hypokotyle Stengelglied. Nennen wir das Blatt sammt 
zugehorigetn Stengelglied ein Sprossglied, so hat sich das vegetativ 
gewordene Sporogon in das ei*ste Sprossglied umgewandelt. 

Auch bei Ceratopteris beobachtete Kny die Eatstehung des 
terminalen Cotyledons aus beiden epibasalen Quadranten. 

Die Verzweigung des Sporogons oder ersten Sprossgliedes ist 
nuD verschieden. Allgemein giebt jedeš sich verzweigende Glied einen 
Theil seiner Korpermasse an das Tochtergiied ab, aber die relative 
Grosse dieses Theils kann verschieden ausfallen. Dort, wo der Coty- 
ledon Tollkoromen terminál entsteht, erfolgt die Verzweigung an sei- 
nem Grunde nur aus einem kleinen Theil der Masse des Sporogons 
und relativ spát; bei Ceratopteris entsteht nach Kny die laterale 
Stammknospe aus einer Zelle spáterer Zellnachkomuienschaft, nachdem 
der terminále Cotyledo schon ziemlich viel- und kleinzellig ge- 
worden ist. 

Der dicotyle Embryo verzweigt sich bekanntlich dichotom, aus 
jedem epibasalen Quadranten erwiichst ein Cotyledonarlappen ; er 
entspricht in diesera Stadium, die vegetative Umbildung weggedacht, 
einem Sporogon mit 2 durch Dichotomie entstandenen Kapseln oder 
Sporangien.*^; 

Bei den meisten Pteridophyten, auch an den voij LErroBB unter- 
suchten Embryen von Ceratopteris^ entsteht der Cotyledon auch nor 
aus dem einen epibasalen Quadranten; den anderen Quadranten 
(2 Octanten) giebt also das Sporogon fttr die weitere Verzweigung 
her. Der Vergleich liegt nahé mit dem Laubmoossporogon, welches, wie 
Kíenitz-Gerlopp ^^) geltend gemacht hat, auch nur aus einem, aber 
weit Uberwiegenden Quadranten die Kapsel aufbaut, w&hrend der an- 
dere, kleine, verkilmmerte Quadrant der Seta zufállt. Nur wird am 
Pteridophyten-Embryo der andere Quadrant nicht unterdrúckt, sondem 
fttr die, hier nothwendige, Verzweigung verwendet Also auch der 



'*) Insbesondere das Sporangium von ÁrUhoeerot mit seiner basipetalen Ent- 
wickelung ist ein Vorbild des Blattes, des termioalen Cotyledons. Lritorb tchon 
hat die Homologie der Mooskapsel mit dem Cotyledon, den er freilich nicht als 
Blatt gelten Hess, ausgosprochen. 

>') KtKNiTz-GsBLOFF bíldet in Bot. Zeitg. 1878 auf Taf. III Fig. 67 nach 
N. J. MOllbb die beginnende Yenwelgang des Sporogons von Diphyieium fo 
liošum ab, die in der That im Kapseltheil, nicht etwa in der Seta stattfindet. 

**) Ueber den genetischen Zosammenbang der Moose mit den Gef&sskrypto- 
gameo nnd Phanerogamen. Bot Zeitg. 1876. 



Digitized by 



Google 



Epilog zu roeiner Schríft ttber die Placenten der Angiospermen. 27 

aos nur einem Quadranten gebildete Cotyledon ist homolog einem 
Sponmgium des Sporogons. 

leh hábe kurzlich gezeigt,^^ dass die Verzweigung eines Sprosses 
nach dem phytostatischen Gesetze in dreifacher Weise stattfinden 
kann: pleuroblastisch (so gewóhnlich), dícboblastiscb oder 
akroblastisch (beides nur selten). Das Sporogon oder das ihm 
homologe vegetative Sprossglied kann sich ebenfalls in dieser dreifachen 
Weise verzweigen, um eiuen Spross zu bilden; nur ist die akroblas- 
tische Verzweigung des Sprossgliedes die gewohnliche, die anderen 
zwei, die nur eine schwáchliche Sprossbildung bedeuten, sind selten, 
iů&í nur im embryonalen Stadium sich ereignend. 

Pleuroblastisch verzweigt sich atifaugs der monocotyle Embryo 
(Fig. 22). In úev Scheide des Cotyledons sprosst aus dem Hypokotyl 
eÍD zweites Sprossglied, wieder mit terminálem Blatt, aus dessen Basis 
(Stengelglied) ein dríttes, was sich noch einige male wiederholen kann, 
bis sich friiher oder spáter ein Achsenvegetationspunkt bildet Bis 
dahm existírt kein vorgebildeter Achsenscheitel, sondern die Achse 
bildet sich nachtráglich aus den Basaltheilen (Stengelgliedern) der 
coasecutíven Sprossglíeder, als ein Sympodiuro, gerade so wie das 
Sjmpodium eiiier pleuroblastischen Wickel oder Schraubel. Zu diesem 
Sympodium sind dann alle Blatter, auch der Cotyledon, lateral, sowie 
die Bliithen einer Wickel zuletzt lateral stehen zu dereu Sympodium. 
Da jedeš Sprossglied das Sporogon wiederholt, so sind auch die folgenden 
Blatter, wie der Cotyledon, die vegetativen Metamorphosen von Spo- 
rangien, die ich als prim&r bezeichne. 

Diese embryonalen Thatsachen bei den Monocotylen, von Flri- 
>CHKR aufgedeckt, von Heoelmaier bestatigt, sind der vulgaren Defínition 
Yon Achse und Blatt hochst unbequera und werden meistens ignorirt. 

Durch dichoblastische Verzweigung des Sprossgliedes entsteht 
nach Hbqblmaikr der Štolo von Pistia^ wobeí jede Dichotomie ein 
Blatt und einen weiter dichotombrenden Dichotomiezweig bildet. 
Auch der Embryo mancher Pteridophyten (z. B. von MarsUia nach 
ÍíDtobb) verzweigt sich zweimal dichotom (Fig. 23). Die erste Dicho- 
tomie ergiebt aus dem einen Quadranten den Cotyledon, die zweite 
xur ersteren senkrechte liefert das zweite Blatt (den zweiten Coty- 
ledon nach LRrTGBB) aus einem dritten Octanten, und die Stammknospe 
aos dem vierten epibasalen Octanten. Der Cotyledonarquadrant und 



'*} Ueber einige dem phytostatíschen Gesetze unterliegende F&lle yon Ver- 
iweigang. Jahrb. £ wiss. Bot. XXXII. 1898. 



Digitized by 



Google 



28 IIL L. J. Čelakovský: 

der Octant des zweiten Blattes sind die zwei ersten Sprossglieder; 
die Stammknospe baut sicb aber nacb dem akroblastischen Typus auf, 
jedeš Segment ihrer Scheitelzelle, falls es jeein Blatt producirt, ist 
ein folgendes Sprossglied. 

Damit kommen wir zu dera akroblastischen Verzweigungstypus 
des Sprossgliedes, durch den der gewohnliche Spross sich entwickelt 
und dem die iibliche Definition des Blattes, als Seitensprossung einer 
vorgebildeten Achse, entlehnt ist. Die wissenschaftliche Auffassung 
erfordert, dass die Bildung dieses Sprosses in eine logische BeziehuDg 
zu dem pleuroblastisch und dichoblastisch sich aufbauenden Sprosse 
gesetzt wird. Das kann nicht dadurch geschehen, dass man die eraten 
Blátter des monocotylen Embryo, sowie die zwei ersten Blátter eines 
Embryo vod MarsUia^ wie Leitgeb es tliat, vom Begrifife des Blattes 
ausschliesst und lediglich fílr Thallomlappen (was sie schliesslich ja 
auch sind) erklárt, sondem dass man den zu eng gefassten Begriff des 
Blattes und der Achse emendirt, resp. erweitert. 

Die akroblastische Verzweigung besteht darin, dass das mfltter- 
liche Glied seinen gríisseren Scheiteltheil dem Tochtergliede 
abgiebt und selbst seitlich unter dem Scheiteltheile weiter wachst Wenn 
sich diese Verzweigung in jedem (nocli unentwickelten, enibryonalen) 
Tochtergliede wiederholt, so entsteht ein ^Vegetationspunkt", unter 
dem die einzelnen Glioder consecutiv seitlich auswachsen. 

Es sei also in einem Embryo die Quadrantenwand, statt senk- 
recht auf der Basalwand, schiefwinklig angesetzt (Fig. 19); aus dem 
kleineren Quadranten (nun Segment) wachse spater der Cotyledon 
hervor, frtiher aber theile sich der gríissere Tochterquadrant ebenso: 
so entsteht ein zweites Glied 2 und ein scheitelstandiges Tochtergiied 
zweiten Grades, aus diesem ein drittes Glied 3 (Fig. 20, 21), kurz 
eine Achse mit segnientirender Scheitelzelle und Segmenten, aus wel- 
chen, wie aus dem ersten kleineren Quadranten, Blátter entspiingen 
und welche also embryonale Sprossglieder bedeuten. In dieser Weise 
verzweigt sich der Embryo der Gymnospermen (wenn wir statt ein- 
zelliger Segmente einer Scheitelzelle ein vielzelliges Scheitelgewebe 
setzen), denn die 2 oder mehreren Cotyled(men entstehen dort seitlich 
unter einem terminalen Vegetationspunkte. 

Im Falle, dass die Segmente einer Scheitelzelle des Kauloms 
die Blátter produciren (wie bei Ceratoptcm nach Kny's elegaater 
Darstellung), sind somit die Anlagen der Sprossglieder als einzelne 
Zellen concret gegeben; doch schwinden deren Grenzlíníen mit den 
weiteren Zelltheilungen. Sie sind von Anfang an unkenntlich, ^o das 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiuer Schrift Ober die Placenten der Augíospermen. 29 

ScbeitelzeUwachsthum durch vielzelligen geschichteten Scheitelbau w- 
setzt worden ist ; doch ist trotzdem die Annahme potentieller Spross- 
gliedanlagen im Achsenscheitel eine Forderung der logíschen Gonse- 
quenz-^). Charakteristisch ist fíir die akroblastische Verzweigung, dass 
du rooDobrachiale (z. B. wickelige oder fáchelartige) Verzweigungs- 
system den entwickeluDgsgeschichtlichen Anscheiu einer Botrys erhált, 
indem ein fortwachsendes Pseudomonopodiuin mit terminálem „Vege- 
tationspunkt" entsteht, unter dera seitlich die Gipfeltheile der con- 
secutiven Componenten des Systems vei-spátet, in akropetaler Folge 
hervorwachsen. Die Componenten eines Starames der Weinrebe, einer 
akroblastischen BIQtbenwickel sind ganze Sprosse, die des Sprosses 
8ind die Sprossglieder, Homologa des Sporogons. 

Die flblichen Begriffe von Blatt und Achse sind einseitig nuř 
vom akroblastíschen Sprosse abstrahirt worden; darům mussten 
Na€bli und Leitqeb den Cotyledonen (auch dem zweiten Blatt von 
Marsilia u. a.) ganz widematurlich den Blattcharakter absprechen, 
wobei die Cotyledonen der Gymnospermen als eine Ausnahme (als 
wahre Blátter) da standen. 

Die Entstehung des akroblastíschen Sprosses aus dem Sporogon 
íresp. Sprossglied) lásst sich aber auch in einer Weise verstehen, 
dereo Princip Bower treffend aufgestellt hat. Bower hat die Ansicht 
wohl begriindet, dass der veutrale Sporangiojihor von Ophioglossum 
nad Botrychium aus einem ventralen Sporangium wic bei Lycopodium 
entstanden ist Das Sporangium erhielt ein lánger anhaltendes Wachs- 
tham in Lange und Breite, dabei zerfiel sein vergróssertes Archespor 
in 2 Reihen zahlreicherer Archespore, indem ein Mittelstreif und 
quere Scheidewánde zwifschen den partiellen Archesporen vegetativ 
worden. So entstand zunachst der Sporangiophor von Ophwglossum 
(Fig. 25), in welchem die so vermehrten einzelnen Sporangien noch 
nicht gesondert sind. Bei Botrychium zweigten nun die Sporangien 
aeitlich aus (Fig. 26., wo von der weiteren Verzweigung der unteren 
Sporangien abgesehen worden), auch ein terminales Sporangium wurde 
als Abschluss des vegetativ gewordenen centralen Trágers gebildet. 
Dieser Tráger ist in Bezug auf den ganzen Sporangiophor n>it late- 
ralen Sporangien ein Monopodium, aber in Bezug auf das ursprting- 
liche Sporangium, aus dem er entstanden, ein Pseudomonopodium, 



^) Delpuio^s Blattstellungslehre lusst auf derselben Anschauung; das Spross- 
glied nennt er aber entgegen dera Spracbgebrauch „Blatt" und das Stengelglied 
»Plijllopodittm> . 



Digitized by 



Google 



•30 ni. L. J. Čelakovaký: 

bestehend aus den Basaltheilen der consecutiven Sporangien. Der Spo- 
rangiophor kann bekanntlich, abuormaler Weise, ganz vegetativ werden, 
als ein ventraler Blattabisclinitt, indem díe Sporangien als Blatt- 
zipfel sich ausbilden. 

Auf analoge Weise lásst Bower den Špross aus dem Sporogon her- 
vorgehen; das Sporangium des Sporogons (sporogonial head) 
(Fig. 24.) lásst er weiter wachsen und sein Archespor in zahlreichere 
Archespore zertheilt werdeii. Bis dahin kann ich Bower folgen, aber 
weiter nicht. Die consequent durchgefuhrte Analogie verlangt, dass aus 
dem sporogonial head mit pailiellen Archesporen (Fig. 25) ein 
axiler Tráger, hier ein Kaulom, mit ebensovielen ausgegliederten pri- 
maren Sporangien (nach Fig. 26) hervorgeht, als partielle Archespore 
vorhanden sind. Die priraáren Sporangien vertreten die Stelle von 
Bláttem, welche auch aus ihnen und als ihr Homologou entstanden zu 
denken sind. So wie námlich die Sporangien des Sporangiophors von 
Batrychium vegetativ zu Blattzipfeln werden k6nn3d, so die Sporangien 
des Kauloms zu ganzen Blattern, entweder zu reih vegetativen Blát- 
tern, wenn sie, einfach oder weiter verzweigt, durchaus vegetativ 
werden, oder zu Sporophyllen, wenn sie, verzweigt, nur theilweise 
vegetativ werden, in gewissen (bei Farneu hochgradigen) Auszwei- 
gungen jedech den sporangialen Charakter bewahren. So ist z. B. 
ein angiospermes Carpell analog gebaut dem Sporangienstande Fig. 26, 
wenn der vegetative Tráger, blattartig verbreitert und steril geendigt, 
an den Randem 2 Reihen Makiosporangien (Ovula) trágt. Wenn der 
ganz analoge ventrale Sporangiophor der Ophioglosseen aus einem 
ventralen blattbitrtigen Sporangium entstanden ist, so muss zug^eben 
werden, dass in gleicher Weise das Carpell aus einem axenbttrtigen 
(primářem Sporangium sich herleitet. Oder wenn der radiare trispo- 
rangísche Sporangiophor von PsUotum dasselbe ventrale Sporangium 
als Erzeuger voraussetzt, so deutet auch das radiáre Sporophyll von 
Equisetum auf ein primáres Sporangium hin, welches z. Th. vegetativ 
geworden und schildformig verbreitert, sein Archespor in eiuen Kreis 
von Archesporen zertheilt hat. 

Nachdem also díe Sporophylle aus primáien Sporangien, die sich 
verzweigt haben, hervorgegangen sind, so ist es begreiflich, dass sie 
auch wieder auf einzelne Sporangien reducirt erscheinen kónnen. 
Solcher Art sind bei einigen Gymnospermen die Staubblátter (blosse 
Pollensacke bei Gnetum) und die Carpelle (blosse Ovula bei Taxa- 
céen und Gnetaceen, sehr deutlich bei Oinkgo), Da ferner der Spross 
durch Verzweigung des Sprossgliedes entstanden ist, so kann er auch 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiuer Schrift ttber die Placenten der Angiospermen. 31 

wieder auf ein einzelnes Sprossglied reducirt werden, wíe das in den 
bekannten BlUthensprossen, die aus einem einzelnen Staubblatt oder 
Garpell (ohne Achsenscheitel daneben) bestehen, bei Gymnospermen 
nnd Angiospermen der Fall ist. Auch ist es nichts Auffalliges, dass 
Bach der Art der Entstehung des Sprosses aus seinen Componenten, 
den Sprossgliedem, ein letztes terminales Sprossglied, das gewohnlich 
im einbryonalen Zustande verbleibt, zumal in BlQthen in ein teimi- 
lales Blatt, Staubblatt oder Garpell, auswachsen und so den Spross 
be^hliessen kann, ebenso wie bei Botrychium der Tráger des Spo- 
nmgiophors mit eioem Sporangium endigt. Nur die nach unvollstan- 
diger Induction abstrahirte Defínitíon desBIattes perhorrescirt termi 
Bale Blatter. 

Bí)wbr's Hypothese beruht dagegeu auf der fatalen Lehre, dass 
die Sporangien Orgáne suigeneris seien, diesich inkeiae vegetativen 
Orgáne, als wie Blatter und Blatttheile umbilden konnen. ^M Wiirde 
der geschátzte Autor, statt die Abnormitáten summarisch abzuurtheilen, 
die abnormalen Metamorphosen der Ovula und Staubblátter einmal 
emstlich studiren, so wQrde er sich Qberzeugen, dass Sporangien 
Ovula und Pollenfacher) allerdings in vegetative, blattaitige Orgáne 
dch umwandeln kónnen. 

Es genClgt fibrigens der Vergleich des Embryo eines Mooses 
mit dem einer Gefásspflanze zum Beweise, dass dieselben zwei Qua- 
dranten, die im Sporogon die Kapsel und das Archespor bilden, im 
Embryo der Gefásspflanze nur vegetatíves Gewebe erzeugen, nur als 
vegetative Blatter und Stengelglieder sich ausbilden. '^) 



") Doch aber lásst auch er die vegeUtíve Achse des „Strobilus**, die nach Aus* 
zweigung der Sporophylle und ihrer Archespore als deren Tráger úbrigbleibt, aus 
dem iporogonial head (also Sporangium) entstehen! 

*^ Um nicht znzugeben, was so offenbar daliegt, dass aus einem fentralen Spo- 
raogiumein TegetatiTes Biattsegment bei den Ophioglosseen geworden ist, 
erkl&rt Bower sogar auch deren Sporangiophor fttr ein Organ sui generis! Siatt 
iie Bl&iter von den ant&nglich allein mdglichcn Sporangien abzuleiten, wie auch die 
Analogie mit dem Sporangiophor der Ophioglosseen es fordert, l^st sie Bower^s 
Hjpothese ohne allen zureichenden Grund ganz nen auf dem in die L&nge 
vtchsenden Sporogon herforsprossen : die ersten sterilen Bl&tter aus der Seta, 
te Sporophylle aus dem Kapseltheil. Er motívirt seine phylogenetische Ansicht 
Bit der áhnlichen ontogenetíschen Entstehung der Bl&tter aus der Achse. Aber 
tie Ontogouie soli erst umgekehrt comparativ-phylogenetisch aufgekl&rt werden. 
Was die supponirte BetheHignng der Seta an der Blattbildung bctrifrt, so lehrt 
im Gegentheil die Embryologie. dass schon die ersten sterilen Blfttter, wie selbst 
tíe Cotyledonen, aus den dem Kapseltheil cntsprechendeu zwei Quadranten hervor- 
fcbtn. ~ Die Sporophylle sollen die partielleu Archespore im sporogonial head 



Digitized by 



Google 



32 HL L. J, Celakovskf : 

Die Entwickelung der embryonalen Generation der Metaphyten 
(Gefásspflanzen) aus dem Moossporogon ist also nur so denkbar, dass 
alle ihre Glieder, die vegetativcn wie die reproduktiveu, durch Wieder- 
holung desselben Grundorgans, eben des Sporogons, in verschíedeneD 
Verzweigungsgiaden und in verschiedenen, den besonderen Functionen 
entspreclienden Aus- und Umbildungen (Metainorphosen) eutstanden 
sind. Unverzweigt und in der primaren Verzweiguug ist das Sporogon 
zuno Sprossglied geworden, dessen Blatt aus dem Sporangium, dessen 
Stengelglied aus dem Sporogonstiel oder der Seta vegetativ umgebildet 
ist. Durch die im Bhttt oder primaren Sporangium stattfindende se- 
cundáre Verzweigung entstanden in gleicher Weise die Blattglieder 
(Segmente, Blattzipfel, secundáre Sporangien), welche von den Spross- 
gliedern nur durch den Verzweigungsrang verschieden sind. Spross- 
glieder und Blattglieder sind nur Wiederholungen desselben Grund- 
organs, des Sporogons. Die ScHULTz-ScHULTZKusxEiN^sche Anaphytosen- 
lehre, in ihrer AusMhrung zwar sehr mangelhaft und unkritisch, enthált 
den richtigen Gedanken, dass die enibryonale Generation der Meta- 
phyten durch Wiederholung desselben moi phologischen Eleinents, 
welches eínfacher ist als Blátter, Stengel, Wurzeln und sie zusammen- 
setzt, sich aufbaut. Schultz nannte dieses ihm nur nebelhaft vor- 
schwebende Elementarorgan, welches wir nun als homolog dem Spo- 
rogon erkannt huben, ein Anaphyton, und mankann diesen Collectiv- 
namen fiir Sprossglied und Blattglied beibelialten. Die Theorie des 
antithetischen Generationswechsels ftihrt also zur Anaphytosen- 
lehre in deren wissenschaftlich begriindeten Form. 

Aus Allem ergiebt sloh aber als wichtigste Eťkenntniss, dass 
ein Sporangium (Pollenfach, Ovulum) nur e n t w é d e r (selten, 
bei Gymnospermen^-*) selbst blattwerthig sein, oder als 
BJattglied auf einem Sporophyll entspringen 
k a n n. Das Kaulom, aus den sterilen Stengelglíedern aller Spross- 

ím Entsteheo mít sich tilhreu und auf skh zu Sporaiigien gestalten. Das vare 
denkbar bei einem Lycopodiumy oder selbst Etjuisetvm, aber unmOglich bei einem 
▼ielferzweigteu Farnblatt, welchts Ilunderte und Tauscnde von Sporangien trftgt 
In diesen Punkten liegeu die Schwáchen der Hypotbese, welcbe nur der Irrlehre 
▼on den 8porangien sui generis zuzuschreiben siud. 

^^) SamenknospeU) die ganzen Bláttern homolog wftren (prim&re Sporangien. 
Qyularblátter) kónuen nur bei solchen Gymnospermen vorkommen, die keine 
yeg^etativen Carpelle besitzen/ wie die Taxaceen. (Was Kichlkr bei den Podo- 
earpeen far Carpelle hielt, sind keinc solchen, sondern Deckblátter wie die Deek- 
scbuppen in den Zapťen der Abietineeu). Bei den Angiospermen, welche siets 
Ait vegetatiTen, den Fruchtknoten - bildeuden Carpellen versehen sind, kónnen 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Schríft Uber die Placenten der Angiospermen. 33 

glieder bestehend, kann keia Sporangium erzeugen. Etwas auderes 
ist es mit dem Vegetationspuiikt des Sprosses oder dem „Achsen- 
scheitel". Es wird jetzt (nach Fig. *>5, 26) noch deutlicher, dass 
der Achsenscheitel noch kein Kaulom ist, vielmehr ein Thallom, 
in dem Achse und Blátter, sammt deren potentiellen Archesporen, 
noch nicht gesondert sind (etwa so wie im Thallus der meisten 
froodosen Jungermanniaceen, wáhrend bei Blasia die Trennung bereits 
deutlich stattfindet). Wenn dann ein secundiiťes (blattburtiges) Spo- 
raogiam so frubzeitig sich zu bilden anfilngt, dass die Basis seines 
Sporopliylls oder Carpells, auf welchem es entstehen solíte, aus dem 
Achsenscheitel noch nicht hervorgetreten ist, so muss es, von dem 
noch nicht voUig ausgegliederten Sporophyll getrennt, diroct aus dem 
Achsenscheitel hervorgehen (Selaffindla), Wenn dann die Blflthe mit 
einem solchen Carpell oder mit einem Kreise von 2 bis mehr solchen 
Carpellen, von denen nur eines íertil ist, abschliesst, so wird das 
{rahzeitig angelegte secundáre Sporangium (Ovulum) aus dem ganzen 
kleinen Rest des Achsenscheitels hervorwachsen, mehr weniger ter- 
minál zuř Bliithenachse, ohne deswegen selbbt axil oder iiberhaupt 
achsenbůrtig zu sein, weshalb es in manchcn Fállen von der nach- 
tráglich sich erhebenden Carpellhasis niitgelioben und vom Achsen- 
scheitel weit entfemt werden kann (wie bei den Gramineen, Moraceen 
nnd Cannabineen). 



Erkiarung der Tafel. 

Fig. 1. Sporophylle bildender Achsenscheitel von Lycopodium, etwas 
schematisch. 

n 2. Desgl. von Selagindla. Die Grenze zwischen der Achse und 
den Bláttern sowie der blattbildenden Schicht des Achsen- 
scheitels ist schattirt. 

» 3. Anlage eines einzelnen Carpells; a der Achsenscheitel. 



die Orala nur Prodakte dieser Carpelle scin. Die Ovula an einer freien Central- 
pUcenta (z B. bei den Primnlaceen) konnen keine Ovularblátter sein, wogegen 
schon ihre basipetale Anlage streitet. Weitere Beweisc tiudet man in meinen 
Abtiandlungen tiber die morphologische Bedeutung der Sameuknospen und ilber 
die Placenten. Ebensoweni^ ist ein terminál zuř Achse erzeugtes Ovulum ein 
lerminales Ovularblatt, welches sowohl durch (\\^ nicht seltene fernere Ver- 
schiebung als auch durch comparative GrQnde widerlegt wird. 

I^Utlieinatiscli-iiaturwtMenschafUiclie Claau. 1889. 3 



Digitized by 



Google 



34 lU. L. J- OelakoYský: 

Fig. 4. Weit^res Stadium desselben, der Achseuscheitel ist auf- 

gebraucht. 
, 5. Noch álteres Stadium; die Samenanlage gebildet. 
, 6. Junge Carpellanlage; aus dem Achsenscheitel erwáchst das 

Ovulum 0. 
„ 7. Álteres Stadium; das Ovulum bereits auf die Veutralsutur 

des Curi)ells emporgehoben. 
„ 8. Junge weibliche Bluthe von Cannabis nach Zinger (Taf. VII 

Fig. 18); pj>.j Perigonblatter, CjC. Carpelle, zu einem Iliugwall 

vereinigt, o Anlage des Ovulum. 
„ 9, 10. Zwei jttngste Stadien derselben Bltitlie im Liingsschnitt nach 

ZiNGEu (Taf. VIII Fig. 16, 17), ohne das Zellnetz und nach 

eigener Interpretation. Buchstaben wic friiher. 
„ 11. Kntwickelter Fruchtknoten von Cawnaéiíř im Lángsschnitt, nach 

eigener AuflFassung. 
„ 12. Desgl. nach Zingers Interpretation; i Interuodiura zwischen 

c^ und C.J. 
„ 13. Uuterstandiger Fruchtknoten mit innen getrennten Carpellen. 
„ 14. Abnormaler Fruchtknoten von Motas\ beide Carpelle c\ c, 

fruchtbar, das schwáchlicliere i normál sterile) liings der Ven- 

tralnaht des kriiftigeren Carpells verschoben. 
„ 15. Zweifácheriger Fruchtknoten, von 2 gleichen Carpellen ge- 
bildet. 

In den Fig. 3—15 ist der axile Theil schattirt; was hell ist 

ist carpellár. 
„ 16. Querschnitt durch ein 2facheriges Pistill, dessen hinteres Fach 

(Carpell) steril, klein; im vorderen ein grundstándiges 

Ovulum o. 
» 17. Querschnitt durch ein einfácheriges, doch bicarpelláres Pistill 

mit temiinalem grundstandigen Ovulum o, das vordere Carpell 

fertil angenommen, schematisch. 
„18. Blttthenspross von Thesivm^ mit emporgenommenem Deckblatt 6. 
« 19, 20, 21. Achsenscheitel eines akrobhistischen Sprosses ; I, 2, 3, 

Sprossglieder, 6j, b.^, b.^ deren Bliitter, t das terminále em- 

bryonale Glied (Scheitelzelle). 
„ 22. Monocotyler Embryo, schematisch; 1 erstes Sprossglied mit 

terminálem Cotyledon c; 2, 3, 4 nachfolgende Sprossglieder. 

Die schattirteu Basaltheile (Stengelglieder) der Sprossglieder 

bilden die embryonale Achse. 
„ iS. Oberansicht der e|>ibasalen Halíte eines Faniembryo, sche- 



Digitized by 



Google 



Epilog zu meiner Schrift ttber die Placenten der Angiobpermeu. 35 

matisch. 1, 2 die den Cotyledon c erzeugenden Octanten, 
3 Octant mit dem zweiten Blatt 6^, 4 die akroblastische Stamm- 
kiiospe bildender Octant mit den Bláttern 63, 6^, 6^, 
.24. Sporogon oder auch gestieltes Sporangium. 

25. Sporangiophor von Ophioglossum, nach Bowbii aus einem veu- 
traleu Sporangium hervorgegangen ; auch Prototyp eines Achsen- 
scheitels mit potentiellen noch unausgegliederteii Archesporen, 
aus einem Sporogon Fig. 24 oder Sprossglied analog ent- 
standen. 

26. Ventraler Sporangiophor von Botrychium, auch Pí otutyp eines 
Sprosses, dessen Acháe primáře Sporangien (auch ein termi- 
nales), Homologa von Bláttern, die in einem Achsenscheitel 
Fig. 25 angelegt waren, ausgegliedert hat. 



->-í3-$frO— 



^rvň^f^ «ie kdo. bdhm. GeselUchaft der WÍMeiucbaften. — Oruck von Dr. Ed. Gtéf^r in ^rag. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



L.Celakovský: Placenten derAngiospermen. 



Ov 





/J 



ty 




li 



6 



'^ ar 







10 




^•íberdk:"^:! V":-.'je;ít::;scl. ;i \Vv.v:-'G^h:*i ■.':!:;■;:■ '■ 'iR-^^r.-í-Ti.ux- : 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



IV. 

Pásmo IX. — Březenské — 

OrřldLovélio "citTreirvL tt Fooliří- 
Sepsal ČMék Zahálkm. 

{8 obrazci 66. ai 69.) 
(Předloženo dne 18. ledna 1899.) 



Jedno z nejzajimavéjšich pásem českého křídového útvaru jest 
pásmo IX. &ili Březenské. Jeho veliké změny faciové, značná moc- 
Q06t, bohatost skamenělin a rozmanitý jejich ráz růzností facií pod- 
míněný, činí pásmo to zvláňté poutavým. Pro velké změny jeho fa- 
ciové mění vlastnosti své z Polomených Hor přes Řipsko do Poohří 
takovou měrou, že nelze zjistiti totožnost pásma toho, porovnáváme-li 
je na vzdálenějších místech ku př. v Eokoříně a v Březně. Tu třeba 
pásmo to stopovati z jednoho kraje do druhého v blízkých od sebe 
^álenostech, pozorovati jeho ponenáhlé změny petrografické a palae- 
oBtologické a ustavičně na zřeteli míti jeho základ i patro. Tímto 
zpflsobem provedena studia naSe o všech pásmech křídového útvaru 
i Polomených Hor přes Řipsko až do Poohří a výsledky, jichž jsme 
iatíSá mnohaletým studiem v malém poměrně terrainu vzbudí jistě 
poxomost přátel geologie, nebof v terrainu tom nalézají se až na Ghlo- 
aecké vrstvy veškery typické vrstvy českého útvaru křidového, jež 
geologům zavdaly podnět ku sestavení stratigrafického pořádku jejich. 
Koho by ku př. nepřekvapilo, dokážem-li dnes, že větóí díl Jizerských 
vrstev a sice Hl^sebské vložky + Druhý kvádr Kokořínský + Tri- 
goniové vrstvy + Bryozoické vrstvy jsou co do stáří totožný s Bře- 
xengkými vrstvami v Poohří? Jmenované vrstvy Jizerské Čili pásmo 
K., stopovány z ústředí Polomených Hor od Vidími a Kokořína přes 
Řipskou vysočinu do Poohří až k Postoloprtfim, přechází do typických 
Břeienských vrstev, majících všude za základ pásmo VIII. - Ptvý 

Tř. Batkeauticko.pfiroduvédecki. It99. 1 



Digitized by 



Google 



2 IV. f!euék Zahálka: 

kvádr Kokořínský — a za patro jedno a totéž typické pásmo X. 
Teplické. Koho by nepřekvapilo, dokážem-li v této studii, že pásmo 
Teplické — X. neleží nikde pod pásmem Březenským — IX., jak se 
až posud za to mělo, nýbrž vždy nad Březenským? Tuté pravdu vy- 
slovil sice poprvé znamenitý badatel v oboru českého útvaru křido- 
vého Reuss již r. 1844., odvolal ji však později (1867.). Po něm Ro- 
MiNGBR r. 1847. přehlédnuv dislokací, hojných v okolí hory Ranné 
u Lenešic a určiv omylem pásmo VIII. (prvý kvádr Kokořínský) u Le- 
neSické cihelny jako pásmo Planru (X. — Teplické), soudil, že pásmo 
Březenské (IX.) mladší jest, nežli Teplické — X. Omyl Romingerem 
vyslovený opětován u všech geologů pozdějších: u Gombela (1868), 
SohlOnbacha (1868), Krejčího (1870), Frice (1895) i u mne (v pracích 
starších). Nebylo povšimnuto aneb nebylo nalezeno lokalit, kde bez- 
prostředně obě pásma, Březenské (IX.) i Teplické ÍX.) v holých strá- 
ních ve styku jsou, kde nejsou porušeny dislokacemi ve svém přiro- 
zeném pořádku. Proto nemohu pochopiti, jak mohl Reuss (1867) na 
náhled Romingerův přistoupiti, on, jenž viděl v holé stráni Oharecké 
u Volenic typické Teplické pásmo (X.) na typickém Březenském pásmu 
řlX ) bezprostředně spočívati. 

Uvádíme několik profilů z Poohří, kde bezprostředně pásmo Te- 
plické (X.) na Březenském (IX.) spočívá a vysvětlíme omyly předcho- 
zích geologů. Kde se u geologů v prozkoumaném mnou kraji i jinde 
než v Poohří tvrdí, že tam rovněž Březenské vrstvy (IX.) spočívají 
na Teplických (X.), jako ku př. v obvodu Řipské vysočiny aneb v Po- 
lomených Horách, tam způsoben omyl, že byla nejvyšší část Tepli- 
ckého pásma (naše (Xcř. — Zvonivé opuky Inoceramové) považována 
za Březenské pásmo; mimo to bylo přehlednuto ve vysočině Řipské 
pásmo Březenské (IX.) pod Teplickým pásmem fX.) i ta okolnost, že 
za Řipskou vysočinou na pokraji Polomených Hor u Štětí a Mělníka 
počíná se pásmo IX. proměňovati v písčité facie, až se ve facie tyto 
ve středu Polomených Hor úplně promění. 

Poukazuje na své práce o pásmu IX. v okolí Řipu a v Polome- 
ných Horách, přistupuji k popisu pásma IX. v Poohří. 

Rozšířeni pásma IX. 

Pásmo IX. náleží ku nejrozšířenějším pásmům v Poohří. Na 
pravou stranu Ohře jen nepatrně zasahuje. BDavním sídlem jeho jest 
levá strana Poohří od Hostenic u Brozan až k Postoloprtům. Vniknem-li 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. Breienské kridoYého útvaru v Poohří. ';-5 

Z Řipského Polabí do Poohří nálezném poprvé pásmo IX. při jižním 
konci obce Hostenic. Pásmo IX. tvoří zde břeh Oharky od hladiny 
Ohře až ku zahradě Vágnerové. V zahradě samé nálezném již pásmo 
IX. pokryto pásmem X. Dislokací dostaly se vrstvy pásma IX. JZ. od 
Hostenic do větší výSe, takže nad Břežany najdem S|)odní čás' pásma 
II. v nejvyšSí poloze stráně, která jde od Břežan do Žabovřesk. Zá- 
roveň je tu všude přístupno pod pásmem IX. pásmo VUI. jako zá- 
klad pásma IX. 

Jižně od Žabovřesk, u samé hladiny Ohře najdem opět nejvyáš^ 
polohu pásma IX. a na něm spočívá opět pásmo X. 

Od severního konce Strádonic táhne se menší pruh pásma IX. 
al na Lahov u Pátecké myslivny. 

V Pátku nálezném nejvyšší část pásma IX. u samé hladiny Ohře ; 
i zde je pokryto pásmem X. Výše nad hladinu Ohře vystupuje pásmo 
H. v Erystře a u Dolního mlýna v Luhu pod Slavětínem. I zde je 
?§ude pokryto pásmem X. 

Zcela malého rozšíření má pásmo naše z Mělců u Loun až do 
Března. Zde pokryto je na dvou místech a sice na Mělčích a na Bře- 
ženském vrchu vrstvami třetihorními. 

Vjrsoěina mezi Hazemburkem, Třiblicemi a Košticemi vykazuje 
▼Sude na stráních údolních pásmo IX ; na temenech planin jejích jest 
fSak pokryto obyčejně budt samotným pyropovým štěrkem aneb štěr- 
kem pyropovým a diluvialní hlínou. Na levých stráních Koštického 
údolí pásmo IX. hojně na povrch vychází. 

Vysočina mezi Košticemi, Libčevsí a Břvany vykazuje hojné vý- 
chozy pásma IX. Hlavně na stráních Ohareckých od Eoštic přes Vo- 
lenice a Vorasice do Vršovic, rovněž nad Lenešicemi kolem vrchu 
Chlumu a Ranné. Na mnoha místech vidíme tu pásmo IX. pokryto 
pásmem X. ku př.: v Eošticích, Volenicích, v Lenešické cihelně a j. 

O základu pásma IX. 

Totéž pásmo Vlil., které je základem pásma IX. v Polomených 
Horách a v Řipské vysočině, totéž pásmo VIII. je základem pásma IX. 
i v Poohří. Jeho složení petrografické v okolí Budyně souhlasí s oným 
a Roudnice. Nejlépe je přístupno pásmo VIII. od Břežan u Budyně 
až do Žabovřesk, a v těchto místech spočívá na něm pásmo IX. Také 
Q Lenešické cihelny přístupno je pásmo VIII. a i tu na něm spočívá 
pásmo IX. O vlastnostech pásma VIII. v Poohří pojednali jsme již 
▼e zvláštní studii, na kterouž odkazujeme a kde shledáváme, že se od 
pásma IX. velice rozlišuje. 



Digitized by 



Google 



nr. Čenék Zahilka: 



O patru pásma IX. 

Patrem pásma IX. jest jako v Polomených Horách a jako v Řip- 
ské vysočině pásmo X. Pásmo X. IfSi se od pásma IX. dosti po stránce 
petrografické i palaeontologické. Vrstvy pásma X. nejsou tak jilovité 
jako v pásmu IX., mají více vápence a určujem je co vápnité sliny. 
Po stránce palaeontologické se valně líáí od pásma IX. Terebratola 
simi^obosa, Micraster cor testudinarium a breviporus, význačné spongie 
atd. liší pásmo to od pásma IX. dostatečně. V Poohří lze na někte- 
rých místech již proto vésti přesnou hranici mezi pásmem IX. a X., 
poněvadž jest blízko hranice obou pásem vložena do nejvyáSí části 
pásma IX. Goprolithová vrstva; nad tou ve výSi skorém 1 m počíná 
často již pásmo X. Blíže o tom, jakož i o pásmu X. vAbec pojedná- 
váme ve zvláštní studii o pásmu X. v Poohří. 

O nevlastních patrech pásma IX. 

Tam, kde nad pásmem IX. nejsou vyšší vrstvy útvaru křídového 
zachovány, tam mťlže býti patrem i jiný útvar ku př. neogenový. To 
shledáváme na několika místech v Poohří. Zejména uvádím: Mělce 
u Loun, Březenský vrch nad Březnem a okolí Nečich, Týnce a Křtě- 
nova. Jinde zase pyropový štěrk dUuvialní bývá patrem pásma IX. 
Tak jest tomu ponejvíce v krajině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany. 

Vrstvy neogenové tvořící nevlastní patro pásma IX. složeny jsou 
obyčejně z pískovců jemnozmných kaolinických, které se na povrchu 
snadno rozpadávají a splakují. V těchto pískovcích jsou velmi pevné 
a tvrdé lavice křemitých pískovců, které sí^ po rozpadnutí kaolini- 
ckých pískovců na povrchu objeví a v podobě větších neb menších 
balvanů povalují, větrání vzdoinijíce. Takové balvany pískovce kremi- 
tého jsou, jak z předchozích pojednání našich známo, roztroušeny i na 
povrchu starších pásem na protější straně Ohře až na vysočině Pe- 
rncké a rovněž je nalézáme na Elapské vysočině v oboru pyropových 
štěrků; proto soudíme, že i tam někdy vrstvy neogenové rozšířeny 
byly a pozůstalé balvany jsou pozůstatkem jejich. 

E vůli bližšímu poznání těchto vrstev neogenových povšimneme 
si pěkně přístupné stráně vrchu, jenž sluje Mělce při západní straně 
Loun nad nížinou Ohareckou. Po severní straně vrchu máme 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohrí. 

Prolil 90. 

(Obr. 67.) 



Yrchol stráné na Mélcich. 



216 m n. m. 



Pftda písčitá, tmavá 



0*6 m. 



Piákovec jUotfUý šedobílý, velmi jemný, mékký . 2*5 

PUkovec jUavUý žlutý, velmi jemný, mékký .... .1-6 

PUkavec jHovifý bílý, velmi jemný, mékl^ neb ponékud hrubéí 

a kaolinický ... ... -v ^'^ 

Boule piskavce křemitého ieUzUého Mlinitého. Červený neb rezavý, 
y ftedé sliníte hmoté jakožto tmelu vézí broky křemene obalené 
slupkou hnědého neb rezavého limonítu. Místy partie červené jaku 
a červených pískovců permských s šupinkou moskovitu. Místy 
je boule ze dvou i více složena. Boule udržují horizont a vézí 

v pískovci jako jest 7. neb 6 0*6 

PUkovee jUovUý bílý 10 

Pískovec křemitj jemnozmný bílý tu a tam s hrubším zrnkem kře- 
mene. Pevný a tvrdý. Ostře v lavicí pevné vyčnívá . . • . 0*8 až 0*6 
Podobá se pískovcům, jež se povaluji v balvanech ve zdejším 
okolí. 

Pískovec nlovitiy^húfy žlutý až červený 11 

Boule jako 6. Červeň jejich sahá nékdy i do vrstvy 3 0*4 

Pískovec kttoUnický jemnozmný mékký, místy s hrubšími srnky 
křemene, místy jilovitý. Bélavý. Velmi snadno se rozpadává ... 7*6 



KHdovíi *tl^f^^' Pásmo IX, dedý jíl slinitý mokrý. Hojné pramenů z něho 
7try8ki:ge 194*6 m n. m. 

Na Březenském vrchu pokryto je temeno troskami porcelanitu. 
Jsou barvy ponejvíce červené, mezi nimi jsou též strusky a popel. 
Že vznikly tyto horniny vyhořením flecl uhelných a že tím jfly neo- 
geiiové vypáleny až do červena je známo. 

Na Březenském vrchu (viz profil 107. obr. 63.) jsou pod tro- 
sluuni porcelanjaspisu jíly, které bývají považovány za neogenové. 
Stopy skamenělin křídových ani foraminifer ve výplaku jsem nenalezl. 

Neogenové vrstvy jakožto nevlastní patro pásma IX. přístupny 
jsou ve vétSí míře na Malém Vrchu nad Vršovicemi u Loun. Vrch 
ten má dvě kupy vyšší a nižší. (Obr. 68.) Prvá vystupuje do výše 
:9l m n. m., druhá do 280 m. Vrcholky obou kup pokryty jsou 
porcelanjaspisy ponejvíce červenými, tak že se již z velké vzdálenosti 
tenrenají. Na Březenském pásmu IX., které sahá na Malém vrchu asi 
<ío 260 m n. m., spočívají tu pískovce neogenové, do nichž vloženy 
j^a jíly s vrstvičkami hnédého uhlí neb mouru. Je známo, že se vy- 
idádá povstání porcelanjaspisu tím způsobem, že flece hnědouhelné, 
ttložené v jílech, vyhořely a tím vypálily jíly ve hmotu porcelánovitou. 
I^to nalézáme též v oboru porcelanjaspisu hojné škvárů a popelu. 
Zíýímavo je, že proces spalování hnědouhelných vrstev trvá dosud. 
Roku 1896. navštívil jsem v srpnu za deštivého počasí Malý vrch 



Digitized by 



Google 



6 iV. Čenék Zahálka: 

a když odkrýval jsem vrstvy uhelné a mourové na nižší kupé, ucítil 
jsem týž zápach, jaký shledáváme na uhelných hromadách pH uhel- 
ných dolech, kde rozkladem pyritu uhlí se zapaluje. U nékteré vrstvy 
uhelné, která byla slabá a vyhořelá, takže jen popel po ní zbýval, byl 
jíl jen slabě vypálený. Na Malém vrchu jest následující 

Profil 91. 

(Obr. 08. a 69.) 
Vrchol YySží kupy Malého vrchu i'91 m n. m. 



i 1 



13. Porcelanjcupis barvy Červené, fialové, modré, žluté, bílé; se 
ikvárami Černými a rudými a s popelem šedým, rudým a bílým. 
Vše rozházeno. 
12. Pískovec jemnozrnný kaolinický, bělavý. Na povrchu nízj)adlý. 
Chová místy tvrdší pevné křuniU pUknvce bělavé neb žlu- 
tavé; tyto z předešlého vypadnou a po stráni se povalují. 
Místy jsou pískovce hrubší, žluté, místy železité, hojně limo- 
nitem proniknuté, místy osamocené kuličky žlutého pískovce 
na povrchu se objevují, místy kousky limonitu se povalují. 

Vrchol nižší kupy 280 m n. m. 

11. Porcťlanjcupis týž jako nahoře, se škvárami a popelem. Roz- 
metáno po vrcholu nižší kupy. Vybírá se na cesty a pěšiny 

do okolí Loun ... !•() 

10. Popel. Vrstva povstalá vypálením hnědého uhlí . 2 
9. Jil šedý a bělavý do červena, rozdrobený. Málo ohněm vy- 
pálený . , . . O-.í 

8. Popel rudý po spáleném hnědém uhlí s kousky vypáleného 

jílu barvy bílé a červenavé .... 0*2 ^ 

7. Mou*' uhelný tmavohnědý do čema ... 002 * 

Tento mour r. 1896 v letě doutnal v místech, kde odkryt byl. 

6. JU zažloutlý zachovalý o%3 

6. Mour uhelný tmavohnědý do Černá ... 0*03 

1. Jil hnédý zachovalý 0*1 

3. Mour uhelný tmavohnědý do černá .... . . ()*í)4 

2. JU šedý s tenkými vrstvičkami hnědélm uhli zachovalého . :J3l 
1. Pískovec jemnozrnný k olinický bílý 14*5 



Základ: Pásmo IX. křídového ittvaru as 2H0 m n. m 

Velkou mocnost poicelanitu nalézáme na nejvyšší kupě Velkého 
vrchu nad VrSovicemi. (Profil 10 1. Obr. 62.) Velenovský popsal floi-u 
třetihorní z téchto vypálených jílů (ve Zprávách Král. Čes. Spol. Nauk 
1882.) Také na Červeném vrchu, na Černodolském vrchu a jiných 
v okolí Nefcich. 

O pyropovém štěrku diluvialním, jenž pokrývá pásmo IX. v kra- 
jině mezi Kosticemi, Třiblicerai a Břežany pojednali jsme na jiném 
místé. "•) 

*) Rozšířeni pyropových stérkfl v Českém StředohoH. Zprávy Král. Oes. 
Spol. Nauk. 1884. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — fiřezenské — křídového útvaru v Poohří. 7 

Petrografie pásma IX* 

Petrografické poměry pásma IX. v Poohřl nevykazují takovou 
rozmanitost jako v Polomených Horách. Podobají se spíše poměrům, 
jaké jsou přilehlé vysočině Řipské. V Hostenicích, v nejbližším to 
nalezišti v Řipské vysočině, nalézáme vedle slinitých ^VÍA ještě pevnější 
lavice písčitých slínú. Toto první naleziště jest sde zároveň posledním, 
které vykazuje pevné lavice písčitých slínů. Další naleziště pásma IX. 
smérem k Lounům nevykazují žádných pevných pisčitých slínů více. 
Veškery vrstvy pásma IX. stávají se slinitojilovitými. Zřídka přibírá 
uěkterá vrstva zrnka křemenná. Tu vlastnost, kterou jsme shledali 
a yšech pásem původu mořského v Poohří, totiž, že čím dále na zá- 
pad (k Postoloprtům) tím více přibývá jim glaukonitu, tu vlastnost 
mají také některé polohy pásma IX. Přibírají místy tolik glaukonitu, 
že nabývají barvy zelenavé a na vrypu jsou zelené. Pod drobnohledem 
shledáváme též, že tvoří glaukonit hmotu skameuující u jehlic spongií. 
Cím více glaukonitu, tím více jehlic spongií. 

Slinité jíly jsou mastné, nadržiyí vodu a v oboru jejich často 
vytryskují prameny vody. Čerstvě nakopaný jíl nevydrží dlouho v ku- 
sech na povrchu zemském; již po jediném dešti a nastalém na to 
parnu rozpraskávají na povrchu. Po více deštích trhliny se rozšiřují 
i ku středu kusu ve směru vrstevnatosti. V tomto stavu jsou nejspů- 
sobilejší ku vyhledávání skamenělin. Tu se snadno rozloupnou a na 
ložích objeví se dosti zachovalé skameněliny. V čerstvých, mokrých 
jHech kladivo se boří do jílu jako do mýdla a skameněliny těžko se 
dobudou. I velké kusy jílu rozpadnou se během jednoho roku úplně. 
Voda odnáší rozpadlý jíl po stráni snadno dolů. Nahromaděný jíl na 
stráni zvětralý neb splavený stává se po deštích kluzký a sjíždí po 
stráni dolů. Někdy děje se posouvání jílů těch pomalu a prozrazuje 
se na počátku tvořením se trhlin. V oboru čedičových vrchů svalí se 
na jíl čedičový štěrk a tu posouvá se spolu s jílem shora dolů. Tímto 
posouváním ničí se pozemky hospodářů a je známo, že loňského roku 
i obec Klapý pod Hazenburkem z části pobořena posouvajícím se jílem 
spolu se štěrkem čedičovým. V Poohří a v Českém Středohoří vůbec 
jsou úkazy tyto zcela obyčejné, a kde jsou podmínky uvedené, tam 
posouvání jílu a štěrku čedičového po každém trvalém deštivém po- 
časí jest pozorovati. Popsali jsme mnohé úkazy tyto v článcích : „Po- 
souvání ssutin čedičových na Březníku u LibČevsi"^) a „O ssutinách 

') Zprávy o xased. Král. Čes. Spol. Náok. 1884. 



Digitized by 



Google 



g IV. Čenék Z&hálka: 

Čedičových a znělcových v českém Středohoří".^) Nejlépe vzdoruje 
posouvání ssutin les. Kde ten se vykácí v oboru jmenovaných jílů 
aneb ssutin na nich nahromaděných, tam snadno posouvání nastane. 

Slinité jíly obsahují hojně pyritu. Týž je hmotou skameňující. 
Blíže povrchu mění se v límonit a sádrovec. Proto skameněliny často 
z limonitu jsou složeny. 

Zvláštním nerostem v oboini nejvyšších vrstev pásma IX. je sfe- 
rosiderU, Je barvy tmavorudé, hnědé, špinavě žluté, obyčejné dosti 
hlinitý, vrypu žlutého neb hnědého. V kyselině slabé šumí. Bývá ku- 
lovitý, někdy soustředně miskovitý. Na povrchu bývá dosti zvětralý 
a změklý. 

Přehledně sestavme seznam hornin pásma IX.: 

Písčitý slin. 
Glaukonitický slin. 
Glaukonitický vápnitý slíu. 
Pisčitoslinitý jíl. 
Vápnitý jíl. 
SlinUý jíl, 
Glaukonitický slinitý jíl. 

Podáváme tuto petrografický rozbor některých hornin důležitých, 
které se v předchozích pásmech neobjevovaly. 

Pisčitoslinitý jíl ze souvrství IX. 9. profilu 107. z Březenského 
vrchu nad Oharkou. 

Makroskopicky: Měkký kámen, intensivně žlutý, poměrně pe- 
vnější než jiné jíly. Zřídka kde zaleskne se na povrchu šupinka slídy 
muskovitu. Jiné nerosty rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Jíl v prášku žlutě zbarvený poměrné nejvíce 
zastoupen. Vápenec v čirých zrnkách hojný. Křemen též v čirých 
zrnkách hojný. Glaukonit co tráva zelený v nepravidelných zrnkách 
zřídka. Limonit ve hnědých zrakách velmi hojný. Týž větráním zbar- 
vuje horninu žlutě. Vyplňuje i komůrky foraminifer. Foraminifery 
zřídka viděti. 

Vápnitý jíl ze souvrství IX. 2. profilu 101. z Velkého vrchu nad 
Vi-šovicemi. 

Makroskopicky: Měkká hornina šedá s tmavošedými do modra 

») Vesmír. 1890. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvAru v Poohří. 9 

skTrnami. Místy skvrny žluté aneb hnědé od zvětrávajícfch kouskft 
Umonitu. Nerosty jiné nelze v něm rozeznati. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Jíl v prášku Šedém nejvíce zastoupen. Vápenec 
v čirých zrnkách velmi hojný, obyčejně tvoří jehlice spongií, které 
spatřujeme v podéhiých i příčných průřezech. Glaukonit v malých 
zrnkách dosti zastoupen. Tvoří místy jehlice spongií. Limonit hnědý 
je hojný v jemných zrnkách. Větráním zbarvuje okolí své do žlutá. 

SlinUý jíl ze souvrství IX. 2. profilu 98. z Kystry nad Oharkou. 

Makroskopicky: Tmavošedá měkká hornina, v níž nerosty roze- 
znati nelze. Šumí mocně v kyselině. Malý kousek hozen do vody roz- 
padne se během jedné hodiny v bláto. 

Mikroskopicky: Jíl šedý co prášek vyplňuje výbrus v největším 
množství. Tu a tam prosvitávají čirá zrnka vápence. Vápenec skládá 
též jehlice spongií. Pyrit v čeniých jemných zmkách neb čárkách 
hojný. Také vyplňuje komůrky foraminifer. Limonit hnědý v malých 
zmkách vzácný. Rovněž vzácný v malých zrnkách glaukonit, který 
jako vždycky má barvu co tráva zelenou, 

Sliniůý jíl ze souvrství IX. 4. profilu 102. z Poustky nad Hrá- 
deckým potokem u Lenešické cihelny. 

Makroskopicky : Měkká hornina ale poměrně dosti pevná (u po- 
rovnáni s jinými jíly), bělavé šedá s tmavšími šedými do modra skvr- 
nami. Tu a tam je Terebratulina gracilis, foraminífera, tečka neb 
čárka hnědá neb žlutá po limonitu. Jinak nerosty rozeznati nelze. 
Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky : Jíl šedý v prášku vyplňuje průřez. Vápenec v či- 
rých zmkách hojný. Skládá obyčejně jehlice spongií a místy forami- 
nifery. Glaukonit zelený v malých zmkách zřídka. Limonit hnědý 
v jenmých zrnkách hojný. Vyplňuje často komůrky foraminifer. Větrá- 
ním žloutne a zbarvuje okolí do žluta. 

Slinitý jíl ze souvrství IX. 1. profilu 104. nad Poustkou u Lene- 
šické cihelny. 

Makroskopicky : Měkká bělavá hornina, místy slabě zažloutlá neb 
2aáedivělá. Lpí silně na jazyku jako každý jíl. Nerosty pouhým okem 
rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Šedý jíl v prášku vyplňuje průřez. Vápenec 
y čirých zrnkách hojný. Často skládá foraminifery a jehlice spongií. 
Limonit ve hnědých zrnkách hojný. Často vyplňuje komůrky forami- 
nifer. Větráním zbarvige okolí do žluta. Je to jako obyčejně proměna 
2 pyritu. Glaukonit zelený v zrakách vzácný. 



Digitized by 



Google 



l(j IV. čeněk Zahálka: 

Geotektonika pásma IX. 

Geotektonické poméry pásma IX. tvoří součást geotektonických 
poměrů zdejšího křídového útvaru vůbec. Zmiňujeme-li se již u pásma 
IX. o některých poměrech, zejména o dislokacích, činíme tak proto, 
poněvadž znalost jejich má veliký vliv na správné rozřešení stratí- 
grafických poměrů našeho pásma IX. Právě geotektonické poměry 
v oboru krajiny, kde vyvinuto je pásmo IX., byly toho příčinou, že 
stratigrafícká poloha pásma IX. nebyla správně pojata. Tak ku př. 
v Kosticích nalézáme ve vyšší poloze stráně Oharecké pásmo X. (Te- 
plické). V blízkém údolí Koštickém a sice v levé stráni jeho ve mno- 
hem vyšší poloze, nežli u břehů Oharky v Kosticích nalézáme pásmo 
IX. Styk obou pásem přístupný není. Nepřihlížíme li ku geotektonice 
zdejší krajiny, mohli bychom se domnívati, že pásmo IX. čili Bře- 
zenské mladší jest, než-li pásmo X. čili Teplické. Poněvadž ale z ně- 
kolika profilů seznáme, že pásmo X. na pásmu IX. spočívá, třeba po- 
měry výšek pásma IX. a pásma X. u Koštic a v Koštické stráni na 
Vinici vyložiti tak, že jde mezi Košticemi a návrším Vinice u Vunic 
dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., podle níž pásmo IX. nu 
Vinici do větší výše vrženo bylo nežli pásmo X. v Kosticích. 

Tento směr však od JV. ku SZ. jest hlavním směrem zdejších 
ruzsedlin i dislokačních rozsedlin, jak z předchozích našich pojednání 
o pásmech útvaru křídového v Poohří plyne. 

Jiný příklad. Na stráni u Lenešické cihelny blíže Loun (viz 
obr. 55.) nalézáme v právo od cihelny (podle obr. 55.) pásmo VIII. 
a nejspodnější část pásma IX. Skorém v téže výši nadmořské nalé- 
záme v levo od cihelny (podle obr. 55.) nejspodnější polohu pásma X. 
Kdo nemá tušení o dislokacích zdejších, přehledne rozsedlinu dislo- 
kační „r", která bude míti směr od JZ. ku SV. a bude považovati 
při zběžném studiu vrstv) pásma Vlil. po případě i některou nej- 
spodnější vrstvu pásma IX. po pravé straně cihelny a pásmo X. po 
levé straně cihehiy za jeden a týž horizont vrstevní. Poněvadž pak 
v nalezišti „c** nalézají se význačné skamenéliny pásma Teplického X, 
a toto je v nižší poloze nadmořské, nežli pásmo Březenské, IX. v právo 
od cihelny, bude z toho souditi mylně, že pásmo Teplické, X. je starší 
nežli pásmo Březenské, IX. Tak soudil Romingeíi a po něm vsickni 
ostatní geologové. 

Zmíněný směr od JZ. ku SV. jest však druhý hlavní směr roz- 
sedlin zdejšího kraje i rozsedlin dislokačních; právě v okrsku mezi 
Břvany a Lenešickou cihelnou uvedli jsme již celou řadu přístupných 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské ~ křídového ťitvaiu v Poohří. J] 

díslokačních rozsedlin směru od JZ. k SV. a v této práci uvádíme na 
obr. 65. též přístupnou dislokační rozsedlínu „r". mající též směr od 
JZ. ku SV. Také nepřístupná rozsedlina „r", již zobrazili jsme na 
obr. 64, nemůže míti jiný směr nežli od JZ. ku SV. 

O vrstvách pásma IX. 

Pásmo IX. je složeno ve středu Polomených Hor, ku př. u Vi- 
(lími a Kokořína z rozmanitých pískovců, hlavně kvádrových. Cím 
blíže ku Řipské vysočině, tím více ztrácí vrstvy jeho zrn křemenných 
a za to přibývá jim vápence a jílu, tak že u Mělníka a Štétí pře- 
vládají v něm již více písčité sliny. JeSté dále a sice v Řipské vyso- 
čině, převládají v pásmu IX. již slinité jíly a jen skrovně nalézáme 
v něm písčitých slínů. Podobně je tomu v oné části Poohří, která 
přiléhá k Řipské vysočině. U Hostenic, kde poprvé v Poohří s pás- 
mem IX. se shledáváme, přístupen je svrchní oddíl pásma IX. a ten 
má v sobě ještě písčité sliny a nad těmi sliníte jíly. Nedaleko Ho- 
stenic v Břežanech, přístupen jest spodní oddíl pásma IX. a ten ob- 
sahuje slinité jíly. Lze tedy rozeznati v okolí Budyně v pásmu IX. 
tyto vrstvy shora dolů: 

Slinité jíly. 
Písčité sliny. 
Slinité jíly. 

To jest poslední facie pásma IX. s písčitými sliny. Dále odtud 
přes Libochovice k Lounům a Postoloprtům žádných více písčitých 
slínů nenalézáme. Všude od Libochovic až do Postoloprt převládají 
v celém vertikálním postupu vrstev slinité jíly a málo kdy vyskytuje 
se v nich nějaká jiná vrstva než jilovitá. Mezi Libochovicemi a Po- 
stoloprty možno v postupu vrstev pásma IX. s hora dolů rozeznávati 
tyto horizonty: 

5. Slinité jíly místy s lavicí sferosidertíovou (na Březenském vrchu, 
na Velkém vrchu), místy s lavicí Coprolithnvou (KoStice, Volenice, 
Pátek, Poustka u Lenešic), místy není ani tato ani onano (Kystra 
a od Kystry k Slavětínu). 

4. Slinité jíly gastropodové vyšší (Březenský vrch, Velký vrch). 
3. SlinUé jíly glaukonitické (Březenský vrch, Velký vrch). 
2. Slinité jíly gastropodové niéší. Gastropody a mnohé jiné ska- 
meněliny obyčejně z limonitu složené (Lenešická cihelna, Velký vrch). 



Digitized by 



Google 



12 IV. Čeněk Zahálka: 

1. Sliniůé jily s nápadnou Ostreou semiplanou. (Velký vrch, 
Lenešícká cihelna). 

Při takové zrněné pásma IX. nemůžeme srovnávati stáří té které 
vrstvy pásma IX. v Poohrl s tou kterou vrstvou v Polomených horách 
aneb ve Vysočině Řipské. 

Chceme nyní stopovati pásmo IX. z okolí Řipu Poobřím až ku 
Postoloprtům a vyhledávati zvláště takové profily, kde základ aneb 
patro pásma IX. přístupno bude. 

Hosteníce. 

V břehu Oharky pod Hostenickým dvorem přístupny jsou vyšší 
vrstvy pásma IX. Na pásmu IX. spočívá tu pásmo X. Obé pásma 
jsou ve styku v zahradě Josefa Vágnera. Lze tu v obci sestrojiti ná- 
sledující 

Profil 92. 

(Obr. na str. 265. ve „Druhé zprávě o geol. pum. Brozan. výd.'') 

Vrchol stráně nad Hostenicemi. 180 m n. m. 

Omice 0*3 m. 

Diluvium. Zlatnice 1*0 m 

178-7 

X j 4. Vápnitý slin bélavý v pevnějších lavicích ku stavbě se lámající 4*0 | ^ 

c I í*. Visity slin modravý měkký .... 9*6 | ^ 

S j 2. Vápnitý sUn bélavý na povrchu rozdrobený ^'^ ří^ 

g \ 1. Vápnitý slin bélavý v pravé lavici . 0-2 ) ^ 

162 



QO 



C 



7. Slinitý jil šedý a modravý, vlhký 2*0 

Silnice 

6. Pisiitý slin šedý v pevnější lavici 0*2 

."). Slinitý jil modravý, méně šedý, na povrchu v pecky se rozpadá- 
vajicí, vlhký. Má hojně pyritu, který se na povrchu v sádrovec 

9) mění . . a*0 

4. Pisčitý slin šedý v pevné lavici 0*2 

3. Slinitý jil jako 5. Též s hojným sádrovcem 2'0 

2. Fiséitý slin modravý, místy šedý, v pevné lavici 0*2 

1. Slin šedý rozdrobený na povrchu . .0-3 

Hladina Oharky. . 

Nálezisko Hostenické má pro nás tu důležitost, že tu nad pásmem 
IX. bezprostředně nalézáme pásmo X. 
Ve vrstvě IX. 2 jest . 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Acanthoceras dentatocarinatus Róm. sp. 

Aporhais Reussi Gein. 



Digitized by 



Google 



Páamo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 13 

Pectonculus lens Nilss. (zř) 
Lima elongata Sow. (h) 
Avicula glabra Reuss. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Ostrea sp. 

Exogyra lateralis Reuss. 
Parasmilia centralis Mant. 

Ve vrstvě IX. 4. je : 

Aporrhais Beussi 6ein. 
Pectunculus lens Nilss. 
Lima elongata Sow. (h) 
Ostrea sp. 
Exogyra lateralis Reuss. 

Ve vrstvé IX. 5. je : 

Spondylus spinosus Goldf. (zř) 
Ostrea semiplana Sow. (h) 
Ostrea hippopodium Nilss. (h) 

Achilleům rugosum Rom. (b) s přirostlými Foraminiferami 
a Bairdiemi. 

Ve vrstvé IX. 6. je : 

Lima elongata Sow. 
Exogyra lateralis Reuss. 

Břežany. 

Profil 86. 
íObr. na str. 282. ve „Druhé zprávě o geol. pom Hrozan. výš.") 

Již v profilu 86. zmínka byla učiněna o pásmu IX., které tvoří 
patro pásma VIII. nad Břežany u Rudyně. Je tu zachována jen spodní 
část pásma IX. v mocnosti asi 13 m ve způsobe slinitých jílů měk- 
kých, barvy tmavě šedé, modravé. Jíly tyto rozpadávají se na povrchu 
v teninké desky a pak v zem. Obsahují hojně roztroušeného pyritu 
mikroskopického i makroskopického. Poslední od velikosti máku až 
po velikost pěstě. Proměnou pyritu povstává limonit a sádrovec, jenž 
▼Sude na povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy 
— P.ooP.ooPoo (111. 110. 010). Nejvíce je sádrovce mezi desti- 
čkami rozpadlého jílu a pak v trhlinách jeho. Na povrchu jílu tvoří 
se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod povrchem je jíl poněkud 



Digitized by 



Google 



14 IV. Čeněk Zahálka: 

pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký. Vetší skamenéliuy jsou vzácné. 
Hojnější jsou drobné. Otřeme-li jíl kartáče n ve vodé, objeví se na 
povrchu velké množství drobnohledných skamenělin. Nalézají se tu: 

Obratle rybí. 

Nucula [íectinata Sow. 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Ostrea semiplana Sow. 

Bairdia subdeltoídea Miin. sp. (vh) 

Flabellina elliptica Nilss sp. 

Frondicularie rozmanité. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. (h) 

Nodosaria obscura Reuss. (h) 

Zajisté, že Krejčí měl na mysli tyto vrstvy našeho pásma IX. 
co Březenské vrstvy, když psal ve své Geologii na str. 754: „Podobné 
slinité opuky (jako Březenské vrstvy v Březně) v mnohých polohách 
v mastné jíly se měnící, táhnou se podél Oharky nad vyššími oj)u- 
kami (Teplického stupně) až k Budyni." 

Spodní vrstvy pásma IX. táhnou se nad pásmem VIII. v nej- 
vyšší poloze Pooharecké stráně až ku Žabovřeskám, jsouce pokryty 
diluvialním štěrkem prahorním a silurským, místy mimo to diluvialní 
žlutnicí (viz mou geologickou mapu krajiny mezi Čížkovicemi, Lukav- 
cem, Libochovicemi a Budyní. *) Při cestě, která jde ze Žabovfesk 
SSV., je viděti výchoz jílů pásma IX. u 3oty 214 w n m. V ní na- 
lezen též úlomek Ostrei semiplany. Několik kroků nad tímto místem 
nálezném též pyropový štěrk co patro pásma IX. v ornici roztroušený. 

Žabovřesky. 

Týž shnitý jíl pásma IX., který přístupen je bezprostředné pod 
pásmem X. v Hostenicích, v KoSticích, v Kystře a j., ten samý pří- 
stupen je v letech sušších u samé hladiny Ohře, jihozápadně od Ža- 
bovřesk. Tak bylo r. 1885., kdy vyčnívala nad hladinu Ohře 20 em 
mocná část z vrstvy, jejíž pokračování šlo nejen do hloubky, ale i do 
řečiště. Je tu následující 

*) Druhá zpráva o geolog, poměrech Brozaneké výšiny. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. 



Březenskě — křídového útvaru v l*oohrí. 



15 



Profil 93. 



Yrchol kopce pobřežního JZ. od Žabovřesk. 



173 m n. m. 



3. Vápnitý $Un šedobflý pod ornicí . 20 

1 Cesta 

2. Vápnitý »Un šedobílý pevný, na povrchu rozpadlý. Má na rozsed- 
linách vláknitý vápenec. Vrstva tato obsahuje velké množství 



skamenélin 



Pěšina 



8-0 



1. Vápniti/ gUn špatné přístupný, pokrytý s hftry splaveným zvétra- 
iým slínem ft*0 



Pásmo TX. Slinitý jíl tmavošedý do modra s Četnými zrnky pyritu. Vyčníval 

v lete r. 1885 nad hladinu o 0*2 m 

Pokračuje hloubS. Zřídka kdy nad hladinu vystupuje. 

Hladina Ohře r. 1886. {^inAj až o .30 rm vyšší) 167'8 m n. ra. 

V této nejyySSí vrstvě pásma IX. nalezl jsem : 

Bairdia subdeltoidea Můnst. sp. (h) 
Frondícularia Cordai, Reuss. 
Gristellaría rotulata, Lam. sp. (h) 

Pásmo IX. jest spolu s pokrývajícím jej pásmem X. v dislokační 
poloze ku SZ. odtud ležícímu pásmu VIII. v témž břehu Ohře takto : 

Vrchol kopce I78 m n. m. 



II kHžku. 


166 m n 


. m. 


-'^' 








g 1 






'^' 


m -^ 






^ 


s 


•§ -i .• 


Vápnité 




^H 


^ 


3 -M s 




Pásmo X. 


O 


••* 


a MS 

s 5 "S 

*2 © 2 


sliny 




QO 




a ^ 2 






2« 


•o 










• •m 


s ^ 








^ 


šf 


Slinitý jíl 


Pásmo IX 



SZ. 



Hladina Oharkv 157-8 m n. m. 



JV. 



Koštice. 

fObr. 3. ve článku: „Rozšíření pyrop. štérkft v Českem Stredohoří.** 1884. 

a obr. 66, 67.) 

V příkré sténé pobřežní v KoSticích nálezném nejvyšší vrstvy 
pásma IX. tak jako u Žabovřesk u samé hladiny Ohře a opét jsou 
pokryty pásmem X. Je tu 



Digitized by 



Google 



16 IV- Čeněk Zahálka: 

Profil 94. 

Vrchol pobřežní steny. 177'6 m n. m. 

nn„»i*»n« / Žlutntce . iV. až 20 m 

Pásmo X. Vápnitý šHn Šedý t pevných lavicích . . . . ... 90 m 



3. Sltnitý jíl tmavoSedý 10 ) 

2. Slinitý jil coprolithový tmavošedý 8 velkým množstvím ska- I ^ 

menélin ... 0*05 až OM ( 3 

1. Sliniti jil tmavošedý 1-9 | 

Hladina Ohře ! . 163 m n. m. 



1^^ 



Vrstvy slinitého jílu pásma IX. jsou tu bohatý pyritem jako 
u Žabovřesk. Tento se mění v limonit a sádrovec. 

Vrstva IX. 2. mívá někdy na ložích zelený povlak. Zřídka je 
v IX. 2. hrubé zrnko křemene. 

Ve vrstvě coprolithové IX. 2. jsou *) : 

Coprolithy (vh) 

Šupiny, obratle a zuby rybí (vh). 

Ptychodus mamilaris Ag. 

Corax heterodon Reuss. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Beryx oniatus Ag. 

Oxyrhina Mantelli Ag. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz) 

Acteon ovum Duj. (vz) 

Gastrochaena amphisbaena Goldf. (vz) 

Inoceramus sp. 

Úlomky skořápek velkých druhů, bezpochyby od druhu Brongni- 
arti (h) 

Spondylus sp. 

Astarte acuta Renss. 

Nucula sp. 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Ostrea semiplana Sow. (zr) 

Terebratula sp. Malý druh smáčkly, o 7 mm v průměru. 

Terebratulina striatula Mant. 

Terebratulina gracilis Schloth. (vh) 

Rhynchonella Cuvieri D'Orb. 

Bairdie. 



*) Druhá zpráva o geol. pom. Brož. výš. str. 272. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křidoyého útvaru v Poohří. J7 

Phymosoma radiatum Sorig., osten, (yz) 

Micraster? 

Ohromné množství foramínifer. 

Spongie v pyrit a limonit proméněné. 

Někdy objeví se tak ohromné množství drobných skamenělin ve 
trstvé IX. 2., že slinitý jíl co hornina ustupuje stranou a jen co tmel 
^ jeví. Kus takový je pak pevnější a tvrdší, vápenci podobný. Někdy 
se objevují na plochách vrstevnatosti u IXg. zelené povlaky. 

Ve vrstvě IX. 3. jsou četné Fucoidy. 

Ve starších pi*acích svých považoval jsem po příkladu Krbjůího **) 
I PiiCe ^ vrstvy tyto též za Teplické. 

Rbuss®) r. 1844 určoval vrstvu naši IX. I. v nejvyšší části 
násma IX. zcela správně jako svůj Planermergel. Píše: „In dem Piď 
'y^^nergd von Kosstitz, der wie der von Kystra den oberen Schichten 
iieses GebUdes angehórt, findet man 

Terebratula striatula Mant (Terebratulina chrysalis Schl.) 

Terebratula omata Rom. (Terebratulina gracilis Schlot.) 

Ostrea vesicularis Lamk. 

Ostrea lateralis Nilss. 

Ostrea minuta Rom. 

Pecten membranaceus Nilss. 

Pecten arcuatus Sow. ? 

Gervilia solenoides Defr. 

Patella (kleine). 

Frondicularía ovata Rom. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Robulina Comptoni Sow. 

Cytherina subdeltoidea v. Mtinst. 

Kleine Erebscheeren. 

Zahlreiche Fischschuppen von Cycloiden und Ctenoiden. 

Otodus appendiculatus Ag.^ 

Naši vrstvu IX. 2. počítal Reuss ^) ku svému „ UtUerer Pláneru"^ 
dovy: ,Dem Gesteine von Laun^") steht in Beziehung auf die áus* 



*) Studie str. 62. 

') Cephalopoden, Reptnien u. Fische d. bdbm. Kreideform. 

•} Die Kreidegebilde, str. 56. 

•) Die Versteinemngen 11., str. 122. 

'•) Naée pásmo V. 

f>. matlieinaticko-přirodoTédecká. 1890. 



Digitized by 



Google 



18 IV. Čeněk Zahálka: 

sere Beschaffenheít der untere Pláner von Kosstitz am náchsten. Es 
ist ebenfalls ein in dicke Platten zerspaltener dunkelgrauer fester 
Kalkmergel, der mitunter sandig und glaukonitiscb wird. Ausser einer 
wahrhaft erstaunensweithen Menge von Eoprolithen von Macropoma 
Mantellii Ag., von Terebratula gracilis Scbloth . . / 

Reuss^^) uvádí odtud následující seznam skamenělin: 

Gomatula spec. índet 

Randt&felchen von Asterias quinqueloba Gk)ldf. 

Terebraůida omata Rom. 

Ostrea vesiadaris; marginata, minuta?, flabelliformis, lateralis. 

Anomia subradiata, truncata. 

Pecten rarispinus, serratus. 

Nucula truncata Nilss. 

Venericardia corrugata Reuss. 

Lučina circularis Gein. 

Nodosaria Zippei, anntdata, lineolata Lorneiaiia. 

Planularía dentículata Reuss. 

Frondictdaria ovata, angustata, apiculata, invbrsa, crassa, Cor- 
dai, striatula, canaliculata. 

FlabéUina cordata, Schmidtii, mgosa, turgida. 

CrisůéUaria ovalis Reuss. 

Olobigerina cretacea D'Orb. 

Rosaliua moniliformis Reuss. (Anomalina m.) 

Bulimina turoida, variabilís. 

Spirolina {Haplophragmium) irregtdaris, lagenalis. 

Robídina Comptoni Sow. 

Nonionina compressa Rom. 

Teoc^ůtdlaria tricarinata Reuss. (Tritaxin t.) 

Serpula planorbis Gein. 

PoUicipes Bronnii Rom. 

Cytherina subddtoidea, ovata^ parailela, complanata^ elongata, 
asperula. 

Ptychodus mamUlaris, latissimus, triangularis. 

Hybodus affinis Reuss. 

Oaleus pristodonůus^ appendictUatuSy obliquus. 

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ag.?, latus Ag. 

Oxyrhina Mantellii Ag. 

Odontaspis raphiodon Ag. (Lamna) 

*M Di^ Kreidegebilde str. 38. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX — Březenské — křídového útraru t Poohří. 



19 



Sqoaluswirbeln und Stacbeln von Spinax? rotundatuB Reuss. 

Erstaimlicbe Menge Eoprolithen von Macropoma MatUeUii Ag. 

Pycnodus scrobículatus, rhomboidalis, semilunaris, subclavatus? 

Sphaerodus mamillarís, tenuis. 

Gjrrodus angustatus Ag. 

Zablreicbe einzelne Fiscbscbuppen and Knochen. 

Tento znamenitý Reussúy seznam skameněUn z vrstvy IX. 2. 
nesvědčí o tom, že by se vrstva tato měla počítati ku Rbussovu Un- 
terer Plánerkalku v Lounech čili ku našemu pásmu V. Také odpo- 
rují tomu stratigrafické poměry. Pásmo V. v Lounech spočívá na pásmu 
IV. a přísluší mu dle naší stratigrafie jako patro pásmo VL, načež 
následují vyšší nad ním pásma VII., VIII., IX. a X, V Roštících spo- 
řivá vsak naše vrstva IX. 2. a 3. bezprostředně pod pásmem X. Ná- 
leží tedy ku nejvyšším vrstvám pásma IX. v Poohří, jemuž se také po- 
dobá po stránce palaeontologické i petrografícké, jak i jinde uvidíme. 

Také to 'je dAvodem, že pásmo V. v Lounech nelze srovnati 
8 vrstvou IX. 2. v Košticích : Pásmo V. v Lounech je přes 20 m 
mocné a mocnost jeho ve směru ke Eošticflm a Roudnici neubývá 
(viz pojednání naše o pásmu V.) v Košticích jest však vrstva IX. 2., 
kterou Reuss k Lounskému UnterPIánerkalku počítá, jen 10 cm 
mocná. I kdyby Reuss byl mínil svým Unter-Plánerkalkem v Košti- 
fkh vrstvy IX, 2. +3., jež jsou dohromady I* I m mocné, pořád po- 
měry mocností velmi si odporují, nebot vrstvy IX. I. měl již Reuss 
za Pl&nennergel, jak jsme cU^íve uvedli. 

Nemůžeme také počítati ještě vrstvy IX. 2 + 3. ku pásmu X. 
— Teplickému, poněvadž jim chybí význačné skamenéliny pásma toho, 
zejména TerebrahUa semiglohosa^ jež se objevují již v nejnižších vrst- 
vách jeho. 

Určil tedy Reuss vrstvy v pobřežní stráni v Košticích takto: 



Zahálka 


1 R e a 8 8 

1 


X. 


Oberer 


Plftnerkalk. 


IX. 

nejvyéái 


8. 


(Unterer) 


2. 


Unterer 


1. 


Obere Schichten des Plftnermergeis. 



Digitized by 



Google 



20 IV. Genék Zahálka: 

RoMiNGBR ^^) nepovažoval Reussův Plánermergel z okolí Postoloprt 
za starší Reussova Plánerkalku, on představoval si pořádek vrstev 
těchto v přírodě opačně : 

Bakuliten-Thone = Plánermergel von Reuss. 
Pláner, oberer und unterer. 

Následkem toho praví ^^: „Reuss Mhrt unter der Rubrik Oault **) 
noch andere Schichten an, die bei Costiz und an anderen Orten unter 
dem Pláner liegen. Blos bei Oostiz hábe ich diese Lagen gesehen, 
finde aber an ihnen keine andere Áhnlichkeit mit dem Baculiten- 
Schichten, als dass es graue Thone sind wie diese. Ihre Muscheln 
unterscheiden sich gar nicht von denen des gewohnlichen Pláners, von 
dem sie bei Oostiz auch mit aller Miihe sich nicht abgrenzen lassen; 
Seltenheiten konnen hier durchaus nicht in die Waagschale geworfen 
werden und die Unterscheidung dieser Schichten vom Pláner recht- 
fertigen: in diesem Falle wíirden unsere Formationen zu Tausenden 
anschwellen, was ofifenbar der Nátur zuwider ginge." 

Dovoluji si obhájiti starší výroky Rbussovt a vyvrátiti právě 
citovaný posudek Romingbrův následujícím způsobem: 

1. Vzhledem ku větě Romingerové: „Blos bei Costiz hábe ich 
diese Lagen gesehen/ připomínám, že měl Rominger též prohlédnouti 
ostatní náleziska, kde uvádí Reuss Plánermergel pod Plánrem. 

2. Vůči větě: „finde aber an ihnen keine weitere Áhnlichkeit 
mit den Baculiten-Schichten, als dass es gi*aue Thone sind, wie diese', 
uvádím: Rominger připouští podobnost Reussova Plánermerglu v Ko- 
šticích s Bakulitovými vrstvami téže krajiny po stránce petrografické. 

3. Ku větě: „Ihre Muscheln unterscheiden sich gar nicht von 
denen des gewohnlichen Pláners" podotýkám: 

a) Rominger tuto větu nedokázal, neboť neuvádí mušle ani 
z Reussova Plánermerglu ani z Plánerkalku v Košticích. 

b) Srovnáme-li mtišle z Reussova Plánermerglu a z Plánerkalku 
v Košticích u geologů uváděné, shledáváme, že se Rominger mýlil. 

V přehledu, který následuje, jeví se značný rozdíl mezi společ- 
ností mušlí obou pásem Rbussových: 

") Beitrftge, str. 642. 
>>) Tamtéž str. 668. 

^*) Tak nazýval Reuss též 87(y Plánermergel, maje jej ra aequÍTalentní 
francouzským Ganltem. (Versteinerungen, IT. str. 121.) 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — BřezcDské — křidoTého útTaru v Poohří. 



21 



1 Obere Schichten des 


ťl a n e r 


k al k 


■ Plinermergels 


anterer 


oberer 


IX. 1 


IX. 2. 


X. 


(Renss) 


(Renss) 


(Fric) 


Ostarea yesicularis (hip- 


Ostrea vesicularis 


Ostrea vesicularis 


popodium) 






Ostrea (Exog.) latě- 


Ostrea lateralis 


Ostrea lateralis 


ralis 






Ostrea miniita 


Ostrea minuta? 





Pecten membraoaceus 

(Nilss. ?) 

Pecten arcuatus? 

(curvatus ?) 



Geryilia solenoides 



Ostrea marginata 

Ostrea flabelliformis 

(semiplana) 



Ostrea semiplana 
Pecten Nilssoni 
Pecten curvatus 



Pecten rarispinus 
Pecten serratus 

Anomia subradiata 

Anomia truncata 

Nucula truncata 

Yenericardia corrugata 

Lučina circularis 
Gastrocb. amphisb. | g 
Inoceramus sp. j^ 



Isocardia sublunu- 

lata 

Cardita tenuicostata 

Astarte acuta 

Nucula pectinata 

Area Geinitzii 

Area undulata 

Area striatula 

Mytilus Cottae 

Lima Sowerbyi 

Lima elongata 

Lima Hoperi 

Lima granuh&ta 

Lima divaricata 



Digitized by 



Google 



22 IV. Cenék Zahálka: 

Mušle vyskytující se v Reussovu Plánermerglu v Košticích vy- 
skytují se ve všech pásmech našeho útvaru křídového od III. až 
do X. (Ostreu minutu bérem za mládě jiných Ostreí.) 

Dlužno bráti ohled i na jiné skamenéliny nežli mušle. Tu je 
však teprve značný rozdíl mezi vrstvami Reussova Plánermerglu 
a Plánerkalku v Košticích. Nenalézáme v Plánermerglu Kostičkám : 

Terebratulu semiglobosu 
Micraster breviporus 
Holaster planus 
Význačné spongie. 

c) Hledíme-li též k tomu, že Rohinobr počítal naše pásmo V. 
na Bílých Horkách ku Pláuru jako Rbuss a srovnáme nedokonalý se- 
znam jeho skameněliii so skamenélinami Reussova Plánermerglu v Ko- 
šticích v petrograíicky tak podobných vrstvách, pak se ovšem skame- 
néliny ty co do počtu společných druhů poněkud podobají. To nás 
však neklame ; podrobný seznam skamenélin našeho pás. V. na Bílých 
Horkách dosti se liší od onéch v Reussovu Plánermerglu v Košticích. 
Tu padá také na váhu stratigraíická poloha. Ležít Reussův Pláner- 
mergel (IX. v Košticích blízko pod vrstvami s Terebratulou semi- 
globosou (X.), kdežto pásmo V. na Bílých Horkách náleží vrstvám 
daleko starším. Rominoer uvádí na Bílých Horkách: 

Ostrea sulcata a hippopodium. 
Exogyra lateralis. 
Terebratula alata a striatula. 
Terebratula gracilis. 
Oxyrhina angustidens a Mantelli. 
Rychodus decurrens. 
Serpula amphisbaena. 
Scyphia subseriata. 

4. Myslím, že na Romingera proto nečinil Reussúv Plánermergel 
v Košticích dojem takový jako Plánermei^gel u Lenešické cihelny, 
poněvadž tam nenalezl tak význačné Gastropody, Bakulity a j. jako 
jich u velkém množství nalezl u Lenešic. Tu dlužno však připome- 
nouti, že nejsou četné Gastropody a Bakulity obsaženy ve všech 
vrstvách Reussova Plánermerglu (v našem pás. IX.), nýbrž hlavně 
v horizontech gastropodových ; v poměrně nejvyšších vrstvách jak 
u Března tak u Lenešic nenalézáme též žádné nápadné gastropody 
a bakulity iviz tam) jako v Košticích. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — kridoTého ůtraru v Poohří. 23 

Ď. Hlavní příčina, pro kterou nemohl Rominoer uznati Reussúv 
PI&Dermergel v KoSticích byla zajisté ta, 6e dle Somingera leií Reus- 
sk Pl&nermergd v okolí Postdoprt nad Pl&nrem ^^) a tu v KoUicích 
ifl by leíd najednou pod Mánremf Aby tuto nesrovnalost odstranil, 
neusnal bomikqer rkdssúy Píánermergel v Košticích za Pláner- 
"*^M ný^í povaíoval jej za Plánerf Tak učinili po něm vSickni 
ostatní geologové, ba i Rbuss sám, jak jsme na jiném místě v této 
práci uvedli, aniž by byl starSí své důvody vyvrátil. Dokazigem na 
několika místech v Poohří, že leží Reussúv Píánermergel (pásmo IX.) 
pod Rkussovým Plánerkalkem (pásmo X.) a vysvětlujem omyly, pro 
které mohli geologové přigíti na opačné tvrzení. 

Krejčí zmiňuje se z naSich vrstev pásma IX. v Koáticích pouze 
o mtvé koprolithové IX„ kterou ku Teplickým vrstvám čítá slovy : 
Jedno z nejzajímavějších míst jest příkrá pobřežní stěna u Koštic. 
Sacházíť se zde blíže hladiny říční lavice jilovitého slinu 3—4 palce 
mocná, která na spodních plochách, podlé nichž se odlupuje, jest po- 
kryta nesčíslnými foraminiferami, pak malými brachiopody (Terebra- 
talina rigida), rybími koprolithy a žraločími zuby." 

Jak jsme již uvedli, nepovažujem ještě vrstvu tuto za vrstvu 
Teplického pásma (pásma X.) proto, poněvadž tu nenalézáme jeáté 
význačných skamenělin Teplických jako Terebi*atulu semiglobosu, Mi- 
craster breviporus aj. V hojném objevování se Terebratuliny gracilis 
(rigidi) vidíme právě nejvyšší polohu Březenských vrstev (pásma IX.) 
jako a Lenešické cihelny. (Na straně ku Poustce — profil 102. a 103.) 
Ostatně poukazuji též na mé vývody u Rominqera uvedené. Krejčí 
posuzoval tudíž vrstvu pásma IX.— IX^ — právě tak jako Reuss a Ro- 
ikger. 

Frió ^•) popsal vrstvy našeho pásma IX. a X. v Košticích v tomto 
profilu: 

9. Ornice černá. 

8. Žlutá cihlářská hlína, 2 m mocná. 

7. PyropoTý písek. 



11 



«. Rhynchonelloré Trstry. Th 

^. Vrstvy 8 Terebratola semiglobosa. |*3 

4. Opuka 8 obroTským Ammonites peramplus. | ^ 

3. Lavice žlutavé pevné opuky s fakoidy, i m mocná. \<t>. 

i. Pevná slinitá vrstva tenká s Koátickými ploškami. 
1. Šedé opukové sliny (Pl&nermergel) odpovídající co do stáří ě. 6. pro- 
filu Kysterského. 



Ohře. 



*') Beitráge, str. 642 a j. 

*•) Teplické vrstvy, str. 32. Obr. 13. 



Digitized by 



Google 



24 IV. Čenék Zahálka i 

Z vrstvy 2. (naše IX. 2.) z KoStických plošek, uvádí Fwč ^^) 
dle sbírek Musea a dle Reussa: 

Oxyrhina angustidens Reuss. 

Lamna acuminata Ag., subulata Ag., raphiodon Ag. 

Otodns appendiculatus Ag., serratus Ag., semiplicatus v. Míinst. 

Gorax heterodon Reuss. 

Spinax rotundatus Reuss. 

Ptychodus mammillans Ag. 

Acrodus afíinis Reuss., triangularis Gein. 

Hybodus cristatus Ag. 

Pycnodus complanatus Ag., cretaceus Ag., scrobieulatus Reuss. 

Sphaerodus tenuis Reuss. 

Gyrodus mammillaris Ag. 

Enchodus Halocyon Ag. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Terebratulína gracilis Schloth. 

Bairdía depressa Ef., arquata var. faba Reuss, iiiodesta Reuss, 
subdeltoidea v. MQnst. 

Cytheridea laevigata Rom. sp., perforata Rom. sp. 

Gytbere elongata Reuss, serrulata Bosq., nodifera Ef., cuueata 
Ef., gracilis Ef., reticulata Ef., Geioitzi Reuss., ornatissíma Reuss. 

Cytherella asperula Reuss., Múnsterí Róm. sp., ovata Róm. sp. 

PoUicipes glaber Rom., Bronni Róm., Eoschticensis Ef. 

Cidaris Reussi Gein. 

Antedon Fischeri Gein. 

Psolus sp. Poč. 

Nephthya cretacea Poč. 

Nodosaria Zippei Reuss., annulata Reuss., Lonieiana D'Orb. 

Frondicularía angusta Nilss., apiculata Reuss., canalículata Reuss., 
trisulea Nilss.; simplex Reuss., striatula Reuss., tenuis Reuss., inversa 
Reuss., Cordai Reuss. 

Flabellina rugosa D'Orb., elliptica Nilss,, Baudouiniana D'Orb. 

Cristellaria elongata D'Orb., ovalis Reuss., denticulata Reuss., 
rotulata D'Orb. 

Polymorphina glomerata Róm. 

Bulimina Preslii Reuss., Murchisoniana D'Orb., truncata Reuss. 

Textillaría praelonga Reuss. 

Globigerina cretacea D'Orb., marginata Reuss sp. 



»») Tamtéž str. 9. 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 25 

Rotalia umbilicata D'Orb. 
Haphlopbragmium irregulare Róm. sp. 
Tritaxia tricarínata Reuss. 
Ataxopbragmium variabile D'Orb. 
Nonionina compressa Rom. 

Koštické údolí. 

Východní stráň údolní od KoStic přes Vunice, Vunicky, Luko- 
hořany k Solanům tvořena je vebni mocným pásmem IX. Vysoké tyto 
stráné dosahují místy 40 až 60 m výšky nad svým úpatím a v celém 
oboru jejich opakují se pořád sUnité jíly na povrchu šedé, úplně v zem 
rozpadlé, hloubš tmavošedé do modra, velmi měkké, vlhké. Při prvním 
stavu větrání rozpadá se slinitý jíl v teninké destičky a v druhém 
teprve v zem se rozpadne. Všude povaluje se na jílu hojně sádrovce 
a týž i v ložích a v trhlmách je vyloučen. Pyrit všude je hojně roz- 
vířen v jílech těchto a proměňuje se blíže povrchu v sádrovec, v li- 
monit a hořkou sůl. Také skameněliny bývají v něm často z pyritu 
aneb s povlakem pyritovým a proměnou pyritu mění se i tato hmota 
skameňující v sádrovec aneb v limonit. Skameněliny z limonitu pova- 
lují se všude po stráních a jsou význačné pro zdejší pásmo IX. Po 
každém dešti vykvétá na povixhu těchto jílů veliké množství hořké 
soli Y podobě bílé moučky, která co bílý povlak pokrývá í omici z jílů 
téch povstalou. Zdá se, že obec Solany má od hořké této soli své 
jméno. Proto jsou zdejší vody pramenité hořké. Ovocné stromoví ne- 
daří se dobře na těchto stráních a půdách hořkou solí přesycených. 
Někde obalují se kořínky solí tou (inkrustují) a strom předčasně hyne. 
Znám jest větší pramen hořké vody ve Vunicích, náležející Karlu Je- 
línkovi. Je čirá, slabě hořké chuti a usazuje se v ní na povrchu též 
povlak mastný od vodnatého kysličníku železitého. Kotiina po vý- 
chodní straně Vunic, v níž se studna tato nalézá, vyplněna je mocnou 
iemozeml slinitojilovitou, v níž povaluje se pyropový štěrk a jež pro- 
sycena jest hořkou solí. Pod omicí jest slinitý jíl pásma IX. v tenké 
šedé destičky rozpadlý. Voda Vunická je spodní vodou, která za trva- 
lých deštů vystoupí i z půdy na povrch. Užívá se této vody ve zdej- 
ším okolí co vody léčebné. Druhdy v lahvích rozvážena byla i do 
vzdálenějších končin. 

Již A. E. Rbuss^^) zmiňuje se o této vodě následujícím způso- 

*") Die Gegend zwischen Kommotau etc. str. 71. a 72. 



Digitized by 



Google 



26 IV. Čenék Zahálka : 

bem: „Endlich ist noch eines ebenfalls an Sulfaten sehr reichen Mi- 
neralwassers Erwáhnung za thun, dass bei Grosswunitz, nordwestlich 
von Libochowitz, in einem flachen Seitenthale der Eger erst in der 
neuesten Zeit bekannt wurde. Der Boden des eng begrenzten Thal- 
beckens ist gewohnlich feucht und bedeckt sich bei txockener Witte- 
ťung mit einem reichlichen Salzanflug. Die Unterlage bildet der PláDer, 
der aber von einer etwa 3' máchtigen Lage eines schwarzen thonig- 
mergeligen Bodens flberdeckt wird, welcher von Brocken in alleu 
Zersetzungsgraden befindlichen Basaltes nebst Kieselgeschieben und 
Sandsteintriinunern erfttllt ist. Dieses díluviale Gebílde, das ganz ana- 
log zu sein scheint mit den Sahfúhrenden Mergeln von Saidschitz 
und PilUna, ist die Geburtsstatte des Mineralwassers, das gleicb den 
ttbrigen Bitterwássern nicht als ein Queilenguss, sondern als ein Seihe- 
wasser zu betrachten ist, zu welchem der sich zersetzende Basalt und 
die nachbarlichen Kreidegesteine das hauptsáchlichste Materiál lieferu 
mógen. Deshalb ist auch der Gebalt an schwefelsaurem Kalk (12,743 
Gran) ein so bedeutender. Die chemische Analyse weist in 16 Unzen 
153.059 Gran fester Bestandtheile nach, von denen der grosste Theil, 
námlich 144,48 Gr. den schwefelsauňren Salzen angehoren. Unter den- 
selben wird jedoch das Bittersalz (46,825 Gr.) von dem GlauberscUze 
(73,723 Gr.) bedeutend an Meuge Uberboten. Dazu gesellen sich noch 
1,188 Kalisulphat^ 5,696 Natroncarbonat und 5,302 Chlornatrium. Die 
Gegenwart der letzteren unterscheidet auch das Wunitzer Wasser am 
meisten von den Qbrigen Bitterwássern." 

Vinice. 

Stráň a návrSi mezi KoSticemi a Vunicemi v levé stráni KoSti- 
ckébo údolí zasluhuje bližšího povšimnuti pro velkou mocnost pásma 
IX. V celé stráni, ktei*á místy 40 m místy až 50 w výšky dosahuje, 
nalézají se výhradné slinité jíly pásma tohoto aniž by se základu jeho 
bylo dosáhlo. Již u samé silnice, vedoucí z Yunic do Koštic, tedy na 
úpatí Vinic, vidíme v zářezu slinité jíly s hojnými koulemi z limonitu 
a žlutého sádrovce složené, proměnéné to koule pyritové. Někde jsou 
pecky aneb koule bud ze samého sádrovce neb jen z limonitu složené. 
Limonit je úplně zvětralý a rozpadne se ve žlutý prášek neb drobky, 
jakmile jej stlačíme. Podle stráné vzhůru i podle cest, které na vrchol 
Vinice vedou, tytéž slinité jíly nalézáme. V nejvyšší poloze stráné 
vyplavují se deštěm z jílů těchto skameněliny v limonit proměněné. 
Jeli limonit ten pevný a tvrdý, jsou skameněliny zachovalejší. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX — Březenské — křidoYého útvaru v Poohří. 27 

Frič^^ uvádí z vrcholu vrchu Vinic následující seznam skame- 
nélin: 

Goprolith. 

Cyclolepis Agassici Gein. 

Osmeroides (Lewesiensis) Ag. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Acanthoceras dentatocarinatus Róm. 

Placenticeras D'Orbignyanus Gein. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. var binodosus Kom. 

Baculites. 

Voluta Roemeri Gein. 

Dentalium glabrum Gein. 

Dentalium medium Sow. 

Nucula pectinata Sow. 

Pinna decussata Goldf. 

Pecteii Nilssoni Goldf. 

Pecten Dujardinii Róm. 

Ostrea juv. 

Annomia immitans ťr. 

Terebratulina chrysalis Schlott. 

Ventriculites augustatus Róm. S četnými radiolariemi na výbrusech. 

Ventriculites sp. 

Grístellaría rotulata D'Orb. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Flabellina cordata Reuss. 

Trochamina irregularis P. et Jon. 

Thecosphaera spongiaiiim Perner. 

Dictyomitra conulus Perner. 

Dictyomitra multicostata Zíttel. 

Druppula convoluta Perner. 

Stylodictya Haekeli Zittel 

Fric*®) píáe o Březenských vrstvách na Vinici u Vunic: .Te- 
prve na vrcholi vrchu přístupny jsou okraje pevnějSí vi-stvy, která 
dává bélavé, štípatelné desky, v nichž nalezeno mnoho rybích šupin 
a více zkamenělin, význačných pro gastropodovou a sferosideritovou 
n^vu Březenského profilu. Některé druhy, kteréž Rsuss z Vunic 

*•) Březenské Trstry str. 28. 
*«; Tamtéž str. 27. 



Digitized by 



Google 



28 IV. Čenék Zahálka: 

uvádí, pocházejí přímo z místa Vunic, kdež Teplické vrstvy přístupny 
jsou." 

Reuss ^^j uvádí v tabulárním seznamu skameuělin křídového útvaru 
západních Čech, z „Plánerkalku" z Vunic: 

Crania Ignabergensis Retz. 

„Stráň'' u Vuniček. 

Stráň u Vuniček jest přes GO metrů vysoká a složena jest od 
úpatí až ku vrcholu ze samých vrstev pásma IX., aniž by byl při 
úpatí přístupen jich náklad a při vrcholu jich patro. Je zde tedy 
pásmo IX. mocnější než (K) m. Pásmo IX. obsahuje tu slinité jíly, 
dále od povrchu mokré a mastné. Na povrchu jeho povalují se pecky 
pyritové často v limonit proměněné. Též sádrovce je na povrchu hojné. 
Kladivo se do mokrého a mastného jílu boH, tak že lze z ného téžce 
skameněliu dobývati. Na vrcholu Stráně vyskytují se četné skamené- 
liny, obyčejně v limonit proměněné. Zejména je tu: 

Trochus Engelhardti Geiu. [L) 

Cerithium Luschit?ianum Gein. [L| 

Rissoa Reussi Gein. [L) 

Neurčitelné zlomky mušle. 

Ostrea sp. [V] 

Terebratulina chiysalis Schl. [VJ 

Magas Geinitzi Schlónb. [Jádro z L -^ skořápka VJ 

Cidaris sp. [V] 

Rhizopoterion cervicornis Goldf. sp. (vh) [L] 

Ventriculites radiatus Mant. (vh) [L] 

Spongie neurčitelné [L] 

Amorphospongia rugosa Róm. s přirostlými drobnými skameně- 
linami [VJ 

Ve vypláknutém jílu jsou četné: 

Cristellarie [VJ 

Nodosaiie [Vj 

Frondicularie [VJ 

Ostny ježovek. [VJ 

Ve své práci : '-'^ „Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středo- 
hoří" r. 1884., vyznačil jsem na obr. 1., 4. a 5. pod Březenskými 

*^) Zprávy o zašed. Král. Čes. Společnosti Nauk. 
") Die Kreidegebilde str. 142. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 29 

TTStvami Teplické vrstvy. K tomu jsem byl veden jednak pracemi 
KrbjCího, Frice a jiných geologů, kteří všude uváděli Březenské vrstvy 
nad Teplickými, jednak tou okolností, že právě popsané vrstvy Bře- 
lenské (pásmo IX.) v údolí od Koštic k Vunicflm vyšší niveau zaují- 
mají, nežli Teplické vrstvy v břehu Ohře v Košticích. Oboje vrstvy 
tyto Březenské (IX.) a Teplické fX.) nikde v údolí Koštickém v bez- 
prostředním styku viděti nejsou, totiž v takovém styku, abychom vi- 
děli sknteCně Březenské vrstvy na Teplických vrstvách spočívati. Tato 
nadmořská vyšší poloha Březenského pásma (TX.) u Vunic oproti 
nižší poloze Teplického pásma (X.) v břehu Ohře v Košticích*^ 
a místy i jinde, jak v této práci se uvádí, zavedla geology k tomu, 
považovati Březenské pásmo za mladší Teplického pásma. Teprve ze- 
vrubným studiem stratigrafických poměrů křídového útvaru v okolí 
fopu shledal jsem, že pásmo IX. (Březenské) spočívá všude pod pás- 
mem X. (Teplickým) a že zaujímá polohu mezi pásmem VIII. a X. 
Když jsem pak rozšířil studia svá z okolí Řipu i do Poohří, pátral 
jsem po takových náleziskách, kde by styk pásma IX. s pásmem X. 
byl viditelný. Podařilo se mi mnoho takových míst odkrýti, kde pásmo 
X. (Teplické) na pásmu IX. (Březenském) spočívá, a na dvou stano- 
viskách v Břežanech a v Lenešické cihelně i poloha pásma IX. nad 
pásmem VTII. byla zjištěna právě tak jako na mnoha a mnoha nále- 
ziskách v Řipské vysočině a v Polomených Horách. Jak jsme již dříve 
uvedli, jsou tektonické poměry zdejšího křídového útvaru toho pří- 
řinou, že na některých místech v Poohří zaujímá pásmo IX. (Bře- 
zenské) vyšší polohu nadmořskou, nežli pásmo X. (Teplické). Délíť 
v takovém případě vždycky polohu pásma IX. od pásma X. dislo- 
kační rozsedlina. Nikde není však viděti, že by pásmo IX. na X. spo- 
čívalo ! 

Tak jest i v Košticích. I zde nalézá se mezi Košticemi a ná- 
vrším Vinice u Vunic dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., po- 
dle níž pásmo IX. na Vinici do větší výše vrženo bylo, nežli pásmo X. 
v EoSticích. Rozsedlina ta jde ústím Koštického údolí do údolí Oharky. 



Doly. 

U Solan odbočuje z Koštického údolí na východ jiné údolí, které 
se vine přes Lkán a Klapý. V severní či levé stráni tohoto údolí, 

^) V tomto břehu je pod pásmem X. pásmo IX. 



Digitized by 



Google 



30 IV. čeněk Zahálka: 

mezi Solany a Doly vychází na povrch sliiiité jíly modrošedé, mastné 
s hojnými a velkými shluky sádrovce. Xa stráni jsou jíly úplně roz- 
padlé, hloubS tenkolupenné, ještě dále od povrchu v mocnějších vrst- 
vách. V těchto jest zachován i pyrit, z něhož se sádrovec tvoří. Místy 
je pyrit v limonit proměněn. U Dolů nalezl jsem v jílu následi^ící 
skameněliny : ^*) 

Cerithium Luschitzianum Gein. (zř) [L ")] 
Trochus Engelhardti Gein. (vh) [L]. 
Rissoa Reussi Gein. [L]. 
Terebratulina chrysalis Schl. (zř) [V, L] 
Neurčitelné zlomky mušle jako na „Stráni". (L] 
Cidaris sceptrifera Mant. (h) [V, L]. 
Parasmilia centralis Mant. (zř) [L]. 
Caryophyllia cylindracea Reuss. (zř) [L] 
Ventriculites radiatus Mant. (zř) [L] 

Rhizopoterion cervicorne GJdf. sp. (vh) [L] a jiné neurčitelné 
spongie. [L] 

Jahn^^ píše o skamenělinách z tohoto naleziště: „Eine Suitě 
von Priesener Petrefacten von NeugrUndl bei TříblitB enthált onter 
anderen folgende Formen: 

Turbo decemcostatus Reuss. 
Trochus amatus Gein. 
Dentalium cidaris Gein. 
Spondylus spinosus Goldf. 
Spondylus latus Róm. 
Nucula pectinata Sow. 
Nucula semilunarís v. Buch. 
Terebratulina gracilis Schloth. 
Parasmilia centralis Mant. 
Spongites saxonicus Gein. 

die wieder insgesammt in Schwefelkies verwandelt sind.^ 



^^) Příspěvek ku poznání geolog, porn. pyrop. átérkíi ? Čes. Středohoří. 
Zprávy spolku geolog. 1886. 

^^) Značky: L aneb V pookazigí na hmotu skamenélin. Ta jest buď z vá- 
pence neb z limonitn. U limonitových je někdy jádro z pyritu. 

^^) Ueber dic in den nordbOhmischen Pyropensanden vorkommenden Verst- 
etc. Annalen des k. k. naturh. Hofínaseams. Wien. 1891. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového út?aru ? Poohrí. 31 

Jahh^^) vedle těchto skamenélin uvádí ještě následující: 

Scalaria sp. 

Trochus Buneli ďArch. 

Trochus Eugelhardti Geiu. 

Turbo Buchi Goldf. sp. 

Turbo Naumanni Gein. 

Gerithium trímonile Reuss. 

Geritbium tématům Reuss 

Dentalíum sp. 

Unbestiminbare Gastropoden-Steinkerne. 

Nucnla sp. 

Spondylus sp. 

Schalenbruchsttlcke von verschiedenen unbestímmteu Bivalven. 

Magas Geinitzii Scbl. 

Cidaris vesiculosa Goldf (Stachel u. Schalenbruchstttcke). 

Stellaster Ottoi Gein. (Randtafelchen). 

Trochocyathus conulus Phil. sp. 

Trochocyathus n. sp. (ein sehr schon erhaltenes grosses Stíick). 

Viele Trochocyathen, theils n. sp., theils unbestimmbar. 

Unbestirnmbare Eorallensteínkerne. 

Craticularia sp. pL (Bruchstticke). 

Rhizopoterion cervicome Goldf. sp. 

Siphonia Geinitzii Zitt. 

Cf. Elasmostoma sp. 

Unbestirnmbare Spongien. 

Sammtliche Fossilien von diesem Fundorte sind in Schwefelkies 
(selten Brauneisenstein) umgewandelt (blos einitie Exempláre von 
Terebrcftídina gracUis und einige Cidarisstachel sind kalkig), sehr 
bflbsch gelb und meistens gut erhalten." 

Volenice. 

Jihozápadně od Koátic vystupují ve stráni Oharky u Volenic 
Ti^tvy tmavošedého shnitého jílu pásma IX. I zde je bohat sádrov- 
cem. Ve vyšší poloze stráné pokryt je pásmem X. (Teplickým). Již 
Rbuss^*) zmiňuje se o tomto nalezišti a uvádí odtud z pásma IX. 

^^) Einige Beitr&ge zur Kenntniss der bčhmidchen Kreideformation. Jahr- 
bach d. k. k. geolog. Reichsanst. Wien. 1896. 
**) Die Ereidegebilde str. ó3. 



Digitized by 



Google 



32 IV. Čeněk Zahálka: 

Fungia coronula Goldf. (h) 

Ostrea minula Rom. 

Pecten membrán aceus Nilss. 

Inoceraraus Brongniarti Park. 

Ifwceramus undfdattis Maut. 

hioceramus Cripsii Mant. 

Avicula pectinoides Gein. (zř) 

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (zř) 

Nucula truncata Nilss. 

NíAcula producta Nilss. 

Cumllaea undtUata Reuss. 

Venus laminosa Reuss. 

Venus pentagona Reuss. 

Patella carinata Reuss. 

Denůalium polygonům Reuss. 

Rostellaria calcarata Sow. 

Rostellaría megaloptera Reuss. 

Rostellaria subulata Reuss. 

Rostellaria tenuistria Reuss. 

Pleurotoma Romeri Reuss. 

TurrUdla grantdata Sow. 

Trochus Basteroti Brongn. 

Trochus stAlaevis Gein. 

SolarítMn decemcostatum v. Buch. 

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) z=: N. acuti uiargo Rom. 

Natica vidgaris Reuss. 

Hamites rotundus Sow. 

Hamites plicatilis Sow. 

Baculites anceps Lamk. 

Aptycbus cretaceus v. Mtinst. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria linearis Rom. 

Nodosaria Lomeiana D'Orb. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Frondicularia Cordai Reuss. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

Globigerina cretacea D'Orb. 

Bulimina vaiiabilis D'Orb. 

Robtdina Comptoni Sow. 

Fischschíippen. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útYaru t Poohrí. 33 

Naleziště Volenické je ^mi dfiležito pro naše stratigrafická 
stadia, pročež si povšimneme blíže oněch míst, kde je zřejmo, že 
pásmo X. leží nad pásmem IX. čili, že leží pásmo Teplické nad 
pásmem Březenským a ne naopak. Při tom si zvláště povšimneme též 
KoStické coprolithové vrstvy a jejího umístění v nejvyšší poloze pásma 
IX. (Březenského) čili pod nejmladšími vrstvami pásma X. (Teplického.) 

Vyjdeme-li v Košticích od mlýna Koštického na západ podle 
hladiny Ohře, (obr. 56., 57., 58.) a stopujeme bedlivě polohu Copro- 
lithové vrstvy ve svislé stráni Koštické, shledáme brzy, že vrstva co- 
prolithová spolu s pásmem IX. a X. ponenáhlu stoupá. Mezi mlýnem 
Koštickým a ústím Dobročky (údolí a potůček) dosahme coprolithová 
vrstva 19 w nad hladinou Ohře a v témž místě vystupuje již nej- 
svrchnější část pásma IX. se svými tmavošedými slinitými jíly v moc- 
nosti 3 m nad hladinou Ohře, jsouc pokryto pásmem X., jak jsme se 
o tom Y profilu 92. zmínili. 

Jdeme-li po tomto levém břehu Oharky dále proti proudu, po 
pěšině při samé hladině řeky, tu za ústím Dobročky, tedy půl km od 
Koštic počíná stráň Volenická od severu k jihu, také velmi příkrá, 
místy i se svislými stěnami, v níž také všecky vrstvy dají se odkrýti 
a tu shledáváme totéž složení vrstev útvaru křídového i diluviálního, 
jako ve předešlé Koštické stráni. I zde jest ve spodu stráně, tedy nad 
Oharkou pásmo IX. — Březenské, i zde jest do nejvyšší části pásma 
IX. vložena coprolithová vrstva, i zde pásmo X. pokrývá pásmo IX. 
a také diluvialní štěrk pyropový a nad ním diluvialní hlína žlutá za- 
končuje nahoře stráň. Teprve několik kroků dále k cípu Volenickému 
vymizí vrstvy diluvia a stráň zakončena tu jest nahoře pouze pásmem X. 
Celá tato příkrá a holá stráň Volenická má délku 250 m a sluje 
u zdejšího obyvatelstva též stráň „Pod Nádavkama^. U tak zvaného 
,Volenického cípu" opouští stráň tato Oharku, vzdaluje se vždy více 
od řeky, stávajíc se nižší, až přejde do obce Volenic. Od cípu do 
Volenic je křovinami a ovocným stromovím porostlá. 

Jakmile odkryjeme ve Volenické stráni vrstvu coprolithovou jest 
nám nápadno, že má vrstva tato polohu mnohem vyšší, nežli ve stráni 
Koštické, z čehož soudíme, že mají zdejší vrstvy útvaru křídového 
značný sklon ku SV. Proto v opačném směru, totiž ku 3Z,, pásmo IX. 
a X. vystupuje, a ve Volenické stráni mnohem větší část pásma IX. 
nad hladinu Ohře se vypíná, nežli v Koštické stráni. Poblíže Voleni- 
ckého cípu vychází již nejvyšší část pásma IX. v mocností 8*6 m nad 
hladinou Oharky v tomto 

Tf. BaUemAticko-přliodoTidecká. 1899. 3 



Digitized by 



Google 



34 IV. Cenék Zahálka: 

Profilu 95. 

(Obr. 68. a 66.) 

Vrchol stráně. 180 w n. m. 

>< ř 2. Souvrství vápnitého slinu šedého. Dále od povrchu dosti pevné la- 
oj vice. Na povrchu mnohá lavice se rozpadává a nabývá barvy be- 
ll lavé 75 

gj [ 1. Vápnitý slin bělavý v pevné stolici 0*8 



OD 



3. Slinily jil tmavošedý. V ném místy slabé prameny vodní vyvěrají . 0*9 
2. Slinily jil coprolithovy. Kde větší množství skamenélin (hlavně fo- 

raminifer) nahromaděno, tam je pevnější a váptiitéjší 0*1 

1. Souvrství slinifého jilu tmavošedého. Čerstvé vyňatý je vlhký a krájí 
se nožem jako mýdlo. Má tytéž vlastnosti petrografické a řysikální 
a týž způsob větrání jako gastropodové vrstvy pásma IX. u Vršo- 
vic, Lenešic, Postoloprt a Března. V ném místy prameny vyvértgí. 
S hojným pyritem a sádrovcem 7'6 



Hladina Oharky. 163*1 m n. m. 

Ku skamenělinám Reussem ze souvrství IX. 1. v předu uvede- 
ným připojuji ještě: 

Cladocychus Strehlensis. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Větev neurčená. 

V koprolithové vrstvě IX. 2. jsou tytéž skaraenéliny jako v téže 
vrstvě IX. 2. v Koštické stráni. Zejména jsou tu nápadný velmi hojné 
koprolithy. Terebratulina gracilis není tu tak ve velkém množství jako 
v Koštické stráni. 

Lahov u Pátku. 

Od posledních domků Páteckých 1 km na SSV. jest Hájovna, 
při níž ve stráni „Lahov" zvané vycházejí na povrch slinité jíly 
pásma JX. v tomto 

Profilu 96. 

Vrchol stráně as 200 m n. m. 

Omice • Obrn 



riselc jemný šedý .... 1 m 

Stérk stmelený jemným pískem žlutým; křemitým, místy hlinitým. Obsa- 
huje nejvíce placek šedého neb žlutavého písčitého slinu (pás. III.). 
Mimo to má: rulu, |.orfýr červený a šedý, oblázky bílého křemene, 
destičky limonitu tmavohnědého a žlutého; pískovec kvádrový šedý 
a s tmelem železitým (z pás. I.) a čedič velmi jemnozrnný černý. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. -r Březenské — křídového útvaru v Poohřt 35 



SUnitý Hl šcdoDiodrv, vlhky, iii:iijtiiv, rozdrolicnv s hojným sádrov- 
cem ▼ koulích. Koule ty povstaly z pyritu a jsou žlutým' limonitem 

prostoupeny 6 

Slinily jil šedý do modra, vodu nadržující, v siluéjsich vrstvách než 
u 2., na povrchu též v desky se rozpaaá i zem. 8 pyritovými kou- 
lemi, které se při povrchu v sádrovec a limonit méní 2 



Úpatí stráné blíže Hájovny. 

V souvrství IX. 1. nalezl jsem skupinu Supin rybích. 

Od Hájovny pod Lahovem lze sledovati tytéž sliníte jíly pásma 
K. s četnými žlutými skvrnami podle břehu Dybeřského potoka až 
do Strádonic. U cesty do Horek končí se na severní straně Strádonlc 
pásmo IX. rázem. Cestou tou jde díslokační rozsedlina. Po severní 
stnmé její jest pásmo IX., po jižní straně pásmo I. a II., výše nad 
Strádonicemi i pásmo III. Po obou stranách rozsedliny pokryto je 
pásmo IX. i pásmo III. pískem diluvialním, několik metrů mocným 
a nad ním ještě jest sesutý pisčitý slin pásma IIL v mocné vrstvě. 
Onen písek diluvialnf pochází z třetihorních pískovců, jež druhdy 
pokrývaly pláně zdejSí. (Viz o tom při pásmu III str. 7.) 

Pátek. 

Profil 97. Ohr. 69. 
Pod zámkem Páteckým vine se při Oharce příkrá pobřežní stráň. 
Pod samým dvorem jsou nejlépe přístupny vrstvy této stráně. Nej- 
hlubší, při samé hladině náleží nejvyšší části pásma IX., ostatní vyšší 
náleží pásmu X. Do nejvyšší polohy pásma IX. vložena tu jest vrstva 
koprolithová, kterou jsme viděli v KoSticích a Volenicích. Pozorujme 
zdejší 

Profil 97. 

(Obr. 69.) 
pTŮr T Pátka při Zámku. 187-2 m n. m. 



3. SouvrstYÍ vápnitých íímř/, šedých na povrchu úplné rozpadlých, dále 

od poTrchu pcYnějších. Spatné přístupné 13*5 m 

|\ 2. SouTrstTÍ vápnitých sHnú šedých. Místy vyčnívají pevnójší lavice 

z poYrchu, místy rozdrobené. Dále od povrchu jsou všecky pevné . 8*3 

1. Vápnitý Mn šedý, na povrchu bílý, t pevné stolici mocné . . .07. 
3. Slinitů jil tmavošedý. Na povrchu úplné v prach rozpadlý. V oboru 

jeho hojně pramene . 0-9 

2. Coprolilhový vápnitý slin až ve vápmec přecházející, tmavošedý, 
pevný, s hojnými peckami pyritu a^vel. hojnými Coprolithy . ..01 

1. Slinily jit tmavošedý; v oboru jeho vyvérají prameny vodní. Pří- 
gtopno jen 02 



Hladina Ohře (v nízkém stavu r. I8utí. v srpnu. j ló3i> m n. m. 

3* 



Digitized by 



Google 



36 IV. Čenék Zahálka: 

Vrstva coprolithoYá IX. 2. nemá tu onu nápadnou Terebrattdina 
gracUis jako v Roštících. Však již ve Volenické stráni, tedy v sou- 
sedství Koštické stráué bylo pozorovati, že se zřídka ve vrstvé kopro- 
lithové objevuje. 

Ve vrstvě coprolithové pod Pátkem nalezl jsem též Exogyru 
lateralis a úlomky InoceramA. 

Ve vrstvě IX. 3. vyskytuje se pod Pátkem hojně Fukoid& jako 
v souhlasné vrstvě v Košticích, mimo to má zřídka Terebratulinu 
gracUis. 



Kystra. 

Za podobných poměrů jako v Košticích, vystupuje pásmo IX. 
v příkrém břehu Ohře v Kystře. I zde je pokryto pásmem X., ale 
pásmo IX. je tu odkryto do větší hloubky nežli v Košticích a Vole- 
nicích. Při jižní straně obce, u posledního domku č. 19., pod Ovčí- 
nem, odkryt jest následující 

Profil 98. 

(Obr. 60.) 

Temeno pobřežní stráné Oharecké u Ovčína. 193-6 m n. m . 

Ornice šedá s kostrami ▼ rakvích dřeTéných ^hřbitov bývalý). V téže or- \ 

nici u samého Ovčína kostry s popelnicemi. |2-0 m 
Spodina tmavší ) 

n;i.,«;.i.n / ^^nice 3*6 m 

uiiuTium I ^^^ korytovitě uložený 02 m 

187-8 ' 



MÍ 2. 



Vápnitý slin bélavý s modravými skvrnami 4*8 m 

Vápnitý slin jako 2. ale poněkud pevnější 1*6 m 

181-5 



4. Sliniti jU šedý do modra za vlhka tmavošedý. Vlhký, vodu nadr- 
žující s hojným pyritem na povrchu v limonit a sá<u:ovec promě- 
něný 1-6 

3. Slinitý jU jako 4. ale v pevnější lavičce I ^.^ 

2. SlinUý jU jako 4 f ^ " 

• Cesta. Domek č. 19. __^_ 
^ 1. Sliniiý jil týž co 4. zakrytý ssutinami. Mnou odkryt 6-5 



Oharka. 164*5 m n. m. 

Pásmo IX. pokračuje tu j^tě hloubš pod hladinu Ohře. 
Ve vrstvách IX. 2 + 3 + 4 nalezl jsem: 
Coprolithy (zř) 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru y PoohřL 37 

Leda producta D'Orb. 

Gastrochaena amphisbaena Geín. (vz) 

Inoceramus sp. (Úlomky zámku velkých exemplářů). 

Pectea Nilssoni Goldf. 

Spondylns spinosus Goldf. (vz) 

^ogyra lateralis Reuss. (h) 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Terebratalina gracilis Schloth. 

Bairdie. 

Poslední dvě, Terebr. grac. a Bairdie vyskytují se někdy hojně 
oa ploškách^ podobných KoUickým. Tyto jen v malých kouskách na- 
lezeny. Též na Amorphosp. rugose. 

Pollicipes glaber Rom. 

Escharina dispersa Reuss. (přirostlá na Ostrea hippop. a tato 
zase na Exog. lateralis). 

Nodosaria Zippei Reuss. (obyčejně na Amorphospongii rugose). 

Mnoho jiných foraminifer. 

Amorphospongia (Achilleům) rugosa Rom. 

Ventrículites angustatus Rom. 

Ve vrstvě IX. 3. je: 

Fucoides sp. (jako v IX. 3 v Košticích). 

Gladocyclus Strehlensis Gein. 

Reuss ^*) nazývá vrstvy našeho pásma IX. v Eystře Pláner- 
merglem a praví, že jsou pokryty Pldnerhálkem (pásmem X.), že jsou 
více méně tence dedcovité, velmi jílovité sliny s jednotlivými velmi 
; malými Šupinkami slídy, barvy světlé, popelavě šedé, bohaté na 
j pyrit Má vtroušená větší čirá zrna křemene. Nalezl v nich: 

Tarbinolia centralis Mant. Var. parvula Reuss. (vz) 

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny, (vz) 

Micraster cor anquinum Goldf. 

Terébrattila omata Rom. (zř), besonders in den oberen, dem 
Plánerkalke náchsten Schichten. 

Ostrea lateralis Nilss. (h) 

Ostrea polymorpha Reuss. 

Pecten mefnbranaceus NUss. (h) aber sehr klein. 

Pecten striato-punctatus Rom.? 

Lima Mantellii Goldf. 

Inoceramus latus Mant (zř) 



^ Die Ereidegebilde. Str. 61., 40., 43., 48. 



Digitized by 



Google 



38 IV. Cenék Zahálka: 

Inoceraraus Cripsii Mant. (zř) 

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss. (zř) 

Nucula truncata Nilss. (pectinata Sow.) 

Nucula producta Nilss. 

Nucula siliqua Goldf. 

Nucula serailunaris v. Buch. 

Pectunculus insculptus Reuss. 

Pectunculus reticulatus Reuss. 

CucuUaea undulata Reuss. (zř) 

Cardium semipapillatum Reuss. (zf) 

Cardium scabrum Reuss, 

Tellina concentrica Reuss. (zř) 

Dentalium medium Sow. 

Rostellaria. Parkiusoni Mant. (zř) 

Rostellaria calcarata Sow. (zř) 

Pteroceras spec. indet. 

Tročhus Basteroti Brongn, (vh) 

Natica vulgaris Reuss. 

Ammonites splendens Sow. affin. 

Scaphites costatus Mant. 

Hamites rotundus Sow. 

Hamites plicatilis Sow. 

Aptychus cretaceus v. MOnst. 

Frondicularia ovata Rom. 

tVondictdaria angustata NUss. 

Frondicularia inversa Reuss. 

tiabellina cordata Reuss. (vh) 

RobtUina Oomptoni Sotv. 

Pollicipes glaber Rom. 

Cytherina ovata Ríim. 

Galeus pristodontus Ag., zuby, (vz) 

Beryx ornatus Ag., šupiny. 

Osmeroides Lewesiensis Ag., šupiny. 

Krr.ičí^") počítá vrstvy našeho pásma IX. spolu s vrstvami 
pásma X. ku pásmu Teplickému a praví o nich: „Dají se zde (ze- 
jména u Kystry) dvě pásma slinitých opuk rozeznávati, a sice hlubší 
z pevných vápnitých šedých slínů záležející a v palaeoutotogickém 
ohledu s Bílou Horkou u Loun souhlasující, v němž se mimo četné 

•^•^) Studie str. 61. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Břpzenské — křidoTého t\ tvaru v Poohří. 



39 



Foraminifery^ zvláště Frondicularie též Atdolepis Eemsi^ Ptychodus 
mamilaris, Osmeraides lewesiensis^ RosteUaria calcarata^ Cardium senň- 
palpatum, Nuctda semUunaris^ Nucvia pectinata a mnoho jiných druhů 
nalézá; pak druhé vyšší pásmo, které ze žlutavě šedé sliníte opuky 
záleží a Spondylus spinosus, Micraster Michelini (cor anquinum) ob- 
sahuje/ 

Vrstvy Krejčím v Kystre popsané srovnati lze s naším profilem 
98. takto: 



Zahálka. 
X. 


Krejčí. 


Teplické 1 
vrstvy. ( 


Vyšší pásmo ze žlutavé šedé slinité opuky. 


IX. 


Nižší pásmo z pevných vápnitých šedých slínft. 



Krejčí se domnívá, že vrstvy, jež k našemu pásmu IX. v Kystře 
náleží, souhlasí v palaeontologickém ohledu s vrstvami našeho pásma 
V, na Bílých Horkách u Loun. Tomu není tak. Již výzkumy Krej- 
čího ukazují k tomu, že je nápadný rozdíl mezi skamenělinami pásma 
V. na Bílých Horkách. 



Seznam skamenělin dle KKB.Jčíno 



v KnR.ičíno nižším pásmu Tepli- 
ckých vrstev v Kystře. 
(naše pásmo IX.) 
Mimo četné foraminifery zvláště 

Frondicularie, jsou tu zvláště 
Aulolepis Beussi. 
Ptychodus mamilaris. 
Osmeroides Lewesiensis. 
RosteUaria calcarata. 
Cardium semipapilatum. 
Nucula semilunaris. 
Nucula pectinata. 

To by již stačilo. Poukazujeme však také kn seznamu podrob- 
nějšímu skamenělin pásma Y. na Bílých Horkách (viz pásmo V. v Po- 



y Krrjčího Teplických vrstvách, 
na Bílých Horkách, 
(naše pásmo V.) 
Mezi četnými skamenělinami po- 
zoruje se zvláště 
Achileum rugosum. 
Pleurostoma lacunosum. 
Ostrea sulcata. 



Digitized by 



Google 



40 IV. Cenék Zahálka: ' 

ohří) a ten se velice liší od seznamů skamenělin pásma IX. v Kystře 
vzdor tomu, že jsou si petrografické poměry obou pásem blízky. Ná- 
hledu Krejčího, že vrstvy našeho pásma IX. v Kystře jsou aequiva- 
lentní pásmu V. na Bílých Horkách odporují, také poméry stratigra- 
íické. Jesti pásmo Y. na Bílých Horkách daleko stai-ší, nežli pásmo 
IX. v Kystře, jak jsme při pásmu V. dokázali. 

Fbiů'^^) uvádí u Kystry následující profil: 

11. Ornice. 

10. Pyropové písky. 






9. ISlabsí fápenuá vrstva, ua níž následují slabší kypré vrstvy s Micraster 

breviporus. 
8. Pevnéjsí vápenná vrstva s velkými Animonity. 
7. a 6. Opukové sliny Kysterské s Tercbratuliua gracilis. 



5. Ostr á spongiová vrstva s Achilleům bisquitiťorme. Ležaté T eplických yratev. 

4. Avellanové vrstvy, zkamenélinami bohaté vrstvy jako uejvyísí Malnické. 

Srovnáme-li vrstvy tohoto profilu Fricova i jeho obrazců 9., 11. 
a 12. s přírodou, shledáme, že klade FriC do tohoto jednoho profilu 
vrstvy, které v přírodé bezprostředné po sobe nenásledují, na sobe 
neleží. Vrstvy 4, f), G a 7. u Podhrázkého mlýna. (Fric. Teplické 
vrstvy obr. 11.) náleží spolu 8 vrstvami 2. a 3. ku našemu pásmu V. 
— Roudnickému — a ne ku Teplickým vrstvám čili ku pásmu X. 
(viz naši práci o pásmu V. v Poohří). Vrstvy 6. a 7. v Kystře nejsou, 
jak se Fric domnívá, totožný co do stáří s vrstvami 6. a 7. u Pod- 
hrázského mlýna, nýbrž náloží ku nejvyšším vrstvám pásma IX. Proto 
nemohou vrstvy 4. a 5. padati pod vrstvy 6. a 7., jak to Fric na 
obr. 12. vyobrazuje. Náleží tedy vrstvy 4. a 5. na obr. 12. ku zcela 
jinému pásmu, nežli vrstvy 6. a 7. na témže obr. 12. Vrstvy 4. a 5. 
vzal Fric od Sraolnického potoka u Podhrázského mlýna, kdežto vrstvy 
6. a 7. z Luhu od Kystry a z Kystry. V Luhu a Kystře nikde ne- 
najdeme vrstvy 4. a 5. pod vrstvami 6. a 7., jak to Fric uvádí. Se- 
stavme přehledně, jak Fric srovnával vrstvy útvaru křídového u Kystry 
s vrstvami od Podhrázského mlýna a připojme k tomu naše určení. 



'») Teplické vrstvy, str. 30-32. Obr. 9. a 12. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX — Březenské — kfídoTého útrara t PoohH. 



41 



U Podhrázského mlýna. 


U Kystry. 


Zahálka. 


Fric. 


F r i 6. 


Zahálka. 


V. 


7 1 

Teplické T. 

6 I 


9 + 8 


X. 


Teplické. { ^ 
6 


IX. 


5 Ostrá v. 
4 Avellánová 

3 1 Bezpochyby 
2 j Lounské k. 


p 

< 
3 


Ostrá vrstva 6*) 
Avellánové 4*) 


Sem by spadaly 
nižší vrstvy pá- 
sma IX., kdyby 
byly přístupny, 
nikoliv vrstvy 4. 
a 6., které Fmč 
uvádí. 


IV. 


1 Hasák. j 



Co vedlo Frice k tomu srovnávati vrstvy 7. + 6. od Podhráz- 
ského mlýna s vrstvami 7, -f- 6. od Kystry, jakožto vratvy stejného 
stáří ? K tomu vésti jej mohly hlavně petrografické poměry. Co do 
petrografických poměřil jsou si vrstvy tyto velmi blízké. Palaeonto- 
logicky se vSak vi-stvy ty od sebe velice liší, což při velmi podobných 
pomérech petrografických na váhu padá, jak vychází na jevo z ná- 
sledujících seznamů Fricových : 

Seznam skamenělin dle Frice 



ve vrstvách 6. -(-7. 
u Podhrázského mlýna 
(našeho pásma V.) 
Ostrea semiplana. 
Terebratulina gracilis. 
AchiUenm rugosum. 
Teztillaria globulosa. 
Globigerína. 
Bosalina ammonoides. 
Úlomek Ostracoda. 



ve vrstvách 6, + 7. 
u Kystry 

(našeho pásma IX.) 
Ptychodus mammilaris? Zub. 
Aulolepis Reussi. Šupiny. 
Osmeroides Lewesiensis. 
Čelist rybí s dlouhými špičatými 

zuby. 
Obratle rybí. 
Turritella No^erathiana. 



*) Neexistuji v přlrodé pod vrstvami 6. a 7. 



Digitized by 



Google 



42 IV. Čenék Zahálka: 

Natica vulgaris. 

Aporhais stenoptera. 

Rissoa Reussi. 

Dentalium sp. 

Cardíta tenuícosta. 

Nucula semilunaris. 

Nucula pectinata. 

Avicula anomala. 

Gervilia solenoides. 

Pecten Dujardínii jun. 

Pecten Nilssoni. 

Pecten squamula. 

Ostrea Próteus. 

Ostrea hippopodium var. vesicul. 

Exogyra lateralis. 

Terebratulina gracilis. 

Pollicipes glaber. 

Bairdia subdeltoidea. 

Frondicularia inversa. 

Frondicularia angusta. 

Flabellina elliptica. 

Gristellaria rotulata. 

Haplostiche sp. 

Abies minor Vel. Jehličí. 

Druhá hlavní příčina, která vedla Frice považovati jmenované 
již vrstvy 6 -|- 7 od Podhi'ázského mlýna za aequivalentní s vrstvami 
6 + 7 od Kystiy, byla ta, že tvar strání od Podhrázského mlýna 
kolem Luhu až do Eystry jest skorém jeden a týž, že mají stráně 
ty také stejnou výšku nadmořskou do 200 m. Tu však třeba přihléd- 
nouti především ku mocnosti a stratigrafii vrstev u Podhrázského 
mlýna a u Kystry. Uvážíme-li, že profil u Podhrázského mlýna od 
profilu v Luhu jen 2 Jem, od profilu v Kystře jen 2V2 *m vzdálen 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útyarn v Poohří. 



43 



jest, masely by mocnosti souhlasných vrstev též souhlasiti (aspoň při 
bližně); tu však nalézáme v poměrech mocnosti křiklavé neshody: 



U Podhrázského mlýna | 


V Luhu u Kystry | 


Zahálka 




Frié 




Fi 
19 


*ič 1 Zahálka 


Mocnost 




IQ 


B-2 m n. m. Mocnost 




IVa -nm ii* m. 






9+ 8 


X 1 7 m 1 




S 


40 I 
0-6 ' 


12 


7 






; 




11 


6 




»0" 









u 






' 






i* 


20 

1 


10 


Kypré 


eS 












— 


|l-0 
01 I 


9 


sliny 








1 




8 


6 Ostrá 








1 








>> 




1 








4-4 i 


7 






> 


7 










1 V 









CD 








|S 




01 1 


C 


4 Avell. 




U 








». 


S 


t.7| 


5 






•« 








^ 

í-^ 


«\ 


i 






^ 


M 




IX 


o 




t- 


01 


4 


3 




M 


O 




á* 
















v 


.^ 






^^ 














CV. 
















0-8 




3 




•a 


a 


p< 












0-1 




2 


2 


a 






6 










^0-6 




1 


















0-8 ; 


« 


iŘasák 




S 








— 














v-l' 


0-7 


IV 


2 
















Vt 


0-6 




1 








1 




iárí m n. m. 




1 




2 


•6 m 1 


1 














171- 


7 m n. m. 



Vrstvy 6 + 7 + kypré sliny od Podhrázského mlýna, jež Fric 
za Teplické určil, mají mocnost 7*5 m. Vrstvy 6 + 7 u Kystry, které 
by měly býti dle Fričb aequivalentní oněm, mají vSak mocnost v Luhu 
19-5 m (v Kystře 17 m) aniž by byly touto mocností ukončeny. Po- 



*) v Kystře jen do hloubky 17 m (ku hladiné Ohře) přístupno. 



Digitized by 



Google 



44 IV. Čeněk Zahálka: 

kračují v Luhu u Kystry hloubá pod hladinu louky, v Kystře hloubš 
pod hladinu Ohře, aniž by tam někde pod nimi (jak Fric uvádí) se 
nalézaly na povrch vycházející vrstvy Fricovy 5. a 4. Tyto vrstvy 5. 
a 4. přibral Fric od Smolnického potoka, kde leží však pod pásmem V. 

Z toho vychází na jevo, že poměry palaeontologické (při velmi 
podobných poměrech petrograíických a blízkosti nalezišť), poměry 
mocnosti a poměry stratigrafické mluví proti tomu, aby se Fricovy 
vrstvy 6 -f- 7. od Kystry považovaly za aequivalentní s vrstvami 6 -j- 7 
od Podhrázského mlýna. 

Proč při stejné výšce nadmořské obojích vrstev u Podhrázského 
mlýna a u Kystry nejsou vrstvy aequivalentní, vysvětluje se tím, že 
jsou vrstvy pásma V. u Podhrázského mlýna a vrstvy pásma IX. a X. 
u Kystry v poloze dislokační. Yždyf víme již z pojednání našich 
o pásmu III. (str. 40.) a o pásmu IV. (str. 22.), že jsou u sousedního 
Slavětína dvě dislokaCní rozsedliny směru od JV. ku SZ.; není vy- 
loučeno, že jest jich i více vedle jiných dislokac sméru od JZ. k SV.). 
Rovněž tak jest tomu mezi Podhrdzským mlýnem a Luhem u Kystry. 
Mezi oběma nalézá se dislokační rozsedlina (snad je to prodloužená 
rozsedlina, která jde mezi profilem 44. a 45.) [viz pásmo IV. str. 22.], 
dle níž se vyvinula dislokace mezi pásmem V. u Podhrázkého mlýna 
a pásmem IX. a X. u Kystry. 

Poukázali jsme již na to, že útvar křídový v Poohří jest pře- 
rušen v souvislosti svých vrstev velikým množstvíui dislokac, které 
často ve velmi blízkých vzdálenostech se objevují. Studujíce jistý 
profil ve stláni, nejsme si jisti, zdaž o několik nietr& dále v téže 
stráni a v téže výši nadmořské tytéž vrstvy nalezneme. Dokázali jsme 
to již mnoha příklady z Poohří. 



V Luhu JZ. od Kystry. 

Asi 700 m na JZ. od Kysterské Ovčárny přístupny jsou vrstvy 
pásma IX. a X. podobným způsobem jako v Kystře, je tu však 
pásmo IX. přístupno do větší hloubky ve 



Digitized by 



Google 



Pá^mo IX. — Březenské — kndoYého útvaru v Poohří. 45 

Profilu 99. 

(Obr. 61.) 

Vrchol stráně nad Luhem blíže cesty polní do Kystry. 200 w n. m. 

Ornice tmaYoéedá . ] 1-.S m 

Dilvviuvt, stirk T zažloutlém písku. Uložen korytovité a dle toho je mocnost O 

|ž 0-3 až 0*4 až Obrn 

Stérk je složen z křemene bílého a šedého, porfýru čenreného, bílého a ze- 
lenavého 8 křemennými zrnv, třetihtirního pískovce, z pískovce drobnozrnného 
žlutavého pásma I. útv. křid., z písčitého slinu šedého neb žlutavého pásma III. 
zdejšího átv. křid. jako je ve vysoó. Perucké (ten převládá) a z čediče. 

198*2 

Pás. X. Vápnitý $Hn bélavý s modravými skvrnami 7 m 

191-2 ' 

3. Sltntlj jU modravý, na povrchu modravý neb šedý. Vlhký. S py- 
ritovými peckami. Na povrchu sádrovec 120 

2. Slinily Jíl týž co 3. tvoří však ponékud pevnější lavici, kterou 
lze sledovati v této stráni až ku Dolnímu mlýnu, místy 1 m, mí- 
sty až !•:» 

Slinily jit jako 3 . ... 60 



CD 



3 



Cesta při pravé straně Slavétínského potoka (171 7) v niveau luk v Luhu, poblíž 
mostu cesty do Kystry. Břeh potoka ukazuje, že pAda v Luhu do hloubky 
1'5 m složena je ze šedého slinitého jílu alluviálního s křemenem a písčitým 
slínem (jako v pásmu IIL zdejšího křid. útv.) 171-7 m n. m. 

V Luhu u Dolního mlýna. 

Od profilu 95. pokračuje stráň na jih s těmitéž vrstvami ku 
Dolnímu mlýnu, '*) jak naznačuje 

Profil 100. 

Vrchol stráně v Luhu nad Dolním mlýnem. 200 m n. m. 

Omice. 

Diluvium. Štěrk s pískem. 

Pásmo X. Vápnily t/fa bělavý. 



Pásmo IX. 



3. Sfiniiy jU na povrchu rozpadlý, šedý, s pyritem, s koulemi limo- 

nitovými sádrovcem posetými. 
2. SlinUy jil v pevnější stolici 1*5 m mocné, modravé po zvětrání 

šedé s pyritem a sádrovcem. 
1. SUuilůjil na povrchu rozpadly šedý, vlhký. S pyritem a sádrov- 

cem. Dále od povrchu tmavošedý se světlejšími skvrnami. 
Cesta u Dolního mlýna v Luhu. Pod ní Slavótínský potok. 



Velký vrch nad Vršovicemi. 

Profil 101. Obr. 62. 

Po levé Straně Oharky vypíná se nad Vršovicemi Velký vrch 
303 m n. m. Týž složen jest až na nejvySSí kupu z vrstev pásma IX. 

>') Na fotogr. kopiích vojen, generalštábu (1 : 25000) je mlýn tento omylem 
ozna£mi cú .Obere-MtUile.'* 



Digitized by 



Google 



4f5 IV. Čeiiék Zahálka: 

Základ pásma IX. není tu přístupen, patrem jsou vrstvy tretihorní. 
Není-lí žádné dislokace od úpatí vrchu až k temenu pásma tohoto, 
pak jest zde mocnost pásma IX. již značně veliká. Obnášíf (a to není 
celá mocnost přístupná) 86*5 fň. 

Jdeme-li od severního konce Vršovic — od Sv. Václava po cesté 
na sever až ku křížku, dojdem na počátek Sochorovy rokle ve výši 
asi 185 m n. m. Dle Sochorovy rokle až na vrchol Velkého vrchu 
shledáme 

Profil 101. 

(Obr. 62.) 
Vrchol Velkého vrchu 303 m n. m. 



Neogen: Porcelánový jaspis (vypálený jíl tretihorní) v celině aneb ztrosko- 
taný a sesutý. Barva Má, žlutá, červená, modrá a černá. Místy je 
porcelánový jaspis struskovitý, místy v popel a písek rozpadlý. 
Ořechy posázený. Jest možno, že ve hlubšícn polohách zakrývá pí- 
skovce neogenové. 

271-5 



1*2. Slintý jil Šedý bez nápadného sádrovce 14'7 

11. Slinitý jil žlutý se sferosideriteni tmavorudým, hnědým, špi- 
navé žlutým, obyčejně hlinitým s vrypem žlutým neb hnědým. 
Sferosiderit v kyselině slabé šumí. Na povrchu zvětralý a změklý. 

Nékdy soustředné miskovitý, kulovitý 0-3 

10. Slinily jil šedý, dále od povrchu tmavší Obsahuje zlomky ija- 

stropodú z limonitu 6 5 

9. Slinitů jil velmi jemni glaukonitickíj^ šedý místy žlutavý, dále od 
povrchu s modravými skvrnami. Sádrovec na povrchu hojný . 13*5 
— ^— ^— Horní počátek rokle — ^-^— ^— 

8. Hlinitý jil šedý, dále od povrchu tmavošedý, jemné glavkonUický. 

S hojným sádrovcem 28 

i^ 7. Pevnější lavice slinitého jilu glaúkonitického, šedého s tmavoše- 
dými skvrnami. Vryp jest zelený od velkého množství glauko 
nitu. Na ložích hojné má sádrovec 0*2-^5 

6. Slinily jil tmavošedý s četnými jemnými rezavými tečkami po > p* 

limonitu. Velmi měkký, mokrý, 8 hibjmi zlomky Bkamenělin. 
S hojným sádrovcem 6 

5. Slinitý jil geutropodový zažloutlý neb modravý. S hojným sá- 
drovcem. Místy koule íimonitové a sádrovcové (z pyritu vzniklé) 20*0 

4. Slinitů jil gastropodový Šedý, slabé zažloutlý neb modravý. Ska- 
meněliny z limonitu neb s bílou, vápnitou skořápkou obyčejné 
v prášek rozpadlou. Hoiný sádrovec a limonit • . 7*5 

3. SlinUů jil šedý neb zažloutlý s modravými skvrnami, dále od 
povrchu modravý 4*5 

2. Vápnitý jil šedý s tmavošedými do modra skvrnami a proužky, 
místy 1 žlutavé a hnědé skvrny od zvétrávajícího limonitu. Po- 
měrné pevnější lavice . . .... 3*0 

1. Sliuifý jil modravý na povrchu v tenké střípky a pak v šedý jil 

se rozpadávjyící 7*5 

Hlubší vrstvy nepřístupny. 

U křížku. Dolní okraj Sochorovy rokle. 185 m n. m. 



3 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — - Březenské — - křidofého útvaru ▼ Poohrí. 47 

V souvrství IX. 1. jest: 

Ostrea semiplana. 

Souvrství IX. 4. je bohato skamenělinarai, zejména gastropody. 
Hmota skamenující jest limonit. Jsou tu: 

Šupiuy a kosti rybí v chomáčích. 

Scaphites Geiuitzi. 

Baculites Faujassi. 

Natica vulgarís. 

Aporrhais sp. 

a mnoho jiných špatně zachovalých. 

Souvrství IX. 5. je též bohato gastropody a bakulity. Na po- 
vrchu v limonit proměněné často se povalují. Jsou tu zejména: 

Coprolithy. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. [L] 
Baculites Faujassi (vh) [L] 
Pleurotomaria sp. [L] 
Natica vulgarís Reuss. (h) [L] 
Solárium baculitarum Gein. [L] 
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L] 
AporiThais megaloptera Reuss. [Jíl] 
Ostrea [V] úlomky. 
Spongií [V] úlomky. 

V souvrství IX. 9. jest: 

Ostrea semiplana Sow. 
Inoceramus (Brongniarti). 

V souvrství IX. 10. jsou úlomky gastropodů, zejména Aporrhaisů 
z limonitu. 

Ze souvrství IX. 5. a snad i IX. 4. v Sochorové rokli i)Ocházejí 
skameněliny, jež uv^dí Frič^^) z rokle „Černodoly" nad Vršovicemi 
a Loun, jež částečné sbíral p. učitel Feigel z Loun: 

Osmeroides Lewesiensis Ag. 
Pycnodus cretaceus? Ag. 
Cladocyclus Strehlensis Gein. 
Schlonbachia Germari Reuss. 

'*') Březenské frstvj str. 27. 



Digitized by 



Google 



48 IV. Genék Zahálka: 

Acanthoceras deDtatocarínatus Rom. 
Cosmoceras Schlonbachi Fr. 
Scaphites Geinitzi D'Orb. 
Scaphites auritus Fr. 
Hamites boliemicus Fr. 
Helicoceras Reussianum Gein. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turritella multistriata Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Natíca vulgaris Reuss. 
Rissoa Reussi Gein. 
Trochus Engelhardti Gein. 
Guilfordia acanthochila Weinz. sp. 
Solárium baculitaiiim Gein. 
Aporrhais stenoptei-a Goldf. 
Aporrbais megaloptera Reuss. 
Aporrhais subulata Reuss. 
Cerithium pseudoclathratum D'Orb. 
Cerithium binodosum Róm. 
Cerithium fasciatum Reuss. 
Mitra Roemeri Reuss. 
Cylichna cylindracea Gein. 
Acteon doliolum Múll. 
Capulus? 

Dentalium polygonům Reuss. 
Dentalium glabrum Gein. 
Cardium semipapillatum Reuss. 
Cardita tenuicosta Sow. 
Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula seniilunaris v. Buch. 
Nucula pectinata Sow. 
Pectunculus insculptus Reuss. 
Area undulata Reuss. 
Area stríatula Reuss. 
Modlola tetragonus? Reuss. 
Pholadomya? 

Gastroehaena amphisbaena Gein. 
Tellina coneentrica Reuss. 
Venus subdeeussata Róm. 
Yenus lamínosa Reuss. 



Digitized by 



Google 



Pismo IX. — Březenské — křidofého útvaru ? Poohří. 49 

Corbula caudata Nilss. 
Gervilia soleDoides Defr. 
lQ0cei*amu8 Cuvieri Sow. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten Digardinii Rom. 
Lima (granulata?) D'Orb. 
Exogyra lateralis Sow. 
Ostiea semiplana Sow. 
Haplostiche. 
Trochamina irregularís P. et J. 



Lenešická cihelna a Chlum. 

Stráň při SV. strané cihelny. 
Profil 86. Obr. 64. 

Již při pásmu VL a VII. křídového útvaru v Poohří zmínili 
jsme se o nejspodnějších vrstvách pásma IX., která tvoří patro pásma 
Vlil. v Leneáické cihelně. Jsou to ony vi-stvy, jež Reussovi již podnět 
dtly k vydatnému vyhledávání skamenělin. Sled jejich jest tento : 

Temevo SV. stráně blíže Lenežické cihelny. 236 m n. m. 



3. Sliniiý jU Mutropodovů 6edý na povrchu ve žlutou neb béiavou zem 
rozpadlý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojné pecek limo- 
nitu a sádrovce. Hlavní nálezidté Březenských skamenělin .... 70 

2. Slin glaukonltideý modravý v pevnější lavici 0*1 

1 Slinhůjil ÚMtřicovij šedý do modra, na povrchu rozpadlý, modravé 
bílý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojné sádrovce se po- 
Taíqje 3'9 



Základem: Pásmo YUI. 224 m n. m. 

Souvrstvím IX. 3. není tu však ve směru vertikálném pásmo IX. 
zakončeno, nýbrž stoupáme-li dle stráně na východ k vrcholu čedi- 
čového Chlumu (jehož vrchol vypíná se 296 m n. m.), shledáváme, 
že slinité jíly pásma IX. pokračují výš a výše a zakončují se na 
U^to západní stráni Chlumu až u samého čediče ve výši 285 m n. m. 
Vrstvy slinitého jílu jsou na povrchu zcela v zem rozpadlé, poseté 
hojným sádrovcem. Blízko pod 285 m n. m. jest jíl místy i zažloutlý 
j&ko ku př. v Březně. Hned pod povrchem je jíl všude mokrý 
t mastný. 

Poněvadž není na Chlumu pásmo IX. pokryto vyšším pásmem, 
totiž X. pásmem zdejšího útvaru křídového, není vyloučena možnost, 

Tf . aailM«fttlcko-pllrod«YM«oká. 1899. 4 



Digitized by 



Google 



50 I^- Č«nék Zahálka: 

Že jest ještě mocnéjším, než-li se tu jeví. O mocnosti zachovaných tu 
vrstev pásma IX. nabýváme pojmu z rozdflu výšek nadmořských nej- 
nižšího a nejvyššího bodu pásma IX. 

285 m n. m. 
224 m n. m. 
61 m 

při čemž ovšem předpokládáme, že mezi oběma body není dislokace 
a nebereme ohled na poměry sklonu. 

V souviství IX. 1. jest: 

Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea semiplana Sow. (h) 
Textillarie. 
Globigeriny. 
Jehlice spongií. 

V souvrství IX. 2. jest: 

Craticularia vulgáta Poč. (zř) 
Achilleům rugosum Rom. (zř) 

V souvrství IX. 3. jest: 
Nautilus Reussi Fr. (vz) [L] 
Ammonites sp. (zř) [L.] 
Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř) [L.] 
Scaphites auritus Fr. (zř) [L.] 
Hamites bohemicus Fr. (vz) [L.] 
Helicoceras Reussianum Gein (vz) [L.] 
Baculites Faujassi Lam. (vh) [L.] 
Turritella multistriata Reuss. (zř) 
Natica vulgaiis Reuss. (h) [L.] 
Trochus Engelhardti Gein. (h) [L.] 
Turbo decemcostatus v. Buch. (h) [L.] 
Rissoa Reussi Gein. (zř) [L] 
Solárium Baculitarum Gein. (vh) [L] 
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) fL] 
Cerithium Luschitzianum Gein. (vh) [L] 
Gt^rithium fasciatum Reuss. (zř) [L] 
Dentalíum sp. 

Inoceramus (Brougniarti Park.) (zř) [V] 
Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz) (V) 
Ostrea semiplana Sow. (zř) [V] 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 51 

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) [V] 
Spondylus spinosus Goldf. (zř) [V] 
Ostrea frous Park. (vz) [V] 
Terebratulina gracilis Schl. (zř) [V] 
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri) (vz) [V] 
Parasmilia centralis Reuss. (zř) [L + V| 
Micrabatia coronula Goldf. sp. (vz) [L] 
Ventriculites angustatus Róm. (vz) [V -f- L] 
Ventriculites radiatus Mant. (vz) [L] 
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vz) [L] 
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (zř) [L -(- V] 
Achilleům rugosum Rom. (vz) [V] 

Nad souvi-stvfm IX. 3. profilu 85. při cesté, která vede od ci- 
helny do lomu blíže Hrádku, nalézají se 

Gastropodů zkyzovatělých, v limonít proniěněDých úlomky hojné. 

Ostrea semiplana Sow. (h) [V] 

Exogyra lateralis Reuss. (vz) [V] 

Pleuiostoma bohemicum Zitt. (zř) [V-f-L] 

Reiss^*) určuje naše pásmo IX. mezi Lenešickou cihelnou a 
Chlumem, jakožto „Plánermerger považuje jej za velmi podobný Lu- 
žickému a praví o něm : „beherbergt ebenfalls sehr viele Petráfakten, 
bťi denen das Vorherschen der Schnecken vor den Bivalven noch 
aaffallender ist, als gewóhniich. Nur finden sich meisteus undeutliche 
Steinkeme." Seznam Reussových skamenělin podáváme níže. 

Ro3iiiíGRR ^*) počítá naše souvrství IX. 1 -[- 2. spolu s pásmem 
VIII. ku svému Unterer Planru^ jak jsme se o tom již zmínili při 
pásnu Vin. a vrstvy pásma IX. nad IX. 2. spočívající nazývá Ba- 
hditen-Schichten^ kterýmžto jménem vyjadřuje tytéž vrstvy co Reuss 
slovem „Pldnermergel^. Píše^**): ,mit einem Fusse steht man noch 
luf den Thonen mit Scyphia subseriata und Ostrea sulcata (naše 
K. 1 r 2.), mit dem anderen unter lauter verkiesten Bakuliten^ Am- 
momten, RosteUarien, Trochoideen und einer Menge anderer Muschdn, 
kiffz man hat den sogenannten Gault von Reuss vor sich, mit stan 
nenswerthen Petrefakten-Reichthum. Die Petrefakten am Fusse des 
Hanai-Berges sind alle verkiest, stimmen aber mit denen am Eger- 
Ufer bei Postelberg bis in's Einzelnste Ďberein." 



**) Die Kreid^ebilde str. 65. 
^') Beitrftge str. 650. 
«) Tamtéž str. 652. 



Digitized by 



Google 



52 IV. Cenék Zahálka: 

K poslední vétě připomínám, že se co do stáří liSí oba hori- 
zonty též co do způsobu zachování skamenělin a z části i co do ska- 
menělin. Ovšem mají hlavní vodící skamenéliny společné a náleží oba 
k pásmu IX. 

RoMiNGER^^ uvádí následující zkameněliny: 

Ammonites Cottai, Germari, bidoi*satus, Rothomagensis, Dechení. 

Hamites plicatilis, attenuatus. 

Turrilites. 

Nautilus. 

Baculites anceps. 

Rostellaťien. 

Pleurotomaria sublaevis, funata. 

Natica vulgaris. 

Litorina rotundata. 

Turbo concinus. 

Pleurotomaria Roemeri. 

Solárium decemcostatum. 

Actaeon elongatus. 

Cerithium fasciatum, retículatum. 

TuiTitella multistriata. 

Trochus onustus. 

Corbula caudata. 

Venus lamellosa, pentagona. 

Nucula impressa, pectinata, semilunaris, producta. 

Cardita corrugata. 

Tellina concentrica. 

Area undulata, striatula. 

Terebratula pumila. 

Scyphia angusta. 

Astraea. 

Oxyrhina Mantelli, angustidens. 

Foraminifera u. a. 

GuMBEL^**) zmiňuje se též o nejspodnějších vrstvách našeho 
pásma IX. u Lenešické cihelny. Nazývá je Pňesener Schichten a jk)- 
čítá je ku svým BaculUepischichten čili Oberer Qaadennergd čili Oberer 
Plánermergel. To jest naše souvrství IX. 3. i vyšší. — Souvrství 
nižší IX. 1. -j- 2. počítá GcMBiti. spolu s jinými vrstvami, které z části 

^0 Tamtéž str. 663. 

'«) Beitrftge str. 527, 528. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březtiuské — křídového útraru v Poohři. 5;^ 

ku yySSímu oddělení našeho pásma VIII. náleží (viz náš obr. 55.) 
z části ku pásm&m X. a IX. ku svým Hundorfer Schichten. Gomblovi 
nebyla totiž známa dislokace, která má svou rozsedlinu v LeneSické 
cihelně, nepřihlížel též k různosti horizontů po obou stranách cihelny 
ri2 obr. 55.) a i)omísil v jedno pásmo svrchní část pásma MIL se- 
Temé od dislokační rozsedliny a pásmo X. a IX. jižně od dislokační 
rozsedliny. Jest pak profil vrstev, vztahujících se k Lenešické cihelně 
B GcMBLA tento : 

1. Priesener Schichten an den Gehángen und in zahlreichen 
Wassergráben]reichlich entblósst, bestehend aus dunkelfarbigen, leicht 
Terwitterndem Mergel, mit zahlreichen durch Zersetzung von Schwefel- 
kies entstaudeuen BrauneisensteiDkerne zahlreicher organischer Ein- 
schlilsse, namentlich von Grastropoden, sehr zahlreichen BacidUen, 
Scaphiten (Ammoniten) neben Oypskrystallen, Die Schichten ent- 
sprechen in AUem genau den am gegenúberliegenden Egerufer auf- 
geschlosseneu Lagen bei Priesen 80' 

2. unmittelbar unter dem dunklen Mergel folgt eine dUnn- 
geschíchtete Lage von Mergelkalk mit Glaukouitkómchen und 
Ostrea semiplana 17a' 

3. darunter weisslicher, brócklicher, z. Th. fester Mergel 
weilen mit Ockerstreifen 15' 

4. fester, schiefriger Mergel 10' 

5. weicher weisslicher Mergel wechsellagernd mit festen 
Kalkbánken 50' 

Die Schichten 3., 4. und 5. enthalten die Fauna der Hundorfer 
^ichten\ darunter am háufigsten: Ostrea semiplana; Rhynchonella 
plicatilis; Rhynchonella Cuvieri; Terebratula semiglobosa, Terebratu- 
lina chrysalis u. A. 

Následují vrstvy Gomblovy 6., 7., 8 (viz naše pásmo Vlil. v Po- 
ohři), jež považuje Gcmbrl za Malnické vrstvy. 

G0MBEL určil vrstvy tohoto svého profiju Lenešického následu- 
jícím způsobem: 

1. Priesener Schichten. 



2.1 
3. 
4. 
5. 
6. 
7. 
8. 



Hundorfer Schichten. 



Mallnitzer Schichten. 



Digitized by 



Google 



54 



IV. Cenék Zahálka: 



Srovnáme-Ii vrstvy tyto s našimi pásmy, obdržíme následující 
přehled : 



G n m b e 1 




Zahálka 


Priesener Schichten 


1 


3. a vyšší 1 






/ IX. 

1 + 2 




2 1 


Hundorfer Schichten 


3 i 






* ' 


' VIII. 2 + .i + 4. IX., X. 




6 
6 






Mallnitzer Schichten 


7 
1 8 


VIII. 1. 



Z GuMBLovTřcH vrstcv 2, 3, 4, 5, jež Gcmbel za Hundorfer 
Schichten považuje (to jest za naše pásmo X.) a z nichž o 3, 4. a 5. 
praví, že obsahují faunu Hundorfských vrstev, mají faunu Uundorí- 
ských iHudcovských) vrstev pouze ony, jež náleží našemu pásmu X. 
v nálezisku poznamenaném písmenem c na našem obr. 55. a 54. (si- 
tuační plán). 

GoMBEi. nevédél o dislokařní rozsedlině přerušující vrstvy v Le- 
nešické cihelně, nepovšimnul si, jak u pece LeneSické cihelny pHchá- 
zejí ve styk zcela nestejné horizonty (ku př. X., VIII. 1.) lišící se 
od sebe fysikálné, petrogi-aficky i paJaeontologicky (viz obr. 55.), ne- 
posoudil mocnost vrstev pásma IX. a X. od Poustky až do Lenešícké 
cihelny, sice by je nebyl mohl vřaditi mezi jeho mylné určené Mall- 
nitzer Schichten (naše VIII. 1. na obr. 55.) a mezi jeho Priesetter 
Schichten (naše IX. 3. na obr. 55.), kde leží naše vrstvy VIII. 2 -h 3 + 4 
a IX. 1 + 2 (viz též obr. 54 ). 

Krejčí ^^ posuzoval vrstvy našeho pásma IX. u LeneSické ci- 
helny tak jako Gombel. Píšeť: „ . . pod jižní patou čedičové homole 



8^ Studie 8tr. 69., obr. 11. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. - Břejíeuské ~ křidoYého otraru v Poohří. 55 

Ranné a LeneSické cihelny pozoruje se opět řasák s naloženými na 
Déj opukami Teplickými a sliny Březenskými." Na obr. 11. svých 
Stadií znázorňuje pořádek vrstev stráně u cihelny rovněž tak: 

Březenské vrstvy. 
Teplické vrstvy. 
Malnické vrstvy. 

Frič^") určuje naše souvrství IX. 3. u Leneáické cihelny jakožto 
Březenské vrstvy a myslí, že Březenské vrstvy jeho u LeneSické ci- 
helny spočívají na Teplických vrstvách (na pásmu X.). Dokázali jsme 
ji2 při pásmu VIIL, že ony vrstvy u LeneSické cihelny, které má 
Fbic za Teplické vrstvy, nejsou Teplickými vrstvami čili naším pásmem 
X, nýbrž že to jsou vrstvy náležející našemu pásmu VIIL a nejspod- 
Qéjáím vrstvám 1 + 2 pásma IX. (viz náš obr. 54) 

Z našeho souvrství IX. 3. uvádí Fbič a Reuss tyto skameněliny : 
Fric : Reuss : 

Belemnites sp. (Phragmaconus a Haifischzáhne. 

úlomky). 
Nautilus Reussi Fr. Aramonites splendens Sow. affin. 

Scblonbachia Germari Rouss sp. 
Placenticeras D'Orbiguyanus Gein. 
Phylloceras bizonatus Fr. 
Pachydíscus peraroplus Mant. juv. 

Scaphites auritus Fr. Scaphites aequalis Sow. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 
Hamites verus Fr. 
Hamítes Geinitzi Fr. 
Helícoceras Reussianum Fr. 
Baculites Faujassi Lam. (var. 

bohem. Fr.) 
Tarritella Leneschicensis Weinz. Aptychus cretaceus v. Miinst, 
Turritella multistríata Reuss. TurrUeUa muUistriata Reuss. 

Torritella acieularis Reuss. 
Tarritella Noeggerathiana Goldf. 
Scala decorata Gein. 
Scala Philippi Reuss. 
Natica Gentii Sow. 

♦^ Březenské vrstvy str. 26., 26. 



Digitized by 



Google 



56 



IV. Čeněk Zahálka: 



Natica vulgaris Reuss. 
Natica acutimargo Rom. 
Rissoa Reussi Geín. 
Turbo decemcostatus v. Buch. 
Trochus Engelhardti Gein. 
Solárium baculitarum Gein. 
Xenophora onusta Nilss. 
Aporrhais stenoptera Goldf. 
Aporrhais Reussi Gein. 
Rapa cancellata Sow. 
Fusus Nereidis v. Mttust. 
Cerithium pseudoclathratum D'Orb. 
Cerithium fasciatum Reuss. 
Cerithium binodosum Rom. 
Cancellaria sculpta Reuss. 
Neptunea Leneschicensis Weinz. 
Mitra Roemerí Reuss. 
Cylichna cylindracea Gein. 
Acteon ovum Duj. 
Acteon doliolum MttU. 
Acteonina liueolata Reuss. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Cardita tenuicosta Sow. 
Astarte acuta Reuss. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Nucula pectinata Sow. 
Area striatula Reuss. 
Modiola tetragonus Reuss. 
Tellina concentrica Reuss. 
Ostrea frons Park. 
Exogyra lateralis Nilss. 
Parasmilia centralis Mant. 
Trochocyathus Harveyanus. M. 
Ventriculites angustatus Rom. 



Natica vulgaris Reuss. 



Trochus sublaevis Gein. 
Rosfellaria Parkinsoni Mant, fvh) 



Dentalium polygonům Reuss. 
Corbula caudata Nilss. 
Cardita corrugata fíeuss. 
Nucula truncata Nilss. 
Nucula producta Nilss, 
OucuUaea undulata Reuss, 
Gucullaea striatula Reuss. 
Avicula pectinoides Gein. 
Inoceramus latus Mant 
Pecten membranaceus Nilss 
Ostrea minuta Rom. 
Ostrea lateralis Nilss. 
Cytherina complanata Reuss. 
Cytherina asperula Reuss. 
Nodosaria annulata Reuss. 
Nodosaría (Dentalina) gracilis 

D'Orb. 
Nodosaria Lomeiana D'Orb. 
Olobigerina cretacea UOrb. (vh) 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvara ▼ Poohří. 57 

Bulimina ovulum Reuss. 
Rotalina nitida Reuss. 
Robulina Comptoni Sow. 

Fbič ^^) píše : „Druhy v Lenešicích nasbírané pocházejí z úrovně 
gastropodové vrstvy březenského profilu. Zkyzovatělé skameněliny 
i tam někdy přicházejí, kdežto u Lenešic jsou pravidlem. .ládro Le- 
neSickýcli skamenélin tvoří neporušený kyz, kdež zq^^wí vrstva pro- 
měna jest v hnědel a časem i skvostně doužkuje.*" 

K tomu připomínám, že horizonty gastropodové u Lenešic a 
Y Březně nejsou stejnodobé. V Lenešicích jest starší, náleží spodním 
vrstvám pásma IX., v Březne je mladší, niileží ku vyšším vrstvám 
pásma IX. (Viz naše pásmo IX. v Březně.) 

Fric poznamenává ku svému seznamu skamenélin z Lenešic: 
,Mnno tyto druhy, zcela jisté z Březenských vrstev pocházející nale- 
zeny v materiálu sebraném také druhy ^ nálešejtci hlouběji leéícím Te- 
pliekým vrstvám: 

Ostrea semiplana. 
Terebratulina rigida. 
Magas Geinitzi. 
Rhynchonella Cuvieri.* 

K tomu poznamenávám, že Ostrea semiplana se vyskytuje nejen 
hojné ve vrstvách IX. 1. a 2. ale i v IX. 3., tedy i v gastropodovém 
horizontu Lenešickém. Terebratulina rigida (gi-acilis) jest místy v Bře- 
zenských vrstvách (pásmo IX.) u Lenešic velmi hojná a i u Lene- 
šické cihelny se vyskytuje dosti často. (Viz náš seznam skamenélin 
ze souvrství IX. 3. i v následujících profilech pásma IX. v blízkosti 
Leneáické cihelny a j.) 

Jah5*^) píše: „ . . . in den Sammlungen unserer Anstalt be- 
finden sich von dieser Localitát^^ ausser den von Fritsoh namhaft 
gemachten B^ormen noch: 

Pleurotomaria sublaevis Gein. 
Turbo subinflatus Reuss. 
Cerithium Luschitzianum Gein. 
Venus pentagona Rss. 



*») Tamtéž str. 26. 
*») Einige Beitrftge. Str. 148. 
**) Leneiická cihelna. 
'*) Tamtéž. 



Digitized by 



Google 



58 IV. Čenék Zahálka: 

Area undulata Rss. 
Trochocyathus conulus Phil. sp." 

O poznámce Fricové, že v sebraném materiálu od Lenešické 
cihelny nalezeny též Ostrea semiplana, Terébratvíina rigičLi, Magas 
Geinitzi a Khynchonélla Oiwieri, jež náležejí dle Fbiče hlouběji le- 
žícím Teplickým vrstvám, vysloviye se Jahn*^) takto: „Diese von 
Fritsch cititteu Formen gehoren zwar zu den sogenannten Teplitzer 
Leitfossilien, sie konnen aber ebenso gut auch in den Priesetier 
Schichten gesammelt worden sein (wie es z. B. bei meinem obigen 
analogen Teplitzer Formen von Klein- Kahu, Neugriindel etc. ganz sicher 
der Fall ist), worauf man aus der Áusserung Fhitsch's (den Teplitzer 
Schichten angehoren") eventuell auch schliessen konnte.^ 

Také na jiných stranách vrchu Chlumu nalézáme v.mde od 
úpatí vrchu až k čedičovému temenu slínité jíly pásma IX. Sedlo 
mezi Chlumem a Rannou, kde rozbíhají se cesty do Zájezdu (ovčína), 
do Ranné (obce), do Hrádku a do Lenešické cihelny, má výšku 
259 m n. m. Od toho bodu na jih tedy do výše, smérem ku temeni 
Chlumu je panské pole (kníž. Švarcenberka), které se prostíiá až ku 
280 m n. m. V tomto poli vyskytují se též zkameněliny v limonit 
proménéné význačné pro gastropodové horizonty pásma IX. Nejobyčej- 
nější jsou tu jádra od Aparrhais& a Amorphospongia rugosa s vel- 
kými krystaly sádrovce. 

Po severovýchodních svazích Chlumu všude pod 285 m n. m. 
jest slinitý jíl šedý pásma IX. Dále od povrchu bývá tmavší lio 
modra. Sahá až k samému úpatí pří ovčínu Zájezdu, pH némž též 
ve stráních okolních limonitové zkameněliny gastropodů a bakulítů 
nalézti lze. Poněvadž úpatí Chlumu u Zájezdu je ve výši 210 m n. m., 
slinitý jíl při vrcholu Chlumu 285 m n. m. zdá se, že mocnost pásoia 
IX. bude tu blízka rozdílu obou výšek: 

285 m n. m. 
210 m n. m. 
75 m 

nehledíme-li ku sklonu vrstev a nejsou-li ve stráni dislokace. Vrstva 
za vrstvou tu ovšem přístupny nejsou. 

Při cestě od Zájezda ku vytknutému již dříve bodu 259 m n. m. 
mezi Chlumem a Ranou jsou též ve slinitých jílech pásma IX. úlomky 
limonitových zkamenělin. Všude povalují se sádrovce, límtmitové 
válečky a pecky hojně. Uvádím odtud zejména: 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — kfídoYého útvaru v Poohrí. 59 

Aporrhais stenoptera Goldf. 

Také na jižním úpatí Ranné nad ovčínem Zájezdem vystupují 
holá místa šedého slinitého jílu p^nia IX. nad 210 m n. m. obsa- 
hiyící skamenéliny limonitové jako všude jinde v gastropodových hori- 
zontech. Po různu vystupuje pak slinítý jíl pásma IX. i ve vyšších 
polohách až skorém ku čediči Ranné do výše 300 m n. m. 

Jak jsme již u profilu 85. při Lenešické cihelné uvedli, pova- 
žoval RoMiNGER naše pásmo IX. čili jeho Bakuliten^Schú-hten zsl mladší 
nežli pásmo X. čili jeho Pláner. To samé praví o pásmech těchto 
u Zájezdu^*): „tJber diese Thone weg geht man rings um den nie- 
deren Basalt-K^el, hinter welchem der Sagesťhof \\Qgt\ dort ange- 
kommen wird man gleich unter den Bahditen-Schickten den Pldner 
vorkommen sehen^ der dort auch sehr thonig ist, aber durch das háufige 
Erscheinen von Terebratula gracilis, Terebratula plicatilis, Terebra- 
tala carnea, Spatangus cor anguinum und Inoceramus Brongniarti 
sich zu erkennen gibt ; zwar liegen neben diesen Muscheln auch noch 
verkieste Bakuliten u. s. w.; aber man sieht wohl, dass diese von 
oben herabgeschwemmt sind, wo sie in Menge vorkommen, ohue dass 
auch bei ihnen die eben genannten Terebrateln sich finden liessen. 
Diese Úberlagerung des Piáners durch die Bakuliten- Schichten lásst 
sich von hier an deutlich verfolgen bis hinuber zur Strasse von 
LauQ nach Eosel." 

Ohledal jsem zevrubně^ tráné kol. Zájezdu, o nichž tuto Ro- 
MiNGER jedná, neshledal tam ale nikde Bakulitové vrstvy (pás. IX.) 
na Plánru (čili pásmu X.) s Terebratula semiglobosa spočívati. Je tu 
týž omyl jako u Lenešické cihelny, kde též geologové Bakulitové 
vrstvy nad TepHcké vi*stvy kladli (viz tam i profil náš na obr. 55.). 



Poustka u Lenešic. 

Ve čtyry metry vysokém břehu potoka Hradeckého u Poustky 
a zašlého mlýna shledáváme se opét s vyššími vrstvami páima IX., 
které pokračují 1 výše nad cestou Leneáickou a ku dráze dle cesty 
ku kříži (cota 194 m). Je zde tento 

**) Beitrftge zor Eenntuiss etc. str. 632. 



Digitized by 



Google 



gO IV. Čenék Zahálka: 

Profil 102. 

(Obr. 66. a 55.) 

Vrchol Btráné nad cestou Lenefiicko-Brvangkou 198'C m n. m. 

4. Slinihj jíl šedobílý s modrými skvrnami ^ řiT 

3. CoproUthovj gla^kouitiM/ vápnil^j mUu iedý íiž zažloutlý B mo 
dravými skvrnami. S četnými partiemi jemnými limonitu, pro- 
méoy to po pyritu. Na povrchu zbělá. Upomína nás na Copr«>- 
lithové vrstvy od Kostic, Voienic a Pátku, které též do nejvyš- 
ších vrstev pásma IX. vloženy byly 0*1 

2. Slinili jil tmavošedý do modra, s četnými jemnými tečkami li- 



X 



o 



S*^ monitu 'zvětralé to zbytky po zkamenélinách pyritových). S pe- 
ckami pyritovými často v limouit a sádrovec proměněnými . . . 6 5 
^— — ^— Cesta Lenešická — ^— — 
. Slinit^ jil tmavošedý do modra, na povrchu větráním šedý neb 
žlutavý. Má hojné pecek pyritových, které zvétrávají na po- 
vrchu a rozkládají se v limonit a sádrovec. Posledního se hojně 
všude povaluje 5'6 

Hladina Hradeckého potoka u Poustky a zašlého mlýna. 184r> m n 



Ve vi-stvách IX 1. jest: 

Ostrea semiplana Sow. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. 

Ve vrstvách IX 2. jest: 

Inoceramus (bezpochyby Brongoiarti). 
Flabellina cordata Reuss. (vz) 

V lavici IX 3. 

(Joprolithy hojné. Shodují se s onémi z Coprolithové vi-stvy 
u Koštic, Voienic a Pátku. 

Úlomky misek od Inoceramus (bezp. Brongniarti), 
Cardita tenuicosta Sow. 

Ve vrstvách IX 4. jsou: 

Šupina Cladocyclus Strehlensis. 
Terebrcttídina gracUis Schloth. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. 
Ventriculites sp. 
Úlomky zoubků rybích. 

Ku řadě dislokaCních rozsedlin, jež uvedli jsme v krajině mezi 
Břvany a Lenešicemi, druží se zde u Poustky dislokační rozsedlina, 
kterou vyobrazujeme na obr. 65. (r). Při cestě LeneSicko-Břvanské 
u Poustky jest ve slinitojilovitém břehu cesty, ve stráni 8*6 w vysoké, 
směrem od SZ. ku JV., přístupná rozsedlin^ dislokační směrem SV. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvara v Poohří. 61 

Stráň jilovitá táhni; se tu od SZ. ku JV. Rozsedlina jest ponékud 
šikmá a zkřivená. Po SZ. straně její jsou známé vrstvy 2., 3. a 4. 
pásma IX., jež jsme impsali v profilu 102. a vyobrazili na obr. 66. 
i 55. Po JV. strané rozsedliny jsou však vrstvy slinito-jilovité, 
náležející sice též ku pásmu IX., avšak jiného stáří, nesouhlasné 
s vrstvami po straně SZ. Také jsou vrstvy po JV. strané při samé 
rozsedlině ohnuté. Rozsedlina sama jest as 10 cm mocná a vyplněna 
rozdrceným slinitým jílem přilehlých vrstev. 



U Leneéické cihelny. 

(Strana jižní „C." na obr. 55.) 

Tjtéž slinité jíly co IX 4. v profilu 102. u Poustky nálezném 
pod samým pásmem X. na malém kopečku při jižní straně Lenešické 
cihelny. (Obr. 55.) Přijdeme k nalezišti tomu jdouce na SV. dle meze 
polní od křížku (kota 194 u Duchcovské dráhy) blíže Poustky. Tu 
najdem 

Terebratulinu gracilis Schloth. (vh) 

Ostrou hippopodium Nilss., obyčejně přirostlou na miskách od 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Exogyra iateralis Reuss. (h) 

Zde je následi^ící 

Profil 103. 

(Obr. 55. a) 

Vrchol kopečku při jižní str. Lenešické cihelny; as *Jl8wi n. m. 

i^ágmo X. Vápnité tUny iedé do modra na povrchu rozpadlé 8 Terebratulou 
semigloboson. Ye spodu plno limonitových placiček pecek a kuliček 

na poTrchu 6 m 

Pásmo IX. Slinité jUy šedobílé dále od povrchu šedé 8 modravými skTrnami, 
8 hojnými Terebratulinami gracilis. Jen do malé hloubky přístupné. 



Digitized by 



Google 



62 



i V. Čenék Zahálka: 



Profil 104. 

(Obr. 64.) 



Vlil. 



202*5 m n. m. 



X 






'; o. 



Nepřístupné vrstvy 

T polích 4-6 

í^linitý jil tmavošedý 
do moí&a se světlej- 
ší mi skvrnami se ska- 
menélinami v limonit 
proniénénými . . .3-0 

• Dráha. Stráž. d. č. 88. — 
Sliftiíéjily na povrchu 
šedé 6-0 

— břvanská cesta. —— 
Slmitéjily tmavošedé 
do modra. Na po- 
vrchu světlejší, za- 
žloutlý. Má hojné py- 
ritu, který se na po- 
vrchu v limonit neb 
sádrovec promenuje . 4-f> 



Vrchol stráně. 220 m n. 

3. f^Vmité jily zažloutlé neb šedé 
do modra s hoj. limonitem . 

2. Sliníte jihj zažloutlé neb šedé 
do mocura s héj. limonitem a 
sádrovcem 

1. Slinil j jil zažloutlý s modra- 
vými skvrnami 

Nepřístupné vrstvy v polích . 



Vh 



3-0 

30 
3 



Stopy šlinitého vápence spongio- 
vého shodujícího se s Vlil. 2. 
prof. 85 10 



— o 

op .^ 

o ^ 

3 ě 

s 



Hradecký potok u zašlého mlýna blíže Poustky. 



l84'5 m n. m. 



V souvrství IX 1. jest: 



Ostrea semiplana Sow. (vh) 
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vh) 

V souvrství IX 3. jest: 

Ostrea seniiplana Sow. (h) 
Posud ueurčená spougie. (vz) 

Tři metry pod nejvyšším bodem tohoto souvrství (ve výši 217 m 
n. m.) vyskytuje se: 

Terebratulina gracilis Schl. (vh) 

Ostrea semiplana S >w. (h) 

Ostrea díluviana Linné. (vz) staié iiidiv. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křidoTého útvaru t Poohři. 63 

V souvrství IX 4. jest: 

Ostrea semiplana Sow. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. (zř) 

V souvrství IX 6. jsou v břehu nad dvorkem strážního domku 
zlomky skamenělin obyčejně v limonit proměněných. 

Scaphites sp. [L] 

Baculites sp. [L] 

Ceríthíum sp. [L] 

Solárium (Pleurotomaria) Baculitarum Gein. [L] 

Inoceramus Brongniarti Park. [V] 

Exogyra lateralis Reuss. [V] 

Ostrea sp. [V] 

Stráň v Třesku. 

Od Nového dvora a Poustky táhne se stráň slinito-jílovitá 
pásma IX. na jih ku hajnovně Třesku a dále až ku silnici Lenešicko- 
Postolopitské „U Kláštera". Je to stráň, kterou druhdy omývala 
Oharka nežli si našla nynější své řečiště mezi Postoloprty a Leneši- 
cemi Temeno stráně poki-ývá diluviáluí, starý štěrk Oharecký, výše 
váak ku západu, dále od stráně, je pásmo IX. pokryto vrstvami neo- 
genovými z nichž vybírá se tu i hnědé uhlí. 

Rozdíl petrografícký mezi vrstvami pásma IX., které ve Třesku 
vychází není žádný odkryjeme-Ii vrstvy dále od povrchu. Na povrchu 
lze rozeznati vrstvy v tomto 

Profilu 105. 

Temeno stráně t Třesku. 

Dihtviunu Oharecký ilirk starii, obsahující hlavně křemen, čedič, rulu šedou 

a rulu červenou . ■ 3 m 

4. Slinttý jil šedý, zvětralý, z valné části okrové žluté zbarven ... 20 
3. Slinily jU */(uiiropodoi>ý' íeáff při rozsedlinách okrové žluté zbarven . 5*5 
2. Slinily jil gaslropndový tmavošedý. Gasiropody jsou ponejvíce z limo- 
nitu a to velmi hojné 3*0 

2^1. Nepřístupné vrstvy, porostem ukryté 1*5 

Cesta pod bignovnou Třeskem. 

Vrstvy jílovité mají tu na povrchu hojně sádrovce zvláště také 
na trhlinách a ložích. Ač jsem neměl příležitost po větší dobu zka- 



i\ 



Digitized by 



Google 



64 IV. Čenék Zahálka: 

menélin v nich vyhledávati, přece jsem poznal, že jsou vrstvy ty bo- 
hatý skamenělinanii. 

Ve vrstvách IX 2. jsou: 

Aporhais stenoptera Goldf. (h) [L] 
Natica vulgaris Reuss. (h) [L] 
Turritella multistriata Reuss. (zř) [L] 
Cardium semipapillatum Reuss. [vz] 
Leda producta D'Orb? (h) 
Pecten Nilssoni Goldf. (zř) 

Ve vrstvách IX 3. jsou : 

Helicoceras armatus D'Orb. (vz) 
Schlónbachia Germari Reuss. (vz) 
Turritella Noegerathiana Goldt. (vz) 
Aporhais subulata Reuss. (zř) 
Pecteii Nilssoni Goldf. (zř) 

Stráň „U Kláštera''. 

Po silnici z Lenešic do Postoloprt přijdem k rohu stráné, která 
se sem od Nového Dvora táhne. Sluje „U Kláštera**. Skládá se ze 
samých jílů slinitých. u nichž velké rozmanitosti není, ponévadž stráň 
jen 8*25 m výšky má. Poznáváme tu tytéž vrstvy jako byly IX 6. 
a IX 7. v protější stráni nad Březnem. Sestrojil jsem tu následující 

Profil 106. 

Vrchol stráné u Kláštera, při silnici Postoloprtské. 

Omice, v níž hojné Síh-kn dihivWniho je roztroušeno 0*26 m 



^ 



2. Slinily Jíl gaatropndovf) Šedý s nádechem do žlutá, s tmavšími mo- 
dravými skTrnami a s rezavými tečkami limonitickými. Na povrchu 
se sádrovec povaluje. Shoduje se se souvrstvím IX. 7. v Březně . 6-0 m 
2^ I. Slinitů Jil sedy neb tmavošedý S" žlutými skvrnami limonitickými. 
Velmi jemné elaukoniticky. SkameuélinT jsou potažené limonitovým 

{)ovlakem aneb bélavým vápnitým práškem. Na povrchu se pova- 
uje sádrovec 80 m 

Silnice z Lenešic do Postoloprt. 

V souvrství IX 2. jsou: 

Osmeroides divaricatus Gein. (vz) 
Scaphites Geinitzi D'Orb. (h) 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — kndofého útYaru v Poohři. 65 

Hamítes sp. (vz) 

Baculites Fai^assi Lam. (h) 

Turbo decemcostatus v. Buch. (zř) 

Aporhais sp. (h) 

Nucula semilunarís v. Buch. (h) 

Cardium semipapillatum Reuss. (vz) 

Inoceramus planus v. Mflnst. (vz) 

Pecten Nilssoni Goldf. (h) 

Micraster? 

Gristellaría rotu lata D*Orb. 



Březenský vrch. 

Při východním konci obce Března odkryty jsou velmi pěkně 
vrstvy pásma IX. v holé stráni Březenského vrchu od řeky Ohře až 
téměř ku vrcholu jejímu. Vrstvy tyto náleží hornímu oddělení pásma 
IX. Spodní oddělení pásma IX., které jsme viděli u Lenešické ci- 
helny aneb v dolní části Velkého vrchu u VrSovic, padá tu pod 
Oharku. Nejvyšší vrstvy jílovité na vrcholu Březenského vrchu snad 
jsou neogenové; nad nimi spoCívají již vypálené jíly v podobě porce- 
lanitu. Také tu nechybí škváry, písek a popel jako jsme viděli jinde 
po levé straně Oharky. 



Tř. matkematicko-přfrotlovédecká. 1899. 



Digitized by 



Google 



66 IV. Čeněk Zahálka: 

Profil 107. 

(Obr. 63.) 
Vrchol 6ře ženského vrchu nad Oharkou 281 m n. m. 



o 



3. Porcelanjošpiě. Vypálené jfly třetihomí v troskách rozmetané barry 
bílé, žluté, modré, fialové a červené. Místy v podobě strusek neb 

popelu 2*0 

2. Jil šedý 7-5 

1. Jil žlutý a šedý . 6-0 



9. PUHtoilinitj jil poněkud pevnější žlutý aneb šedý 4*6 

8. Slinitý jil zažloutlý a tmavošedý $ kotUemi sferonderitu od 0*2 do 0*1 

7. Sliniiý jil gastropodovj zažloutlý a tmavošedý 7*8 až 7-9 

6. Slinit^ jil žlutar^, šedý neb modrayý jiJco 6. Na povrchu jeho 

všude se sádrovec povaluje 6*0 

5. Slinitý jil poněkud pevnější, šedý, místy s tmavšími skvrnami neb 
modravý, dále od povrchu tmavomodrý. Na povrchu se z počátku 
v peckovité kusy odděluje. V trhlinách i na ložích desky sádrovce 
až 3 <?m tlusté. Dosti skvrn po limonitu. Velmi jemně glaukonitický . 2*5 
4. SIHnitý jil glaukonitirk^ šedý s tmavšími skvrnami střídá se s tmav- 
šími vrstvami. Glaukonit velmi jemný. Na povrchu sádrovec . . .4*0 
3. Slinitý jU gla/ukonitický poněkud pevnější, tmavošedý do zelena, 
s tmavšími skvrnami dále od povrchu tmavší. Na povrchu z počátku 
v pecky se rozpadává. Sádrovec v trhlinách tvoří desky až t rm 

tlusté. Velmi glaukonitický 3'0 

— ^— ^— Vozová cesta — ^— — 
2. Sltnitj jil glaukonitický tmavošedý, poněkud zarezavělý od četných 
žlutých a hnědých skvrn Todnat. kys. Železitého. Dále od povrchu 
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. Pevnější poněkud než 1. . . .3*0 
1. Slinily jil velmi měkký, tmavomodrý s četnými kousky pyritu, jeni 
snadno větrá a pukáni horniny zpíisobu,je, Na trhlinácn i v ložích 
hojně jemných krystalků sáďroTce. Mokrý. Roxpadá se zprvu 
T pecky a pak v prach 4*6 






Hladina Ohře 179-9 

Koule sferosiderovité z vrstvy 1X8. mají velikost ořechu až hlavy. 
Bývají často soustředně miskovitého složení. Často se misky sfero- 
sideritu co do barvy střídají, tmavočervená s tmavošedou, hnědou 
neb žlutou. Někdy má jádro pevné, někdy práškovité. 

Po dvoudenním vyhledávání, nalezl jsem v jednotlivých sou- 
vrstvích následující skameněliny: 

V souvrství IXl : 

Inoceramus (Brongniarti) zlomky, (h) 
Pecten Nilssoni Goldf. (h) 

Skořápky skamenělin v tomto souvrství jsou v bílý práSkovitý 
uhličitan vápenatý rozpadlé. 

V souvrství X2: 

Baeulites Faujassi Lamk. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX — Březenskó — křidoTóho útyaru v Poohří. 67 

Nucula pectinata Sow. (h) 
Inoceramus sp. 

I zde bývají skameněliny na povrchu bílé. 

V souvrství 1X3: 

Acteon ovum Dujard. (vz) 
Geodia gigantea Po6. (vh) jehlice. 

V souvrství 1X4: 
Hamites bohemicus Fr. 
Baculites Faujassí. 
Aporhais sp. 

Natica vulgaris Reuss. 

Nucula seminularis v. Buch. s bílým vápnitým práSkovitým 
povlakem. 

Venus parva Sow. 

Ostrea semiplana Sow. 

Ostrea (cf. Wegmanniana D'Orb. V). 

Serpula sp. 

a j- 

V souvrství 1X5: 

Hamites bohemicus Fr. 

Aporhais sp. 

Natica vulgaris Reuss. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Inoceramus Brongniarti Park., mladé. 

Nucula semilunaris v. Buch., s bílým vápnitým povrchem. 

Exogyra lateralis Reuss. 

V souvrství 1X7 : jsou skameněliny četné bud z jílu neb s po- 
vlakem limonitovým aneb s bílým vápnitým. 

Osmeroides divaricatus Gein. ivz) 

Chomáče Supin a kostí rybích, (zř) 

Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř) 

Baculites Faigassi Lamk. (též z limonitu) (h) 

Turritella acicularis Reuss. (zř) 

Natica Gentii Sow. (vz) 

Natica vulgaris Reuss (zř) 

Trochus Engelhardti Gein. (zř) 

Turbo decemcostatus v. Buch. (zř) 

6* 



Digitized by 



Google 



68 IV. Čeněk Zahálka: 

Aporhais megaloptera Reuss. sp. (h) 

Aporhais Reussí Gein. sp. (vh) 

Acteon ovum Duj. (vz) 

Dentalium glabrum Gein. (zř) 

Gardium semípapillatum Reuss. (zř) 

Nucula semilunaris v. Buch. (zř) 

Tellina concentrica Reuss. (vz) 

Avicula Geinitzi Reuss. (vz) 

Lima pseudocardium Reuss. (vz) 

Inoceramus Brongniarti Park. (zř) 

Vola quinquecostata Sow. sp. (vz) 

Pecten Nilssoni Goldf. (zř) 

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) 

Ostrea diluviana Linné. (vz) 

Micraster de Lorioli Nov. (vz) 

Spongie neurčená. 

Nodosaria Mayeri Per. (zř) 

Sequoia Reichenbachi Gein. sp. 

Ze souvrství 1X9: kde skamenéliny jsou vzácný, mám: 

Micraster de Lorioli Nov. (vz) 

Hemiaster Regulusanus D'Orb. (vz) 

Velkou důležitost pro naše stratigraíická studia má porovnání 
vrstev pásma IX. v Březne a z Velkého vrchu nad Vršovicemi. Na- 
vštivíme-Ii obě naleziště brzy po sobě a srovnáme horniny vrsteví 
hned poznáme souhlasné vrstvy. Jsou to zejména glai^onitické vrstvy 
a vrstva sferosideritová, jež nás brzy ve srovnávání vrstev orientují. 
Z tohoto srovnání však následuje, že vrstvy slinitých jílů pásma IX. 
v Březně, čili Březenské vrstvy Krejčího a Frice v Březne patří ku 
vyšším vrstvám Březenského (IX.) pásma a že se tudíž u hladiny 
Ohře v Březně ještě neukonCují, nýbrž jdou ještě hluboko pod hla- 
dinou Ohře. Proto se také nemohou nalézati, jak Krejčí uvádí^*i, 
Teplické vrstvy v Březně pod Březenskými, vždyť dle našich vý- 
zkumů není pásmo X. čili Teplické pod IX. čili Březenským, nýbrž 
naopak. 



**) Archiv Studie, str. 60. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenskó — křídového útvaru v Poohří. 



69 



Srovnáni souhlasných vrstev pásma EL 



Na Březeoskéin vroha v Březne. 

Profil 107. Obr. 63. 

SlinUý jil zažloutlý a tmayoáedý 
8 koulemi sferosideritu . 0*2 m. 



Na Velkém vrchu nad Vrěovlcemi. 

Profiil 101. Obr. 62. 

1 1. Slinitý jil žlutý s koulemi sfero- 
sideritu 0-3 m 



SHnitý jil gastropodový za- 
žloutlý a tmayošedý . . . .79 
Slinily jil žluUvý, šedý neb 
modravý. Na povrchu se všude 
sádrovec povaluje . . ..60 
Sltnitý jil pooékud pevnější, 
šedý, místy s tmavšími skvr- 
nami neb modravf , dále od 
povrchu tmavomodrý. V trh- 
linách i na ložích desky sá- 
drovce. Dosti skvrn hnédých 
po limonitu. Velmi jemně 
gkiukaniHchú . . 2 5 

Slinitj jil glaukofMický 
šedý s tmavšími skvrnami 
střídá se s tmavšími vrstvami. 
Olat$k€nhU velmi Jetwn^ý. 
Na povrchu sádrovec . .40 



10. *SZtni/^^7/ šedý, dále od povrchu 
tmavší. Obsahuje zlomky ga- 
stropodú 6*6 

9. Slinily jil vehni jemine 
glaukonitívfcý, šedý, mí- 
sty žlutavý. Dále od po?rchu 
8 modravými skvrnami. Sá- 
drovec na povrchu hojný . 13'5 



3. SlinUy iil velmi glaakofUtický 
poněkud peviu^Hi, tmavošedý do 
zelena s tmavšími skvrnami, dále od 
povrchu tmavšL Se sádrovcem v trh- 
Onách .... ..... 30 m 



8. Slinily Jil šedý, dále od povrchu 
tmavošedý ^emné glaukoni- 
Hcký, S nojným sádrovcem 2*8 

7. Pevn^ší lavice »linUého 
jilu glaíikoniHckého še- 
dého s tmavošedými skvr- 
nami Vryp je zelený od 
velkého mfHfzstvi glau- 
kanUu. Na ložích hojné 
sádrovce 0*2 



SlinUy iil glaukomticky tmavošedý, 
poněkud zarezavélý od četných žlu- 
tých a hnédých skvrn vodnatého ky- 
siiéníka železitého. Dále od povrchu 
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. 
Skamen&in skořápky jsou váp9^ité 

bité 80 m 

Slinily jil velmi měkký, tmavomodrý 
s četnými kousky pyritu, jenž snadno 
větrá a pukáni horniny zijůsobige. 
Na trhlinách i v ložích hojné jem- 
ných krystalkíi sádrovce. Mokrý. 
^cořápky ékamenHin hile vápnité 
práíkoviti 4*6 m 



6. Slinity jil tmavošedý s četnými jem- 
nými rezavými tečkami po limo- 
nitu. Mokrý. S bi^tni zlomky tka- 
menilin, S hojným sádrovcem 6*0 m 



Hladina Oharky, Pod touto pokračigí 
tudíž do hloubky dolní gastropodové 
vrstvy pásma IX. a nikoliv Teplické 
vrstvy čili pásmo X.1 



5., 4. Slinity jil gošlropodovy pokra- 
čuje 27*6 m 

atd. 



Digitized by 



Google 



^() IV. čeněk Zahálka: 

Již Reuss") zmiňuje se o vrstvách našeho pásma IX. v Březne. 
Řadí jej ku svému Pldnermerglu a uvádí z něho tyto skameněliny: 

Větévky konifer. (vz) 

Salix angusta Reuss, listy. 

Scyphia radiata Mant. (vz) 

Apiocrinites ellipticus Milí. (vz) 

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny. 

Ostrea vesicularís Lamk. (zř) 

Ostrea lateralis Nilss. (zř) 

Ostrea minuta Rom. (zř) 

Ostrea gibba Reuss. (zř) 

Ostrea macroptera Sow. (zř) 

Ostrea carinata Lamk (zř) 

Pecten membranaceus NUss, 

Pecten NUssoni Ooldf. 

Pecten striato-punctatus Rom. 

Pecten trigeminatus Goldf. 

Pecten decemcostatus v. Miinst. 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Inoceramus Cuvieri Sow. 

Inoceramus latus Mant. (h) 

Inoceramus undulatus Mant, (h) 

Inoceramus striatus Mant 

Inoceramus Cripsii Mant, (h) vždy malá. 

Gervilia solenoides Defr. (ne zř) 

Avicula Geinitzii Reuss. 

Avicula pectinoides Gein. 

Avicula neglecta Reuss. 

Avicula Reichii Rom. 

Pinna nodulosa Reuss. (vz) 

Modiola pumila Reuss. 

Mytilus parallelus Reuss. 

Cardita (Venericardia) tenuicosta Sow. 

Cardita (Venericardia) corrugata Beuss (ih) 

Nuctda truncata NUss. 

Nucula antiquata Sow. 

Ntéctda producta NUss, 

Nucula Mantellii Gein. (N. ovata u Tittona) 

**) Die KreidegebOde, str. 47. 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. — Březenské — kfidovélio útvaru t Poolirí. 71 

Nncula silíqua Goldf. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Pectimcalus insculptus Reuss. 
Pectunculus reticulatus Beuss. 
Area tnmcata Beuss. 
Area pygmaea Reuss. 
Area bicarinata Reuss. 
CucuUaea striatvia Reuss. (vh) 
CucuUaea undtdata Reuss (vh) 
Carditmi semipapiUatum Reuss. 
Venus parya Sow. 
Venus laminosa Reuss. (vh) 
Venos pentagona Beuss. 
Astarte símilis v. Múnst. 
Corbula caudata Nilss. 
Corbula bifrons Beuss. 
Téllina concentrica Reuss. (vh) 
Solen compressus Goldf. 
Patella carinata Beuss. 
Dentálium medium Sow. 
Dentalium polygonům Beuss. 
Auricula incrassata Sow. 
Yolvaria tenuis Beuss. (vz) 
Bostellana Parkinsoni Maut. 
Bostellaria calcarata Sow. 
Rostdlaria megaloptera Reuss. 
Bostellaria subulata Beuss. 
Bostellaria divaricata Beuss. 
Pleurotoma Bómeri Beuss. 
Pterocera sp. int 
Tomatella elongata Sow. 
Pyrula Cottae Bom. 
Fusus cariuatus Beuss. 
Cerithium Luscbitziauum Gein. 
Cerithium fasciatum Beuss. 
Turritella multistriata Beuss. 
Turbo decussatus Beuss. 
Trochus Basteroti Brongn. 
Trochus concinnus Bóm. 
Trochus sublaevis Gein. 



Digitized by 



Google 



72 iV. Čenék Zahálka: 

Solárium decemcostatum v. Buch. 

Solárium angulatum Reuss. 

Littorina rotundata Sow. 

Littorina sculpta Sow. 

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) =: N. acutimargo Rom. (zř) 

Natica unicarinata Gein. =:: N. carinata Rom (zř) 

Natica Yulgaris Reuss. (vh) 

Nautilus inaequalis Sow.? (zř) 

Ammonites Cottae Rom. (zř) 

Ammonites peramplus Sow. (zř) 

Ammonites splendens Sow. affin. 

Scaphites costatus Mant. 

Scaphites aequalis Sow. 

Hamites ellipticus Sow. 

Hamites rotundus Sow. 

Hamites plicatilis Sow. (H. armatus?) 

BacuLites anceps Lam. 

Baculites rotundus Reuss. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Margmulina Nilssoni Rom. 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia angusta Nilss. 

Frondicularia Cordaí Reuss. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

Robtdina Cómptoni Sow. 

Robulina Ehrenbergii Rom. 

Serpula subinyoluta Reuss. 

Cytherina subdeltoidea v. Mtinst. 

Cytherina ovata Róm. 

Cytherina Hilseana Róm. 

Cytherina parallela Reuss. 

Cytherina complanata Reuss. 

Klepeta malých Dekapodů. 

Zuby Otodus appendiculatus Ag. 
Zuby Ptychodus mammilaris Ag. 
Lamna acuminata Ag.? 

Neurčené konickými záhyby opatřené zuby. 

Malé obratle i7bí. 

Coprolithy Macropoma Mantellii Ag. (vz) 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. ~ Březenské — kiidoTého útvaru v Poohří. 73 

Šupiny Beryx oruatus Ag. 

Šupiny Osmeroides Lewesiensis Ag. 

GoMBEL^^) po příkladu Rominqeroyě klade též naše pásmo IX. 
T Březně čili jeho IMesener Schichten nad naše pásmo X. čili jeho 
Hundorfer Schichten. V jeho profilu z Lipence do Března popisuje 
n^vy ony takto s hora dolů: 

21. Príesener Schichten (Fundort bei Postelberg) dunkel- 
farbige, meist dflnngeschichtete, Schwefelkies-fQhrende Mergel 
erfQllt von ebenso zahlreichen, wie charakteristischen Yersteine- 
rungen (Baculites anceps, Inoceramus Cuvieri u. v. A.) ... . 75' 

Zwischen der zuletzt beobachteten Schicht (20) und dem 
Mergel bei Priesen ist eine nicht sehr máchtige Schichtenreihe 
nicht entblosst ?' 

20. Hártere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Ver- 
steinerungen der Hundorfer Schichten, wechselnd mit hellfarbigem 
Mergel SO' 

Auch diese Schichtenreihe senkt sich allmáhlig unter die Thal- 
sohle ein, aus der erst bei Priesen selbst wieder anstehendes Gestein 
zu Tag tritt. 

19. Lichtgrauer, thoniger Mergel, der in brocklichen Schutt 
xerfalt und ausser Foraminiferen wenige Yersteinerungen enthált : 
Ostrea semiplana Sow., Terebratulina rigida, Cidaris subvesicu 
losa ďOrb 5' 

18. Weicher, sandiger, glaukonitischer Mergel iVa' 

a t d. 

K tomuto profilu poznamenávám, že Gflmblovo souvrství 20: „Hár- 
tere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Versteinerung der 
Hundorfer Schichten^ wechselnd mit hellfarbigem Mergel" v přírodě 
neexistuje. Proto padá tvrzení Giimblovo, že jeho Priesener Schichten 
spočívají na Hundorfer Schichten čili, že Březenské vrstvy (pásmo 
IX.) spočívají na Teplických vrstvách (pásmo X.). 

Y pojednání našem o pásmu Y. (Roudnickém) dokázali jsme, 
že 19. GtMBLovo souvrství: „Lichtgrauer, thoniger Mergel etc." ná- 
leží našemu pásmu Y. a Gúmblovo souvrství 18. jest nespodnější část 
Dašeho pásma Y., totiž Va. 

Kladl tudíž GoMBBL vrstvy útvaru křídového v následujícím po- 
řádku za sebou užijeme-li našich názvů pro pásma: 

*') Beitrtge S. 616—619. 



Digitized by 



Google 



74 IV. Čenék Zahálka: 

Pásmo IX. 
Pásmo X. 
Pásmo V., 

kdežto je známo z našich studií, že pásma našeho útvaru křídového 
postupují s hora dolň v tomto pořádku: 

Pásmo X. 
Fásmo IX. 

Pásmo VIII. 
Pásmo VIL 
Pásmo VI. 
Pásmo V. 

atd. 

Poněvadž nenalézáme nikde v okolí Března a Malnic Hundorýské 
vrstvy GuMBLovT, proto také nemohou se nalézati v téže krajiné 
Hundorfské vrstvy cUi OUmblovo souvrství 20. na sáto- 
vrstvi 19. 

ScHLOENBAOH ^®) sc rovuéž domníval, že by mohly býti Březenské 
vrstvy v Březně (naše pásmo IX.) mladší vrstev Teplických (pás. X.): 
Srovnával totiž naše pásmo IX. v Březně s vrstvami obsahujícími Ino- 
ceramus Ctmeri a Micraster cor testudinarium v Severním Německo, 
a vrstvy našeho pásma X. s vrstvami obsahujícími Scaphites GeinUei 
a Spondylm spinosus, Píšet: „Die Zone des Inoceramus Ouivieri und 
Micraster cor testudinarium scheint mír in Bohmen durch die be- 
kannten petrefactenreichen Baculiten-Mergel von Priesen, Postelberg, 
Luschitz etc. reprásentirt zu werden. 

Týž náhled o poměru stáří vrstev Teplických (X.) a Březen- 
ských (IX.) uvádí Schloenbach **} v práci své: „Die Kreidebildungen 
der Umgebungen von Teplitz und Laun im nordlichen Bohmen". Po- 
jednávaje o vrstvách se Scaphites Geinitzi, praví : „Die Grenze dieses 
Horizontes gegen oben ist meistens schwer zu erkennen; es folgen 
námlich graublaue Schichten von etwas mehi' thonig-schieferigen Be- 
schaflFenheit, die Bactdiúen Mergd^ 

Krejčí ^) se zmiňuje o našem pásmu IX. v Březně takto : „Jedno 
z nejhlavnějších nálezišt (Březenských vrstev), jež nejdříve prof. 
Reuss popsal, jsou příkré stráně Červeného vrchu nad vesnicí Břez- 



♦•) Verhandlungen d. k. k. Geolog. Reichsanst in Wien, 1868. 
«s) Die Brachiopoden. Str. 147. 
^) Studie. Str. 66. Obr. U. 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. — Březenské — křídového ůtvařu v Poohří. 75 

nem pod Postoloprty, kdež se množství skamenělin, od Beussa uve- 
dených, nachází. Bakulitové sliny skládají zde severní bok Červeného 
již dříve popsaného vrchu (obr. 11.), jehož temeno vyhořelé lože hné- 
dého uhlí nese.** 

Kbejčí^^) má za to, že Březenské vrstvy v Březně spočívají na 
Teplických vrstvách. PíSe: „U Oharky samy vycházejí Teplické opuky 
oa den od ústí Malnického (Hřivického) potoka až pod vesnici Březno, 
majíce podobu šedých hlinito-písčitých opuk a jsouce pokryté měk- 
kými sliny pásma Březeuského čili bakulitového ; vrchol kopce Bře- 
zenskébo (Červený čili Krizový vrch) nese však vyhořelé vrstvy ne- 
ogenové (tretihomí). Tudíž náleží zde jen nejhlubší vrstvy, přes 
kteréž Oharka bezprostředné teče k Teplickému pásmu. ^ 

Podle našich výzkumů, jak již dříve dokázáno, nenáleží vrstvy 
nejhlubší u Března, přes které Oharka teče k TepUckému pásmu, 
Dýbrž ku pásmu Březenskému (IX.) a hluboko pod hladinu Obře 
ahá ještě mocná spodní část Březenského pásma (IX.) 

Frióbm^^) byly velmi podrobně palaeontologické poměry pásma IX. 
T Březně prostudovány, l^ýž rozeznává tam podle palaeontologických 
poměrů následující vrstvy shora dolů: 
7. Ormce. 
6. Tretihomí vypálené vrstvy. 

Ď. Vrstva krabová. Žlutavé a šedé, dosti plastické uloženiny, 
které nad sferosiderity leží, nesnadno jsou přístupny a vyznačují se 
nápadnou hojností korýšů. Výbrus její vykazuje trochu glaukonitu, 
pak hnědá zrna s rezavě červenou obrubou, cihlově červená malá 
jádra a intensivně černá jádra foraminiferová. 

4. Vrstva sferosideritová. Jest v nejvyšší poloze vrstvy gastro- 
podové. Obsahuje kulaté neb ploché konkrece zvící ořechu, pěstě 
i hlavy ; některé dosahují až 50 cm délky. Zdravé jádro jejich sestává 
ze šedého vehni tvrdého sferosideritu a jej obklopující kůry vykazují 
různé stupně okysličení jež se jeví různými barvami tonů rezavě čer- 
vených až okrově žlutých. Výbrus neokysličeného sferosideritu jeví 
sloh z dosti stejně vell^ch, nepravidelně čtverhraných dílců, z nichž 
každý ve středu má tmavý bod. 

3. Qastropodová vrstva zaujímá střed celého profilu a jest vlast 
ním sídlem bohaté fauny Březenských vrstev, zvláště četuými cepha- 
lopody a gastropody bohaté. Výbrusy jsou poněkud bohatší foramini- 

") Studie. Str. 60. Obr. 11. 

•*) Břeaenské vrstvy str. 12—26. 



Digitized by 



Google 



76 



IV. Čenék Zahálka: 



ferami nežli výbrusy předchozích, avšak u porovnání s Teplickými 
vrstvami dlužno je v té příčině přec jako chudé označiti. 

2. Radiciariová vrstva. Tato vystupuje nad cestou v řadě pev- 
nějších lavic. Hornina její jest pevná, glaukonitická, tvoří tvrdé la- 
vice a rozeznává se zřetelné od vrstvy Gastropodové. Nejvyšší po- 
loha d jest nejbohatší radiolariemi. 

1. Geodiová vrstva v rovině cesty jest velmi siině glaukonitická, 
takže na výbrusu velmi nápadné vystupují zelená velká tělíska. Mimo 
jehlice hub spatřujeme též zmka hnědelová a vivianitová, pak inten- 
sivně černé a okrouhlé skupiny malých zrnek křemenných, které snad 
náležejí rhizopodu. Zvláštní pro tuto vrstvu jsou obrovské již pou- 
hému oku patrné jehlice od Geodia gigantea Poč. 

0. Nuculové vrstvy. Jsou to nejhlubší, z pravidla jen za nízkého 
stavu vody přístupné vrstvy. Barva jich jest tmavé popelavá a sko- 
řepiny skamenělin jsou bílé, kteráž okolnost přiměla asi Reusse vrstvy 
tyto pro podobnost jejich s gaultem folkstonským označiti jako gault 
v době, kdy poměr jejich uložení se zřetelem na starší vrstvy tu- 
ronského stáří nebyl ještě znám. Drobnohledným ohledáním zjištěno 
mnoho kyzu a glaukonitu, pak krásně modrá zmka vivianita (?). 
Okrouhlá zmka hnědele, pocházející z výplní komůrek globigerin; 
pořídku vyskytují se foraminifery, mřížovci a jehlice hub. 

Fricovy vrstvy v Březně lze s našimi vrstvami profilu 107. srov- 
nati asi takto: 



i 

M 

tli 


Fric 
Prof. Obr. 2. 


Zahílka 
Profil 107. Obr. 68. 




5. 


9. 


Pásmo IX. horní. 


4. 


8. 

1 


3. 


1 7. 

1 


2. 


4. + 5. + 6. 


1- 


2. + 3. 


0. 

1 


^• 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křidoTého útvaru v Poohří. 77 

Fwč uvádí z naší vrstvy IX L: 

Nautilus Reussi Fr. 
Placenticeras D'0rbigayanu8 Gein. 
Scaphites auritus Fr. 
Turritella acicularís Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Pleurotomaría linearis Mant. 
Aporhais stenoptera Goldf. 
Aporhais subulata Rss. 
Cerithium binodosum Rom. 

Acteon sp. 

Dentalium glabrnm Gein. 

Dentalium polygonům Reuss. 

Cardita tenuicosta Sow. 

Nucula pectinata Sow. 

Nucula semilunaris v. Buch. 

Leda siliqua Goldf. sp. 

LeřTuminaria Petersi Zitt. 

Avicula pectinoides Reuss. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Ostrea frons Park. 

Terebratulina Chrysalis Schlott. 

Paraclytia sp. 

Lithocyclia discus Per. 

Fbičj uvádí z vrstev našich IX. 2 + 3 : 

Lamna acuminata Ag. 

Operculum C. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Geodia gigantea Poč. 

Lithocyclia discus Per. 

Fric uvádí z vrstev naších IX. 4 + 5-f 6: 

Notidanus simplex Fr. 

Corax heterodon Reuss. 

Pycnodus. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Electrolepis horrida Fr. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Helicoceras Reussianum Fr. 

Aptychus radiatus Fr. 



Digitized by 



Google 



78 



IV. Cenék Zahálka 



Trochus Engelhardti Gein. 

Fusus (cf. Requinianus) D'Orb. 

Voluta elongata D'Orb. 

Nucula pectinata Sow. 

Corbula caudata Nilss. 

Lima Hoperi Mant. 

Ostrea cf. Wegmanniana D'Orb. 

Parasmilia. 

Ventrículites angustatus RSrn. 

Geodia gigantea Poč. 

Dictyomitra multicostata Zitt. 

Dictyomitra regularis Per. 

Lithocyclia discus Per. 

Stylodyctia Haekeli Zitt. 

Porodiscus glauconitarum Per. 

Ropalastrum sp. 

Z vrstev IX. 7. uvádí Fmč: 
Lamna acuminata 
Otodus appendiculatus. 
Pycnodus. 

Osmeroides Lewesiensis. 
Osmeroides dívaricatus. 
Cyclolepis Agassízi. 
Aspidolepis Steinlaí? 
Saurocephalus marginatus. 
Cladocyclus Strehlensis. 
Operculum. 
Praeoperculum. 
Spioacites radiatus. 
Nautilus sublaevigatus. 
Nautilus rugatus. 
Nautilus Reussi. 
Schlónbachia subtrícarinata. 
Acanthoceras dentatocariuatus. 
Lytoceras Alexandři. 
Scaphites Geinitzi. 
Scaphites auritus. 
Hamites verus. 
Helicoceras Reussianum. 
Turritella multistriata. 



Turrítella acicularis. 
Turritella Noeggerathiana. 
Scala sp. 
Scala decorata. 
Natica vulgarís. 
Natica Gentií. 
Turbo decemcostatus. 
Trochus Engelhardti. 
Guilfordia acanthochila. 
Rissoa Reussi. 
Rissoa sp. 
Alvania sp. 
Alvania sp. 
Solárium baculitarum. 
Aporrhais megaloptera. 
Aporrhais Reussi. 
Aporrhais coarctata. 
Aporrhais stenoptera. 
Aporrhais arachnoides. 
Aporrhais subulata. 
Rapa cancellata. 
Fusus? n. sp. 
Fusus sp. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



79 



Cerithium binodosum. 
Cerithinm fasciatum. 
Cerithiam pseudoclathratum. 
Cerithium provinciale. 
Cerithium cf. Dupinianum. 
Voluta elongata. 
Mitra Roemeri. 
Cylichua cylindracea. 
Acteon doliolum. 
Acteonina lineolata. 
Avellana? 

Scaphander cretaceus. 
Acmaea depressa. 
Patella? incostans. 
Dentalium glabrum. 
Cardium semipapillatum. 
Cardita tenuicosta. 
Isocardia cretacea. 
Astarte acuta. 
Astarte nana. 
Eríphyla lenticularis. 
Nucula pectinata. 
Nucula semiiunaris. 
Leda siliqua. 
Puctunculus insculptus. 
Area truncata. 
Area striatula. 
Area undulata. 
Pinna decussata. 
Mytilus Neptuni. 
Litbodomus rostratus. 
Lithodomus spathulatus. 
Modiola capitata. 
Gastrochaena amphisbaena. 
Thracia? 

Leguminaría (truncatula) ? 
Pholadomya decussata. 
Pholadomya sp. 
Tellina concentrica. 
Venus laminosa? 



Venus concentrica. 
Avicula Geinitzi. 
Avicula pectinoides. 
Gervilia solenoides. 
Inoceramus Guvieri. 
Inoceramus planus. 
Lima cf. elongata. 
Lima granulata. 
Lima Hoperi. 
Pecten Nilssoni. 
Pecten curvatus. 
Pecten Dujardinii. 
Pecten squamula. 
Pecten serratus. 
Spondylus sp. 
Ostrea semiplana. 
Ostrea hippopodium. 
Ostrea frons. 
Anomia subradiata. 
Anomia subtxuncata. 
Magas Geinitzi. 
Argiope? 

Terebratulina chrysalis. 
Rhynchonella pisum. 
Entalophora? solitaria. 
Hypothoa sp. 

Polycnemidium pustulosum. 
Palaeocorystes sp. 
Gallianassa gracilis. 
Stenocheles parvulus? 
Hoploparia sp. 
Enoploclytia. 
Antedon. 

Cidaris sceptrifera. 
Phymosoma. 
Micraster Lorioli. 
Holaster cf. placenta. 
Hemiaster regulusanus. 
Goniaster. 
Ophiothrix ? 



Digitized by 



Google 



80 



IV. Cenék Zahálka: 



Trochosmilia. 
Micrabatia coronula. 
Trochocyathus Harweyanus. 
Trochocyathus ? 
Oculina. 

Ventriculites radiatus. 
Chondrillopsis asterias. 
Stylocordyla radix. 
Nodosaria oligostegia. 
Nodosaría aculeata. 
Nodosaria annulata. 
Nodosaria Lorneíana. 
Nodosaría Zippei. 
Nodosaria gracilis. 
Nodosaria multilineata. 
Nodosaria Mayeri. 
Frondicularia stríatula. 
Frondicularia mucronata. 
Frondicularia angusta. 
Frondicularia Archiaciana. 
Frondicularia Cordai. 

Frondicularia inversa. 

Flabellina rugosa. 

Flabellina ornata. 

Flabellina cordata. 

Cristellaria rotulata. 

Crístellaria intermedia. 

Cristellaria ovalis. 

Cristellaria lepida. 

Marginulina elongata. 

Marginulina Nilssoni. 

Marginulina bacillum. 

Textillaria globulosa. 



Tritaxia tricarinata. 
Verneuillina Miinsteri. 
Guttulina trigonula. 
Guttulina elliptica. 
Globulína lacrima. 
Polymorphina globosa. 
Gacbilogerina rtecea. 
Globigerina marginata. 
Planorbulina ammonoides. 
Planorbulina polyraphes. 
Bulimina variabilis. 
Bulimina intermedia. 
Gaudryina rugosa. 
Nonionina compressa. 
Cornuspira cretacea. 
Trochammina irregularis. 
Haplostiche constricta. 
Haplostiche dentalinoides. 
Haplostiche clavulina. 
Haplostiche foedissima. 
Araucaria Fričii. 
Araucaria brachyphylla. 
Araucaria epactridifolia 
Sequoia lepidota. 
Sequoia Reichenbachi. 
Widringtonia ? 
Quercus Charpentieri. 
Rhus densmortis. 
Myrsine coloneura. 
Ardisia glossa. 
Diospyros primaeva. 
Phyllites Perneri. 
Anthocephale bohemica. 



Z naší vrstvy 1X8. uvádí Fric: 

Elopopsis sp. 

Schlonbachia subtrícarinata. 
Acanthoceras dentatocarinatus. 
Placenticeras D'Orbignyanus. 
Ammonítes polyopsis? 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Brezenské -^ kridoTého ótraru v Poohří. 81 

Scapbites Greinitzi. 
Hamites bohemicus. 
Helicoceras Reussianum. 
Natica vulgarís. 
Trochus Engelhardti. 
Rissoa Reussi. 
Aporrhais megaloptera. 
Aporrhais Reussi. 
Fusus Nereidis. 
Dentalium polygonům. 
Cardium semipapillatum. 
Gorbula caudata. 
Geryilia solenoides. 
Inoceramus GuTÍeri. 
Lima granulata. 
Glione? ovalis. 
Z našeho souvrátví 1X9. uvádí Fric: 
Otodus appendiculatus. 
Acanthoceras dentatocarinatus 
Gríoceras membranaceum. 
Aptychus radiatus. 
Natica Gentií. 
Solárium baculitarum. 
Gerithium. 
Isocardia cretacea. 
Lyonsia carínifera. 
Avicula Geinitzi. 
Terebratulina chrysalis. 
Polycnemidium pustulosum. 
Palaeocorystes sp. 
Palaeocorystes sp. 
Gallianassa brevis. 
Paraclytía sp. 
Pollicipes elongatus. 
Gidarís seeptrifera. 
Hemiaster regulusanus. 
Stellaster. 

Frenelopsis bohemica. 
Sequoia Reichenbachi. 
Sequoia sp. 

Tř.nMtbcnMtícko-přfrodovédecká. 1899. 6 



Digitized by 



Google 



82 IV. Čenék Zahálka: 

Ficus Cecropiae — lobus. 
Ericophyllum Gaylussaciae. 
Myrsine manifesta. 

Jahn'*') uvádí z pásma IX. z Března část oněch skamenélin 
které se vyskytnjí též jinde y Teplických vrstvách a sice : 

Turritella multistriata Ras. 

Turbo decemcostatus Rss. 

Dentalium Gidaris Gein. 

Nucula semilunaris v. Buch. et pectiuata Sow. 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Ostrea semiplaoa Sow. et hippopodium Nilss. 

Terebratulina chrysalis Schl. et stríatula Sow. 

Parasmilia centralis Mant. form. 

Mělce. 

Profil 90. Obr. 67. 

Tak jako jest pásmo IX. v Březně pokryto vrstvami třetihorními, 
právě tak pokryto jest pásmo to i v Mělčích při západním konci 
Loun. Zdejší vrstvy třetíhorní složeny jsou však výhradně z pískovců. 
Srovnej profil 90. v předu a obr. 67. Pásmo IX. vychází tu v pro- 
filu 90. po severní straně vrchu na povrch. Lépe než zde, vychází 
na povrch v úvozu cesty téhož vrchu po východní straně jeho. Bližší 
studium vrstev tu však podniknouti nelze pro skrovnou přístupnost 
jejich. 

O mocností pásma IX. 

v celém Poohřl od Labe až k Postoloprtům nenalezli jsme 
pásmo IX. tak, aby na jednom a témž místě bylo úplně odkryto od 
jeho základu až ku jeho patru. Proto nelze udati s určitostí celou 
jeho mocnost, nýbrž jen přibližně. 

Tak u Břežan přístupna je nejnižší ěást pásma IX. v mocnosti 
asi 10 m; u Hostenic pak nejvyšší vrstvy obnášejí 7*9 m mocnosti. 
Z toho uzavíráme, že mocnost pásma IX. v okolí Budyně je jisté 
větší než-li 179 m. 

'^) Annalen des k. k. nat. Hofm. 1891. Str. 476. 



Digitized by 



Google 



Pásmo ÍX. — Březenské — křídového útvaru v Poohri. 83 

Mocnost pásma IX. v krajině Lounské dá se posouditi nejlépe 
z mocnosti přístupných vrstev na Velkém vrchu nad Vršovicemi. Na 
profila našem 101, bude se asi pod souvrstvím IXl. nalézati již 
pásmo X. Takže mocnost vrstev pásma IX. na proiSlu 101., totiž 
86*5 m lze přiblížené považovati za mocnost pásma IX. 

Při popisu vrstev našeho pásma IX. u Lenešické cihelny a na 
Chlumu uvedli jsme, že tam obnáší mocnost zachovaných vrstev 
61 m; z toho soudíme, že je tam mocnost pásma IX. věůéí neS-li 
61 m. To by neodporovalo mocnosti předešlé. 

Stráně v údolí Koštickém ku př. „na Vinici" aneb na „Stráni" 
jsou od40mku50waž60w» vysoké a složené ze samých vrstev 
pásma IX., aniž by byl přístupen základ neb patro pásmo toho. Z toho 
lze souditi opět, že mocnost pásma IX. je v údolí Koštickém 
pres 60 m. 

Uvážíme-li výsledky, jichž docílili jsme měřením mocnosti 
pásma IX. na Řipské vysočině a v Polomených horách, tož shledá- 
váme následtgící výsledky. 

Mocnost pásma IX. v Bechlíně pod Řipem jest nejmenší a ob- 
náší 10 m. 

Z Řipské vysočiny roste mocnost pásma IX. postupně do Polo- 
mených hor, takže v Kanině obnáší již 80*97 m. 

Z udaných přístupných mocností v Poohří vychází však na jevo, 
že mocnost pásma IX. roste též z Řipské vysočiny do Poohří a že 
dosahnje u Loun mocnosti až 86*5 tn. 

Jest zajímavé tudíž, že roste mocnost pásma IX. z okolí Řipu 
jak směrem do Polomených Hor tak do Poohří. 



Palaeontologíe pásma IX. 

Při porovnávání stejnodobých pásem útvaru křídového v Čechách 
kladla se .někdy příliš velká váha na petrografické poměry jejich 
vrstev. I vyřadilo se někdy pásmo útvaru křídového proto za samo- 
statné, že zvláštními se vyznačovalo petrografickými poměry. Takové 
vrstvy pak, které v jiných krajinách Čech podobnými se honosily 
petrografickými poméry považovány za aequivalentní. 

Naproti tomu se zase kladla někdy velká váha na palaeonto- 
logické poméry a takové vrstvy nepokládány za stejnodobé, které se 
nemohly vykázati stejnými palaeontologickými poměry. 

6* 



Digitized by 



Google 



g4 IV- čenék Zahálka: 

Zmény faciové u vrstev byly přehlédnuty. Byly přehlédnuty pro 
to, že nebyla pásma stopována krok za krokem z jedné krajiny do 
druhé, nýbrž porovnávány byly vrstvy ve větších od sebe vzdálenostech. 

Dokázali jsme u celé řady našich pásem, jak méni se velice 
v petrogi*afickýGh poměrech stopujem-li je z Řipské vysočiny do Po- 
lomených hor' a j^ velice se při tom mění i v poměrech palaeonto- 
logických. 

Jedno z pásem, které největší proměny faciové nabývá, jest 
pásmo IX. Stopujem-li je z vysočiny Řipské do Polomených hor, mění 
se v ony vrstvy Jizerské, jež Fric nazval s hora dolů: 

Bryozoické vrstvy. 
Trigoniové vrstvy. 
Druhý kvádr Kokořínský. 
Hledsebské vložky. 

Totéž pásmo IX. stopováno mezi jeho patrem a základem do 
Poohří přechází do Březenských vrstev. Jest tudíž skupina nahoře 
jmenovaných Jizerských vrstev totiž: Hledsebských vložek -f- Dni- 
hého kvádru Eokořínského + Trigoniových -(- Bryozoických vrstev, 
aequivalentní Březenským vrstvám. Jaká to změna petrografická a tím 
zároveň i palaeontologická na cestě z Eokořína až do Března u Po- 
stoloprt ! Nikde však jsme neviděli náhlých skoků, nýbrž ponenáble 
měnily se od místa k místu petrografické poměry a následkem toho 
i poměry palaeontologické. 

Podrobné seznamy skamenělin pásma IX. z okolí Řipu a Po- 
lomených hor podali jsme již v pojednáních oněch krajin se týka- 
jících. E vůli porovnání jejich se skamenělinami pásma IX. v Poohří 
stůjž zde 

Přehled 
skamenělin pásma IX. v Poohří. 



Pisces. 



Oxyrhina Mantelli Ag. 
Oxyrhiua angustidens Reuss. 
Lamna raphiodon Ag. 
Lamna subulata Ag. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — kridofého útram v Poohrí. g5 

Lamna acuminata Beuss. 
Notidanus simplex Fric. 
Otodas appendiculatus Ag. 
Otodas serratus Ag. 
Otodas semiplicatus v. Mflnst. 
Corax heterodon Reuss. 
Spinax rotandatns Reuss. 
Ptychodus mammillaris Ag. 
Ptychodus latissimus Ag. 
Acrodus triangularis Gein. 
Acrodns affinis Reuss. 
Hybodus cristatus Ag. 



Pycnodus complanatus Ag. 
PycDodus scrobicolatus Rss. 
Pycnodus cretaceus Ag. 
Sphaerodus tenuis Reuss. 
Gyrodus mammillaris Ag. 



Osmeroides Lewesieusis Ag. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Cyclolepis Agassizi Gein. (Aulolepis Reussi Gein.) 

Aspidolepis Steinlai Gein. 

Enchodus Halocyon Ag. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Elopopsis sp. 

Beryx omatus Ag. 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Operculum. 

Praeoperculum. 

Electrolepis horrída Fric. 

Spinacites radiatus Fric. 

Obratle, Coprolithy. 

Cephalopoda. 

Belemnites sp. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 



Digitized by 



Google 



86 IV. Čeoék Zahálka: 

Nautilus rugatus Fr. et Schl. 

Nautilus Reussi Fric. 

Acanthoceras dentatocarinatus Rom. 

Placenticeras D'Orbignyanua Gein. 

Lytoceras Alexandři Fric. 

Schlonbachia subtricarinata D'Orb. 

Schlonbachia Texanus Kom. 

Schlonbachia Germari Reuss. 

Cosmoceras Schlonbachi Fric. 

Ammonites polyopsis? Duj. 

Phylloceras bizonatus Fric. 

Pachydiscus peramplus Mant. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 

Scaphites Geinitzi var. binodosus Róm. 

Scaphites auritus Fric. 

Scaphites aequalis Sow. 

Hamites bohemicus Fric. 

Hamites verus Fric. 

Hamites Geinitzi D'Orb. 

Hamites rotundus Sow. (consobrinus D'Orb.) 

Hamites plicatilis Sow. 

Crioceras membranaceum Fric. 

Helicoceras Reussianum Gein. 

Helicoceras armatus D'Orb. 

Baculites Faujassi Lam. (var. bohemica Fric.) 

Baculites baculoides Mant. sp. 

Aptychus cretaceus v. Múnst. 

Aptychus radiatus Fric. 



Gastropoda. 

Turrítella multistriata Reuss. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turrítella Noeggerathiana Goldf. 
Turritella Leueschitzensis Weinz. 
Scala decorata Gein. 
Scala Philippi Reuss. 
Natica Gentii Sow. 
Natica vulgarís Reuss. 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. ~ Březenské — křídoTého átraru v řoohři. g7 

Natíca carinata R5m. 

Turbo decemcostatus v. Buch. 

Turbo Buchi Goldf. sp. 

Turbo subínflatus Reuss. 

Turbo Naumanni Gein. 

Trochus Engelhardti Gein. 

Trochus amatus D'Orb. 

Trochus Buneli ďArch. 

Guilfordia acanthochila Weinz. 

Rissoa Reussi Gein. 

Rissoa sp. 

Alvania sp. 

Xenophora onusta Nilss. 

Pleurotomaría linearis Mant. 

Solárium (Pleurotomaría) baeulitarum Gein. 

Aporrhais megaloptera Reuss 

Aporrhais Reussi Gein. 

Aporrhais coarctata Gein. 

Aporrhais stenoptera Goldf. 

Aporrhais subulata Reuss. 

Aporrhais arachnoides Mtill 

Aporrhais tenuistriata Reuss. 

Aporrhais Buchi Mtkn. sp. (divarícata Reuss.) 

Rapa cancellata Sow. 

Fusus Nereidis Mtinst 

Fusus cf. Requienianus D*Orb. 

Neptunea Leneschitzensís Weinz. 

Neptunea carinata Weinz. 

Cancellaria sculpta Reuss. 

Cerithium Luschitzianum Gein. 

Gerithium fasciatum Reuss. 

Cerithium binodosum Rom 

Cerithium pseudodathratum D'Orb. 

Cerithium (cf. Dupinianum D'Orb.) 

Cerithium (cf. provinciale D*Orb.) 

Voluta elongata D'Orb. 

Mitra Roemeri D'Orb. 

Cylichna cylindracea Gein. 

Volvaría tenuis Reuss. 

Acteon doliolum MtUl. 



Digitized by 



Google 



gg IV. Čenék Zahálka í 

Acteon ovum Doj. 
Acteonina lineolata Reuss 
Scaphander cretaceus Fric. 
Acmaea depressa Gein. 
Patella carinata Reuss. 
Patella? incostans Gein. 
Dentalium glabrum Oein. 
Dentalium medium Sow. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Dentalium cidaris Gein. 

Pelecypoda. 

Gardium semipapíUatum Reuss. 
Cardita tenuicosta D'Orb. 
Isocardia cretacea Goldf. 
Astarte acuta Reuss. 
Astarte nana Reuss. 
Astarte similis Míinst. 
Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula pectinata Sow. 
Nucula semilunarís v. Buch. 
Nucula ovata Mant. 
Nucula sp. 
Leda siliqua Reuss. 
Leda producta D'Orb. 
Pectunculus insculptus Reuss. 
Pectunculus lens Nilss. 
Pectunculus reticulatus Reuss. 
Pectunculus? arcaceus Reuss. 
Area truncata Reuss. 
Area striatula Reuss. 
Area undulata Reuss. 
Area bicarinata Reuss. 
Area pygmaea Reuss. 
Pinna decussata Goldf. 
Pinna nodulosa Reuss. 
Mytilus Neptuni Goldf. 
Lithodomus spathulatus Reuss. 
Liihodomus ef. rostratus D'Orb. 
Modiola capitata Zitt. 



Digitized by 



Google 



Wsmo K. — Ďřezéoské — křídového útvaru v Poohří. g9 

Nodiola tetragonus Keuss. 
Gastrochaena amphisbaena Gein. 
Corbula bifrons Reuss. 
Corbula caudata Nilss. 
Thracia ? 

Lyonsia carinifera D'Orb. 
Leguminaria truncatula? Reuss. 
Leguminaria Petersi Zitt. 
Solen aequalis D'Orb. 
Pholadomya decussata Phill. 
Pholadoraya sp. 
Tellína concentríca Reuss. 
Venus laminosa Reuss. 
Venus concentríca Reuss. 
Venus subdecussata Rom. 
Venus parva Sow. 
Venus pentagona Reuss. 
Avicola Geinitzi Reuss. 
Avicola pectinoides Reuss. 
Avicula anomala Sow. 
Ayicula glabra Reuss. 
Avicula neglecta Reuss. 
Gervilia solenoides Defr. 
Inoceramus Brongniarti Park. 
(Inoceramus Cuvieri? Sow.) 
Inoceramus latus Mant. 
Inoceramus planus Miinst. 
Lima elongata Sow. 
Lima pseudocardium Rss. 
Lima granulata D'Orb, 
Lima Hoperi Mant. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten curvatus Gein. 
Pecten Dujardinii Rom. 
Pecten squamula Lam. 
Pecten serratus Nilss. 
Vola quinquecostata Sow. sp. 
Spondylus spinosus Goldf. 
Spondylus latus Róm. 
Spondylus sp. 



Digitized by 



Google 



90 IV. Čenék Zahálka: 

Exogyra lateralís Beuss. 
Ostrea diluviana Línué. 
Ostrea semiplana Sow. 
Ostrea hippopodium Nilss. 
Ostrea Próteus Reuss. 
Ostrea cf. Wegmanniana D'Orb. 
Ostrea frons Park. 
Ostrea gibba Reuss. 
Ostrea carinata Lamk. 
Anomia subradiata Reuss. 
Anomia subtruncata Gein. 
Anomia immitans Fric. 



Brachiopoda. 

Magas Geinitzi Schlonb. 

Argiope ? 

Terebratula sp. Mládě o průměru 7 mm. 

?Terebratula transversa Fric. Malý druh. 

Terebratulina gracilis Schloth. 

Terebratulina (chrysalis Schl.) striatula Maut. 

Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri a pisum), 



Bryozoa. 



Escharina dispersa Reuss. 
FntalophoraV solitaria Fric. 
Hypothoa sp. 



Cru8tacea. 

Polycnemidium pustulosum Reuss 
Palaeocorystes sp. 
Callianassa brevis Fric. 
Callianassa gracilis Fric. 
Stenocheles parvulus Fr. 
Paraclytia sp. 



Digitized by 



Google 



řásmo IX. — Břeienské — křidorého mraru v Poohří. 91 

Hoplopana sp. 
Enoploclytia sp. 
Cytherella Múnsteri Reuss. 
Cytherella paraliela Reuss. sp. 
Cytherella ovata Rom. sp. 
Cytherella Hilseaua Rom. sp. 
Cytheridea laevigata Reuss. 
Cytheridea perforata Rom. 
Cythere serrulata Bosq. 
Cythere ornatissiina Reuss. 
Cythere elongata Gein. 
Cythere nodifera Kf. 
Cythere cuneata Kf. 
Cythere gracilis Kf. 
Cythere reticulata Kf. 
Cythere Geinitzi Reuss. 
Bairdia arquata vai\ faba Reuss. 
Bairdia subdeltoidea Miinst 
Bairdia depressa Kf. 
Bairdia modesta Reuss. 
Pollicipes glaber Rom. 
PoUicipes Bronni Rom. 
Pollicipes Košticeusis Kf. 



Vermes. 



Serpula gordialis Schl. 
Serpula subinvoluta Reuss. 
Serpula sp. 



Echinodermata. 

Mesocrínus Fischeri Gein. (Antedon F = Apiocrinites ellipt.) 

Antedon sp. 

Cidaris sceptrifera Mant. 

Cidaris Reussi Gein 

Cidaris vesiculosa Goldf. 

Phymosoma radiatum Sorig. 



Digitized by 



Google 



92 tV. Óenék Zahálka: 

Micraster sp. 

Micraster Lorioli Nov. 

Holaster cf. placenta Ag. 

Hemiaster regulusanus D'Orb. 

Cupalaster pauper Fric. 

Goniaster? 

Stellaster sp., Stellaster Ottoi Gein. 

Stellaster Coombii? Forb. 

Ophiothrix? 

Psolus sp. Poč. 



Anthozoa. 

Parasmília centralis Mant. 

Garyophyllia cylindracea Reuss. 

Trochosmilia sp. 

Micrabatia coronula Goldf. 

Trochocyathus Harveyanus M. E. et H. 

Trochocyathus conulus Phil. sp. 

Trochocyathus n. sp. 

Oculina. 

Nephthya cretacea Poč. 



Porifera. 

Ventriculites radiatus Mant. 
Yentriculites angustatus Rom. 
Ventriculites sp. 
Graticularía vulgáta Poč. 
Craticularia sp. 
Siphonia Geinitzi Zitt. 
Gf. Elasmostoma sp. 
Pleurostoma bohemicum Zitt. 
Spongites saxonicus Gein. 
Achilleům rugosum Rom. 
Rhizopoterion cervicornís Goldf. sp. 
Geodia gigantea Poč. 
Chondrillopsis asterias Fric. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březeoské — křídového útrarn t Poohří. 93 

Stylocordyla radix Fric. 
Clione? ovalis Frié. 



Foraminifera. 

Cornuspira cretacea Reuss. 

Trochamina irregularis P. et J. 

Haplophragmium irregulare Rora. sp. 

Haplostíche constricta Reuss. 

Haplosticfae clavulina Reuss. 

Haplostíche dentalinoides Reuss. 

Haplostíche foedissima Reuss. 

Textullaria globulosa Reuss. 

TextuUaria praelonga Reuss. 

Textullaria tricarinata Reuss. 

Vemeuillina Mtinsteri Reuss. iTextíll. triquetra Můnst.) 

Guttulina (Polymorphina) trigonula Reuss. 

Guttulina (Polymoi-phina) elliptíca Reuss. 

Globulina (Polymorphina) lacrima Reuss. 

Globulina (Polymorphina) globosa Reuss. 

Polymorphina glomerata Rom. 

Tritaxia (Textillaria) tricarinata Reuss. 

Gaudryina rugosa D'Orb. 

Bulimina Preslii Reuss. 

Bulimina ovulum Reuss. 

Bulimina Murchisoniana D'Orb. (turaida Reuss.) 

Bulimina variabilis D'Orb. 

Bulimina intermedia Reuss. 

Bulimina truncata Reuss. 

Nodosaría oligostegia Reuss. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria Mayeri Per. 

Nodosaria aculeata D'Orb. 

Nodosaría annulata Reuss. 

Nodosaria gracilis D'Orb. 

Nodosaria obscura Reuss. 

Nodosaría Lomeiana D'Orb. 

Nodosaria multilineata Gein. 

Nodosaría linearis Rom. 



Digitized by 



Google 



94 IV. Čeněk Zahálka: 

Frondicularia apiculata Reuss. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Frondicularia canaliculata Reuss. 

Frondicularia mucronata Reuss. 

Frondicularia Cordai Reuss. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Frondicularia Archiaciana D'Orb. 

Frondicularia striatula Reuss. 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Frondicularia trisuica Nilss. 

Frondicularia simplex Reuss. 

Frondicularia tenuis Reuss. 

Marginulina elongata D'Orb. 

Marginulina Nilssoni Rom. 

Marginulina bacillum Reuss. 

Cristellaria ovalíš Reuss. 

Gristellaria denticulata Reuss. 

Cristellaria lepida Reuss. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. 

Cristellaria intermedia Reuss. 

Flabellina ornata Reuss. 

Flabellina rugosa D'Orb. 

Flabellina elliptica Nilss. sp 

Flabellina Baudouiniana D'Orb. 

Globigerina cretacea D'Orb. 

Globigerina (Rosalina) marginata Reuss. 

Planorbulina (Rosalina) anunonoides Reuss. 

Planorbulina (Rotalina> polyrraphes Reuss. 

Discorbina umbilicata D'Orb. var. nitida Reuss. 

Anomalina moniliforrais Reuss. 

Nonionina compressa Rom. 

Ataxophragmium variabile D'Orb. 



Radiolariae. 

Dictyomitra raulticostata Zitt. 
Dictyomitra regularis Per. 
Dictyomitra conulus Per. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 95 

Lithocyclia díscus Per. 
Thecosphaera spongiarum Per. 
Druppula convoluta Per. 
Stylodyctia Haeckeli Zitt. 
Porodiscus glauconitarum Per. 
Ropalastrum sp. 



Plantae. 

Araucaria Frici Vel. 
Araucaria brachyphylla E. B. 
Axaucaria epactridifolia E. B. 
Sequoia lepidota E. B. 
Sequoia Reichenbachi Gein. 
Sequoia sp. 
A-bies minor Vel. 
Widdringtonia sp. 
Frenelopsis bohemica Vel. 
Quercas Charpentieri E. B. 
Ficns Cecropiaelobus E. B. 
Rhus dens mortis E. B. 
Erícophyllum Gaylussaciae E. B. 
Myrsine manifesta E. B. 
Myrsine coloneura E. B. 
Ardisia glossa E. B. 
Diospyros primaeya Heer. 
Phyllites Perneri E. B. 
Anthocephale bohemica E. B. 
Fucoides sp. 

Závěrek. 

Výsledky, jichž docílili jsme studiem pásma IX v Poohří jsou tyto : 
Pásmo IX. v okolí Řipu jest stejného stáří co typické Březenské 
vrstvy v Poohří. Poněvadž ale pásmo IX. sledováno z okolí Řipu do 
Polomených hor přechází v onu část Jizerských vrstev, jež nazývá 
Fric: ffledsebské vložky -|- Druhý kvádr Kokořlnský + Trigoniové 
vrstvy -f Bryozoické vrstvy, tož z toho následuje rovnice : 



Digitized by 



Google 



96 IV. Cenék Zahálka: 



^ I Bryozoické vrstTy 

^l > = Březenským vrstvám. 

J I Druhý kvádr Kokořínský 

0^ I Hleďsebské vložky 

K tomu však hned dokládáme, že ku vrstvám Březenským ne- 
náleží ony zvonivé opuky Inoceramové, jež tvoří nejvyšší část na- 
šeho pásma X. čili Teplického. 

Pásmo IX. čili Březenské neleží nikde nad pásmem X. čili Tep- 
lickým, jak geologové za to měli, nýbrž leží pod pásmem X.-Tep- 
lickým. Jest tedy v přírodě vzájemná poloha obou pásem taková 
shora dolů: 

Pásmo X. — Teplické. 
Pásmo IX. — Březenské. 

Reuss, jenž prvý se zabýval stratigrafií našeho útvaru křído- 
vého, představoval si roku 1840**) vzájemnou polohu pásem těchto 
takto: 

Pás. IX. Břez. =z Der thonige oder oberste PlHner. 

Pás. X. Tepl. = Die mittleren oder kalkigen Sch. des Pláners. 

Avšak roku 1844 posuzoval polohu obou pásem správně takto: 

Pásmo X Teplické = Plánerkalk. 
Pásmo IX. Březenské =: Plánermergel. 

Později po výzkumech Romingbrových přistoupil Rbdss opét 
r. 1867**) na svůj původní náhled: 

Pásmo IX. Březenské = Plánermergel od. Bacultenthone. 
Pásmo X. Teplické zz Plánerkalk. 

RoMiNGBR r. 1847. přijal tuto polohu pásem: 

Pásmo IX. Březenské = Baculiten-Thone. 
Pásmo X. Teplické = Pláner. 

GcMBEL měl r. 1868 tento pořádek: 

Pásmo IX. Březenské = Priesener Schichten. 
Pásmo X. Teplické = Hundorfer Schichten, 

**) Die Umgebungen von Teplltz etc, Prag. 1840. 
^^) Die Gegend zwichen Kommotaa etc. Str. 26. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březengké — kfídoTého útTaru t Poohři. 97 

ScHLOKBACH měl T. 1868 týž pořádek: 

Pásmo IX. Břez. = Baculiten — Mergel. 
Pásmo X. Tepl. = Zone des Scaphites Gein. etc. 

Krejóí r. 1870, Zahálka r. 1883 a Fric r. 1895 taktéž 

Pásmo IX. Březenské. 
Pásmo X. Teplické. 

Za základ má pásmo IX. v Poohři pásmo VIII. tak jako v okol 
Řipu a v Polomených horách. Svrchní část pásma VIIL, větší to 
éást jeho, nazýval Faič v Polomených horách: ,,Prvým kvádrem Ko- 
ioHnským^ svých Jizerských vrstev. 

Kdežto převládají v pásmu IX. v Polomených horách pískovce, 
převládají v Poohři sUnité jíly. Tato proměna faciová dá se z Polo- 
mených hor stopovati ponenáhlu přes Řipskou vysočinu až do Poohři 
Poukazujem na práce naše o Pásmu IX. v Polomených horách i v okolí 
Řipu. Vytkněme pouze tři facie pásma IX. z většího množství, jež 
UYedli jsme v prozkoumaném námi terainu a sice jednu nejvzdále- 
nější v Polomených horách (Vidím) jednu uprostřed Řipské vysočiny 
(Bechlin) a jednu z nejvzdálenějších v Poohři (Velký vrch u Vršovic 
blíže Loun) abychom viděli velikou změnu petrografickou pásma IX. 



tř. aatlieaMtkko-přfrodoTédeckA. 189^. 



Digitized by 



Google 



98 



1?. Čenék Zahálka: 



Facie Vidímaká. 



Faoie Bechlínaká. 



Faoie LouRtká. 



latro: Pásmo X. 



Pásmo X. 



I 



Pásmo X. 



o 
M 
o 

W 

'21 

> 

M 



Pískovec tlinitý šedý, 
yětráním žloutne a re- 
zaví. S peckami bílého 
slinitého vápence. Mí- 
sty jsou pecky vápen- 
cové písčité. 
PisHtý šli a šedý, za- 
žloutlý 8 pevnější váp- 
nitější lavičkou. 

Pískovec sHuttý drobno- 
zrnný šedý po zvětrání 
rozdrobený, žlutý. 
6. Hmbozmný pišřiíý slin 
šedý na povrchu za- 
žloutlý. 

4. PeimíjH lavUka téhož 
shnu jako 6. 

3. Hruhozmný pisíiifý slin 
jako 5. 

2. Velvii písčité sliny šedé 
po zvětrání zažloutlé 
8 drobnými zrnky kře 
mene. vrstvy drubivé 
střídfgí se s pevněj- 
šími. 

1. Piskovce sliniti velmi 
jemné a sypké, bělavé 
neb rezavé. 

5. Kvádrový jAskovecyeXmi 
hrubozrnný. Zrna kře- 
menná dosahijgí veliko- 
sti hrachu. Barvy šedé 
neb z ažlontlé. 

4. Kvádrový piskovfíc hru- 
bozrnný šedý neb žlutý. 

3. Kvádrový piskovecy elmi 
hrubozrnný, žlutý s li- 
monitovými blanami 1 
až 20 mm tlustými, všé- 
Igak zvlněnými, zřídka 
8 limonitovýmí sou- 
střednými konkrecemi. 

2. Kvádrový pískovec šedý 
neb žlutavý , hrubo- 
zrnný. 

1. Kvádrový pískovec Eeáj 
neb žlutavý, jemno- 
zmný. 

Pískovec hruhoznmý 
žlutý. 

Pískovec chudý alintipm 
tmelem f jemný, sypký. 



Sfinitý jíl šedý, po- 
někud písčitý. 
Pevnější lavička ie- 
déko písčitého slinu 
jemného. 

Slinily jíl šedý, po- 
někud pisčitý. 
Pevnější lavička še- 
dého pisciíého slinu 
jemného. 






CQ 



O 



'5 



o 



12. Slinitý jíl šedý. 

11. Slinitý jíl žlutý se 
sferošideritem. 

1(. Slinitý jíneáf áále 
od povrchu tmavý, 
gastropodový. 

9. Slinitý jílhedý, mí- 
sty žlutavý, velmi 
jemně glaukonitický. 
S hojným sádrov- 
cem. 

8. Slinily jíl šedý dále 
tmavošedý, jemné 
gl^ukonitidcý. Hojné 
sádrovce.' 

7. Pevná lavice slini- 
tého jílu glaukoniti- 
ckého šedého 8 tma- 
voš. skvrn. Hojné 
sádrovce. 

6. Slinitý jíl tmavo- 
šedý. Hoj. sádr. 

6. Slinitý jU gastro 
podov^, zallouUý 
neb moidravý. Hoj. 
sádrovce. 

4. Podobný jíl co 5. 

3. Slinitý jíl Áeái neb 
zažloutlý, dál od 
povrchu modravý. 

2. Vápnitý jU aeáf 
s tmavošedými do 
modra skvrnami. 

1. Slinily jíl modravý 
na povrchu áedý. 



"I Pásmo Vni. I Pásmo VHI. 



Základ: Pásmo YUI. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Břesenské — křídového útvaru v Poohří. fig 

Poukázali jsme několikráte na to ve svých studiích o útvaru kři- 
dovém Řipské vysočiny a Polomených hor, že petrografická změna 
jednoho a téhož pásma, má za následek také změnu pulaeontologickou 
a to tím vétáí, čím větší stala se změna petrografická. To platí i zde. 
Poněvadž změna faciová mezi Polomenými horami a mezi Poohřím 
je veliká, musí býti také změna palaeontologická pásma IX. z Polome- 
ných hor do Poohří velká. 

Povšimněme si ku př. seznam skamenělin z oboru Pásma IX. 
? okolí Řípu po pravém břehu Labe, pak v Polomených horách : 
v Řepínském podolí, v Jeníchovském podolí, v Nebuželském podolí, 
v Kokořínském podolí a mezi Chocebuzy a Vidímí, jež uveřejnili jsme 
T pracích svých: 

1. Pásmo IX. v okolí Řipu. 

2. Pásmo IX. v okolí Řipu. Řepínskó podolí. 

3. Pásmo IX. v okolí Řipu. Jeníchovské podolí. 

4. Pásmo IX. v okolí Řipu. Nebuželské podolí. 

5. Pásmo IX. v okolí Řipu. Eokořínské podoh' atd. 

6. Pásmo IX. mezi Chocebuzy a Vidímí. 

Jaký tu rozdíl ve společnostech skamenělin v Polomených ho- 
rách a v Poohří! Studie tato stala by se velmi objemnou, kdybychom 
lu méli vedle sebe vypsati veškeiy skameněliny v obou krajinách se 
vyskytující k vůlí porovnání. 

Kdežto v Polomených horách vystupují nápadné: 

Exogyra conica, 

Lima multicostata, 

Area subglabra, 

Rhynchonella plicatilis, 

místy Magas Geinitzii hojně, 

Bryozoa a zvláštní Echiuodermaty, 

vystupuji zase v Poohří nápadně: 

zuby a šupiny lybí, 
zvláštní cephalopody, 
hojnost gastropodů, 
Nucula pectínata, 
Nucula semilunaris, 
Pecten Nilssoni, 
Ostrea semiplaua, 
Terebratulina gracilis. 



Digitized by 



Google 



100 



lY. Cenék Zahálka: 



hojně drobných Crustaceí, 

místy Anthozoa, 

a Dinoho Foraminifer. 

Proto však je dosti skamenělin, jež jsou společní/ pásmu IX. 
v Polomených horách i v PoohH. Jsou to: 



Pi8ce8: 

Otodus appendículatus Ag. 

Cephalopoda : 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 
Nautilus rugatus Fric. 
Pachydiscus peramplus Mant. 

6a8tropoda: 

Turritella multistriata Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Natica Gentii Sow. 

Pelecypoda: 

Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Pinna decusata Goldf. 
Lithodomus spathulatus Reuss. 
Gastrochaena amphisbaena Gein. 
Avicula anomala Sow. 
Inoceramus Brongniarti Park. 
Lima elongata Sow. 
Pecten Dujardinii Rom. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten curvatus Gein. 
Vola quinquecostata Sow. sp. 
Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea semiplana Sow. 
Ostrea hippopodium Nilss. 



Ostrea frons Park. 
Anomia substruncata Gein. 
Anomia subradiata Reuss. 

Brachíopoda: 

Magas Geinitzi SchlSnb. 
Rhynchonella plicatilis Sow. 

Cru8tacea : 

Bairdia subdeltoidea Múnst. sp. 

Verme8: 

Serpula gordialis Schl. 

Echinodermata: 

Phymosoma radiatum Sorig. 
Stellaster Coombii Forb. 

Anthozoa: 

Micrabatia coronula Goldf. 

Porif era : 

Pleurostoma bohemicum Zitt. 
Spongites Saxonicus Gein. 
Achilleům rugosum Rom. 

Foraminifera: 

Flabellina ellíptica Nilss. sp. 



Větší podobnost palaeontologická jeví se mezi pásmem IX. ve 
Řipské vysočině a v Poohří, poněvadž jsou si petrografické poměry 
mnohem bližší. Když jsem po ukončených studiích v Poohří shledal, 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březenské — krídoTého útraru v Poohří. 101 

že pásmo IX. v okolí feipu jest aequivalentní Březenským vrstvám 
Y Poohří, vzpomněl jsem si, jak v pásmu IX. na úpatí Řipu u Rov- 
ného „Na vinici^ zcela takové slmité jíly se vyskytují jako v Březiiě 
a jinde u Loun, 1 umínil jsem si ještě jednou podrobněji prohlédnouti 
naleziště „Na vinici" u Rovného, k v&li tomu, zda-li by se tam ne- 
nalezly ještě nějaké druhy skameněliu, které v Poohří tak význačné 
jsou ppo tytéž jíly. Vyhledával jsem tudíž před dvěma roky v nale- 
zišti tom znova skameněliny a nalezl některé, které dříve jsem ne- 
nalezl. Naleziště zdejších shnitých jílfi nad pásmem YIII. je špatně 
přístupno a jen poměrně malé kousky jílu lze tu dobýti, poněvadž 
blíže povrchu je jíl ten valně rozpadlý a hloub od povrchu špatně 
přístupný. V chudém tomto nalezišti nalezl jsem : 

Rybí šupiny a kosti, (h) 

Coprolithy. (zř) 

Aporrhais Reussi Geín. (vz) 

Turrítella multistriata Reuss. (h) 

Turritella acicularis Reuss. (zř) 

Malé v limonit promněněné neurěitelné gastropody. 

Cardium semipapillatum Reuss. (vz) 

Nucula semilunarís v. Buch. (vz) 

Area subglabra D'Orb. (vz) 

Area sp. malý exemplár, (vz) 

luoceramus planus Múnst. (vz) 

Lima multicostata Gein. (zř) 

Pecten Nilssoni Goldf. (h) 

Ostrea semiplana Sow. (zř) 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Velmi malé neurčitelné Ostrei. (h) 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Bairdia subdeltoidea Míinst. sp. (vh) 

Mnoho jiných drobných Crustaceí. 

Osten ježka v limonit proměněného. 

Gristellaria rotulata Lam. sp. (zř) a jiné. 

Frondicularie různé, (zř) 

Flabellina elliptica Nilss. sp. a jiné. (h) 

Mnohé lasturky mají též skořápku zvápnitělou, obyčejně v bě- 
lavý prášek rozpadlou jako na Velkém vrchu u Vršovic aneb v Břemě 
tt Postoloprt. Gastropody bývají obyčejně z limonitu jako v Poohří 
tůhec. Po většině mají limonitový povlak jako v Poohří. Zachovalou 



Digitized by 



Google 



102 I^- ^eněk Zahálka: 

vápntíou skořápku mívají Ostrei^ Exogyra lateralis a Pecten Nilssoni 
jako v Poohn. 

Mimo naleziště „Na vinici" u Rovného nalezeny na vysoóiné 
Řipské krom jmenovaných druhů ještě :^^) 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria annulata Reuss. 

Merobranipora. 

Otodus appendiculatus Ag. 

Tun-itella Noeggerathiana Goldf. 

Lima elongata Sow. sp. 

Pecten Dujardinii Rom. 

Fucoides. 

Cerithium ? 

Pleurostoma bohemicum Zitt. 

Serpula gordialis Schl. 

Pásmo IX. ve vysočině Řipské je celkem chůdo na skamenéhny. 
Vidíme však již z tohoto seznamu skamenělin i ve způsobu hmoty 
jejich, jak velmi jest již podobno palaeontologicky pásmu IX. v Po- 
ohří, poněvadž i petrografické poměry jeho velmi se podobají oněm 
u pásma IX. v Poohří. 

Další výsledky našeho studia o pásmu IX. jsou. Od Řipu při- 
bývá v Poohřl vrstvám pásma IX. (zvláště některým) víc a více 
jehlic spongií čím dále k Postoloprtům. To shledáno i u starších 
pásem mořských. S tím souvisí též přibývání glaukonitu od Řipu k Po- 
stoloprtům, poněvadž glaukonit je často hmotou skameňující jehlic 
spongií. 



«») Pásmo IX. v okolí Řipu. Str. 4-7. 



Digitized by 



Google 



Pásmo IX. — Březeaské — křídového útvaru v Poohří. 



103 



Tak jako přibývá mocnost pásma IX. z fopské vysočiny do Po- 
lomených hor, právě tak přibývá mocnosti z téže vysočiny Řipské do 
Poohří. Ku př: 



Mocnost pásma IX. — Brezenského — 


T metrech. 


Polomené Hory. 


Řip. 
vysoc. 


PoohH. 


80-97 


76-76 


66-20 


26-66 


14 


10 


nejméně 


17-90 


86-60 


a 
'2 


1 


>c8 



flO 




i 


3 




6 

1 


«9 





^ 


© 
CG 




pq 


S 


ř 



Y naší práci o pásmn IX. v okolí Řipu nazvali jsme pásmo 
IX. též „Kokařínshým^. Po ukončených pracích našich v Poohří shle- 
dáváme, že jest pásmo IX. totožno s vrstvami Březenskými i dáváme 
tuto přednost názvu staršímu „BřeisensM^. 

Studiem soustavy našich pásem z okolí Řipu do Poohří odvo- 
láváoie dřívější své porovnání Pásma IX. v okolí Řipu a Polomených 
korách s Fricovými : Mcdnickými vrstvami Avéttanovými u Malnic, jež 
vyvráceno jest nejen naším studiem o pásmu IX. v Poohří, ale 
i předchozím studiem naším o pásmu V. v Boohří. 



Nákladem Krii. České Spole&aottl Náok. — Tiskem dra fid. Grégra v Prase 1890. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



5» 






I 



§ 



*0 j 



•■x^? 



•3 



ii 



i 



CD 

oo 



ob 



cd 



bs 



•5Ž 



I 



p^ 

co 

c: 

GD 
OO 

CO 
OD 



> 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



i 






» 



« 






e^ 






•K> 






^ 






^ 






^ 


5 




a 


? 




1 


> 

3^ 


C7Í 
OC 


^ 


^^S. 


'-cJ 


!5i 


a 




^ři 


>b 


CD 


-ž 


.0 


CI3 


c 


^ 


}=i- 


-"^ 




oz' 


^ 




CO 


><, 




cd 


^ 




s 


Jř 




ctí 


;S^ 




>P 






"c\:' 
to 

CD 
>C3 






co 




'i^ 


oo 




ÍC 


:s 




.=^ 


co 

OJ 
>C3 




^ 


■^ 




!5i 






^Ni. 


"g 




^•^ 


CO 




^ 


řS 




Sv 






«•<. 






<>) 






?ii 






^ 






Rv: 






:S^ 






•^ 





Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



* $00 



k 



Ž50 



IX 



900 



185 

JJle prír.meřil u re/sovul C^uhdlka 

0hr6Z. Profil Jiim' strdné Velkého vrchu 

u Vršovic. 

Fomervýiky 'i:'iOOO 



"Věstník král české společnosti nauk Třída maihemat přírodověd, 1899. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Obr 63. Profil Břexenským vrchem. 

Pomir výsky ■f:SOO 



Věstník král česlcé společnosti nauk Třída matheinatprírodověd.lEGS. 



Digitized by 



Fcrai.r* f;.r-.>.. . '""rati 



Google 



Digitized by 



Google 



':! 



I 



§ 



g I 



1 1 ^ 




1 


^ 






-^ 






•K> 






§ 






J^ 






^ 






oó 




cň 


^ 

"T 




co 
7^ 


?^ 




^ 


's:^ 




--Clí 

p 






cd 


"^ 




i 


^ 




OD 


s 




1 


^ 




Ctí 


^ 




E— 


^ 




^ 


^ 






:S^ 






'^ 




co 

o 

CO 


N 




co 


^ 




05 


5 


r^ 


C/2 


^ 




ÍS 


1 






í^ 


^á 




:^ 


^ 




^ 






«< 






w» o Vs JS^ 






^ ?? 1 <^ 







Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 






I 






I 






cr:) 
co 



CD 

>p-. 
"co 

ctí 

h 



o 

>CJ5 
OD 

CO 

co 












a 






5> 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



v. 
Anatomické rozdíly v listech ramósnich Sparganii. 

(Práce z botanické laboratoře ěeské techniky.) 
Podává dr. Ladislav Čelakov8ký mladil v Praze. 

{Se třemi tahtilkamu) 
(Předloženo dne 18. ledna 1899.) 

Starý druh Hodsonův Sparganium ramosum stal se v novější 
dobé předmětem horlivého studia a pozorování se strany systematikův, 
hlavně od té doby, co Beeby ^) v Anglii r. 1883 rozeznal nový a ka- 
rakteristický druh Sp. neglectum. Na základě bohatého materiálu 
z celých Čech a pozorováním na stanovisku v době květu i plodu 
dospěl můj otec^) r. 1896 srovnávacím studiem k tomu výsledku, že 
nutno rozeznávati vedle S. ramosum (Huds. p. p.) Beeby (z= S. polyedrům 
Aschers. et Graebner) a S. n^lectum Beeby ještě třetí dobře význačný 
a o nic horší druh než oba jmenované, totiž S. microcarpum (Neumann 
p. forma) Čel. 

Rozdělení toto bylo sice od některých autorfl přijato*) aneb 
souhlasem provázeno, ale ve výborném jinak díle Ascherson-Graeb- 
nerově^) S. microcarpum přiděleno jako forma ku Sp. neglectum 



Afikolí v pojednání ^Ueber die ram. Sparg. Bohmens" celá řada 
znakAv nejen na plodech, ale i na vegetativních částech zvláště listech 



») Beeby, Jonmal of botany XXIH. Í6, 193 pl. 286 (1886), XXIV. 142, 
377 (1886). 

') L. J. ČelakoYský, Ueber die ramosen Sparganien Bčhmens (Oeaterr. 
botaa. Zeitschr. Jahrg. 1898, Nro 11 n. 12). 

'; C. Gstenfeld-HanBen. De i Danmark voxende ramase Sporganium-Arter. 
(Saertryk of Botaniak Tidaskrifi 21 B. 1 Hefte (Meddelelser). Kjebenhayn 1897. 

*) Synop8Í6 der mitteleoropftiscben Flora. I. Bd. 1896—98. p. 280. 

Tf. matbenaticko-pHrodovčdedcá. 1899. 1 



Digitized by 



Google 



2 V. LadislaT Čelakovský ml.: 

uvedena byla, nevšímali si autoři Středoevropské flory tuze posledních 
rozdílů, bezpochyby poněvadž na sušeném materiále méně jsou znatelné. 
Krom toho odvolává se Graebner na skutečné anebo domnělé pře- 
chodní formy, které v Německu byly pozorovány, které však v naSich 
krajinách nalezeny nebyly. Speciálně mezi S. neglectum Beeby a S. 
microcarpum Čel. neexistují přechody žádné a také intermediární 
formy mezi S. microcarpum Čel. a S. ramosum Beeby objevily se 
býti zdánlivými. Jedná se tu veskrze o formu popsanou již v bořejí 
cit. pojedná otcově str. 7. pode jménem S. ramosum Beeby forma 
conocarpa, která sice habitem svých plodfl nahoře konicky seříznutých 
zobánkatých připomíná S. microcarpum, ale jinak ve všech znacích 
shoduje se se S. ramosum Beeby. 

Po přání svého otce, který první nalezl patrné rozdíly na prů- 
řezech listů již pomocí pouhé lupy,^) ohledal jsem anatomicky listy 
všech druhů a forem ramósních Sparganií i přišel jsem k resultátům, 
které potvrzují v plné míře náhled, že S. polyedrům, S. neglectum 
a S. microcarpum jsou velmi dobré druhy. Zvláště S. microcarpum 
liší se ostře od ostatních obou druhů, tak že by bylo nemístné při- 
pojovati je po příkladu Oraebnerově ^ anebo Neumannově ^ k jednomu 
neb druhému z nich. Co se tý£e S. neglectum Beeby var. oocarpum 
Čel., nesouhlasí struktura jeho listu úplně se S. neglectum neboC 
některé detaily (pokožka, palisádový parenchym) připomíniyí po- 
divným způsobem S. microcarpum. Naproti tomu obě formy od S. 
ramosum, totiž f. platycarpa a f. conocarpa v anatomické struktuře 
listů jsou totožné a nevykazigí žádných rozdílů. 



Již makroskopické průřezy listy ramósních Sparganií ukazují 
některé rozdíly, které jsou uvedeny v citov. článloi otcově (Ueber 
d. ramosen Sparganien Bohmens, 1896. Tab. VIII., Fig. 11—15). 
Nejvíce odchylný tvar listu vykazuje S. microcarpum, u něhož do očí 
bye zřejmě tupější kýl s oběma jej tvořícími plochami téměř rovnými 
(1. c. Tab. VIIL, Fig. 11a), kdežto S. ram. a neglectum mají zvláSté 



^) SroTnej L. J. Celak. I c Ub. Vni., fig 11-15. 

*) Ascherson u. Graebner. Synopsis d. mitteleuroplischen Flora. I. Bd. 
1896—98, p. 281. 

') V priv. dopise trvá Neumann i novéji na tom, 2e S. mícrocarp. jest Jén 
Yarietta od S. ramosum Beeby. Jak známo, Neumann první na tuto formn upo- 
zornil ? Hartmannové : Skandinaviena Flora, 12. yyd. 1889, kdež se nalézá pode 
jménem S. ramozum f. microcarpa Neum. 



Digitized by 



Google 



Anatomické rozdíly t líBtedi ramósnídi Sparganii. 3 

v hořejší třetině listu kýly dosti ostré. Neméně nápadná jest měkkost 
listu od Sp. microcarpum, jevící se v tom, že lze list mnohem snadněji 
zlomiti anebo stisknutím uprostřed rozmáčknouti. Naproti tomu všecky 
ostatní formy ramósních Sparganií mají list tuhý a tvrdý, zvláště 
Sp. neglectum f. typica a Sp. polyedrům f. conocarpa. 

Nebylo a priori pochybnosti, že tato nápadná měkkost listu od 
Sp. microcarpum jest jen výrazem zvláštní struktury listu. Skutečně 
hiížSÍ anatomické ohledání všech dotyčných forem ukázalo, čím různá 
koDsistence listu jest spůsobena. 

Nalezl jsem následující rozdíly na příčných průřezech asi v po- 
lovibií yýSce listu: 

Sp. microcarpum (Neum.) Čel. má hladkou tenkoblannou pokožku, 
stěny zevnější a postranní relativně málo stlustlé s tenkou kutikulou 
(Tíz Tab. I., Fig l.>. Jedna až dvě vrstvy parenchymu (na hořejší 
straně listu) bezprostředně pod pokožkou ležící skládá se z buněk 
krátkých, namnoze isodiametrických, s hojným chlorofyliem, 20 až 
24 ($ vysokých, 16—20 [i širokých.^ Pak následují 2—3 vrstvy 
parenchymu houbového z buněk na přič protáhlých, též hojně chlo- 
rofyllovymi zrnky opatřených. Vrstva s lakunami hraničící z podobných 
oa přič protáhlých buněk složená obsahuje poměrně málo chlorofyllu. 
Celé pletivo od povrchu listu k nejbližší lakuně skládá se jen ze 4 
až 6 vrstev buněčných a měří v tlouštce (v mezerách mezi svazky) 
asi 60 — 80 f*. (Viz Tab. III., Fig 1.) Svazky cévní a sklerenchyma- 
tické svazky v tomto pletivu (jakož i ve vnitřních stěnách lakunových) 
uložené jsou relat slabší než u všech ostatních forem ramósních 
Sparganií. 

Pod povrchem listu v rozích, kde se připojují přepážky lakunové 
nalézají se větií svazky cévní (Tab. III., Fig. 1., a, a), které se stří- 
dají 8 menšími (b). Větší svazky cévní, jež z velké části do pletiva 
přepážky lakunové pohrouženy jsou, obyčejně sousedí s malým svazkem 
sklerenchymatickým (o, c) hraničícím přímo s pokožkou (viz též Tab. II., 
Fig. 1. c), kdežto menším svazkům cévním takové připojení chybí. 
Mezi těmito svazky cévními pod pokožkou obyčejně nalézá se po 
jednom svazku sklerenchymatickém, někdy však tento chybí (Tab. líl., 
Fig. 1). Velmi karakteristické uspořádání svazků cévních jeví se 
r pletivu, které tvoří kýl (Tab. I. Fig. 3.). Kdežto u všech ostatních 
forem ramósních Sparganií po každé straně kýlu nalézigí se vždy 
) svazky cévní, z nichž největší leží nejvíce na zad, u. S. microcarpum 



•) Yýjimkoa 12— 1« /•. 



Digitized by 



Google 



4 V. Ladislav Čelakovský ml.: 

jsou jen 2. (Tab. L, Fig. 3., i, 2.) Shledal jsem to konstantně na 
listech statnějších i slabších z různých lokalit. Oba svazky v mediáne 
listu položené ^) (Tab. L, Fig. 3, a a 6) povstaly vlastné rozštěpením 
jednoho svazku cévního, při čemž obyčejně leptom zaiýímá roh kýlu 
(někdy ještě s partií části dřevní), kdežto hadrom (anebo část jeho) 
obklopený pochvou mechanického pletiva, nalézá se dále uvnitř 
pletiva kýlového. Že tomu skutečně tak, dokazují průřezy blízko base 
listu, kdež obé paitie a i b jsou spojeny v jednu a krom toho právě 
u S. nicrocarpum zhusta nalézáme výjimky, kde medianui svazek se 
nerozděluje, nýbrž až nahoru celistvý zůstává. Nápadné jest též slabší 
vyvinutí mechanického pletiva lýkové i dřevní části svazků cévních, 
jak vysvitne z porovnání fig. 3. a 4. na tab. 1. Mechanická vlákna 
jsou u S. microcarpum širší a mají větší lumen nežli u S. neglectum 
a ramosum. (Tab. II., Fig. 1.) 

Menší počet postranních svazků cévních v kýlovém pletivu u S. 
microcarpum souvisí právě, jak se zdá, s větší tupostí kýlu. Ostatně 
i výška kýlu t. j. vzdálenost od hrany kýlové až ku čáře spojiyící 
kraje obou nejbližších lakun jest u S. microcarpum relat menší než 
u ostatních forem. U těchto obnáší 0*9 — 1 mtn^ u S. microcarpum 
0'6--0-8 mm (srovnej ostatně na tab. I. fig. 3. a 4. kreslené při 
stejném zvětšení). 

Měkká konsistence listu u S. microcarpum jest tudíž podmíněna 
hlavně třemi momenty, tenkostěnnou pokožkou, slabě vyvinutým skle- 
renchymem v okolí svazků cévních a malým počtem samostatných 
svazků sklerenchymatických. K tomu přistupuje tupější a méně svazků 
cévních obsahující kýl. 

Co se týče ostatních druhů Sparganií, lze se nyní vyjádřiti 
stručněji o jich anatomických rozdílech. Silnou pokožkou vyznačuje 
se Sp. polyedrům a zvláště S. neglectum. (Tab. I., Fig. 2., Tab. 11., 
Fig. 3.) Sp. neglectum var. oocarpum naproti tomu má pokoďni tém^ 
tak tenkostěnnou jako S. microcarpum. (Tab. II., Fig. 4.) Možno tudíž, 
že forma oocarpum zasluhuje větší samostatnosti, než jaká jí při- 
dělením ku S. neglectum poskytnuta byla. S. neglectum, jehož listy 
jsou zvláště na líci značně sivé, na povrchu posázeno četnými bra- 
davkami, voskovými to výpotky, které u Gramineí, Iridií etc. v této 
formě zhusta se vyskytují. S. microcarpum, neglectum f. oocarpa, 
ramosum f. typica i conocarpa má pokožku vesměs hladkou aneb na- 
nejvýš na kýlu trochu bradavkatou. 



®j To platí také pro ostatní druhy dotyčné. 



Digitized by 



Google 



Anatomické rozdíly y listech ramósních Sparganii 5 

Palisádový parenchym ve 2 vrstvách pod pokožkou ležící u všech 
forem ramósních Sparganii (vyjímajíc S. microcarpum) skládá se 
z buněk válcovitých více než dvakrát delších než širokých (u S. mi- 
crocarpum isodiametrických neb nanejvýš iVjkrát delších než širokých). 
Výška těch buněk obnáší 20—32 /li, šířka 8—12 /i. Assiroilační pa- 
renchym mezi pokožkou a lakunou (mezi svazky) skládá se z 5—6 
vrstev (u S. microcarpum ze 3—4). Mohutné mechanické pletivo má 
S. polyedrům (obé formy) a neglectum f. typica, poněkud slaběji vy- 
vinuté S. neglectum var. oocarpum. U všech těchto forem vyjma S. 
neglectum var. oocarpum nalézáme v listech četné a silné svazky 
sklerenchy matické pod pokožkou, obyčejně mezi dvěma svazky cévními 
po jednom, ale též po dvou (zvláště u S. ramosum var. conocarpum 
a S. neglectum). Velmi tlustostěimé buňky mechanické vykazuje S. 
neglectum f. typica na leptomové části svazkfl cévních (zvláště v kýlu, 
Tah. I., Fig. 4.) a ve svazcích sklerenchymatických (Tab. I., Fig. 2.). 

Na rozdíl od S. microcarpum výška kýlu u všech forem ostatních 
měří Oi) — 1 mm a v pletivu kýlovém na každé straně nalézá se po 3 
svazcích cévních. (Tab. L, Fig. 4.) 

Z předchozího je viděti, že největší odchylky v anatomické 
struktuře listu jeví S. microcarpum, odchylky, které se týkají pokožky 
assimilačního parenchymu^ mechanického pletiva, počtů svazků cévních 
v kýlo a p. Anatomické znaky tyto, které ostatně již v konsistenci 
a tvaru listu výrazu svého docházejí ve spojení s ostatními znaky 
makn>skopickými ve květech, květenství a plodech opravflují více než 
dostatečně k tomu, aby S. microcarpum vedle S. neglectum a S. ra- 
mosum jako samostatný, dobrý druh místo své si uhájilo. Dokonce 
pak není příčiny, jak to Graebner činil, spojovati S. microcarpum 
jako odrůdu se S. neglectum Beeby. 



Vysvětlení tabulek. 

(Kresleno pomocí Abbého přístroje kreslícího.) 

Tab, I 

Fig. 1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel; e po- 
kožka, p průduch, 8 sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6, 
okul. 8 (konq>.). 

Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby; e pokožka, 
p průdndi, s sklerench. svazek. Reichert, obj. 6» okul 8 (komp.). 



Digitized by 



Google 



6 V. Ladislav Čelakovský ml.: 

Fig. 3. Příčný průřez kýlem listovým od S. microcarpum Čel.; a, b 
oba cévní svazky mediánní povstalé rozštěpením jednoho velmi 
vysokého, 1, 2 dva ze čtyř postranních svazkfl cévních. Reichert, 
obj. 46, okul. 3. 

Fig. 4. Příčný průřez kýlem listu od S. neglectum Beeby; a, h oba 
mediánní svazky cévní, 1, 2, 3 tří ze Šesti postranních svazků 
cévních. Reichert, obj. 46, okul. 3. 



Tab. n. 

Fig. 1. Příčný průřez lící listu od S. microcarpum Čel., tam kde se 

připojuje přepážka lakunová ; a koUaterální svazek cévní, I leptom, 

h hadrom, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert, 

obj. 6, okul. 3. 
Fig. 2. Příčný průřez lící listu od S. polyedrům Aschers. et Graebner, 

tam kde se připojuje přepážka lakunová (více z kraje listu); 

a bikollaterální svazek cévní se dvěma leptomy U a mezi nimi 

hadrom A, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert, 

obj. 6, okul. 3. 
Fig. 3. Příčný průřez lící listu od S. polyedrům A. et 0.\ e epi- 

dermis, p průduch, 5 sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6, 

okul. 8 (kompens.). 
Fig. 4. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby var. oocarpum 

Čel. ; e epidermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, 

obj. 6, okul. 8 (kompens). 



Tab. m. 

Fig. 1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel.; aa hlavní 

svazky, b vedlejSí menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert, 

obj. 46, okul. 3. 
Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. polyedrům Asch. et Graeb. ; 

aa hlavní svazky, 6 vedlejší menSí, e, d sklerenchymatické svazky. 

Reichert, obj. 46, okul. 3. 
Fig. 3^ Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby; aa hlavní 

svazky, 6 vedlejSí menSí, e, d sklerenchymatické svazky. Reichert, 

obj. 46, okul. 3. 

(VSechny průřezy učiněny v polovici výSky listové.) 



Digitized by 



Google 



Anatomické rozdíly i listech ramósních Sparganií. 7 

Ueber die anatomischen Unterschiede in den 
Bláttem der ramosen Sparganien. 

(ReBomé des b6hmi8chen Textes.) 

Sparganium ramosum Huds. ist neuerdings ein Gegenstand eifrigen 
Studiums geworden besonders von der Zeit an, als Beeby im J. 1883 
eine neue und charakteristische Art „Sp. neglectum* nnterschieden 
hat Auf Gnind eines reichen Materiales, welches aus ganz Bohmen 
zosamineDgebracht worde und durch h&ufige Beobachtung am Stand- 
orte zur Zeit der BlQthe und Frucht, kam dann mein Vater im 
J. 1896'^ zu dem Resultate, dass neben S. ramosum Beeby (= S. 
polyedrům Aschers. et Graebn.) noch eine dritte ramose Art zu unter- 
scheiden bt, namlich S. microcarpum (Neuman p. forma) Čel. 

Diese Art betrachtet Ascherson u. Oraebner^^) neuerdings als 
dem Formenkreis von S. neglectum Beeby zugehorig, wáhrend hin- 
gegen írilher scbon Neuman die erstere als eine blosse Form o. Ya- 
ríet&t dem S. ramosum Beeby subsummirte. 

Die in der citirten Abhandlung meines Vaters angefQhrten Unter- 
schiede in der Form und Beschaffenheit der Blatter, auf welche 
offenbar Graebner kem allzugrosses Gewicht gelegt hat, schienen 
darauf hinzudeuten, dass hochstwahrscheinlich auch die innere Struktui* 
der Bl&tter bei den ramosen Sparganien verschieden seín wird. leh 
hábe daher auf den Wunsch meines Vaters die Blatter aller in den 
Ereis des S. ramosum Huds. gehSrigen Formen einer vergleichend- 
anatomischen Untersuchung unterworfen, wobei tlberraschender Weise 
besonders das verkannte S. microcarpum als eine von allen Qbrigen 
Formen abweichende und durch mehrere anatomische EigenthOmlich- 
keiten der Blatter ausgezeichnete Art sich prasentirte. 

BekannUich besitzen die Blatter von S. microcarpum eine sehr 
weiche Beschaffenheit,^^ so dass dieselben leicht zerbrochen oder 
in der Mitte gequetscht werden konnen. Wenn auch die letztere 
Fáhigkeit zum Theil schon durch den stumpfen Kiel bedingt ist, 
w&hrend bei allen anderen Formen derselbe schárfer vorgefunden 
wurde,^') so kommen noch andere Merkmale hinzu, aus denen die 

'*) L. J. ČelakoTBký, Ueber die ramosen Sparganien Bdhmeas (Oesterr. 
boUn. ZeiUcbr. Jabrg. 1896, Nro 11 u. 18). 

") Synopsis der mitteleoropftischén Flora. L Bd. 1896—98 p. 280. 

>*) L. J. ČelakovBký, 1. c (Separatabdr. p. 7.). 

»•) Vjí. X. B. Taf. VIII., Pig. 16a— íř mit Fig. 18 a. 14 (Ueber die ramosen 
Sparganien Bóhmens). 



Digitized by 



Google 



g v. La4iBlay Gel^OTský ml.: 

erwahnte Weichheit der Blatter resultirt. Es kommt dabei haupt- 
sáchlich aaf nachstehende Momente au; 1. eine dúoDwandige Epi- 
dermis, 2. schwáchere Gefassbflndel in dem Gewebe unter derselben 
mit schwach entwickelten Sklerenchymkappen, 3. minder zahlreiche 
und schwáchere Sklerenchymbúndel unter der Epidermis zwíschen 
den Oefássbundeln, 4. das blos 5 (resp. 6) mechanisch schwácher 
ausgeriistete Gefássbiindel enthaltende Eielgewebe. 

leh komme nun zur náheren Beschreibung der histiologischen 
Verháltnisse bei S. microcarpum Uber. 

S. microcarpum hat eine glatte, sehr diinnwandige Epidermis 
mit schwácher Cuticula. (Taf. I., Fig. 1.) Das darunter liegende 
zweischichtige Palissadenparenchym besteht entweder aus kurzen 
nahezu isodiametrischen Zellen, von 20- 24 f* Hohe u. 16— 20 /i Breite, 
oder seltener aus kurz prismatischen Zellen, welche hóchstens V/^mal 
so hoch als breit sind. Das ganze Assimilationsparenchym an den 
Stellen wo jedwede Biindel fehlen, also bis zur náchsten Lufthohle 
besteht aus 3—5 Schichten, welche zusammen mit der Epidermis 
cca 60—80 [A dick sind. (Taf. III., Fig. 1.) Die in diesem Gewebe 
eingesenkten Gefássbiindel sind relat. schwácher als bei allen anderen 
ramosen Sparganien und haben eine viel schwáchere Sklerenchymfaser- 
Bekleidung. Ueberhaupt sind die einzelnen Sklerenchymfaser ziemlich 
breitlumig und demgemáss auch nicht gerade starkwandig. Das gilt 
auch von den Elementen der selbstandigen Sklerenchymstránge, die 
oberhalb der grosseren Gefássbiindel und zwischen diesen und deo 
kleinen Zwischenbiindeln unter der Epidermis sich befinden (Taf. III., 
Fig. 1. c, (í, Taf. II., Fig. 1. c, Taf. I„ Fig, 1. s). Gewohnlich liegen 
zwischen je zwei Hauptgefassbiindeln keine Sklerenchymbúndel, oder 
aber es sind solche in der Einzahl (Taf. III., Fig. 1. ď) seltener in 
der Zweizahl vorhanden, aber sehr klein und schwach. 

Sehr charakteristisch ist die Žahl u. Anordnnng der Gefáss- 
biindel in dem Kielgewebe. (Taf. I., Fig. 3.) Wáhrend bei allen an- 
deren Formen der ramosen Sparganien an jeder Flanke des Eieles 
constant 3 Gefássbiindel sich vorfinden, bei S. microcarpum sind deren 
blos 2 vorhanden. (Taf. I., Fig. 3., i, 2.) leh fand dies sowohl au 
schwach eren als auch an stárkeren Bláttem von verschiedenen Lo- 
calitáten. Wie bei den anderen Formen der ramosen Sparganien 
nehmen die Mediáne des Eieles 2 Gefassbdndel ein, die eigentlich 
durch Theilung eines einzigen lánglichen an der Basis des Blattes 
nocb ungetheilten Bilndels entstanden sind, wobei gewohnlich der an 
der Kante des Kieles liegende Theil nur Leptom, der weiter in der 



Digitized by 



Google 



Anatomické rozdíly ▼ lístecli ramÓHních Sparganií. 9 

Mitte des Kielgewebes eÍDgeschlossene Theil blos Hadrom ehthált. 
Háofig bleibt jedoch eine Partie des Hadroms mit dem Leptom ver- 
einigt. (Taf. L, Fig. 3.) Nicht selten sind bei S. microcarpum Fálle, 
wo ein einziges aber dann sehr langes Medianbiindel bis in die Spitze 
des Blattes hinaufzieht. Solche Fálle hábe ich bei den anderen ramosen 
Sparganien nicht beobachtet. Das mittlere Medianbúndel bei S. micro- 
carpum zeichnet sich auch durch seine relative Eúrze und Breite 
aus. (Vgl. Taf. I., Fig. 2. u 3., a a.) Die kleinere Žahl der Seiten- 
gefassbiindel bei dieser Art hangt eben, wie es scheint, mit der 
grossereu Stumpfheit des Kieles zusammen. Uebrigens auch die 
Hohe des Kieles, d. i. die Entfernung von der Kante bis zur Linie, 
welche die Rander der beiden náchsten Luftgánge (Lacúnen) verbindet, 
ist bei S. microcarpum geringer als bei allen tibrigen Formen. Bei 
diesen misst sie 0*9 — 1 wm, bei S. microcarp. 0*6 — 0*8 mm. 

Was die anderen Sparganiumarten betrifft, so kann ich mich 
jetzt tiber deren anatomische Unterschiede im Blattgewerbe kflrzer 
fassen. Eine starke Epidermis hat S. polyedrům und besonders S. 
neglectum f. typica. (Taf. I., Fig. 2., Taf. II., Fig. 3.). Dem gegenůber 
besitzt S. neglectum var. oocarpum eine relativ sehr důnne der von 
S. microcarpum áhnliche Epidermis. ^0 ^oi* ^^^^^ ramosen Spargauien- 
formen ist nun S. neglectum f. typica dadurch ausgezeichnet, dass 
die Epidermiszellen auf ihrer Aussenseite zahlreiche stumpfe Hócker 
f&hren (Taf. I., Fig. 2.), welche aus Wachs bestehen. Die Form der 
Hócker stimmt ubrigens mit derjenigen bei Gramineen, Irideen etc. 
bekannten úberein. Daraus erUárt sich die ziemlich stark blaugriine 
Farbung der Blatter von S. neglectum f. typica. 

Alle ramosen Sparganien (ausg. S. microcarpum) haben ein aus 
mehreren, námlich 5—6 Schichten bestehendes Assimilationsparenchym 
(naturlich an den Stellen, wo die jeglichen Búndel fehlen). 

Bei allen ramosen Sparganiumformen (ausgenommen S. micro- 
carpum) besteht femer das 2schichtige Palissadenparenchyra aus ins- 
gesammt walzenfórmigen oder prismatischen mehr als 2mal so hohen 
als breiten (bei S. microcarpum hóchstens IV^mal so hohen als breiten) 
Zellen. Diese Palissadenzellen messen 2() — 32 ^ Hohe u. 8 — 12 ^ 
Breite (bei S. microcarpum 12—20 ^ Breite). Ein kráftig entwickeltes 
mechanisches Gewebe besitžt S. polyedrům (beide Formen) und S* 
neglectum f. typica, schwacher aber doch nicht so schwach wie bei 

**) Vielleidit dass die Yaríet&t oocarpum eine grdssere Selbstftndigkeit be- 
sitzt, als ihr unter Sparganium neglectum angewiesen worden ist 

If. matliematicko-pftrodoTédecká. 1809. 2 



Digitized by 



Google 



10 v. Ladislay Čelakovský ml.: 

S miccocarpum iet das mechanische System bei S. neglectum var. 
oocarpum entwickelt. Bei allen diesen Formen (ausgenommen S. ne- 
glectum var. oocarpum) finden wir in den Blattern unter der Epi- 
dermis háufige und starke Sklerenchymbundel, gewóhnlich in der 
Einzahl, nicht selten aber auch in der Zweizahl 2wischen je zwei 
Gefássblindein (besonders bei S. polyedrům var. conocarpura und S. 
neglectum). Sehr dickwandige und dicklumige Sklerenchymfaser sind 
bei S. neglectum f. typica an dem Basttheíl der Gef&ssbQndel zu be- 
obachten (besonders im Kiele: Taf. I., Fig. 4.) und ferner auch in 
den Skierenchymbundeln. (Taf. I., Fig. 2.) Zum Unterschiede von S. 
microcarpum misst die Hóhe des Kielgewebes bei allen úbrigen Spař- 
ganien 09 — 1 mm und statt 2 Gef&ssbúndeln an den Flanken des 
Eieles, wie bei S. microcarpum, finden sich dortselbst 3 solche. 
(Taf. I., Fig. 4.) 

Aus dem vorhin genannten ist zu ersehen, dass die grossten 
Abweichungen in der anatomischen Stiiiktur des Blattes bei S. micro- 
carpum zu finden sind. Diese anatomischen Merkmale im Vereine 
mit den bekannten makroskopischen Gharakteren in den BlUthen, 
Blttthenstanden u. Frttchten genQgen wohl um die Selbstandigkeit 
von S. microcarpum aufrecht zu halten, umsomehr, als ein Anschluss 
an S. neglectum aus vielen (und zwai* nicht einmal histologischen) 
Grttnden nicht berechtigt erscheint. 

Erklárung der Figurentafel. 

Taf. L 

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro- 
carpum Čel. ; 6Epidermis,p Stoma, s Sklerenchymbíindel. Reichert, 
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.). 

Fig. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbíindel. Reichert, 
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.). 

Fig. 3. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. miciocarputu 
Čel.; a, i die beiden Medianbtindel entstanden durch Theilung 
eines einzigen sehr hohen, 1, 2 zwei von den vier Seiten- 
biindeln. Reichert, Obj. 46, Ocul 3. 

Fig. 4. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. neglectum 
Beeby; a, b beide Mediangefássbiindel, 1, 2, 3 die drei von 
sechs Seítengefassbúndeln. Reichert, Obj. 46, Ocul 3. 



Digitized by 



Google 



Auátomické rozdíly Y listech rAzaósnicli Sparganii. H 



Tař. n. 

?'ig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micco- 
carpum čel, dort wo die Lacunenscbeidewand sich anschlíesst; 
a ein coUaterales Gef&ssbůndel, I Leptom, h Hadrom, c Scleren- 
chymbUndel anter der Epidermis e, Beichert, Obj. 6, Ocul. 3. 

Fig. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedinim 
Aschers. et Graebner, dort wo die Bcheidewand der Lacunen 
sich anschliesst (mehr vom Bandě des Blattes); a ein bicol- 
laterales Gefássbtindel mit 2 Leptomen 11 und einem Hadrom h 
dazwischen, c Sclerenchymbtodel unter der Epidermis c. Beichert, 
Obj. 6, OcuL 3. 

ng. 3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrům 
A. et G.; e Epidermis, p Spaltoffnung, s Sklerenchymbflndel. 
Beichert, Obj. 6, OcuL 8 (compens.). 

Pig. 4. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby var. oocarpum Čel. ; e Epidermis, p Spaltoffnung, s Scle- 
renchymbflndel. Beichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.). 



Taf. m. 

?\g. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. mícro- 
carpum čel.; aa die Hauptbiindel, 6 die kleineren NebenbUndel, 
c, d ScIerenchymbQndel. Beichert, Obj. 46, Ocul. 3. 

?i%. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrům 
A. et G.; aa die HauptbUndel, b die kleineren Nebenbtindel, 
c, d Sclerenchymbftndel. Beichert, Obj. 46, Ocul. 3. 

Pig. 3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby; aa die Hauptbttndel, b die kleineren Nebenbfindel, c, d 
Sclerenchymbundel. Beichert, Obj. 46, Ocul. 3. 
(Alles mit Hilfe der Camera lucida gezeichnet ; aUe Querschnitte 

>eziehen sich auf die halbe Hohe der Blatter.) 



NáklMlen KráJ. České Spolceooiti Nánk. — Titktm dra tá, Grégfft v ťra«« 1999. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



L ČeLAKOVSKÝ ML: ANATOMIE LISTtf SPARGANII. 




Fig. 1. 



Věr.tnik král Č6sk3 společnosti n" 



Digitized by 



Google 



Tab.I. 




Firj.Z 



'í. Třída maíhemal přírodověd.l8S9. 



Riolirii řtf-^Y i P^'c 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



L.ČeLAKOVSKÝ ML: ANATOMIE LISTC SpARGANIÍ. 





Fi.g.:i 



Vasíník král České společnosti n: 



Digitized by 



Google 



Tab. D. 



:i 





Fig4. 



(. Tndri nmíhemat přírodověd. 18 50. 



řUoííHi íó'M ihi--. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



LČeLAKOVSKÝ ML: ANATOMIE LISTÍI SPAROANIÍ. Tab. DI. 



d 



Véstnik král české společnosti nauk. Třída mathematpríro(lověd.l89S. 

^Google 



Digitized by ^ 



Digitized by 



Google 



VI. 

o elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy 
a Gattermannovy. 

Podává Enril Votoček a Egon Ženfiek t Praze. 

(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 

Již před rokem konal prvý z nás spolu s p. Y. Vaničkem *) pokusy 
sméhijíci ke zlepšeni výtěžků pK methodách Sandmeyerově a Gatter- 
mannově, dosud k náhradě amido resp. diazoskupiny prvky halovými 
všeobecně užívaných. Hleděli jsme vyšetřiti, zdali by jiné kovy, nežli 
roěcf, po připadě jejich haloidy nevedly k reakci hladší a bylo tehdy 
za účelem tímto zkoušeno působení černi platinové na vodné roztoky 
diazobenzolchloridu, získané za použití pouze toho množství HGl, kolik 
stačilo k diazotaci **). Fti tom shledáno bylo, že platina naopak 
UDohem slaběji půsciii)í, nežli t. zv. molekulamá měď (výtěžky obná- 
šely maximálně 27^/,) směsi chlorbenzolu a difenylu na anilin počítáno). 

Na počátku přítomné práce nesly se snahy naše ke zjištění vlivu 
stiríbra jemně rozptýleného na štěpení se diazosloučenin. E tomu cíli 
ptsobeno t. zv. molekularným stříbrem^ dle Wislicena připraveným, 
na roztoky diazobenzolchloridu (ve smyslu preparativním volný HGl 
neobsahujících). Výsledek pokusů byl ten, že stříbro sice již za 
chladu spůsobuje patrný vývoj dusíka, avšak množství produktu chlo- 
rovaného bylo přec jen velice skrovné. 

•) Yiz ZpráTy této společnosti 1898, XXV. 

**) Že použito bylo HGl t množství pouze theoretickém, dlužno výslovné 
podotknouti vzhledem k tomu, že s přebytečnými kyselinami halovými zahřátý, 
<iiatolálky i xa nepHtomnosti Cu příp. Cu^ Cl^ poskytuji vedle fenolů značná 
naožství halových derivátů matečných uhlovodíků dle rovnic: 

CJljN = N — Cl -h H,0 = CeH,OH + HCl + N, 
Ce^jN =: N — Cl + HCl cz Ce H5 Cl + HCl + N, 
Otsiorowski a Wayss, Berl. Ber. XVIII, 19.H6.) 

1#. natfcematicko-pffrodovčdocká. 18tf9. 1 



Digitized by 



Google 



2 VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek: 

Známé faktum, že mnohá činidla chemická, byla-li právě ze 
sloučenin vybavena, čili v t. 2v. stavu vzrodu, mnohem energičtěji 
působí, nežli za jiných okolností, přivedla nás na myšlenku, užiti ke 
štěpení diazosloučenin ve smyslu reakce Sandmeyerovy solí méd- 
natých za současného působení proudu galvanického. Za tím účelem 
podrobili jsme roztok diazobenzolchlorídu a soli mědnaté (CuSO^), 
ledem silně chlazený, elektrolysi s použitím elektrod měděných. Téměř 
okamžitě jevila se reakce, unikalo hojně dusíka a po nějaké dobé 
naluromadila se na povrchu lázně značná vrstva olejovité tekutiny. 
Když roztok byl přestal šuměti, proud přerušen a reakční tekutina 
přeháněna vodní parou. Poskytla (po odstranění fenolu louhem sod- 
natým) olej kol 130" vroucí, kterýž identifikován jakožto chlorbenzól. 
Mimo to přecházela ke konci přehánění látka oranžové červená, krysta- 
lická. Tato dvakráte z ligroinu překrystalována poznána jakožto azo- 
benzol, (preparát tál při 68^ učebnice Mayer-Jacobsenova udává týž 
stupen). Tvoří se tedy při elektrolysi tytéž produkty, jako při reakcích 
s Cu^CU příp. Cu. V dalších pokusech používáno, není-li jinak uve- 
deno, místo CuSO^ chloridu mědnatého a produkty reakční sledovány 
pokud možno kvantitativně. 

Převedení anilinu v chlorbenzól, 

1. Použito 50 g anilinu, 120 g kyseliny solné (30"/oní) a zdia- 
zotováno 38*5 g dusánu sodnatého za chlazení ledem. K roztokn při- 
činěno 170 g práškovitého CuSO^ (množství odi^vídající mědi, užité 
v předpisu Gatteimannově). Za anodu sloužil silný drát měděný 
v spirálu upravený, kathodou byl plech z téhož kovu. Hustota proudu 
na kathodé obnášela Ddm:i=l*6A, E = 12V. Během elektrolysy 
lázeň vnitř i zevně ledem chlazena. As po dvou hodinách vývoj du- 
síka přestal, načež reakční tekutina zpracována nahoře uvedeným 
spůsobem. Výtěžek čistého chlorbenzolu obnášel 24*9 g čili 427., 
theorie, azobenzolu 53 g, t. j. 117o užitého anilinu. 

2. Použito téhož množství činidel, jako v předešlém pokusu, 
však síran mědnatý nahrazen 150 g kryst. chloridu mědnatého. 
Ddmí = 21 A (na kathodě), E = 10 V. Získáno chlorbenzolu 64"/., 
theorie, azobenzolu o něco méně, nežli předešle. 

3. V případě tomto pracováno za přítomnosti velikého přebytku 
kyseliny solné, totiž použito na 50 g anilinu 5(X) g kyseliny solaé 
koncentrované (367oní). K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl^ a elektro- 
lysováno o hustotě Pdm^ = 1*8 A. Získáno 43 g chlorbenzolu, což od- 
povídá výtěžku 71 7o theorie. 



Digitized by 



Google 



o elektrolytické modifikaci methody Sandmeyeroyy a Gatteimannovy. 3 
Fřevedení anilinu v brombenzol. 

50 g anilinu diazotováno pomocí 80 g H^SO^ (h = 1*8) a 38,^ g 
NaNO,, po té přidáno 63-4 g KBr (v roztoku) a 100 g CuSO^. Po- 
méry proudu byly: E := as 10 V, Ddmi na kathodě = 1*6 A. Výtěžek 
C^HjBr obnášel pouze 15 g čili 187o theorie, což určité mělo svou 
příčinu v tom, že KBr bylo užito jen v theoretickém množství (Gatter- 
mannftv předpis odporučuje na 31 g anilinu 120 g K Br, tedy značný 
přebytek) Není pochyby, že se zvětšeným množstvím bromidu i vý- 
těžek C^HjBr značné stoupne. Vedlejší reakcí i zde vznikl oranžově- 
červený, krystalický azobenzol. 

Příprava o-chlortóluolu z (htolt4Ídinu. 

Použito k diazotaci 36 g o- toluidinu, 75 g kyseliny solné a 24 g 
SaNOg. K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl, a elekti*olysováno za 
chlazení ledem. E z= 1 1 V, Ddm-- = 5*8 A (na kathodě). Získáno bylo 
i45g o-chlortoluolu, vroucího mezi 155** — 158**, tedy 59*^/o množství 
theoretického. Nepříznivý vliv na hladkosť reakce mělo stoupnutí lázně 
až na 25", vzhledem k tomu že podvojná sloučenina o-diazotoluol- 
fhloridu 8 CujCljj — jak Erdmann*) pozoroval — již při 27** prudce 
^ rozkládá. Nicméně jest výtěžek náš daleko vyšší, nežli při původní 
methodě Sandmeyerové, kdež obnášel pouze 31,57o theorie. 

Příprava p-cMortoluolu z p-toluidinu. 

Pracováno s 24 g p- toluidinu zcela podobné, jako u ortholátky. 
I chloridu mědnatóho užito totéž množství (100 g).E = 10,5 V, 
I>d*2=as5,7A (na kathodó). Získáno bylo 30 g p-chlortoluolu 
v mezích 158**— 161" destilujícího, což odpovídá 75,27„ výtěžku theo- 
retického proti 63,8'*/o J^ž obdržel Gattermann s mědí molekulamou. 

Převedeni j^-nafiylaminu v (i-chlomaftalin. 

48 g /í-naftylaminu zdiazotováno 24 g NaNO, za použití 300 g 
kyseliny solné, tedy za poměrů, v nichž pracoval Gattermann. Při- 

♦) Líeb. Ann. 272, 144. 



Digitized by 



Google 



4 VI. Emil Votoček a E!gon Ženíiek. 

dáno k diazoroztoku 45 g CuCl, a elektrolysováno při E ~ 2 a Da^: 
na kathodé ~ 3*7. Béhem elektrolysy chlazeno tak, aby teplota nad 
O" nevystoupla. Přehnáním husté reakčnl hmoty vodní parou atd. 
získáno 22 g čistého, z alkoholu překrystalovaného jď-chlornaftalinu 
o bodu tání 56^ tedy 4l7o množství theoretického proti 307o Gatter- 
mannem docíleným. — 

Pokus elektrolytického rozkladu diazotěl se solemi mědnatými 
lze uspořádati též ve foimě uzavřeného článku Daniellova. Za póly 
sloužil v pokusu našem jednak válec měděný, ponořený v roztok 
CuSO^ -[- CeHsN rz: N — Cl, jednak tyčka zinková v diafragmaté se 
zředěnou H,SO^. Článek chlazen prvých několik hodin zevně ledem, 
později ponechán při obyčejné teplotě laboratoře. Po působení as 
24hodinovém bylo možno isolovati as 127o theoretického výtěžku 
chlorbenzolu a pozorováno i něco azobenzolu. 

Provedli jsme též pokus elektrolysovati diazobenzolchlorid 
s elektrodami železnými u přítomnosti soli železnaté. Diazotováno 
50 g anilinu a přidáno 100 g FeCL;. Hustota na kathodé byla 
Ddra2 = 17 A. Shledáno, že sloučeniny železnaté nemohou nahraditi 
CugCl.^, obnášelť výtěžek pouze l-SgO^H^Cl čili as 37oi mimo skrovné 
množství azobenzolu. Výsledek tento souhlasí s pozorováním Sand- 
meyerovým. 

Celkem plyne z dosavadních pokusů našich, rázu více informač- 
ního, že elektrolysa diazolátek se solemi mědnatými jest skutečnou 
methodou preparativní. Hodláme přikročiti k podrobnému studiu po- 
měrů reakce; zvláště vyšetřiti chceme, jaký vliv má hustota proudu, 
teplota lázně, množství solí mědnatých a halové kyseliny na hladkost 
rozkladu. O výsledcích, jež získáme, neopomeneme Král. Společnosti 
Nauk svého času zprávu podati. 

Z chemické laboratoře c. 4. české vysoké školy technické v Praze. 



^^^^W^^r^ 



!lákUd9iD Král. České Společnosti Náak. — Tiskem drn Rdr. Grégn t Prase ld»9. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky kn bryologii Oech východních. 

FodáTá J. Podpěra ▼ l^aze. 
(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 

Odevzdávám veřejnosti svá bryologícká pozorování, jež konal 
jsem v letech 1895-1898. Území, z něhož příspěvky podávám, bylo 
dosud po stránce bryologické úplné neznámo a nevyniká bohatstvím 
na mechy vzácnější. Jest to především okolí mladoboleslavské, na 
mechy vflbec neobyčejně chudé, čehož příčinou jsou pískovce turonské 
ii^otu mechfl všeobecně nepříznivé. Bryologicky zajímavějším již jest 
okolí novobenátecké, odkudž též několik lepších druhů udávám. Nej- 
důležitější nálezy učinil jsem na své cestě po hranicích Čech se- 
verovýchodních, k níž laskavostí „Klubu přírodovědeckého** v Praze 
mi podpora byla poskytnuta. Podrobněji na této cestě prozkoumal 
jsem okolí žacléřské, prošel jsem pískovcové (cenomanské) území 
kol Teplic, Police nad Metují a Broumova. Navštívil jsem Hejšovinu, 
kteráž však již od slezských botaniků dostatečně byla prozkoumánai 
takže lepSÍ nálezy se mi žádné nepodařily. Odtud ubíral jsem se 
pres Náchod do Nového Města nad Metují a vystoupil jsem na nej- 
vySSí vrcholy Hor Orlických, Vrchmezí a Velkou Deštnou. Prozkoumav 
údoh Zdobnice, dorazil jsem do Rokytnice. Svou vegetací zajímalo 
mne zvláště údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem. Prošed 
okolí žamberské, dospěl jsem přes Eyáperk do Králík a mínil jsem 
vystoupiti na Králický Sněžník. Avšak deštivé a zimavé počasí do- 
nutilo mne, bych uchýlil se krige, kde okolo Ústí n. Orlicí a Litomyšle 
jsem botanisoval. 

Menší příspěvky uvádím též z okolí pražského a kralupského. 

Konečně dovoluji si vzdáti hluboký dík p. universitnímu pro- 
fessorovi Br. J, Vdenovskému^ jenž se zvláštním zájmem moje snahy 
bryologické sledoval a vždy, jak svou radou, tak i srovnávacím ma- 

Iř. nathematicko-přínkluTČdecká. 1 



Digitized by 



Google 



2 VIJÍ. J. Vodpí^ra: 

teriálem ze svého bohatého, pro bryologii českou směrodatného herbáře 
mne podporoval. 

Po stránce systematické připojuji se ve výpočtu mechů k dílu 
základnímu o českých mechách: ^J. Velenovský: Mechy české", při 
čemž ovšem údajů v díle Limprichtově (Laubmoose) a v době nej- 
novější vynikajících Kindbergových : „European and N. American 
Bryineae (Mosses) bedlivě jsem si všímal. 

Druhy, kteréž z Čpch nebyly dosud publikovány, jsou tučné 
tištěny. 

Acatdon tríquetrum C. MtíU. Na sypké diluviální hlíně nad Lo- 
bečskou cihelnou (sev. od Kralup nad Vltavou) hojně. Pro okolí 
kralupské objeveno Velenovským. (Mechy české p. 87.) 

MUdeella hryoides Dicks, (Limpricht). Na kraji černav na svahu 
nad silnicí z Poříčan do Velenky nepříliš hojně. 

Phascum cuspidatum Schreb, Na polích (písečných i cernavách) 
u Ml. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem a Nov. Benátek všeobecné. 

Phascum pUiferum Schreb. Na svazích nad Vltavou naproti 
Libšicům a Letkám pokrývá z jara kde jaké výslunné místo. Na sypké 
výslunné půdě nad silnicí z Poříčan do Velenky. 

Hymenostomum mierostomum Hdw. Na úklonu travnatém (ce- 
noman) nad kapličkou nad Teplicemi v severovýchodních Čechách. 
Var. obliquum Hůb. V Šárce u Prahy dosti hojně. 
Hymenostomum mierostomum var, brachycarpum (Br^ eur.) 
lliib. (Hymenostomum brachycarpum Br. germ., Hymenostomum 
planifolium Sendtn., Gymnostomum mierostomum v. d.) brachycarpum 
Schimper, Weisia brachycarpa Juratzka). 

Velice zajímavá odrůda neb i slabší druh (kdo uznává Barbula 
cylindrica, Thyidium pseudotamarisci atd., měl by důsledně za druh 
uznati i Hymenostomum obliquum (v. £.) HQb. a Hymenostomum 
brachycarpum (Br. eur.) Húb). Uvádím zde jej jako varietu k H. 
mierostomum Hdw., ač lze souhlasiti s Juratzkou a jinými autory, 
kteří Hymenostomum brachycarpum jako druh jmenují. Roste v pro- 
řídlých polštářcích ; rostlinky jsou as Va ^'^ vysoké, temně zelené. 
Listy dlouhé, za sucha nazpět srpovité neb dovnitř drápkovitě ohnuté, 
pozvolna v nerv ostře vybíhající zúžené, ploché (dovnitř vůbec nikdy 
nezahnuté) neb dokonce někdy i nazpět zahnuté. Tobolka na štétu 
tenkém vejčitá ai kulovitá, na hřbetě vyhrblá. Víčko dolů šikmo to- 
banité. 

Na písčitých rýpaninách sev. od Velenky ve středním Polabí, 
nedaleko stanoviska Seslería uliginosa Opiz dne 23. dubna 1898 velice 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ku biyologii Čecb východních. 3 

hojně a bohatě plodný. Pokrývá v nehustých kobercích písčité stěny 
rýpanin, jsa na první pohled kulovitými tobolkami na tenkém štětu 
sedícími a víčkem dolfi zahnutým nápadný. Plochost listA, jak jsem 
na četných exemplářích konstatoval, jest vždy stálou. Limpricht ve 
svých Laubmoose o zeměpisném rozšíření variety ničeho nepraví. Asi 
v 50 exemplářích, jež jsem na stanovisku nasbíral, nemohl jsem ani 
jediné typické H. microstomum Hdw. zjistiti. V Čechách posud po- 
zorována nebyla. 

Gymnostomum tenue Schrad. (Gyroweisia tenuis Schimper.) Na 
pískovcových (turonských) skalách nedaleko Podčejku (u Wegrichterova 
domku) jižně od Ml. Boleslavi, pokrývá kde jaké vlhké místo (Miler) ! 
Myslím, že na Boleslavsku na pískovcích bude rozšířenější. 

GymnostoŤHvm curvirostrc Ehrh. Na kapavých skalách u Chva- 
těrab naproti Kralupům ve formě sterilní, v podobě hlubokých bochní- 
kovitých polštářů velice hojné. Stanovisko podobné libšickému, kde 
v téže podobě v obrovském množství roste (Velenovský : Mechy české 
p. 97). 

Weisia viridvia Hdm. V hrušovském lese již. od Ml. Boleslavi 
velice hojně (Miler)! na opukových svazích v údolí Rokytenky mezi 
Rokytnicí a Žamberkem všeobecné, na opukách v „Mandlích** u Velké 
Řetové nedaleko Litomyšle. Všude plodná. 

Rhabdoweisia fugax Hdw. Na cenomanských pískovcích u Teplice, 
na Vostaži a Heidelbergu u Police všeobecně. Na pískovcích .v ma- 
átalích** u Jarošova v okresu litomyšlském hojné. Všude plodná. 

Rhabdoweisia detUictdata Brid. Na cenomanských pískovcích 
nedaleko Johnsdorfu u Teplic v severovýchodních Čechách hojně 
a (dodná. 

Oynodontium torquescem Bruch, Pískovce cenomanské u Teplic, 
hřeben pískovcový mezi Hvězdou a Hejšovinou; na permu mezi Po- 
Hčim a Žacléřero. Všude plodný. 

Cynodofdium polycarpum Ehrh. Pískovce u Teplic, Vostaž a Hei- 
delberg (cenoman) u Police ; na permu mezi Poříčím a Žacléřem vy- 
plňuje kde kterou vlhkou skulinu společně s Plagiothecium denticu- 
btom v. densum; na rule nad Deštnou v Orlických horách. Všude 
plodný. 

C^nodonůium strumiferum Ehrh, Na permu ve skulinách skalních 
u Wolty a Dreiháuschen mezi Poříčím a Žacléřem. Na rule na Vrch- 
mezl v Horách Orlických velice hojně. Na obou stanoviskách velice 
p&né plodné. 

Dichodonůitm pdliAcidmi L. Žacléř : V horské bystřině na pennu 



Digitized by 



Google 



4 VIBL .T. Podpěra: 

u Olešnice hojně; Police nad Metují: V potůčku mezi Heidelbergem 
a Vodtaži v množství. Na obou místech bohatě plodný. 

Dichodontium flavescens Brid. V horské raSelině na vrcholu 
Velké Deštné ve výši 1000 m n. m. hojné, sterilní. 

Dicranella Schreberí Swartz, Ml. Boleslav: Na vlhké zemi při 
potoku na kraji horecké bažantnice sterilní. Litomyšl: Na rýpanině 
na pokraji lesa (substiát opuka) nad Horní Sloupnicí velice hojně, 
plodná. Žacléř : Na prahorním vápenci na Rehornu ve výši as 1000 m 
n. m. c. fr. 

Dicranella varia Hdw, Ml. Boleslav: Ve skulinách turonských 
pískovců u Dalovic hojně. Na kralupských arkosách všeobecně. 

Dicranella varia Hdw. var. boJiemica mihi. Habituelně na 
Dicranella humilis Ruthe upomínající. Lodyžkami, štětem a tobolkami 
krvavě čei-venými na první pohled význačná. Listy čilstečné, zvláště 
v hoření polovině ohrnuúé (u Dicranella humilis neohrnuté, ploché), 
za sucha vlnitě pokroucetié a odstcUé (u Dicranella varia ztuha vzpří- 
mené), nezubaté, s okrajem celým nebo málo zoubky (2 — 3) na špičce 
listu. Štět tenčí a útlejší, kratší neb asi stejně dlouhý jako u Dicra- 
nella varia Hdw. Tobolka značně delší než u Dicranella varia, ná- 
padně obloukovitě zakřivená, úzce staSená. Buňky exothecia parenchy- 
matické, mnohdy skoro kvadratické. Víčko protáhlejší než u Dicra- 
nella varia. 

Domnívám se, jak z popisu v díle Velenovského „Mechy české' 
p. 110 vysvítá, že jest to táž varieta, již řečený badatel ve Hvězdě 
a u Berouna nalezl, ale zvlášť nepojmenoval. 

Na písčité půdě v lesíku nad Starou Horou u Jizerního Vtelna 
jižně od Ml. Boleslavi dne 6. října 1897 objevil přítel Miler. 

Foimy, kteréž Limpricht v Laubmoose uvádí v. tenuifolia Br. 
eur. a callistoma Br. eur. nelze s touto varietou nijak identifikovati. 

Od var. tenuifolia liší se žebrem silným až do špičky vybíhavým, 
listy zcela noimálně řáděnými. Od var. callistoma, jsouc jaksi zcela 
protivným extrémem ve tvaru tobolky, tobolkou silné obloukovitě za- 
hnutou. 

Dicranella subtUata Hdw. V hluboké cestě ze Závisti k Homoli 
nad Vraným vedoucí velice hojně. Ml. Boleslav: V lesních cestách, 
v úvozech u Bitouchova sev. od Ml. Boleslavi, nad Rečkovem u Bělé 
pod Bezdězem hojně (substiát turonské pískovce). U Žacléře hojné 
vždy ve společnosti Ditrichum homomallum. 

Dicranella curvata Hdiv, Na melafyru hory Špitzberg u Žacléře 
as 800 m n. m. dosti hojně. Druh menší hodnoty jen listy srpovitě 



Digitized by 



Google 



Přispévky ku bryologii Čech východních. 5 

zahnutými a tobolkami skoro rovnými rozlišený. Lépe snad by bylo 
jej klásti jako subspecii k Dicranella subulata Hdw. 

DicraneUa cerviadata Hdw. Králíky : Rašelinné rýpaniny v Nie- 
derbusch hojně. Na zemi na pasece mezi Louisenthalem a Zdobnicí 
(u mlýna řečeného Haka), v obrovských spoustách na rašelinách See- 
felder pod Vrchmezím v Horách Orlických, na cenomanských pískovcích 
na Vostaži u Police, pískovce u Teplic, Ralsko. 

Dicranum undulcUum Ehrh. U Ml. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem, 
Nov. Benátek hojné, ač ne vždy plodný. Hory Orlické, všeobecně. 

Dicranwn pálustre Br. eu/r. Na rašelinné loučce nad Mnichovi- 
cemi hojně,' u Žacléře všeobecné. Na obou stanoviskách sterilní. 

IHcranwm motUanwn Hdw, Na permu mezi Žacléřem a Poříčím, 
na Kupě nad Žacléřem plodný, Yostaž u Police, skály teplické, vše- 
obecně a plodný. V horách Orlických všeobecně rozšířený, avšak 
řidčeji plodný. Niederbusch u Králík. 

Dicraf$um longifolium Ehrh. U Žacléře, Poříčí všeobecné. Zvláště 
hojně a plodný na všech pískovcích cenomanských u Teplice, Police, 
Hvězdy, Broumova. Kozí hřbety u Oupice. Hory Orlické: Vrchmezí 
I Velká Deštná. 

Diorantém ftdvum Hook. Na Vrchmezí v Horách Orlických. 

Camptfiopus fragilis Dicks. Na cenomanských pískovcích „v ma- 
štalích^ u Jarošova v okresu litomyšlském hojně, ale sterilní. 

Campylopus flexuosus L. Rašeliny „Seefelder" v Horách Orli- 
ckých, Na rýpaných rašelinách v Niederbusch u Králík ve východních 
Čechách. Na obou místech hojně, ale sterilní. 

Dicranodontium longirostre Schmp. Žacléř: Na pařezech na Zá 
meckém vrchu sterilní; skály cenomanské u Teplic všeobecně a plodný, 
ua Vostaži a Heidelbergu u Police nad Metují hojně s plody, na 
hřebenu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova (substrát 
cenoman) velice hojně (pokiyvá jako tlustý koberec pískovcové skály) 
a skoro všude firuktifikuje. Hejšovina, s plody. 

Dieranodontium aristatum Schnip. Na cenomanských pískovcích 
D Johnsdorfu záp. od Teplic hojně, skály teplické (pokrývá je v obrov- 
ském množství jako žlutozelený koberec), Heidelberg a Vostaž u Police 
nad Metují velice hojně, podobně na cenomanských pískovcích Hej- 
soviny. 

Leucobryum glancům L. V lesích u Mi. Boleslavi (na pískovcích 
i bakulitových jílech) všeobecně (sterilní), v borech písečných u Bělé 
pod Bezdězem, Dokes všude rozšířený. V borech u Nových Benátek. 
- Kol Žacléře na permu i kamQUOuhelných pískovcích, v cenomanské 



Digitized by 



Google 



6 Vm J Podpéra: 

pánvi severočeské (u Teplic, Oupice, Police n. Metiyí, Broumova), 
v písčitých borech u JaroSova na LitomySIsku. V lesích u Holic bohaté 
plodný (Tocl)I 

Fissidens pusUlus Mlls. Na pískovcích turonských v lese hrušov- 
ském na jih od Ml. Boleslavi (Miler) ! 

ílssidens rufvius Br. eur. Na prohnilých trámech vojenské plo- 
várny mladoboleslavské na místech Jizerou oplachovaných hojné 
a bohaté plodný ve společnosti Amblystegium fluviatile. Na dřevé 
(prohnilých trámech) celkem se řidčeji udává. Z Čech znám pouze 
od Pardubic, kde Kalenským byl objeven. 

Fissidens adiantoides Hedw, Na rozsáhlých slatinných loukách 
u Velenky a Poříčan ve středním Polabí všeobecně a bohaté plodný ; 
na mokvavých skalách opukových „v Mandlích" u Velké Řetové na 
Litomyšlsku sterilní. 

Fissidens taxifólius L. U Ml, Boleslavi dosti rozšířen: na tráv- 
nících zahradních na Novém Městé, na Chlume, v Chobotech (plodný), 
u Zámostí a Stranová (Miler) ! V lesích u Nových Benátek. Hrušovský 
les u Brodec nad Jizerou. Na opukách u Oustí n. Orlicí hojně plodný. 
Na vlhkých svazích nad Kralupy a Lobčí pokrývá kde které vlhčí 
místo a všude bohatě fruktifikuje. 

Seligeria recurvata Hdw, V údolí Orlice u Oustí n. O. na 
opukových skalách a kamenech zvláště na místech vlhkých hojně, na 
opukách ve vsi Hrádku u Oustí n. O., na opukách nad potůčkem 
v Horní Sloupnici na Litomyšlsku velice hojné, na opukách pod Vrch- 
mezím směrem k Seefelder u Grunwaldu pokrývá na kapavých stěnách 
plochy mnoha čtverečných metrův. (Viz ostatně Veleno vský: Mechy 
české p. 135.) 

Ditrichum flexicavíe Schl, Na opukách nad Hledsebem u Vel var 
velice hojně, sterilní. 

Ditrichum homomaUum Hmpe. Žacléř: Na Rehomu, Kupě, Spitz- 
bergu, v lesích (na permu) u Olešnice ; na Horách Žaltmanských nad 
Velkými Svatonovicemi, pískovce nad Radvanicemi, na pískovcích 
u Police n. M., Hejšovina. Na Horách Orlických všeobecně rozšířen. 
— Ml. Boleslav : V lesích u Bitouchova v hlubokých písčitých úvozech, 
jako všude ve společnosti Dicranella subulata. 

Distichium capUlaceum Stv. Na pískovcích turonských u Ml. 
Boleslavi dosti rozšířen: V hlubokém údolí lesním „Choboty" velice 
hojně a plodný, v neuberském háji na vlhkých stěnách pískovcových 
plodný, v hrušovském lese na jih od Ml. Boleslavi hojně a plodný. 
Na prahorním vápenci hory Rehorn u Žacléře plodný. 



Digitized by 



Google 



Príspéyky kn bryologii Čech východuích. 7 

Pořtia intermedia Tum. U Ml. Boleslavi na pískovcích všeobecné. 

Pútůia lancedaia Hdw. Ml. Boleslav: Na čediči kosmonosské 
Obory hojně, jizerské stráně, na pískovcích v klenickém údolí hojné. 

Didyniodon rubeUus Hffm, Ml. Boleslav: V lese (na pískovci) 
nad Josefodolem hojně, Hillerova stráň. Žacléř: Na zámeckém vrchu, 
kolem Teplice, Police nad Metují, Broumova a Náchoda všeobecné. 
U Žamberka a Rokytnice hojné. 

Didymodon rigidtUus Hdw, ML Boleslav: Na zdech v Jizerním 
Vtelné plodný (Miler)I Žacléř: Na permu u Konigshanu, Žamberk: 
Na opukách v údolí Rokytenky směrem k Rokytnici. Litomyšl: 

V , Mandlích" plodný. Formu s rozmnožovacími tělísky v úžlabí listů 
pozoroval jsem u Sv. Prokopa u Prahy. 

TorteUa torttwsa L. Ml. Boleslav: V hrušovském lese sterilní, 
T hlubokém údolí říčním „Peklo"' mezi Náchodem a Novým Městem 
nad Metují bohatě plodná, na opukách v údolí Rokytenky mezi Ro- 
kytnicí a Žamberkem hojně plodná. 

Barbida fállax Hdw. var, gradienta Vtl, (Mechy české p. 159.) Na 
opukových svazích v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem. 
Na opukách nad Všetaty v Polabí. 

Barbtda vinealis Brid, Ml. Boleslav: Na turonských pískovcích 
v Hrušovském lese plodná (Miler) 1, pískovcové skály nad Cejticemi 
stailní. Úpice: Na permovém výslunném úklonu u Zálesí hojně 
plodná. Na prahomím vápenci Rehornu nad Žacléřem ve výši 1000 m 
D. m. plodná. 

Barbula revduta Schr. Na kamenouhelných pískovcích u Lobče 
(rá Velen. „Mechy** č. str. 160) velmi hojné. Zajímá vo jest, že 
v úžlabí listů tvoří se zcela podobná kulatá tělíska rozmnožovací jako 
a Didymodon rigidulus, cordatus. 

Barbtda convóltiéa Hdw. Ml. Boleslav: Na písčité cestě k Žalu- 
žaofim plodná, na pískovcích nad Josefodolem plodná. 

Aloina rigida Hdw. Ml. Boleslav: Na turonských pískovcích! 
nad Cejticemi. Na opukách mezi Rokytnicí a Žamberkem hojně. 
Litomyšl: Na zdi (opukové) farní zahrady ve Sloupnici. Na náplavu 
vltavském u Kralup. 

Aloina ambiffua Br. eur. Kralupy nad Vltavou: Na diluviální 
hlíné nad cihelnou a v cihelně v Lobči v prosinci 1898 velice pěkně 
plodná. Z Čech známa pouze dle starších udání ze 3 stanovisek. 

V novější době sbírána nebyla. Listy za sucha dovnitř zahnutými 
a čepičkou pod víčko nesahající snadno již pod lupou se poznává. 

Torttda rurális L, Na pískovcích u MI. Boleslavi všeobecné. 



Digitized by 



Google 



8 VlíJt J. Podpěra: 

Plodnou jsem ji nalezl pouze na Hillei-ově stráni. Jinak na doškových 
střechách ve Zvířeticích, Bitouchové, Dražících, Jiz. Vtelné, Okoři 
hojná a všude fruktifikující. Na vrcholu Rehomu u MaxhOtte roste 
ve formé menší, stlačené, Cernavé. Na pískovcích Hejšoviny plodná. 
Torttda' latifolia Bruch. Na jilmu v Studené u Kyšperka sterilní. 
Praha: Na oplachovaných skalách [f) nad Vltavou mezi Podbabou 
a Selcemvelice hojně. Sterilní. 

TorttUa papíUosá C. MtíU, Na stromech u Ml. Boleslavi obecná. 
Na lipách v Náchodě. 

Schistidivm apocarptmi L. var. graciU Br. eur. Na Rehornu na 
prahorním vápenci roste foima silné kompaktní, nízká, čemavá. Jest 
to bezpochyby táž forma, o níž se zmiňuje Velenovský v „Mechách 
českých" p. 170 z Čertovy zahrádky v Krkonoších. 

Schistidium apocarpum L, var. alpicola Br. eur. Na kamenech 
pískovcových v rašelince za bakovskou křižovatkou drah, na sever 
od Ml. Boleslavi. 

Schistidium apocarpum L, var. rivurale Brid. Na kamenech ve 
Zdobnici v Horní Zdobnicí sev. od Rokytnice velice hojně a bohatě 
plodný. Upomíná svým zjevem velice na nějaký Cinclidotus, neboť 
dosahuje (na mých exemplářích) splývavý stonek až 8 cm délky. 

Schistidium confertum Fnck. Na turonských vyprahlých pískovcích 
nad Rožátovem, Červeným Kolem, Čejticemi, nad strážním domkem 
železničním nad cestou z Neuberka do Vince hojně. 

Schistidium ptdrinatum, Hoffm. Na břidlicích naproti Libšicňm 
nehojně, avšak krásně vyvinutý a plodný. Mech ten objeven byl Vele- 
novským na tomto stanovisku roku 1893 (Velenovský „Mechy české" 
p. 171.) Mně podařilo se jej s Crossidium squamigerum a jinými 
vzácnými mechy dne 23. března 1898 na stanovisku libšickém opět 
konstatovati. V Evropě znám pouze z málo stanovisek. 

Grimmia ovata Web. Mohr. Na turonských pískovcích v Čertovce 
u Jiz. Vtelna jižně od Ml. Boleslavi hojně (Miler) ! 

Dryptodon Hartmanni Schmp. Na kamenouhelných pískovcích 
nn vrcholu Hor Žaltmanských u Oupice. 

Eacomitrium canescens Brid. var. ericoides Br. eur. Na vy- 
prahlých pískovcích turonských nad Červeným Kolem a Rožátovem 
hojně a plodný. 

Racomitrium aciculare Brid. Na oplachovaných balvanech v po- 
toce Zdobnici u Horní Zdobnice na sev. od Rokytnice všeobecné 
s Schistidium rivulare a bohatě plodné. 

Racomitrium heterostichum Hdw, Na čediči Ralska u Mimoně. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ku bryologii Čech Týchodních. 9 

Orthatriehum diaphatmm Schrd. Na topolech y Kleuickém a Ji- 
zerském údolí u MK Boleslavi rozšířen. 

Ofihotríchum anamalum Hdw. Na turonskýcb pískovcích na 
flillerově stráni, na skalách nad Rožátovem a Červeným Kolem hojné. 

Orthořrichum stramineum Hmsch. Žacléř : Na javoru ve Wiesen- 
thale. 

Ofihotrichum patens Bruch, Žacléř : Na lesních stromech na 
Spitzberga as 800 m n. m. ve společnosti Ulota críspa. 

Ortkotrtchum pumUum Sw. Ml. Boleslav všeobecně, Žacléř, 
Žamberk. 

Orthotrichum leiocarpum Br. eur, Žacléř: Na topolu u Konigs- 
hanu, topoly v Rokytnici, Felsenkammer u Teplic, na jeřábech ve 
Zdobnici sev. od Rokytnice. 

Orthotrichum fastigiatum Bruch. Na jasanech při silnici z Kyá- 
perka do Nekoře hojné, na jasanu v Rokytnici, na ořechách v údolí 
Zdobnice, na jeřábu v Zelenavě u Králík, na vrbách v Olešnici. 

Orthotrichum affine Schrd. Ml. Boleslav: Na kůře staré višně 
u Michale víc. 

Ulota crispa Brid. Žacléř: Na lesních stromech na Špitzbergu. 

Encalypta ciliata Hdw. Rehorn nad Žacléřem, na opukách 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem všeobecné rozšířena. 

Encalypta contorta Lndb, Ml. Boleslav: Na jizerských stráních 
nad Červeným Kolem sterilní. Žacléř: Na zámeckém vrchu hojné 
plodná. Teplice : Na cenomanských pískovcích. Police nad Metují : Na 
Vostaži. 

Tetraphis pdlucida Hdw. Béla : V hlubokém dolu u Podolí na 
pískovci. Žacléř : V lese u Lampersdorfu, ve Wiesenthale, na Rehornu, 
na Špitzbergu, v lese u Brettgrundu. Trutnov : Na permu u Olešnice. 
Teplice : Na pískovcích cenomanských všeobecně. Oupice : Kozí hřbety, 
Hory Žaltmanské nad Svatoňovicemi, na pískovcích kamenouhelných 
nad Radvanicemi. Hejšovina, Hvězda u Broumova na cenomanských 
pískovcích, Yrchmezí, Velká Deštná, v lese u Louisenthalu. 

Schistostega osmundacea Mohr. Praha: Ve skulinách skalních 
v Královské Oboře nad tunelem kanalisačním velice hojně a pěkně 
plodná. Na pískovcích cenomanských kol Teplic, Police nad Metují 
(zvláSf pěkná na Vostaži), Broumova ve vlhkých skulinách často. 

Taýloria tenuis Schmp. Teplice v Čechách severovýchodních: 
Na kapavých skalách pískovců cenomanských u Johnsdorfu velice 
hojně. V skalách adršbašských as 2 hodiny na sever vzdálených již 
Sendtnerem objevena. 



Digitized by 



Google 



10 vílí, J. Podpěra: 

Phyacomitiium sphaericum Ldw. Na náplavu vltavském u Kralup 
velice hojnč a překrásně plodné. Na podobném místě nad Chvatěruby. 

Physcomitrium eurystomum Nees, Na náplavu vltavském u Kralup 
ve velikém množství s předešlým. 

Physcomitriwm py rif ořme L. Ml. Boleslav : Na Chlume a v Kos- 
nionosské oboře. Mnichovo Hradiště: Velice hojné při potoku v He- 
recké bažantnici. 

Leptobryum pyríforme Schmp, Ml. Boleslav: Ve skulinách 
pískovců turonských v Klenickém údolí k Dolánskému statku, u Da- 
lovic a Michalovic na podobných místech. Ve skulinách permských 
pískovců mezi Poříčím a Žacléřem velice hojně. 

Webera cruda L. Radouě a Kosmonosská obora u Ml. Boleslavi. 

Webera albicans Whlvh. RaSeliny u Bělé a Podola vehni hojně, 
sterilní. 

Bryum alpinum L. Nové Benátky: V hlubokém jílovitém, vlhkém 
úvoze (turonské pískovce) z Kbel do Jiřic sterilní. 

Bryum turbinatum Hdw. Na vlhkých pískovcích turonských 
sevenié od Ml. Boleslavi u Čisté. 

Bryum pseudotriquetrum Schw. Rašelinné louky u Podolí a Reč- 
kova u Bělé p. Bezdězem bohatě plodné. 

líhodobryum roseum Weis. Kralupy : Na arkosách u LobCe k Ne- 
lahozevsi velice hojně, sterilní. 

Mnium stellare Hdw, Žamberk: Na Žampachu sterilní. 

Mnium punctatum L Rehorn a Spitzberg u Žacléře. V „Mandlích** 
u Litomyšle. Na opukách u Oustí nad Orlicí hojně. HejSovina. Pískovce 
nad Svatoňovicemi. Všude s plody. 

Mnii$m affine Bland, Na bařinné loučce v Šárce u Prahy, 
sterilní. 

Mnium Sdigeri Jur, V močále lesním nad Mnichovicemi hojné 
sterilní s Sedům hirsutum, Montia rivuralis atd. sterilní. 

Mnium hornum L, V „Chobotech" u Ml. Boleslavi plodné, 
v pískovcovém území v Čechách severovýchodních pokrývá mnohdy 
celé plochy skalní a často fniktifikuje. Tak u Teplic, Police n. Metují, 
Hvězdy, Broumova. V „maštalích" u Jarošova na pískovci cenoman- 
ském velice hojně a plodný. 

Atdacomnium androgynum i. Žacléř : Na zámeckém vrchu, v lese 
u Lampersdorfu. Police nad Metují: Na Vostaži. Všude sterilní. 

Philonotis caespitosa WUs. Hory Orlické : Na Vrchmezí a Velké 
Deštné plodná. 

PhUotwtis calcurea Schm. Bělá: Na rašelinné louce u Podolí, 



Digitized by 



Google 



Příspěvlcy ka bryologii Čech yýchodních H 

rostliny jsou dole úplně proniklé vápenným tufem. Litomyšl : Na loučce 
v .Mandlích" u Velké Éetové (podklad opuka). 

Catharinea anffustata Brid. Ml. Boleslav: V Hrušovském lese 
u Jiz. Vtelna (Miler)!, Nové Benátkj^: V lese nad Obodří, Žacléř: 
Na zámeckém vrchu. 

Catharinea teneUa Rohl, Litomyšl : Na bařinné loučce v „Mandlích" 
u Velké Řetové sterilní; Králíky: Na rašelinných rýpaninách Kalben- 
basch a Níederbusch hojně, sterilní. 

Pógonatum nanum Schreh. Ml. Boleslav: Na písčinách na Ra- 
doufci pokrývá s Polytrichum piliferum celé plochy. Jiz. Vtelno (Miler) !, 
Žacléř, Vrchmezí, Rokytnice. 

Pógonatum aloides Hdw. Kupa nad Žacléřem, Spitzberg. Pískovce 
o Teplic. Hory Orlické hojné. 

Pógonatum umigerum L. Ml. Boleslav: V hlubokém úvoze u Bi- 
touchova v borech směrem k Rečkovu. Nové Benátky: V lesích 
a Brodec n. J. Žacléř: Rehorn, Kupa, Spitzberg, v lese u Wiesen- 
thalu. Pískovce teplické hojně. Police nad Metují. Velká Deštná 
v Horách Orlických. Rokytnice. Na permu u Písečné u Žamberka. 

Buxbaumia aphylla L, Nové Benátky: V lesích u Brodec n. J. 
pouze na jednom místě. Náchod: V Údolí Metuje směrem k Přibyslavi. 
Králíky: V lese „Kalbenbusch". 

Diphyscium fóliosum Mohr. Žacléř: Velice hojně na Rehornu. 

Pontinalis gracilis Lndb. Žacléř : V potoce u Wiesenthalu, 
Spitzberg v horské bystřině as 600 m n. m.. Králíky: V potoce 
a Niederbusch. Pouze sterilní. 

Fontinalis squamosa L. Na kamení ve Zdobnici v Horní Zdob- 
Dici aev. od Rokytnice hojně; v potoce u Olešnice u Nového Hrádku 
v Horách Orlických. Na obou stanoviskách bez tobolek. 

Antitrichia curtipendvla Brid. V Horách Orlických pouze na 
Vrchmezí ve výši 1000 m n. m. sterilní. 

Neckera crispa L. V údolí Metuje mezi Náchodem a Novým 
Městem nad Metují bohatě plodná. 

Leskea nervosa Myr. Na zámeckém vrchu u Žacléře bohatě 
plodná. Na Žampachu u Žamberka plodná. 

Anomodon vitieulosus Br, eur. Na skalách pod Velkou Deštnou 
sterihií. Na opukách u Oustí nad Orlicí, na opukách v údolí Roky- 
tenky u Rokytnice, Žamberk: Na Žampachu. 

Pterigynandrum filiforme Hdtv. Žacléř dosti rozšířen: Rehorn, 
Wiesenthal, Brettgrund, Spitzberg, Oupice: Hory Žaltmanské nad 



Digitized by 



Google 



12 Vm j. Podpěra: 

ttadvauioemi, na jeřábech ve Zdobnici nad Kokytnicí. V Horách Orli- 
ckých velice rozšířen. 

Pseudoleskea atrovirens Br, eur. Rehorn, na rule pod Maxhfltte 
ve výši 1000 m, na rule zámecké hory u Žacléře bohatě plodná. 

Heterocladium dimorphum Br, eur, V lese u Chuchle nad ka- 
pličkou na zemi velice hojně, sterilní. První stanovisko v bližším 
okolí pražském. 

Thuidium PhUiberti Lmpr. V mokrých svazích opukových 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní. Nové Be- 
nátky: V hlubokém úvoze opukovém z Kbel do Jiřic plodný. 

Cylindrothecium concinnum Schmp. Nové Benátky: Na turon- 
ských pískovcích v Čertovce, v nízkém lesíku nad Hrušovém hojné. 
Velvary: Na bílé stráni nad Hledsebem (substrát opuka) u Veltrus 
velice hojně. Praha: Na travnatých svazích, suchých lukách, na 
kraji lesa mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi všeobecně na mnohých 
místech pokrývaje plochy mnoha čtverečných metrů (na opuce). 
Z Čech znám dosud ze dvou stanovisek z okolí Pražského (Sv. Prokop 
a Motoly) a z vých. Čech od Rychnova. Myslím, že na opukách 
a jiných horninách, hojně vápna obsahujících bude více rozšířen. 
Mech velice úhledný ve vyvinutých podzimních exemplářích hnědavou 
barvou, pěkné zpeřenými větvičkami, a odtrhneme-li několik lístků 
žlutou neb hnědavou osou nápadný. Jest drobnější než Hypnum Schre- 
beri, jemuž se na pi-vní pohled nejvíce podobá. Fruktifikuje velice 
vzácné. Na stanoviskách jmenovaných sbíral jsem jej pouze sterilní ; 
podobně nebyl plodný nalezen na ostatních lokalitách českých. 

Climacium dendroides L. Plodné jsem sbíral v lesích u Wiesen- 
thalu pod Žacléřem a na Žaltraanských horách nad Svatoňovicemi. 

Isothecium myurum Brid. Žacléř: Rehom, Lampersdorf, Spitz- 
berg. Pískovce u Teplic, na Vostaži u Police nad Metují, Hvězda 
u Broumova, Hejšovina, Kozí Hřbety mezi Poříčím a Oupicí, Hory 
Žaltmanské u Svatoňovic, v Horách Orlických (na Vrchmezí, Velké 
Deštné a jinde) velice rozšířen. Na opukách u Rokytnice a Žamberka. 
Na permu na Žampachu u Žamberka. 

Isothecium myurum Brid. var. densum mihi. Tvoří kompaktní, 
husté polštáře. Druhotné lodyžky sotva lf> cm dlouhé, kratinkými 
větévkami stromkovitě rozvětvené, silnější a tužší než u typu Listy 
tuhé, těsné se střechovitě kryjící, silně lesklé. Na výslunných skalách 
na vrcholku Rehornu asi 1000 m n. m. pod Maxhiitte velice hojně, 
sterilní. Varieta velice nápadná, v tuhých polštářích pokrývající skály. 
Kratičké druhotné lodyžky vyznačují ji velice dobře, jsou vždycky 



Digitized by 



Google 



Príspévky ku bryologii Tech východních. |3 

ffípřímené a nepoléhají a neplazi se jako to činí skoro vždycky Iso- 
theciom myurum. 

Homalothecium PhíUipeanum Br. et Schimp. Žacléř: Na zá- 
meckém vrchu plodný, na bukových (!) pařezech na Spitzbergu ste- 
rilní. Exempláře z tohoto stanoviska upomínají na Brachythecíum 
Geheebii. Na Žampachu (podklad perm) u Žamberka. Na Ralsku 
(již Schiffner) velice hojně a plodný. 

Camptofthecium lidescens Br. eur. Na trati železniční u Chotétova 
bohatě plodný, rovněž na arkosách u LobČe sev. od Kralup nad 
Vltavou. 

Camptothecitmi nitem Schrd). Na bařinných lukách u llečkova 
a Podolí u Bělé pod Bezdězem hojnem sterilní, na raSelinných lukách 
u Žacléře hojně. 

ThamniuŤn alopecurum L, V horském potůčku mezi Heidelbergem 
a Vostaží u Police nad Metují velice hojně, sterilní. 

Eurhynchium strigosum Br. Sch. V hájích a lesích u Ml. Bole- 
slavi a Nov. Benátek rozšířený a nezřídka plodný. 

Eurhynchium depressum Br. Sch. Na basi stromů v lesích u Oiistí 
n. Orlicí hojně, sterilní. 

Eurhynchium rusciforme Br. Schimp. V horských potůčcích 
a Žácláře velice rozSířen a vSude bohaté plodné. U Litomyšle 
v potoce u Tržku velice hojně. 

Eurhynchium pHiferum Br. Schimp. Praha; V příkopě na kraji 
Kuoratického lesa k Horním RoztylAm velice hojně. Ml. Boleslav: 
Na bakulitových jílech na Chlume. Nové Benátky: V hrušovském 
lese u Brodec nad Jizerou s Gylindrothecium concinnum. Žacléř: 
V ti-ávě ve Wiesenthale. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokyt- 
nicí a Žamberkem. Litomyšl: Na opukách u Sloupnice hojně. Dosud 
z Čech z nemnoha stanovisek znám. Všude sterilní. 

Eurhynchium Swartzii 7\im. Žacléř : Ye stinném lese u Lampers- 
dorfti na kamenouhelných pískovcích hojně. V údolí Zdobnice sev. 
od Rokytnice hojně. 

Eurhynchium Tommasinii SencUn. Žacléř : Na prahorním vápenci 
Behomu asi 1000 m n. m., na arkosách! u Lampei*sdorfu. Hory 
Orlické: Na prahorním vápenci pod Spitzbergem na vápených 
baldách u pecí vápenných nedaleko Louisenthalu velice hojuě. Praha: 
Na kamenech v lese nad Chuchlí velice hojně (na podzim r. 1897). 
Z Čech znám dosud pouze z několika stanovisek z vápencův okolí 
pražského. Sám jsem je sbíral pouze sterilní. 

RhynchostegieUa tenéHa Dicks. Na opukových skalách v údolí 



Digitized by 



Google 



14 MVí J- Podpěra: 

Orlice u Oustí n. Orlicí velice hojně, sterilní. V téže krajině již 
p. prof. Velenovským pozorován. 

Brachythecium plumosum Br. eur. Kupa nad Zacléřem, v potoce 
u Felsenkammer u Teplic. Náchod : V „Pekle" v údolí Metuje bohatě 
plodný. Ve Zdobuici sev. od Rokytnice na kamení velice hojně, ste- 
rilní. Králíky: V potoce v rašelinném lese „Niederbusch" sterilní. 
Nové Benátky: V lesích u Brodec sterilní. 

Brachyťheciunt popvleuni Hdw. Žacléř: Na Zámecké hoře, plodné, 
v Horách Orlických pouze na Vrchmezí. Ml. Boleslav: Na Hillerově 
stráni a v Hrušovském lese plodný. 

Brachythecium reflexům Br. eur, Žacléř: Na Spitzbergu as 
800 m n. m., na Zámeckém vrchu as 650 m n. m., v Horách Orlických 
na Vrchmezí a na Velké Deštné. Kalbenbusch u Králík. Všude plodný. 

Brachythecium Starkei Br, tfur. Žacléř: Na Spitzbergu; Hory 
Orlické: Vrchmezí a Velká Deštná hojně, v lesích u Louisentfaalu. 
Všude plodný. 

Brachythecium curtum Lndb, Praha: Ve vlhkém příkopě mezi 
travou nad Dobřichovicemi ve velkém množství a bohatě plodný. 

V okolí pražském celkem vzácně pozorován. 

Brachythecium rivurale Br. eur. V horském potůčku pod Spitz- 
bergem, u Žacléře, hojně. V lese u Lampersdorfu. Hory Orlické. Velká 
Deštná. Nové Město nad Metuji: V potoce u Rezku. Litomyšl: 

V potoce na pískovci u Budislavi. 

Brachythecium glareosum Br. eur. Žacléř: Spitzberg; nad Rad- 
vánicemi u Oupice, na permu u Olešnice u Trutnova. Náchod. Žam- 
berk: Na Žampachu. Litomyšl: Horní Sloupnice a Budislav. Kol Ml. 
Boleslavi velice rozšířen. 

Brachythecium salebrosum Br. eur. Žacléř: V lese u Lampers- 
dorfu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem 
plodný; na permu u Písečné u Žamberka. Niederbusch u Králík. 
Ml. Boleslav : Na trávnících v Klenickém údolí plodný, na pískovcích 
v Chobotech, lesík pod Starou Horou u Bezna (Miler) ! Kosmonosská 
obora na čediči. Praha: Travnatý okraj lesa u Roblína velice hojně 
a bohatě plodný. Na témž stanovisku roste forma habituelně se ničím 
nelišící s 1—2 bradavkami na štětu. Poněvadž v listech a v celém 
habitu neshledávám žádného podstatného rozdílu, řadím ji zatím 
k Brachythecium salebrosum. 

Brachythecium aXbicans Br. eur. Polabí: Na vlhkém písčitém 
úklonu pod tiatí železniční mezi Neratovicemi a Všetaty bohatě 
plodný. Ml. Boleslav: Na pískovcích jizerských strání rozSířený. 



Digitized by 



Google 



PříspČTlíy ku bryologii Čech východních. ]5 

Bohatě plodný jsem sbíral u Prahy nad Chuchlí (již Velenovský: 
,Mechy české* p. 319). 

Brachythecium albimns Br, eur. var. jutaceam Warnstorf, Praha: 

V hlubokém úvoze z Kr. Vinohiadů (pod cihelnou) do Strašnic v obrov- 
ském množství. Sterilní. 

AnMystegiwn Juratzkanum Schmp. Žacléř : Na Ziíuieckém vrchu, 
na kamenech ve studni u Lampersdorfu. Ml. Boleslav: Chlum, na 
vrbách u Červeného Kola. Trutnov: Na permu u Poříčí. Mnichovo 
Hradiště: Na vrbách v Herecké bažantnici. Praha: Na vlhké zemi 

nádraží libšického. 

AnMystegium JluviatUe Schmp. Teplice: Na potočním jezu 
u Felsenkammer. V Metuji u „Pekla" nedaleko Náchoda. V Rokytence 
mezi Rokytnicí a Žamberkem. Všude pouze sterilní. 

Ámblystegium varium Lndb. Na permu u Zálesí nedaleko Úpice 
při cestě do SvatoĎovic. Plodný. 

AnMystegium súbtile Hfm. Žacléř: Na Zámeckém vrchu, ve 
Wiesenthalu, Spitzberg, Rehorn atd., H017 Žaltmanské u Oupice, 
Hory Orlické všeobecně rozšířen. V údolí Zdobnice hojné. Rokytnice. 
Na Žampachu u Žamberka. Ml. Boleslav: Hillerova stráň, v „Hájku" 
n Bezna (Miler) ! 

Ámblystegium confervoides Brid. Na opukových skalách mezi 
Rokytnicí a Žamberkem v údolí Rokjtenky plodný. 

Plagiothecium undtUatum L. Žacléř: V lese u Lampersdorfu 
sterilní. Rokytnice: V údolí Zdobnice sterilní. Hory Orlické: Na 
Velké Deštné hojně, ster., v lese u Louisenthalu bohatě plodný! 

Plagiothecium silvatictmt De Not. Ml. Boleslav: V boru nad 
Neuberkem, v „Hájku" u Bezna (Miler)!, Jizerní Vtelno, Choboty. 

V lesích u Žacléře. 

Plagiothecium Roeseammi Br. Sch, Ml. Boleslav: Na Hillerové 
*4ráni. Varietu orthocarpum Vel. mám v herbáři ve velice pěkném 
exempláři, sbíraném p. prof. Lukešem v Hrabešínském lese u Čáslavi. 
Druhé stanovisko této zajímavé odrůdy. 

Plagiothecium denticulatum DUI. Ml. Boleslav: Na Předlísce 

1 Chlume hojně. Ralsko. Ve skulinách permových mezi Žacléřem 
a Poříčím u Wolty, Brettgrundu všeobecně ve varietě densum Br. 
eur., skály teplické. Hory Orlické: rozšířen. Hory Žaltmanské u Oupice. 

Plagiothecium curvifolium Schliph. Jednodomý. Mohutnější než 
Plagiothecium denticulatum, do jehož příbuzenstva náleží. V širokých 
skelně lesklých kobercích, bledě zelených. Větve dvouřadé listnaté, 
hrnci svými sUné dolů hákovitě záhmcté; sem tam lze pozorovati bledé 



Digitized by 



Google 



16 MPU J- Podpěra: 

tenčí výběžky. Listy sbíhavé, tuhé, odstálé dolů srpovitě zakřivené, 
vyduté, bud hladké neb napřič více méně vhikaté, nezubaté, celokrc^jné, 
neb někdy na konci drobně zoubkaté, nenáhle v kratičkou, tenkou 
špičku zúžené, ploché, neohrnuté. Žebro silné, klanné do Vs Us^ 
sahající. Buňky čepelní v hořeni části úzce prosenchymatické, vlmvé, 
v dolení části rhombické, na inserci nejširší. Buňky křídelné nejsou 
zřetelně vyvinuty, místo nich skupina širších buněk rhombických. 
Štět tenký, červený, až 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, kratší než 
u Brachythecium denticulatum, poněkud vyhrhlá, sUtiě nachýlená az 
vodorovná, nezřetelně krátce krkatá, s ústím rozšířeným, nerýhovaná. 
Víčko se zobánkem krátkým, červenou bradavkou končícím, skoro 
přímé. Obustl bledě nažloutlé. Tobolka bledě hnědá. 

Dmh velice nápadný listy a konci větévek hákovitě zahnutými. 

V Německu na strouchnivělých pařezech dosti rozšířen. Schiffnerem 
letos — co toto píšu — také z Čech publikován. 

Na Zámeckém vrchu u Žacléře na prohnilých pařezech velice 
hojně a krásně plodný. V rašelinném lese Niederbusch u Králík na 
strouchnivělých pařezech, sterilní. 

Plagiothecivm síksiacum Br. et Sch. Žacléř: Na Zámeckém 
vrchu, Rehorn, Kupa, Spitzberg, Brettgrund. Poříčí u Trutnova. Náchod : 

V „Pekle". Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké Deštné hojně. 

Plagiothecium nitididum Whb. Na opukách v údolí Rokytenky 
mezí Rokytnicí a Žamberkem, sterilní. 

Hypnum Sommerfdtii Myr. Opuky u žamberského nádraží. Na 
vlhkém úklonu u Velenky při cestě k Poříčanům. Ml. Boleslav: Na 
pískovcích u Jiz. Vtelna (Miler)! Neuberský háj. 

Hypnum hygrophUlum Jur. Na „Hrabáno vě** u Lysé n. Labem 
plodné. 

Hypnum dodes Spr, Na rašelinných lukách u Trenčína sev. od 
Ml. Boleslavi, sterilní. 

Hypnum protensuni Brid. (Hypnum reflexům L., Hypnum stel- 
latum pj protensum Rohl.) Z příbuzenstva Hypnum chrysophyllum 
a stellatum, avšak druhu poslednímu skoro v ničem nepodobný, daleko 
více na Hypnum chrysophyllum upomínající. V polštářích dosti volných, 
nehustých, zlatožlutě naběhlých a hedvábně lesklých. Stonek dost 
hustě rozvětvený, s větvemi skoro v pravém úhlu odstavujícím, ke 
konci zúženými. Listy za sucha vlnivě odstávající, ze široce srdčité 
k inserci zúSvné base náhle skoro v dvakrát tak dlouhou špičku pro- 
dloužené, celokrajné, bezžebré neb s jednoduchým neb i dvojitým 
slabounce naznačeným žebrem. V buňkách čepelných není rozdílu od 



Digitized by 



Google 



Píí&pévky ku bryologii Cecli východních. 17 

Hypnum stellatum žádného. Listy jsou na hlavních lodyžkách někdy 
rovné, jindy zase srpovitě zahnuté. Tobolky jsem u nás nenašel. 

Na vápencích neb horninách vápno obsahujících (opukách) 
v Střední Evropě dosti rozšířen, avšak z Čech posud neznám. Sbíral 
j8e,ni jej na několika stanoviskách v Cechách severovýchodních a myslím, 
že spíše pro svou podobnost s Hypnum chrysophyllum jest přehlížen. 

Žacléř: Na prahorním vápenci na vrcholu Rehornu as 1000 m 
n. m., na opukách u Oustí nad Orlicí směrem k Hrádku, na vlhkém 
výslunném svahu opukovém nad cestou z Pořfčan od Velenky, na 
Staré Hoře u Jiz. Vtelna jižně od Ml. Boleslavi (Miler)! 

Hypnum chrysopkyllum Brid. Žacléř: Na arkosách u Hutě Alž- 
bětiny. Oupice: Na pennu u Zálesí. Žamberk: Na permu u Písečné, 
na Žampachu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žam- 
berkem. Polabí: Velenka a Poříčany. Ml. Boleslav: Neuberský háj, 
na pískovcích v Klenickém údolí. Choboty, Radouč, Dalovice, Jiz. 
Vtelno (Miler)! 

Hypnum polygamum Wils. Na vlhkých opukách u Veltrus plodné, 
pH cestě z Kyšperka do Nekoře plodné, u Náchoda pod zámkem. 

Hypnum purum L. Žacléř: Na permu mezi Žacléřem a Poříčím. 
Oupice: Na travnatém úklonu u Zálesí bohatě plodný! V Čechách 
dosud sbírán pouze jednou v jediné tobolce od Bauera nad Chuchlí 
Q Prahy. Litomyšl: V bažantnici Bohuňovické hojně (podklad opuka), 
Polabí: Na krajích lesův u Velenky rozšířen. Ml. Boleslav: V Kle- 
nickém údolí, na Holých vrších a na Chlume. Celkem mohu říci, že 
v Čechách severovýchodních roste pouze roztroušeně a není nikterak 
tak hojným jako v okolí pražském. 

Hypnum palustre Huds. Žacléř: V horské bystřině (na permu) 
u Olešnice s plody. Na opukách v Rokytence u Žamberka plodný. 
Na bakulitových jílech na Holých Vrších u Ml. Boleslavi plodný. 

Hypnwn Orista castrensis L. Hory Orlické : V lesích u Louisen- 
tbalu pod Deštnou, sterilní. 

Hypnum moUuscum Hdw, Na opukách mezi Rokytnicí a Žam- 
beitem. Oustí n. Orl. 

Hypnum imponens Hdw, Hory Orlické. Na Velké Deštné pod 
vrcholem ve výši as 1000 m n. m. Z Čech znám pouze z Krkonoš, 
kdež objeven byl Velenovským. 

Hypnum rugosum L. Nové Benátky : Na opukách nad Dražicemi 
sterilní. 

Hypnum uncinatum Hdw, U Žacléře, Teplic, Police n. Metují, 
v Horách Orlických, Rokytnice, Králík všeobecně rozšířen. Varieta 

fř. matbematícko-prlrodoirédecká. 1H99. 2 



Digitized by 



Google 



X tlit 



18 XÍH* J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Cech východních. 

plumulosum Schmp. roste v Horách Orlických ua Vrchmezí a u Loui- 
senthalu. 

Hypnum exanulatum GUmb. Zajímavá forma s větévkami pra- 
videlně zpeřeuými, listy ua konci lodyh bud skoro rovnými neb slabě 
zahnutými roste na rašelině pod Hejšovinou. Snad jest to var. ortho 
phyllum Milde. 

Hypnum eoantdatum Giimb. var, serratum Milde. Na rašelině 
lesní na hřbetu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova. 

Hypnum purpurascens Limpr, Raselina Ealbenbusch u Králík. 
První stanovisko tohoto horského mechu mimo Krkonoše. 

Hypnum lycopodwides Schwaegr. Zaclér: Na rašelinném svahu 
pod zámeckým vrchem u Žacléře velice hojně, sterilní. Na louce 
u Lampersdorfu sterilní. V Čechách dosud znum pouze z jediného 
stanoviska. (Hrabanov u Lysé n. Labem.) 

Hypnum Sendtneri Schmp, Hrabanov u Lysé nad Labem, sterilní. 

Hypnum intennedium Lndb, Zacléř: Na louce u Lampersdorfu 
sterilní. Na rašelině pod Hejšovinou. 

Hypnum vernicosum Lndb, Na louce v „Mandlích" u Litomyšle, 
sterilní. 

Hypnum pallescens Hdw. Na Rehornu a Spitzbergu u Žacléře 
ve výši as 80í) m n. m. na pařezech rozšířen. 

Hypnum incurvatum Schrd. Žacléř : Na Zámeckém vrchu u Žac- 
léře a na opukách v Bohuůovicích u Litomyšle bohatě plodný. 

Hypnum Lindbergii MUL Žacléř: Na Rehornu ve výši 800 tn 
n. m. na vlhkém poli, na permu u Olešnice, Německá Rybná u Ro- 
kytnice, na Vrchmezí a Velké Deštné v Horách Orlických, na opukách 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem a u Louisenthalu. 

Hypnum pratense Br, Heideteich u Dokes. 



•-T^^H^Sr--' 



Nákladem Králorské C^sk* Společnosii Nauk. — Tiskrm dra Kd. (Jr4gra ▼ Prnře 1899, 



Digitized by 



Google 



VIII. 

Die devooíschen Fische von Timan in Russland. 

Von Prof. Dr. J. V. Rohon in Prag. 

Mit 46 Textfigoren. 

(Vorgelegt den t3. Jauuar 1899.) 

In den Friihjahr- uHd Sommermonaten 1889 und 1890 nahm 
€ine unter der Leitung Th. Tschernyschbvs stehende geologische Ex- 
pedition genaue Durchforschung des ganzen Timan- Gebietes vor. 
Das Gebiet befindet sich im Norden des europáischen Russlands und 
erstreckt sich bis zum Eismeer. In den einzelnen Theilen desselben 
wurden schon vordem von mehreren Gelehrten mehrfache Forschungen 
ausgefuhrt: so namentlich von Grafen A. Kstserling und P. Kruseí^- 

STERH, A. SCHREKCK, RCPPRBOHT UUd A. StUCKENBERG. 

Die bedeutenden Dimensionen des Timan-Gebietes veimag man 
sich einigermaassen vorstellen, wenn man berficksichtígt, dass der 
Umfaug, me Tn. Tscherktschev (1. c. 25. u. 26.) berichtet, des 1889 
untersuchten sůdlichen Gebietes 5000 Quadrat-Werst und jener des 
1890 untersuchten nSrdlichen Gebietes 60.000 Quadrat-Werst betrágt. 

Das von der Expedition gesammelte naturwissenschaftliche Ma- 
t^ial enthalt auch eine sehr bedeutende Sammlung von meist vor- 
trefflich erhaltenen Yersteinerungen, die verschiedenen Thierklassen 
angehoren. Darunter befínden sich zahh*eiche Fischreste, welche an 
den Ufern verschiedener Flflsse hauptsáchlich von Th. Tschernyschbv 
nach einem von ihm wohl durchdachten Plane und streng durchge- 
fahrter Ordnung gesammelt worden sind. Die Fischreste be- 
stehen bedaurlicherweise auch hier, wie in allen íibri- 
gen palaeozoíschen Formationen Russlands, aus ver- 
einzelten Hautknochen, Schuppen, KieferstQcken, 
Záhnen u. Flossenstacheln, die insgesamt in einer grossten- 

Mjafce«aciach-iuit«rwÍ9KM^afUÍ9lie CUate ISW. 1 



Digitized by 



Google 



2 VIII. J. V. Rohon : 

theils harten Gesteinsmasse (Sandstein oder Kalkstein) befestigt sínd. 
Unter solcben Umstánden war die Bestimmung der Species, das Stu- 
dium der anatoinischen und histologiscben Verháltnisse in den uieisten 
Fállen mit sehr grossen Schwierigkeiten verbuuden. Dessenungeachtet 
praeparirte icb, soweit dies nur tbunlich war, die Fischreste, verfer- 
tigte von vielen Exemplaren Dúnnscblíffe, um die Muhe der Arbeit 
bei der Species-Bestimmung zu veningern und die Resultate der 
Bestimmung zu rechtfertigen. In wiefera mir beides gelang, darůber 
moge sich der Leser auf Grund der im Folgenden gebotenen Be- 
schieibuug meiner Untersuchungsergebnisse entsprechendes Urtheil 
bilden. 

Urspr&nglich lag es in meiner Absicbt, die bereits vor einigen 
Jahren im Wesentlichen abgeschlossenen Untersuchungen in einer 
umfassenden, mit lith< graphischen Tafeln ausgestatteten Abhandlung zu 
veroffentlichen, deren Umrisse icb schon damals entworfen hatte. An 
der AusfQbrung meines Vorhabens wurde icb durch die Uebernabme 
meines gegenwftrtigen Berufes verhindert. Demzufolge bin icb ge- 
zvungen, die bieraufbezQglicben Resultate meiner Untersucbungeu in 
kurzgefasster Form zu unterbreiten. — Nicbtsdestoveniger glaube 
icb, dass die Veroflfentlicbung meiner Erfabrungen selbst in vorlie- 
gender Form zweckm&ssig sein dilrfte, zumal im Hinbiick auf die 
wissenscbaftlicbe Bedeutung des in deu nacbfolgenden Zeilen beban- 
delten Gegenstandes. Allerdings muss icb binzufQgen, dass es mir 
bei meinen Untersucbungen an dem erforderlichen fremdlándischen 
Yergleicbsmaterial und an literariscben Hilfsquellen in empfíndlicher 
Weise mangelte. 



Oeologisohe Beziehnngen. 

Die geologiscben Beziebungen, sofern sie bei den nacbfolgenden 
Untersucbungen in Betracbt kommen, mogen nacb den Mittbeilungen 
von Th. TfiCHERiíYscHEv vorausgescbickt werden. Dies ist namentlich 
im Bezug auf die Bescbaffenbeit der Gesteinsmassen und der Scbich- 
tenreibe, in denen die weiter unten bescbriebenen Fiscbreste vor- 
kommen, von grosser Bedeutung, zumal deraitige Fischreste Russlands 
in den meisťín Fállen entweder ohne Begleitung anderer cbarakteri- 
stiscber Leitfossilien oder in Gesteinen, deren stratigrapbiscbe Stellong 
unsicher geblieben, vorkommen, so dass also verscbiedene Gebiete 



Digitized by 



Google 



Die deyonÍBchen Fische vod Timan in Rassland. 3 

unterschieden werden mussten, in denen alsdann auch dle betref- 
fenden Faunen bis zum gewíssen Grade eine unabfa&ngige Stellang 
bewabrt haben. 

Wie bereits vorhin erwáhnt, haben die Forschungen zuerst im 
stdlichen (1889) und sodann im nordlichen Timan-Gebiet (1890) 
statt^efúnden. 

Der wesentliche Gharakterzug des sUdlichen Timans 
beniht aaf seinen flachen Erbdhungen, die zu dem typischen Dennu- 
dationsplateau, dem sogenannten „Abrasionsplateau" gerechnet 
werden mOssen; erst im Gentral-Timan machen sich Erhebungen bíe 
nnd da bemerkbar, welche fibrigens nur 350 Meter absolnter Hóhe 
betragen. Dagegen praesentirt sich das nordiiche Timan- 
Gebiet als Rampfgebirge oder Abrasionsgebírge. 

Ueber die stratigraphische Beschaffenheit und Uber den allge- 
meinen Charakter der im súdlichen Timan vorgefunde- 
nen Fauna berichtet Tscherntsohbv (1. c. 25, pag. 10—14.) folgendes : 

Als die áltesten, palaeontologisch wohl charakterisirten Ablage- 
roiigen erscheinen in dem bezeichneten Gebiet máchtige devonische 
Sedimente mit einer žahl- und formreichen Fauna. Das diesbe- 
zfi^ich gesammelte palaeontologische Materiál erhált nach seiner 
Bearbeitung besonderes theoretisches Interesse fttr ganz Russland, 
weil dasselbe sámtliche Typen devonischel- Faunen des nord westli- 
chen und sfLd-westlichen Russlands enthált ; dabei konnte die bathro- 
logische Lage derselben genau bestimmt werden. 

Die Profile des Flusses Oukhta mit den Nebenflůssen, ferner 
der Flflsse Ichma, Sjod-Yu, Vichegda und Vol boten die 
Móglichkeit, die wechselseitigen Beziehungen von den geologischen 
fiorizouten Schritt ftir Schritt zu verfolgen und gestatteten an den 
Timan- Abfallen auf sicherer Gnindlage die Reihenfolge der devonischen 
Schichten, von den áltesten an, zu constatiren. 

Die áltesten devonischen Ablagerungen im sUdlichen Timan be- 
stehen aus einer Suitě von Gesteinen, welche von gráulich-grauen Mer- 
geln, sandigen Ealksteinen und grauen Sandstemen, wechselnden mit 
einem licht-grauen dolomitischen u. in Dolomit UberfUhrenden Kalkstein 
gebildet werden. Diese Gesteine zeichnen sich iusgesamt duích eine 
zwar einfórmige aber reichhaltige Fauna aus. Letztere ist vertreten 
dorch nachfolgende Formen: Spirifer Anossofi Vern., Atrypa réti 
cidaris Linn., Atr. aspera Schloth., BéUeropJwn tuberculatus 
Fer. & ďOrb., Hatychistna uchtensis Keyserl., MacrocheUus subco- 
status Schloth., Lučina proavia Goldf., Dipterus margincHis Ag. 

1* 



Digitized by 



Google 



4 Vili. J. V. Rohon: 

und einer grosseren Anzahl von Korallen {Cyathophyllum caesplto- 
sum Goldf., HdiolUes etc). 

Der in dieser Weise palaeontologisch charakterisirte Horizont 
ist am schárfsten und vollkommensten am Flusse Oukhta entwickelt 
und gehort den Ablagerungen des mittleren Devons an. 
Die hierauf folgenden Schichten re praesentiren be- 
reits das obere Devon. 

Die Grundlage vom Ober-Devon bildet eine máchtíge Suitě 
a von granlich-giauen und grauen Mergeln und Thonen, bald mehr 
oder niinder sandigen Sandsteinen, Dolomiten und Kalksteinen. In 
diesen Gesteinen gehoren die Versteinerungen zu den selteneren Vor- 
komnissen; Físchreste fehlen. 

Die eben beschriebene Suitě a lagert unter porosen Dolomiten 
und gelblichen thonigen Kalksteinen b, welche mit Fischresten flber- 
fůllt sind, von denen namentlich die sehr gut erhaltenen Schilder von 
Bothriolepis und Schuppen von Holoptychius hervorragen. 

Ueber der Suitě b erhebt sich abermals eine máchtige Lage c 
von grúnlicb-grauen und aschgrauen Mergeln und Thonen, die kei- 
nerlei Fischreste fOhrt. Innerhalb dieser Lage erscheinen auch Schichten 
von Kalksteinen, die besonders in der oberen Abtbeilung in dicken 
Schichten vorkommen. 

Oberhalb der Mergel und Kalksteine breitet sich die Suitě d 
aus, bestehend aus aschgrauen- und griinlich-grauen auch roth-braunen 
Mergeln und Thonen, welche einen thonigen von kalkigen Sandstein 
durchsetzten Kalkstein ftlhren. 

Diese Ablagerungen sind von typischer Domanik-Fauna bedeckt, 
und zwar ohne scharfer Abgrenzung beider Horizonte. In der Suitě 
d, welche dem Domanik-Horizont unmittelbar unterlagert, wurde eine 
sehr reichhaltige, theilweise einer Bearbeitung han-ende Fauna ge- 
sammelt; dieselbe enthált von den wohl bekannten Formen (Vergl. 
TscHERNYscHEv, 1. c. 25, pag. 12. u. 13.): lihynchondla Meyendorfi 
V e r n., Bhynchondla cuboides S o w., RhychonéUa livonica B u c h 
(alle drei Formen in grosser Menge), Athyris concentrica Buch, 
Atrypa aspera S c h 1 o t h., Atrypa retictdaris L i n n., Atrypa aH- 
nensis Vern., Gmenewaldtia latUinguis Schnur, Spirifer ele- 
gána Stein., Spirifer disjuncttis Sow., Spirifer Archiaci Murch., 
Cyrtia Murchisoniana de Kon., lieticalaria granosa Vern., Lepio- 
coélia Duboisi Vern., Orthis striatvia Schloth., Orthis Ivanovi 
Tchern., Strophálosia productoides Murch., Productus subaculeaius 
Murch., Chonetěs nana Vern., Productus sericeus Buch, Avict^ 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fi<»€he von Timan in Hussland. 5 

'opecten(f) Ingríae Vern., Turbo ZUmae Keys., Avictda altda 
Eichw., Area oréUana Vern. und Zahne von Ptyctodus. 

Sehr zahlreich und vorziiglich erhalten sind die Fossilien, welche 
aus dem Doma nik- Horizont gewonnen worden sind. Die mit dem 
Domanik- Charakter ausgestattete Fauna weist auch wohl erhaltane 
Fischreste auf. 

Die Hauptcharakteristik des nordlichen Tím ns 
wird von Th. Tschernysohev folgendermassen geschildert (1. c. 26, pag. 
20. a. 21.)* Nachdem der nordliche Timan mehrmals der Quere nach 
dnrchforscht wurde, gelang es der Expedition genaue ^enntniss von den 
Dnrschnitten der einzelnen Gebirgsketten zu gewinnen. Am Aufbau der 
Durchschnitte oder Profile nehmen, mit Ausschluss des Garbons, die 
devonischen Ablagerungen den Hauptantheil ; abgesehen von ibrer be- 
deutenden MSchtigkeit und mannígfacher petrographischer Beschaffen- 
heit, gehoren sámtliche Ablagerungen des nordlichen 
Timan 8, dem palaeontologischen Materiále nach, der oberen Ab- 
theilung des devonischen Systems an. 

FQr unsere Zwecke ist Nachfolgendes von Bedeutung. Mllchtige 
Lage grfinlich-grauer, thoniger und quarziger Saudsteiue, welche mit 
braanlich-grauen thonigen Schichten und verschieden gef&rbten Thonen 
und Mergeln vermengt sind. Im Grunde dieser Schichten sind die 
Thone and Mergeln vorherrschend, wáhrend die Sandsteine eine un- 
tergeordnete RoUe spielen. 

Die Fauna der Wirbellosen ist hier ármer. Von den Brachio- 
poden, welche in diesen Schichten vorkommen, sind sehr hHufig: 
Spirifer elegans Stein., Spirifer Archiad Murch., Chonetes nana 
Vern., EhynchoneUa livonica B u c h, Prodt^us suhactdeatus M u r ch., 
Oríhis striatula Schloth.. zahlreiche Lw^a-Reste etc. Bemer- 
kenswerth ist die in den Sandsteinen vorhandene Menge von Tenta- 
coliten. Doch das meiste Interesse beansprucht der merkwQrdige 
Reichthum an Fischresten (hauptsachlich Bothtriólepis und Holopty- 
ckms)^ durch welchen die Sandsteine ausgezeichnet sind. Die Fisch- 
reste sind stellenweise sa massenhaft, dass die von ihnen gebildeten 
Schichten auf bedeutende Strecken echte Bone-beds darstellen. 

Aus dem Vorangehenden entnehmen wir, dass das devouische 
System im Timan durch dessen mittlere und obere 
Abthleílung vertreten ist. Die Flttsse, sofern an deren 
Ufem die Fischreste vorkommen, sind folgeude: 1. Fluss Oukhta 
fflr das mittlere Devon; 2. fůr das obere Devon: die 



Digitized by 



Google 



6 VIII. J. V. Rohon: 

Flttsse: Ichma, Vol, Yarega, Tschoute, Myla, Zylma, 
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga. 

Die Flůsse^) Oukhta, Ichma, Vol und Yarega gehoren 
dem sůdlichen Timan, die ubrigen : Tschoute, Myla, Zylma, 
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga dem nórd- 
lichen Timan an. 



Untersuohungsmaterial. 

Wie bereits oben erwahnt, bestehen die Fischreste, zu deren 
Beschreibung ich alsbald gelaiigo, bloss aus isolierten Schildern, 
Schuppen, Kieferstttcken, Záhnen und Flosseustacheln. mithin aus Hart- 
gebilden, die insgesamt dem Exoskelet oder dem Hautskelet an- 
gehort haben. Von irgend welchen Bestandtheilen des inneren Skeletes 
konnte ich an den zahlreichen HandstUcken und Steínplatten nicht 
die geringste Spur wahrnehmen. 

In den meisten Fállen sind die Fischreste sehr gut erhalten, so 
dass nicht nur die áusseren oder Oberflachen-Verhaltnisse, sondem 
auch die innere, oder histologische Structar der Hauptsache nach 
untersucht werden konnte. 

Die Menge, in welcher die Ueberreste der verschiedenen Arten 
vorliegen, ist sehr yaríabl. Wie beí der Beschreibung der einzelnen 
Arten gezeigt wird, werden niehrere Species nur durch mangelhafte 
Bruchstiicke vertreten. Sehr zahlreich sind die Reste namentlich 
von Asterólepis und Hóloptychm% deren Bestimmung ich auf Grund 
meiner an zahlreichen hierher gehorigen Exemplaren aus anderen 
devonichen Gebieten Russlands gemachten Erfáhrungen durchgefUhrt 
hábe. 

Dass die Bestimmung somancher Species durchaus nicht in praciser 
Weise geschehen konnte, ist unter den obwaltenden Umstanden leicht 
begreiflich. Auch ist es nicht unwahrscheinlich, dass unter den auf 
bekannte Arten bezogenen Fischresten hie )ind da solche von neuen 
Species vorkommen. Grundsatzlich vermied ich die Aufstellung neuer 
Arten in allen Fállen, wo die untersuchten Objecte keinen zwingen- 
den Anlass dazu geboten haben. 

*) Die Orthographie der Flússe hábe ich in der Yon Th. TscHraNTscmer 
auf seinen Karten gebrauchten Weise (1. c. 25 und 26) beibehalten, damít das 
eyeDtueHe Nachscblagen der Flússe rascher bewerkstelligt werden konnte. 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fische von Tlman in Russland. 7 

Desgleichen bin ich der vollen Ueberzeugung, dass unter den 
ODbestimmbareQ Sttickra sowohl Reste neuer Gattungen als neuer 
Arten vorhandeD waren. Behufs náberer Kenntniss derselben ist frei- 
lich noch weiteres Materiál anumgánglich notbwendíg. 

Das Untersuchungsmaterial befíndet sich im Museum des geo- 
logischen Gomites zu St. Petersburg. Das im Nachfolgenden gegebene 
sfstematische Yerzeicfaniss enthált die nuumehr zu beschreibenden 
Fonnen. 

Cl. Pisces. 

Subcl. Selaohii. 
Ordo. PlagiostomL 
Subordo. Squaloidei. 
Fam. Coelolepldae. 
Genus. Onehns. 

— sp. indet, 
Ichthyodorulit. 

Genas. Gtenaeaiitlius. 

— sp. indet. 

Subcl. Holooephali. 
Ordo. ChimaeroideL 
Fam. Chlmaerídae. 
Genus. Ptyctodns. 

— MiqfMS. 

Subcl. Dipnoi. 

Ordo. SirenoideL 
Fam. Dlpterídae. 
Genus. Mpteras. 

— radiatus, 
Fam. Ptamnosteldae. 

(Incertae sedis.) 
Genns. Psammosteus. 

— arenatus. 

— undúlatiAS, 

— amatus^ sp. nov. 

— sp. indet. 

Subcl. Ganoidei. 
Ordo. Plaeodermi. 
Fam. Atterolepldae. 
Genns. Asterolepis. 

— omata, 

— granulata. 



Digitized by 



Google 



▼m. J. v. Rohon: 

— maxima. 

— radiata, sp. nov. 

— sp. indeů. 
Genas. Pteriohthys. 

— sp. indet. 
Genus. Bothriolepis. 

— omata. 

— Panderi. 

— Jeremejevi^ sp. nov. 
Genas. (Microbrar hiiim). 

— sp. indet. 
Fam. Cocootteidae. 

Genus. Coecostens. 

— decipiens. 

— sp. indet. 
Genas. Ghelyophorag. 

— VemeuUi. 
Genas. Homostens. 

— sp. indeů. 
Genus. Heterogtens. 

— sp. indeů. 
Genus. Pelecyphoras. 

— Tchemychevi^ sp. nov 
Genus. Asteroplax. 

— scabra. 

Ordo. Crossopteryg;ii. 
Fam. Holoptyobiflae. 
Genus. Holoptyehius. 

— nobílissimus. 

— giganůeus. 

— sp. indet. 
Genus. Glyptolepis. 

— inůermedius, sp. nov. 

— brevistriatus^ sp. nov. 
Genus. Phyllolepifl. 

— Cometi. 
Fam. Ciioodtntiilae. 

Genus. Cricodus. 

— incurvus. 

— Wenjukovi. 

— sp. indet. 
Fam. Osteolepidae. 



Digitized by 



Google 



Die deTomschen Fische von Timan in Rassiand. 

GenuB Osteolepis. 

— macrolepidotíAs, 

— Tmanensis^ sp. nov. 
Genus. Diplopteras. 

— affinis. 

— sp. indet. 
GenuB. Megalichtliys. 

— sp. indet. 

Fam. ORycbodontldae. 
GenuB. Onychodas. 

— Rossici4S, sp. nov. 



Beschreibung der Formen. 

Cl. Pisces. 

Subcl. SelaohiL 
Ordo. FlagiostomL 
Sabordo. Squaloídei. 
Familie. Coelolepldae. 

Genus. Onchus, Agansix. 
(Poíbb. foBB. Vol. lil. 1837, p. 6.) 

Onchus sp. indet. 

Das BruchstQck von eínem dorsalen Flossenstachel, der un- 
streitíg zu Onchus gehoit. Das StQck ist in die Gesteinsmasse in der 
Weise eíngebettet, dass nur eiue Seitenfláche der Beobachtung zu- 
gftnglích ist. Wie aus der beifolgenden Figur 1. ersichtlich, erscbeinen 
an der dargestellten Oberfláche fQnf Leistchen oder Rippchen, 



. -.- i » 



Fig. 1. 
Oitehuů M. tndet, Bnichstack eínes dor- 
salen Flossenstachels. Áchtmal yer- 

grčssert. 



Digitized by 



Google 



10 Vlil. J. v. Rohon: 

(lie von vier Furclien voneinander geschieden sind. Die LeistcheD(ls 
sind mássíg gewolbt und von ungleichmassíger Breite; die zwischen 
den Leistchen befindlichen Furchen sind zwar deutlich sichtbar, jedoch 
nicht besonders tief. 

Fonn. und Local. Ober-Devon. Fl. Ichma. No.318 b der Sammlung. 

Ichthyodorulít. 

OenuB. Ctenacanthas, AgaiHz. 
(PoisB. fosB. Vol. m. 1837, p. 10.) 

C^enacanthus sp. indet. 

Kleines Stuckchen von einem Flossenstacbel, dessen áusseres 
Aniiehen eine grosse Aehnlichkeit mit einem Bruchstiick yom Ctena- 
canthus besitzt. Das Fragment ragt nur zum Theil aus dem Gestein 
hervor. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Ichma? 

Subcl. Holocephali 
Ordo. Chimaeroidei. 
Fam. Cblmaerldae. 

Genas. Ptyetodns, PmuUr. 
(Ctenodipterinen des devon. Syst 1858, p. 48.) 

Ptyctodus obliquuSj Chr. H. Panděr. 
Ein vorzQglich erhaltener Zahn (Fig. 2.), dessen Oberfl&che 
und eine von den beiden Seitenfláchen aus dem Gestein vorragt 




Fig. 2. 

Ptycíodui obliquui, Chb. H. Pamdbb. Na- 

tOrliche Grosse (annfthemd). 

An der freiliegenden Oberflache bemerkt man deutliche, quer ver- 
laufenden Streifen (s), ziemlich gleichmássig von einander entfernt 
Zwischen den Streifen erscheinen in regelmássigen Reihen geordnete, 
kleine rundliche Oeffnungen (H), welche den MQndungen von den 
die Blutgefasse fQhrenden HAVERs'schen EanlLlen entsprechen. Beide 
Flachen sind sonstglatt; die OberMche oder Eauflache bildet in der 
Mitte eine Vertiefung, die Seitenfláche ist eben und steil. 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fisch? von Timan in Russland. 11 

Form and Local. Ober-Devon. Fl. Vol. No. 553 c der Saminlung. 

Subcl. Dipnoi. 
Ordo. Sirenoidei. 
Fam. Dlpterldae. 

Genus. Bipterug, Sedwičk et Murchúon. 
(Trans. Geol. Soc (2) Vol. III. 1828, p. 143.) 

Dipterus raMatm, K Eichwald. 
Stark gewolbte Zabnplatte Ton dunkelbrauner Farbe und an- 
Dáhemd deltoidischer Form. Auf der Oberfl&cbe finden sich etwa 
uber 10 kammartige Leistcbeu oder Rippchen von fast gleichmSssiger 
Stárke, welche proximal convergireo und distal auseinanderlaufen ; 
simtliche Leistchen sind mit zahnartigen Hockerchen bedeckt. Letz- 
tere sind stumpfspitzig and nehmen von den distalen Enden der Ripp- 
chen bis zur Stelle, wo diese convergiren, allmžlig in ihrer Grosse ab. 



»--r- 





Dtpterua radiatu$, E. Eichwald. a = Yon oben, 6 = von der Seite gesehen. 
Zweimalige Vergrdsaerung. 

Die auf den Rippchen sitzenden Záhnchen (z) sind gleich wie 
jene an beiden Seiten abgeflacht, stumpf, áusserlich abgerundet; di- 
stal sehr deutlich ausgeprágt (Fig. 3r), proximal undeutlich und 
meist stark abgerieben. Die Rippchen werden femer durch breite 
Furchen von einander getrennt; diese sind ausserdem im distalen 
Abschnitt der Zahnplatte tief, im proximalen seicht. Die knochenie 
Basis der Zahnplatte, welche in einer sandigen Kalksteinmasse fest- 
sitzt, scheint ziemlich dick zu sein. 

Die Zahnplatte ist fast vollstandig erhalten ; nur an zwei Ecken 
ist ein Stflckchen von ihr abgebrochen. 

Form. und Local, Mittel-Devon, Fluss Oukhta. No. 264 der 
Sammlang. 

Fam. Psanmotteidae; míhi. 

(Incertae sedis.) 
Unter den stándigen Begleitern der dovonischen Placodermen 
finden sich bislang rathselhafte Reste, welche unter dem Gattungs- 



Digitized by 



Google 



12 VIU. J. V. Rohon: 

uamen Psammostem in der Lítteratur beschrieben wordeu siud. Es 
sind das Haiiigebilde, die uazweifelhaft vei*schiedeneii Hautskeletab- 
schnitten zugez&hlt werden miissen. Die anatomísch am rícbtígsten 
gedeuteten unter den bisher beschriebenen und abgebíldeten StQcken 
sind unstreitig die Flossenstacheln von yerschiedeoen Dimensionen. 
Dagegen ist die Deutung anderer Exempláre mít sehr bedeutenden 
Schwierígkeiten verbunden. Wir kennen flache, gewolbte, grosse oder 
kleinere Platten, die zum Theil auf einer Seite oder aber auf beiden 
Seiten mit kleinen gl&nzenden SchQppchen bedeckt sind. Die Scbflpp- 
chen sind in den meisten Fállen klein und von einer sehr mannig- 
fachen Form; bis zum gewissen Grád erinnem dieselben, auch schon 
wegen ihrer glánzenden Oberflllche, an mancbe PlacoidscbQppcben der 
Selachier. 

Die Stellen, welche die einzelnen Platten am Eorper eingenonmien, 
konnen nicfat einmal annahemd angegeben werden. Das vereinzelte 
Yorkommen derselben musste naturgem&ss ihre Stellung im zoologi- 
schen System unsicher machen. Demzufolge wurden die Psammo- 
^eus-Reste entweder zu den Ganoiden, speciell zu den Placodermen, 
oder zu den Selachiern gestellt. Auf Grund meiner eigenen Unter- 
suchungen, mít denen ich mích díesbezaglich seít mehreren Jahren 
beschaftige, bin ich zu der Ansicht gelangt, dass sámtiiche Psammo- 
stem-B^ste von Fischen herrOhren, die eine eigene Familie gebildet 
haben, deren Stellung im System keísneswegs bis jetzt als entschieden 
angesehen werden konnte. 

Da es meine Absicht ist, die auf die Psammosteiden bezQglíchen 
Untersuchungen in kurzer Zeit zu publiciereu, so will ich mích an 
dieser Stelle auf die Beschreibung der hierher gehórígen Timan-Vor- 
komnisse beschránken. 

Genus. Psammostens, AgoiríB, 
(Poiss. fosB. V. G. R. 1846, p. 108.) 
Syn. PUfOJitens, L. Ágassiz: Poiss. fos. Vol. I. 1844, p. XXXIII. 
Piammolepis, L. Agassiz, ibid. p. XXX lY. 

Bíammosteus arenatut^ L. Agassis. 

Zweí Exempláre, die ihrer oberflachlichen Yerziernng nach dieser 
Art angehoren. Die nachfolgenden Abbildungen bieten genOgende 
Vorstellung von beiden Stilcken. Das erstere (Fig. 4) ist zweifellos 
ein dorsaler Flossenstachel, der auf beiden Seiten flach und zusam- 



Digitized by 



Google 



Die deTonischeii Fische tod Timaii in Russiand. 13 

meDgedrflckt ist Nur eine der beideíi Seitenfláchen ist wahrnehmbar, 
wábrend die andere auf der anterliegenden Gesteinsmasse befestigt 
ist. Am Stachel nnterscheidet man den distalen, frei hervorragenden 
Abschnitt und den proximalen, die Basis, mít welcher der Stachel in 
der Maskelmasse eingebettet lag. Die Basis zeigt keiuerlei Verzie- 
ningen; entbehrt also der Schiippchen und zeigt oberfláchlich lángs- 
verlaufende HAVEBs^sche Canále, welche an der Abbildung mit Strichen 
angemerkt sind. 




MM 



vv>v^ 



Fig. 4. 
Pš€tmmoůteu9 armalu$, L. Agassiz. UnYoHstáodiger dorsaler Flossenstachel. 
a =: der Stachel, b = sechsinal Yerhrdsserte Schappcheo. Halbe natttrliche 

Grdsse. 

Dor dístale Abschnitt, dessen Spitze abgebrochen, ist am hin- 
teren Rande concav, am vorderen gerade und an der freien Oberfláche 
aod mit zumeist in geradlinigen Reiben geordneten Schiippchen aus- 
gestattet Die Schiippchen haben eine rundiiche Form; ihre Ober- 
fláche ist másáig gewólbt und glanzend; am Rande zeigen dieselben 
zařte strahligen Fortsátze, vermittelst derer sie sich mit den benach- 
barten in Verbindung setzen. (Fig. 4 6.) 

Das zweite Stflck (Fig. 5) besteht aus eiuer Platte, die mássig 
gewolbt erscheint, an ihrem unteren breiteren (proximalen ?) Ende zwei 
kantenformige Erhebungen (k) aufweist: diese erstrecken sich bloss 
im nntereo Drittel. Der obere schmáiere Abschnitt scheint abgerieben 
ZQ sein, da er anf seiner Oberfláche keine Zierraten besitzt und aus- 
serdem zwei Querrisse enthált. 

Die Obcrfláchen-Verzierungen oder Schiippchen (Fig. 5 bei t und 
b] bildcn zwar nicht den obigen áhnliche parallelen Schuppenreihen, 



Digitized by 



Google 



14 



Vlil. J. V. Rohon: 



haben aber fast dieselbe Gestalt wie jone; sie sind inindlich und 
nicht 80 dreieckig, wie sie irithůralich in der Figur 5 gezeichnet sind. 
Die Obei-fláche ist iniissig gcwolbt und glánzend. Man sieht fenier, 
dass auch diese SchUppchen fein gezlihnelten Rand besitzeo uod 
dadurch die Gestalt zierlicher Sternchen erhalten baben. 

Ueber die morphologische Bedeutuug dieser Versteinerung 
móchte ich nicht einmal eine Vermuthung fiussern. Es ist jedoch 
nicht unwahrsclieinlich, dass dieses Fossil zu jenen gehórt, von denen 




k 

Fig. 6. 

Pfiammosfetís arenafus, L. Aoas8iz. Gew6lbte Platte. Bei orzrdie ganze, 

bei b = die biebenmal vergrósserten Verzierungen {t}, k zu kantcnfór- 

mige YorsprQnge. NatOrliche Grosse. 

GoRicH (1 c. 6, pag. 913) vermuthet, „dass wir in ihnen čine Art 
Fulcrum zum Schutze einer dahinter stehenden weichen Flosse zu 
sehen haben." 

Fonn. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 472 (Fig. 4) 
und No. 464 (Fig. 5) der Sammlung. 

Psammostetis undtdatus^ L. Agassiz. 

Die unvolistándige Versteinerung trágt an sich dieselben Merk- 
male, wie jene von L. Agassiz in seinem Werke (Poiss. foss. V. G. 
R. 1845) pag. 106 beschriebenen und auf Tafel XXXI, Figuren 11 
und 12 abgebildeten Stttcke, welche aus dem Russischen Devon her- 
ruhrten. 

Fonn. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. 



Digitized by 



Google 



Die devonischen FíscLe von Timan in Rassland 



15 



Psammostetis ornatus^ sp. nov. 
Zweifellos der grósste dorsale Flossenstachel, der unter den 
bislang in der Litteratur belvannt gewordenen Psammosteus-B^sten 
erscheint. Die Lange des Stachels betragt uber lbem, der grosste 
Breíte-Durcbmesser fast 117^ cm, dabei ist dessen Spitze und ein 
BandstQck von der Basis abgebrochen. Die charakteristische Eigen- 
thumlichkeit dieses Stachels zeigt sich darin, dass dle Oberílachen- 
Verzierung zuni Theil aus zierlichen, manchen fossilen Placoidschuppen 
ahnlichen, zum Theil aus grosseren und kleineren sternchenformigen 
Gebilden besteht (Fig. 6 bei c und d). Die Schflppchen und Stern- 




\ b 



Fig. 6. 

Piammoětetís ornaivs, gp. noT. UnToUstándiger dorsaler Flossenstachel, 

a z=z Basis, b = der hervorragende (dfstale) Abschnitt, c zz Schuppchen, 

achtmal TergrdBsert, d = sterafOrmiffe SchOppchen, Tiermal vergróssert. 

Der ganze Stachel Vs Ser natOrlichen Grosse. 

chen sind in parallelen Reihen geordnet und vollkommen unversehrt. 
Bei Betrachtung mit einer stárkeren Loupe bíeten sie dem Beo- 
bachter ein práchtíges Bild von chagrinartiger Verzierung, durch die 
sich dieser Stachel auszeichnet. 

Die schuppenformigen Zierraten (Fig. 6 bei c) zeigen bereits bei 
schwacher Vergrosserung eine mássig gewolbte und lángsgestreifte 
Oberflache. Am VordeiTande sind sie abgerundet und breiter als an 
dem lánglich ausgezogeneu Hinterrande, der fast spitzig endet. Die 
stemformigen Schflppchen sind an ihrem uugeregelmássig contourirten 
Rande gezáhuelt. Wáhrend die ersteren in regelmássiger und gleich 
grosser Gestalt erscheinen, weisen die letzteren verschiedene Form 
und Grosse auf. Die ei-steren bemerkt man mehr in den oberen Theilen, 
letztere in unteren Theilen. 



Digitized by 



Google 



16 VIII. J. V. Rohon: 

Der Vorderrand des Stachels ist ein wenig convex, der Hinter- 
rand mehr gerade. Die ziemlich stark entwíckelte Basis ist dick and 
entbehert jeglicher Oberfáchen-Verzierung. 

Der Stachel sitzt in einer Sandsteinmasse, in welcber gleich 
unterhalb der Basis des Flossenstachels eine Schuppe von Hdopty- 
chius giganůeus befestigt ist; dicse ist an der Figur 6 nicht zu sehen, 
weil der Stachel nur in seinen Umrissen und ohne Qestein gezeichnet 
worden ist. 

Forrn. und Local.: Ober- Devon, Fluss Zylma. No. 475? der 
Sammlung. 

Psammosteus sp. indet. 

Ein Bruchsttick, welches seiner Oberfláchen-Verzierung nach 
ohne Zweifel zu den Psammosteus-ReBien gehort; das jedoch wegen 
seines mangclbaften Erhaltungszustandes nicht náher bestimmt werden 
konnte. Es liess sich nicht einmal constatieren, ob das Fossil ein 
Stuck eines Flossenstachels oder ein solches von irgend einer Haot- 
platte darstellt. 

Form. und Local: Ober-Devon, Fluss Zylma. 

Subl. Ganoidei. 
Ordo. Placodermi. 

Die eigenartige Gestalt, in welcher mehrere von den zu dieser 
Ordnung gestellten Gattungen und Arten erscheinen, bot den Anlass 
zu den verschiedensten Ansichten iiber die Bedeutung und deren 
Stellung ini zoologischen System. Die Schwierigkeiten, welche sich 
hierbei herausstellten, werden namentlich ^urch zwei Umstande her- 
vorgerufen. Einmal dadurch, dass sie, wie dies besonders in Russland 
der Fall, bloss in isolirten Panzerplatten und nur sehr selten in zu- 
sammenhángenden Eoipertheilen gefunden worden sind. Andererseits, 
wie dies der Fall in Gross-Britannien, in ganzen, mehr oder weniger 
gut erhaltenen Exemplaren vorkommen. 

Es kann uns daher gar nicht Wunder nehmeu, dass diese bi- 
zarren Formen seit ihrer Entdeckung bis auf unsere Tage den Ge- 
genstand zahlreícher Untersuchungen bildeten. Wenn L. Agassik den 
Cruster Pterygotus anglicus mit den Placodermen als einen Fisch 
beschrieb, wenn Chr. H. Panděr Asterol^is^ Bothridepis und Pte- 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fiache voa TimaD in Bussland. 17 

rkktkys fOr identische Gattungen hielt und £. Eichwald, der Ent- 
deeker der AsteroUpis- und Bothriolepis-Resle in Russland, in mor- 
phologischer Beziehung nichts unternehmen konnte, und ausserdem iiber 
die Bezíebongen der eben gennanten Formen zu Pterichthys nicht 
ioffinden konnte, so ist daswohl leicbt begreiflich bei eíner derartig 
aofiUlenden Naturerscheínuog. leh muss allerdings betonen, dass 
bereits Eichwald die Schilder der Placodermen, soweit sie ihm in 
Bossland bekannt waren, zu denen des recenten Stdr's in Beziehung 
brachte, indem er die Oberfláchen-Verzierungen der ersteren mit jenen 
des letzteren verglichen hatte (Karsteh^s und v. Deghen's Archiv fíir 
Mineralogie und Geognosie. 1845, pag. 674. Auch Bulletin des Na- 
toralisteB de Moscou. 1844). 

Erst nach langjáhrigen Beiniihungen und Untersuchungen der 
ÍQ den verschiedenen Welttheilen gesammelten zahlreichen Placo- 
dermen-Reste konnten sowohl die anatomischen Verháltnisse als die 
Korperform der einzelnen Placodermen-Arten festgestellt werden. Die 
anttomischen und histologischen Verháltnisse wurden zuerst und in 
tosgezeichneter Weise von Dr. Christian Heinrich Panděr in seinem 
,cli8sischen* Werke (1. c. 13) erlaiitert, wahrend Prof. Dr. Ramsat H. 
TtAQCAiR auf Grund der Yorangehenden und seiner eigenen Studien vor- 
zilgliche Reconstructionen namentlich von Pterichthys^ Ooccosteus und 
Hamostetis lieferte. Aus den Werken dieser beiden Forscher und aus 
deo Untersuchungen Anderer erreichten wir ziemlich genaue Eennt- 
nisse, selbstverstándlich sofern diese das Skelet der merkwíirdigen 
Fiscbe betreflfen. Das innere Skelet war knorpelig, das Hautskelet 
bestand aus knochernen Platten, welche der Oberfláchen-Beschaifenheit 
ond dem histologischen Baue nach in gewissen Beziehungen zu den 
recenten Enorpelganoiden (Acipenseriden) stehen. 

Nachdem die anatomischen Verháltnisse und die Korperform der 
Placodermen erkannt waren, entstand die Frage nach der systemati- 
8ch^ Stellung der Placodermen, welche in einer nicht uninteressanten 
Weise discutirt worden ist. 

K. A. v. ZiTTEL (1. c. 28, pag. 89j stellte die Placodermen als 
dritte Ordnung zu den Ganoiden. 

R. H. Traquair (1. c. 20, pag. 508) záhlt die Placodermen 
&ls Unterordnung Plac o der mat a zu der Ordnung Ganoi'dei 
QDd unterscheidet zwei Familien: 1. Asterolepidae und 2. Goc* 
costeidae; zu der ersteren gehoren: Asterólepis, Pterichthys, Bo- 
ihridepis und Mierobrachium^ zu der letzteren: Coccostetis, Homo- 
ifettf und Heterosteus, 



Digitized by 



Google 



IS vin. J. v. Rohon: 

A. Smith Woodward (1. c. 18, pag. 203) bringt die Placodermen in 
eine eigene Unterclasse Ostracodermi und unterscheidet die Ord- 
nung Antiarcha, 1. Familie Asterólepidae mit Asterolepis^ Pterith- 
thysy Microbrachium und Bothriolepis ; 2. Familie Ceraspidae mit 
Certispis, Dagegen trennt er den Coccosteus von den vorhergehendeu 
Gattungen und bringt ihn in der Unterclasse Dipnoi und Ordoung 
Arthrodira unter. Diese Ordnung umfasst die Familie C oce o- 
steidae, mit Cóccostem^ Brachydims, Fhlyctaenaspis^ Chdyophorus, 
Dinichthys, Titanichthys^ Macropetalichtht/s, Homosteus, Heterosteus, 
2. Familie Aster osteidae mit Asterosteus; 3. Familie Phyllole- 
pidae, mit PhyUolepis und Holonenia; 4. Familie Mylostomatidae 
mit Mylostoma. 

Der Name Antiarcha stammt von E. D. Cope und hángt 
mit der von Cope ausgesprochenen Ansicht zusammen, wonacb Pte- 
richthys in genetischen Beziehungen zu gewissen Tunicaten (Chelyo- 
somá) stehen solíte. Cope stellte demnach ftir Pterickthys eine be- 
sondere Ordnung der Tunicaten Antiarcha auf. 

Spaterhin verliss jedoch Cope diese seine Ansicht, indem er im Sinne 
des von ihm geáusserten Grundsatzes: „Kein Vertebrat, das Unter- 
kiefer und Schulter entbehrt, ist ein Fisch," Pterickthys, Bothrio- 
lepis^ Pteraspis und Cephalaspis aus den Reihen der Fische elimi- 
nirte und die genannten Gattungen zu den Agnatha Hfickels 
stellte, denen er auch die Marsipobranchii anschloss. DasBeden- 
kliche bei dieser Eintheilung besteht zweifelsohne in der Zusammen- 
stellung von dermassen heterogenen Gruppen, wie solche die Placo- 
dermen und Cyclostomen darbieten. 

Gegen die durch A. S. Woodward bewerkstelligte Trennuug 
der Coccosteiden von den Asterol e pid en sprach sich zu- 
náchst O. Jaeckel in seinem Referát (Neues Jahrbuch fflr Minera- 
logie etc), ferner G. Gcrioh, der einige von den bedeutendsten Unter- 
schieden zwischen beiden Familien hervorhob, so namentlich in Betreff 
der Bewegungsorgane und der Parietaloífnung. Dessenungeachtet 
híilt GoRicH die Zugehorigkeit beider bezeichueten Familien aufrecht 
„Trotz dieser grossen Unterschiede — sagt Gurich (1. c. 6, pag. 911) 
— sind gewisse nahé Beziehungen unverkennbar, die nicht gestatten, 
diese beiden Familien von einander zu entfenien. Bei beiden Gruppen 
finden wir dieselbe Anordnung der Knochenplatten in der Bauch- 
decke wieder, was allerdings nicht viel besagen will, da wir dieselben 
auch in dem Kelilbruslpanzer der Stegocephalen wieder erkennen und 
andererseits in der Bepanzerung der Siluroideu analoge ErscheiDungen 



Digitized by 



Google 



Die deTonisdien Fische von Timaji in Russl&nd. 19 

auftreten. Wichtiger scheiut mir die Uebereinstimmung indem engen 
Anschlusse der Korpeibedeckung an den Kopf bei beiden Gruppen zu 
sein, und besonders auch die Ausbildung des Hinterhauptes. Mittlere 
uud seitliche Hinterhauptsplatten der rtericlithyiden erinnern sehr an 
diejenige von Cóccosteiis] die Analogie tritt namentlich in der Ausbil- 
dung der Unterseite des mittleren Hinterhauptschildes hervor." 

Hinsichtlich der phylogenetiscben Beziehungen wáre der Voll- 
stándigkeit halber noch zu erwáhnen, dass W. Patten neuerdings den 
Versuch anstellte, das Hautskelet von Fierichthys gleichwie aller 
Placodermen von den Arachnoiden abzuleiten, wáhrend H. Sim- 
ROTH tiberhaupt die Landthiere aus den Placodermen hervorgehen lásst. 

Gegen Patten's Ansicht sprach sich A. Smith Woodward und 
gegen die Ausfůhrungen Simroth s machte E. Koken in seinem Re- 
ferát (Neues Jahrg. f. Miner. und Geol. 1893, pag. 178) und O. Jaekel 
wichtigé Einwendungen. 

O. Jaekel áussert sich diesbezíiglich folgerdenraassen (1. c. 7, 
pag. 180 u. 181): „H. Simroth wurde wohl durch einige Irrthumer 
zu jener sonderbaren Beurtheilung der Asterolepiden veranlasst. Er 
hielt dieselben fiir die áltesten Wirbelthiere, was keineswegs der 
Fall ist, er nahra feiner an, dass sie nicht nur in Binnenseen, wie 
dies gelegentlich von geologischer Seite behauptet worden ist, sondern 
auf dem Lande gelebt hátten. Das aber ist schon, abgesehen von 
allen geologischen Rucksichten, undenkbar, weil die Placodermen 
ausgezeichnet entwickelte Seitenlinien, also jene typischen 
Sinnesorgane des Wasserlebens besassen. 

„leh mochte — schliesst Jaekel seine Erorterung uber denselben 
Gegenstand — hier nur noch einmal meine Ansicht dahin zusammen- 
fassen, dass die Placodermen alte, aber ausserordentlich specialisirte 
Wirbelthiere sind, welche durch ihr Leben auf sandigem Meeresboden 
ihr Hautskelet in extremer Weise entwickelten und dabei eine Reihe 
morphologicher Umgestaltungen erfuhren, unter denen ihre urspriin- 
glichen Ganoidencharaktere sehr zurúcktraten." 

Wie aus dem Vorgehenden ersichtlich, hat wohl die meiste Be- 
rechtigung jene Auffassung, derzufolge die Placodermen zu den Ganoi- 
den als eigene Ordnung zu stellen wáren und zwei Farailien, Astero- 
lepidae und Coccosteidae bilden. Indem ich mich dieser 
Eintheilung anschliesse, wende ich mich nunmehr der Beschreibung 
der Placodermen-Reste zu. 



Digitized by 



Google 



20 Vin. J. v. Rohon : 

Fam. Atterolepidte. 

Die Familie ist vor Allera durch die sehr eigenthiimlichen vor- 
deren Extremitáten, welche als Ruderorgane, Arme oder Brustílossen 
bezeichnet werden, ausgezeichnet. Dieselben sind aussen mit verschie- 
deneD Knochenplatten bedeckt und mit dem gepanzerten Rumpf 
durch ein ;,Kugel** — oder „SpeiTgelenk" verbunden. Die Augen- 
hohlen sind der Medianebene des Kopfes sehr genahert. In der 
Scheitelgegend erscheint ein unpaares Foramen parietale, Kopf und 
Rumpf mit festen Hautknochen bedeckt und zum Theil Schleimk&nale 
fiihrend. 

GenuB Asterolepis, Eichwald. 
(Bull. se. St. Pétersbourg, Vol. VIL 1840, pag. 79.) 

Syn. Chclonichthys, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. I. 1844, pag. 
XXXIII. 

Odontacanthus^ L. Aqassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. lil 
und 114. 

Asterolepis ornata^ E. Eichwald. 

18^. Asterolepis, E. Eicbwald. Bull. se. St. Pétersbourg. Vol. VII, 

pag. 79. 
1840. Asterolepis ornata, E. Eichwald. Neues Jahrbuch, pag. 425. 
iS4i, Asterolepis orncUus^ E. v. Eichwald. Bull. Soc. Im. Nat. de 

Moscou. Vol. XVII, pag. 829. 
íSib, Asterolepis ornata, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 93, 

Tab. B. Fig. 4, Tab. XXX. Fig. 2—9 (ex parte.) 
1845. Asterolepis apicalis, L. Agassiz. Ibid. pag. 148, Tab. XXXI. a, 

Fig. 31. 
1857. Asterolepis, Chr. H. Panděr. Placod. d. dev. Syst. pag. 44, 

Tab. V, Fig. 10, 11, Tab. VI, Fig. 1-4, Tab. VII, Fig. 1, 8, 

Tab. VIII. Fig. 4, Tab. B, Fig. 6, 7, 10, 13, 14. 
1%Q0. Asterolepis ornata, E. v. Eichwald. Leth. Rossica. Tab. III, 

Fig. 1. Vol. I, pag. 1508, Tab. LVI, Fig. 1. 
1891. Asterolepis ornata, A. Smith Woodward. Gatalogue of the Fossil 

Fisches. Part II, pag. 204. 

Aus vei*schiedeaen Fundorten stammende Panzerplatten, die zum 



Digitized by 



Google 



Dle devoDÍschen Fische von Timan in Rossland. 



21 



Theil dem Kopf, zum Theil dem Rumpf und auch dem Ruderorgau 
angehórt haben. Bedauerlicher Weise ist keine von den Platten voU- 
st&ndig erhalten. Die beifolgenden Gontourzeichnungen geben wohl 
ziemlich genauen Aufschluss Qber deren anatomische Beschaifenheit. 




Fig. 7. 

AaUrolepiš onuUa, £. Eichwald. 

Obere GeleQkpIatte des Ruder- 

organs. Natúrliche Grdsse. 




:/._.L....ifc 



Fig. 8. 



Aatemlepia ornata^ E. Eicin¥ALD. 

Der die oheren Gelenkplatten des 

Ruderorgans innen yerbindende 

Kuochen. Halbe Grdsse. 



In Figur 7. sieht man die unvollstándige obere Gelenkplatte des 
Ruderorgans; der untere Abschnitt dei*selben ist an seiner freíen 
Oberfláche mít deutlichen, mehr oder weniger gut erhaltenen stern- 
formigen Tuberkeln verziert, dagegen erscheint die eigentiiche Ge- 
lenkfláche (gfl) voUkommen glatt. Die Fig. 8. zeigt uns jene Eno- 
chenplatte, welche die Gelenkplatten des Ruderorgans verbindet. Die 
bei k sichtbare starke Linie stellt den kantenformigen Vorsprung 
der Platte dar. An der Oberfláche bemerkt man die grosstentheils 
abgeriebenen sternformigen Hockerchen. Auch dieser Hautknochen 
ist uuvoUstándig. Dass die beschriebene Knochenplatte richtig ge- 
deutet ist, davon kann man sich fiberzeugen, wenn man Panders 
(1. c. 13.) Figur 3 bei 12 auf der Tafel VI der Placodermen damit 
vergleicht 





Fig. 9. 

AterolepÍ9 omaia^ E. Eichwald. Un- 

ToUstftndiges 0$ occipUale medium. 

Halbe Grdsse. 



Fig. 10. 

A$terolep{n omata, E. Eichwald. Der 
Tordere bescbftdigte Tbeil des Os ven- 
trah IcUerale poster iu9, Halbe Grdsse. 



Digitized by 



Google 



22 VIII. J. V. Rohon: 

In der Figur 9 erkennt mau einea beschádigten raittleren Hia- 
terhauptsknochen (Os occipitale medium), in dessen mittlerem Ab- 
schnitte eine zwar unterbrochene aber kráftige Furche (f) der Quere 
nach verlauft. Die Tuberkeln an der Obei-flache sind nur zum ge- 
ringeren Theil erhalten, sonst abgerieben. 

Die Figur 10. bringt zur Ansicht die Oberfliiche des Vorder- 
theiles von der hinteren seitlicheu Bauchplatte (Os ventrale laterale 
posterius), die gleichfalls beschádigt ist. Man bemerkt an der Abbil- 
dung andeutungsweise die Tuberkeln (t) und den kantenfonnigen 
Vorsprung (k). 

Ausser den hier abgebildeten Hautplatten konnte ich eine ziem- 
lich vollstándig erhaltene mittlere Bauchplatte (Os vetvtrale medium) 
und Bruchstucke von der hinteren Bauchplatte des Runipfes con- 
statiren. 

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Zylma und Yarega. 

No. 312 (Fluss Yarega), No. 469 und 473 (Fluss Zylma) der 
Sammlung. 

Asterolepis granulaia? L. Agassiz. 

1845. Asterolepis granulata, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pp. 94, 
147. Taf. XXX. tig. 12, Taf. XXX a, Fig. 12. 

Bruchstucke von Hautplatten, welche an die von L. Agassiz 
aus den devonischen Ablagerungen von Riga in Russland beschrie- 
benen und abgebildeten Hautknochen lebhaft erinnern. 

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Yarega. No. 281? der 
Sammlung. 

Asterolepis maxima^ L Aijassiz. Emend. A. Smith Woodward. 

1845. Coccosteus maximus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 137, 

Taf. XXX a, Fig. 17, 18. 
1848. Pterichthys major, H. Miller. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 

IV, pag. 311. 
1857. Asterolepis^ Chr. H. Panděr. Placod. d. dev. Syst. pag. 17. 
1860. Coccosteus inaximttSy Asterolepis ornata. E. v. Eichwald. Leth. 

Rossica, Vol. I. pag. 1508. 
1888. Asterolepis rnaximus, R. H. Traquair. Geol. Mag. [3] Vol. V. 

pag. 508 und Ann. Mag. Nat. Hist. [6] Vol. II. pag. 494, 

Taf. XVIII, Fig. 1, 2. 



Digitized by 



Google 



Die devonischeo Fische von Timan in Rnssland. 23 

1891. Asterolepis maxima. A. Smith Woodward. Cat. of the Fossil 
Fishes in the British Museum, pag. 206. Taf. V, Fig. 1. 

Mehrere unvoUstílndige Hautknochen, díe trotz ihres unvoll- 
kommenen Erhaltungszustandes auf die Zusammengehorigkeit zu dieser 
Art mit einiger Wahrscheinlichkeit hinweisen. Die verháltoissmássig 
sehr grossen Hautplatten stellen die vordere dorso-mediale Platte 
und Bruchstiicke von den BaHchplatteni?) dar. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 477? der 
Sammlung. 



Asterolepis radiata, sp. nov. 

Eine ganze Reihe isolirter knocherner Hautplatten, die sich 
durch bedeutenden Umfang und Oberfláchen-Zierraten auszeichnen. 
Letztere bestehen entweder von in radiaren Linien angeordneten 
Tuberkeln oder von strahlenformig uder parallel verlaufenden Leist- 
chen, welche ihrerseits mitunter gewunden oder durch Tuberkel- 
gruppen unterbrochen sind. Manche Leistchen oder Ríppchen ftihren 
an ihrer Oberfláche glatte Hockercheu, die mit der unterlagernden 
Leistenmasse verschmoizen, integrirende Bestandtbeile zusammen mit 
diesen letzteren bilden. Bei eingehender Beobachtung mit der Loupe 
macht es stellenweise den Eindruck, als wenn die leistenformigen 
Erhabenheiten aus verschmolzenen Tuberkeln hervorgegangen wáren. 

Zu Gunsten einer solchen Auffassung spricht auch der histo- 
logische Bau der Hautschilder, der mit jenem anderer Astero- 
Iqn9-Arten vollkommen úbereinstimmt. Wie bei diesen besteht gleich- 
falls jede der Hautplatten aus einer spongiosen Enochensubstanz mit 
regellos verlaufenden HAVER8'schen Kanálen und in der Grundsub- 
stanz dicht gedrángten Enochenzellen. Die kurzen Aualáufer der die 
Enochenzellen einschliessenden Hohlen sind verzweigt und mit ein- 
ander verbunden, so dass sie hie und da zierliche Netze darbieten; 
ein charakteristisches Merkmal f(ir die Hautknochen der Placodermen. 
Etwas compacter erscheint die Enochenmasse der Schilder in der 
obersten Schicht, welche von den Tuberkeln und den Leistchen 
gebildet wird. Diese oberfláchliche Schicht besteht námlich aus 
Lamellen, die bogenfórmig und parallel uber einander geordnet sind. 
Dieser Anordnung sind auch die Enochenzellen angepasst. Die Schicht 
ist femer dadurch bemerkenswert, dass die in ihr verlaufenden Eanále 



Digitized by 



Google 



24 Vin. J. v. Rohon: 

weniger zahlreich auftreteD and stets eíoe senkrechte L&ngsrichtuDg 
einscblagen, um endlicb aussen zu múnden. 

Die Hautplatten, welche in den beigegebenen Figuren gezeicbnet 
sind, lassen in einigen Fállen eine conecte Deutung zu. In der Figur 
II ist zweifellos das Os dorsale atUerius des Rumpfes, von oben ge- 



ehb 



^''Ut 



glf^-' 



Fig. 11. 

ÁiteroJepis radiála. 0» domaU anteriun. /it/ =z Leistchen oder Rippchen, 

ehb = Stelle der st&rksteD Wdlbung, ^^= Geleukfl&chen. Etwas weniger 

als haíbe Grógse. 

sehen, abgebildeJ;. Von der Scbildmasse ist bloss auf der recbten Seite 
ein Stíick vollkommen erhalten; es ist an den etwas gebogenen Linien, 
den Leistchen (Ist) leicbt erkenntlich. Das Schild ist flach gewolbt, 
vom schmáler, hinten breiter; der hocbste Abschnit der Wolbung ist 
in der Mitte (ehb); an den beiden Seitenrandem bemerkt man die 
zur Einienkung bestimmte Fláchen (glf), welche tiefer liegen. 

Der in der Figur 12 abgebildete Hautknochen muss als der 
Theil einer vorderen dorso-lateralen Platte gedeutet werden. Derartige 
Hautplatten zeichnen sich durch den Gelenkfortsatz aus; am Ende 
des Fortsatzes ist eine rundliche Hohle (gh) vorhanden. Der Haut- 
knochen ist aussen mit zahireichen, verschieden grossen Tuberkeln 
besetzt (t). 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Flache von Timan in Russland. 



25 




Fig. 12. 

Átterolepia radiála. Oa dnruale lalerale anteriua t zn Tuberkel, yh m die 

HOhle im Gelenkfí^rtsatz. Vs <i^' natůrlichen Grčsse. 

Zweífelhafter Nátur sínd weiterhin die in dei Figur 13 a, b ge- 
zeicbueten Scbilder, weil dieselben wegen des mangelbaften Erbaltungs- 
zustandes ibre natQrlicben Umrisse verloren baben. Indess spricbt 
die Bescbaffenbeit der Oberílácben und die mikroskopíscbe Structur 
der Platten ftb* ibren Anscbluss an diese Species. 

Endlich erkeout man in der Figur 14 die obere Gelenkplatte 
eines Ruderorgans mit der obenan befiudiicben Gelenkflácbe. 



IH *c. 




Fig. 13. 

Ášterolepiš radieUa, a, 6 = Brucbtlieile Ton Bauchplatten ? ^^ = Leistchen, 

(=:ToberkeL Halbe GrOBse. 



Digitized by 



Google 



• 



26 Vin. J. v. Rohon: 

Die ziemlich zahlreichen Hautplatten, welche zu dieser Species 
gehoren, sind in den meisten Fállen flach, seltener gewólbt und in 
charakteristischer Weise verziert. 

Die wesentlichen Merkmale der Art bestehen, 
ausser den bedeutenden Dimensionen, noch in den 
strahligen Oberfláchen-Zierraten und mehr flachen 
Hautplatten. 



9V 



Fig. 14. 

Asterolepti radiata. Obere Gelenkplatte des Raderorgans. 

glf— Gelenfláche. Halbe GrósBe. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Zylma, Kosma und Soula. 

No. 469, No. 477 (Fl. Zylma), No. 153? (FL Kosma), No.28lc 
(Fl. Soula). Die Originalien zu den Figuren 11 und 14 stammen aus 
der Antipov'schen Sammlung und finden sich im Museum des Berg- 
Institutes zu St. Petersburg. 



Asterólepis sp, indet, 

Unter den Asterolepis-Vlsiten fanden sich einige Bruchstficke, 
die derart mangelhaft sind, dass bei Jenselben die Bestimmung der 
Species unmoglich ward. Zwar spricht die Bescbaflfenheit der Ober- 
fláchen-Zierraten fflr Asú^olepis-RsiUíknocheu^ allein irgend eine nabere 
Aufklárung konnte durcjiaus nicht erlangt werden. 

Form. utid Lbcal. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 195d der 
Sammlung. 

/ <GeDuk Pterichtys, Agatsiz, 

{ : (Foiss. fo88. V. G. R. 1844, p. 6.) 



V. 



Pterichthys sp, indet. 



Der als einziges Exemplár vorliegende Hautknochen, wáre etwa 
als eine vordere dorso-laterale Platte zu deuten. In der beifolgenden 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fische 7on Timan in Russland. 



27 



Figur 15 wurde dieselbe etwas grosser als in natiiriicher Grosse abge- 
bildet D.e Figur zeigt, dass die Platte beschádigt war, daher ihr 




Fig. 16. 

Pterichlhys sp. indet. 0» dorao-leUerah anteriui, o:=die Haatplatte, 

b HZ eioige Tuberkel bei vierfacher VergrósserunK abgebildet, all zz Seiten- 

linie. Etwas grOsser gezeichnet. 

unregelmássiger Umriss. Auf der Obeiíache der Platte kommen zahl- 
reiche kleine ruodliche Hockerchen, die aa manchen Stellen durch 
strahlenartige Fortsiitze unter einander verbunden sind, vor. Die Be- 
schaflfenheit der Tuberkeln und deren gegenseitige Verbindung erinnerD 
sehr lebhaft au die Obei-fliiclienzierraten der typischen Půerichthys. 
Auch die Seitenlinie ist vorhanden (stl). 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. No 281 der 
Sammlung. 

Genus Bothriolepis, Eichwald. 
(Bull. se. St. Pétersbourg, Vol. VIL 1840, p. 79.) 

Syn. Pamphractus^ L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845. pag. 

5, 20. 
Placothorax^ L. Aoassiz. Ibid. 1845, pag. 134. 
Homothorax, L. Agassiz. Ibid. 1845, pag. 134. 
Glyptostem, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. I. 1845, pag. XXXIV. 
Sienacanůhíés, J. Leidy. Proč. Acad. Nat. Sc.-Philadelphia, 

Vol. VIII. 1857, pag. 11. 

Bothriolepis omata^ E. Eichwald. 

1840. Bothriolepis prisca, E. Eichwald. Neues Jahrb. pag. 425. 
1840. Bothriolepis ornatus, E. Eichwald. Bull. se. St. Pétersbourg, 
Vol. VU. pag. 79. 



Digitized by 



Google 



28 Vlil. J. V. Rohon: 

1844. Olyptosteus rdictdatus^ L. Aoassiz. Poiss. foss. Vol. I, pag. XXXIV. 

1845. Bothriolepis omatus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 99, 

Taf. XXIX, Fig. I, 2. 
1857. AsterolepiSy Chr. H. Panděr. Plac. d. dev. Syst., pag. 44. 
18G0. Bothriolepis ormUa^ E. v. Eichwald. Leth. Rossica, Vol. I., pag. 

1513, Taf. LVI, Fig. 3. 
1880. Bothriolepis ornata^ J. Lahusen. Verh. Russ. Kais. Min. Ges. 

(2) Vol. XV, pag. 136. 
1888. Bothriolepis omattés, R. H. Traquaib. Geol. Mag. (3) Vol. V, 

pag. 509. 
1891. Bothriolepis omata^ A. Smith Woodwabd. Cat. Foss. Fis. Part 

II, pag. 225. 
Hierher geborea mehr oder weniger wohl erhaltene Schilder des 
Eopfes, des Rumpfes and Bruchstůcke von denselben. 

„Die Sculptur" — sagt J. Lahusen — „der Bothriolepis omata 
unterscheidet sich aucb von der unseres Fisches, denn wáhrend sie 
bel dem ei-steren aus runden, ovalen oder eckigeu Vertiefungen be- 
steht, welche von kielartigen, zuweilen auch ílaclien Ríppen einge- 
schlosseo sind, erscheinen die Erbóhnngen der Oberfláche bei unserer 
Form (Bothriolepis Panderi) mehr hockerformig oder in unregel- 
mássigen, kanm iiber die Oberfláche vortretenden Wúlsten zusammeo- 
fliessend und durch schmale Furchen und punktfórmige Vertiefungen 
von einander getrennt. Auf keinem einzigen Stiick von Bothriolepis 
omata haben wir bis jezt sternfoimige Hócker bemerkt, dagegen sind 
sie bei unserem Fisch nicht selten auf verschiedenen Theílen des 
Panzers zu sehen" (1. c. 10, pag. 137.). 




Fig. 16. 

Boíhrtolepia omata, E. Eichwald. UnvoUBtftndiges 0« 

oceipUale medium, w z= Wttlste oder Leistchen./i=: bo- 

genfórmige Furche. k = gekreuzte Furche. Natflr- 

liche Grosse. 

In tlbereinstimmung mit dieser Schilderung der Oberfl&chen- 
Verzierung finde ich dieselben Verháltnisse bei den zu dieser Art 
gerechneten Hautpl atten. Darunters iud einige, die zweifellos dem 



Digitized by 



Google 



Die deTonlschen Fische ron Timan in Russland. 29 

Eopfe oder dem Rumpfe angehóren. Die beigegebene Figar 16 zeigt 
die miUJere Hinterhauptsplatte (Os occip. med.Jy welche mit lángeren 
oder kdrzeren, stets aber gebogeneo Runzela oder Wiilsten (w) 
bedeckt ist ; ausserdem bemerkt man an der Abbildnng die zweí 
charakteristischeo Furchen, von denen die hintere gekreuzt (k) ist, 
fáhreod die vordere (f) eioen Bogen bildet. 

Fonn. und Local. Ober- Devon, Fluss Zylma. No. 473 der 
Sammlung. ^ 

Bothriolepis Panderi, J. Lahusen. 

1880. Bothriolepis Panderi, J. Lahusen. Verb. Russ. Eais. Min. Ges. 
(2) Vol. XV., pag. 125, Taf. I, II. 
Bothriolepis Panderi^ H. Trautschold. Bull. Soc. Ira. Nat Mos- 
coo. Pt. II, pag. 169, Taf. II. 
B. Bothriolepis Panderiy R. H. Traquair. Aun. Mag. Nat Hist. 
(6) Vol. II., pag. 495. 

1890. Bothriolepis Panderi, J. V. Rohon. tJber dev. Fische v. ob. 

Jeníssei etc. Mél. géol. et paléont. tir. du Bull. de TAcad. 
Imp. d. 8C. de St Pétersbourg. T. I, pag. 19. 

1891. Bothriolepis Panderi, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fis. Pt. 

II, pag. 225. 
1891. Bothriolepis Panderi^ G. Gorich. Zeitschr. Deutsch. geol. Ges. 
pag. 909 
Von dieser Art liegen nur wenige unvollstándige Platten vor. 
So namentlich die in der beiliegenden Fig. 17. in Contouren wieder- 
gegebene mittlere Hinterhauptsplatte, deren Oberfláche grosstentheils 
nor kurze Runzeln (w) aufweist, sich aber dennoch in anderer Be- 



• k 



Fig. 17. 
Bothriolepis Panderiy J. Lahusrh. UnToIlst&ndiges 0$ oecipitale medium, lui^ 
Wftlste oder Leistchen, ^/zzGelenkflftche, ifc = Furche. Etwas grčsser ge- 

zeichnet. 

íiehnng zu der von J. LAnusEN auf Tafel II, Fig. 2 gezeichneten Hinter- 
htnptsplatte ábnlich verhált, indem die bintere Furche (k) ungekreuzt 




Digitized by 



Google 



30 VIII. J. v. Rohon 

erscheint, uberdies in der Miite unterbrochen ist. Dagegen ist die 
zwar etwas ahweicheiid beschaífene Gelenktláche (gf) ziemlich deut- 
lich zu sehen. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma, Fluss Zylma, No. 
473, No. 469 A und 318b der Sammlung. 



Bothriolepis Jeremejevi, sp. nov. 

Name: Zu Ehren des Herrn Geheimraths, Akademikers und Prof. 
Pavel Vladimirovitsch Jeremejev in St. Petersburg. 

Die Aufstellung dieser neuen Art basirt hauptsáchlich auf der 
hinteren mittleren Dorsalplatte des Rumpfcs, welche in der anbei be- 
findlichen Figur 18 zur Ansicht gelangt. Ihrer Form nach stellt die 
Platte ein Fiinfeck dar; dabei sind die Ecken abgerundet. Die Ober- 
fláchenverzierung besteht aus zahlreichen Runzeln oder Rippchen, die 



i 





Fig. 18. Fig. 19. 

Fig. 18. und 19. Bothňolepls Jeremejevi^ sp. noY. Eig. 1^. Mittlere Dorsalplatte 
des Rumpfes. Fig. 19. Distaler Ábschnitt eines Ruderorganes (ExtremitŘt), 
íc=; WUlate oder Leistchen. Oberfláchcn-Ansichten. Naturiiche Grdsse. 

durch mehr oder weniger tiefe Furchen von einander abgesondert 
werden ; dabei ist die Verlaufsweise der Runzeln eine unregelmássige. 
Vergleicht man diese Platte mit denen anderer Bothriolepis-Áxten^ so fállt 
sofort der bedeutende Unterschied auf. Dieser zeigt sich namentlich 
darin, dass die vermeintliche Platte mehr flach als gewolbt erscheint 
Die Figur 19 ist jedenfalls fur den distalen Ábschnitt eines 
Ruderorganes zu halten. Bei demselben ist nicht allein die runzelige 
Oberfláche (w) sondern noch mehr der ganze Habitus bemerkens- 
werth. Da die Obei-fláchen-Zierraten dieses Stiickes mit denen der 



Digitized by 



Google 



Die deYOnischen Fische von Timan in Russland. 



31 



nebenstehenden Platte libereínstimmen, so diirfteD beide einer und der- 
selben Ai*t angeboit haben. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Icbma. No. 
473 und No. 318b der Sammlung. 



Bothriólepis (Micróbrachium) sp. indet 

Unbestimmbare Hautplatten des Kopfes und des Rumpfes, die 
iramerhín ihrer Oberfláchen-BeschaflFenheit nach entweder zu Bothrio- 




Fig. 20. 

Bothriólepis {Miďohrachium) sp, indet, Mittlere 

Haotplatte des Ruderorgans. Fiinfmal ver- 

gróssert. 

fcpís oder Micróbrachium gehoren. Fiir die Zugehorigkeit zu der letzt- 
genannten Gattung scheint die beigegebene bei mehrfacher Vergrósse- 
rung abgebildete Hautplatte eines Ruderorgans mit grosser Wahr- 
scheinlichkeit zu sprechen. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fliisse Myla, Ichma und Tchirka. 
No. 281g, No. 318b, No. 71 der Sammlung. 

Fam. Coccosteidae. 

Die Formen, welche diese Familie umfasst, sind vomehmlich 
durch die seitliche Stellung der Augen, durch das Vorhandensein 
eines Augenringes, durch den Mangel des Foramen parietale und 
durch ein den Asterolepiden áhnliches Hautskelet ausgezeichnet. 

Genus Coccosteus, Agassiz. * 

(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 22.) 

Syn. Liognnthus. J. S. Newberry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol. 
1, Pt. II, 1873, pag. 306. 



Digitized by 



Google 



32 VIU- J- ^' Rohon: 

Coccostetis decipiensf L. Aoassiz. 

1829. jyTrionyx'^, Sedgwick et Murchison. Trans. Geol. Soc. (2) Vol. 
III, pag. 144, Taf. XVI, Fig. 6 

1841. Coccosteus, H. Miller (ex Agassiz, MS). Old Red Sandstone, 

Taf. III. 

1842. Ooccosteus latus^ L. Agassiz. Rep. Brit. Assoc. pag. 87. 

1842. Coccosteus cuspidatus^ P. Dufp (ex Agassiz, MS.). Geol. Moray^ 

pag. 69, Taf. VIII, Fig. 1. 
1844. Ooccosteus decipiens^ L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 26, 

137, Taf. B. Fig. 2, 3, Taf. VII — X, Taf. XXX a, Fig. 19. 
1844. Coccosteus óblot\gus, L. Agassiz Ibid. pag. 28, Taf. XI, Fig, 

1 - 3, Taf. XXX a, Fig. 2. 
1844. Coccosteus cuspidatus, L. Agassiz. Ibid. pag. 28, 137, Taf. 

XXXI, Fig. 4. 
1848. Coccosteus microspondylusy F. M'Cor, Ann. Mag. Nat. Hist. (2) 

Vol. II, pag. 298. 
1848. Coccosteus pustUus, F. M'Coy. Ibid. pag. 298 
1848. Coccosteus f trigonaspis, F. M*Coy. Ibid. pag. 299. 
1855. Coccosteus latus, F. M'Cot. Brit. Pal. Foss. pag. 602. 
1855. Coccosteus oblongus, E. M'Coy. Ibid. pag. 6í>3. 
1855. Coccosteus pusiUus, F. M'Coy. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig. 5. 
1855. Coccosteus? trigonaspis, F. M'Coy. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig 6. 
1860. Coccosteus decipiens^ Sir P. Egerton. Quart. Journ. Geol. Soc. 

Vol. XVI, pag. 128. 
1860. Coccosteus Milleri, Sir P. Egerton. Ibid. pag. 135. 
1875. Coccosteus decipiens^ W. H. Baily. Figs. Obar. Brit. Foss. Taf. 

XXXUI, Fig. 3. 
1880. Brachydeirus MíUeri, A. v. Koenen. Zeitschr. Deutsch. geol. 

Ges. Vol. XXXII, pag. 675. 
1883. Brachydeirus MiUeri^ A. v. Koeuen. Abh. phys. Cl. K. Ges. 

Wiss. Gottingen, Vol. XXX, pag. 20. 
1883. Brachydeirus pusíUus^ A. v. Koenek. Ibid. pag. 20. 

1888. Coccosteus decipiens, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. V, 

pag. 511. 

1889. Coccosteus decipiens^ R. H. Traquaib. Ibid. Vol. VI, pag. 4, 

Taf. I, Fig. 2. 

1890. Coccosteus decipiens, J. V. Rohon. Úb. dev. Fische v. ob. Je- 

nissei etc. Mél. géol. et paléont. Acad. Imp. d. se. de St Pé- 
tersbourg. T. I, pag. 32, Fig. 8. (Tafel). 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fische von Timan in Rnssland. 33 

1891. Ooccosteus decipiens, A. S. Woodward. Cat. Foss. Fis. Pt. II, 

pag. 282, Taf. VII. 
1891. Coccosteus MiUeri, G. Gcrich. Ueber Placodermen etc. Zeitschr. 

d. Deutsch. geol. Ges. pag. 908 u. 909, Textfigur 5. 
1891. Coccosteus decipiens, G. Gcrich. Ibid. pag. 909. 

Die mít sternformigen Hóckern an ihrer Oberfláche verzierten 
Bruchstucke von Hautknochen důrften aller Wahrscheinlichkeit nach 
zn dieser Species gehóren. Leider sind dieselben derart mangelhaft 
erhalten, dass nicht einmal ihre Form constatirt werden konnte. 

Fonn. und Local. Ober-Devon, FlOsse Yarega, Myla, Kosma und 
Tchirka. No. 312? No. 496, No. 153? No. 71 der Sammlung. 

Coccosteus sp, indet. 

UnyoIIstandigé Hautplatten, die trotz ihrer eigenthiimlichen Ober- 
flácben-Verzierugen einer Coccostem- Xrt angehSrt haben mochten. Die 
Verzierung besteht aus verháltnissmássig sehr grossen rundlichen Hóckern, 
bei denen an vielen Stellen die oberflachlichsten Schichten durch 
Abreibungen entfernt worden sind; in Folge dessen machen sich 
die tiefer liegenden Lamellen der Enochensubstanz als concentrische 
Streifen im Innern der ausserlich beschádigten Hóckern (t) bemerkbar. 





f- 



Fig. 21. fl, 6. 
CoccostcM sp. indet, UnTollst&ndige Hautplatten. < = Tuberkel. Halbe GrOsse. 

Form. und Local. Ober -Devon, Fluss Myla. No. 496 der 
Sammlung. 

Genus Chelyophorns, Ágastiz. 
(Poiss. fosB. y. G. R. 1845, pag. 135.) 

Syn. Liognathus, J. S. Newbkrry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol. 
I, Pt IL 1873, pag. 306. 

MatkeaMtiscIi-BatnrwiMenackafUlche Clatte. 1S99. 3 



Digitized by 



Google 



34 VUI. J. V. Rohon: 

Chdyophorus VemeuUi, L Aoassiz. 

1845. Chelyophorus VerneuUi^ L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 
135. Taf. XXXIa., Fig. 14-19. 

Von dieser interessanten Form ist nur ein Exemplár vorhanden, 
das in der beigegebenen Figur 22. abgebildet ist. Es ist dies eine 
zerbrochene, aus drei Stůcken bestehende dorsale Gelenkplatte. 
Das mittlere Stúck (a) zeigt den stark beschadigten Fortsatz (fíro- 
cesstés óbstans, Panděr), wáhrend die beiden Seitenstflcke (b, c), die 
runzelartige Yerzierungen (w) und Gelenkfláchen zeigen. 

h a pro w c 



CS-Cí-l 



9f-' 



Fig. 22. 
Chelyophortis VertieuUit L. Aoassiz. O* tvrtindare dorti. pro zz Proc.tstuš oh»tan»y 
w :=. Runzeln der Oberflftche, gf:=: seitliche Gelenkfl&chen. Viermal vergrOss^rt. 

Vergleicht man die beistehende Figur 22 mit den Abbildungen 
von L. Agassiz (1. c. 2) auf Tafel XXXI a, Figur 15 und 15 a, ferner 
mit der auf Taf. 7 in den Figuren 3 b und 3 6' von Chr. H. Panděr 
(1. c. 13), 80 fállt die zwischen allen bestehende Aehnlichkeit sofort auf. 

Form. und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta, Nr. 264 der 
Sammlung. 

Genus Homosteus, Asmu9». 

(Das voUkommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreíhe (Taaugural- 
DissertatioQ. Dorpat 1856), pag. 8. {Homotthu). 

Syn. Asterdepis, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 
89 (ex parte). 

Hutnostem sp, hidet. 

Einige Bruchstíicke, offenbar máchtiger Hautplatten liegen vor. 
Dieselben erinnern ihrer ganzen Beschaífenheit nach an Stttcke von 
Os occipiůale externum und Os dorsale medium, 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. Nr. 18 der 
Sammlung. 



Digitized by 



Google 



Die devonisehen Fií>che von TímaQ in Rnssland. 



35 



Genus Heterosteus, Annints. 

(Das Tollkommenste Hautskelet der bisher bekannten Thíerreihe (Inaugural- 
Dissertatíon. Dorpat 1656) pag. 7 {HeUrottius). 

Syn. IchtyosauroideSy S. Kutorga. Zweiter Beitr. Geogn. u. Pa- 

laeont. Dorpaťs, 1837, pag. 35. 
CheUmichthys, L. Agassiz. Poiss. Foss. Vol. I. 1844, pag. XXXIII. 
Asterólepis^ L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 89 (ex 

parte). 

Heterosteus sp, indet. 

Theile vod unzweifelhaft m&chtigen Hautplatten, deren mangel- 
hafte ErhaltuDg keine náhere BestimmuDg zulásst. Die beiliegende 
Zeichnung (Fig. 23) besitzt sehr grosse Aehnlichkeit mit jener von 
L Agassiz (1. c. 2) in der Tafel 32 bei Figur 16 abgebildeten Haut- 
platte ;. mithin dtirfte die Zuziehung der hier gezeichneten Platte zu 
Heterosteus volle Berecbtigung haben. 




Fig. 23. 

Heieroítefis ép. indet. Unvollstáudiger Hautknochen. A; = kantenfdrmiger 

Vorsprung. Halbe Grdsse. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fliisse Tchoute und Zylma. 
Nr. 18, Nr. 473? der Sammlung. 

Genus Pelecyphorns, TrauUchold. 
(Zeitschrifi der Deutschen geol. Ges. Bd. XLU. 1890, pag. 576.) 

Syn. Coccosteus, H. Trautschold. Zeitschr. d. Deutsch. geol. 
Ges. 1889, pag. 36, Taf. V. (Sep-Abdr.) 

3* 



Digitized by 



Google 



36 Vlil. J. V. Rohon: 

Diesen Gattungsnamen hat H. Trautschold fiii' vereínzelte Haut- 
schilder mit beilforraigem, an der Innenfláche vorkommenden Fortsatz 
vorgeschlagen. Die Schilder stellen stark gewolbte Rtickenplatten dar ; 
dieselben wurden ehedem zu Coccosteus gerechnet. 

Pdecyphorus Tchemychevi^ sp. nov. 

Name: zu Ehren des HeiTn Akademikers Theo došij Nikolajeyich 
TcHBRNTCHBv íii St. Pctersburg. 

Dimensionen: 

Lange, gemessen in der Medianebene 14 cm. 

Grosste Breite 17 . 

Breite in der Náhe des stumpfspitzigea Endstiickes . . . 2 , 
UnvoUstandiges Dorsalschild {Os dorsále posteňm) von einem 
sehr grossen Exemplár. Das Schild sitzt fest in einem sehr harten, 
krystallinischen Ealkstein, in welchem BruchstQcke von Goniatiten 
zerstreut liegen. Die iiberaus grosse Hárte des Gesteins verhinderte 
das vollstandige Herausprápariren des Schildes, so dass nur der 
hintere Endabschnitt des máchtigen, ventralwárts gelegenen Fort- 
satzes freigelegt werden konnte (Fig. 24, b bei f). Wie aus dieser 
Abbildung ersichtlich, entspringt der Foitsatz an der Innenseite des 
Schildes senkrecht und nach abwSrts fortschreitend ; derselbe beginnt 
ara áussersten hinteren Ende des Schildes und breitet sich seitlich 
fliigelartig aus, d. h. die Enochenmasse, aus welcher er besteht, breitet 
sich rechts und links aus, um mit der inneren und unteren Schild- 
mabse zu verschmelzen. Aus dem herauspraeparirten Abschnitt des 
Fortsatzes ersieht man mit aller Gewíssheit, dass der Fortsatz kamm- 
artig nach hinten verláuft. Wieweit dieser Fortsatz nach voru reicht, 
konnte aus dem vorhin erwáhnten Grunde nicht eruirt werden. Schon 
die Máchtigkeit des Fortsatzes, welcher jenen von Panděr (1. c. 13) auf 
Taf. VI. Fig. 9, 1 1 und von Trautschold (1. c. 23) auf Tafel V, Fig. 2 — 6 ab- 
gebildeten Fortsátzen entspricht, weist mit Bestimmtheit auf die Zugeho- 
rigkeit dieses Schildes zu der Gattung Pdecyphorus hin. 

Dem gegenúber ist Gorich's Ansicht: „Die Lage des Fortsatzes 
am hinteren Ende des festen Aussenskelets legt den Gedanken nahé, 
dass er als Stiitzap parat fQr den eines festen Aussenskelets entbeh- 
renden Schwanzes diente. Man wird diesen Eorper als einen, fftr 
den besonderen Zweck besonders entwickelten oberen Wirbelbogen 
auffassen konnen" (1. c. 6, pag. 906) unrichtig. Keine Thatsache 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Físche von Timan in Bussland. 37 

kann zu Gunsten dieser Auflfassung angeffihrt werden. Die den Fort- 
satz bildende Knochenmasse erwies sich nach allen Ríchtungen mit der 
knochernen Sabstanz des Schildes zusammenhángend und der histolo- 
gidchen Beschaffenheit nach iibereinstimmead. Hievon konnte ich mich 
an mehreren kleinerea Exemplaren von Fl. Sjas in St. Petersburger 
Gouvemement, wie sie Trautschold beschrieben, in bestimmter Weise 
flberzeugen. Nebenbei will ich bemerken, dass der Fortsatz bei den 
kleineren Pdecyphortís-Schiláern^ in der von Trautschold angegebenen 
und gezeichneten Weise weit nach vorne reicht, dass derselbe jedoch 
darchaus nicht den von Trautschold angenommenen Contour haben 
musste (1. c. 23, pag. 40). 

Die constante Lage, durch welche der Fortsatz voUig senkrecht 
zur Innenfláche des Rilckenschildes gestellt erscheint, lasst die PeU- 
cjpAorH5-Schilder von áhnlichen Heůerosteus- und DimcA^Ayí-Schildem 
unterscheiden. Die M&chtigkeit der in Rede stehenden Haatplatte 
liess mich anfanglich vermuthen, dass auch dieses Rúckenschild zu 
Dimchthys gehóre ; die genaue Untersuchung des Fortsatzes Qberzeigte 
mich jedoch von dessen Pelecyphorus — Nátur. 






W 



L ^^í^^^f^ 



Fíg. 24. a, by c. 
PeUcyphoi-uM TchemyeTuvi, nov. sp. IJnyollst&ndiges Dorsalschild (oi dor- 
éale poHeriué), a = An8Ícht der freien Oberfl&che, 5 = der Schildfortsats 
Ton Yome gesehen, c == Taberkel, etwas vergróssert Ein Drittel der natOr- 

lichen Grosse. 

Die Beschaffenheit der Oberflache des offenbar ovalen Schildes 
bietet in mehrfacher BeziehuDg interessante Yerhaltnisse. Zunáchst 
mass bemerkt werden, dass das hintere Ende des Schildes eine Ab- 
nmdung aufweist; dies geht namentlich aus den beiderseitigen, fast 



Digitized by 



Google 



38 Vm. J. v. Rohon: 

voUkommen erhaltenen und nach dem hinteren Endabschnitt verlau- 
fenden Randem hervor. Der mittlere Abschnitt des Schildes weist sehr 
bebeutende Wólbung auf, die vordere Contourlinie der Wolbung ent- 
spricht beiláufig einer Parabel, wáhrend sich die Wolbung des Schildes 
an áeinem hinteren Ende bloss auf die Mitte beschrankt, da das 
Schild von da an nach rechts und links sich abflacht. 

Nicht uninteressant sind die Yerzierungen der Oberfláche des 
Schildes, welche allerdings nur stellenweise gut erhalten sind; zum 
gi*ossen Theile sind dieselben zerstórt. Die Yerzierungen bestehen aus 
zweierlei von einander wohl unterscheidbaren Tuberkeln. 

Die eine Art besteht aus stumpfspitzigen, rundeu und glánzenden 
Tuberkeln, welche regéllos, bald dichter, bald mehr zerstreut zu beiden 
Seiten des Schildes geordnet sind. Die Basis der Tuberkeln ist strahlig 
oder glatt Die radiáren Streifen mancher benachbarter Tuberkeln 
fliessen in einander. Zwischen den einzelnen Streifen bemerkt man bald 
spaltenfdimige, bald porenartige Oeffnungen, welche meist die MQn- 
dungen der HAVERs^schen Kanále nach aussen vermitteln. Die Spitze 
der gut erhaltenen Tuberkeln ist glánzend; dies rtthrt jedoch nicht 
etwa You dem Yorhandensein des Schmelzes, wie man bei flúchtigem 
Blick anuehmen kónnte, sondern von starker Abreibung her. Yon der 
Richtigkeit dieser letzteren Annahme íiberzeugt man sich mit Be- 
stimmtheit an solchen Tuberkeln, deren Spitze abgebrochen ist. In 
allen derartigen Fállen bemerkt man, dass die innerlich erscheinenden 
Húgelchen in voUig gleicher Weise, wie die Tuberkelspitze glánzen. 
Samtliche Tuberkel, mitunter von betráchtlicher Grosse, bestehen aus 
mehreren kappenartig ttber einander gelagerten Schichten compakter 
Enochensubstanz, welche anscheinend leicht von einander, wie etwa 
Blátter, zu trennen sind. Aehnliche Beobachtung kann man namentlich 
an den ihrer Spitze beraubten Hockern in verschiedenen Hohen sehr 
leicht anstellen. 

Die zweite Art der Tuberkeln, welche haupts&chlich im mittleren 
Schildabschnitt zur stárkeren Entwickelung gelangten, sind sehr klein, 
rund oder spitzig, stets an ihrer Oberfláche glánzend und sehr dicht 
an einander gereiht; ihre Basis ist seiten radiár gestreift und sie 
zeigen manchmal in Folge ihrer gegenseitigen Yerbindungen reticuláre 
Anordnung, so dass sie demzufolge Netze darstellen. Diese Tuberkel- 
art entspricht wohl nur jungen Gebilden, welche von den tieferen 
Schichten gegen die Oberfláche hinaufriicken, um die álteren, moglicher- 
weise abgentttzten Tuberkel zu ersetzen. Diese Anschaunngsweise 
drángt sich dem Beobachter bei eingehender Untersuchung der Be- 



Digitized by 



Google 



Die deYonischen Fischě von Timan in Russland. 39 

ziehungen zwischen den verschiedenen Hockern zu einander unwill- 
kOrlich auf. Obgleich der Untergang der obei-fláchlichsten (álteren) 
Tuberkel einerseits und andererseits die Regeneration der Tuberkeln 
von Innen nicht Schritt fflr Schritt an den wenigen Dannschliffen 
verfolgt werden konnte, ist die eben ausgesprochene Annahme bochst 
wahrscheinlich, weil sonst das Vordring3n der kleinen Tuberkeln aus 
den tieferen Schichten unverstándlicb bleiben mUsste. Ueberdies 
konnte ich áhnliche Yorg^ge an Kopfschildern anderer Fische aus 
den devonischen Ablagerungen ziemlich genau verfolgen. 

Der Schleimkanal (Fig. 24 sk), welcher am hinteren Ende 
des Schildes entspringt und nach kurzem bogenfdrmigen Yerlauf nach 
?om verschwindet, ist schwach entwickelt, immerhin deutlich sichtbar. 
Die Verlaufsrichtung des Schleimkanals weicht von jener bei Cbo- 
costeus wesentlich ab. 

Die histologische Structur des Schildes, welche ich an 
Dtnnschliffen von mehreren abgesprengten Stiickchen beobachtet hábe, 
erwies allenthalben, dass sowohl die Schildmasse als der máchtige Fort- 
satz (Fig. 24 bei f) aus spongioser Enochensubstanz bestehen. Hingegen 
bestehen die Tuberkel an der Oberfláche des Gebildes aus compakter 
Enochensubstanz, indem die Grundsubstanz mit ihren weniger žahl- 
reichen Enochenzellen bogenformig uber einander gelagerte Schichten 
darstellt. Sámtliche Schichten werden meist in den Seitentheilen der 
Tuberkeln durch aufwárts verlaufende HAVERs'sche EanSle durch- 
brochen; dabei konunen die oberfl&chlichen Múndungen derHAVBRs^scheo 
Eanále grosstentheils zwischen den radiáren Streifen der Tuberkel 
basis vor. Die Enochenzellen (Enochenkorperchen) besitzen mehreťe 
kurze, jedoch verástelte Forts&tze. Die HAVEits^schen Eanale verlaufen 
innerhalb der Enochenmasse in verschiedenen Richtungen und sind 
unter einander netzartig verbunden. Die Schichtung der Grundsub- 
stanz ist undeutlich ausgeprágt. Die eben geschilderten histologischen 
Verhaltnisse stimmen mít den uberhaupt bei Placodermen-Schildern 
beobachteten Yerhaltnissen voUkommen úberein. 

Verbreitung. PdecyphoriAs Tchemychevi kommt nur im Timan 
und moglicherweise am Flusse Sjas des St. Pete^sburger Gouvemements 
vor. Ueberreste kleinerer Species sind nicht im Timan-Gebiete, sondem 
an der Sjas und in Central-Russland gefunden worden. In Jendo - 
wischtsche sind zwei kleinere Schilder von Th. Thkrnybchbv und mír 
gefimden worden, welche aller Wahrscheinlichkeit nach zu Pdecy- 
phorus gehoren. Das von mir gefundene Schild hatte ausnehmend 
kleine Tuberkel an seiner Oberfláche. Die Tuberkel haben die Aehn- 



Digitized by 



Google 



40 VIII. J. V. Rohon: 

lichkeit mit winzigen Sterachen, wie solche vor vielen Jahren v. Eich- 
WALD (Nachti-ag zu den Fischen von Pawlowsk) beschrieben, abge- 
bildet und als Pterichthf/$-B,eBte bestimmt hat. Dagegen sind die 
Obei-fláchen-Verzierungen des von Tchernyschev gefundenen Schildes 
wesentlich verschieden von denen der ůbrigen; auch ist die Ober- 
flácbe des Schildes schwach gewolbt. Der Fortsatz beider Schílder 
ist stark entwickelt, wie bei allen anderen hierher gehorigen Schildern. 
Demzufolge díirften etwa drei PelecyphortésSpedes im europaischen 
Russland vorkommen. 

Fonn. und Lokal. Ober- Devon (Domanik)*), Fluss Tchoute. 

Nr. 281 der Sammlung. 

Genus á^Steroplax, Smith Woodward, 
(Ano. and Mag. of Nat. Hist. (6) Vol. VIII, pag. 11.) 

Diese Gattung wurde von A. Smith Woodward fiu' Kopfplatten 
von verschiedener Form gegríindet. Der Oberfláchenbeschaffenheit 
nach důrften dieselben zu der Familie Coccosteidae gestellt werden. 

Asteroplax scabra^ A. Smith Woodward. 

1891. A. Smith Woodward. The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. 
Ann. and Mag. of. Nat. Hist. (6), Vol. VIII, pag. 11, Taf. 
III, Fig. 1, 2. 

Einige wenige, unvollstaudig erhaltene Bruchstttcke von Haut- 
platten díirften zu díeser Art gehoren. Wenigstens deuten darauf die 



*) Ueber die Abstammang des Wortes Domanik herrscht noch Ungewissheit 
Alsxandkr Gbaf Eetberlino (Ueber den Domanik. Verbandl. d. Rubs. Kais. minei-al. 
Ges. Jahrg. 1846—46. St. Petersburg 1846 pag. 160), sagte bereits vor vielen Jahren 
Folgendes : „Schliesslich macben wir aufínerksam, dass es nicht wenig scbwierig 
ist, zu einem etymologischen Verstftndniss des Wortes Domanik zn gelangen. So 
heisst es an Stelle und Ort nicht Domanite, wie Bornuvogoloy schreibt. Sarjanisch 
ist das Wort nicht. Eine Conjectur lieferte mir v. Grkwe, Forstmeister ín Ust- 
Syssolsk, der es von dem Rassischen Dom (Haus) und Anika, Taufnahme des ersten 
berOhmten Stboganov, der Ton den Wytschegda-Gegenden Besitz nahm, herleitete. 
Der jílngst verstorbene Kenner slavischer Sprachen, Prof. Pbbis, meinte jedoch, 
dass diese Herleitnng nicht dem Geiste der Sprache angemessen w&re und glaubte, 
dass man richtiger den Namen von der Wnrzel Dym, Rauch herleiten músste. 
(Dtmnik = Rauchgeber, w&re Russisch, und nach dem Einschalten eines Vocales 
zwischen zwei Consonanten, nach dem Erfordemisse der „fínnischen Súijanen- 
Sprache (Dymanik.**) 



Digitized by 



Google 



Die deYonischen Fische Ton Timan in Russland. 41 

Verzierungen an der Oberfl&che, welche so ziemlich mit denen von 
A. Smíte Woodward (1. c. 18, Fig. 1, 2) abgebildeten íibereinstiminen. 

Form. und Loc. Ober-Devon. Fl. Tcbirka. 

Nr. 71 der Sammlung. 

Ordo. Crossopterygii. 
Fam. Holoptychldae. 

Genus Holoptychins, Agatsiz, 

{ A0A88IZ ín Murchišon^s Silur. Syst. 1839, pag. 599 (Holoptychus) and Poiss. foss. 

V. G. R, 1844, pag. 68). 

Hóloptychitis nobUissimus^ L. Agassiz. 
1835. Gyrolepis giganteus, L. Aqassiz. Poiss. foss. Vol. II. pt I. pag. 

176, Taf. XIX., Fig. 13. 
1839. Hóloptychius nobUissimtiSy L. Agassiz, in Murchison^s Silur. Syst. 

pag. 600, Taf. II., Fig. 1, 2. 
1841. Hóloptychius nobUissimtis, H. Miller. Old Red Sandstone, pag. 

162, Taf. IX., Fig. 2. 

1844. Hóloptychius Murchisoni^ L. Agassiz. Poiss. foss. Y. 6. R. pag. 

72, Taf. XXIL, Fig. 2. 

1845. Hóloptychius nobUissimus^ L. Agassiz. Ibid. pag. 73, 140, Taf. 

XXIII., Taf. XXIV., Fig. 2, Taf. XXXIa., Fig. 26. 
1855. Hóloptychius nobUissimus, F. M'Coy. British Palaeoz. Foss. 

pag. 595. 
1860. Hóloptychius nobUissimus^ £. v. Eiohwald. Lethaea Rossica. 

Vol. L, pag. 1572. 
1888. Hóloptychius nobílissimuSy M. Lohest. Ann. Soc. Géol. Belg. 

Vol. XV., pag. 127, 139. 
1888. Hóloptychius Dewalguei, M. Lohest. Ibid. pag. 134, Taf. L, 

Fig. 5, Taf. II, Fig. 1—4, Taf. III., Fig. 1, 3, 5, 6, Taf. V., 

Fig. 1—3. 
1890. Hóloptychius nobUissimus, Woodward und Sherborn. Gat. Brit. 

Foss. Vertebrata, pag. 97. 
1890. Hóloptychius nobíUssimus, R. H. Traquair. Proč. R07. Soc. 

Edinb. Vol. XVII, pag. 388. 
1890. Hóloptychius nobUissimt4S, J. V. Rohon. Mélang. géol. et paléont ; 

tirés du Bull. de TAcad. Imp. d. se. de St. Pétersbourg. 

Tome I., pag. 54. 



Digitized by 



Google 



42 



Vm. J. v. Rohon: 



1891. Holoptychms nobilissimus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fis. 
in the British Museum. Part II, pag. 323. 
Zu den am zahlreichsten yertretenen Versteinerungen gehóren 
unstreitig die Holoptychius-Reste^ welche allenthalben wo devonische 
Fische in Russland vorkommen, gefunden werden. Wie in anderen 
Fállen, besteben ebenso diesfalls die Holoptychius-Reste aus isolirten 
Schuppen, Záhnen und Kieferstúcken, deren Erhaltungsweise meisteus 
als eine vorzQgliche bezeichnet werden muss. 




Fig. 26. 
Holoptyčhiuš nobiliasimus^ L. Agassiz. 
Ansicht der Aasseníl&che zweier Schup- 
pen. wzn Vorderrand, Arzz HínterraiKl, 
ti7 — : Rippchen, ^=:Tuberke]. Nattirliche 

Grosse. 



hr- 



Fig. 26. 
Holopiychituinobilisgtmus, L. Agas- 
siz. Ansicht der Aussenfl&che einer 
unvoilsr&ndigen Schuppe. vr zz 
Vorderrand, w iz: Rippchen. ^/s 
der natflrlichen Grosse. 



Die anbei befindliche Figur 25 zeigt uns die Oberfláche zweier 
vollstándig erhaltener Schuppen. Der obere punktirte Abschnitt stellt 
den glatten Vorderrand dar (vr); dagegen zeigt die Obei-flliche des 
Hinterrandes wulstfórmigeErhabenheiten oder Rippchen (w) und stern- 
formige Hockerchen oder Tuberkel (t). 

In der Figur 26 bemerkt man etwa zwei Drittel einer dritten 
Schuppe mit dem glatten Vorderrand (vr) und verzierten Hinterrand 
(hr). Die Verzierung bei den letzteren besteht aus lángeren und 
kUrzeren, mehr oder weniger geschl&ngelten Rippchen (w). 

Die mikroskopische Structur verhált sich in der von 
rair (pag. 46—51 1. c. 15,) an anderer Stelle eingehends beschrie- 
benen Weíse und stimmen also auch diesbezttglich die vorliegenden 
Schuppen mit allen anderen HoloptychitísSdmfpeu Qberein 

Weitere Exempláre, deren Zugehorigkeit zu derselben Art unzweifel- 
haft erscheint, sind in den Figuren 27 und 28 gezeichnet. In der 
ersteren erblicken wir die áussere Oberfláche, eines Unterkiefers 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fische von Thnan in Russland. 43 

welche mit Ríppchen (w) und sternformigen Hockerchen bedeckt íst ; am 
oberen Rande ragen rechterseits kegelformige und scharf zugespitzte 




f^^^ 

^y^-::^ 



w 
Fig. 27. 
Hnloptychius fwbiltsnmus, L. Aoasbiz. UnvoUst&ndiger IJoterkiefer. 
z =1 Kleine Randz&hnchen, w =z Rippchen. NatOrliche GrOsse. 

Záhnchen (z) hervor. Die von kleinen Sttickchen des Unterkiefers 
und einiger Záhnchen angefertigten Schliffe ergaben dle charakteri- 
stiscben Merkmale, die den Holoptychius auszeichneii. 



štr 



Fig. 28. 

Holoptychius tiohiltssimuSf L. Aoassiz. Zahn. »tr = Streifen 

an der Oberfl&che. £twa8 grOsser gezeichnet. 

Die Figur 28 zeigt einen ziemlich gut erhaltenen Zahn, der namen- 
tlich am proximalen (unteren) Ende sehr deutliche Stxeifung (str) aufweist. 

Form. und Local. Ober-Devon, Flttsse: Ichma, Soula und Vo- 
longa. No. 318b, No. 281 und No. 360 der Sammlung. 

Holoptychius gigantem^ L. Agassiz. 

1839. Holoptychius, R. J. Murohison. Silur. Syst. pag. 600, Taf. IL, 

Fig. 3. 
1845. Holoptychius giganteus, L. Aoassiz. Poiss. Foss. V. G. R. pag. 

73, 140. Taf. XXV., Fig. 3- 10. 
1848. Holoptychius princeps, F. M'Coy Ann- Mag. Nat. Hist. (2), Vol. 

II., pag. 130. 



Digitized by 



Google 



44 Vin. J. v. Rohon: 

1854. Holoptychius giganfeus^ R. J. Murchisoiy. Siluria, Taf. XXXVI., 

Fig. 11. 

1855. Holoptychius giganieus^ F. M'Coy. Brit. Palaeoz. Foss. pag. 594. 
18r)5. Holoptychius princeps^ F. M'Cot. Ibid. pag. 595. 

1888. Holoptychius gigantem^ M. Lohbst. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol. 

XV., pag. 146, Taf. VI., Fig. 2, 3, Taf. VII, Fig. 5, 6. 
?1889. Holoptychius giganteus,'í J. b. Newbbrrt. Palaeoz. Fishes N. 

America, pag. 101, Taf. XIX, Fig. 15, 16. 
1890. Holoptychius giganteuSy Woodward und Sherborn. Cat. Brit. 

Foss. Vertebrata, pag. 96. 

1890. Holoptychius giganteus^ J. V. Rohon. Mélang. géol. et paléont ; 

tir. du Bull. de FAcad. Imp. d. se. de St. Pétersbourg. Tome 
I., pag. 35. 

1891. Holoptychius gigantem, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fishes 

in the Brítish Museum. Part. II, pag. 325. 

Nach wiederholter eingehender Prúfung der hierher gerech- 

uetén Versteinerungen konnte ich mich durch die bedeutendeu 

Dimensionen nicht von der Ueberzeugung abbriugen lassen, dass die 

Objecte thatsachlich zu derselben Art gehoren. Dies gilt namentlich 



i 

Fig. 29. 

HoloptycMuM paanteut, L. Aoassiz. UnyoUlst&n- 

diger Unterkiefer. a =: Aassenfl&che des Unter- 

kiefers, &=iYom Yorderrande gesehen, c = Querschnitt eines grossen Zahneš 

and Qnerschnitte kleiner Randztímchen (2), ^ = Tuberkel, £f = Querschnitte 

HAYER8'8cher Kan&le, AmzzKnochenmasse des Unterkiefers. a nnd h drítt- 

halb der natArlichen Grdsse, c = zweimid bei H^ yiennal bei z vergrOssert. 



Digitized by 



Google 



Die deyonischen Fische von Timan in Russland. 45^ 

?on dem nebenan gezeichneten Unterkiefer (Fig. 29). Es geht dies 
ausser aus der Oberfláchenstructur schon daraus hervor, dass der 
mikroskopische Bau der grossen und kleinen Zahne (Fig. 29. Z, z.) 
Yon derselben Beschaffenheit erscheint, welche die HoloptychiusZ&hne 
charakterisirt. (Vergl. Fig. 29. bei c. H und z.) 

Was die Oberfláchensculptur des Unterkiefers aniangt, so ist die- 
selbe durch zahlreiche rundliche Hóckerchen (t) von verschiedener 
Grosse ausgezeichnet. An verticalen QuerschliSen von den Hockem 
and denen darunter gelegenen Theilen erwies sich dieselbe histo- 
logische Zusammensetzung, wie solche an Querschliffen von Hciopty- 
eAitts-Schuppen beobachtet wird. 

<2> jy 

— Jk 



•Ir 



Fig. 30. 
Holopt^chius giaanteuM, L. Aoassiz. UnToUst&ndiger Zahn Ton 
der Seite gesenen. h = Querschnitte der proximalen und di- 
Btalen QaerschDittsfl&che. k = kanteDfOrmiger VorspruDg, 
«/r = StreifeD der ZahDoberfi&che, ^=: HAYBRs^sche Eao&le 
an Querschnitten. Bei a der Zahn etwas grOsser gezeichnet, 
bei h dréimalige YergrčBserung. 

Desgleichen weist auch der in der beiliegenden Figur 30 a, b. 
abgebildete Zahn einen den /íoZopfyóAíus-Záhnen eigenartigen Bau auf. 
Die gewohnlich glatte distale Spitze ist hier abgebrochen. Der proxi- 
male Abschnitt des Zahneš, welcher ebenfalls unvollstándig erhalten 
ist, zeigt die charakteristische Lángsstreifung (str). Bei b sind die 
Querschnittsfláchen des Zahneš dargestellt ; man bemerkt da die H a- 
Yers'schen Kanále (H) und die in einander greifenden Theile des 
Vasodentins. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Tchoute und Zylma. No. 724, 
No. 469 der Sammlung. 

Hóloptychius sp. indet 

Von etwas abweichender Form sind einige Zahne, welche aller- 
dings zu einer Holoptychius-Áit gerechnet werden mtissen; da síe 




Digitized by 



Google 



46 Vin. J. v. Rohon: 

indes von den Záhnen der vorhín beschriebenen Arten entfernt sind, 
und ohne andere Theile, wie Schuppen und Eieferstiicke gefunden 
wurden, so musste der Versuch einer Species-Bestimmung unter- 
bleiben. 



o 




Kig. 31. 

Holoptychius 8p. xndet. a=Zahn von der Vorder- 

fl&che geselien, h = Bruchstttck eines anderen Zahneš, 

e =1 Querschnitt des Zahneš, a und h natíirliche GrdsBe 

c yiermal Tergrdssert. 

Grosse Áhnlichkeit besitzt der bei a gezeichnete Zahn mit dem 
von M. LoHEST (I. c. 11) auf TafeI II, Fig. 8, 9 abgebildeten Zahne. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469? der 
Sammlung. 

Genns Glyptolepis, Agatnz. 
(Poiss. fo88. vol. n, part 11. pag. 179.) 

A. SMrrn Woodward (1. c. 17) stellt Glyptolepis zu Holoptychius und 
unterscheidet 1. den eigentlichen Holoptychius („I, Holoptychius proper," 
17. pag. 233) und 2. Glyptolepis (17, pag. 331). 

Nach meinen eigenen Erfahrungen bestehen aber zwischen der 
makroskopischen und mikroskopischen Structur der Holoptychius- und 
6rZypíoZqpÍ5-Schuppen nicht unbedeutende Unterschiede. Die ersteren 
sind stets dicker und haben starkere Oberfláchen-Yerzierungen, welche 
aus Rippchen und stemfórmigen Hóckerchen bestehen und je nach 
der Species verschiedenes Verhalten aufweisen. 

Die mikroskopiscken Unterschiede zwischen beiderlei Schuppen 
hábe ich bereits vor Jahren angegeben (1. c. 15, pag. 48.): gZunáchst ist 
die mittlere Enochenschicht viel schw&cher bei Glyptolepis entwickelt 
und man kann daselbst nicht, wie bei Holoptychius^ zwei verschiedene 
obere und untere Lagen unterscheiden. Femer ist die untere Enochen- 



Digitized by 



Google 



Din devonischen Fische vod Timan in Rus^land. 



47 



schicht, das Isopedin, mit Bezugnahme auf die AnordnuDg der Knochen- 
zellen verschieden. Die letzteren sind bei Glyptolepis wie bei Osteo- 
lepis und noch anderen devonischen Fischen, entsprechend derregel- 
mássig parallelen Lamellirung, gleichfalls regelmassig parallel und 
horizontál gelagert ; dem gegentiber sind die Knochenzellen bei Holo- 
ptychius-Schnppen nach verschiedenen Richtungen orientirt**. (Vergl. 
RoHoií, 15, Figur 8 der Taf.) 

Mithin diirfte wohl Glyptolepis^ wenn auch nicht eine selbst&ndige 
Gattung, so wenigstens eine Unter-Gattung bilden. 

OlyptóleipB inůermedius^ sp. nov. 

Eigenthůmlich verzierte Schuppen, welche ich einer neuen Spe- 
cies zutheilen mochte. Dieselben sind yerháltnissm&ssig sehr dtinn; 
ihre Oberfláche enthált an beiden Seiten des Yorderrandes bogen- 
íormige feine Streifen (Fig. 32, str), zwischen denen in der mittleren 
Partie desselben Randes winzige, stemformige und glánzende Hó- 



••^$ir 




Kg. 82. 

Glyptolepis ifUermedius^ sp. nov. OberflAche der vollstándig 

erhaltenen Schuppe. ^ =: sterníbrmige Tuberkel (Hócker), 

Blr = Streifnng des Yorderrandes, w := Leisten oder Rippchen 

des Hinterrandes. Dreimal vergrdssert. 

ckerchen (t) hervortreten. Der hintere Rand der Schuppe ist mit 
dunnen geraden Rippchen ausgestattet (w). Die Rippchen sind in den 
Seitentheilen kůrzer, in der mittleren Partie hingegen langer, distal 
dfinner, proximal dicker. 

Der histologische Bau stimmt mit jenem anderer Glyptolepis- 
Schuppen (iberein. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Yarega. No. 312 der 
Sammiung. 



Digitized by 



Google 



48 



VIII. J. V. Rohon: 



Olyptólepis brevistriatus^ sp. nov. 

Isolirte Schuppen von ruadlicher Form und důnn. Am Vorder- 
rande derselben fehleu die bei den Schuppen vorhergehender Art vor- 
handenen sternformigen Hockerchen ; hingegen sind die Seitentheile 
des Vorderrandes ebenso gestreift, wie die betreffenden Partien jener 
Schuppen. Fig. 33., str. 




'alr 



L^ tt> 




str 



Fig. 33. 

Oltfptolepu brevútriaiu^, sp. nov. Oberfláchen-Ánsicht zweier 

Scnappen, sir =. Streifung des Vorderrandes, vr ■= Vorderrand, 

to = Itíppchen oder Leistchen des Hinterrandes. FúnfmaJ ver- 

grdssert. 

Bei manchen Schuppen bemerkt man eine bogenfórmige Strei- 
fung auch am Hinterrande. Eigenai-tiges Verhalten weísen die Rippchen 
am Hinterrande (w) auf; sie sind sehr kurz und scheinbar mit 
Schmelz uberzogen. Wegen dieses Verhaltens mochten diese kleinen, 
etwas gewolbten Schuppen einer neuen Art angehoren. 

Die mikroskopische Structur zeigt dieselben Verháltnisse, wie 
sie an Querschliffen von anderen Olyptolepis-Schuippen zu sehen 
sind. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fiuss Yarega. No. 312 der 
Sammiung. 

Genus Phyliolepis, Agaatiz, 
(Poiss. foss. v. G. R. 1844, pag. 67.) 

Phyllólepis Cometi^ M. Lohest. 

1888. PhyUolepis Corneti, M. Lohest. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol. 

XV, pag. 157, Taf. X., Fig. 6. 
1891. PhyUolepis Corneti, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fishes in 

the British Museum. Part. II, pag. 314. 

UnvoUstandig erhaltene Bruchstílcke von Platten, deren Ober- 
flache concentiisch gestreift erscheint. Aus der Vergleichung dersel- 



Digitized by 



Google 



Die devonischeB FÍBcbe Ton Timan in Rassland. 49, 

ben mit denen von M. Lohest (1. c 11) auf Tafel X in^den Figuren 
3—5, 6 und auf Tafel XI in der Figur 9 abgebildeten, ergab sich 
eine grosse Aehnlichkeit. Eine weitere Aehnlichkeit zeigt auch die 
fon J. S. Newbbrrt (1. c. 12) in der Figur 11 auf Taf. XIX. ge- 
zeichnete Platte. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 ? der . 
Simmlung. 

Fam. CrioodOBtidae. 

Die verhaltnissmássig sehr zahlreich vorhandenen Ueberreste die~ 
ser sehr wenig bekannten Fauiilíe bestanden ursprunglich aus iso- 
iirten Záhnen und KieferstdckeD, von denen besonders die Zahne in 
grosser Meuge aus Russland bekannt geworden sind. 

Die vereinzelten Zahne fasste R. Owen (Microscopic Journal, 
Vol. I. 1841 pag. 4. und Odontography 1840—1849) unter der ge- 
nerischen Bezeiclinung Dendrodus zusammen. S. Eutoroa (Beitrag 
zor Geognosie und Palaeontologie Dorpats und seioer n&chsten Um- 
gebung. St Petersburg 1835.)' beschrieb dieselben isoltrten 2iahne sowie 
im Zusammenhange mit Uuterkiefertheilen als Krokodihsahne und 
derSt. Petersburger Akademiker Parrot, dem dieLitteratur dieerste Dar- 
stellung der Dendrodm-Zihne (Essai sur les ossements fossiles des 
bords du lac de Burtneck en Livonie. Mém. de TAcad. Imp. d. sc^ 
St Pétersbourg 1838. Taf. VII.) verdankt^ beschrieb dieselben als 
Sauríer-Z&hne (pag. 92 und 93). 

Erst R. OwhN, der die Gattung Dendrodus nach der Staructur 
der Zihne {iévágav = der Banm, óůoig = der Zahn) aufstellte, 
erkaunte die Fischnatur derselben. 

L. AoAssiz loste die Gattung Dendrodus nach der Verschieden- 
beit der Zahnform in mehrere Geuera auf; er behielt fúr die einen 
den Namen Dendrodus^ w&hrend er den dbrigen neue Namen gab, 
namlich: Platygnathw^ Lamnodus und Cricodus, 

Chr. H. Pandbr vereinigte die Gattnngen Dendrodus, Cricodus 
(welchen er in Polfplocodus umwandelte), Flalygnathus und Qyropty- 
chim M' CoY (Lamnodus weigerte sicb Panděr anzuerkennen) in eine 
eigene Familie der Dendrodonten (Ueber die Saurodipterinen, Den- 
drodonten, Glyptolepiden und Cheirolepiden des devonischen Systems. 
St Petersburg 1860, pag. 24). 

Th. Huxlbt steUte Dendrodus und Cricodus zu der Ganoiden- 
Familie der Gyclodipterinen (Preliminary Essay upon the 
systematic arrangement of the Fisches of the Devonian Epoch. Mem. 
Geolog. Survey Unit Kingd. Dec. X. 1861). 

Hittiirtirt iiMniwlMMuliiilllcÉ* CUiM. 1889. 4 



Digitized by 



Google 



50 Vlil. J. V. Rohon: 

K. A. v. ZiTTBL vereinigte die Gattungen Dendrodus^ Cricodus und 
Cfyrqptychius mit den Cyclod ipterinen (1. c. 28, pag. 177 — 131). 

R. H. Traquair stellte Dendrodus zu der Familíe Holopty- 
chiidae und Cricodus zu der Familie Rhízodoutidae (20, pag. 
513, 514) und erklárte die Familien-Namen Holoptychiidae and 
Dendrodoiitidae fttr synonim (1. c. 21, pag. 490). 

A. Smith Woodward schloss sich der Eintheilung Traqua- 
ir'8 an und beschreibt die Oenárodwí-Species bei den Holopty- 
chiiden und Cricodus-kvi^n bei den Rhizodontiden (1. c. 18, 
pag. 338 und pag. 363). 

Im Jahre 1880publicirte H. Tbautschold neues Materiál (1. c. 22), 
welches einigebislangunbekannt gebliebenen Vordertheile des Eopfes 
enthielt (Taf. IV, Taf. V), und bezeichnete dieselben als , Vorder- 
theile der Schnauze des Dendrodus biporcatus^, behielt jedoch den 
Gruppen-Namen Dendrodonten bei. In der Beschreibung der zwar 
interessanten, leider aber sehr mangelhaft erhaltenen Objecte er- 
w&hnt Trautschold der Gaumenknochen, der Naseniócher und eines 
pféilfóiinigen Enochens. 

Bald darauf untersuchte ich áhnliche unvollst&ndige, in Bezug 
auf die Erhaltungsweise gunstigere Stticke, die ich fiir Schádeltheile 
des Eopfes von Dendrodus und Cricodus erklárte. Zu den Eopftheilen 
rechneté ich isolirte Unterkiefer und Schuppen; dabei wies ich auf 
die Oberfláchen-Structur und histologische Beschaffenheit des Eopf- 
panzers und der Schuppen, gleich wie auf den identischen Zahnbani 
hin. Ich onterschied zwei Arten: Dendrodus biporcatus^ L. Aoassiz 
und Cricodus (Pdyplocodus) Wenjukovi^ J. V. Rohok (1. c. 14, pag. 49). 

Auf Grund meiner anatomiscben Untersuchungen des Schádels 
hielt ich die Gruppen-Bezeichnung Dendrodonten auň-echt, 
trennte indes die Dendrodonten von den Ganoiden und stellte die- 
selben 2u den Dipnoern. „Zu dieser Ansicht gelangte ich da- 
durch, dass ich die Autostylie des D^ndrodti^-Sch&dels, d. h. das 
mit dem Schádel unbeweglich verschmolzene Palatoquadraium und 
das verktimmerte Hyomandibulare nachweisen konnte, — eín 
Merkmal, das bekanntlich die Dipnoér von den Ganoiden we- 
sentlich unterscheidet." 

Dabei wies ich nach, dass der Eopf von einem einheitlichen 
Hautknochen bedeckt war, dass ausser den zwei seitlich und aahe 
dem Vorderrande des Eopfes gelegenen Oefihungen, welche Traut- 
schold als Naseniócher deutete, keinerlei grossere Oefihungen an der 
Oberfláche des Eopfes existiilen; woraus ich alsdann folgerte, dass 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fischevon Tíinan in RussIaDd. 5X 

dieselben Oefinuogen (Nasenlocher nach Trantschold) sehr wahr- 
scheinlich den Augenoffnangen entsprechen dttrften. An der 
Basis des Sch&dels deutete ich zwei senkrecht gestellten uad mít 
Záhneben besetzten Platten als Vomer, die zwei dahinter gelegenen, 
mit je dnem machtigen Zahn ausgerftsteten Knochen als die i^^ry- 
geptilatina^ zwíschen deoen eine kurze Streeke weit, ein schmaler 
langer, mit echten Z&hnchen bedeckter Knochen, von hinten kom* 
meBd> Terlief, namlich das Parasphenoid. 

An meine Publication kniipfte sieh sehr bald eine lebhafte 
Díscussion, die allerdings in systematischer Beziebnng za Ueberra- 
sehungen gef&hrt, ohne aber in anatomischer Hinsícht eine defini- 
tivě EntBcheidung gebracht za haben. Der Grund hiervon lag wohl 
in dem mangelhaften Materiál. 

R. H. Traquair, der die Discussion eroffhete, (1. c. 21 , pag. 490—493) 
gri£f ín scharfer Weise meine AnssfQhmngen an. Nach seiner Be- 
bauptaog solíte das vob mir als Sch&del gedentete Fossil bloB den 
praemaxilfatren Abschiittt eínes solchen darstellen ; das Ptery§o-palati- 
nmn sei der ,,duplex Vomer^ und meine Deutwig des PáUxtěqm-; 
draůwn «nd Hyomatidibúlare sei ganzlich verfeMt Des^eichen be- 
stehe auch die Bedeckung des Sch&dels nicht ans einbeftlichem Kno- 
chen soBdem ans mehiseren. 

H. Trautsghold versttchte (I. c. 24.) die Resnttate meiner Uster - 
suchnngen gegen die Angrifie Traquair^s theilweise zn verthei- 
digen. HiBgegen pfliehtete Q. Gttrich (1. c 6, pag. 904) grossentheils 
den Aaďahmngen Traqvair^s bei. 

Ich meinerseits betheiligte mich an der Discossion nsr mit kur- 
zen Bemerkuigen (1. c. 15, pag. 21 und 22), da ich gehofft kabe, wei- 
teres Materiál behufs entscheidender Austragung der strittigen Punkte 
zu erlaogen; leider giog meine HofFhang nicht in ErftiUang und es 
bleibt mithin die díesbezllgliche Entscheídung der Zukunft vorbe- 
halten. 

Ich erlaube mir an dieser Stelle nor noeh wenige Bemerkmigen 
anzufiihren. So bemerke ich znnftchst, dass Traquair im Eifer des 
Kritisirens meiner Untersuchungsergebnisse die n&here Bezeiehnung 
der von mir als Palatoquadratum und Parasphendid ge- 
denteten Knochen unterliess; was im Interesse der Klarong jener 
eígenthfimlichen Verh&ltnisse bedauerlich erscheint. 

Yergebens beruft sich Traquair auf Rhmdapsis sauroides 
(On the Craaial Osteology of Rhizodopsis. Traksw Roy. Soe« of Edin- 
bnrgb Vol. XXK. Edinburgh 1883); denn aus seinen Abbildungen 

4* 



Digitized by 



Google 



52 Vin. J. v. Rohon: 

des Eopfes derselben Art geht gar níchts, ausgenommen die Art der 
RandbezahnuDg an den Kiefero, hervor, was zu den von mir geschil- 
derten Verháltnissen irgend welche Beziehungen haben konnte (Vergl. 
T. ZnTM>, 1. c. 28, pag. 177, Fig. 188 A, B, C). Von den máchtigen 
Hauerzáhnen, wie sie an den von mir als pterygchpalatina bezeich- 
neten Enochen vorkommen, ist bei Rhufodopsis keiiie Spur zu sehen. 
Es ist mir iiberhaupt kein Vřirbelthier, wenigsteiis keín Fisch be- 
kannt, wo am Vomer Hauerzáhne vorhanden wáren. Dies mOsste 
wohl der Fall sein, wenn jene zwei Knochen im Sinne Traquair's 
den ^di^lex vomer^ darstellen solíte. 

Einen sehr tríftigen Grund gegen eíne Vergleichung des Bhi- 
zodopsis nnd Cricodus bieten die Augenoffnungen, welche bei RhizO' 
dopsis beiderseits der Frontalia anliegen, bei Cricodus aber fehlen. 
Auch kann von einer Differenzirung der sekundáren Kopfknochen 
ín einzelne Hautplatten bei letzterem Fisch keine Rede sein. 

Unter BerQcksichtigung dieser und áhnlicher Umstfinde gelangte 
H. Trautsohold (1. c. 24, pag. 634) zu den nachfolgenden, gewisB nicht 
aninteressanten Erwágungen: 

;,Die Gattung DendrodisSj O w e n und die Species Demlrodus hipor- 
eatus haben aufgehort zu sein. 

„Die zahne der von Owbn errichteten Gattung Detídrodus ge- 
horen mit hochster Vfahrscheinlichkeit den Gattungen Hclopiffchius 
und Glyptólepis an, die zu den Crossopterigidae gehoren. 

„Die unter dem Namen Dendrodua beschriebenen Eiefer und 
Schádel mit Záhnen bewaffhet, welche von Pulpahohlen durchsetzt 
sind und sich in der Structur den Labyrinthodonten naheren, geho- 
ren der Gattung Qricodttó an. Flossen und Schnppen dieser Thiere 
sind unbekannt. 

„Die Stellnng der Gattung Orícodus im System ist zweifelhaft 
In die Náhe von Glyptólepis und Holoptychius^ wo «ie in v. ZrrrBLs 
Lehrbuch der Palaeontologie ihren Platz gefunden hat, gehort sie 
jedenfalls nicht, aber auch ob sie zu den Dipnoem zu stellen, ist 
mit Sicherheit nicht nachzuweisen. Als Uebergangsform zu den Am- 
phibien verdienen die Cricodonten vielleicht als beson- 
dere Familie den verwandten Fischformen (den Crossoptery- 
gidae) angereiht zu werden.^ 

Endlich áusserte G. Gorich in Betreff der Stellung des Cri- 
codus Folgendes (1. c. 6, pag. 905): 

.Man wird deswegen die durch jenen eigenthúmlichen Scha- 
delbau charakterísirten Fische einstweilen als Cricodonten zu be- 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fišche ?od Timan in Rassland. 53 

zeichnen haben. Die Identitat derselben mít eineť nach ihrem Kor- 
perbau vollstándiger bekannten Fischfamilie wird an geeigneterem 
Materiále nacbzuweisen sein. 

In Anbetracht der in systematischer Beziehung veráaderten 
Sachlage widmete ich von Neuem meine Untersuchungen den iso- 
lirten Záhnen, Schuppen und Eíeferstúcken und gelangte auf Grund 
bistologischer Beobachtungeu bezeichneter Gebílde zu folgenden Re- 
snltaten. Die frúher von mír beschriebenen isolirten Schuppen, Z&hne 
uud EieferstQcke gehoren zu der Gattung Hóloptychius und nicht zu 
Dendrodus. Die Zahne entbehren der Pulpahohle und bestehen aus 
Vaaodeutin, das einen complicirten von Owen und Pandbr eingehends 
beschriebenen Bau (Vergl. v. Zittel, 1. c. 28, pag. 173, Fig. 183) dar- 
bietet. Dagegen besitzen die mit dem Schfidel des Qicodt/ts im Zu- 
sammenhang gefundenen Z&hne eine geráumíge Pulpahohle und zeí- 
gen in der Nfthe der Basis einfache Falten, welche ebenso wie der 
nngefaltete Abschnitt aus echtem Dentín zusammengesetzt sind. 

Desgleichen verschieden ist auch der Bau der Hautknochen des 
Schádels von Cricoduš im Vergleich zu dem Bau des Hóloptychius 
(olim Dendrodus)^ indem bei Cricoduš histologische VerhUtnisse be- 
stehen, welche der knochemen Bauart der Placodermen ohne Va- 
sodentin entsprechen. 

Wie aus dem Yorstehenden hervorgeht, schliesse ich mich der 
Ansicht Traut8ohold's an, dass Dendrodus zu beseitigen sei, und dass 
die Gattung Cricoduš einer noch sehr ungenau erkannten Familie der 
Qicodontidae angéhoren nfftsse. Ob diese Familie in die Ordnung der 
Crossoptyrigii einzureihen w&re, das lasse ich gegenwártig dahin 
gestellt. 

Genus Cricoduš, AgaaU. 
(Poiss. fo88. Vol. II., pt. II. 1S44, pag. IM,) 

Syn. PdypLocodus. Chr. fl, Pandbr. Saurodipterinen, Dendro* 
donten etc. d. devon. Systems 1860, pag. 28. 

Cricoduš incurvus^ P. Duff. 

1842. Dendrodus incurvus^ P. Duff. Geol. Moray, pag. 68, Taf. VI, 

Fig. 11. 
1844. Cricoduš incwrvus^ L. Aoassiz. Poiss. foss. Vol. II, pt. II, 

pag. 162. 



Digitized by 



Google 



54 Vlil. J. V. Rohoo: 

1844. Oricodus incurvuss, L. Agassiz. Poiss. foss. V. 6. R. pag. 61, 

88, Taf. XXVIII. Fig. 4, 5. 
1891. Oricodus incurvus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Físches of 

the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. 

Unvollst&adige Zahne, schmal, stark gebogen und kurz. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 208? der 
Sammlung. 

CfHcodus Wenjukoviy J. V. Rohoh. 

18(30. Pólyplocodus incurvus^ Ghr. H. Panděr. Saurodipterinen, Dea- 

drodonten etc. d. devon. Systems, pag. 82, 84, 86, Taf. X, Fig. 

23, Taf. F. G, Taf. I, Fig. 1—5. 
1880. Dendrodus hiporcatus^ H. Trautschold. Verhandl. d. Russ. Kais. 

Miner. Ges. (2) Vol. XV, pag. 139, Taf. UL— V. 
1889. Cricodus (Pólyplocodus) Wenjukowi^ J. V. Rohon. Mém. de 

FAcad. Imp. d. se. de St-Pétersbourg, (7) Vol. XXXVI., No. 

14, pag. 49, Taf. I, Fig. 3, 4, 6, 11, Taf. II, Fig. 12, 14 

und 19. 

1889. Dendrodus biporcatus, J. V. Rohon. Ibid. pag. 49, Taf. I, Fig. 
1 und 9. 

1890. Gicodus^ H. Trautschold. Zeitsch. d. Deutsch. geoL Ges. Bd. 
XII, pag. 629, Taf. XXIII.— XXV. 

1891. Oricodus Wenjuhovi^ A. SMrrn Woodward. Cat. Foss. Fishes 
of the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. 

plh 



fu 



Fig. 84. 

OrieoduM Weniukofňy J. V. Rohon. UnTollBt&Ddiffer 

Zahn. yz/ = Falten and Streifea, i)2A = PulpalioEle 

des Zahneš. Dreimal TergrOssert 

Die zn diesw Species gehfirenden Stúcke bestehen aus einem 
unvoUstándig erhaltenen Zahn und zwei etwas gewolbten Hmutplatteu. 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fische ¥<m Tiiimn in Rassland. 55 

Der in beigegébener Figur 33 gezeichneto Zahn, dessea Spítee abge- 
brochen, ist ein wenig gebogen ; am proximalen Ende bemerckt man 
die mit dicken Btríchen angemerkteu Falten (flt) and dardber eine 
ParaUelstreifung. Das distale glatte Endstuck des Zahaes zeigt in der 
Mitte der Bruchfl&che die Pulpafaohle (plh). 

Die beiden unvollstándigen Hautknochen siad an ihr^ Ober- 
fl&che granulirt und stimmen míthin im Grossen und QaUzen mit 
der Oberfl&chen-Beschaffenheit secundfirer Eopfknochen derselben 
Species úberein. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Mjrla. No. 473 
nnd No. 481 b. der Sammlnng. 

Oricodus 9p. indet. 

Einige Bruchstúcke von Záhnen, welche der vorhandenen Pul- 
pahohle nach zu einer OtV^ti^-Species gehóren díirften; doch die 
mangelhafte Erhaltuog derselben lasst eine n&here Bestímmiuig der 
Art nicht zu. 

Foroi. und Local. Ober-Devon, Fluss-Myla. No. 481 b der 
SaHimlung. 

Fam. Osteolepidae. 
GenoB OsteolepiSy Valeneienne$, 
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. UL 1829, pag. 144.) 

Syn. PMoptertAsi^ L. Agassiz. Poiss. fosa. Vol. U. pt. L 1835) pag. 
113. 

IVipterus, F. WCoy. Ann. Mag. Nat. Hist (2) Vol. U. 1848, 
pag. 306. 
Triplopterus, F. M'Coy. Brit. Palaeoz. Foss. 1855, pag. 589. 

Osteciepis macrólepidotus^ L. Agassiz. 

1829. OsteoUpis macrolepidotusy A. Valbhciennbs. Trans. Oeol. Soc. 

(2) Vol. III, pag. 144. 
1835. Osteciepis macrclepidotus^ L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. II. pt. 

L pag- 119, Taf. II. b, Fig. 1-4, Taf. II. c, Fig. 5, 6. 
1835. Osteolepis arenatus^ L. Agassiz. Ibid. pag. 122, Taf. II. d, 

Fig. 1-4. 
1841. Osteolepis, H. Millbb. Old Red Sandstone, pag. 72, Taf. IV. 
1844. Osteolepis major, L. Agassiz. Poiss. foss. V. O. B. pag. 49, 51^ 

Taf. XIX.. Fig. 1—3. 



Digitized by 



Google 



56 VHL J. V. Rohon: 

1848. Osůeolepis brevis, F. M^Cot. Ann. Mag. Nat. Hist (2) Vol. IL 

pag. 305. 
1848. Tripterus PoUexfem, F. M'Cot. Ibid. pag. 306. 
1 8bi). Osteolepis arenatus^ O. tnacrolepidotus^ O. major und O. micn^ 

lepidotus, F. M'CoT. Brit. Palaeoz. Foss. p. 587, 588. 
1855. Osteolepis brevis, F. M'Coy. Ibid. pag. 587, Taf. IL D. Fig. 4. 
1855. Triptopterus PúUexfeni, F. M'Coy. Ibid. pag. 589, Taf. II. D. 

Fig. 5. 
1860. Osteolepis macrolepidotus^ Ghr. H. Panděr. SaurodipterineD, 

Dendrodouten etc. d. devon, Syst, pag. 2 (ex parte), 7, Taf. 

II. Fig. 2, 6—9, Taf. III, Fig 1—10, 15-21, Taf, V, Fig. 

1—11. 
1888. Osteolepis macrólepidotus^ R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. 

V. pag. 515. 
1890. Osteolepis macrólepidotw^ R. H. Traquair. Ann. Mag. Nat. Hist. 

(6) Vol. VI, pag. 484. 

1890. Osteolepis macrólepidotus^ J. V. Rohon. Devonische Fische 
vom oberen Jenissei etc. Mél. géol. et paléont. t. dn Bull. de 
TAcad. Imp. d. se de St. Pétersbourg, Tome I, pag. 29, Fig. 
13 and 20 der beigegebenen Tafel. 

1891. Osteolepis macrolepidotus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. 
Fishes of the British Museum. Patt. II, pag. 368, Taf. XIII, 
Fig. 1. 

$1 

Fig. 35. th ^' 

0$teolepi$ macrotepidotuSf L. Agabsu. Unvollst&ndige 

HautpUtte des Kopfes. a =: natOrliche GrOsse, 6 = 

dreimal TergrOssert, «^ = Oeffnungen. 

Zu dieser Species gehoren mebrere besch&digte Hautknocben 
des Kopfes und Scbuppen; von den letzteren íst eine Schnppe voli- 
stilndig erhalten. 



Digitized by 



Google 



Die deTonlschen Fische tod Timan in Rnssland. 57 

Id der Figur 35 bei a ist das Biiich^tiek eines Hautknochens vom 
Kopfe gezeichnet; die Oberfláche ist glatt, glánzeod und zeígt drei 
Reihen von grosseren rundlicben Oeffnungen (si.) uad zahllose win- 
zige Poren. Bei b sind die grosseren Oeffnungen samt den sie umge- 
benden Poren in mehrfacher Grosse abgebildet Die winzigen Poren 
stellen die oberfláchlichen Mttndungen der HAYERs'scben Ean&le dar, 
wahrend die grosseren wabrscheinlicher Weise den Seitenlinien an- 
geboren. 

Die in der Figur 36 a, b gezeichneten Schuppen zeígen die An- 
sicbten der Ober- und Innenfláche. Bei a bemerkt man die Innen- 
flache einer rhomboidischen Schuppe; die Fláche ist zum grosseren 
Theil glatt und besitzt bloss in der Mitte eine lángsverlaufende 
Furche (fr.), in deren Umgebung porenformige Oeffnungen, die Mfln- 
dungen der HAVEKs^schen Kanále, sehr deutlich zu sehen sind. Die 
Oberfláche ist glatt und glánzend; an ihr bemerkt man, sofern dies 
den freien Oberfláchéntheil aniangt, zahlreiche Poren, die Ausmiin- 



b 

hr 



Fíg. 36. a, b. * 

OsteoleptM maerolepidotua, L. Agasbiz. a =: Ansicht der loDeDfl&che einer 
gut erDalteoen Scbuppe, & = Aosicht der Oberfl&che einer besch&dígten 
Schuppe, i7=Mandangen der HATER^schen Kan&le, /r=: Furche, i;r = 
Vorderrand, hr = Hinterrand. Die Schuppe bei a zweimal yergróssert^ 
bei 6 in natHrlicher Grosse abgebildet. 

dungea der HAVBas^schen Ean&le. Dem gegentiber ist der Vorderrand 
(?r.) der Schuppe nicht gl&nzend, mehr rauh und besitzt weniger 
oberflacliliche Poren. 

Die histologische Untersuchung der Hautkoochen und der 
Schuppen ergab diesel ben Structurverháltnisse, wie solche 
durch Ghr. H. Pandeb von OstecAepis macrolepidotus geschildert worden 
sind (Vergl. v. ZITTB^ 1. c. 28, pag. 14, Fig. 12), 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute und Yarega. No. 
281 und No. 312 der Sammlung. 



Digitized by 



Google 



58 Vin. J. V. Rohon: 

Osůeolepis Timanensis^ sp. nov. 

Eigenthúmlích gestaltete Eopfplatten bieten den Aniass zur 
Aufstellung eiuer neuen Species. Es sind eigentlich nur wenige Ueber- 
reste, deren Erhaltungsweise trotz ihrer UnvoUstandigkeit als eine 
vorzQgliche genannt werdea muss. 

Eine deraitige Hautplatte des Eopfes findet ihre Darstellung 
in der nebenan befindiichen Figur 37; sie ist flach gewolbt und 
zeichnet sich besonders durch mehrere conceotrisch geordnete Furchen 
(fr.), welche ziemlích tief in die Substanz der Hautplatte eindrigen, 
aus. An der sonst glatten und glánzenden Oberfláche machen sich 
zahireiche, regellos hervortretenden Poren, namlich die Mtindnngen 
der HAYBRs^schen Kanále bemerkbar. 

Auffallende Aehnlichkeit zu der hier abgebildeten Hautplatte 
besitzt eine andere, welche E. Eichwald (Nachtrag zu der Beschrei- 
bung der devon. Fische. Bull. d. TAcad. Imp. d. se. ďe St. Péters- 
bourg 1846) auf Tafel X. in den Figuren 33 und 34 zeichnen liess 
und Dipterus arenaceus genannt hat. 



7-'A 



Fig. 37. 

Osteolepiš Timaneruisy sp. noT. UiiTollstftndig erhal- 

tener Hantknochen des Eopfes. fr = tief einschnei- 

dende Farchen. Etwas grOsser gezeichnet. 

Ausser den Eopfplatten dflrften zu dieser Art noch BruchstŮcke 
voii Schuppen gehóren. Diese unterscheiden sich von jenen des Osteo- 
lepis inacrólepidotus bloss durch die scheinbar bedeutenderen Dimen- 
sioiien. 

Dio histologische Structur weicht in keiner Hinsicht von 
jener der vorhergehenden Art ab. • 

Forin. uiiíl Local, Ober- Devon, Fluss Zylma. No. 469 á^v 
SRuimlung. 



Digitized by 



Google 



Die deToniscben ťigcbe yon Timan in Rnssland. 



59 



0e»a8 Blplopten«, A$au%M, 
(PoÍ88. fo88. Vol. n, pt. I. 1885, pag. 113.) 

DiplopteruB affinisf L. Agassiz. 

1844. Diplopterus ctffims, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R pag. 55, 
138, Taf. XXXI a. Fig. 27. 

Zu díes^ Art mogen woM unvollstándige Hautknochen des 
Kopfes und BrnchsUcke von Schupen gerechnet werden. Id der bei- 
liegendiD Fig. 38 ist eine derai-tíge Hautplatte des Kopfes abgebíldet. 



J?«rrr 




- — $lk 



Fig. 88. 

Dilopterus a/finiéf L. Aqabbul BeMh&digte HAutpletUe 

des Kopfes. p = Poren, slk = Schleimkanal. NatQr- 

liché Grosse. 

Aaf der glanzenden Oberfl&che zeígt sich eio bogenformig verlau- 
fender Schleimkanal (slk.) uDd um deaselben herum ziemlich viele 
poreofórmíge Oeffoungen von verschiedener Grosse. Die Schuppen sind 
an der Oberfl&che stark paulrtift. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Fecba. No. 211 der 
Sammlung. 



^^-élk 




$lk 




.. X •^^ 



Fig. 39. «, h. 

THlcpUrua sp, indH, Zweí «iiT«llstftndig9 Haotnlatten des Kopfes. $lk = Schleim- 
kanal, amgebeD Ton puMktfOrBUffen Poren. (HOoduDgeB HArms^scher Kan&le). Zwei- 

fache Vergróssertmg. 

Diplopterus «p. indet. 

Flftch gewdlfote, glatte und gl&nzende Hautplatten des Kopfes, 
welebe allerdings eine grosse Aehnlichkeit mit solchen von Diplo- 



Digitized by 



Google 



60 Vm. J. v. Roboo: 

ptertis-Avten besitzen, jedoch wegen der eigenthtimlichen Beschaffen- 
heit der Oberflacbe zu keiuer der bekannten Species gerechnet werden 
koQoea. Ob dieselben einer neuen Art angehort haben, dCtrfte nach dem 
vorbandenen Materiál schwer nachzuweísen sein. 

Wie au8 den beiliegenden Abbildungen (Fig«. 39 a, 6) ersichtlich, 
haben die Schleim kanále (slk.) verschiedene Verlaufsrichtung und die 
ziemlich starken Poren (p.) treten weniger zahlreich auf. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 4H9 der 
Sammlung. 

Genas Megalichthys, Agatsit. 
(Poiss. foss. Vol. II, pU II. 1844, pag. 89, 164.) 

Megalichthys sp. indet. 

Eiuige mangelhaft erhaltene Hauťknochen des Eopfes und 
Brucbtheile von Schuppen, die der BeSchafiTenheit ihrer Oderfláche 
nach hierher gehoren diirften. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der 
Sammlung. 

Fam. Onychodontldae. 
Genas Onyehoda§, Netoherry. 
(Bull. Natíonal Institute, 1857> pag. 6.) 

Onychodus Rossicus^ sp. nov. 

Unvollst&ndiger Zahn (Fíg. 40 a, 6, c), an beiden Seiten flach 
gewolbt; der convexe Vorderrand trágt eine scharfe Kante und ist 



F!g. 40, o, h, c. 

Onychodus RosticuBy sp. noT. Unvollst&ndiger Zahn. 
a = Seitenansicht, 6 = Qaerschnittsflftche des brei- 
teren Ahschnittes, c= ebensolche des schm&leren 
Zahiitheiles. mív = feine Streifen, »tr' = gróssere 
Streiťen ^/i = Pulpabdhle. Vs c^^i* ^^^i'lí<^^^i^ ^^^*B^* 

glalt und gláuzt^nd. Der concave Hinterranc^ ist glQÍchfall3 glatt. An 
einer Stelle der einen Seitenfl&che bemerkt mau eine feine ParalM- 



Digitized by 



Google 



Die deToníBchen Fische voa Timan in Rassland. 



61 



streifung (str). Im Innern des Zahneš findet sícb eiue geráumige 
Polpahoble (pb), die von dur Basis bis zu der Zabnspitze sicb er- 
strecki, in ibrer Breíte allmálig abnebmend. 

Der Zabn ist betracbtlicb gekrúmmt und von ziemlicher Grosse. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Unbestimmbare Fiscbreste. 

Form und Bau der bierber gestellten Hautskeletreste weist auf 
Scbuppen, Scbílder und Flossenstacbelu von Fiscben hin. Nimmt man 
eine entsprechende Deutung der verscbiedenen Gebildo vor, so stosst 
man auf die grossten Scbwierigkeiten, zumal im Hinblick auf die Zu- 
theilnng derselben zu den bekannten Gattungen und Arten. 

So kann man wobl keinen Augenblick darúber zweifeln, dass 
die in der beiliegenden Figur 41. gezeícbneten Reste tbatsacblicb 





Fig. 41. 
Anslcbt der Innenfl&che rerschiedener Fischschuppen. FQnfmal vergrOssert. 

Fificbschuppen darstellen. Mit Ausnabme des links unten sichtbaron 
StQckes, sind es voUkommen erbaltene Scbuppen, von der Innen- 
flácbe gesehen. Es sind dies vcrb&ltnissmássig sebr dCtnne uud kleine 
Gebilde von unregebnássiger Gestalt; ibre glatte Fl&cbe ist vollkommen 
eben und zeigt in der Mitte mebr oder minder zablreicbe poren- 
formige Lttcken, welche offenbar den Mfi^dungen HAVEBs'scber Ea- 
Bile entsprecben. 

Die mikroskopíscbe Untersncbung des von einem kleioen Splitter 
derartiger Scbuppen angefertigten Dúnnscbliffes ergab die Structur 



Digitized by 



Google 



62 



VIII. J. V. Rohon: 



einer Knochensubstanz. EÍDgehendere Untersucbuug des histologischen 
Baues sowie d^r Oberfláche der Schuppen war untnoglicb, da sie in 




Fig. 42. 
Bruchstttck eines Hantknochens. /=:Tuberkel. V^ der natOrlichen Grdsse. 

einem sehr harten Sandstein befestígt und ausserdem sehr briichig 
waren, 

Zu diesen Schuppen geboien sehr wabrscheiolich Kopfplatten, 
die ihrer allgemeinen Beschaffenheit nach mit den ersteren Qbereín- 
stimmen. Die Platten sind unvollstándig erhalten ; an ihrer Oberíliche 
bemerkt man sehr dQnne, bogeuformige und parallel geordnete Leist- 
eben oder Rippchen Ton glánzender Beschaffenheit. 




Fig. 43. 
KnOcheme Hautplatte. NatOrliclie GrOsse. 

Fořin. Qod Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. Nov 912 der 
SAmmlong. 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fische von Tknan in Russland. g3 

Ein ganz anderes VerhaltDiss besteht beí dem Hautknochen, 
dessen Oberfl&che wir in Figur 42 sehen. Die flachgewolbte Haut- 
platte ist am unteren Ende regelniássig abgerundet und daselbst gut 
eriialten ; hingegen ist der vordere Abschnítt der Platte mit einer un- 
regelmassigen Bmchfláche ausgestattet Zahireiche rundliche Ho- 
ckerchen (t* von verschiedenen Diuiensionen treten an der Oberflache 
bervor. Die ziemKch dicke Platte besteht aus einer Knochensubstanz 
und erinnert durch ihre Aehnlichkeit au die Pauzerplatten eines 
Placodermen. 

Form. und LocaL Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der 
Samoilung. 

Aehnliche Hautplatte dúrfte wohl auch das in Figur 43. ge- 
zeicbnete Stttck darstellen. Eine gewisse Aehnlichkeit zwíschen dieser 
Platte und der von H. Trautsohold (Ueber Bothriolepis Panderi, Lah. 
Bull. Soc. Imp. Nat. Moscou. Vol. LV, pt. 2. 1880) in Figur 8 auf 
Tafel II abgebildeten, kann wohl kaum bestritten werden. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma. No 318 b. der 
Sammloag.^ 

VoB wesentlich anderer Bescbafifenheit ist das in der Figur 44 
gězeicbnete Bruchsttlck. Dasselbe stellt entweder den Abschnítt einer 




— — j)r 

Fig. 44. 

Brucbstack einer Schoppe oder Kopfplatte. 
py- =: &a88ere MQndnngen der HAVKR8'8chen 
KaDftle, r = der Rand. Zweimal Tergróssert. . 

Hautplatte des Kopfes oder einer Schuppe vor. Der Rand des ziemlich 
ddnnen Objectes (r.) ist matt und gerunzelt. Dagegen ist die Ober- 
flache glatt, gl&nzend und mit feinen Poren (pr.) versehen. Die Ana- 
logie dieses StCtckes mit Schuppen und Hautknochen einer Osúeolepis- 
Art drángt sich uus unwillkQrlich auf. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Sehr grosse Aehnlichkeit mit den Hautpanzerpiatten der Placo- 
dermen haben noch zwei andere Hautknochen. So erinnert der eine selir 
lebhaft an die mittlere Bauchplatte (Os ventrale meditém)^ WHlirciiJ 



Digitized by 



Google 



64 



VlIL J. V. Rohon: 



der andere einigermassen ein beschádigtes Os ventrale laterale ? etwa 
von Asterolepis darstellen dttrfbe. 

Form. und Local. Ober-Devon, FIuss Zylma. No. 373? der 
Sammlung. 

Weiterhin erwáhne ich eines kleinen kurzen, am oberen Ende 
etwas gebogenen Zahneš, der an seiner Oberflfiche Láugsstreifen tr&gt. 
Ausserdem lítgt noch ein lángliches Stúck vor. Dasselbe ist ober- 
flácblich abgeriebeU) am Vorderrande etwas convex gebogen, ain 
Hinterrande concav ausgchóhlt. Die freiliegende Seitenfláche ist flach 
gewólbt. Eine entfernte Analogie besitzt das Fossil, meiner Meinung 
nacb, mit einem Flossenstachel, etwa mit Machaeracanthusf 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Endlich verdienen einer Erwáhnung zwei kleine scbuppenformige 
Gebilde, die iu der beifolgenden Figur 45 a, b zur Darstellung ge- 
langten. Die ZeichDung zeigt die freien Oberfl&chen beider Pl&ttchen 
mit ihren Verzierungen. Letztere bestehen aus feinen geschlangelten 
Runzeln (r), welcbe parallel oder zerstreut liegen. Beide Exempláre ge- 
horen unzweifelhaft neuen Fisch-Arten, vielleícht sogar neuen Gat- 
tungen an. 





Hg. 46 o, (. 
Zwei schappenfOrmige Pl&ttchen. Zweifache Yergró8Berung. 

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

In dem Vorhergehenden ist im Wesentlichen die Beschreibung 
der Ichthyofauna von Timan wiedergegeben und abgeschlossen. Die 
Abbildungen, welcbe die Beschreibung illustríren, sind grobe Gontour- 
zeichnungen und sollen einer allgemeinen Controlle der gegebenen 
Species-Bestimmungen dienen. 



Digitized by 



Google 



Die dcTonischen Fbche tou Timan in RusBland. 



65 



Uebersieht der ráumliehen Verbreitung 
der Arten. 



.^ r t • XI 



Aiterolepit onuUa, Elichwald • . 

— grantdata, Agassiz . 

— maxinui, (Agassiz) . 

— radiola, Rohon . . 

— 9p. indet 

AaleropUix seabra , S. Woodward 
BcthrioUpu omatity Eichwald . 

— Panderi, Lahusen . 

— Jeremejevi, Rohon . 



— (Mierohraehium) «p. indet. 
Ooccosteut decipiens, Agassiz 

— «p. indet, . 

Cricoduš ineurvust (Diiff) • . 

— Wenjtikonif Rohon 

— «f>. indet 

Ctenacanihíu tp. indet. 

Diploptenu afyínis, Agassiz 

— *jp. indet 

Dipterus rttdiatuMf Eichwald 

Gly^tolepia hrevietriaíusy Rohon . . . 

— inteifaedius, Rohon . . . 

Heierošteu$ $p. indet 

Holoptyehiue nohilisnmus, Agassiz . . 

— giganteua, Agassiz . . . 

— 8p. indet 

Homoeteu9 «p. indet 

Chelyophortu Vemeuili, Agassiz . . . 

MegtUieJUhys ep, indet 

Onchiue ep. indet 

OnychoduB Boeeicui, Rohon 

Ošteolepie macrolepidotus^ Agassiz . . 

— TifnanmeUy Rohon 

Pélecyphonu Tchemychevi^ Rohon . . 

PhyUolepie Cometif Lohest 

PitmnmoMteue arenattUp Agassiz . . . . 

— undulaiue, Agassiz . . . 
— ' amatušf Kohon 

— $p, indet. . , . w-v^^^ . 

Fterichthys $p. indet T . 

Plyetodue obliquus, Panděr 



litUl- 
Deroi. 



Ei. Obeír-D eTon. 



.5 

oa jd 
pctO 



ij 



+ 



+ 



S £ iC m 



+ 



+ 



I 

o 






S S S S jS ,s 



í= 



+- 



+ 



z+ 



+ 
++ 



+ 



+ 



+• 



"I li -I 



i 



+ 



+ 



+ 



+ 



H- 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



liatk— aritfh-aatnrwitMnKhaWickt CImm. IIM. 



Digitized by 



Google 



66 VIII. J. V. Rohon: 

Allgemeine Bemerkungen. 

Au8 der in vorstehender Tabelle mitgetheilten Uebersicht der 
raumlichen Verbreitung der Fisch-Aiten im Timan-Gebiet ist be- 
sonders aufallend die geringe Anzahl der Arten aus den Schichten 
des mittlercn Devons, indem bloss die Reste z\Yeier Formen, Chélyo" 
phorus VerneuiU, Ag. und Dipterus radiatuSy Eichw. gefunden worden 
sínd. Damit soli aber nicbt gesagt sein, dass keíne weitereu Fisch- 
reste des mittlereii Devons im Timan existiren wiirden. Erwáhnt docb 
bereits Graf A. Keyserling*) eine Coccosteus-Avt^ die er zweifellos 
in mittel-devonischen Ablagerungen fand. 6r. Keyserling bericbtet hier- 
tiber Folgendes : „Endlich ist ein Stůck vonUcHTA (Oukhta), Zufluss der 
IsHHA (Ighma), zu erwábnen, dass in der Schicbt 1. des Durcbscbnittes, 
der auf pag. 394 mitgetheilt ist, neben einem grossen Orthoceratiten 
gefunden wurde, es ist pag. 395 mit Unrecht Bothryólqpis bezeichnet. 
Pai^dea wird es iu seinem Werke abbilden und sagt davon: ^Coccosteus 
oUusuSy Panděr, eine neue Art, die Oberfiácbe des Scbildes entspricbt 
ganz derjenigen, die Agassiz yom óblongus beschreibt: allein die Form 
des BUckenschildes weicht von allen bekannten Arten ab, sowohl bei 
decipiens als bei cuspidatus und oblongus, ist sie schmáler und spitzer ; 
das Exemplár von der Uohta ist dagegen viel breiter, gewolbter und 
am Ende sanfter abgerundet^ (pag. 292b). 

„Ein Fragment von den Ufern des Wol (Fi. Vol) — sagt 
ferner 6r. Eetserling — gehort zur Gattung Chdpopharus, ein anderes 
von der Zilma zu Coccosteuš, die beide zwar das Vorkommen de- 
vonischer Fische beweisen, aber zu unbedeutend und scblecht erhalten 
sind, um eine genauere Artbestimmung zu veranlassen. Diefolgenden 
Bestimmungen betreffen daber nur die Fischreste an 
derishma (Fl. Ichma) und bestatigen voUkommen, was die anderen 
Petrefacten und die petrogi*apbischen Charaktere gelehrt haben, namlich, 
dass die devonischen Sedimente des grossen Nord-Rus- 
sischen Beckens bis in das Timan-Gebirge denselben 
Charakter beibehalten und erst im Ural ein so sehr verándertes 
Ansehen ge^vinnen, dass sie unter anderen Bedingungen gebíldet 
scheinen. Arten, die in Schottland entdeckt sind und im femen 
Timan-Gebirge sich wiederfinden, zeigen, dass in der devonischen 
Foimation die geographische Verbreitung der Fisch-Arten grosser ist 



*) Graf Alrxander Eetbeblino und P. von Ebubrnstern: AVissenschafdiche 
BeobachtUDgen auf einer Keise in das Fetschora-Land. St. Petersburg 1846. 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fische von Timon in Russland. 67 

als in anderen Formatiónen, was ibrer genauen Bestimmung ein be- 
sonderes Interesse far díe Geognosie verlelht** (pag. 292a). 

Die an der I chrna von Grafen A« Ebtssrlino gesammelten 
Fischreste wurden insgesamt den ober-dévonischen Schicbten ent- 
nommen, da an den Ufem des Flusses Icbma, wie Th. Tsohbrntschet 
nachwies, Ober-Devon vertreten ist. Die von Ger. H. Pandbr be- 
stimmten Fischreste fíihrt Gr. Ketserliko auf pag. 292a und 292& 
seines Werkes an: 1. Bothriólepis favosa^ Aa. 2., Bothridepis omata^ 
EicHW., 3. Pterichíhys major, Ag., 4. Pteríchíhys ceUúlostss^ Pandbr, 
5. Lamnodus hastatus^ Ow. sp., 6. Lamnodus biporcatusf Ow. sp., 
7. Gflyptdepis leptopterus, Ao., 8. Dimeracanihus cancentrictís^ Ket- 
sERLiNo. Von diesen ist bloss Bothriólepis ornata in der yorstehenden 
Tabelle angefiihrt, und zwar gleichfalls aus Ober-Devon. Was die 
zwei PierichthysSfeáes betrifft, so ist sehr leicht moglich, dass die 
anbestímmbare, in der yorstehenden Tabelle angefQhrte Pterichthys' 
Form zu einer der beiden von Panděr bestimmten Species gehort. 

Ausserdem fíihrt Graf A. Ketserling (pag. 291, Taf. XXI., 
Fig. a) vom Fl. Vol eine unbestimmte Onchus-Form^ die vielleicht 
zu derselben-Species, wie der von mir vom Fl. I chrna beschriebene 
Onchus sp, indet gehoren diirfte. Femer PoecUodus rossicus^ Ketserling 
(Taf. XXI., Fig. 6) vom Dorfe Schariki. 

Wenn wir uun den oben erwáhnten Ooccosteus obtusus^ Panděr 
hinzozáhlen, so wáren durch Gr. Ketserling 11 Fischarten aus 
den devonischen Ablagerungen des Timan-Gebietes bekannt geworden. 
Von diesen entfallen 9 Species auf Ober-Devon und nur 2 auf Mittel- 
Devon; von den letzteren konnte nur Ooccosteus obtusttó^ Panděr mit 
Sicherheit nachgewiesen werden. 

Bemerkenswerth ist allerdings die Angabe des Gr. Ketserling 
Qber das Vorkommen der Chdyophort4S'ReHte vom Fl. Vol, an dessen 
Ufem durch Th. Tsohbrntsohev díe Schichten des Ober-Devons con- 
statiert worden sind. Die Angabe Gr. Ketserunos wúrde demnach 
das Vorkommen von Chdyophorns-Resten auch fúr die ober-devonischen 
Schichten statuiren. Dies widerspricht aber meinen Erfahrungen; 
denn ich konnte trotz der sorgfáltigsten und wiederholten Unter- 
suchungen des Fischmateríals aus dem Ober-Devon des Timan-Gebietes 
keine Spur von den bezeichneten Fischresten auffinden. Um den 
Widerspruch zu lósen, fahndete ich nach den von Gr. Ketserling 
erwáhnten Oidyophorus-Resten in den St. Petersburger Museen; be- 
dauerlicher Weise fand ich sie nicht, und konnte ich mich daher 
auch nicht von der Beschafifenheit derselben Reste tiberzeugen. 



Digitized by 



Google 



68 Vlil. J. V. Rohon: 

Dié Chélyophorus-Beste bestehen nun grosstentheils aus Haut- 
knochen des Eopfes; dabei muss ich bemerkeu, dass diese Reste 
sowohl in anatomischer als histologischer Beziebnng sehr mangelhaft 
bekannt sind. Die Fundorte fHv [Chdyophorus VemeuUiy Ag. und fftr 
den nach zierlichen Zahnplatten aufgestellten Dipterus radiatm Eighw. 
vertheilen sich auf das súd-óstliche, nord-westliche und 
nordliche devonische Bassin des Europáischen Russ- 
lands. 

Beide Arten treten fast in allen Fundorten gleichzeitig auf und 
dúrften wohl den mittel-devonischen Formen zugezáhlt werden. Híefúr 
spricht, ausser den diesbezUglichen Evertebraten, der Umstand, dass 
die Chelyophorm'B.B^iei^ abgesehen von der oben citierten Angabe von 
Gr. Eetserlino, in Schichten mit ober-devonischer Fauna gánzlich 
fehlen; so z. B. an der Sjas im St. Petersburger Gouvernement und 
an der Prikscha im Novgorodschen Gouvernement u. s. w. 

H. Trautsohold beschrieb zwar CfteZyopAorus-Reste vom Fi. Sjas 
(1. c. 23.) ; vergleicht man jedoch die von ihm beschriebenen und abge- 
bildeten Reste mit dea in der Umgegend der Stadt Orel im Central- 
Russland (siid-óstliches devon. Bassin) gesammelten Hautknochen von 
Chelyophorus^ so wird man scbwerlich der Bestimmung von Traut- 
sohold beipflichten konnen. 

Zu erwáhnen ist femer, dass die Gattung Chelyophorus nur fflr 
die devonischen Ablagerungen des Europáischen Russlands*) ein cha- 
rakteristisches Merkmal darbietet. Die hie und da in der Litteratur 
aus anderen L&ndern erwahnten und derselben Gattung zugerechneten 
Stiicke bediirfen noch sehr einer genaueren Ueberprafung, bevor man 
sie mit Sicherheit zu Chdyopharus stellen konnte. L. Agassiz (1. c. 2, 
pag. 125) fiihrt im „Tableau synoptique des Poissons fossiles du 
Systéme Dévonien** Chdyophorus Vememli, Ag. aus Orel (Central- 
Russland) und Kokenhusen im livlándischen Gouver- 
nement, Ch. ptísůtdattis aus der Umgegend von St. Petersburg an. 
Die von Cr. H. Panděr (1. c. 13) beschriebenen Chdyaphorus-B^^íe 
riihren von Orel her. 

Die in anatomischer und histologischer Beziehnng eigenartigen 
Chdyophorus-Reste sind auf den ersten Blick von jenen der úbrigen 
devonischen Fische sehr leicht zu unterscheiden. Gegenúber den Pla- 



*) tJnter den von mir auB Sibiríen beschriebenen Fiscbresten (1. c. 15) 
konnte ich weder Chely^fphortu noch THpttrut ^nden. 



Digitized by 



Google 



Die deyonischen Fische yon Timan in Rassland. 69 

codenneD zeichnen sich dieselben besonders durch ihre geringen 
Dimensionen aus. 

Wfihrend nun Chdyophorus als charakteristische Form fttr das 
Russiscbe Devon erscheint, feblen den mittel-devonischen Ablagemngen 
sowohl im Timan als Qberhaupt in ganz Russland die aus dem 
Dentschen Mittel-Devon von A. v. Eoehen (1. c. 9) beschriebenen 
gewaltigen Placodermen, n&mlich Dinichthys Eifdemis^ t. Kobnen 
von Gerolstein und Macropetalichthys Agassm H. v. Mbtbr von 
Gerolstein. 

Desgleichen bieten die palaeontologischen Verh&Itnisse von Spi tz- 
ber gen, das zu den Nord-Regionen der devonischen Ablagerungen 
gehórt, und ausserdem dem Timan-Gebiet am n&chsten liegt, nicht 
anbedeutendes Interesse dai*. A. Smíte Woodward (1. c. 19) bescbrieb 
oeuerdings die auf Spitzbergen gesammelten und zum grossen Theil 
bereits von E, Rat Lankester (Reports on Fragments of Fossil Fishes 
from the Palaeozoic Strata of Spitzbergen. Kongl. Svendska Vetensk. 
— Akad. Handl. Vol. XX, No. 9. Stockholm 1884) bearbeitete Fisch- 
Fauna und theilte dieselbe in die Fauna des Unter-Devons und in 
die des Ober-Devons ein. Meiner Meinung nach darften jedoch fast 
samUiche von A. Smith Woodward hier aufgezáhlten Fischformen 
ober-devoniscben Urspnmgs sein. Sieht man von den sehr mangel- 
haften Půeraspis-Resten ab, so stimmen die tibrigen aus dem Unter- 
Devon angefúhrten Fischformen niit den devonischen Vorkommnissen 
des Europáischen Russlands ilberein. Die aus dem Unter-Devon von 
Spitzbergen durch A. Smith Woodward beschriebenen Fische sind: 
Pteraspis Naihorsti (Lankester), Pteraspis sp. indet.^ Acanthaspis de- 
eipienSy A. S. Woodward, Acanthaspis minor^ A. S. Woodward, Lopho- 
stracon Spitabergense (Lankester) und Porolepis posnaniensis (Kadě). 

Von diesen kenue ich Acanthaspis aus den ober-devonischen 
Mergeln von Mary no (unweit von St. Petersburg), ferner Forólepis 
von derselben Fundstelle. Oyrolepis posnaniensis^ Kadě ist von A. 
Smith Woodward in Porolepis posnaniensis umgewandelt worden. 
G. Kadě*) bescbrieb diese Fischform aus einem Diluvialblock der 
Norddeutschen Ebene, welchen er der Beschaffenheit des Gesteins 
and der darin enthaltenen Fischreste nach als livlándischen 
Sandtfteín bezeichnete. „Die conglomeratische Beschaffenheit des 
Gesteins — sagt G. Kadě — das ausschliessliche Vorkommen von 



*) Kads, G. Ueber die deTonischen Fischreste eines Dilavialblockes, au 
den Programmabhandlungen der Realschole von Meseritz 1858. Separatabdmck. 



Digitized by 



Google 



70 VIII. J. V. Rohon: 

Fischresten, die Isolirung der festen Korpertheile der einzelnen In- 
dividuen, so wie die cbaotische Mengung der Zábne und Schuppen, 
Enochen and Schildern aus deu verschiedensten Familien, Geschlechtern 
und Arten charakterisiren ebenso die russischen devonischen Sand- 
steine als unsern Diluvialblock; so dass icb micb fůr berecbtigt halte, 
denselben als das erste sicbere Zeicben einer Flutb anzuseben, die 
von Nordosten kommend unsere Ebenen mit Diluvialmassen Ctber- 
schwemmte" (pag. 21). Nun entspricht der alte rothe Sandstein in 
Russland uberall dem Ober-Devon ; mithin ist diesfalls das Vorkommen 
des Porólepis im Ober-Devon erwiesen. 

Was Lophostracon anbelangt, so kommen dessen Reste ín den 
ober-devonischen Schicbten des Europáischen Russlands vor. A. S. 
WooDWARD erwáhnt zwar auch das Vorkommen des Lophostracon im 
nord-westlichen devon. Bassin, verlegt ihn aber in das Unter-Devon, 
indem er sagt (1. c. 19, pag. 8): „It must be remarked howewer, 
tbat the Spitzbergen Lophostracon is not unique. So long ago as 
1837 KuTORGA (Beitráge Geogn. u. Pal. Dorpats. Pt. II (1837) pag. 13, 
Taf. II, Fig. 1 — 4) described and figured similar fossils froni the 
Lower Devonian of Livonia'' etc. Sofem ich die devonischen 
Ablagerungen aus eigener Anschauung kenne, kommen im ganzen 
livlándischen Gouvernement zumeist ober-devonische 
Schicbten und nur an wenigen Stellen mittel-devonische Bildungen vor; 
dies gilt namentlich von denjenigen Schicbten, in denen die Fisch- 
reste angetroflFen worden. Wohl hat Chr. H. Panděr (Saurodipter. 
etc. St. Petersbourg 1860.) das Vorkommen des Asterolepis angeblich 
aus Unter-Devon von Torgrl im livlánd. Gouvernement (von mir 
nicbt besuchter Fundort) behauptet. Grewingk rechnete indess die- 
selben Schicbten zum Ober-Silur. Daraus entstand ein Streit zwischen 
Panděr und Grewingk, welchen Streit dann der Petersburger Akademiker 
F. ScHMmT, der denselben Fundort mebrmals untersuchte, zu Gunsten 
der Ansicht von Grewingk entschied. F. Schmidt*) sagt Folgendes: 
„Prof. Grewingk's Beobachtung und Scblflsse waren von Panděr (in 
der Vorrede zu dessen devonischen Saurodipterinen S. 1860) scharf 
angegriffen worden. Wie aus dem obigen hervorgebt, stimmen meine 
Beobachtungen mit den Grewingk sohen fast ganz ůberein, nur zu 
dem Schlusse bin ich mit Panděr gelangt, dass ein Uebei^ang von 



♦) Schmidt F. Ueber die Fteraspiden und ttber Pteraspis Kneri etc. Yerhandl. 
d. Russisch-Kaiserl. minerál. GeseUschaft zu St Fetersburg. Zw. Ser. VIIL Bd. 
St. Petenburg 1878, pag. 151. 



Digitized by 



Google 



Die devonischen Fische Yon Timaa in Russlaiid. 71 

dem silarischen zum devonischen System nicht stattfindet. Schwierig 
bleibt jetzt nur noch dle Paiíder^sche Beobachtung unterzubringen, 
wonach in dem festen weissen Sandstein unterhalb des Fennemschen 
Eupferhammers, also in unserem petrefactenleeren obeisilurischen 
Sandstein Schilder von Asterólepis vorkommen sollen. Da muss 
noch weiter nachgesucht vrerden/ 

Wie gesagt, stimmt demnach, Pteraspis ausgenommen, die von 
A. Smith Woodwakd beschriebene unter-devonische und ober-devonische 
Fisch-Fauna von Spitzbergen mit der ober-devonischen im Europáischen 
Russland ganz gut fiberein. In stratigrafischer Hinsicht fiige ich hinzu, 
dass hier nirgends eine Transgression stattgefunden haben konnte. 

Die Eintheilung der Fisch-Fauna von Spitzbergen in unter- und 
ober-devonische griindete A. Smith Woodward auf die geologische 
Gliederung der Schichten von A. E. Nordenskjóld (Sketch of the 
Geology of Ice Sound and Bell Sound, Spitzbergen. Geol. Mag. [2] 
Vol. ni (1876), pag. 16 — 23), der Spitzbergen in zwei verschiedene 
Horizonte, namlich in Unter-Devon und Ober-Devon eingetheilt hat. 
DiesbezQglich áusserte sich A. Gbikib kurze Zeit darauf folgender- 
massen: „In Spitzbergen itself, according to the recent researches of 
Nathorst, the so called „Heckla-Hook formation" contains 
a large assemblage of fish remains, shells and plants, which prove it 
to be the equivalent of part of the Scottish Old Red Sand- 

ST05B**.*) 

Wie bereits oben erwáhnt, fehlen den Russischen Devon-Ab- 
lagemngen die durch v. Koenen aus dem Deutschen Mittel-Devon 
bekannt gewordenen colossalen Placodermen; ebenso fehlen die von 
diesem Forscher aus dem Unter-Devon von Prům angefilhrten Mega- 
pdalickthys Prtímiensis, Kayser und Acanthaspis PrUmiensis, Traquair. 
Weiterhin fehlt Holopeůalichthys Novákiy v. Koenen aus dem F.-Ealk 
von Eoněprus bei Beroun in Bohmen. Letztere Form fíihrt v. Koeneh 
als eine unter-devonische an. Als unter-devonische Formen mússen 
uberhaupt fast samtliche von JoAcniM Barrande (Systém silurien 
du centre de la Bohéme. I. Partie : Recherches Paléontologiques Sup- 
plement au Vol. I. 1872) beschriebenen Fisch-Arten: Oomphólepis 
Panderi, Barr., Cůenacanthus Bohemicus^ Barr., Coccosteus primus, 
Barr., Ooccosteus Agassizii, Babr., Asterólepis BohenUcus^ Barr., Coc- 
eosteus FrUschi^ Barr., betrachtet werden. 

*) Gbikie. a Text-Book of Geology. London 1885, pag. 716. 



Digitized by 



Google 



72 VIII. J. V. Rohon: 

Da ich die Originalien Barrande's im Piager-Musejum gesehen, 
mochte ich mir erlauben, einige Bemerkungeu in Betreff derselben 
zu machen. Was zunáchst den Gompholepis Panderí^ Barr., den Bar- 
RANDK auf Taf. XXVIII in den Figuren 1 — 3 zeichnet, betrifit, so 
glaube ich, dass diese Reste sehr wahrscheinlich den Haitgebilden 
irgend eines Wirbellosen angehort haben.*) Barraiídb'8 Coccosůeus 
primus, C. Agassmi und C. Fritschi gehoren, wie dies bereits A. v. 
KoENEN (1. c. 9, pag. 8) mit Recht heiTorhob, nicht zu der Gattung 
Coccosteus; auch pflichte ich der Ansicht v. Koenens vollends bei, 
dass der Coccosteus Fritschi Barr. zu der Gattung Aspidichthys ge- 
stellt werden solle. 

Es ist nicht ohne Interesse, dass die vorstebend aufgezáhlten 
unter-devonischen Formen insgesamt den Russischen Devonbildungen 
voUstandig fehlen. Dieser Umstand spricht ziemlich deutlich daf&r, 
dass unter den devonischen Schichten mit Fischresten in Russland 
bloss Mittel- und Ober-Devon vorhanden ist. Noch mehr auffallend 
ist weiterhin die Abwesenheit der ven v. Koenen aus dem Deutschen 
Ober-Devon beschriebenen Fischarten : Aspidichthys ingens, v. Eobnbn, 
Brachydeirus carinatus, v. Koenen, Anomalichthys scaber^ v. Eobken, 
Platyaspis ienuis, v. Koenen. Und abeimals sind es die colossalen 
Placodermen-Formen, deren Ausfall in den devonischen Ablagenmgen 
Russlands in die Augen springt, zumal mehrere Gattungen derselben 
auch in dem Nord-amerikanischen Devon ihre Vertreter haben. (Vergl. 
J. S. Newberrt, 1. c. 12.) Mag man sich nun diesen auffallenden 
Umstand durch die verschiedene Entwickelung derFacies 
der Gesteine erkláren, so kónnte dies nur zum Theil geschehen, 
weil im Uebrigen Vertreter gemeinschaftlicher Gattungen in Russland, 
Deutschland und Nord- America existiren; hierflber liefern die Ver- 
gleiche der diesbeziiglichen Litteratur-Angaben genúgende Beweise, 
von deren Besprechung ich wegen Mangels an Litteratur-Quellen 
Umgang nehme. 

Beim Ueberblick der Fischfauna von Timan, na- 
mentlich derjenigen aus den oberdevonischenSchlichten 
fállt im ganzen die grosse Aehnlichkeit zwischen dieser 
und der Fischfauna des Britischen Old Red Sandstone 
besonders auf. Freilich insofern, als man hierbei an 
die obere Abtheilung des Old Red Sandstone denkt; eine 



*) Sobald die von mir beabsichtígte histologische Untersuchung der genannten 
Hartgebilde beendet sein wird, gedenke ich darúber einen Berícht zu TerOffentlichen. 



Digitized by 



Google 



Die deTonischen Fische von Tímaa in Russl&nd. 73 

Ansicht, welche seit langer Zeit von den Geologen und Palaeontologen 
getheilt wird. Auch A. Geikie sagt (1. c. pag. 716) : „They (Deyonian 
Rocks of Russia) may be correlated with the Upper Old Red Sand- 
stone of Britain/ 

Vor allem hat aber — wie bereits oben citiert — Gr. A. 
EETSBRLnra das ríchtige Urtheil gefáUt ; wonacb die genaue Bestimmung 
der Fischreste ^besonderes Interesse fCtr die Geognosie 
▼erleihť*. Obgleich seitjener Zeit die Kenntnisse flber devoníBche 
Fischreste in Russiand durch L. Aoassiz, Chr. H. Panděr, £. Eich- 
wald, EiPRijANOY, G. RoHAKOYSKu, J. Lahusek, H. Trautsohold ge- 
fordert worden sind, hat die Auffassung Gr. Ebtserlinos volle Be- 
stStigung erfahren. Berúcksichtigt man dabei, dass der alte rothe 
Sandstein in verschiedenen Gegenden Russiands ausschliesslich 
Fischreste fOhrt, so wird man nicht umhin der Ansicht von Graf en 
Eetserlino beipflichten milssen. leh betone dies, da in der betreffenden 
latteratnr dieser Thatsache fast gar keine Rechnung getragen worden 
ist 

Bei weiterer Umschan auf dem Devon-Gebiete dr&ngt sích die 
Frage nach dem Verháltniss der Fischformen-Anzahl in den ver- 
schiedenen Devon-Bildungen Russiands unwillkúrlich auf. Die pr&cise 
Beantwortung dieser Frage ist zur Zeit uomoglich, und zwar einer- 
seits wegen den ziemlich betr&chtlichen Unzul&nglichkeiten in syste- 
matischer Beziehung, andererseits wegen der ungenCtgenden Eenntnis 
der Species, deren Feststellung eben deshalb auf fast unCtberwindliche 
Schwierigkeit stosst, weil die devonischen Fischreste in Russiand stets 
in isolirten Stftcken yorkommen. 

Dessenungeachtet sind schon mehrfache Versuche gemacht wor- 
den, um in dieser Beziehung zn bestimmten Resultaten zu gelangen. 
Den ersten derartigen Yersuch stellte bereits L. Aoassiz an. L. Aoassiz 
fOhrt (1. c. 2, pag. 125) 40 Arten von verschiedenen Gegenden Russ- 
iands an. Von diesen fand ich, wie die vorstehende Uebersichts- 
Tabdle zeigt, 9 Species in Timan wieder, námlich: Chelyophorus 
VemeuUi^ Ao., Hohptychius nobUissimus^ Aa., Hóloptychius gigantem^ 
Ao., Qricodus incurvus^ (Duff)) Asterólepis omata, Eichw., Asterolepis 
grandata^ Aa., Bothriólepis omata^ Eichw., Psammosteus arenatt4$, 
Ag. und Psammostem undviatus^ Ao. Mit Ausnahme des Chdyophor%i8 
VemeuUi, Ao. sind die Qbrigen (8) gemeinschafUich auch dem Old 
Red Sandstone von Gross-Britanien. Freilich stimmt die von L. Aoassiz 
angegebene Anzahl der Fischformen keinesfalls mit den gegenwártigen 
Erfahrungen Qberein, weil z. B. seine Dendrodus- und Lamnodus- 

•latfecauiliMh-BMurwiaMiMcliaftlich* CIum. 1899. 



Digitized by 



Google 



74 Vm. J. v. Rohon: 

Species den bekannten Holoptychius-Arten angehoren, folglich ge- 
strichen werden raůssen. Aehnliches gilt noch von mehreren anderen 
AoAssizischen Aiten. 

Desgleichen machte E Eichwald Mittheilungen ilber verschiedene 
devonische Fisch-Arten von Russland (1. c. 3 und 4); aber erst in 
seinem Nachtrag iiber die Fisclireste von der Umgebung von Pavlovsk 
(St. Petersbuťger Gouvernement), sowie in seiner russischen Ab- 
handlung*) und in der Lethae Rossica sind eingehendere Mittheilungen 
iiber denselben Gegenstand enthalten. 

Spáterhin zeigte J. Lahusen**), dass 13 Arten von den devo- 
nischen Fischen Russlands, welche in den baltischen und nordlichen 
Gouvernements vorkonunen, auf die mittlere Abtheilung des Schot- 
tischen Old Red Sandstone hinweisen, und dass bloss 3 Fisch-Arten 
der mittleren und der oberen Abtheilung desselben alten rothen Sand- 
steins gemeinschaftlich angehoren. 

Einige Jahre darauf hatte A. Stuckenberg eine*) iibersichtliche 
Zusammenfassung der devonischen Fische von Russland geliefert 
Stuckenbebg záhlte 76 Ganoiden- und 28 Selachier-Species; zu den 
Ganoiden stellte er auch Dipterus^ Holodus, Cheirodus und Ptyctodus^ 
Formen, die nach den gegenwártigen Erfahrungen zu anderen Fisch- 
Gruppen gerechnet werden. Sehr aulTallend ist die verháltnissmassig 
grosse Anzahl von Selachiern. 

Vergleicht man mit den Angaben von A. Stuckenbbrg die Anzahl 
der Fisch-Arten von Timan, so ergeben sich aus meiner Uebersichts- 
Tabelle bloss 40 Arten; nehmen wir an, dass unter den unbestimm- 
baren Fischresten etwa 10 neue Arten wáren, so konnen wir beiláufig 
50 Species ftir das Timan-Gebiet voraussetzen. Bríngt man in Ab- 
rechnung die in den frúheren Mittheilungen zu streichenden Arten, 
dann ertlbrigt eine Šumme, die sich mi^t den von Timan beschriebenen 
Fisch-Arten deckt; dies umsomehr, wenn wir die oben erwáhnten 



*) 3ttxBaJiiiAi>) 3* o pudarii nepooÓuTHaro OKeana bx OKpecHOCTaxx IlaB* 
jiOBCKa. HsBjíeHeHO h31» OTenecTBeBHUXi* sanHcoiTB, KHHTSKa IX. aa 1844 rojCb 
C-UeTepÓyprb 1844. 

**) Íary3eH'B, O. O pe3yjx»TaTaz'B o6maio najieoRTOJorBnecKaro cpaBneBU 
AeBOflCKBZi ocajQíOKb eBponeflcKofi Poccin c% sarpaBHHBUMH. (IIpoTOKOU aac^ 
AaBÍii OiA^JieHk MHflep. h Feoj., Man 8. aha 1873 roAa. TpyAU C.-neTep6yprcKara 
06m. EcTecTBOHcnHiaTejiefl. Tomt» V. C.-UeTepÓyprb 1874, pag. XXXIV^XXXVI). 

♦)UlTyKen6epr%, A. AeBOHCKÍň 6acceňHT» esponeilcKott Poccin. Ciicre- 
MaTBHecKítt cnHCOKi 3KHB0TBiJxi> II pacTeBítt ci» yKa3aHÍBHii BepTHKajnaaro h ropif- 
soBTSJíbBaro pacupocrpaneBifl 0TAtJix»flux% bhaobi. TpyAU C.-noTep6TprcKaro 06nr* 
EcrecTBOHciMTáTeieft. Toitl IX. C.-IIeTep6ypn» 1878, pag. 451—460. 



Digitized by 



Google 



Die deyonischen Fische von Timan íq Russland. 75 

Timan-Fische, welche bereits Gr. A. Kryserung beschrieb, hinzuzáhlen. 
Alsdann důrften wir fttr das Timan-Gebiet beiláufig 58 Species 
annehmeD. 

Docb die wichtigste Schluasfolgerang lásst sich aus den Yor- 
tiegenden Untersuchungen in zwei Sátzen resumiren: 

1. Die im Timan-Gebiete begrabene devonische 
Fisch-Fauna weist zum grossen Theil die Arten des 
nord-westlichen und sůd-westlichen devon. Bassins 
Yon Russland auf. 

2. Die devonische Fisch-Fauna vonTiman und des 
ganzen Europaischen Russlands tiberhaupt besit2t 
úberwiegend den Charakter derjenigen aus der oberen 
Abtheilung des Old Red Sandstone Gross-Britanniens. 

Litteratur. *) 

1. AoAssiz, L. Recherches sur les poissons fossiles. Neuchatel (Suisse) 

1833-1843. 

2. — Monograpbie des poissons fossiles du vieux grěs rouge ou 

systéme Dévonien (Old Red Sandstone) des iles Britanniques 
et de Russie. Neuchatel (Suisse) 1844. 

3. EicHWALD, £. Geognostische Uebersicht von Esthland und den 

Nachbargegenden. Neues Jfthrbuch fúr Mineralogie. Stuttgart 
1840. 

4. — Die Thier- und Pflanzenreste des alten rothen Sandsteíns und 

Bergkalks im Novgoroďschen Gouvernement. Bull. se. St. Pét^rs- 
bourg 1840. 

5. — Lethaea Rossica. Stuttgart 1860. 

6. GimicH, G. Ueber Placodermen und andere devonische FischrQSte 

im Breslauer mineralogischen Museum. Zeitschríft der Deutschen 
geolog. Gesellschaft. Jahrg. 1891. 

7. Jasksl, o. Die Ruderorgane der Placodermen. Sitzungsber. der 

Gesellschaft naturforschender Freunde zu Berlin. Nr. 6. 1893. 

8. — Ueber sog. Faltenzáhne und complicirtere Zahnbildungen lib^r- 

haupt. Ibidem. Nn 6. 1894. 

9. KoEiTEN, A. v. Ueber einige Fischreste des norddeutschen und 

bShmiscben Devons. Separatabdruek aus dem vierzigsten Bapde 

*) Das Yeneichniss enthiU bloss Abhandlangen, die onmittelbare Bezieh- 
iiDgeii za den hier beschriebenan Formen haben. 



Digitized by 



Google 



76 VIII. J. v. Rohon : 

der AbhandluDgen der KoniglicheD Gesellschaft der Wissen- 
schaften zu Gottingen. Gottingen 1895. 

10. Lahusen, J. Zur Kenntniss der Gattung Bothriolepis^ Eichwald. 

Verh. der k. miner. Ges. St. Petersburg 1879. 

11. LoHEST, E. DoY. poiss. foss. Ann. Soc. Géol. Belgique. Vol. XV. 

1888. 

12. Newberet, J. S. Rep. Geological Survey af Ohio. Vol. II. Pt. II. 

Palaeontology. 1875. 

13. Panděr, Chb. H. Ueber die Placodeimen des devonischen Systems. 

St. Petersburg 1857. 

14. RoHON, J. V. Die Dendrodonten des deyonischen Systems in Russ- 

land. Mém. d. TAcad. Imp. d. se. de St Pétersbourg. VIL Série. 
Tome XXXVI, Nr. 14. St. Pétersbourg 1889. 

15. — Ueber devonische Fische vom oberou Jeuissei, nebst Bemer" 

kungeu tlber die Wirbelsaule deyouischer Ganoideu. Mél. géol. 
et paléout, tirés du Bull. d. PAcad. Imp. d. se. de St. Péters- 
bourg. Tome I. St. Pétersbourg 1890. 

16. — Holoptychius-Sehuppen in Russland. Ibidem. St. Péterebourg 

1890. 

17. — Ueber Pterichthys. Veihandlungen der Russ. Kais. Min. Ges. 

zu St. Petersburg. II. Ser. Bd. XXVIII. St Petersburg 1891. 

18. Smith "Woodward, A. Catalogue of the Fossil Fishes in the British 

Museum. Part II. London 1891. 

19. — The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. Ann. and Mag. of 

Nátur. Hist. Vol. VIIL 1891. 

20. Traquair, R. H. Notes on the Nomenelature of the Fishes of 

the Old Red Sandstone of Great Britain. Geol. Mag. Dee. III. 
Vol. V. No. 11, 1888. 

21. — On the Systematie Position of the „Dendrodont* Fishes. Geol. 

Mag. Dee. III. Vol. VI. 1889. 

22. Trautsohold, H. Ueber Dendrodus und Coecosteus. Verhandl. der 

Russ. Kais. Min. Ges. zu St. Petersburg. Série II. Band XV. 
St. Petersburg 1880. 

23. — Ueber Coecosteus megalopteryx Trd.; Coeeosteus obtusus und 

Ghelyophorus Vemeuili, Ag. Zeitsehrift der Deutsch. geol. Ges. 
Jahrg. 1889. 

24. — Ueber yermeintliehe Dendrodonten. Ibidem. 1889. 

25. Tboherntsohey, Th. THMaHom pa6oTU, upoBSBe^eHUHfl wh 18S8 

roAT- (Travaux exéeutés au Tímane en 1889. Compte-rendu pré- 
liminaíre. St Pétersbourg.) 1890. 



Digitized by 



Google 



I>ie deyonischen Fische von Timan in Russland. 77 

26. — THMaHCKÍfl paóoTU, npoH3BeaeHHHfl bi 1890 rojíy. (Travaux 

exécutés au Timane en 1890. Compte-rendu préliminaire. 
St. Pétersbourg) 1891. 

27. Whiteaves, J. F. Illustrations of the Fossil Fishes of the Devo- 

nian Rocks of Canada. Trans. Boy. Soc. Can. Séct. IV. 1886. 

28. ZiTTEL A. K. v. Handbuch der Palaeontologie. Erste Abtheilung. 

Bd. III. MQnchen und Leipzig 1887—89. 

Errata. 

Seite 11 Í8t za lesen statt Sedwick — Sedgwick. 

Seite 62, zehnte Zeile von oben, ist za lesen statt solíte — sollten. 

Seite 47 ist za lesen statt OlyptoUipš — Olyptolepiš. 



ClD | CO ■ — 



Tcrlac der kSD. bSbm. Getelltchaft der Wistenichaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Pr»g. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



IX. 

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Napsal Dr. Bohomfl Néinec v Praze. 

(Se 4 tabulkami.) 
(Předloženo dne 27. ledna 1899.) 

Okolnost, že při studiích týkajících se složení, vývoje a rozmno- 
žování buňky rostlinné v převážné větSiné pfípadů užíváno method 
morfologickýcb, pfi nichž forma a formativní změny v popředí vstu- 
pují, způsobila, že v leckterých otázkách vzbuzených potřebou pří- 
činného pochopení životních zjevů buňky rostlinné nedávají nám vý- 
sledky posavadních prací cytologických uspokojivé odpovědi. Platí to 
jak o otázkách rázu fysikalního, tak chemického. V podobném smyslu 
vyslovil se v poslední dobé ku př. Pfefpbr*), s jiného (chemického) 
stanoviska Zacharias "), Zajisté tím nemá býti řečeno, že cytologické 
iiráce rázu morfologického nemají velkého významu. Pravé naopak, 
fysiologické výklady, nemají-li se státi bezpodstatnými spekulacemi, 
musí se zakládati na poznání morfologickém, ba lze právem tvrditi, 
že jen spojením obou method bude možno dosíci příčinného pochopení 
života, pokud ovšem pochopení takové vůbec je možné. 

Nejméně pozornosti se strany fysiologů věnováno dosud karyo- 
kinesi, ač tato jistě náleží nejen mezi nejnápadnější, ale i nejdůležitější 
zjevy v životě buňky rostlmné i živočiSné. Odtud také pochopíme, 
proč právě karyokinesa tak málo je jasnou se stanoviska fysiologi- 
ckého, nebof pravdou je, co v té příčině napsal Ppbffer (1. c.) : — 
sOur eine fehlerhafte Methodik und Logik kann sich vermessen, allein 
aus der formalen Gestaltung bei der Zelltheilung die maasgebenden 

^) PrarPKB, W.. PflanzenphyBÍologie, Leipzig, 1897, p. 89. 
*) Zaouabias, E., Uiber Nachweis und Vorkommen von Nuclein (Ber. d. d. 
bot. Gea. Bd. 18, 1898.) 

Tř. BAtheinaticko-pHiodoTédocká. 1 



Digitized by 



Google 



2 IX. Bohumil Kémec: 

Ursachen und Eráfte ablesen oder auch nur entscheiden zu woUen, 
welche Theile activ oder passiv sind.^ Vskutku také jsou názory 
o mechanice karyokinesy, jak je ku př. van Benedkn, Botschli, Flem- 
MiNG, Meves, Erlaitger, Heidenhein, Rhumbler etc. vyslovili, hypothe- 
sami nebo analogiemi postrádajícími exaktnosti. Přes to jakožto bypo- 
thesy, třeba jen per analogiam při nich souzeno, které na exaktnost 
nároků nedělají, mají svoji cenu. Je vSak očividné, že při pochodu 
tak složitém,jakým je karyokinesa, nebudeme moci očekávati rozluštění, 
vtom smyslu jak je fysiologie požaduje, jedním rázem a jedním 
schématem. Tím také udána cesta, jakou musí se bráti studium 
karyokinesy se stanoviska fysiologickébo : Předně studium se stano- 
viska kvantitativního, tedy sledování karyokinesy co do rozsahu v času 
i prostora, periodicity v dělení se objevující atd. Podávám současné 
s touto prací na jiném místě svoje zkušenosti v tomto směru nabyté. 
Za druhé třeba změny při karyokinesi se objevující studovati se 
stanoviska kvalitativního, fysikalního a chemického. Skupenský stav 
oněch částí plasmy jež dělení se účastní, jich fysikalní vzájemné vztahy 
a chemické vlastnosti hrají zajisté při kinesi úlohu nejdůležitější. 
Pro řešení daných otázek nejdůležitější methodou bude sledování vlivu 
vnějších okolností, kterážto methoda ve fysiologii výměny látek, 
dráždivosti a vzrůstu vedla k nejlepším výsledkům. Konečně pak bude 
třeba věnovati pozornost otázkám o funkci jednotlivých differencova- 
ných organulí (plastid) buněčných, jmenovitě t. zv. centrosomatu a 
achromatickému vřeténku. Zde ovšem není možno se obejíti bez důklad- 
ných studií morfologických a vývojepisných. 

Bylo ku př. studiemi posledních tří let dokázáno, že cytoplasma 
účastní se aktivně karyokinesy, neboí mimo jádro, tedy v cytoplasmě 
tvoří se vřeténko achromatické u rostlin cévnatých, characeí a zelených 
řas^). Tvrdil-li tedy Demoor^) na základě pokusů konaných s chlupy 
Tradescantie^ že jádro odehrá své dělení bez účasti plasmy, ježto Se 
dělení dokončí i v plasmě inaktivované nebo odumírající, mohlo býti 
již na základě vývojepisných a morfologických fakt namítnuto, bud že 
byly nedokonalé jeho pokusy, bud že neopravňovala pozorovaná fakta 
k dedukovaným z nich úsudkům. V skutku také pokusy, které ne- 
dávno Samassa provedl, ukázaly neoprávněvost Demoobovýoh dedukcí 



^) Práce Strasburgerovy školy v Príngsh. Jahrb. Bd. 30, 81, Mitzkewitsch 
ve Flora Bd. 86, 1897, Němec v BotCentralblatt 1898 a Anat. Anzeiger, 1h98 

^) Demoor, J., Contribution á Tétude de la Pbysiologie de la cdlnlé Arch. 
d. Biol. T. 13, 1894. 



Digitized by 



Google 



PrispéVky k fysiologii a morfologii rostlinné bnňky. 3 

a údajů. Ba ukázalo se, že naopak může se dělení zastaviti dříve, 
než se plasma stane inaktivní. 

Byl jsem si oil počátku svých studií karyokinesy se týkajících 
védom, že morfologická pozorování nestačí k rozřešení otázek směřu- 
jících k poznání podstaty a mechaniky tohoto zjevu. Ale dříve bylo 
třeba podrobiti materiál, na němž jsem svoje studia konal, důkladnému 
ohledání se stanoviska morfologického. Práce z ústavu Strasbuíigeeova 
se objevivší byly mi pobídkou, abych jmenovité otájsku t. zv. centro- 
somů bral v úvahu. Na jiném místě uveřejňuji seznam rostlin, u nichž 
ve vegetativních pletivech nepodařilo se mi nalézti tělísek těchto, 
u nichž jsem vSak mohl stanoviti zvláštní typ tvoření se achromati- 
ckého vřeténka oproti způsobu, s jakým se setkáváme v pletivech 
sporogenních. Příčiny rozdílnosti obou typů stanoviti, bylo mým nej- 
bližším úkolem Mám za to, že se mi to podařilo pomocí pokusů, 
v nichž odstraněna turgescence vegetačních vrcholů, aniž však životní 
činnost buněk zastavena. Ze zjevů, jež při plasmolyse lze pozorovati, 
možno souditi dále na fysikalní vlastnosti cytoplasmy buněk, v nichžto 
se dělení odehrává, zvláSté však na skupenský stav její. Poněvadž 
bylo zřejmo, že určité během kinesy se dostavující fysikalní vlastnosti 
cytoplasmy jsou jenom dočasným stavem, hleděl jsem se dalšími po- 
kusy přesvědčiti o možností změnění určitého stavu, při čemž zajíma- 
vých resultatů jsem se dodělal užitím methody zalití rostoucích kořenů 
do sádry. Ze všeho vyplývá, jak velice je pochod dělení závislým na 
vnějších okolnostech a že i prosté mechanické podráždění zastavuje 
karyokinesu a svádí ji k abnormálnímu ukončení. Také tato okolnost 
svědčí proti Demoorovu výkladu, že jádro a jeho životní zjevy jsou 
otužilejší, než cytoplasma. Ba možno se na základě pokusů mých a 
Samasbovýoh ^) kloniti k opaku. 

Význam nucleolů dosud jen hypotheticky a na základě prostých 
pozorování topografických byl stanoven. Y mých pokusech objevily se 
okolnosti přímo význam nucleolů potvrzující. Pozorování právě nazna- 
čená podávám ve přítomné práci. Ve druhé části podám výsledky 
mikrochemického zkoumání, které provedeno methodami užívanými 
od Fr. Schwarze a E. Zachariase. Další část obsahovati má resultáty 
pozorování o vlivu temperatury na karyokinesu v pletivech vegeta- 
tiTních i sporogenních u rostlin cévnatých. 



^) 8ama88a, P., uber dle Enwirkung von Gasen auf die ProtoplasmastrO- 
mang and Zelitheilung yon Tradescantia etc. Yerh. d. Natnrh. Med. Ver. za Hei- 
delberg, 6. Bd. 1898. 

1* 



Digitized by 



Google 



4 IX. . Bohumil Némec: 

Pří Bvých pozorováních nemohl jsem vystačiti prostým pozoro- 
váním buněk in vivo. Předně že při takovém způsobu obor materiálu 
značně omezen, ježto na celých vegetačních vrcholech in vivo kinesu 
vůbec nelze pozorovati, na čerstvých řezech však dostavuje se ihned 
reakce na poranění, která způsobuje mnohé změny oproti poměrům 
normálním. Užíval jsem tedy podobně jako většina dosavadních bada- 
telů chlupů skládajících se ze řad buněčných a sice chlupů z etiolo- 
vaných šlahpunů vyhnaných hlízou bramboru (Solanum tuberosum), 
ku srovnání brána epidermis z base vyrážejících listů cibule kuchyň- 
ské (Allium cepa). Většinu výsledků však děkuji užití method, jakých 
vůbec ke studiu karyokinesy se užívá. Vegetační vrcholy, vystavené 
určitým vlivům, konservovány různými tekutinami a po zalití do 
paraffinu rozloženy v série mikrotomové. V řadě pokusů srovná- 
vány přímo jen praeparaty získané užitím jediné methody, aby růz- 
nosti způsobené vlivem různých tekutin byly vymýceny 

Jako materiálu užil jsem kořenů AUia, poněvadž zde na jednom 
individuu máme množství kořenů téhož vývojového stadia k disposici. 
Vedle toho kořenů slunečnice (Hdianthus annuus)^ často také bobu 
(Vida fábá) a sice vegetačních vrcholů kořenů vedlejších prvního 
stupně, čímž získáme mnoho vrcholů od téhož individua, ovšem růz- 
ného stadia vývojového. To však zde nepadá, jak jsem se přesvědčil 
příliš na váhu. 

Z konservačních tekutin osvědčila se velmi dobře směs pikro- 
síro-octová, které jsem již při svých dřívějších pracích často užil. 
Ona hodí se také znamenitě ke konservování plasmolysy, ke které- 
mužto účelu ZiMMERMANN mamě hledal prostředku. Ostatně konservoval 
také Went*^) vacuoly směsí obsahující pikrovou kyselinu. Pro AUium 
hodí se nejlépe chromoctová směs, pro Vidi zase pikro-octo-síi-ová. 
Vůbec třeba pro každý daný případ vyzkoumati účinky užívaných 
tekutin. Velká výhoda obou jmenovaných tekutin spočívá v tom, že 
velmi rychle, rychleji někdy než alkohol pronikají, aniž působí zna- 
čnějších proudů diffusuích, ježto tu máme co činiti jen s vodnými 
roztoky 1—2*^/0. Hlavní kořen Vície (velkosemenné odrůdy) o průměru 
1*8 mm. byl ku př. po 5 minutách proniknut směsi pikro-octo-sírovou 
a konservován bezvadně. Příčina spočívá v toni, že sírová kyselina 
v tekutině přítomná zduřuje a rozpouští cellulosni stěny buněčné, takže 
membrány nekladou rozšiřování se konservatika žádného odporu, také 

«) Went, F. A. F. C, Die Vermehrung der Vacuolen dnrch TheUnng. 
Pringsh. Jahrb. Bd. XU. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 5 

ne pectinová přejemná střední lamella, která jinak znamenitě je za- 
chována. 

Mikrochemícké studie ukázaly, ') že kyselina octová mnohé části 
obsahu buněčného silně naduřuje a činí z nich dokonce hmotu gala- 
tinosnl. Z té příčiny třeba užívati směsi obsahující nejvýše 1% ledové 
octové kyseliny. Jinak lze se užitím každé látky zvIáStě a rflzných 
kombinací přesvědčiti o jich působení a stanoviti tak artefakty, 
s nimiž nutno počítati. Po práci Korsoheltově (Arch. f. rnikr. Anat. 
1896.) se však zdá, že artefakty vzniklé našimi prostředky konservač- 
ními nejsou příliš veliké, snad ani ne takové, jak je A. Fisohkb před- 
pokládá. Ostatně i artefakty pravidelně se dostavující poukazují na 
určitý substrát, z něhož vznikly a třeba s nimi tedy počítati. 

Ve vegetativních pletivech cévnatých rostlin nahromadtge se 
v přípravných stadiích nejdříve hustší plasma kolem jádra (obr. 8.)t 
v té pak objeví se hyalinní, nejprve na 2 pólech zřetelný dvůrek, 
jejž zde pro stručnost i pro vyjádření jeho homologických útvarů 
v buňkách centrosomem opatřených budu označovati jménem pbriplast, 
jež zavedl Vejdovský^) na základě studia vajíček červa Rhyňekelmis, 
Hyalinní períplast v buňkách rostlinných nejeví v pletivech sporogen- 
ních žádné polarity, jsa stejnoměrně na celém povrchu jádra rozložen, 
ve vegetativních buňkách je však vždy bipolarně vytvořen, zřídka 
tvaru koule, jež na pólech je čepičkovité vytvořena, v největším počtu 
případů ve tvaru ovoidu nebo ellipsoidu. Při tom lze pozorovati, že bud 
na celé periferii jádra je vyvinut, tedy i v zóně aequatorialní (asi 
jako na levé straně jádra v obr. 3.), nebo je pouze na pólech čepičko- 
vité vyvinut (obr. 9.), takže se zdá, že jsou obě čepičky v aequato- 
rialní zóně nespojeny, odděleny (také obr. 1). 

V dalším průběhu vývoje počínají se objevovati na periferii peri- 
plastu i uvnitř vlákénka meridionalně probíhající, která rostou od pólů 
(obr. 5.), až úplně obklopí jádro uvnitř se nalézající (obr. 10.) Dů- 
ležito je, že poIy, na nichž je periplast čepičkovitě vyvinut, souhlasí 
8 meridionalním průběhem achromatických vlákének; osa oba póly 
spojující je také osou dělení. Buněčná přehrádka vytvořuje se kolmo 
na ni. Je tedy pravděpodobné, podaří-li se nám nalézti příčiny bipo- 
lamího vytvoření periplastu, podaří se nám také nalézti příčiny urči- 
tého postavení kinetické figury a určitého směru dělení buněčného. 



^) Schwars, Fr., Die chemische and morphologische Zasammensetzung des 
Protoplasma. Cohns Beitr. u. Biol. d. Pfl. Bd. V- 

') Yejdoyflký F. a Mrásek A. Centrosom und Períplast. Sitzber. d. kOn. 
bOhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1898. 



Digitized by 



Google 



IX. Bohamil Némec: 



Působeni chloroformu. 

Zdá se, že anaestbetika i ostatní jedy, nepůsobi-li příliš rychle, 
nebo nejsou-li podány v silných dávkách, v plasmé buněk rostlinných 
pflsobí zpočátku zvýšení činnosti. Tak vykládá ku pf. Laurbn a Elf- 
wiNQ o působení anaesthetik na dýchání, Juhblle^) pro některé pří- 
pady transspirace, Demoor (1. c.) pro proudění plasmy, tolikéž Elbmm ^'^) 
ku př. při působení alkoholu, Pfepper (Druck u. Arbeitsleistung) pro 
turgor, RioHARDs (Pringsh. Jahrb. Bd. 30.) pro vzrůst a vývoj hub. 
Pfbffer (Pflanzenphysiologie p. 374, 514) považuje toto stoupnutí 
činnosti vlivem submaximalních dosí jedů způsobené za jakousi auto- 
regulaci, která má škodlivý vliv podaných jedů vyrovnati. Ovšem 
neschází ani opačných údajů (H. Gonwentz v BotZtg. 1874, A. Sohneider 
v Bot. Gaz. V. 18, 1893, Evitart v Journ. Linn. Soc. 1896) zdá se 
však, že při těchto pokusech nebylo užito právě zmíněných submaxi- 
malních dosí, nýbrž dávek větších, které ihned způsobují zastavení 
nebo klesání životní činnosti protoplasmy. 

Moje pokusy vztahují se předně ke vlivu chloroformu na stoup- 
nutí turgoru. Uvedu zde jen některé resultáty. Působí-li chloroformové 
páry nasycené na vegetační vrcholy hlavního kořenu klíčních rostlin 
hrachu při temp. 18"^ C. a norm. tlaku, stoupá turgor v prvních 
3 minutách, po té však ihned klesá a již po dalších 3 minutách je 
kořen, který před tím rostl v nasycených parách vodních, plasmo- 
lysován. 

Odstraníme-li chloroform pozorujeme opět stoupání turgoru 
několik minut trvající, po té však zpětné klesání. Zajímavý je ku př. 
pokus, kde kořen úplně turgescentní vystaven účinku par chlorofor- 
mových (při 18^ G. a normálním tlaku nasycených) po celou hodinu 
a pak dán do vzduchu vodními parami nasyceného. Turgor kořenu 
toho po čtvrt hodině klidu počal stoupati, po 15 minutách dosáhl 
vrcholu, načež klesal velmi rychle, tak že po 10 min. byl kořen oi.ět 
plasmolysován. Pokus ten dokazuje, že kořen nebyl dosud mrtvý, 
přes to že byl po celou hodinu vystaven účinku chloroformových par. 

Nasycené páry aetheru při normálním tlaku působí méně inten- 
sivně. Stoupání zde trvá déle než při chloroformu. Při kořenu hrachu 



*) Jumelle vComptes rendus, T. lil, 1S90, p 461—463. 
^^) Klemm, Desorganisatíonserscheinungen ďer Zelle, Jahrb. f. wiss. Bot 
Bd. 28. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 7 

dosáhlo rapidní stoupání turgoru vlivem aetheru způsobené teprve po 
8 minutách vrcholu a v pokuse, při němž užito kořenu peďivě filtrai- 
ním papírem osuSeného dosáhlo stoupání turgoru teprve po 16 minu- 
tách vrcholu. Podobně trvá stoupání turgoru vlivem alkoholu vzbu- 
zené déle než při použiti chloroformu. Při vlhkých kořenech dosáhne 
stoupání turgoru maxima obyčejně po 4 minutách, při kořenech osu- 
íených po 7 min. 

Dáme-li na kořeny hrachu působiti páry benzinu, stoupá tolikéž 
tnrgor, ale zároveň dá se konstatovati také vzrůst a sice z poiátku 
stejnoměrně urychlený, později (po 25 min. působení benzinových par) 
stále volnější, až (obyčejně po 40 minutách, při navlhčených a turges- 
eentních kořenech až po 2Vs bod.) na chvíli stane, rovněž nastává 
plasmolysa spojená se skracováním kořenů. 

Z těchto pokusů, o nichž podrobný referát podán bude na jiném 
místě, vysvítá, že anaesthetika neusmrcují plasmu a nezastavují její 
životní činnost tak rychle, jak se za to větáinou má^^) bere-li se 
v úvahu pouze pohyb protoplasmy. Samassa (1. c.) dobře podotýká, 
že pohyb plasmy není jediným životním projevem plasmy a vedle 
pohybu může se životní činnost plasmy jeviti v přemnohých jiných 
jevech ; Dbtmbr ku př. ukázal, že po chloroformování rostlina hodinu 
i několik hodin může dýchati, třebas již byla působením chloroformu 
tak alterována, že nemá schopnosti ozdravěti. Z okolnosti, že některý 
životní zjev déle vytrvává, než proudění protoplasmy. možno usuzovati 
jen tolik, že zjev ten na proudění protoplasmy není závislým, nebof 
plasma, přes to že neproudila, mohla býti dosud živa. Chybného 
úsudku dopustil se v tom ohledu Dbmoor (1. c.) a jeho názory přijal 
také Pfbffbr do své fysiologie. I v tom případě, že jeho pozorování 
byla správná, nemohl souditi z okolnosti, že karyokinesa odehrává 
se dále i po zastavení proudění protoplasmy, že se karyokinesa může 
odehrávati bez účasti živé plasmy. Jak Samassa d. c.) ukázal, nebyla 
právě v Demoorovýoh pokusech plasma umrtvena nebo ve všech ži- 
votních jevech zastavena. To potvrzují také moje pokusy, jež ukázaly, 
že v kořenech po 15 minut účinku nasycených (při 20*^ G a normál- 
ním tlaku) par chloroformových vystavených Kinesa dávno byla zasta- 
vena, achromatická vlákénka zgranulována (obr. 34, 62), přes to však 
plasmolytická stažitelnost plasmy zachována, kterážto vlastnost k nej- 
význačnějším vlastnostem živé plasmy patří (Pfbpper, Pflanzenphysio- 
logie, pg. 119.) Cytoplasma zachovala si tedy mnohem déle živost, než 



") Farmer, J. B. und WtUer, A. D., v Bot. Cbt 1898. 



Digitized by 



Google 



g IX. Bohumil Němec: 

trvají pochody kinetické, které v největším počtu případfi již po 10 
minutách byly zastaveny. Usuzovati z tohoto zjevu, že jádro a jeho 
životní zjevy jsou choulostivější než zjevy cytoplasmy jest velmi 
těžko, poněvadž se ve skutečnosti změnou vnějších podmínek modi- 
fikují nejen zjevy v jádru se odehrávající, ale i v cytoplasmě, jak 
zřejmě dokaziye změna diosmotických vlastností cytoplasmy vzbuzená 
účinkem chloroformu a jiných anaesthetik. Zprávy zde podrobněji uvedené 
týkají se účinku par chloroformových na kořeny AUia a bobu (Vida f aha), 
Allium zvláště dobře se hodí k pokusům, poněvadž cibule vyhání 
množství kořenů, které jsou ponejvíce téhož vývojového stadia, histo- 
logické elementy jsou velké a jasné, takže máme hojnost dobrého, 
stejnocenného materiálu pocházejícího z téhož individua. Zinková mísa 
pokryta byla na dně vodou, do prostřed postavena miska s chloro- 
formem, nad ni na drátěné třínožce cibule s hojnými vedlejšími, zdra- 
vými kořeny a celé přikryto skleněným zvonem. Nyní ustříhávány 
kořeny po 5, 10, 15 atd. minutách a ihned konservovány a sice jedna 
série ve směsi chromo-octové, druhá v pikro-octo-sírové. Praeparaty 
byly v obou sériích souhlasné. Ku barvení užito haemalaunu a para- 
karminu. V jiných pokusech vystaveno podobnýni způsobem působení 
chloroformových par několik klíčních rostlin bobu a byly tolikéž po- 
stupně konservovány. 

Na praeparatech z kořenů po 5 minut působení chloroformu 
vystavených byly oproti normálním kořenům vakuoly poněkud zvětšené 
(obr. 25, 26) jinak struktura protoplasmy nezměněná. Jádra v partii 
vrcholové tvaru pravidelného, ale as 2^.^ mm od vegetačního vrcholu 
v zóně as V2 ^^ dlouhé vesměs tvaru amoeboidního (obr. 27). Zde 
také vakuoly byly značně vzrostly a figury, které jsou tu přítomny, 
jsou jimi z normální polohy zatlačeny. 

Jediná věc je nápadná: V celém kořenu nenalezeno ani jediné 
buňky 3 čepičkovitě vyvinutým periplastem. V buňkách dostatečné 
širokých obklopuje periplast úplně jádro a je podoby kulovité, (obr. 
25) v úzkých a prodloužených buňkách je potud zkrácen a rozšířen, 
pokud mu nebránily stěny buněčné (obr. 26) Jádio nemusí tu ležeti 
úplně ve středu periplastu. Bipolarní figury zachovány jen tam, kde 
byla již vyvinuta vlákénka. Při tom však vždy pozorováno, že periplast 
v aequatorialní zóně je rozšířen oi)roti periplastům buněk normálních 
(obr. 28). Jinak jsou kinetické figury normálního vzhledu a vlákna 
achromatická dobře zachována. 

Také praeparaty z kořenů, po 10 minut chloroformovým parám 
vystavených vykazují kulovité, dobře oproti ostatní plasmě ohraničené 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fjsiologii a moMologii rostimné buňky. 9 

periplasty (obr. 29). Řidčeji objevují se periplasty zrnitou plasmou 
ne docela přesné ohraničené, na nichž sem tam mohou se vyvinouti 
hrbolky. Velmi nápadné jsou ])řípady, kdy dosti velké hrbolky nepra- 
videlně na celé periferii jádra jsou vyvinuty (obr. 31) a kdy objevují 
se vlákénka na periferii hrbolkatého periplastu probíhající (obr. 31). 
Vlákénka ta buď nepravidelně probíhají, nebo radiálně kolem vrcholu 
hrbolků. V těchto stadiích dosud zachována je membrána jaderná, 
přes to, že pentlice chromatinové dobře jsou vyvinuty. Ye stadiích 
vyznačených klubkem chromatinovým, ale postrádajícím jaderné mem- 
brány, můžeme se setkati s multipolarními nepravidelně, jednostranné 
vyvinutými figurami (obr. 32). Dosud bylo možno pozorovati přece 
progressi ve vývoji kinetických figur, nebof abnormaí hrbolkaté peri- 
plasty a multipolamí figury vyvinuly se vlivem chloroformování, v nor- 
málních kořenech nikdy se snimi nesetkáváme. Plasma na těchto 
praeparatech jevila normální vzevzf ení, chovala však mnoho zvétSených 
vakuol, které zvláště ve starších buňkách způsobují nepravidehié po- 
stavení, sešinutí a zatlačení figur. 

Odtud pozorujeme na kinetických figurách regressi. Na praepa- 
ratech z kořenů po 15 minut chloroformu vystavených dosud možno 
pozorovati kolem spiremů periplastovou kouli. V plasmě rostou pravi- 
delně kulaté, nebrání-li ovšem stěny buněčné, vakuoly a sice i v buii- 
kách jež dříve maličké, alveolovité vakuoly chovaly. V buňkách vzdá- 
lenějších od vegetačního bodu setkáváme se s enormními vakuolami, 
které začasté také jádro zatlačují a deformují (obr. 33). Často jsou 
jádra, která v centru buňky se nalézala, zatlačena ke straně, k mem- 
bráně buněk. Význačno je, že na straně, odkud na buňky účinkoval 
chloroform nahromaděna je silně barvitelná hrubozrnná plasma, (obr. 
33, 34) a že v partii 27s mm od vegetačního vrcholu vzdálené, ve 
které po 6 minutách působení chloroformu jevila jádra amoeboidní 
tvary (obr. 27), v tutéž stranu posunuta jsou jádra, která zde následkem 
toho položena jsou ku vnějším tangentialnim stěnám buněčným. Zjev 
ten upomíná na pohyby jader vyvolané poraněním, kdy také podle 
Nestlerových ") pozorování přiloží se jádra ke stěnám obráceným k ráně. 
Možno, že se v našem případu jedná o podráždění téhož charakteru, 
jako při mechanickém poranění. Kinetické figury passivuě vakuolami 
jsou stlačeny, zohýbány, šikmo postaveny atd. Plasma vůbec je hrubě 
zrnitá a jeví množství granulí. 

*•) řlestler, ^A..ý Ueber die darch Wundreíz bewirkťen Bewegungserschei* 
miBgen des Zellkerns und des Brotoplasmas, dle ref. y Bot. Obt. Bd« 76, 1898. 



Digitized by 



Google 



10 IX. Bohamil Némec: 

V klidných jádrech nápadno je v té době oproti jádrům nor- 
malním difiFiisní rozložení chromatínu. Ghromatin ve způsobe nepatr- 
ných zmfček vyplňuje celé jádro (obr. 33, 37); v jádrech, ve kterých 
byl chromatin nahromaděn jako zvláštní barvitelný obal na periferií 
nucleola, děli se obal ten v několik skupin od nucleola se oddělujících 
(obr. 37), skupiny ty stávají se homogenními a zakulacují se, takže 
mají vzhled normálních, Rosrnbm popsaných pseudonucleolů. Radiální 
uspořádání sítiva jaderného zmizelo, což je zvláště pro buňky střední 
řady pleromu nápadno, ježto zde je za normálních poměrů uspořádáni 
to vždy typicky vyvinuto. 

Zároveň jádra, zvláště starších partii kořenů, rostou, jelikož pak 
membrána vzrůstu obsahu nemůže stačiti, praskne na některém místě 
a ven se vyhrne bud jen kapička šťávy jaderné, nebo reticulum 
i s chromatinovými zrníčky (obr. 53) často zároveň nucleolus (obr. 54). 
Zjevy tyto níže podrobněji popíšu. 

Nejzajímavější změny jeví se na kinetických figurách. Achroma- 
tická vlákénka stávají se zde totiž zrnitými — a sice u všech figur 
bez rozdílu stadia. Obr. 34 znázorňuje taJcová zgranulovaná vlákénka 
u metakinesy, 52 aequatoríalní desku. Achromatická vlákénka skládají se 
nyní z jedné nebo několika řad nepatrných zrníček. Dosud jsou však 
zrníčka ta v řadách sestavena. Nemožno zde nevzpomenouti granulací 
achromatických vláken, s nimiž se také v normálních poměrech setká- 
váme. Popsal jsem granulosní přeměnu a degeneraci pro některá vlá- 
kénka spojovacího vřeténka (cytologická pozorováni), a upozorňuji, že 
tento pochod granulačni docela je identický s granulací vyvolanou 
vlivem chloroformování. Pro theorii o skladbě chromatických vlákének 
je zjev granulace jich velmi důležitý. Stejně jako se z granuli v profasi 
vlákénka sestavují, tak se také granula v metakinesi nebo vlivan 
chloroformování rozpadají. Jedná se tedy o otázku, co udržuje granula 
ta ve vlákénku jako takovém pohromadě. Otázkou tou zabýval jsem 
ge na jiném místě (Anat Anz. 1898.) 

Také chromosomy jeví změnu vyvolanou účinkem chloroformováni. 
Ježto však podobná změna vystupuje také při plasmolyse, je možno, 
že zde působí nechloroform o sobě, nýbrž nepřímo tím, že podobné 
jako plasmolysa odstraňuje turgescenci. Nebof již po 3 minutách 
účinku par chloroformových dostavuje se zkracováni kořenů následkem 
chloroformováním způsobené díosmosy látek rozpuštěných ve štávé 
buněčné. 

Po desíti minutách je kořen úplné zbaven tuigescence. Zmí- 
něná změn^ chromosomů týká se objevováni se v nich řady malých 



Digitized by 



Google 



PříspéTky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. H 

Yakaolek stále rostoucích (obr. 36.) Jimi způsoben je také růžencovitý 
vzhled chromosomů (obr. 34). 

Že plasma y této dobé byla dosud živa, dokazuje nejlépe okol- 
nost, že reagovala na vložení kořenů do plasmolyúckých roztoků. 
Řekli jsme sice svrchu, že účinkem chloroformu buňky pozbývají 
turgescence, ale to platí jen v tom ohledu, že ve vakuolách v nich 
přítomných zmenší se do té míry diosmosou energie osmotická, že 
nikterak nestačí zřejmě napnouti stěny buněčné. U hrachu vidíme 
účinkem chloroformu přímo vystupovati ven z kořenu kapky vodných 
roztoků chovající osmotícky působící látky, přes to vSak zůstanou pro 
některé látky membrány vacuol i pokožková plasma cytoplasmy nepro- 
pustnými, jak viděti z toho, že 37o roztokem dusičnanu draselnatého 
značně se protoplast stáhl a v některých buůkách pravidelné kulaté 
nebo ellipsoidní formy nabyl (obr. 61). Jinde stáhne se protoplasma 
nepravidelně, vacuoly, které původně vlivem chloroformu značně se 
zvětšily, neobyčejně se stáhnou a zmenší (obr. 49). Obr. 51 znázor- 
níme klidné dvě buňky z čepičky, obr. 49 řadu buněk z períblemu. 
Plasma se zde velmi nepatrně a nepravidelně zakulatila. Vacuoly jsou 
velice zmenšeny vlivem plasmolysy. Obr. 50 znázorňuje buňku z derma- 
togenu jevící amoebovité jádro. 

Pozoruhodné je, že plasmoiysa účinkuje také na jádro. Jeho 
obsah, jak dobře z obr. 49. viditelné, se smrští a kontrahuje obyčejně 
kolem nucleolu. Membrána jaderná se nesmrští vždycky, nýbrž oby- 
čejně podržuje původní tvar. Je tedy vidět, že semipermeabilnost 
v tomto případu nepřísluší membráně jaderné, nýbrž membráně vystu- 
pující kol vakuolek ve chromatinu se tvořících. Daleko zřetelněji vy- 
stupují tyto zjevy při delším působení chloroformu a odkládám tedy 
jich vylíčení na později. 

Po 20 minutách působení chloroformu : Chromatin v zrníčkách 
je diffusně rozložen i v jádrech nejmladší partie. Tato mají následkem 
toho vzhled jaksi homogenní. Kolem spiremů, jež jsou celkem nezmě- 
něny, dosud uchovány jsou períplastové koule. Stéuy vacuol v perife- 
rických buňkách zgranulovány ; následkem toho vacuoly nejsou přesně 
ohraničeny (obr. 39). Přes to se zdá, že membrána vacuol nejdéle 
vytrvává, ježto ku př. v buňkách čepiček, jež jsou daleko více vysta- 
veny působení chloroformu než dermatogen nebo periblem membrána 
vacuol není zgranulována, ačkoli již plasma definitivního vzhledu 
desorganisace nabyla (obr. 41). 

Ve zmíněné již zóně 2 V, mm od vegetačního bodu vzdálené jádra 



Digitized by 



Google 



12 IX. Bohuma Němec : 

i plasma nahromaděny jsou ve sméru vnikajícího chloroformu. Zna6ný 
počet jader jeví silné zvětšení a vytékání části obsahu (obr. 40). 

Achromatická vlákénka figur kinetických úplné zmizela. Také 
íady granulí se rozpadly, takže chromosomy leží nyní uprostřed jemné 
zrnité hmoty (obr. 39), která vznikla přeměnou vlákének. Také vře- 
ténka spojovací zmizela, staváe se granulosními. Desky jaderní žalo- 
zené mezi dceřinnými jádry jeví se jako dvě rovnoběžné řady hustě 
seskupených granulí, mezi nimiž probíhají mftstky, tolikéž zrnité 
(obr. 38). Můstky ty odpovídají oněm, které Srasburger ^^) konstatoval 
při tvoření se buněčné desky, a které zůstaly jako spojení mezi 
rozdělenými uzlíčky (dermatosomy) na spojovacích vláknech vystupu- 
jícími. 

30 minut: Plasma stala se silně granulosní, tolikéž vakuoly 
vnějších řad buněčných. V buňkách vnitřních (centrálních) řad však 
dosud přítomny jsou přesně ohraničené, enormně vzrostlé vakuoly, 
které figury kinetické deformují, jádra klidná ke stěně buněčné zatla- 
čují (obr. 47) a zřejmě deformují (obr. 48). Plasma takovýchto bnnék 
má v/hled téměř homogenní, gelatinosní. Hned po tom však dostavuje 
se granulace membrány vakuolové, v plasmě objeví se granula a ne- 
přesně ohraničené malé vakuolky. Kolem jader objevují se jasné 
dvůrky, které svým nepřesným ohraničením distinktně od periplastů 
se liší (obr. 58). Y daUím postupu plasma se nahromadí kolem jádra 
na místě jasného dvůrku (obr. 61) a nabývá zhoustnutím intensivní 
barvitelnosti. Vzrůst jader a vytékání jich obsahu stále více buněk 
zasahuje (obr. 57). V čepičkách jádra docela jsou vyteklá (obr. 
42 — 46). 

Chromosomy figur postrádajících nyní achromatických vláken 
tloustnou následkem vzrůstu vakuolek v nich se objevivSích. Zajímavé 
je, že v jednoduchém chromosomu vždy jen jedna řada vakuol se 
vyvine, kdežto v chromosomech v aequatorialní desku sestavených, 
které se skládají ze dvou slepených dceřinných pentlic, dvě řady 
vakuolek vedle sebe jsou uloženy (obr. 59). V čepičce jsou chromo- 
somy slity již v jednu massu vykazující množství vakuolek. V obr. 
60. znázorněna taková massa vzniklá z aequatorialní desky. 

Po 45 minutách působení chloroformových par jeví se plasma 
granulovanou. Kolem jader budto je vyvinut hyalinní dvůrek (obr. 
71) anebo již na jeho místa nastupuje plasma silně se barvící a hustě 
zrnitá (obr. 72). Že se zde jedná o proudění plasmy směrem k jádru, 

") Strassburger, E., Die pflanzlíchen Zellh&ute. Príngs. Jahrb. Bd. 31. 



Digitized by 



Google 



Přispéyky k fýsiologii a morfoiogii rostlinné buňky. }3 

viděti 2 velikých a četných vakuol na periferii vzniklých. Chromosomy 
chovající již četné vakuolky stávají se tekutými a slévají se v místech 
dotyku, af náležejí kterémukoli stadiu kinetickému. Některá taková 
různá stadia znázorněna jsou v obr. 90. a a ď bezpochyby jsou pře- 
měněné spiremy, b sl c aequatorialni desky. 

Po dvou hodinách působení chloroformu je plasma stejnoměrně 
zrnitá a stejnoměrně vyplňuje obsah buněčný. Kolem všech jader 
nejmladších partií nalézáme tělíska ponejvíce kulovitá, začasté s jádrem 
souvisící (obr. 73), a také volná, která vznikla zmíněným již processem 
vzrůstu a praskání jader. Obsah z jader vyniklý obklopil se svojí 
vlastní membránou a může tedy býti srovnán zjev tento s fragmen- 
tací jader. Vyjmuta jsou jádra, jež se nalézala ve stadiu spiremu. Ta 
podržují svůj tvar, ale v chromatinové pentlici pozorujeme popsané 
již malé vakuoly. 

Odtud již se nic v buňkách působením chloroformu nemění. 
Plasmolysou nedostaneme viditelných změn i možno kořeny považovati 
za odumřelé. 

Vrafme se však k rychlému vzrů-^tu jader způsobenému chloro- 
formem. Tento vzrůst dá se pozorovati již po 15 minut trvajícím 
působení chlorofprmu a lze ho pozorovati docela dobře za živa. Plasmo- 
lysou lze jádro smrštiti nebo stáhnouti na původní velikost, i zakládá 
se bezpochyby vzrůst ten na objevení se osnioticky působivých látek 
v jádru. Snad jsou to ve větším množství přítomné kolloidní Útky, 
které přece osmoticky působí, ač je jejich osmotická energie nepatrná 
Že také v normálním jádru se nalézají osmoticky působivé látky a že 
blána jaderná je tolikéž semipeimeabilní, bude ukázáno v následujícím 
odstavci. Upozorniti tu třeba také na fakt Schwarzem aZACHARiASEM 
konstatovaný, že se v jaderné šíávé nalézá ve vodě rozpustná bílko- 
vina. Ale nejen membrána jaderná má vlastnosti semipermeabilní blány, 
nýbrž i blány nových vakuol v jádru vznikajících. Vývoj těchto vakuol, 
jejž i na živém materiálu sledovati možno, počíná v buňkách chloro- 
formu nejvíce vystavených (calyptralních) již po 15 minutách (cfr. 
obr. 56). Vakuoly objevují se v nitru jádra, bezpochyby podobně jako 
v pentlicích, tedy v chromatinu. V calyptře dosáhnou ohromného vý- 
voje a způsobí několikeronásobné zvětšení jader (obr. 62 — 67). Ne- 
může-li membrána vakuol těch, nebo membrána jader vzrůstu vakuol 
stačiti, praskne (již po 15 minutách) a možno spatřiti na povrchu hya- 
linní kapičky jaderné šíávy (obr. 57, c, d; g). Ty berou na se vždy 
formu kulatou, což svědčí pro jich tekutý stav. Později také část 
retikula a zrníček chromatinových se ven vytlačige (obr. 57 d, e, f), 



Digitized by 



Google 



14 IX. Bohumil Němec: 

s těmi také nucleoly (obr. 54) mohou vyjíti z jádra. Partie ven vy- 
tlačená buď může se obklopiti svojí membránou (obr. 40, 73), nebo 
rozpadá se v zrníčka (obr. 57 g). Toto rozpadávání přivodí pak úplnou 
granulosní degeneraci partií ven vytlačených (obr. 45). Granula ta 
jsou malá, přesně kulovitá a rozejdou se diffusně v buňkách úzkých 
po cytoplasmé stiany, v níž jádro vyteklo (obr. 42) nebo v širších 
buňkách po celém obsahu buněčném (obr. 46 . Jádro prasklé a vy- 
teklé buď zacelí otvor a nabude normálního tvaru (obr. 44), nebo 
zbude z něho prázdná, nepravidelně zohýbaná membrána (45, 46). 

Že vskutku rychlý vzrůst způsobil vyplynutí obsahu jaderného, 
lze viděti srovnáváním jader z kořenů normálních a chloroformova- 
ných. V obr. 57 a, znázorněno jádro z kořenu chloroformovaného, 
57 b, jádro normálního kořenu. Toto je značně menší. Ostatně he 
tlakem na jádra, kterým se analogicky membrána jaderná napíná 
jako vzrůstem obsahu jaderného, docíliti úplně analogických zjevů 
jako působením chloroformu. 

Ve případech, kdy se uvnitř jádra vytvoří veliké vakuoly, způ- 
sobí stálý jejich vzrůst takové uapjetí, že se celé jádro rozpadá ve 
množství paitikulí (obr. 68, 70), které obyčejně různě jsou veliké, ale 
vždy zakulacené. Zřídka rozpadá se jádro ve stejně veliká granula 
(obr. 69). Partikule povstalé rozpadnutím se jádra rozšíří se obyčejně 
difiusné po celém obsahu buněčném (obr. 40, 68, 69, 70). Ve větších 
kuličkách, které jeví silnou barvitelnost a dle mikrochemických reakcí 
z plastinu anucleinu se skládají, objevují se opět vakuoly (obr. 70), 
které mohou způsobovati další vzrůst a následující rozpadnutí. 

Klbmm došel k názoru, že při působení jedů na buňku a desor- 
gauisaci dostatečně silnými dosemi docílené, v plasmě a jádru pod- 
statně stejné zjevy se dostavují. Částečně potvrzují moje nálezy jeho 
náhled. Neboť jako v plasmě se objevuje množství vakuol působením 
chloroformu, tak i v jádru se s nimi setkáváme, v obou případech 
rostou, ale kdežto v plasmě membrána vakuol granulosně degeneruje 
a pozbývá vlastností poloprůchodných blan, jádro přímo násilně je 
roztrháváno a vzniknou-li v partikulích takto vzniklých nové vakuoly, 
může se process znova opakovati. Řekli jsme již, že velmi záhy půso- 
bením chloroformu effekt turgoru klesá, tedy také turgor. To způ- 
sobeno je tím, že blána vakuol i pokožková vrstva cytoplasmy stá- 
' vají se pro některé látky průchodnými. De Vries^^j a Pfbffeb to ukázali 

'^) De Vries, H.. Flasmolytísche Studien ttber die Wand der VacnoleD, 
Príngsh. Jabrb. í. wiss. Bot.Bd. 16, 1886. 



Digitized by 



Google 



PHspévkj k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 15 

působením jedů a anaesthetik. Ale okolnost, že vakuoly přece zbý- 
vají, ba rostou a reagují na změno osmotícké energie media v němž 
se nalézají, dokazuje, že permeabilita neplatí pro veškeré látky ve 
š(ávé buněčné se nalézající. Energie (osmetická) zbylých látek stačí 
sice pro udržení těchto vakuol, nestačí však ku viditelnému effektu 
týkajícímu se napjetí blan buněčných. Vzrůst vakuol pak třeba vy- 
světliti změnou odporu, jejž klade vzrůstu vakuol za normálních 
poměrů jednak plasma, jednak membrána vakuol. Plasma dvojím 
možným způsobem: 1. energií bubřivosti, 2. osmotickou energií v ní 
obsažených látek. Neznáme však ani pro normální poměry, který 
faktor z těchto dvou je rozhodující, nemožno tedy ani zde vyložiti, 
který z nich se do té míry změnil, že umožňuje vzrůst vakuol, jaký 
je ku př. v obrazech 47 a 48 znázorněn. 

Vakuoly ty, poněvadž jim plasma neklade překážek, přes to že 
jejich energie osrootická je nepatrná (značně menší, než 3^/o dus. 
dras; nebof se roztokem tímto velice kontrahují), rostou a zatlačují 
celý obsah buněčný ke stěnám, podobnějako musí se zvětšovati každá 
senúpermeabilní blána uzavřená a obsahující osmoticky působící látky, 
ve vodě, neklade-li se jí překážek. Pix) ten případ, že by zůstala i po 
chloroformování bubřivost plasmy stejná, musíme míti za to, že v nor- 
málních poměrech hlavním faktorem, jímž plasma klade odpor enorm- 
nímu vzrůstu vakuol, je osmotická energie látek v plasmě obsažených. 
Nebot jenom zmenšením této energie možno spůsobiti zmenšení od- 
poru rozšiřující se vakuole kladeného. Zmenšení této energie snadno 
může býti přivedeno tím, že se pro látky ji působící stala pokožní 
vrstvička plasmatická, za obyčejných poměrů tolikéž jako semiper- 
meabilní blána působící, permeabilní. Vskutku také nemusí ani za 
normálních poměrů býti permeabilita obou blan stejná (Pfeffer: 
Plasmahaut und Vacuolen, 1890) a specielně pro působení jedů je 
pochopitelné, že pokožní vnější plasma dříve bude alterována (dříve 
se stane permeabilní), než blána vakuol. Tímto časovým rozdílem dána 
je možnost vzrůstu vakuol v cytoplasmě se nalézajících. 

Také však není pravdě nepodobno, že bubřivost plasmy se 
působením chloroformu zmenšuje, čímž tolikéž odpor vakuolám kladený 
klesá. Definitivní rozhodnutí bude možným, až se poměry ty vysvětlí 
pro normální buiiky a sice methodou jak ji asi Ppbffer naznačil 
(Pflanzenphysiologie, p. 118). 

Také enormní vzrůst jádra třeba přičítati okolnosti, že osmo- 
ticky tlak látek v něm obsažených je větší než odpor jim se strany 
blány jaderné a plasmy kladený. Je-li blána jaderní anebo membrána 



Digitized by 



Google 



Ig IX. Bohumil Némec: 

vakuol v jádru se vytvořivších dosti duktilní, dána je možnost jádra 
nebo vakuolám v něm obsaženým růsti až mez elasticity membrán zmí- 
něných je dosažena. Nastává jich roztržení a vytékání ob5ahu> jak je 
znázorněno ku př. obr. 57. Že se příliš osmotická energie jádra nor- 
málního neliší od energie jádra chloroformovaného, vysvítá z té okol- 
nosti, že roztokem téže osmotické působivosti obojí jádra lze ve stejné 
míře stáhnouti (cfr. obr. 50.). Příčina enormního vzrůstu jader stejně 
jako při vzrůstu vacuol cytoplasmatických spočívá tedy především ve 
zmenšení odporu, jenž se osmotickému tlaku klade se strany proto- 
plasmy nebo membrány jaderné. Okolnost, že jádra nalézající se 
v profasi z počátku nepatrně — oproti jádrům klidným — se sta- 
hují plasmolysou (obr. 109.) později pak vůbec nereagují na změna 
osmotické působivosti media, dokazuje, buďto že nechovají ve stadiu 
tomto žádných osmoticky působivých látek, nebo že blána jich pozbyla 
semipermeabilíty, nabyla charakteiii blány porosní, tak jako blány 
vakuol cytoplasmatických nebo plasmatická vrstva pokožní. 

Při vytékání, vlastně vytlačování jaderného obsahu, způsobeného 
elasticitou membrány jaderné, pozorovati lze zajímavý zjev v retikulu 
jaderném. Toto radiálně od otvoru, kudy část jeho byla vytlačena, 
táhne se k membráně jaderné. Zároveň oka sítí, po případě dutinky, 
jež dojem sítivosti vyvolávají, jsou v tomto směru protaženy. Vlákna 
nebo lamelly sítiva lze sledovati až k jaderné membráně a dobře tu 
možno pozorovati, že se na membráně upínají. Při vytlačení části 
obsahu napínají se lamelly a síté v jádru zbylé, ježto jsou tlačeny ven 
ale zároveň upjaty k jaderné membráně. Z toho následuje, že sítivo 
jaderné s membránou dosti pevně souvisí, že tedy neleží volně v du- 
tině membránou jadernou obklopené. 

Z toho, co právě bylo o účincích chloroformových par na meriste- 
matická pletiva pověděno, je pro nás důležité konstatovati toto: 
1. Současně se ztrátou turgescence pozorovati lze kterak bipolamí 
periplasty, které dosud nejsou obepjaty vlákénky achromatickými, při- 
jímají tvar kulovitý. 2. Další vývoj kinetické figury se obyčejné za- 
stavuje, zřídka pokračuje a v tom případu vytvoří se figury polyceu- 
trické. 3. Zastavení kinetických processů souvisí s rozpadáním se 
achromatických vlákének v řady zrníček, které pak se rozejdou v ne- 
pravidelně uloženou hmotu. To se děje v době, kdy plasma ještě je 
živa, jak lze poznati z té okolnosti, že reaguje na změny v osmo- 
tické působivosti roztoku buňku obklopigíciho. 

Zastavují se tedy kinetické processy dříve, než odumírá plasma. 
To souhlasí s posledními údaji Sakassovými (1. c), které zní proti 



Digitized by 



Google 



Příspéyky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 17 

Demooroyým interpretacím pokusfl, dle nichž se i y odumírající nebo 
inaktivní plasmě pochod kinetický, ovSem po případě s některými 
modifikacemi dokonči. Ocenění ostatních resultatú podáno bude v od- 
stavci pojednávajícím o fysikalufch vlastnostech protoplasmy. 

Zbývá mi ještě uvésti výsledky pokusů, ve kterých jsem dal 
působiti parám chloroformovým na kořeny bobu ( Vicia faba). Změny, 
které tím zpflsobem byly vyvolány, úplně odpovídají změnám na koře- 
nech AUia pozorovaným. Také zde spolu se ztrátou turgescence obje- 
vují se v kořenech kulovité periplasty (obr. 74), které jsou zde velmi 
nápadný, ježto obklopeny jsou hustou, zrnitou plasmou. Periplasty 
s vyvinutými již vlákny achromatickými nepozbývají bipolarity (obr. 
77j. Delším působením chloroformu stává se ohraničení periplastu 
oproti cytoplasmě nepřesným. 

V obr. 80—89 znázorněny některé charakteristické nálezy na 
kořenu 15 minut působení chloroformu vystaveném učiněné. Plasma 
je již stejnoměrně zgranulovaná, barvitelná granula nahromaděna 
často proti směru vnikajícího chloroformu (obr. 83, 84). Achromatická 
vlákna jsou rozpadlá v zrníčka, ve chromosomech řada malých vakuol. 
Plasroolysou lze tyto vakuolky přivésti ku stažení, takže pak mají 
vzhled tmavších bodů v homogenním chromosomu (obr. 81). V té 
době také začínají chromosomy v místech dotyku splývati (obr. 84, 
85), klidná jádra vzrůstají a praskají, takže jich obsah podobně, jako 
o AUia vytéká ven. V calyptře začasté objevují se jádra jevící 
enormně vzrostlé vakuoly. Plasmolysou (provedenou 37o dus. dras.) 
lze jádra ta smrštiti (obr. 89> tak, že přijmou tutéž velikost, jako 
isosmotickým roztokem plasmolysovaná jádra normálních buněk. Ježto 
lze celá jádra plasmolysou ku stažení přivésti (obr. 88.), musíme míti 
za to, že membrána jaderná tu působí jako semipermeabilní blána. 

Pozoruhodných výsledků lze docíliti v pokusu, kde kořen ně- 
kolik minut působení chloroformu vystavený přeložíme do čistého 
vzduchu a po delší době konsorvujeme. 

Pětiminutové působení stačí ku vyvolání kulovitých periplastu, 
způsobenému, jak níže bude vyloženo, odstraněním turgescence. Dáme-li 
{H) těchto pěti minutách kořen do čistého vzduchu, dostavuje se po- 
zvolna turgescence zpět. Po 15 minutách kořen jeví se turgescentním, 
ač dosud nenabyl úplně původní délky. A tu lze nalézti opět bipolarní 
periplasty, však jejich delší osa je průměrně kratší než-li u kořenů 
normálních. S turgescencí se tedy bipolaríta opět vrátila. (Kořeny po 
nějaké době rostly dále). 

Působení chloroformu sedm minut trvající poškozuje kořeny 

Tf . aiaUemticko-přfro(l«rid«cká. 1899. 2 



Digitized by 



Google 



Ig IX. Bohnmil Némeo: 

smrtelně. Neboť po té do vzduchu dány neoiabývají již turgescence, 
periplasty zůstávají kulovitými (obr. 74) a buď se pozvolna vyvinují 
dále, nebo mizí tím, že z periferie do nich vnikají proude6ky proto- 
plasmy (obr. 79). Vyvinují-li se periplasty dále, tvoří se na nich 
hrbolky a od těch vyrůstají po periferii jíeriplastu vlákénka. Tím do- 
stáváme polycentrické figury, nebo aspoň jich základy, jak jsou zná- 
zorněny v obr. 76 a 78. Zřídka se takové figury vyvinou také v koře- 
nech, jež do vzduchu po chloroformování vůbec nepřišly (obr. 89). 

Pokusy konané s kořeny bobu potvrzi^í tedy úplně nálezy na 
AUia učiněné. Také zde setkáváme se s kulovitými periplasty sou- 
časně se ztrátou turgescence se objevujícími a po té s (iolycentricky 
založenými figurami. 



Působeni plasmolysy na meristematické buňky. 

Db Vries^^) ukázal, že buňky plasmolysované zůstávají na živu 
po dlouhou dobu, i několik dní, že reagují na změny v koncentraci 
plasmolysující tekutiny a že se dají uvésti ve stav turgescentní Jenom 
když není přechod příliš náhlý. Pfbffer^^) vsak udává, že meriste- 
matické buňky po nějaké době v silnějším roztoku plasmolytickém 
odumírají, což se jeví tím, že plasmolytické stažení buňky mizí, ježto 
se dosud semipermeabilní bianky (pokožková a vakuol) stávají permea- 
bilními, propustnými pro roztoky krystalloidů bud ve vakuolách nebo 
v plasmolytickém roztoku přítomné. Je známo, že i v plasmolytickém 
roztoku proudění protoplasmy trvá, ovšem pokud jsou roztoky ty ne- 
utrálními, že se struktura plasmy nemění, i nebylo následkem těchto 
fakt změnám plasmolysou vyvolaným věnováno mnoho pozornosti. Dalo 
se však a priori očekávati, že plasmolysou vyvolány budou změny 
v buňce, nebof nastávají plasmolysou úplně jiné poměry rovnováhy 
v plasmě, množství vody v buňce obsažené a koncentrace áCav buněč- 
ných se změní, plasmatické můstky buňky sousední spojující se pře- 
trhají, vzájemný tlak buněk na sebe se změní atd. Ppeffer (1. c.) má 
za to, že poškození, jež plasma utrpí plasmolysou, je mechanického 
rázu, dá se však myďiti, že se dostavují také vlivy látek plasmolysu- 



") Db VRiBSy H., Plasmoljtísche Stadien Qber die Wand der Yacaolen. 
Príngsh. Jahrb. f. wisi. Bot Bd. 16, 1885. 

^*) Pfeffer, W., Dnick- and Arbeitsleistang durch wachsende Pflanzen, 
Abh. d. kdn. s&chs. Ges. d. Wiss (math. nat. Gl.) Bd. XX. 1893. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii ro-Jtlinni buňky. 19 

jicich, přes to, že plasma má vlastnost samostatné volby kvalitativní 
i kvantitativní ve přijímání a vydávání látek. 

Především uvedu pokusy, v nichž kořeny bobu (Vkia fabá) 
plasmolysovány byly roztoky cukru třtinového. 127o roztok plasmo- 
lysuje kořeny docela. V kořenu po 10 minut v roztoku takovém polo- 
ženém jevily se krásně kulovité periplasty (obr. 91). V málo případech 
pozorováno bylo v kořenu ponechaném 20 minut v tomže roztoku 
vytvoření polycentrické íigury (obr. 92) a sice prostřednictvím hrbol- 
katého (leriplastu. Y tomže kořenu pozorován i případ s jednostran- 
ným kuželovitým vřeténkem. Tyto nebo obdobné zjevy dostavily se 
v kořenu plasmolysovaném 157o roztokem třtinového cukni již po 10 
minutách (obr. 124, 125)^ Zde také již pozorována u stadií metaki- 
netických nebo u aequatorialních desek přeměna achromatických vlá- 
kének ve hmotu zrnitou. Tato přeměna děje se postupem velmi 
rozmanitým. Buď z jedné strany počíná, takže máme pak v určitém 
stadiu jen jednostranné komplexy spojovacích vlákének, jako jsou ku 
př. v obr. 102 a 104 znázorněny. Obrazy kresleny dle praeparatá 
z kořenů, jež ponechány byly 10 minut ve 157o roztoku cukru, potom 
dány na 3 minuty do destillované vody a konservovány. Jiný případ 
regresse vřeténka je ten, kdy toto ze všech stran stejnoměrně se 
méní v zmíěka, takže máme v určitém stadiu (ob. 126, 10 minut 
v 15% cukru) soudečkovité, všestranně volné vřeténko. Nebo propadá 
zóna aequatoríalní nejdříve granulaci (obr. 95). 

Plasma buněk, v nichž se kinesa odehrává se plasmolysou sice 
stáhne, ale v nejmladších partiích embryonálních vůbec se na rozích 
nezakulatí (obr. 93). Jen v tom případu, kdy se v rozích nalézají 
vakuoly, zakulatí se plasma také zde (obr. 91), ale ponejvíce nepravi- 
delně. Zvláště dobře lze účinek vakuol pozorovati v tom případu, kdy 
v jedné polovině buíiky vakuol není, nebo docela nepatrné, ve druhé 
však jsou. Tu na té straně, kde se vakuoly nalézají, buňka se zakulatí, 
na druhé nikoliv (obr. 92). 

Plasmolysou tedy vzaly na se periplasty tvar kulovitý. Netrvá-li 
plasmolysování dlouho a my uložíme plasmolysovány kořen do destil- 
lované vody, takže se stane opět turgescentním, vrací se bipolarita 
periplastu zpět (obr. 100). Kořen, z něhož obrázek kreslen, nalézal se 
po 5 minut ve 137o i'Oztoku cukerném, byl pak vložen na 3 minuty 
do vody a ihned konservován. S turgescencí se tedy bipolarita peri- 
plastu opět navrací. Začasté vyvoláme plasmolysou zkrácení figury 
kinetické a zřejmé objevení se periplastu také v aequatoríalní zóně 
jádra (obr. 106). 



Digitized by 



Google 



20 IX- Bohumil Němec: 

Již po plasmolyse (12, 157o) 10 minut trvající zastavují se 
pochody kinetické a vřeténko se stává zrnitým. Jen stadia v profasi 
se nalézající mohou se někdy vyvinovati dále a vytvořiti abnormí, 
polycentrickou figuru. Sesílením roztoku se zastavení kinese ještě 
uspíší. Returgescencí však pochody kinesi zastavující se nepřeruší, 
naopak ony postupují v zasažených figurách dále; přetrvávají tedy 
příčinu zastavení ono způsobivší. Sem odnášející se pokusy, na jichž 
základe kresleny obr. 94—97. Kořen bobu byl plasmolysován po 10 
minut ve 127o roztoku cukerném, po té na 10 minut dán do deštil- 
lované vody. Ohledání kořenů po 10 minut plasmolysovaných a hned 
konservovaných ukázalo sice, že vřeténka počínají se měniti v granu- 
lovanou hmotu, ale větší část vlákének dosud byla zachována. Také 
pokus, kdy returgescence trvala jen 3 minuty ukázal, že vřeténka 
nebyla úplně degenerována (obr. 102, 104). Ve zmíněném však pokusu, 
kdy returgescence trvala 10 minut, bud vřeténka úplně byla přemě- 
něna na jemně zrnitou hmotu (obr. 94, 97) nebo zřídka přítomna byla 
v nepatrném zbytku (obr. 95). 

Zároveň také již chromosomy splývaly (obr. 99) a objevovaly 
se v nich vakuoly. Nepatrné vakuolky objevují se působením plasmo- 
lysy v úplně obdobném způsobu jako při chloroformování. Stojí v jedné 
řadě v pentlici chromatinové (obr. 98), průběhem plasmolysy však 
se daleko více zvětšují, než při chloroformování. 

Že zastavení pohybu chromosomů nedalo se současně, lze souditi 
z tě okolnosti, že často nalézáme některé již na pólu, jiné blíže aequa- 
toru. Když pak se chromosomy slévají na místech dotyků, povstávají 
nepravidelná jádra po celé délce původní figuiy se táhnoucí, často 
na koncích kulovitá, uprostřed zúžená (obr. 96, 103). Vůbec je ne 
obyčejné množství různých abnormálních tvarů jader, jež se tvoří 
vlivem plasmolysy a bylo by zbytečno je všecky zobrazovati. Také 
formy multipolarních figur, jež se někdy vytvořují, jsou rozmanité. 
Vzácné jsou vskutku radiálně multi polární figury, jak jednu takovou 
obr. 92 představuje, hojnější monaxialné multipolarní vřeténka obr. 
98 a 99 znázorněné. V některých případech vytvoří se kol periplastu 
jinak normálně bipolaníího silná membrána (obr. 101) a takové peri- 
plasty dlouho (až i V2 hodiny) nezměněny v kořenu plasmolysovaném 
vytrvávají. 

Ještě energičtěji než-li roztoky cukrové působí na processy kine- 
tické roztoky dusičnanu draselnatého. Pěti a šesti procentní roztok 
působí tak rychlou degeneraci achromatických vláken, že po 10 minu- 
tách nenalézáme ani stopy po původním vřeténku. Kdežto při plasmo- 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysíologíi a morfologii rostlinné buňky. 21 

lyse cukrem způsobené vlákénka pravidelné od některého místa počí- 
naje mizí, granulují se zde nepravidelné, nékteré uvnitř vřeténka, 
jiné současně na periferii (obr. 114 b). Vytvoří-li se působením dusič- 
nanu draselnatého achromatické figury, jeví se začasté nesoumérně 
radiálními (obr. 100, 108) anebo se objevují způsoby, které přímo lze 
nazvati pathologickými. Nebof třeba zde výslovné podotknouti, že 
vývoj multipolamích figur je modifikovaný vývoj figur bipolarních. 
Nechtěje zde zabíhati do podrobností více morfologického a ontogene- 
tického rázu, podotýkám, že důležitý znak vegetačních figur je vystu- 
pování vlákének na periferii periplastu. Kdežto tato vlákénka nor- 
málně probíhají ve sméru aequatorialním, vytvořují se vlivem plasmo- 
lysy nebo chloroformování bud kol hrbolků, nebo při kulovitém tvaru 
figury nepravidelně na periferii ^obr. 24.) Vyskytné-li se tedy tvoření 
se vláken radiálně beze vztahu k periferii periplastu (obr. 106), 
musíme považovati způsob takový za pathologický. Ostatně jsou 
pathiologické, vlivem jedů vyvolané figury polycentrické v zoologii 
již známy ^'). Také plasmolysou dusičnanem draselnatým způsobenou 
lze dokázati rozdíl mezi fysikalními vlastnostmi cytoplasmy buňek 
klidných a dělících se. Tyto se na rozích vůbec nezakulacují (obr. 
1 14, b) nebo jenom nepatrně (obr. 1 19 a). Při větším zakulacování se 
možno pozorovati souvislost zjevu toho s přítomností vakuol (obr. 
119, d). Ostatně je pravděpodobné, že delším působením plasmolysy 
cytoplasma mění svůj stav, nebof ku př. v praeparatech z kořenů 
V, hodiny plasmolyse vystavených daleko více je rohů zakulacených 
v buňkách se dělících (obr. 107), než v buňkách z praeparatů jen 
5 minut plasmolyso váných. Že již tato doba stačí k úplnému proniknutí 
užívaných kořenů plasmolysující tekutinou, vysvítá z toho, že buňky 
klidné vedle nezakulacených dělících se vykazují normální plasmolysu 
I obr. 119) a sice i v nejvnitrnějších vrstvách pleromových. 

Jinak se tu setkáváme se zjevy již známými. Tak především 
s periplasty jádro v podobě koule obklopujícími (obr. 119). Plasmo- 
lysou ue dlouho trvající a následující pak returgescencí lze dáti peri- 
plastům opět bipolamí tvar. Velmi nápadný jsou však při plasmolyse 
změny tvaru i struktury klidných jader. Ony dostavují se také při 
plasmolyse cukerným roztokem vyvolané, ale chci je vylíčiti zde spo- 
lečně pro obojí způsob plasmolysy. 

Především lze konstatovati, že se plasmolysou jádra smršťují. 
Ne však pravidelně tak, aby podržely svůj původní tvar, nýbrž po- 

") Podrobnější zprávy viz: Némsc, B., Abnorme Kemtheilungen in der 
Woratelspitze ion ÁlUun^ cepa. SiUh. d. bdbm. Ges. d. Wiss. 1S98. 



Digitized by 



Google 



22 IX. BohumD Němec: 

dobně jako při plasmolyse dospělých buněk (Tradescantia^ Elodea etc.J 
tak, že některá místa jich povrchu zůstávají lpěti na cytoplasmě j&dro 
obklopigící, takže při vydatné plasmolyse jádro jako by jemnými vlá- 
kéuky 8 okolní cytoplasmou souviselo, membrána pak je do vnitf 
jádra prohnuta (obr. 113, 121, 122). Že se tu vzkutku jedná o vliv 
plasmolysy, viděti z toho, že returgescencí cytoplasmy docílí se zá- 
roveň returgescence jádra. Stahují se pak pří plasmolyse jen jádra 
klidná a ta, která se nalézají v prvním stadiu profase (obr. 109), 
kdy chromatinová pentlice v podobě dlouhého tenkého vlákna jádrem 
probíhá. Plasmolytická stažitelnost jádra dokazuje, že membrána jaderná 
je semipermeabilní a že obsah jádra chová osmoticky působivé látky. 
Toho ostatně použili jsme také k výkladu enormního vzrůstu jader, 
s jakým se setkáváme při chloroformování buněk vegetačního vrcholu. 
Vedle toho vznikají při plasmolyse jádra hrbolky také tenkráte, když 
překážejí pravidelné kontrakci jádra chromatinové kličky (obr. 109). 

Podobné jako při působení chloroformu vytvořují se také vlivem 
plasmolysy v jádru vakuolky, které vzhled jádra klidného rychle 
změní. Můžeme je pozorovati již po pěti minutovém působení dusič- 
nanu draselnatého (obr. 121, 122). Vzájemným tlakem, jímž na se 
vakuolky jaderné působí, stávají se jich membrány rovinnými. Dosá- 
hnuvše však v klidném jádru určité velikosti dále se nemění. Po- 
zvolný vzrůst lze však pozorovati u vakuol, jež obdobně jako v klidném 
jádru, v chromatinových pentlicích se tvoří (obr. 98). Původně malé 
vzrůstají až tvoří chromatin kolem nich tenkou membránu (obr. 115). 
Ježto' pak chromosomy delším působením plasmolysy splývají dohro- 
mady, nepravidelná jádra vytvoří se tím způsobem z chramatických 
figm*, jež mají vzhled plasmolysovaným jádrům normálním úplné po- 
dobný (obr. 111, 118). Ovšem bývá tvar jich podle stadia, v němž 
byly plasmolysou zastiženy, nepravidelný. Tak povstalo jádro v obr. 
117 znázorněné ze spiremu, 116 z aequatoríalní desky, 111 a 118 
ze stadia metakinetického. 

Charakteristické je pro nucleolus, že se působením plasmolysy 
stává zrnitým z alveolek složeným. Zároveň je vytlačován po delSÍ 
době plasmolysy (Vs hod.) z jádra ven do prostory mezi jádrem a 
plasmou vzniklé a můžeme všecka stadia tohoto prostupování nucleolu 
nalézti. První stadium, kdy nucleolus přitlačen je k membráně jaderné 
znázorněn v obr. 107, další, kdy vskutku prostupuje mebranou v obr. 
112 a konečně, kdy značně naduřen leží vedle jádra v obr. 110. 
Nucleolus vedle jádra ležící nemá tvar kulovitý, nýbrž nepravidelný, 
často srpovitý, takže dělá docela dojem srpkovitých nudeolů popiso- 



Digitized by 



Google 



Príepévky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 23 

váných ^^) pro jádra buněk sporogenních. V našem případu je srpkovitý 
nadeolus ovšem artefaktem vyvolaným plasmolysou a dokazuje, že 
v jádru vystupigí změny povahu nucleolu v té míře měnící, že tento 
jako cizí těleso z jádra je vypuzován ven. V živočišné fysiologii a pa- 
thologii vystupování nucleolu z jader je dostatečně známo a připisuje 
se nucleolům takovým význam excretú. Tyto processy v jádru se ode- 
hrávající ve srovnání s faktem, že se v cytoplasmě nové nukleoly 
normálního vzhledu tvoří poukazují k tomu, že nejsou pochody plasmo- 
lysou v jádru a cytoplasmě vyvolané identické. Y jádru se nucleoly 
modifikiyí a vypuzují ven, v cytoplasmě však vznikigí nucleoly nor- 
málního vzhledu a persistují. 

Tvoření se nucleolá vlivem plasmolysy v cytoplasmě patří k nej- 
zajímavějším ssjevům pokusem vyvolaným. Po půlhodinném působení 
plasmolysy na meristematické buňky nenalézáme ani stopy po vlák- 
nitých achromatických dififerenciacích. Na místě jich, kde před čtvrt 
hodinou bylo lze pozorovati jemné zrnitou hmotu (cfr. obr. 94, 97), 
nalézáme nukleoly (obr. 107 a) a sice čisté kulaté homogenní, erythro- 
filní v pepsinu nepatrně se rozpouštějící, 507o kyselinou solnou a kon- 
centrovaným roztokem žíravého drasla (po 5 minut působení) se ne- 
rozpouštějíci, charakteru tedy plastinového. Že vskutku vznikly z achro- 
matických vláken, plyne z těchto okolností: 1. nalézají se na místech 
původních vláken; a sice při zastavení posledních metakinetických 
stadií mezi oběma abnormě rekonstruovanýma jádry (obr. 107 a, 111, 
118), při zastavení stadia desky aequatoríalní na obou stranách desky 
(116), při zastavení spiremu na různých stranách jádra. Y prvním 
případu vznikly tedy nucleoly ze spojovacích vláken (obr. 107 a), ve 
druhém z kuželovitých polovin vřeténka (116), pří třetím z períplastu, 
na němž snad již tvořila se polyceutrická figura (obr. 117). 

Počet takto vzniklých mimojademých nukleolů není stálý. Při 
stadiích metakinetických vytvořují se dva, tři, pět i šest, méně při 
stadiích desky aequatorialní a períplastu (3 — 4). Osud plasmolysou 
vyvolaných mimojademých nukleolů jsem nesledoval. O významu 
tohoto zjevu pronduveno bude ve zvláštním odstavci. 

Bylo již pověděno, že působí roztoky dusičnanu draselnatého 
daleko intensivněji, než roztoky cukrové. Příčina toho může býti dvojí. 
Bud rychlost diflbse obou membránou buněčnou a rychlost s jakou 
působí stažení protoplastu je různé a odtud i podráždění stažením 

1^ Zimmermann, A., Morphologie und Physiologie des Pflanzlichen Zellkernes 
Jeiia, 1868. 



Digitized by 



Google 



24 I^* Bohumď Němec: 

způsobené intensivnější, pochody kinesu zastavující rychlejší, anebo 
působí oba roztoky hmotné různě na pokožkovou plasmu, se kterou 
přece musí do styku přijíti, nebo konečně v nepatnié míře pronikají 
do protoplastu a zde různou intensitou plasmu dráždí. Vskutku je 
rychlost, s jakou diflfundují roztoky cukru třtinového jen asi třetinu 
tak velká, jak diffuse isosmotického roztoku dusičnanu draselnatého, 
ovšem jen pro tak slabé roztoky, jakých při plasmolytických pokusech 
užíváme**). Je tedy velmi snadno možno, že Částečně se rozdíl mezi 
působením obou roztoků na kinesu tímto rozdílem v pronikání mem- 
brán a tím způsobenou nestejnou dobou trvání smrštění plasmy dá 
vysvětliti. Není však nemožno, že pro dusičnan draselnatý, který již 
v koncentracích ku př. .^"/o PO delším působení zřejmě jako jed pů- 
sobí, již pro dobu tak krátkou, jako jsou ty, po které působil v našich 
pokusech, jako jed působí, a urychluje zastavení kinesy. Pro cukr 
ovšem nemůžeme přijímati hmotné působení škodlivé. 

Z té příčiny podávají pokusy, v nichž plasmolysa provedena 
roztokem cukru, čistší resultaty o účinku plasmolysy jako takové. Pozo- 
rování in vivo (na chlupech Solanum) kde možno přesně stanoviti 
dobu, kdy začíná plasmolysa a tedy rozdíly v rychlosti diffuse dají se 
vymýtiti, bylo potřebí u dusičnanu dras. doby o 257© uíensí k vyvo- 
lání těchže účinků než při užití isosmotického roztoku cukrového. 
To svědčí pro názor, že u dus. dras. přicházejí k platnosti i vlivy 
hmotné. 

Výsledek plasmolytických pokusů je ten, že karyokinetické po- 
chody účinkem změny osmotických poměrů v buňce vyvolané změnou 
v mediu, jež buňku obklopuje, rychle se modifikují a pak zastavují. 
Přes to, že plasma je živá, zeje schopna po vrácení původních poměrů 
dále normálně žíti, zastavuje se kinesa již po účinku plasmolysy 
sotva čtvrt hodiny trvajícím. Netřeba zde ještě jednou opakovati, 
že pokusy ty s nezvratnou jistotou svědčí proti Demoorovým, již při 
diskussi účinků chlorofoimu zmíněným názorům. Ba ony mluví pro 
správnost myšlénky Samassou vyslovené, že totiž jádro a jeho životní 
processý jsou choulostivější než cytoplasma. Ovsem třeba se držeti 
pouze na jisto postavených fakt a nesevšeobecňovati. Nebot pokusy 
se živočišnými objekty poukazují k možnosti opačných poměrů. 

Plasmolysou lze především vyvolati periplasty kulovitého tvaru 
(obr. 91), returgescencí v čas zavedenou lze koule ty přivésti zpét 
ke tvarům bipolařním (obr. 100). Podobně jako při účincích chlbro- 



**) H. de Vries, Plasmolytische Studien etc. p. 668. 



Digitized by 



Google 



Příspéyky k fysiologii a morfologii rostlinné banky. 25 

forma, souvisí také zde tvar períplastu s turgescencí. V těch přípa- 
dech, kdy periplast zastižen v okamžicfch, kde se chystá vytvoření 
achromatických vláken, možno plasmolysou docíliti docela nepravi- 
delné uložení vláken téch (124), možno vyvolati hrbolkaté períplasty 
vedoucí k polycentrickým figurám (obr. 92, 108, 120) nebo jedno- 
stranným vřeténkům (93, 125). 

Dalším působením plasmolysy vyvolána je degenerace vláken 
achromatických a sice podobně jako při působení chloroformu granulací 
počínající. Vlákna rozpadnou se v zrnitou hmotu (obr. 94), ve které 
objeví se dalšímpůsobenímplasmolysy nucleoly (obr. 107 a, 116, 117, 118). 
Při chloroformování se mi nepodařilo dosíci podobného objevování se 
mimojademých nucleolů, ač se tu také vlákénka v granula rozpadají. 
Zdá se, že chloroformováním příliš záhy se poškozuje plasma, plasmo- 
lysou se jen činnost její modifikuje. 

Nejnápadnější je zjev, že se ve chromosomech působením plasmo- 
lysy objeví vakuolky (obr. 98) a sice úplně obdobně jako při půso- 
bení chloroformu. Tyto vakuolky vyskytnou se však také v jádru, při 
čemž opět nalézáme analogie v pokusech s působením chloroformu. 
Vakuoly v chromosomech velmi silně rostou a vedou ku zvláštnímu 
způsobu rekonstrukce jader, který úplně se liší od způsobu normál- 
ního. Při tomto rekonstruují totiž se jádra tak, že se mezi chromo. 
somy vytvořují anastomosy, v našem případu anastomosy ty zastoupeny 
jsou membránami vakuol (obr. 118). Jenom včasnou returgescencí lze 
přivésti dceřinná jádra k normální rekonstrukci (obr. 94, 104). 

Po Klemmové (1. c.) práci, který zkoumal pro mnohé jedy 
jich působení na strukturu plasmatickou a desorganisaci buněk, ne- 
překvapuje nás shoda mezi působením plasmolysy a chloroformování. 
Ki.£iui ukázal, že jedy zcela různých chemických vlastností mohou 
v buňce tytéž zjevy vyvolati. K tomu nyní přistupuje okolnost, že 
nejen jed různých vlastností, ale i změna rovnováhy v buňce naprosto 
různým způsobem vyvolaná, v našem případu tedy hmotným a mecha- 
nickým působením zavedená, může vésti k těmže zjevům. Zde bychom 
mohli ovšem míti za to, že právě odstranění turgescence v obou pří- 
padech dosažené vyvolává shodnost zjevů těch. Pro některé okolnosti 
jisté tomu je tak, ku př. pro zakulacení periplastu a pro polycen- 
trický vývoj figur, pro ostatní zjevy je však několik možností, které 
DE ten čas není možno s nadějí na positivní výsledek diskutovati. 

Důležito je v tom ohledu připomenouti pokus, který poukazuje 
k tomu, že se zde snad jedná a podráždění, které v plasmě vyvo* 
lává pochody kinesu zaataviýící. Plasmolysujeme-li totiž kořen bobu 



Digitized by 



Google 



26 IX. Bohamil Němec ; 

67o dusičnanem draselnatým a sice jenom po tři nebo Čtyři minoty 
a přeneseme jej potom do destillované vody, dobře omyjeme a dáme do 
původních normálních poměrů, pozorujeme přece po 74 hod., že za- 
stavení kinesy a granulosní degenerace přivedeify byly ke konci. Na 
jiných kořenech po 3 nebo 4 minuty plasmolysovaných a hned potom 
konservovaných možno konstatovati jistě mnoho achtromatických vře- 
tének téměř netknutých a jenom na periferii v zrníčka přeměněných. 

Z toho třeba souditi, že plasmolysou indukovány byly určité 
pochody, které trvají i když popud zde již není. To však je zjev 
pro pochody podráždění význačný a můžeme tedy i pro plasmolysa 
podráždění nějaké supponovati. Je otázka, jakého druhu podráždění 
to by bylo. Možno, že prosté mechanické stažení, zmenšení objemu 
plasmy, které ku př. u Charazeí působí dráždivě. Při náhlém zmen- 
šení objemu mohou se dostaviti různá přesunutí a přeměny micell, 
čímž mohou býti přivedeny nové fysikalní i chemické pochody v ko- 
nečném výsledku — zastavení kinesy se jevící. Bohužel jsou nám 
vlivy vnějších okolností na kinetické zjevy tak málo známy, že ne- 
máme žádných souběžných zjevů, z nichž bychom aspoň nepřímo na 
processy plasmolysou vyvolané mohli souditi. 

Při degenerací spojovacích vláken upomínajl počáteční stadia 
na spojovací vřeténka s jakými se setkáváme v buňkách živočišných. 
O těchto vyšla nedávno souborná publikace HoppMAKN'ova ^®), který 
srovnávaje zjevy v živočišných buňkách se dostavující s poměry v rost- 
linných buňkách dochází k výsledku, že spojovací vlákna, deska bu- 
něčná a z nich vznikající různé formy vedlejších jader representují 
rudimenty oproti homologickým útvarům buňky rostlinné. Z tohoto 
stanoviska je velmi zajímavé, že při degeneraci spojovacího vřeténka 
vyvolané plasmolysou tytéž tvary nalézáme, jaké nalézáme v homolo- 
gických rudimentních útvarech živočišných buněk. Kdybychom zde 
užili způsobu, jakým se v rostlinné morfologii soudí na fylogenetický 
vývoj z abnormit, mohli bychom považovati zmíněnou shodu za důkaz 
homologie obojích útvarů a souditi na rudimentní význam spojovacích 
vřetének i t. zv. vedlejších jader nebo středních těles. 



Fysikalní vlastnosti protoplasmy. 

Velká většina fysiologů připisuje protoplasmě fysikalní vlastnosti 

tekutiny. Nejznamenitější pokus vyložiti různé formáhií qevy orga- 

./ 

*^ HoíTmanny Ueber Zellplatten and Zellplattenrudimente, Marburg, 1898. 



Digitized by 



Google 



Příspérky k íysiologii a morfologii rostliímé baňkj. 27 

nismů na základe ylastností tekutin učinén Bertholdem ^^). Ale pře- 
mnohá speciellní pozorováni ukaziyf, že není možno názor Bertholdút 
zevšeobecňoTati, ba že nutno pro některé případy považovati plasmu 
za hmotu pevnou, nebo aspoĎ za hmotu stojící na přechodu mezi 
skupenským stavem pevným a tekutým, Pfeffeb ve své fýsiologii 
(pag. 38) má za to, že plasma ponejvíce jeví stav tuhotekutý, ale 
uvádí případy, kdy možno sledovati změny stavu toho jako je asi 
jeví gelatina při zahřívání nebo ochlazování. Z novějSích autorů na zá- 
kladě pozorování na poraněných Siphoneích usuzuje Elbmm na tekutý 
stav plasmy a Hormanu'^ z té okolnosti, že plasma Gharaceí sou- 
časně se zvyšováním teploty zvyšuje intensitu svého pohybu. Pova- 
žiyeme-li základní homogenní hmotu protoplasmy za tekutou, zbývá 
vždycky jeSté možnost, že v ní suspendována jsou různá zrníčka do- 
dávsgící celku vzhled emulse (ve smyslu Bertholdové) nebo vlákénka 
(ve smyslu Flskminoově) nebo i BtrrsoHLi-ho alveoly. Jest ovSem před- 
časné chtíti protoplasmě přisuzovati monotypickou structuru, když 
Klbíim ukázal, že vnějSími agenciemi lze různé structury vyvolávati 
nebo měniti. Podobně jako se to má se structurou, má se také se 
skupenským stavem. 

Ve vegetativních pletivech rostlin cévnatých, jak již v úvodu na- 
značeno, nahromaduje se před dělením jaderným kolem jader zvláStni 
hyalinní plasma, je^cí tvary v nejvétfiím počtu případů ellipsoidům 
nebo ovoidům odpovídající, (obr. 1, 3, 4, 5, 12) vzniklým otočením 
příslušných křivek kolem delší osy. Rozdíl obou os bývá velmi různý 
a všeobecně ho během vývoje hyalinní té plasmy přibývá. V jednom 
kořenu Allia nalezeny pon^ěry delší osy ku kratší ose {— 1). 

r07 (Dermatogen) 

1-12 

1 16 (Perícambium) 

1-33 (Periblem) 

1-36 

1-38 (Dermatogen) 

1-48 (Calyptra) 

1-62 (Plerom) 

1-66 (Calyptra) 

1-71 (Periblem) 



' ^) Bkbthold, Stodien Qber Protoplasmamechanik, Lelpiig, 1896. 
^) HOiMAmi G.y Stadien aber die Protoplasmastrdmimg bei den Cbara- 
ceen. Jena 1898. 



Digitized by 



Google 



28 IX. BohumU Němec: 

Bylo již vyloženo, že v pokusech, kde odstraněna turgescense pletiv, 
vzaly na se periplasty podobu koule. Tak v kořenech chloroformo- 
vaných nebo plasmolysovaných (obr. 24, 25, 35, 91). Dáme-li plasmo- 
lysované kořeny, v nichž tedy periplasty měly podobu kulovitou, zpět 
do destillované vody a konservujeme hned, jak se opět staly turgescent- 
ními, setkáme se opět s ovoidalnímí nebo ellipsoidními periplasty 
(obr. 100). 

Jak viděti, dá se bípolamí (ellipsoidní nebo ovoidalní) penplast 
převésti určitou změnou vnějších okolnosti ve tvar koule nebo zpět 
ve tvar původní. Při tom jádru samotnému, které ovšem leží vždy 
uvnitř periplastu žádná úloha nepřipadá, jak viděti z jeho proměn- 
livé polohy. Ležíť často mimo střed (obr. 26.), nepravidelným jeho 
tvarem se tvar periplastu v principu neřídí (obr. 3). Také nemusí 
býti kol jader ze čtyř stran poněkud smáčklých periplast na pólech 
čepičkovitě nahromaděn. Přes to však hranice jeho tvoří pravidelný 
geometrický útvar (obr. 4). 

Tam, kde se pokusům nekladou nepřekonatelné překážky spo- 
čívající ve vlastnostech zkoumaných předmětů v cestu, možno expe- 
rimentálně polohu delší osy periplastu ustanoviti. To se stane me- 
chanickým tlakem. Osa ta postaví se v buíikách vystavených dvou- 
strannému proti sobě jdoucímu tlaku kolmo na směr tlaku. V po- 
dobném smyslu orientuje tah, jemuž buňky jsou vystaveny, delSÍ osu 
periplastu tak, že se postaví ve směr tahu. Vytváření periplastu je 
tedy stanoveno v našich pokusech směrem tlaku nebo tahu. Ale pe- 
riplast vyvíjí se uprostřed buňky vyplněné plasmou — nehledě k va- 
cuolám v ní obsaženým — a tlak nebo tah sám v první řadě dotýká 
se stěn buněčných, z těch pak teprve přenáší se i na cytoplasmu, 
periplast a jádro. Buňku obklopenou cellulosní blanou možno pova- 
žovati za uzavřenou nádobu, nebot přejemných můstků plasmatických 
procházejících blanou buněčnou nemožno už z toho důvodu zde res- 
pektovati, poněvadž se můstky ty skládají z tužší plasmy pokožkové 
a není jisto, zda vůbec jsou to souvislé otvůrky. 

Kdyby byla cytoplasma stavu tekutého, nebylo by možno fysi- 
kalně vyložiti šíření se tlaku v určitém směru, jaký je dán směrem 
vnějších na buňky působících sil mechanických. Nebof v tekutinách 
Síří se tlak i tah ve všecky směry (Pascalův princip) a není možno 
jím vyvolati uvnitř tekutiny nějakého zjevu polarisovaného. Tekutina 
tlaku i tahu v uzavřené nádobě vystavená zůstala by isotropní'^. 

*^) Nehledé k ylastnoBtem optickým (Lehmann: Ueber ^opfbar flasige 
Krystalle. Ann. d. Pbys. u. Chemie. Bd. 40, 1890). '.-■ ^ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 29 

V tomto případu nezbývalo by, než přijímati pro působení tlaku 
nebo tahu na orientaci delší o&y periplastu zvláštní způsob podráž- 
dění, které se v určitém směru šíří i ve plasmé tekuté a vyvolává 
v této stavy dle určitých směrů polarisované. Kdyby však i hyalinní, 
períplast tvořící plasma byla tekutou, a sice tekutinou nemísící se 
s ostatní cytoplasmou,.. nebylo by vůbec možno, aby se vytvořily peri- 
plaaty ellipsoidní nebo ovoidní, poněvadž centrální síla na pólech 
delší osy působící byla by větší, než síla působící na pólech osy 
kratší a muselo by nastati, aby byla rovnováha, zakulacení periplastu. 
Vskutku je hyalinní plasma periplastu vždy během profase přesné 
odlišena od ostatní cytoplasmy, ba také jakousi membránu povrchovou 
lze na ni pozorovati, (kterážto však bezpochyby diflferencuje se fysi. 
kalné, povrchovým napjetfm plasmy té). Opticky dělá periplast úplně 
dojem stlačené, v plasmě se nalézající nějaké hmoty metaplastické. 
Kdyby tedy byla hyalinní plasma tato stavu tekutého a tolikéž cyto- 
plasma ji v dosti silné vrstvě obklopující, nemohla by tlakem nebo 
tahem býti deformována a vůbec by nemohla nabyti tvarů bipolamích. 
Buď tedy není hyalinní plasma tekutinou, nebo cytoplasma. 

I^edstavme si, že není hyalinní plasma periplastu tekutinou, pak je 
velmi snadno možno, že kol jádra povstane útvar bipolarního tvaru. A sice 
tak, že buďto cytoplasma vylučuje nějakou hmotu tuhou kolem jádra 
v takovém způsobu, že intensita toho vylučování je na dvou pólech 
největší a k aequatoru jádra ho ubývá, nebo naopak jádro samo 
hmotu takovou vylučuje nebo kolem sebe nahromaďuje a sice s inten- 
sitou od poIů k aequatoru ubývající. Nahromaděná takto hmota bude 
objímati ve způsobu ellipsoidu nebo ovoidu jádro, má-li toto přibližně 
tvar koule. Ale již při jádrech tvaru nepravidelného nevystačíme 
s tímto názorem. Hyalinní plasma musela by kolem nepravidelných 
jader jeviti tolikéž nepravidelné obrysy, bylo však již řečeno, že ve 
skutečnosti se tvarem jádra tvar periplastu v tomto smyslu vůbec 
neřídí. 

Také pokusy s plasmolysou dokazují nemožnost uvedeného vý- 
kladu. Tuhá hmota nemohla by odstraněním turgescence vzíti na se 
formu koule a naopak returgescencí formu bipolarní zase přijmouti. 
V tom případu, kdy obě čepičky na pólech jádra sedící v zóně aequa- 
torialni jsou odděleny, není snadno představiti si, jakým způsobem 
by bylo možno obě čepičky, skládající se ze hmoty tuhé, spojiti ve 
tvar koule jádro úplně obklopující. Pokusy dokazující vliv tlaku i tahu 
na orientaci delší osy periplastu svědčí tolikéž proti tuhosti periplastu, 
zvláště kdyby cyť)plasma, v niž periplast je suspendován, byla tekutá. 



Digitized by 



Google 



30 1^- Bohumil Xémec: 

Jak velice komplikované musely by to býti pochody, jež by tuby 
ellipsóíd v tekutině suspendovaný s osami určitě orientovanými do- 
vedly mechanickým tlakem v určitý, na tlak kolmý směr postaviti! 
Nebot je zřejmo, že se tu o prostou fysikalní akci jednati nemůže. 

Mnohem lépe dají se zjevy v profasi se odehrávající a výsledky 
pokusů s plasmolysou a vlivem tlaku a tahu na tvar a postavení pe- 
riplastu vyložiti, máme-li za to, že cytoplasma je v tomto stadiu stavu 
pevného, že je elastická a sice v rovnováze se nalézajíc isotropně 
elastická, periplast pak že se skládá z tekuté plasmy, jevící adhaesi 
k membráně jaderné a snad také k tuhé cytoplasmě. 

Výklad, že protop! asma může býti také v buňce uzavřené cellu- 
losní blanou stavu pevného, čelí ve značné míře proti dosavadním ná- 
zorům v té příčině proneseným. Připomínám vSak výslovně, že pevný 
skupenský stav přijímati možno jen pro stadia profase ve vegetativních 
buňkách rostlin cévnatých a že nechci ani v tomto rozsahu vSeobecně 
popírati možnost tekuté plasmy ve přípravných stadiích kinetických. 
Ale u těch rostlin, u nichž jsem studoval kinesu a nalezl bípolamí 
tvoření se achromatické figury s předcházejícím hyalinním bipolámlm 
períplastem, mluví vSecky důvody uváděné pro tekutost plaamy v buňkách 
klidných, pro stav pevný ve stadiu profase. Ostatně připouští Pfbffer 
pro vrstvu pokožkovou i pro některé jiné dififerenciace v buňce con- 
sistenci gelatinosní, jakož i možnost plynulého přechodu ze stavu te- 
kutého do pevného, podobný přechod přijímati také dlužno během 
kinesy v meristematických buňkách vegetativních pletiv rostlin cévnatých. 

Představíme-li si hranol skládající se z isotropně elastické hmoty 
pevné a v něm uprostřed kapku nějaké tekutiny ve tvaru koule, pak 
vezme na se tato kapka podobu ellipsoidu, pŮ3obí-li na plochy la- 
teralní tlak kolmý na směr hlavní osy. Přestane-li tlak působiti, vezme 
na se kapka opět tvar kulovitý. Úplně obdobné jsou zjevy, jaké na- 
lézáme v meristematických buňkách vystavených plasmolysi a opét 
returgeskovaných. Períplasty v turgescentních buňkách bipolarně vy- 
tvářené vezmou na se při plasmolysi, kdy plasma volně leží uprostřed 
membrán cellulosních, tvar kulovitý, vložíme-li však buňky zpět do 
destillované vody, tak že se stanou opět turgescentními, plasma pf iloií se 
k membránám, tyto se napnou a vzájemně na se tlačí a periplast vezme 
na se tvar bipolamí. Tlakem, jenž by na hranol svrchu zmíněný 
šikmo ke hlavní ose působil, docílíme ovoidalní deformaci kapky uvnitř 
hranolu uzavřené. Přestane-li Šikmý tlak působiti, vezme na se kapka 
opět tvar koule. S podobnými ovoidy setkáváme se také v meriste- 
matických buňkách, zvláště tam, kde řady buněk konvergují k jednomu 



Digitized by 



Google 



Příspévky k fysiologii a morfologii rostlinné boiiky. 31 

bodu (ku př. perikliny k místu vegetačního bodu) a mají následkem 
toho tyar komolých jehlanů, při čemž ovšem úhly, jež postranní plochy 
svírají, jsou docela nepatrné. Tu pak jsou ostré špičky periplastň 
obráceny vždy k bodu, k némuž stěny a řady buněk konvergigí^ docela 
tak, jak toho naše theorie vyžaduje. Takových ovoidů možno vSak 
docíliti daleko větfií počet, než jaký se normálně vyskytuje tím, že 
dáme ku př. kořeny růsti do rourek pozvolna konicky se zužujících. 
Na kořen do rourky vrůstající působí tu Šikmý, od stěn rourky kolmo 
vycházející tlak; následkem toho bere na se ve většině buněk perí- 
plast tvar ovoidů ostří špičkou obrácených ve směr konvergence stěn 
rourky. Dělal jsem tyto pokusy s hlavními kořeny klíčcích rostlin 
bobu ( Vida faba), slunečnice {Hdianthus annm) a cibule iAUium 
eepa). Yšude objevily se velmi hojně ovoidalní períplasty. 

Ovšem se uvedený příklad s hranolem z isotropně elastické 
pevné hmoty a uprostřed uzavřenou kapkou nehodí úplné na períplast 
meristematických buněk. Zde se totiž períplast vyvíjí a roste v plasmě 
již pod tlakem se nalézající, jak svědčí okolnost, že od počátku svého 
objevení períplast jeví v buikách chovajících kulaté jádro bipolámosf. 
Analogon vývoje períplastu, jak se skutečné v buňkách merístema- 
tických udává, nalezli bychom ve hranolech isotropně elastické hmoty, 
jež bychom vystavili Uaku působícímu na lateralní plochy kolmo na 
hlavni osu. Tímto Úakem zavádí se ve hranol anisotropnosf elasticity. 
Ve směru hlavní osy, kolmo na směr tlaku bude elasticita nejmenší, 
ve směru tlaku, kolmo na hlavní osu největší. Kdyby se nyní 
uprostřed hranolu vylučovala nějaká tekutina, a pozvolna množství 
její rostlo, nerozšiřovala by se ve tvaru koule, nýbrž ve tvaru 
odpovídajícím poměrům elasticity ve hranolu. Tlakem kolmo na 
hlavní osu působícím sblížily se v nejjednodušším případu mole- 
kuly v tomto směru, ve směru hlavní osy však podržely původní 
svoji vzdálenost. I bude odpor kladený hmotou rostoucí kapce ve 
sméru tlaku daleko větší, než kolmo na tento směr, ježto vzrůstem 
kapky sbližují se molekuly pevné hmoty kapku obklopující a toto 
sbližování vyžaduje ve směru tlaku větší síly, než kolmo na tento 
směr. Následkem toho bude se rozšiřovati kapka ve tvaru, odchylném 
od tvaru koule, při čemž poměry velkého a malého průměru by nám 
udávaly poměr elasticity hmoty tlaku vystavené, kdyby zde nebylo 
dalšího činitele, totiž centrální síly tekuté kapky. Síla ta je na pólech 
velkého průměru větší, než na pólech průměru menšího a hledí uvésti 
kapku ve tvar koule. Kdybychom nyní tlak na pevnou hmotu (hranol) 
působící odstranili, vezme na se kapka tvar koule a deformace zmizí. 



Digitized by 



Google 



32 IX. Bohumil Němec: 

Podobná úvaha platí však také pro případ, kdy se tekutina na- 
hromaďuje kolem nějakého jinorodého, ve hmotě uzavřeného tělesa 
pevného. Nás bude zajímati jenom případ, kdy nahromadující se te- 
kutina k jinorodému tělísku lne. V tom případe vytvoří se nejdříve 
adsorbcí na celém povrchu tělíska stejnoměruě rozložená adsorbční 
vrstvička, která však bude docela nepatrná (Pfepper, Pflanzenphysio- 
logie), našimi optickými prostředky snad vůbec neviditelná. DalSí 
přibývající tekutina bude se však již nalézati mimo dosah moleku- 
lárních sil tělíska centrálního a následkem snadné posunovatelnosti 
molekul kapalin bude se rozšiřovati s hora naznačeným způsobem 
v různých směrech podle velikosti elasticity tlakem ve hmotu zave- 
dené. Kdybychom nyní tlak odstranili, vezme na se kapka podobu 
koule. Vytváření kapky spočívá ve speciellních případech na velikosti 
elasticity hmoty, na povaze tekutiny, směru a velikosti tlaku. To, co 
bylo řečeno o tlaku, platí také o tahu, nebo< se jím v podobném 
smyslu mění elasticita v isotroptní hmotě tahu vystavené. 

Zde třeba ještě dotknouti se možnosti, že i jasná plasma peri- 
plast skládající by mohla býti stavu pevného i elastická. OvSem lišila 
by se přes to od cytoplasmy svojí homogenností a vlastnostmi che- 
mickými. Vskutku by ve hmotě elastické uzavřená koule jiné hmoty 
elastické musela tlakem nabyti určité deformace, pro případy svrchu 
uvedené deformace bipolarní. Nebylo by však možno, aby se rozdě- 
lila ve dvě čepičky zdánlivě úplné oddělené, ty aby po odstranění 
splynuly v jednolitou kouli, jež tlakem opět ve dvě čepičky by se 
dala odděliti. Za druhé by se v tomto případu musely jeviti také 
jakési defoi-mace na jádru, nebof by se tlak přenášel tuhým peri- 
plastem i na ně. Tomu ve skutečnosti tak není, jádro nejeví žádnou 
deformaci, přes to, že tam, kde se naň dá tlak přenésti vskutku se 
deformuje. Tak tomu je ku př. při vzrůstu vakuol následkem půso- 
bení chloroformu. Ale jádro obklopené periplastem nejeví žádnou de- 
formaci, jež by se dala uvésti na vliv tlaku, jemuž periplast sám je 
vystaven; v periplastu tedy šíří se tlak na všecky strany stejnoměrné, 
podobně jako v kapalinách. Z toho, jakož i ze snadnosti, s jakou se 
dá periplast deformovati mechanickým tlakem rozděliti ve dvě zdán- 
livě oddělené partie, jež po odstranění tlaku opět splynou, z optické 
i chemické souhlasnosti se štávou jadernou, ktei*á je stavu tekutého, 
dá se souditi, že také periplast je tekutý. To má ovšem značný význam 
také pro mechaniku pohybu chromosomů k polAm. Pohyby ty ode- 
hraji se mnohem snáze v prostředí tekutém, než-li tuhém, třeba plas- 
tickém. Že je štáva jaderná tekutinou, dokazuje zjev, že vytlačena 



Digitized by 



Google 



příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 33 

jsouc Z jádra, bere na se tvar koule. Vystavime-li jádro mírnému 
tlaku, protrhne se na některém miste a na jeho povrchu objeví se 
jasná, hyalinni kapička tvam kulovitého. Při silnějším tlaku vystoupí 
také (ást jaderného sítiva ven, tu pak č4st vytlačeného obsahu jadei - 
Dého nikdy není čistě kulovitá. Velmi krásně dají se podobné pokusy 
provésti na buňkách zažívací roury suchozemských Isopodú, zvláště 
a PórceUio lnevis^^). Také účinkem chlorofonnu lze podobných zjevů 
docíliti (der. obr. 57. c. d. g.). 

Došli jsme k výsledku, že v profasi přijímá cytoplasma vlast- 
nosti pevného stavu skupenského, períplast pak že se skládá z plasmy 
jevící vlastnosti tekutin. Okolnost, že plasma tato na povrchu jádra 
vybíhá směrem k aequatoru v teninkou, pozvolna mizící vrstvičku, 
jež nekončí vůči jádru konvexním zaokrouhlením, jakož i poměry na 
jádrech tvaru nepravidelného se jevící, jak ku př. v obr. 3. je zná- 
zorněno, dokazují, že plasma periplastu adhaeruje ke bláně jaderné. 
Ostatně je pravděpodobné, že plasma periplastu souvisí skrze mem- 
bránu jadernou se šťávou jadernou, ježto ve většině případů (když 
totiž není periplast v zóně aequatorialní zřejmě vyvinut) jádro doce- 
luje geometricky pravidelný tvar periplastu (obr. 9). U Gymnospemi 
lze konstatovati, že není oproti periplastu žádného osmotického na- 
pjetí v jádru, také je zajímavý zjev, že když mizí membrána jaderná, 
není lze pozorovati žádných hranic, mezi plasmou periplastu a štávou 
jadernou, aniž nějakých proudů diffusních. 

Je známo, že v klidných buňkách bere na se plasma při plas- 
molyse, kdy tedy nemá překážek vzíti na se tvary rovnováhy, tvar 
koule nebo vůbec tvary poukazující na aggiegační stav tekutin (cfer. 
Berthold 1. c.) Zakulacení při neúplném stažení plasmatického obsahu 
buněčného lze zříti především na rozích (obr. 19. b. c.) jeho. Právem 
považován zjev tento za důkaz, že plasma tyto zjevy ukazující je 
stavu tekutého. Je důležité tedy vytknouti, že buňky právě ve stavu 
profase se nalézající zjevu toho neukazují. Zůstávají nezakulaceny 
(obr. 119 a). Nezřídka přece jeví se na rozleh protoplastu nepatrné 
nebo značnější zakulacení (obr. 119 d, 116, 118). Takové zakulacení 
však se dá uvésti na přítomnost vacuol v místech těch. Plasmolysou 
ztrácejí vakuoly čásť vody v nich se nalézající, stahují se a mohou touto 
contrakční silou způsobiti také deformaci protoplasmatického obalu, 
zvláště .je-Ii tento teninký (obr. 116, 118). Ostatně je jisto, jak poz- 

**) Své doby provedl jsem pokusy ty s přítelem Drem K. Hkrpoktkm. 
SroTnej též: van Bambbcke y Ach. de Biologie.^T. YIII. 

ťř. matbematicko-priroduvédecká. 189U. 3 



Digitized by 



Google 



34 IX. liuhuiuíl Némec: 

(léji bude ukázáno, že se fysikální vlastnosti plasmy účinkem plasmo- 
lysy rychle méní a část zakulacení třeba také této zméné přičísti. 
Přes to je jisto, že plasmolysou zakulacují se protoplasty buněk právě 
se dělících daleko méně, (nebo vůbec nic) než buňky klidné. Nápadno 
je to ku př. v obr. 114. BuĎka b se plasmolysou (v G^u dusičnanu 
draselnatém) sice kontrahovala, ale nezakulatila, kdežto klidné buňky 
a, c, jsou zakulaceny. Ze není příčinou nezakulacení toho nedosta- 
tečně silná koncentrace plasmolysující tekutiny, vysvítá z uvedené 
právě okolnosti, že se protoplast účinkem plasmolysy vskutku stáhl. 

Jedná se o to, jak je možno, aby protoplasma přijala aggre- 
gační stav pevný. V té příčině možno vysloviti pouze domněnky. 
Třeba zde vzpomenouti především Ppefferbm uvedeného srovnání s ge- 
latinou, jakožto hmotou silně bubřivou, která podle vnějších okolnosti 
ze stavu tekutého může přejíti do stavu hmoty pevné, značně ela- 
stické, kteié také tlakem nebo tahem lze indukovati anisotropii ela- 
sticity mechanické i optické 

S jiného stanoviska je velice nápadno, že buňky, v nichž se dě- 
lení odehi-ává, jsou téměř úplně vyplněny plasmou na první pohled 
jemně granulovanou. Tato granulace může býti jenom optickým dojmem 
tělesa alveolovitou skladbu jevícího. Zvláště dobře je to viděti v obr. 17., 
který znázorňuje část podélného řezu korou kořenu AUia, jemuž jsem 
dal růsti do konické zatavené rourky. Tím dána kořenu překážka ve 
vzrůstu, která ovšem nebyla nepřekonatelnou, ježto rostoucí partie 
stlačovala a ohýbala zadní, již vyrostlé paitie kořenu. Buňky jevící 
právě karyokinesu, jsou úplně vyplněny jemně granulovanou plasmou 
sem tam se zřetelnými malými vakuolkami, (jež ovšem možno nazvati 
též alveolami, ježto vakuoly z alveol mohou vzniknouti,") kdežto 
v buňkách klidných je množství velkých, skutečných vakuol. Připra- 
vují-li se tyto buňky k dělení, objevuje se místo velkých vakuol 
množství malých vakuolek (alveolek), kterýžto zjev živě upomíná na 
Ch. Dauwinem '^^) popsanou t. zv. aggregaci. Kdybychom si představili, 
že se plasma vyplní nesmírným množstvím nepatrných vakuolek a tyto 
na místech dotyku tak se k sobě přiblíží, že jejich blanky mohou na 
se působiti molekulami přitažlivostí, budou všecky vakuolky tvořiti 
dohromady komplex, v němž bude těžko — pro značné vnitřní tření 
vznikající právě na místech dotyku vakuolek — způsobovati takové 

^*) Hof, A. C, HistoiogischH Studieii au VegetatioDspunkten. Bot. Ctblt Bd. 
4«, 1898. 

'^) Podrobnéjší zprávy viz: Dk Vriks, H., Ueber die Aggregatíon im Pro- 
toplasma von Drosera rotiindifolia. Hotan. Zdg. 1886. 



Digitized by 



Google 



Příspétky k fysiologii a morfologii rostlinué buňky. 35 

posunování partikul, jaké je vlastnosti kapalin. Komplex ten mohl by 
jeviti tedy vlastnosti télesa pevného, tolikéž i elasticitu, jejíž původ 
by ovšem spočíval v centrální síle malých vakuolek. Je dfiležito vy- 
tknouti vzhledem k tomuto názoru, že při zrněné aggregačního stavu 
protoplasmy vždy se shledáváme se zjevem, že mizí, nebo aspoil se 
redukigí velké vakuoly a na jich místě objevuje se množství malých 
vakuolek (alveol). 

Aggregačním stavem nejsou ovšem vytčeny všecky fysikalní vlast- 
nosti protoplasmy. Vysoce důležitý jsou ku př. také diosmotické 
vlastnosti její a jednotlivých blan semipenneabilních při tom v úvahu 
přicházejících. Zde chci jenom tolik podotknouti, že se pokusy v plas- 
niolyse také jaderná membrána ukázala jako blána seraipermeabilní, 
která přivozuje změny objemu jádm způsobené změnou osmotické pů- 
sobivostí jádro obklopujícího media. Y našem případu je to cy- 
toplasma. 

Pokud působením chloroformu, aetheru a alkoholu jsou pozmě- 
ňovány diosmotické vlastnosti buňky, nebudu zde speciellně diskuto- 
vati, ježto předmět ten pracemi De Vriesovými a PfepferovVmi do- 
state&iě byl osvětlen. 



Proměnlivost fysikalnich vlastnosti protoplasmy. 

Stálá změna je příznakem živé hmoty a sice změna v ohledu 
chemickém i fysikalním. Ppepfer (Pflanzenphysiologie, p. 38) má za 
to, že také změna v aggregačním stavu partikulí plasmatických dů- 
ležitou hraje úlohu. Změna ta ovšem týká se hlavně přechodu ze stavu 
|)evného do tekutého nebo naopak. 

Pokusili jsme se v předešlém odstavci o důkaz, že protoplasma 
buněk vegetativních pletiv rostlin cévnatých ve stadiu profase jeví 
vlastnosti těles pevných, že je elastická a že se v ní šíří tlak nebo 
tah v určitých směrech. Zbývá nám podrobněji sledovati okolnosti, 
za ktei-ých plasma těchto vlastností nabývá nebo pozbývá. 

Ze tvarů, jaké plasma při plasmolyse na se bere, soudíme, že 
ve stavu klidném, kdy se tedy luňka nedělí, protoplasma všeobecné 
jeví vlastnosti tekutin, jak je již Berthold vytkl. V tomto stavu obsa- 
huje plasma, zvláště v buňkách vzdálenějších od vegetačního vrcholu 
typicky již vyvinuté vakuoly (obr. 114) a právě buňky klidné honosí 
se vakuolami největšími. I okolnosti, že při plasmolyse ani pokož- 
ková vrstva není zohýbána, soudí Pfepfer (Plasmahaut u. Yacuolen), 

3* 



Digitized by 



Google 



36 VX. Bohumil Němec: 

že ani tato vrstva není stavu pevného. Ale již od toho okamžiku, 
kdy 86 začíná v jádru tvořiti spirera, pozbývá plasma schopnosti při 
plasmolysi se zakulacovati. Obr. 109. podává buňku z vegetačního 
vrcholu bobu, plasmolysovanou po ^ ^ hod. 57o roztokem dusičnanu 
draselnatého. Ačkoliv se buňka stáhla, přece se nezakulatila. Jádro 
pak jeví dlouhé diferencované již vlákno chromatické. Oproti klidné 
buňce asi jak je v obr. 114 a, c znázorněna, jeví buňka ta více 
malých vakuol, počet jejich však během dalšího vývoje stoupá, až 
začasté nepatrné vakuolky ve velikém počtu přítomné vyplní celý 
obsah buněčný kolem jádra nebo kinetické figury (cfr. obr. 93). Mů- 
žeme tento process podle analogie Darwinem stanovené aggregace 
týmže názvem označiti. Velmi pěkný příklad aggregace možno pozo- 
rovati ve vnitřních vistvách kořenového váčku (tak označuje van 
TiBOLKMouií „la poche") vedlejších kořenů u Oucurbita pepo. Kdežto 
buňky klidné vykazují vakuoly veliké (obr. 16.), jsou buňky k dělení 
se připravující úplně vyplněny spoustou malých vakuolek (alveol), 
zároveň při plasmolysi jeví fysikalní vlastnosti, jež odlišují se od 
vlastností buněk klidných. Tyto se zakulacují, ony nikoliv. Velice ná- 
padně objevily se rozdíly v tom ohledu mezi buňkami klidnými a k dě- 
lení se připravujícími při pokuse, ve kterém jsem dal růsti kořenům 
AUia do zatavených, konicky se zužujících rourek skleněných. Všecky 
buňky klidné chovaly velké, typické vakuoly (obr, 17.), buňky dělící 
86 vyplněny byly jemně granulovanou plasmou prostoupenou četnými 
malými vakuolkami. 

Vůbec mění cytoplasma svůj aggregační stav přechází-li buňka 
ze stavn klidu do kinesy, při čemž plasma ve stadiích profase spolu se 
zjevem aggregace přijímá vlastnosti skupenského stavu pevného; ale 
již po vytvoření se vlákének achromatických pozbývá plasma tuhosti 
jak viděti z toho, že figura kinetická mění svoje místo v buňce nebo 
postavení. Během metakinesy se totiž figura prodlužuje a v ki*átkýcb 
buňkách passivně je nucena šikmou polohu zaujmouti. To by ovSem 
nebylo možno, kdyby plasma byla pevného stavu. Musíme pro tyto 
případy přijímati stav její za stav hmoty plastické. Když ve stadiu 
anafase figura opět se zkracuje, vrací se ze své diagonální polohy 
zpět do polohy, jakou zaujímala ve stadiu desky aequatorialní. Také 
v tomto stadiu musíme niti za to, že plasma je plastická, nebot 
v pevné hmotě takový pohyb nebyl by možný, v tekutině zase ne- 
mohl by' se jeviti vliv tíaku v určitých směrech se šířící; a přece je 
pro tento zpětný pohyb šikmých figur v původní polohu stadia aeqoa- 
torialííí desky tlak nebo tah rozhodující, neboť v pletivech plas 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinnťí buňky. 37 

inoiysovanýcli figury podižuji svoji šikuiou polohu sUbilué. A ucinime-li 
pletiva opět turgescentními, takže se může kinesa v těch případech, 
kdy nebyla úplné zastavena, dále odehrávati, což však platí jen pro 
značně pokročilá stadia anafase, vrátí se všecky téměf figury v po- 
lohu, jakou původně (ve stadiu profase a aequatorialní desky) jevily ^^). 
V buňkách, které právě dělení dokončily*, jeví plasma vlastnosti, z nichž 
na tekutý její stav můžeme souditi. Že však i v prvních stadiích 
profásí je plasma stavu tuhotekutého nebo aspoň značně plastická, 
vysvítá z okolnosti, že ve stadiu tom (objevení se períplasta přímo 
předcházejícím) jádro může měniti svoje místo a sice opět vlivem 
tlaku. V prvním počátku stadií profase a ve stadiích metakinetických 
je tedy plasma plastická, nebo tuhotekutá, neboť jádro nebo kinetická 
figura mohou v ní vlivem tlaku místo měniti, ale ve stadiu profase 
vyznačeném přítomností periplastu á tvoření se achromatických vláken 
jeví plasma vlastnosti těles pevných. Prodělává tedy během kinesy 
plasma změnu svého aggi*egačního stavu a sice od kapalného k pe- 
vnému stavu a odtud opět ke kapalnému. Takovou změnu musíme 
pro každý za sebou následující process kinetický předpokládati. Změna 
ta se může tedy periodicky tolikráte opakovati, kolikrát se buňka 
v normálních svých poměrech dělí. Plasmolysa, jakož i okolnost, zda-li 
se dají tlakem v tom či jiném stadiu určité změny indukovati, mohou 
býti kriteriem, v jakém asi stavu ve »peciellním případu se plasma 
nalézá. 

Vedle právě vytčené normální, periodicky se opětující změny 
aggregačního stavu protoplasmy možno i uměle způsobiti a urychliti 
přechod ze stavu pevného k tekutému. Toho lze docíliti, zabráníme-li 
buňkám možnost dokončiti dělení anebo podráždíme-li meristematieká 
pletiva poraněním. Zajímavé je, že zabráníme-li vegetačním vrcholům 
vzrůst, čímž zastaví se spolu další dělení, přijmou buňky celé embryo- 
nální zóny stav klidných buněk vyznačených tekutostí plasmy a velkými 
v menším počtu přítomnými vakuolami. 

Zalejeme-li kořen klíční rosUiny do sádry způsobem, jak jej 
Ppbffbr (Druck- und Arbeitsleistung) udal, dává se tím vzrůatu při 
dostatečně silné vrstvě sádry nepřekonatelná překážka, která má za 
následek dostavení se některých důležitých, Pfeffrem vytčených ^evů, 
mezi něž náleží především uvolnění membrán buněčných (Entspannung), 
zvýSení turgoru v některých případech, postoupení anatomické defi- 



*^) Celý pokus nesmi trvati déle než 6 minnt, tří min. plasmolysa, S tur- 
gescenc^. 



Digitized by 



Google 



38 IX. Bohumil Němec: 

nitivní differenciace až do nejbližší blízkosti vegetačních bodů, atd. 
Cytologicky nebyly kořeny takto zalité zkoumány. Z té příčiny jsem 
opakoval nékteré pokusy Pfefferovy a sice s kořeny bobu {Viciafabá). 

Z kořenů stejného stadia vývojového dosáhnuvších některé kon- 
seivovány za účelem poznání poměrů, v jakých se vegetační vrcholy 
nalézají, nebo vyzkoušeny na nich účinky plasmolysy. Ostatní zality 
do sádry a vyproštěny z obalu sádrového po 3, 6 a 12 hodinách. 
Již po třech hodinách zalití v 'sádře není lze nalézti v kořenech ně- 
jaké karyokinetické íigury. Tolikéž ovšem po šesti a dvanácti ho- 
dinách. Ani jiných změn není možno během těchto intervallů po- 
zorovati. 

Tedy již během prvních tří hodin byly všecky kariokynesy do- 
končeny. Kdežto v normálních kořenech buiiky s profasemi chovaly 
cytoplasmu jevící vlastnosti pevné elastické hmoty, nalézáme ve všech 
buňkách zalitých kořenů bez výjimky cytoplasmu tekutou, zakulacujíci 
se vlivem plasmolysy''^!. Z toho následuje, že v buňkách nucených 
ke klidu dostavuje se zároveň tekutosf protoplasmy. Zároveň dosta- 
vuje se jiný nápadný zjev týkající se vakuol. Kdežto v normálních 
poměrech buňky až asi do vzdálenosti 0*8 mm od rozhraní čepičky 
a vlastního kořenu postrádají velkých vakuol, za to však plasma jich 
chová mnoho menších vakuol a nepatrných alveol, objevují se v buňkách 
do sádry zalitých kořenů i na těchto místech v plasmě veliké va- 
kuoly, ba ponejvíce jedna jediná vakuola zatlačující všecku plasmu 
ke stěnám buněčným. Takové velké vakuoly vyskytují se v normálních 
kořenech pouze ve starších buňkách nebo již v pletivech trvalých; 
zde však vznikly očividně působením odporu vzrůstu kořenu klade 
ného, kterýžto odpor zastavuje další dělení buněk a nutí je vzíti na 
se stav klidu. 

Vyprostíme-li kořen ze sádrového obalu dostavují se pozvolna 
normální poměry. Po půl hodině dosud jeví plasma tekutost a v buňkách 
nepozorujeme ani příprav k dělení. Po půldruhé hodině v partiích od 
vegetačního vrcholu 1 2 mm vzdálených setkáme se již s karyoki- 
nesatiii, ponejvíce však jen v pericambiu, endodermis a průvodném 
parenchymu. Y dermatogenu a pleromu nejmladších částí vegetačního 
vrcholu počínají se v cytoplasmě objevovati malé vakuolky, kdežto 



'^ OkolnosC tato také potvrzuje, že příčinou nezakulacení se cytoplasmy 
Y buňkách v profasi se nalézi^ících není příliš vysoký turgor, ježto v zalitých 
kořenech turgor až o 27o dus. dras. stoupne (Pfeffer 1. c.) a přece sp buňky 
lakulacují. 



Digitized by 



Google 



Příspéyky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 39 

ona centralui velká zmizela. Po dvou hodinách většina buněk derma- 
togenuích plasmolysována nejeví žádného zakulacení. Jsou to buňky, 
nalézající se v profasi. 

Témito pokusy přímo můžeme demonstrovati přeměnu aggre- 
gačního stavu protoplasmy — nebo aspoň vlastností se stavem tím 
spojených a dokázati, že se stavem klidu souvisí stav tekutý, s profasi 
pak stav pevný, nebo aspoň význačné vlastnosti stavu pevného jevící. 

Jinak možno docíliti rychlé změny aggregačního stavu cyto- 
plasmy poraněním. Poraníme-li meristematická pletiva buď ostrým 
řezem nože nebo dotekem s žíravým draslem nebo dusičnanem stři- 
bmatým, koncentrovanou kyselinou (octovou, štavelovou) nenalézáme 
již po půl hodině v blízké, tři nebo čtyři vrstvy buněk čítajícím okolí 
rány žádných kines. Ale také ne dvojjademých buněk, z čehož musíme 
souditi, že se kinesy urychleně dokončily. Gytoplasma pak místo 
malých vakuol jeví vakuoly enormně vzrostlé, prostoupené provazci 
protoplasmatickými. In vivo možno pozorovati proudění protoplasmy 
T buňkách těch, které také poraněním bylo vyvoláno ^^) ; v osmo- 
tíckých poměrech nepodařilo se mi konstatovati nějakých změn. Plas- 
molysujeme-li buňky, jež poraněním podrážděny byly tak, že rychle 
ukončily karyokinesy a vytvořily velké vakuoly, můžeme konstato- 
vati docela pravidelné zakulacení typické pro buňky pletiv trvalých. 
To poukazuje k tomu, že plasma přijala stav tekutý; kdežto před 
poraněním chovaly buňky množství malých vakuol, chovají nyní 
několik málo velikých vakuol. Tedy opět týž process, jako při zalití 
kořenů do sádry. Se změnou aggregačního stavu plasmy dostavují se 
současně změny ve velikosti a počtu vakuol. 

Necháme-li poraněné kořeny dále i*ůsti, rozSiřuje se pozvolna 
reakce na poranění a sice jednak zrychlení karyokines a objeveuí se 
zmíněných vakuol, dále pak Nestt.erbh stanovené pohyby jader proti 
směru rozšiřování se traumatického poranění. Rychlost tohoto rozši- 
řování je závislá na vnějších podmínkách, hlavně teplotě, a sice po- 
dobně jako vzrůst, vzdálenost do jaké se až podráždění rozšíří na 
individualitě pletiv a velikosti poranění. V kořenech AUia, v nichž 
byl učiněn podélný medianní, 1 mm od vegetačního bodu sahající 
zářez, dosáhlo při teplotě as 15"^ G rozšíření to po 18 hodinách 
vrcholu, zároveň však již v buňkách s ránou přímo sousedících zmen- 
šovaly se vakuoly, objevoval se větší počet jich a jádra připravovala 



**) Eeller Ida, Ueber Protoplasmastrdmung im Piianzenreiche. Ztirich^ 1890. 



Digitized by 



Google 



^0 IX. Bohumil Némec: 

se ke karyokinesi. Plasmolysou bylo opět možno stanoviti ubývání te- 
kutosti protoplasmy. 

Poraněním je tedy možno v merístematických buíikách způso- 
biti urychlení kinesy v několika vrstvách buněk ránu obklopujících ^") 
a zkapalnění cytoplasmy spojené s objevením se několika velikých 
vakuol na místě dříve přítomných mnoha maličkých. Po nějaké době 
(24—48 hodinách) dostavuje se normální stav, plasma stává se tuho- 
tekutou, konečně pozbývá v buňkách stadium profase jevících schop- 
nosti při plasmolyse se zakulacovati. 

Odpor, který ve svrchu zmíněných experimentech kladen byl 
kořenům sádrovým obalem, kladen je začasté také ve přírodě ros- 
toucím vegetačním vrcholům. Zajímavý je ku př. odpor, jejž rostoucím 
vedlejším kořenfim klade dermatogen a korá kořenů mateřských. 
Vedlejší kořeny musí při tom překonávati značný odpor turgescent- 
ního komplexu buněčného, při čemž dostavují se mnohé zjevy, jež 
upomínají na pokusy s odporem sádrového obalu. Studoval jsem v té 
příčině vývoj vedlejších kořenů u těchto rostlin: Vida faba^ Oucur- 
bita pepo, AUium cepa, Zannichellia palustris a Alnus glutinosa. 
Uvolnění membrán a objevení se velkých vakuol především se týká 
vnitřních řad buněk tvořících kořenový váček. Všude lze pozorovati 
veliký rozdíl pokud se počtu a velikosti vakuol týče, mezi buňkami 
klidnými a dělícími se, nebo ke kinesi se připravujícími. Obdobný 
pokus, svrchu již zmíněný, který proveden byl s kořeny AUia při- 
nucenými růsti do zatavené rourky ukázal, že vskutku se tu jedná 
o účinky odporu vegetačnímu vrcholu kladeného, který při vývoji 
vedlejších kořenů ovšem nestačí k úplnému zastavení vzrůstu. 

Na konec zmíniti se chci také o tom, že i plasmolysou lze způ- 
sobiti změnu ve fysikahiích vlastnostech protoplasmy a sice v tom 
smyslu, že plasma pevná stává se delším působením plasmolysy te- 
kutou. To viděti je z toho, že plasmolysujeme-li buňky v profasi se 
nacházející, nebo vůbec ve stadiu, kdy se plasma nezakulatí a ne- 
cháme-li plasmolysu déle působiti, můžeme pozorovati druhotné, později 
se dostavující zakulacení protoplastu. 

V 67o roztoku dusičnanu draselnatého zakulatila se po půso- 
bení 1 hodinu trvajícím dermatogenní buňka u vegetačního vrcholu 
bobu po 1 hodině zcela tak, jako klidná buňka trvalého pletiva, 
ač původně jevila i po stažení ostré rohy. V cukru třtinovém zdá se, 



*'*<») Nehledř k jiným reakcím (zvýšení intonsity dýchání a polnrisace vzrůstu, 
nu táce atd.) 



Digitized by 



Google 



Přlspěyky k fysiologii a morfologii rostlinné baňky. 41 

Že tepi^ve po delší dobé (2—3 hodinách) dostavuje se přechod plasmy 
tuhého tekutého stavu, třeba užijeme isosmotického roztoku. 

Ze vSech uvedených pozorování vyplývá, že se aggregační stav 
cytoplasmy periodicky v buňce méní a dále, že jeví cytoplasma ve 
stadiu profase vlastnosti hmot tuhých a elastických, ty pak pozvolna 
přecházejí do tekutých. Právě ona stadia, kdy cytoplasma jeví stav 
tuhých hmot, jsou pro směr íiguiy kinetické a tedy také přihrádky 
buněčné nejdůležitější. 

O významu tlaku a tahu pro směr děleni buněčného. 

Které jsou příčiny určující určité postavení kinetické figury 
a přehrádky buněčné mezi oběma dceřinnými jádry vznikající, není 
dostatečně známo. Víme, že v určitých případech světlo rozhoduje 
jak pro klíčící spory Stáhl ^*) ukázal, geotropismus nezdá se však 
míti pro cévnaté rostliny zvláštního významu. Hertwig ^^) má za to, 
že u zvířat a speciellně ve vajíčku staví se figui*a kinetická ve směr 
největšího nahromadění plasmy. K podobnému názoru oprávnily 
Habpera ^^) nálezy o dělení v ascu hub. Ale již pro Giaraceje a ve- 
getativní buňky pletiv rostlin cévnatých není výklad ten přijatelný. 
Zde můžeme nalézti případy, že v buňce, jejíž delší průměr až de- 
setkráte je větší, než průměr kratší, přece se staví figura v tento průměr, 
tedy v průměr nejmenšího nahromadění plasmy. V novější době byly 
však učiněny nálezy, dokazující, že leží přece v některých případech 
v naší moci způsobiti určité postavení kinetické figury i přehrádky 
buněčné. Ze zoologické literatury jmenují jen práci Brakmovu o vlivu 
tlaku na i-ýhování vajíček, tolikéž HmTwio-ovy zprávy o vlivu tlaku 
na dělení ve vajíčkách žabích (1. c). Vysoce zajímavý jsou v té pří- 
čině zprávy KifY-ovy ^*). Jemu podařilo se přesně dokázati, že tlakem 
nebo tahem lze přinutiti figui7 kinetické, aby se postavily bud kolmo 
na směr Uaku, nebo ve směr tahu. Opakoval jsem jeho pokusy a nalezl 
jsem jak již v odstavci o fysikalních vlastnostech protoplasmy uve- 

^^) Stáhl, E., Einfluss der Beleachtangsrichtang auf dle Tbeilung der Equi- 
setům - Spořen. Ber. d. d. bot. Ges. III. 1885. 

^^) Hertwig O. Zeit- und Streitfragen der Biologie, n. 1896. (Jena). 

^) Harper, R, A., Eerntheílong and freie ZeUbíldnng im Ascns. Príngsh- 
Jahrb. f. wiss. Bot Bd. 30. 

**) Eny, L., IJeber den Einfluss von Zng nnd Dmck auf die Ricbtung der 
Scheidew&nde in sich tbeilenden PflanzenzeUen. Ber. d. dentsch. bot. Ges. 1896. 



Digitized by 



Google 



42 IX. Bohnmil Némec: 

deno, že se především tlakem nebo tahem orientují hyalinuí periplasty, 
v těch nebo na nich že se pak meridionalně k jich delší ose vytvo- 
řují achromatická vlákénka. Tam také naznačeno, jakým způsobem 
je možno, aby tlak nebo tah působil na vytvoření se periplastu. Toto 
působení je docela fysikalní a zakládá se na deformaci, jakou při 
tlaku musí jeviti koule uzavřená v elastické pevné hmotě. 

Ale vývoj vlákének achromatických ve směru meridionainlm 
není možno prozatím fysikalně vyložiti. Jisto je, že se směrem tlaku 
souvisí také směr jejich uložení, ale jakým způsobem tlak nebo tah 
na jich vytváření působí, je té doby nemožno říci. Význačné je, že 
se ve sporových nebo pylových buňkách mateřských vlákénka tvoří 
nepravidelně nebo radiálně kolem jádra '^), což nade všecku pochybnost 
souvisí s okolností, že tyto buňky docela volné leží ve zvláštní du- 
tině sporofyllu. Důkazem toho je, že zbavíme-li buňky vegetativní 
tlaku na ně působícího a dojde-li přes to k vytvoření figury, tato je 
vytvářena podobně jako ve volně ležících buňkách sporogenních. Proč 
se i v buňkách sporogenních vlákénka konečně skloní ve dva póly, 
nedovedeme udati. Ale pohled na průřez nějakou tyčinkou nebo spo- 
rangiem {Larix, Equisetum) poučí nás, že položení obou definitivně 
vytvořených pólů a směry dělení jsou docela nepravidelně rozloženy. 
To je ovšem opak poměrů jak je v nějakém vegetačním vrcholu vi- 
díme. Zde jsou směry dělení téměř dle určitých geometrických pra- 
videl položeny ne ovšem úplně přesně, ale přece jenom pravidelně. 
Zde také od počátku objevení se základu vřeténka lze směry dělení 
stanoviti a je nápadné, že směry ty jsou rovnoběžný (opět jenom 
v největším počtu případů) se stěnami buněk mateřských nebo na ně 
kolmý. Je to ovšem jenom pravidlo, od něhož, jak na jiném místě 
jsem ukázal, nalézáme výjimky (Cytologická pozorování, 1897). Z fy- 
sikalního stavu protoplasmy a periplastu, jaký lze ve stadiu pro po- 
stavení figury nejdůležitějším dokázati, totiž v profasi, z možnosti 
pokusně orientovati směr figury tlakem i tahem, z podobnosti, jaké 
v obou případech nám před zrak vstupují, jakož i z okolnosti, že 
vskutku lze dokázati, kterak meristematické buňky tlaku i tahu pod- 
léhají, soudím, že tlak i tah v pletivech meristematických důležitou 
hraje úlohu pro postavení figury kinetické. Nechci tento názor ze- 
všeobecňovati. Jsou případy, kdy buňky tlaku ani tahu nepodléhají 
a přece vytvořují se přehrádky v určitém směru, ku př. v chlupech 



^^) Némec, B., Ueber das Centroioma der thieríBchen Zelien und die ho- 
modjnomen Orgáne bei den Pflanzen. Anat. Anz. 1S98. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 43 

Z jedné řady bunék se skládajících. Zde třeba přijímati jiné příčiny 
postaveni figur. A vždyf je dokázáno, že světlo, v málo případech 
i tíže zemská působí na směr figury a takových příčin může býti 
více. Ony zajisté u jednobuněčných organismů, mnohých řas, hub, 
zvláště ku př. u Characeí v popředí vstupují. Je apriori pravdě- 
podobné, že v buňkách centrosomy opatřených jiným způsobem, ji- 
nými pochody směr dělení se určuje; ba je možno, že právě u rostlin 
skládajících se z komplexu pevné semknutých a vzájemně mechanicky 
na se působících buněk staly se následkem přítomného tu mecha- 
nického tlaku i tahu okolnosti ty směrodatnými pro rozhodující jejich 
vliv na směr dělení buněčného. Nechci zde rozváděti tyto hypothésy 
a přistoupím k vylíčení některých pozorování a pokusů. 

Základním pokusem byl pokus o vlivu tahu či tlaku na pora- 
něné hlízy bramboru. Kdežto Ent stanovil pro tento materiál pouze 
postavení přehrádky již definitivně vytvořené, podařilo se mi stano- 
viti, že již v profasi je směr figury tlakem nebo tahem určen a že 
se v tomto směru vytvoří přehrádka buněčná. Podrobnosti nebudu 
vykládati, poněvadž se shodují se zprávami KNv-ovými. Také pokusy 
8 kořeny rostoucími mezi dvě k sobě nakloněné desky skleněné jsem 
opakoval. Výsledky pokusů těch nejsou však, podobně jako Knt 
udává, evidentními. 

Z dalších pokusů uvedu tento: Kořeny bobu po délce (as 1'5 mm 
od rozhraní kalyptry a pleromu) byly medianně naříznuty a dány 
růsti do zužujících se skleněných rourek. A tu se ukázalo, že Lop- 
RioRBM nedávno konstatované hojení ran a regenerace obou polovin 
vegetačního vrcholu ^^) se ani po pěti dnech nedostaviye. Všecky 
směry dělení ležely rovnoběžně s podélnou osou kořenu. Kořeny 
rostouce do zúžené rourky vystaveny byly stále většímu postrannímu 
tlaku, ktei-ý orientoval periplasty (ponejvíce ovoidalní) i figury ve 
směr podélné osy kořenu. Přesvědčující je také pokus s působením 
tlaku ve směru podélné osy kořenu na vedlejší kořeny, dokud ještě 
jsou skryty v primemí kůře mateřského kořenu. Kořeny klíční rostliny 
Gucurhity {C. pepo\ v nichž vyvinovati se počaly vedlejší kořeny, po- 
loženy na desku skleněnou, oblity gelatinou při 25*^ tuhnoucí, na ně 
položena opět skleněná deska a ta obtěžkána závažími. V kořenech, 
které stály přímo proti směru tlaku na ně působícího objevily se již 
po 4 hodinách působení tlaku v partiích, kde za normálních po- 



*«) Lopríore. G., Ueber die Regeneratíon gespaltener Wurzeln. (Abh. d. 
Leop. Car. Akad. Bd. 56, 1896). 



Digitized by 



Google 



44 IX. Bohumil Némec: 

mérů se vyskytují poaze periplasty a tigary s osou podélnou (vedlejšího 
kořenu) rovnobéžné, mnohé periplasty a figury kohno na osu tu, tedy 
také na smér tlaku stojící. Bohužel již po 12 hodinách tlaku vysta- 
vené kofeny vedlejší odumíraly, tak že nebylo mi možno sledovati 
pochody dále. Ale již tím dokázáno, že tlak mechanický může určiti 
smér periplastu i figur. Podobné imkusy provedl jsem také s kořeny 
velkosemenné odrůdy bobu ( Vicia faba). 

Uvedené pokusy dokazují, že směr periplastu a také figury lze 
mechanickým tlakem nebo tahem orientovati. Je také vysoce pravdě- 
podobno, když i v normálních komplexech merístematických buněk 
pochody vytváření úplné odpovídají oněm, jak se jeví v komplexech 
tlaku nebo tahu vystavených, že i za normálních poměrů tlaku a tahu 
nějaká úloha bude připadati. 

Vskutku ve pletivech rostlin je konstatováno začasté napjetí 
vzájemné mezi řadami buněk, nebo také tlak. kterým na sebe vzá- 
jemné buiiky působí. Ovšem dosud konstatované napjetí pletiv týká 
se hlavně pletiv trvalých nebo aspoň v té míře diflferencovaných, že 
v nich dalších dělení buněčných není. 

Má-li vSak býti naše supposice správná, musí také v meriste- 
matických pletivech býti přítomno napjetí pletiv nebo vzájemný tlak 
sousedících komplexů buněčných. 

Jaké jsou příčiny vzájemného napjetí nebo tlaku pletiv ? Předně 
rozdíly v osmotických poměrech obsahu buněčného, za druhé rozdfly 
v elasticitě buněčných membrán. Máme-li možnost tyto rozdíly kon- 
statovati, budeme moci také existenci napjetí nebo tlaku pletiv před- 
pokládati. 

Co se týče rozdílů v osmotických vlastnostech buněčného obsahu 
uvádí Pfeffer (Druck- und Arbeitsleistung), že i v sousedících buňkách 
téhož pletiva možno konstatovati rozdíly 0*57o ^^^- dras. Poněvadž 
však takové rozdíly nejsou konstantními, nemohou míti velikého vý- 
znamu pro způsobení pravidelného napjetí nebo tlaku buněk. Ovšem 
je můžeme činiti zodpovědný za malé, vždy sem tam přicházející ne- 
pravidelnosti v postavení figur kinetických. Ale ve vegetačních 
vrcholech dají se vskutku konstatovati rozdíly konstantní v osmo- 
tických vlastnostech buněčného obsahu. U Vide ku př. 1 mm od veg. 
bodu : Dermatogen jeví turgor o 1 — l*57o dus. dras. vyšší než vedlejší 
vrstvy buněk periblemových. Vnější buněčné vrstvy pleromu tolikéž. 
Vnitřní -(dřeňové) buňky pleromu jeví turgor o 1 — l-57o dus. dras. 
nižší, než vnější vrstvy pleromové. Těmito rozdíly — při nepatrné 
elasticitě a značné duktilitě membrán vegetačního vrcholu lze docíliti 



Digitized by 



Google 



Příspéfky k fysioíogii a morfologii rostlinné buňky. 45 

značného vzájemného napjetí ve směru podélné osy kořenu. Ježto 
pak VfQ roztok dus. dras. vyvinuje osmotický tlak as 3*5 atmosfér, 
je vidno, že napjetí zde přítomné může býti velmi značné u může 
vésti k orientaci figur ve sméru podélném. Vskutku také v těchto 
zónách (1*5 od rozhraní calypti7 a pleromu) odehrává se velká vét- 
Sina kines ve směru podélném. 

Vedle tahu působí vSak také tlak na směr figury a je pravdě 
podobno, že také v normálních poměrech přichází v meristematických 
pletivech k platnosti. Ba pravděpodobné je, že v pevně semknutých 
buňkách meristematických pletiv tlakem ve větší míře buňky vzá- 
jemně na sebe působí, než tahem. To je viděti již v tom faktu, že 
intercellularní prostory v nejmladších částech vegetačních vrcholů na 
rohy buněk jsou omezeny, což poukazuje na značný odpor kladený 
snaze buněk všestranným napjetím dosíci tvaru kulatého. Tento odpor 
ve vegetačních vrcholech kořenů kladen je čepičkou. Její buňky vy- 
kazují vždy membrány značně ztlustlé oproti membránám buněk 
vlastního vegetačního vrcholu kořenového. Důkazem toho je okolnost, 
že isolované buňky vnitřní vrstvy calyptralní, ač jeví turgor (ve vzdá- 
lenosti 1 mm od rozhraní čepičky a pleromu) jen as o 57o dus. dras. 
nižší než dermatogen, průměrně o 307o méně se stáhnou při plas- 
molyse, než buňky dermatogenní (platí pro kořeny velkosemenné odrůdy 
bobu (Vicia fdba). Membrány buněk těch také tinkcionellně se liší 
od čistě cellulosních membrán dermatogenu, periblemu a pleromu, 
vedle toho, jmenovitě vnitřní stěny tangentialní, jsou vehni značně 
ztlustlé. Již poměry effektu turgoru se týkající poukazují, že elasticita 
těchto membrán je daleko větší, než elasticita vlastních membrán 
neristematických a tedy odpor, jejž obal z těchto buněk klade tlaku 
se strany buněk vlastního vegetačního vrcholu kořenového ve směru 
radiálním značně větší, než aby mohly býti ve stejné míře napjaty, 
jako radiální membrány buněk vegetačního vrcholu. Tím odporem 
kladeným tlustými a málo ductilními stěnami čepičky kořenové dána 
je možnost silného vzájemného tlaku buněk ve směru radiálním, jak 
účinek toho právě v silném dělení kořenu do délky se jeví. Neboť 
vzájemným tlakem ve směru radiálním působícím orientovány jsou 
períplasty kolmo na směr ten, tedy ve směr podélné osy kořenové 
a v tom směru také se vytvořují achromatická vlákénka i přehrádky 
buněčné. 

Ale okolnost, že obal skládající se z tlustostěnných buněk, klade 
buíikám vegetačního vrcholu kořenového ve směini radiálním odpor 
má i jiné následky. Ppbpper (Druck- und Arbeitsleistung) dokázal, že 



Digitized by 



Google 



46 I^* Bohumil Némec: 

odporem vzrůstu kladeným zavádí se uvolnění membrán způsobené 
vzrůstem jdoucím za elastické napjatí membrán, čímž umožní se turgoru 
ještě větší uplatnění. Tlak, jejž mohou buňky proti odporu pomocí 
osmotické energie vyvinouti tím značně se zvětší, neboť osmotický 
tlak přichází celý k platnosti, poněvadž se mu neklade odpor se strany 
membrány. Takovéto uvolnění (Entspannung) membrán podařilo se 
mi dokázati také pro vegetační vrchol kořenů. Plasmolysujeme-li 
podélné řezy z kořenů a potom srovnáváme rozměry za stavu tur- 
gescentního a po plasmolyse dojdeme k výsledku, že elastické napjetí 
buněk v partiích, kde řady buněk probíhají ohnuté a kde se kinesy 
kolmo zároveň odehrávají na podélný směr kořenu, je daleko větSí ve 
směru příčném než podélném; opak toho jeví se v partii další, kde 
se buňky dělí ve směru podélném. 

Plasmolysa prováděna IO'Vo dusičnanem draselnatým. Pro kořen 
velkosemenné odrůdy bobu objevily se tyto poměry: kořen se zkrátil 
ve směru podélném: 

na rozhraní cal. a pleromu o 40-5o/® ^ S^ce 3007o 

\, mm dáie o 20-67o » » 23-57o 

1 n • o 24-47o „ r, 13-97o 

2 „ „ o 2-17, ^ , 6-67o ■ 

Z těchto fakt možno dedukovati toto : Buďto je ductilita membrán 
ve směru radiálním v partiích nejmladších větší než v dalších, opačně 
pak se to má s ductilitou ve směru podélném, nebo jsou membrány 
v nejmladších partiích uvolněny ve směru podélném, ve starších ve 
směru příčném. Tímto i oním dána je možnost, aby zkrácení membrán 
buněčných jevila se ve dvou na sobě kolmých směrech nestejnoměr- 
nými. Ani ve tlouštce, ani v tinkcionellních vlastnostech však nepo- 
zorujeme v partiích diskutovaných nějakého rozdílu mezi membránami 
radiálními a tangentialními a je tedy vysoce pravděpodobné, že jedná 
se vskutku o uvolnění membrán. A to lze dokázati dalšími pokusy. 
Výřezy radiální z partií nejmladších dány do destillované vody a 
pak plasmolysovány, zkrátí se ve směru radiálním o 57,n v® směru 
podélném o 97o. Výíezy z partií zadnějších (1 — 2*5 mm od rozhraní 
mezi calyptrou a pleromem) dány do destillované vody a pak plasmo- 
lysovány, zkrátily se ve směru podélném o 87oí v radiálním o 147o- 
Zjev ten dá se vysvětliti právě pomocí názoru o uvolnění membrán 
v prvním případě ve směru podélném, ve druhém ve směru příčném. 
Výřezy, kterým není již kladen odpor se strany čepičky, prodlouží 



Digitized by 



Google 



PřispéTkj k ťysiologii a morfologii rosiliuué buňkj. 47 

se v destillované vodě v poměru osmotickébo tlaku k elastickému 
odporu membrán a podle toho jeví se také při plasmolysi percentuellní 
zkráceuí nebo prodlouženi buněk i buněčných komplexů. Ježto však 
v tom směru, ve kterém uvolněny jsou membrány, osmotický tlak 
může daleko více působiti než ve směru, kde mu je membrány na- 
pínati, bude effekt jeho, jevící se pro náá případ ve vz^emném tlaku 
buněk na sebe, ve směru uvolnění membrán daleko větší než ve 
směrech ostatních. Poněvadž pak tlak má vliv na postavení delší 
osy periplastu i na směr kinetické figury, bude tato státi kolmo na 
směr uvoluění membrán a tedy také kolmo na směr většího tlaku. 

Z povahy studovaného materiálu plyne, že není možno poměry 
uvolnění membrán a jich elasticity přesně udati. — Jen v hlavních 
rysech možno dosavadními methodami na zjevy ty souditi. Také je 
pochopitelné, že je množstí možných variací, způsobitelných změnami 
v turgoru i elasticitě membrán i ve tvaru buněk, jimiž může býti ve 
speciellním případu směr karyokineky stanoven. Že vskutku na tvaru 
buněk záleží pravidelnost směru kinetické figury viděti lze z toho, že 
s nepravidelnosti formy buněk souvisí nepravidelnost postavení figur, 
jak v kořenech, v partiích, kde přechází buněčné řady zahnuté ve směr 
rovný, lze pozorovati (obr. 15.). 

Ovšem mohou příčiny určitého postavení kinetické figury spo- 
čívati také v buňce samotné. Bud je to tlak z buííky samy vycházející, 
jenž tu působí. Je-li cytoplasma stavu tuhého, a jsou-li v ní přítomny 
vakaoly, pak se v ní šíří tlak osmotický ve směrech radiálních od 
té vakuoly a vyvinuje-li se figura způsobem pro vegetativní pletiva 
stanoveným, pak musí figura státi kolmo ve směru radiálním. To se 
potvi-zige pro karyokinesy v pylových zrnkách vakuolou opatřených 
se odehrávajících. V obr. 22. a 23. znázorněny jsou dva na sobě 
kolmé průřezy pylovým zrnkem od FtiůtUaria imperialis. Při vývoji 
figory kinetické působí na períplast tlak ve směru naznačených šipek 
a vskutku je periplast nejen ve směru na tyto šipky kolmém nej- 
většího průměru, zároveň pak stojí figura kolmo na směr šipek v obr. 
23. naznačených. Je pochopitelné, že v případu, kdy plasma, na kterou 
vakuola osmotickým tlakem působí, je tekutá, bude tlak ten pro směr 
figury kinetické bez významu. 

Proč pro směr hlavní osy periplastu je rozhodujícím mechanický 
tlak nebo tah, je z fysikálnlch vlastností cytoplasmy a plasmy, peri- 
plast tvořící pochopitelné. Proč se však vlákna achromatického 
vřeténka ve směru tom vyvíjejí, to není z prostého fysikálního pů- 
sobení tlaku a tahu vysvětlitelné. Mějme třeba za to, že je to výsledek 



Digitized by 



Google 



48 IX. Bohumil Němec : 

zvláštního podrážděni mechanického. Pak dalo by se očekávati, že 
mohou se vyvíjeti vlákna achromatická i kolmo na tlak nebo tah, 
neboí obdobným pro positivní a negativní „tropismy" je pro náš 
případ podráždění vývoj vřetének kolmý na směr tlaku a souhlasný 
8 ním. Není vyloučeno, že vskutku takové případy souhlasného se 
směrem tlaku vývoje vláken v přírodě přicházejí. Poukazuji ku př. 
na Spirogpru, kde laterální vakuoly při kinesi působí tlakem v směru 
postavení figury se šířícím, ač-li plasma Spirogyiy Síření takové při- 
pouští. V každém případu však je zřejmo, že pro rostliny cévnaté 
neplatí Bctschliho - Rhdmblerova theorie o mechanice vývoje figury 
kinetické. Neboť u rostlin cévnatých ani ve sporogenních. ani ve ve- 
getativních pletivech nevstupují v akci tělíska obdobná centrosomňm 
živočišných buněk a přece je achromatická figura téměř identicky 
v obojích buňkách vyvinuta. 

Ačkoli v některých případech achromatická figura má vzhled 
sííovitý, přece jinde nemůžeme nalézti nejmenší stopy nějakých ana- 
stomos mezi vlákny. To platí ku příkladu pro figury ve sporogenním 
pletivu Equiseta, Naopak je u Larix v prvních stadiích tvoření se 
figury síťovitá struktura velmi nápadně viditelná. Také u AUia 
vidíme zvláště na příčném řezu figurou mezi jednotlivými vlákny 
anastomosy (obr. 6.). Přes to se mi zdá býti předčasným 
achromatická vlákna chtít vykládati jako zjev optickým dojmem pro- 
tažených alveol způsobený. Pokusy s plasmolysou a chloroformem 
ukázaly, že se každé vlákno samo pro sebe rozpadá v řadu zrníček, 
což zajisté nebylo by možno, kdyby byl správným právě uvedený 
výklad o vláknech achromatických. 

Pro určité případy mohou také abnormní poměry buněčného 
obsahu pro postavení figury důležitými se státi. Tak vakuoly, které 
kinetickou figuru mohou v určité části buněk passivně držeti (obr. 7.), 
nebo šikmý, nepravidelný vývoj desky buněčné podmíniti (obr. 11.). 
Je pravděpodobné, že takové náhodné původně poměry mohou se 
v některých případech státi stálými a pro postavení figury rozhodnými. 

Ve stadiích, kdy cytoplasma stojí na rozhraní mezi stavem te- 
kutým a tuhým, kdy tedy je „měkká" mohly by tlak nebo tah 
v určitém směru na jádro nebo figuru působíce, je v buňce posunouti 
a způsobiti změnu jich postavení. Taková posunutí vskutku dají se 
pozorovati a dějí se právě ve stadiu profasi přímo předcházející neb 
na její počátku, za druhé během metakinesy. Je pochopitelné, že 
plasma tekutá také dovoluje dosti snadný pohyb jádra i figury, ale 
nepřipouští fysikální vliv tlaku nebo tahu v určitém směru Sířených. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii roUliniié buňky. 49 

Pohyby jader dají se př^d pvofasl stanoviti pro případy, kdy 
na řady buněk působí šikmý tlaik. V tonj případu pohybují se jádra 
ve směru výslednice přímočaře šířeného tl^ku. Dáme-li růsti kořeny 
do skleněných rourek zvolna se zužujících, nalézáme většinu figur 
a profasí k zadní horizontální stěně buněčné posunuty (obr. 17.). — 
Takového posunutí v kořenu cibule doznávají jádra i figury v první 
(subdennalní) vrstvě periblemové (obr. 14.), čímž vznikají nestejné 
buňky dceřinné: zadní menší, přední větší. Dělení taková odehrávají 
se počínajíc od místa, kde zahnuté řady buněčné přecházejí v rovné. 
V těch partiích calyptra tvoří vskutku kuželovitý obal, jenž působiti 
může podobně jako v pokusu skleněná konvergující rourka. Že se 
vyskytují nestejná tato dělení hlavně v první subdermalní vrstvě, vy- 
světluje se jednak tím, že v dermatogenu na těch místech již většinou 
buňW se nedělí; ale dělí-li se, je v nich totéž posunutí figur možno 
pozorovati (obr. 14, řada d). Jinak bezpochyby šikmý tlak ten není 
tak velký, aby se rozšířil na další vnitřní řady buněk. To viděti lze 
také z okolnosti, že podobná posunutí se vyskytují jen v kořenech 
plně turgescentních. 

Přeložíme-li kořeny do vlhkého vzduchu, kde následkem ne- 
dostatečné turgescence vzájemný tlak nebo napjetí mizí, přestanou 
také dělení, dávající původ nestejně velikým buňkám. — Jádra ani 
íigury nejsou posunovány do zadu a subdermalní vrstva buněčná 
skládá se ze stejnoměrných buněk. 

Plasmolysujeme-li kořen, zkrátí se buňky a sice někdy tak, že 
mohou až i kinetické figury stlačiti. Místo stlačení setkáváme se však 
s figurami šikmo, diagonálně postavenými. Nalézáme sice takové 
šikmé figury i v normálních poměrech (obr. 13.), ale v plasmoly- 
sovaných kořenech je jich daleko více. V mediannlm řezu vedlejšího 
kořenu napočetl jsem ku př. 22 šikmých figur, v plasmolysovaném 
(157o cukrem tR) 56. Při takovém zkrácení buňky, že délka její 
nestačí na délku figury, je tato passivně šikmo položena. Možnost 
tohoto šikmého položení poukazuje na polotekutosť plasmy, nebo( 
returgescencí lze figury přivésti zase v normální, s periklinami nebo 
antiklinami souhlasící směr. 

Ostatně lze i v normálních poměrech podobné pohyby figur 
pozorovati. Béhem metakinesy se figury prodlužují a passivně staví 
do diagonální polohy, je-li buňka krátká (obr. 13 a). Při tvoření 
desky buněčné se zase jádra k sobě blíží, figura zkracuje a staví 
v normální směr. Tak lze vysvětliti, že v obr. 13. svíi-ají se směrem 
periklin figury různé úhly; a sice: 

Tf. mathcroaticko-přirodovédecká. 4 



Digitized by 



Google 



50 IX' Bohumil Némec: 

a <50'\ 

h „ 52«, 

C n 70«, 

d „ 85^ 

Je však velmi snadno možno, že se figura někdy nepostaví 
přesné do pravé polohy, zvláště když plasma lychle se stane tekutou, 
nebo když se deska buněčná příliš brzo přiloží jednostranně ke 
starým sténám. Pak ovšem tlak ani tah nemohou přijíti k platnosti. 

Ve své práci „cytologická pozorování" (1897) pronesl jsem 
mínění, že vlákna od pólů k periferii probíhající drží figuru v určité 
poloze. Jich směr určen je jednak polohou pólu, od něhož vyrůstají, 
jednak rozlohou cytoplasray kol pólu a konečně směrem stěn bu- 
něčných, neboť tato vlákna snaží se postaviti kolmo na stěnu tu. — 
Ježto je vývoj jich i postavení závislé především na poloze pólu a 
tento na směru tlaku nebo tahu, jemuž builka je vystavena, mohou 
míti zmíněná vlákna význam pouze druhotný. Je ovšem možno, že 
v pozdějších stadiích, kdy plasma stává se tekutější, mají úkol figuru 
v původní poloze udržovati. V tom případě, že jsou tuhé a tvoří 
vskutku jakousi konstrukci udržující pol v určité vzdálenosti od 
membrány buněčné, mohou i elasticky býti zohybány při pohybu 
figury ve směr diagonální, a svojí elasticitou při zkrácení se figury 
v původní polohu ji uváděti. Při tom ovšem může, ba musí býti 
plasma tekutá. V oněch builkách, kde vlákna „direkční" či „oporná" 
vyvinuta nejsou, musíme plasticitu cytoplasmy činiti odpovědnou za 
pohyb figury z diagonální polohy v jiolohu původní. 



O významu nucleolů. 

O pravých nucleolech dokázal Zacharias, že se skládají z albu- 
minu (s str) a látky plastinové. Jeho názory mohl jsem potvrditi také pro 
nucleoly jader meristematických buněk, kdež kyselinou solnou slabě 
okyselená zažívací tekutina pepsinová zachovává z obsahu buněčného 
chromatin a i)lastin; rozpustíme-li chromatin óO"/^ nebo koncentro- 
vanou kyselinou solnou anebo silně koncentrovaným roztokem žíravého 
drasla, zbývají hmoty přijímající ze směsi barviva modrého a červe- 
ného toto poslední (tedy hmoty erythrofilní) a mezi zbylými nalézáme : 
sítivo cytoplasmatické (cytoplastin), blánu jadernou, zbytky sítiva ja- 
derného a nucleolus (nucleoplastin-. Z figur kinetických zbývají 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a inoifo!ogii rostlkiné buňky. 5X 

pouze differenciace achromatické. Také ostatními, Zachakiasem ^') 
uvedenými methodami bylo potvrzeno, že nucleoly z větší části sklá- 
dají se z plastinu. 

Oproti tomu uvádí Moll, Carnoy *^ Cavara *^) Mitzkewitsch *®) že 
nucleoly chovají v sobě též jaderný nuclein, látku to, skládající jinak 
chromosomy, a že při vývoji chromatické figuiy kinetické chromosomy 
rostou na útraty nucleolů. Není to nemožné, vSak jisto je, že v těchto 
otázkách dosavad užívané methody tinkční nestačí a že třeba při- 
kročiti k studiím mikrochemickým. Pozorování mikrochemická dosud 
svědčí proti uvedeným badatelům a potvrzují názory Zachariasovy. 

Jiný výklad o významu nucleolů zastává hlavně Strasburgbr 
a jeho žáci. Poslední v tom ohledu podané doklady nalézáme v sou- 
borné publikaci Cytologische Studien a. d. Bonner bot. Institut 1896. 
Podle Strasburgbrova názoru je nucleolus reservní látkou pro achro- 
matická vlákénka Ve vegetativních pletivech pozoroval jsem nejenom 
pHmé topografické vztahy nucleolů souběžně s vývojem achromatickýcli 
vláken, jakož i přímou přeměnu vláken achromatických v nucleoly. 
Nálezy ty ovšem potvrzují náhledy Strasburgerovy. Experimentálního 
potvrzení dostalo se jim také vylíčeným již objevováním se mimo- 
jaderních nucleolů při plasmolyse. 

Především jedná se však o vymezení pojmu nucleolů. Jsou. 
jak známo, dvojí nucleoly, erythrofilní, z plastinu složené a kyanofilnf. 
z jadrného nucleinu se skládající.*^) V obyčejných případech jsou 
nucleoly tyto od sebe odděleny. Ale ve starších klidných buňkách ku 
př. AUia pozorujeme, že na periferii erythrofilního nucleolů ukládá 
se hmota kyanofilní, původně ze zrníček se skládající. Ta zrníčka 
vsak splývají až vytvoří úplný obal homogenní nucleolus uzavírající. 
K obalu tomu, který se skládá z chromatinu a tinctionellně i mikro- 
chemicky od nucleolů se liší, přikládá se sítivo jaderné, v tomto 
případě radiálně od jadérka vycházející. Kyanofilní jadérko, zvané 

^') Dlužno podotknoati, že prodlouženi výřezu z konečné partíe kořenu 
T dest Todé obnášelo ve sméru radiálním sotva l7o> ▼e sméra podélném T^o- 
a Týřezu z partíe zadněj§í ve sméru podélném o 37o» ve sméru radiálním o 97i.- 

'**) Zacharías E., Ueber Nachweis u. Vorkommen v. Nuclein. Bericht d 
deutscb. bot. Ges.; 1898, Bd. XVL, H. 7. 

"•) Carnoy & Lebrun, La vésicule germinative et les globules polaires 
chez les Batraciens. La Cellnle, T. 12., 1897. 

*^} Cavara, Intomo ad alcune strutture nucleari (Atti d. r. Ist. bot. uuiv. 
Pafia, vol. V.) 

*') Rosen F., Ueber tínctionelle Unterscbeidung verschiedener Kernbestand- 
theile nnd der Sexuaikerne (Cohns Beitr. z. Biol. d. Pfl. Bd. 6/) 



Digitized by 



Google 



52 IX. Bohumil Némec: 

též pseudonucleolem, objímá tu tedy jako imvlak nucleolus pravý. 
Je však moŽDO experimentálně odděliti obojí nucleoly od sebe a sice 
chloroformováním. V tom případu seskupí se chromatinový obal nu- 
cleolu („pseudonucleolus^) v několik kulatých tělísek vedle nucleolu 
vlastního ležících (obr. 37.) Nedovedu prozatím udati, jak je takový 
způsob vytvoření obou nucleolu rozšířen, zdá se však, že v mnohých 
případech, kdy jádro je velmi slabě barvitelné, máme co činiti s po- 
dobným případem jako u Allia. Ostatně není jadérko všeobecně ho- 
mogenní hmotou a právě ve případech se siluě barvitým a relativně 
velikým jadérkem dají se v nucleolu pozorovati partie silněji a slaběji 
barvitelné. 

Když se v jádrech s chromatinem na periferii nucleolu nahroma- 
děným vyvíjí vlákno chromatinové, probíhá od jadérka k periferii 
jádra, ba dostaneme podobné obrazy, jak je Moll pro Spirogyru 
popsal a v tom smyslu vyložil, že pentlice chromatinová ssaje z nuc- 
leolu látky k jejímu vzrůstu potřebné. Mohlo by tedy býti, že při- 
jímá z oné povrchní chromatinové vi*stvy hmotu výživnou nebo ke 
vzrůstu potřebnou. Ovšem vlastní, plastinový nucleolus nehrál by při 
tom žádnou úlohu. 

Při vývoji achromatické figury lze pozorovati ubývání nucleolové 
hmoty, při mizení její opět přibývání, vzrůst nucleolu. Z toho, jak 
řečeno a z některých topografických vztahů souzeno na souvislost 
obou hmot, nucleolové a oné, která vytvořuje achromatická vlákénka. 
Pokusy s plasmolysou bylo však nade všecku pochybnost ukázáno, 
že při zastavení kinesy a degeneraci vláken achromatických na místech, 
kde se tato dříve nalézala, objevují se nucleoly, že v tom případě, 
kdy nalézá se hmota nucleolová mimo jádro, schází v jádru nucleolus, 
nebo je značně menší než za poměrů normálních. 

Ale i za normálních poměrů vyskytují se v meristematických 
buňkách nucleoly a také zde lze dokázati jejich vztahy k achroma- 
tickým diflferenciacím. Uvedu zde příklad vrcholů kořenů Ronpy, jejž 
jsem již (Cytol. pozor.) sice popsal, který však po zmíněných již po- 
kusech a mikrochemickém ohledání daleko větší má interess. 

V některých buňkách vegetačního vrcholu kořenů Roripy pozo- 
rujeme i ve stadiu klidu v cytoplasmě roztroušená erythrofilní tělíska, 
která i v reakcích souhlasí s pravými nucleoly. Také za dělení kine- 
tického je pozorujeme (obr. 21.), nejnápadněji se však jeví při ukončení 
kinesy, tedy přímo po vytvoření přehrádky buněčné. Tu leží ve velkém 
množství (obr. 20.) blízko u nových přehrádek a mohou na tomto 
místě býti nalezena ještě dlouho po ukončení kinesy. Tak v obr. 18. 



Digitized by 



Google 



Príspéfky k fysiologii a morfologii rostlinné bnňky. 53 

zaázornéua docela klidná buňka, v uíž pří jedné stěně nahromaděny 
jsou nucleoly. Pozoruhodno je, že v onom případu, kdy nueleoly 
nalézáme při vytvořených právě buněčných přehrádkách, jádro obsa- 
hiye daleko méně hmoty nucleolové, než za poměrů, kdy mimo jádro 
Ducleolft není. To vysvítá ku př. na první pohled ze si*ovnání jádra 
obr. 19. znázorněným (buňka nechovala žádných mimojaderných 
Ducleolů) 8 jádry v obr. 20., kde muožství nucleolů leží podél nově 
vytvořené přehrádky. Nucleoly v jádru obsažené jsou tu daleko menší, 
než nucleolus v obr. 19. (Oba obrazy kresleny při tomže zvětšení,) 

Mikrochemickým ohledáním a srovnáváním metakinetických figur 
jsem přišel k výsledkftm, které vysvětlují právě vylíčené poměry. — 
Před tvořením se přehrádky buněčné stéliige se plastinový materiál 
od jader k aequatoni, kde přehrádka má se vytvořiti ; po vytvoření 
přehrádky ubírá se plastinový materiál zpět do jádra a vytvoří tam 
^ nucleoly, jež se však obyčejné spojí v jedno jediné jadérko. — Jsou 
Tšak případy, kdy se nevrací všechen materiál plastinový do jádra a 
tu se ze zbylého plastinu při přehrádce vytvoří mimojaderné nucleoly. 
Tyto zůstávají nějaký čas namístě svého vzniku, mohou však setak^ 
diffusně rozšíiriti v cytoplasmě. 

Fr. Schwarz*^; hleděl ze srovnání velikosti jadérek (nucleolů) 
a vývoje buněk dovoditi, že mezi vývojem, vzrůstem a dilferenciací 
buněk a velikostí jadérek jsou jakési příčinné nebo aspoň souběžné 
vztahy. Bohužel není možno methodou Schwarzovou v tom ohledu 
dodělati se nějakých evidentních resultatů, ježto velikost nucleolů 
podrobena jest značné variabilitě individuellní, dále závisí na zmíněaé 
vrstvě obalné složené z chromatinu (chovajícího jaderný nuclein, 
látka od plastinu značné rozdílnou), konečné však plynné a tekutiny 
obsahující vakuolky neznámého významu, které uvnitř nucleolů vzni- 
kají, nebyly brány Schwarzem do rozpočtu, ač zajisté jimi velikost 
nucleolů je modifikována. — Jediné, co najisto je postaveno o významu 
pravých nucleolů, jest jejich vztah ke tvoření se achromatických 
vlákének karyokinetické figury, jak je cytologové na rostlinném ma- 
teriálu pro mnohé případy stanovili, a jak jsme mohli také expeii- 
mentalně dokázati. Podle toho by pro některé případy znamenal 
nucleolus ne nějaký orgán, nýbrž jen reservní látku ustanovenou pro 
pochod kinetický. Možnost pokusně dohnati buňku k vytvoření nu- 
cleolů na kterémkoli místě (cfr. obrazy 107. 116, 117, 118) ukazuje 

*^) Schwarz Fr., Beitrag zur Entwicklungsgeschichte jdes pflanzlichen Zeli- 
kerns nach der Theilung. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pil., Bd. 6., 1887. 



Digitized by 



Google 



54 IX. Bohumil Němec: 

však, Že tato reservnl látka není formována zvláštními nějakými 
„nucleoplasty" obdobnými leucoplastům, elaioplastům etc. Nucleoly 
sráží se asi vlivem změnéných vnějších podmínek na kterémkoli 
místé v cytoplasmé, ba my můžeme podrážděním přiměti jádro nor- 
mální, aby nucleolus ven vypudilo, (cfr. obr. 112, 110.) 

Geometrický pravidelný tvar kulovitý, jaký nucleoly obyčejné 
jeví (vyjímaje páskovité tvary u Characeí a v buňkách prothallií 
{Gymnogramme^^) poukazuje k tomu, že nucleoly jsou tekutého stavu. 
Tomu svědčí také okolnost, že, jak jmenovité u rostlin křížatých 
můžeme pozorovati, (Sinapis, Roripa amphihia, Cheiranthus cheiri) 
dva nucleoly, přijdou-li ve styk, splynou a vytvoří ihned jeden 
kulovitý nucleolus. 

Zda-li je jádru k vykonání jeho funkcí nucleolu nutné třeba, 
nemohl jsem definitivně rozhodnouti. V plasmolysovaných buiikách, 
kde zastaven byl pochod metakinesy před definitivním vytvořením 
desky buněCné, čímž vznikly dvojjaderné buňky s extronucleerními 
nucleoly, často jedno jádro během dalšího vývoje (po returgescenci) 
degeneruje a sice zdá se, že to je pravé jádro postrádající nucleolu. 
Aspoň druhé, živé jádro nucleolus jevilo, v onom, které degenerovalo, 
nemohl jsem jej konstatovati. Je možno, že ta degenerace souvisí 
s nepřítomností nucleolu, ale najisto tvrditi to nelze. Jeť zastavení 
kinesy plasmolysou způsobené spojeno také s jinými nepravidelnostmi 
v rekonstrukci jader, tak na příklad se zvacuolisováním chromosomů, 
jež v normální rekonstrukci se nepřihází a není tedy možno stanoviti, 
co je příčinou degenerace, zvláště také, když zmíněné abnonnity 
nejeví se u obou sesterských jader ve zcela stejné míře. 



Všeobecné poznámky. 

Morfologické a mikrochemické naše známosti o karyokinesi 
vedou ku přesvědčení, že tu máme co činiti s pochodem velmi kom- 
plikovaným. Budou-li tedy jednou prozkoumány závislosti jeho na 
vnějších okolnostech, nebude snadno rozhodnouti, která složka celého 
pochodu je vnějšími okolnostmi modifikována, nebof je pravděpodobno, 
že jednotlivé řetězy celého pochodu mohou podléhati různým modi- 
fikacím za týchže vnějších okolností, jak tomu je také u jiných 



**) Schwarz Fr., Die morphologische und cheraische Zusftmmensetznng dps 
Protoplasmas. Cohns Beitx. z. Biol. d. Pii., Bd. V. 1892. 



Digitized by 



Google 



PříspéTky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 55 

pochodů životních. Je iiepopíralelno, že píed kiuesou i bčhem ní 
stojí celý pochod v určitém vztahu k cytoplasmě, nebot zároveň se 
změnou fasí kinetických jdou určité změny také v cytoplasmě. To se 
týká vystupování různých cytoplasmatických diflferenciací stejně jako 
pohybů cytoplasmy a organulí v ní přítomných, jak zvládtě dobře dá 
se pozorovati v buňkách hojnost amyloplastů chovajících. Je sice 
myslitelné, že se jedná o prostou časovou paralelitu a ne o vzájemnou 
závislost, že kinesa může samostatně probíhati. Tomu však podle 
našich zkušeností tak není. Kinesa zastavuje se ku př. působením 
chloroformu dříve, než cytoplasma pozbude svých vlastností diosmo- 
tických, neboc celá cytoplasma reaguje jistě na osmotickou změnu 
media je obklopujícího a vlákna achromatická jsou již zgianulována 
a zrušena. 

Mohlo by se namítnouti, že tato destrukce kinetické figury 
způsobena je látkami díffundujicími z vacuul do cytoplasmy a zasa- 
hujícími tedy také figuru. — Tomu však tak nent, ježto se kinesa 
zastavuje již v době, kdy membrána vakuol zachovává své diosmo- 
tické vlastnosti normální; cytuplasnia mohla je ovšem již změniti, 
což poznati lze z toho, že neklade odporu vacuole rozšiřující se 
enormně následkem možnosti přijímati vodu a nedostatku odporu, 
jenž by se rozšiřování v cestu stavěl. Ovšem že působením chloro- 
formu 10 minut trvajícím merístematická pletiva poškozena jsou tak, 
že v největším počtu případů odumírají; kdežto však nejsou zasta- 
veny všecky životní pochody v cytoplasmě, zvláště nejsou odstraněny 
význačné vlastnosti diosmotické, je kinesa již úplně zastavena, ba 
achromatická figura degeneruje. 

Podobným způsobem zastavuje plasmolysa všecky pochody ki- 
netické po profasi následující. Profase jinak vnějšími podmínkami je 
modifikována, než stadia následující; to také se jeví při studiu vlivu 
temperatury na kinesu, jak ukáži v následující části těchto studií. 
Snad pro některé případy můžeme míti za to, že se jedná o prosté 
mechanické podráždění při působení plasmolysy, podráždění to však 
stačí již ku zastavení pochodů kinetických, ba zjevy jím zavedené 
trvají i tenkráte dále, když uvedeme buňku do normálního stavu 
retm^gescencí. Máme zde tedy indukované pochody, které právě 
většinu způsobů podráždění charakterisují. Ježto vsak stěží lze si 
představiti, že by roztoky látek ku plasmolyse užívaných t^bsolutně 
neutrálně se k protoplastu chovaly, možno také přijmouti jakési 
hmotné vlivy při pochodech účinkem plasmolysy v buňce se dostavu- 
jících. Rychlosti diffuse zde asi nebude připadati úloha rozhodující, 



Digitized by 



Google 



5(^ IX. Bohumil Némec: 

ježto se jedná právě o dobu, po kterou styk plasmolysujícího roztoku 
s povrchem protopí astu trvá a tu dobu lze přesně určiti. Tu pak 
lze dokázati, že ku pr. cukr působí méně intensivně v téže době 
jako isosmotický roztok dusičnanu drasehiatého. Doba, za kterou 
isosmotický roztok dus. dras. vyvolá určité účinky, je menSí asi 
o 257o wež doba, kterou potřebuje k vyvolání téchže účinků roztok 
cukrový. Je možno, že rozdíly ty vjTolány jsou pranepatrnými kvan- 
titami látky plasmolysiyícl, tedy oligodynamicky, ježto během trvání 
plasmolysy není lze pozorovati její regi-essi, která by dovolila souditi 
na přijímání plasmolysující látky v nějakém značnějším nebo aspoó 
měřitelném množství. 

Charakteristické je pro účinky chloroformu i plasmolysy tvoření 
se nových vacuol v partiích, kde t(5chto dříve nebylo Toto tvoření 
se vacuol možno vykládati jako process odiněšovací (Entmischung), 
jak o něm podrobně Fa. Schwarz ^*) pojednává. Pozůstává v tom, že 
dvě látky spolu smíšené homogenně, za určitých okolností se oddělují 
a sice tenkráte, když přistupuje látka třetí, v níž jedna ze hmot 
směsi je rozpustná, druhá nerozpustná. Pak se ona rozpustná roz- 
pouští a uahromaduje na místech nejmenší kohaese. V našem případu 
však třeba přijímati především tvoření se oněch základních dvou 
látek, neboť to rozpustidlo (látku třetí) bylo tu již přítomno (voda) 
a přece vacuoly se nevytvořily, až za podnínec daných pokusem. — 
Mám za to, že chluroformováním neb) plasmolysou bylo vyvoláno 
jakési štěpení látek ku příkl. v chromosomu; voda, která tu v dosta- 
tečném množství je přítomna, jednu látku rozpustila, roztuk pak, 
poněvadž chromosom jeví vlastnosti semipermeabilnosti, nemohl 
(lififundovati a vytvořil tedy na místech nejmenší kohaese vacuolu. — 
Z pravidelnosti uložení vacuol těch ku př. ve chromosumech třeba 
souditi na pravidelnost rozložení kohaese v nich. Chromosomy totiž 
jsou podle toho na periferii tužší, než v nitra, což úplně odpovídá 
poměrům cytoplasmy. Že se tu ni může jednati o zjevy omezeností 
bubřivosti vyvolané, dokazuje okolnost, že se vacuoly tvoří tvoří také 
v plasmolysovaných jádrech nebo chromosomech, kterým se tu voda 
odnímá. Že zmenšení velikosti imbibice samo nestačí k vytvoření 
vacuol, dokázal (1. c.) Fb. Schwarz. 

Vysoce důležitým je fakt, že cytoplasma za určitých okolností 
jeví vlastnosti elastických těles tuhých a že tyto fysikalní vlastnosti 



**) Schottlander P., Beitrftge zur Kenntnis des Zellkerns und der Sexoal- 
keme bei den Kryptoffamen. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pil., Bd. 6, 1893. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 57 

podléhají periodické zméné jdoucí souběžné s fasemi kinetického 
dělení. Experimentálně můžeme změnu tu uspíšiti neb vůbec zadržeti. 

Následkem zmíněných fysikálních vlastností cytoplasmy dána je 
možnost vnějším silám, aby se účinek jejich v určitém směru v buňce 
rozšířil a vyvolal zjevy v určitých směrech se odehrávající. To týká 
se především kinetické figury, která následkem tlaku neb tahu, jemuž 
buňka v meristematickém pletivu podléhá, zaujímá určitou polohu 
těmito indukovanou. Podotknouti dlužno, že šíření se pochodů po- 
drážděním vyvolaných, jakož i transport látek v určitých směrech 
orientovaný, nevyžadují tuhého stavu plasmy. 

Tlakem nebo tahem, jemuž buňka podléhá, je však určeno nejen 
postavení figury, ale také ve značné míře způsob vývoje jejího. Neboť 
v bulíkách tlaku nebo tahu vystavených vyvíjí se figura bipolarné, 
monaxialně, v buňkách volných multipolarné, po případě radiálně. 
Přímý důkaz toho podařilo se mi podati pokusy s poraněnými hlí- 
zami bramboru, o nichž jinde podrobně bude referováno. Buňky, 
ležící při ploše rány, vytvořují rovnoběžné s plochou tou přehrádky, 
vedoucí k vývoji nového peridermu. Při tom vystaveny jsou postran- 
nímu, s plochou rány rovnoběžnému tlaku. Figura vyvíjí se mona- 
xialně, bipolarné, orientována tlakem na buňku působícím tak, že se 
staví kolmo na směr tlaku. Podaří-li se nám poraněním podrážditi 
ku dělení buňku, která jen jednou plochou souvisí s ostatním pletivem 
hlízy, jinak je však volná, vyvine se figura radiálně kolem jádra. 
Tím podán je zároveň důkaz, že není principiellního rozdílu me^i 
vývojem figury monaxialním a radiálním. Pozoruhodné je, že se 
v profasi při tvoření se peridermu na poraněných hlízách brambo- 
rových neobjevují periplasty tekuté nebo přesně oproti cytoplasmě 
ohraničené. Také není na nich možno konstatovati význačné bipolarity. 
Přes to vyvinují se vlákna monaxialně. ^^) To dokazuje, že tlak nebo 
tah přímo určuje směr vývoje vláken achromatických. 

Důkaz, že tlak nebo tah, jemuž vystaveny jsou buňky meriste- 
matické určuje směr dělení, je pro theorii o mechanismu vývoje 
orgánů rostlinných vysoce důležitý. Jím nabývají názory o působení 
a významu vz^jenmého tlaku buněčných komplexů nebo celých 
orgánů zvláštní zajímavosti. Ovšem podrobné speciellní prozkoumání 
působení mechanických sil vnějších, je úkolem daných zvláštních 
případů. Zde třeba jenom ještě připomenouti, že není možno názor 



^^) Nápadná je podobnost tohoto yýyoje s Tývojem Tláken achromatických 
u Spirogyry (Mitzkewitsch, Flora. 1898.). 



Digitized by 



Google 



58 IX. Bohumil Némec: 

O vlivu tlaku nebo tahu ua sniér délenl bunécuého zevbeobecúovati^ 
nebot směr ten mfiže býti určen také jinými podmínkami a příčinami. 
Světlo, tíže, chemotaxí způsobená polární orientace cytoplasmy atd. 
mohou stejně dobře přicházeti k platnosti jako tah nebo tlak. Nelze 
ani zapomenouti na Hertwiqoyt názory o postavení figur ve směr 
největšího nahromadění cytoplasmy nebo stejných transakcí chemických 
i fysikálních mezi figurou kinetickou a cytoplasmou. V těch pří- 
padech však, kde se v profasi kohaese cytoplasmy značně zvýší, 
připadá jistě tlaku nebo tahu hlavní úloha. 



Výklad tabulí. 
Tabule 1. 

Obr. 1 — 2, 4—7 Allium cepa^ z vegetačního vrcholu kořenu. 

„ 1. Jádro ve stadiu spiremu, na pólech cepiékovitě vyvinut je 
períplast, jehož delší osa s polárním uspořádáním chromosomů 
svírá 45^ (Korový parenchym). 

2. Jádro šikmo uložené, peripl. na pólech heteromorfně vyvinut. 
(Par. korový). 

„ 3. Jádro nepravidelně vytvořené. Přes to vytvořen ellipsoidní 
periplast ve středu buňky ležící, který přechází také na mimo- 
střednou část jádra (veg. vrch kořenu Monstery). 

„ 4. Periplast tvaru tupého ovoidu není na pólech čepičkovitě 
vyvinut. 

, 5. Vakuoly při tvoření se vřeténka postaveny v rozích prisma- 
tické buňky (0.92 mm od veg. bodu). 

, 6. Průřez figurou v profasi se nalézající, kdy již blána jaderná 
zmizela. Vlákna achromatická spojena jemnými anastomosami. 
(Korový parenchym I. 

, 7. Aequatorialní deska. Figura zatlačena vakuolami v zadní polo- 
vinu buňky. (Kor. par.) 

„ 8. Kolem jádra nahromaduje se hustá zrnitá plasma (8 — 10 
korový parenchym veg. vrch. kořenu bobu {Vida faba), 

, 9. Periplast na pólech čepičkovitě vytvořený, tvaru ovoidalního. 

„ 10. Jádro se zachovalou dosud membránou, kolem celého jádra 
probíhají vlákénka k pólu convergující. 

11. Tvoření se přehrádky buněčné. Yacuoly zabraňují normálnímu 
postavení a vytvoření se přehrádky, která je passivně zohýbána 
(kor. par., 11-15 veg. vrch. koř, AUium scpa). 



Digitized by 



Google 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňk)*. 59 

Obr. 12. Řada buněk z dermatogenu. Všecky periplasty vyvinuty ve 
směru této řady ellipsoidné nebo ovoidně. Osa jaderné polarity 
svírá s osou periplastu různé ňhly (v buňce a 90^ b 44^ c 28®, 
d 42**). 

, 13. Třetí a čtvrtá řada periblemu. Stadia metakinetická svírají 
různé úhly se směrem periklin a sice v buňce a 50^ b 52^ 
c 70«, d 85«. 

„ 14. Dermatogen (d) a první řada períblemová z místa, kde se 
zahnuté řady periklinové stávají rovnými. V dermatogenu stejně 
jako v první vrstvě periblemové posunuta figura do zadní partie 
buňky. 

^ 15. Z podéhiého tangentialního řezu místem, kde přechází zahnuté 
řady periblemové v rovné. S nepravidelným uspořádáním a tvarem 
buněk souvisí tu nepravidelnost směrů dělení. 

n 16 Z vnitřní vrstvy váčku vedlejšího kořene Oucurbita pepo. 
Buňky klidné s velkými vakuolami, buňka k dělení se připra- 
vující vyplněna hustou, zrnitou plasmou. 

„ 17. Z podélného řezu kořenu Allia, jehož vegetační vrchol rostl 
do skleněné zatavené rourky. Klidné buňky vyplněny velkými 
vakuolami dobře ohraničenými, dělící se buňky vyplněny jemně 
zrnitou, hustou plasmou, jež vykazuje nepatrné vakuolky. Figury 
zatlačeny do zadu, čímž vznikají buňky nestejné velikosti. 

„ 18. Buňka s mimojadernými nucleoly uloženými na stěně pfi 
posledním dělení vzniklé. (Obr. 18 — 20 z kořenu Roripa 
amphibia). 

y 19. Klidné jádro z buňky bez mimojaderných nucleolů. 

„ 20. Buňka po rozdělení. Jádra vykaziqí poměrně malé nucleoly, 
při nově vzniklé přehrádce mnoho nucleolků. 

„ 21. Mimojademí nucleoly během dělení dififusně v cytoplasmě 
rozšířené. 

„ 22, 23. Podélné, na sobě kolmé ře.íy pylovým zrnkem řepčíků 
FrittUaria imperialis); ve směru šipky vyvíjí se figura chr. 



Tabule 2. 

(Působení chloroformu). 

Obr. 24. 15 min. chlor. Z čepičky kořenu AUia. Periplast jeví po- 
dobu koule. 
„ 25 — 28, po 5 min. v chloroformu. 



Digitized by 



Google 



60 IX. Bohumil Némec: 

Obr. ^5. Vacuoly málo se zvětšily, periplast obklopuje jádro v poílobé 
koule (dermatogen). 

„ 26. Periplast ellipsoidní, stlačen stěnami buněčnými. Jádro ne- 

„ hií uprostřed periplastu (plerom). 

„ 27. Z partie 2Y2nira. od vegetačního vrcholu vzdálené. Jádro 
tvaru amoeboidního. 

„ 28. Vlákna se začala od pólů periplastu vyvíjeti. Periplast 
objímá celé jádro. 

, 29 — 32. po 10 min. v chloroformu. 

„ 29. Kulovitý periplast pozbývá přesného ohraničení oproti granu- 
losní plasmě, vacuoly se zvětšují. 

„ 30. Na periplastu celé jádro obklopiyícím vytvořují se hrbolky. 

„ 31. Od hrbolků na periplastu vytvořených vyrůstají vlákénka. 

„ 32. Nepravidelně vytvořené vřeténko. Vlákna vybíhají v několik 
pólů. 

„ 33—37. po 15 min. v chloroformu. 

„ 33. Vacuoly enormně vzrostlé stlačily jádro. 

„ 34. Metakinesa v dermatogenu, 0'5 mm od veg. bodu vzdálená. 
Vlákna achromatická stala se zrnitými, plasma silně barvitelná 
nahromadila se proti směru vnikajícího chlorofoimu. 

» 35. Periplast kulovitý, v buňce 03 mm od veg. bodu vzd. 
V hrubě zrnité plasmě vznikly velké vacuoly. 

„ 36. Chromatinová pentlice uvnitř s vakuolkami. 

„ 37. Jádro z centrální řady velkých buněk. Kolem nucleolu pseudo- 
nucleoly. Chromatin diflfusně rozložen po jádře ve způsobu jem- 
ných zrníček. 

a 38—41. po 21 min. v chloroformu. 

„ 38. Konec metakinesy s vytvořenou již deskou buněčnou. Spojo- 
vací vlákna změněna jsou v zrnitou hmotu. Plasmatické vrstvičky 
vytvořující přehrádku rozdělené, mezi nimi spojovací můstky. 

„ 39. Růžencovité chromosomy leží v jemně zrnité hmotě vzniklé 
z achromatických vláken. Po těchto jinak není stopy. (Derma- 
togen). 

„ 40. Dvě buňky z postranních řad kořenové čepičky. Ve spodní 
je jádro ve dvě partie fragmentované, ve druhé jádro s vyply- 
nulým obsahem, jenž se rozpadl ve množství kuliček v plasmě 
rozšířených. V jádru zbyly jenom nucleoly. 

„ 41. V calyptralní buňce je plasma granulosně desorganiso vanou, 
blána vakuoly však zachována a silně zbarvena. 

„ 42—48. 30 minut v chlorofonnových parách. 



Digitized by 



Google 



rříspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky 61 

Obr. 42. Cásť jaderného obsahu vytekla a rozpadla se v zrníčka 

intensivně barvitelná. 
^ 43. Jádro chovající dlouhé vlákno chromatické prasklo a spirem 

vynikl ven. 
„ 44. Vedle jádra dva kusy z něho vyteklé, z nichž jeden se 

obklopil blanou. 
„ 45. a Jádro s vytékajícím obsahem. Vedle leží vyniklé jadérko, 

menší jadérko je uvnitř. 
^ 45. Jádro s vynikajícím obsahem zmitým. 
„ 46. Zrnitý obsah jader po celém nitru buňky dififusné rozšířen. 

Z jádra zbývá jenom blána. (45 a - 46 korá). 
„ 47. Buňky periblemové 0*4 mm od vegetačního vrcholu vzd. 

s ohromně vzrostlými vakuolami zatlačujícími jádi*a na stranu. 
„ 48. Periblemová buňka 0,7 mm od veg. vrch. vzd. se 4 velkými 

vakuolami, jež deformují jádro. 
„ 49 51, 15 minut v chloroformu, pak plasmolysováno 3'7o i'<>z- 

tokem dusičnanu draselnatého. 
„ 49. Řada buněk z kory. Obsah jaderný smrštěn. 
„ 50. Jádro amoebovitě staženo (dermatogen). 
» 51. Dvě buňky plasmolysované a normálně zakulacené. 



Tabule 3. 

Obr. 52 — 73, z vegetačníh«> vrcholu kořenu AUia. 74—90 z veg. 

vrch. kořenů bobu ( Mcia fába). 
„ 52—56, po 15 min. v chloroformových parách. 
„ 52. Stadium aequatorialní desky. Vlákna stávají se zrnitými, 

na pólech hustá plasma. 
„ 53. Jádro z centrální řady buněk (2*5 mm od veg. bodu) číís- 

tečué s vyteklým obsahem ; reticulum inserující na bláně jaderné 

napjato. 
» 54. Obsah vytéká na dvou vedle sebe položených místech. Nucle- 

olus vyšel ven s obsahem. 
„ 55 Jádro se rozpadlo ve velké barvitelné kuličky a jemná gra- 
nula (příčný řez calyptralní buňkou). 
„ 56. Jádro calypti-alní buňky s uvnitř vynikajícími vakuolami. 
, 57. Různá stadia a způsoby vytékání obsahu jaderného, (a jádro 

vlivem chlorofonnování zvětšené, h jádro normální při tomže 

zvětšeni). 



Digitized by 



Google 



^2 IX. Bohumil Némec: 

Obr. 58—61, 30 miuut v parách chloroformových. 

„ 58. Buňka střední řady. Vakuoly se zmenšily, jich blanka ne 

dobře znatelná. Kol jádra hyalinní dvůrek. 
„ 59. Dermatogenní buňka s aequatorialním stadiem. V chromo- 

somech dvě řady vakuolek. 
„ 60. Aequatorialní deska v buňce calyptralní. Chromosomy sply- 
nuly ve zvakuolisovanou massu. 
„ 61. Kol jádra nahromaděna intensivně barvitelná plasma (z centr. 

řady buněk), 
n 62 — 70, po 20 minutách v chlorofonnových parách. Z calyptry. 
„ 62 — 67 různé způsoby vývoje velkých vakuol v jádru. 
„ 68. Zbytky zvakuolisovaného a rozpadlého jádra, rozlišené ve 

velká a malá barvitelná zrnička. 
» 69. Všecka zrníčka jsou stejně veliká. 
„ 70. Zbytky rozpadlého jádra rozšiřují se po celé buňce. Jenom 

na periferii zbytky původní cytoplasmy. 
„ 71 — 72, 45 min. v chlorofonnu. 
r, 71. Kol jádra hyalinní dvůrek. 
„ 72. Kolem jádra na místě hyalinního dvůrku nahromadfuje se 

barvitelná plasma. 
„ 73. Z podélného řezu kořenem Allia vystaveného po 2 hodiny 

působení par chlorof. Jádra většinou fragraentovaná, cytoplasma 

rozpadlá v gi*anula diffusně v buňce rozšířená. 
„ 74—79, (Vida fabaj z kořenu vystaveného na 7 minut parám 

chlorof. a po té V4 hodiny ponechaného v čistém vzduchu. 
„ 74. Kulovitý periplast s granulovanou hmotou na periferii. 
„ 75. Kul. periplast pozbývá ostrého ohraničení oproti zrnité plasmě. 
„ 76. Od hrbolků na periplastu vyrůstají vlákénka achromatická. 
„ 77. Bipolarně vytvořená figura achromatická. 
„ 78. Polycentrická figura. 

„ 79. Do periplastu kol jádra vnikají plasmatické proudečky. 
„ 80 — 87 {Vicia faba). Z kořenu po 15 min. v suchých parách 

chloroformových. 
„ 80. Hrbolkatý periplast. 
„ SI. Achromatická vlákna zmizela, chromosomy aequatorialní 

desky i klubíčka splývají. 
„ 82. Kulovitý periplast. V chromatinovém vláknu vznikají vakuolky. 
M 83, 84. Metakinesa a aequatorialní deska. Z vláken zbývají jen 

zrníčka, plasma hromadí se na stranách, odkud vnikal chloro- 
form, v chromosomech vznikají vakuolky. 



Digitized by 



Google 



Příspéyky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 6»S 

Obr. 85. Počátek metakinesy. Chromosomy chovající vakuoly se 
slepují. 

„ 86, 87 vytékání obsahu jaderného. 

» 88. Jádro z periblemu kořene bobu, který vystaven byl 15 min. 
chlorof. a pak plasmolysován v 57o roztoku dusičnanu drasel- 
natého. 

„ 89. Jádro calyptrabií buňky z téhož kořenu. 

„ 90. Z různých buněk kořenu AUiay vystaveného 45 min. chloro- 
formovým paiám. Chromatinové pentlice splývají dohromady na 
místech dotyku. 



Tabule 4. 

(PAsobení plasmolysy). 

Obr. 91 — 126. Z plasmolysovaných kořenů bobu {Vida faba). 

n 91. Kulovitý periplast (10 minut ve 127o roztoku třtinového 

cukiii). 
, 92. Polycentrická figura. Chromosomy začínají splývati (^20 min. 

ve 127o r. c. t). 
„ 93. Jednostranný vývoj figury (20 min. v 127o r- c. t.) 
y, 94—97. 10 minut ve 127o r. c. t., 10 minut v destillovaué 

vodě. 
, 94. Anafase. Ze spojovacích vláken vytvořila se jemně granulo- 
vaná hmota (períblem). 
„ 95. Degenerace spojovacích vláken. 

„ 96. Nedokonalá metakinesa zadržená plasmolysou ( Procambium). 
, 97. Metakinesa. Z vláken spojovacích zbyla zrnitá hmota (periblem). 
, 98—105, 10 minut ve 137o ^* cutoru třt., 3 minuty v dest. 

vodě. 
„ 98. Kolem klubka cbromatinového vytvořena polycentrická figura, 

v chromatinové pentlici vakuolky. 
„ 99. Monaxialné multipolamí figura. 
„ 100. 5 minut v 137o cukru, 3 min. vH.^0. Normální čepičkovitý 

periplast. 
„ 101. Noimalně se tvořící vřeténko (periblem). 
. 102. Vlivem plasmolysy jádra se rychle rekonstruují. Vřeténko 

mizí. 
„ 103. Jádra následkem nedokonalé metakinesy částečně souvisí. 

104. Pravidelná anafase. Vřeténko mizí. 



Digitized by 



Google 



04 IX. Bohumil Němec : PříspévKy k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Obr. 105. Periplast objímá celé jádro, na pólech tvoří se bipolarné 

vřeténko. 
„ 106. Radiální vytvořování se vřetének (V4 hod. v 5^o dusičnanu 

draselnatém). 
„ 107. a Anafase. Spojovací vlákna zmizela, na jich místě se obje- 
vily nucleoly. 
„ 107 b Jádro zvakuolisováno, nucleolus tlačí se ven (Va í^^d. 

v 57^ dus. dr.) 
„ 108. Nepravidelná figura. 
„ 109. Plasmolysované jádro v prvních stadiích profase. Kolem 

něho kulovitý periplast (108 a 109 V4 hod. v 57o dus. dras). 
„ 110. Nucleolus ven z jádra vystoupivší a naduřelý. 
„ 111. Metakinesa plasmolysou zadržená. Chrcmosomy pojí se 

v jádra, ze spojovacího vřeténka vznikly nucleoly. 
„ 112. Nukleolus z jádra vystupující (110—112, ^2 ^^d. v dus. 

drasel.) 
„ 1 13. Klidné jádro z periblemové buňky. (74 hod. v 57o dus. drasel.) 
„ 114. Tři buňky z periblemu kořenu na 5 minut do 67© dus. 

dras. položeného; a, c buňky klidné, b buňka s metakinesou. 
„ 115. aequatorialní deska. V chromoaomech vakuolky. (V2 hod. 

v 5'% dus. dras.) 
„ 116—118 buňky plasmolysované (v .ó"'/y dus. dras. Va ^^^d.) 

v různých stadiích zastižené. Na místě achromatických vláken 

nalézají se nukleoly. 
„ 119. Řada buněk z dermatogenu, z kořenu na 5 min. do 67o 

dus. dras. vloženého, a, d buňky v profasi, 6, c buňky klidné. 
„ 120. Nepravidelná figura po 5 min. vlivem plasmolysy (v 67o 

dus. dras.) se vytvořivSí (buňka calyptralní). 
„ 121. Pohled s povrchu na plasmolysované jádro. 
„ 122. průřez plasmolysovaným jádrem. 
„ 123. Spirem; v chromatinu vznikají vakuoly. Do periplastu 

vnikají proudečky protoplasmy. (57o dus. dras.) 
„ 124—1:^6. Po 10 min. působení 157„ rozt. cukru třt. 
n 124. Nepravidelný vývoj vřeténkových vláken. 
„ 125. Jednostranný vývoj vřeténka. 

„ 126 Granulosní degenerace spojovacích vláken způsobená plas- 
molysou. 

(Praeparaty studovány pomocí Reichertova obj. semiapochr. \ ,g, 

a ocularu comp. č. 8.) 

Nákladem Královské České Společnosti iNáuk. — Tiskem dra Ed. Grégra ▼ Praxe 1889. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



B. Němec: Přísp. k morfola fysiolrostl. buňky. 










S 



i 



B :.!"«. dél. 



Véstnik král. české společnosti i . 



Digitized by 



Google 



Tab.L 



16 



21 



15 



a 



8 



13 



12 



17 



auk Třída mathematprírodověd.l8S9. 



/♦ 




^■.?Jl'!h Fc-i-cy dhiiz 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



B. Němec: Přísp. k morfol.a fysiol rostl. buňky. 



5k 




63 




,i(} 



# 






// 




-^ h 












73 



75 



78 



d 




a —A 
67 



^^ 'V-Si 




B.Ně.T.É.dcl. 



Vcotrik král č^j5ke sDoiečnosti 



Digitized by 



Google 



Tab. IH. 



ÓS 





6V? 







69 



70 




a 






90 



S3 



<íř// 



85 



rid^inath^iLr.^ itriro^^-voo j^!jíi 



ro;"li:t r.ri,,. v fr3t> 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



B. Němec: Přísp. k morfol a 



.9/ 



P^ 



Í(hM 



i08 



110 



a Niin«c de!. 



/Ol5 



Tab.lV. 




rji 



123 




i2U 



126 



12tí 




1W 



Fotolirt Fanki > Prtie 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Ueber ein neues Megaphytum aus dem Miroschauer 
Steinkohlenbecken. 

Yon Franz Ryba in Příbram. 

{Mtt 3 Tafeln.) 

(Vorgelegt den 24. Februar 1899.) 

Im Friihjahre 1896 reiste ich nach Miroschau, um die, vom ehe- 
maligen Bergwerks-Director Wagner hinterlassenen, von der Familie 
des Verstorbenen an die Lehrkanzel fiir Geologie der k. k. Berg- 
akademie in Příbram abgetretenen Localsammlung zu úbemehmen. 
Diese Suitě, das Resultat eines langjáhrigen, unermfldlichen Sammel- 
eifers des um die Kenntniss dieser Localflora hochverdienten Berg- 
mannes prangt nun zu Ehren seines Andenkeus unter dem Namen — 
Collectio Wagner — in der Carbonsammlung des besagten Institutes. 
Gleich bei der Durchsicht dieses phytopalaeontologischen Materíales 
fiel mir ein ausnahmsweise prachtvoll erhaltener Stamm eines Mega- 
phytum auf, der den Gegenstand nachstehender Beschreibung und 
Abbildung ausmacht. 

Die erste Diagnose der Gattung Megaphytum wurde vom Artis 
in seiner „Antediluvian phytology" im Jahre 1825, p. 20 aufgestellt, 
und vón allen Phytopalaeontologen in demselben Sinne wiederholt. 
Sie stellen cylindhsche Stammreste dar, deren grosse nach Abfall der 
Blátter entstandene Narben ovál oder dliptisch^ hánufig breiter als hoch, 
und nur in zwei diametral gegentíberstéhenden Beíhen angeordnet sind. 
„Die grosse Gefassbiindelspur hat im Allgemeinen die Gestalt eines 
nach oben geófheten Halbmondes mit einwárts umgebogenen Schenkeln. 
Dazu konnen noch audere kleinere Spuren kommen, deren Beschaffen- 

iVlaib?inati*ch-nararwissenschaftUche Classe. 1899. 4 



Digitized by 



Google 



2 X. Franz Ryba: 

heit weit zuř euntersuchen sein důrfte."^) Nach Potonié*^) hat sich die 
in einer Ebene erfolgte Verzweigung beim Megaphytum „aus physio- 
logíschen und mechanischen Růcksichten so unzweckmássig gezeigt, 
dass sie iiur auf diese alte in Palaeozoicura als Steinkern vorkom- 
mende Farnstammform beschránkt geblieben ist. Die mit ihm sehr 
nahé verwandte Gattung Zippea Corda unterscheidet sich durch klei- 
nere, nicht plastisch vortetende und mehr dreieckige Form ihrer Blatt- 
narben. 

Um das unsrige Exemplár mit den schon beschriebenen Aiten 
vergleichen zu konnen, hábe ich die letzteren (19 an der Žahl), so 
weit sie mir in den meistens nicht sehr guten Abbildungen zugánglich 
waren, durchstudiert und fůhre nur diejenigen mit Angabe ihrer Li- 
teratur in historicher lleihenfolge au, die mit unserem Originále nahé 
verwandt zu sein scheinen: 

Megaphytum approximatum Lindl. et Hutt. 
1833 — 35. LiNDLEY and Hutton, fossil flora of Great Britain etc. II., 

93. Tab. 116. 
1838. Sternberg, Versuch einer geogn.-botan. Darstellung d. Flora d. 

Vorwelt, II., p. 189. 
1850. UxGER, Genera et species plantarum fossilium, Vindobonae 1850, 

p. 264. 
1869. ScniMPER, Traité de paléont. végét. etc. I., p. 713. 

Die Narben genáhert, fast sich bertihrend, tief herzformig, cca 
4 cm breit ; die Stamme mit Spreuhaarspuren (?) bedeckt ; die Gefáss- 
bundelspur sehr deutlich. 

Steinkohlenschichten bei Jarrow in England und im Kohlen- 
schiefer bei Duttweiler. 

Megaphytum Goldenbergi Weiss. 
1860. E. Welss, Ueber ein Megaphytum der Steinkohlenformation von 

Saai-brucken in Zeitschr. d. Deut. geol. Gesellsch. XII. Bd. 

1860, p. 509 u. folg. (mit einer Bemerkung v. Pi'of. A. Braun). 

Mit Holzschnitt. 
1869. ScHiMPER, Traité de paléont. végét. I., p. 714. Tab. LIV. 
1872. Ott. Feistmantel, Uber Baumfarrenreste d. bohm. Steinkohlen-, 

Perm- und Kreideformation, p. 7 (Separat-Abdr. aus d. k. bohm. 

Gesellsch. d. Wissensch. VI. Folge. 5 Bd.). 



*) zu Solms Lauhachj EinleituDg in die Paláophytologie vom botanischen 
Standpunkt aus. Leipzig 1887, p. 171. 

^ Potonié, Lehrbuch der Pflanzenpalaeontologie mit besonderer Eftcksicht 
auf die Bedarfoisse des Geologen. Berli a 1897. Erste Lieferung, p. 69. 



Digitized by 



Google 



Ueber ein neues Megaphytum. 3 

1874. Dei-selbe, Die Verst. d. bohm. Ablagerungen I. Abth., p. 142, 

Tab. XXIL, Fig. 1. 
1882. Weiss, Aus d. Flora d. Steinkohlenformation, p. 18— 19. Fig. 112. 

Die vorn und hinten alternirenden Narben des plattgedriicktea 
Stammes sind queroval und sehr nahé aneinandergestellt, sich be- 
riihrend; die grosseren sind rundlich, die kleineren elliptisch, 5 — 7 cm 
breit und 4 — 5 cm hoch. Im Inneren sind sie am unteren Ende aus- 
geschweift, am oberen háufig unterbrochen, 3*5^4 cm breit, 25 — 3 cm 
hoch, und tragen zwei rundliche oder elliptische, den Polstern ent- 
sprechende und an den deutlichen Narben stets getrennte Eindrúcke ; 
ausserdem ist die Narbe sowie die innere Scheibe am unteren Theile 
mit unregelmassigen Hockerchen bedeckt, auch die ůbrige Oberfláche 
ist wái-zchenformig und unter der Rinde gestreift. 

Nach ScHiMPER ist diese Art mit dem Megaphytum approxi- 
fnatum sehr nahé verwandt, „jedoch sind die Narben nicht so tief 
nierenformig wie dort, sondern unterhalb nur sehr schwach einge- 
bogen; oft ist gar keine Einbiegung zu bemerken.** (Weiss, op. cit. 
in Zeitschr. d. Deut. geol. Gesellsch. 511). 

Im Hangenden des liegendsten Flotzzuges von Neunkirchen bei 
Saarbiiicken, in der Heinitzsohle des Borstelflotzes der Heinitzgrube. 
Im Haiigendflotzbereiche der Pilsener Ablagerung, am Steinoujezd- 
schachte bei Níirschan. Grand'Eurt erwáhnt in seinem Werke „Mé- 
moire sur la floře carbonifére du departement de la Loiře et du centre 
de la France, 1877 einer Species von Bois - Monsil, die eine Zwischen- 
stellung zwischen Megaphytum Goldenbergi und Megaphytum Mac' 
Layi einnehmen soli, und sich mehr der ersteren Ait náhert. 

Megaphytum MaiíLayi Lesquereux. 
1866 — 70 Lesquereux, Geological Survey of Illinois, II., p. 458, pl. 48. 
1877 Grand'Eury, Mémoire sur la floře carbonifére du departement 

de la Loiře et du centre de la France, p. 82 u. 83, pl. XIII., 

fig. 3. 
1883. Renault, Cours de botanique fossile, III., p. 140, pl. 24, fig. 1. 
1888. Zeilleb, Études sur le terrain houiller de Commenstry. Livre 

deuxiěme: Floře fossile; Premiére Partie, p. 358—363, Pl. XL. 

Fig. 3, 4. 

Stámme mit 20 — 25 cm Durchmesser. Die rundlichen oder ovalen 
Blattnarben zeigen am unteren Rande eine unbedeutende Ausbuchtung, 
und 8ind — wie bei allen Megaphyten — breiter als hoch (7 — 11 cm 
breit und 4 — 9 cm hoch) ; sie berUhren sich oder lassen zwischen den 
einzelnen Narben Intervalle von hochstens 5 — 10 wm zurflck. Die 



Digitized by 



Google 



4 X. Franz Ryba: 

Gefássbůndelspur hat eine auf der Blattnarbe concentrisch gestellte 
geschlossene, rundliche oder ovále, Contour von 6 — 1 cni Breite und 
3 — G cm Hohe, die in der Mitte vom unteren Rande an ausgesclmitten 
ist und einen Sinus vom umgekehrten U bildet. Der Sinus ist 5 — 
8 mm breit und 15 — 50 mm tief, und wird innwendig, rechts und 
links, von zwei Narben in Form von sehr offenem schiefen V be- 
gleitet, deren Oefifnung 12 — 20 mm betrágt. Die Oberfláche der Rinde 
glatt, oder mit rundlichen bis ovalen 2 — 6 mm breiten und unregel- 
mássig vertheilten Gríibchen besetzt, háufig zwischen den gegeniiber- 
stehenden Narbenzeilen durch die subí orticalen Wurzeln runzelig. 

Megaphytum Mac'Layi soli — nach Zeiller — fast nur dem Mega- 
phytum aproximatum aus der oberen Region des mittleren productiven 
Carbons áhnlich sein, unterscheidet sich aber von dem leizteren durch 
die ausserordentlich grossen Narben, die am unteren Rande keinen 
so scharfen ein verkehrtes V darstellenden Sinus bilden, wie bei Me- 
gaphytum approximatum^ sondem nur schwach ausgeschweift sind; 
das letztere Merkraal stellt es — meiner Ansicht nach — dem Me- 
gaphytum Goldenbergi náher, von dem es aber die vollig verschie- 
dene Gefássbůndelspur deutlich zu trennen vermag. 

Vorkommen: St. John im Staate Illinois; Loiře — und Com- 
mentry — Becken in Frankreich. 

Das Miroschauer Originál, 

Megaphytum Wagneri nov. sp. 

besteht aus zwei Stiicken: das eine, der flachgedriickte Stamm selbst 
(Taf. L), ist 22 cm breit und iiber 27 cm lang, das zweite, der Hohl- 
druck (Taf. II.), ist uber 30 cm breit und 36 cm lang. An dem Stamine 
ist der Charakter der Megaphyten sehr deutlich ausgeprágt, indem die 
beiden Reihen der Narben voUkommen gegentíberstehen, und keine Ver- 
schiebung von der Seite her stattgefunden hat, wie es an dem Me^ 
gaphytum Góldbergi von Saarbriicken und an dem Megaphytum Mac' 
Layi aus dem Commentry-Becken (Zeiller, op. cit. XL., Fig. 3.) zum 
Vorschein kommt. Die einzelnen Narben vom und hinten haben eine 
abwechsdnde Stéllung^ welche sich mathematisch durch den Bruch 
V2 ausdrQcken lásst. 

Was die Form der Narben anbelungt (Taf. III. Fig. 1, 2), so 
sind sie wie bei den meisten Species dieser Gattung schildartig- 
oval, an den unteren Ecken stark abgerundet, an den oberen fast 
reehtwinkelig, ungefahr 1 cm von einander entfenit, 8V2 ^^ br^it und 



Digitized by 



Google 



Ueber ein neues Megaphytam* 5 

6Va cm hoch. Ihre Žahl betrágt auf dem den Hohldrucke zugewen- 
deten und besonders schon erhaltenen Seite drei — es sind fast voU- 
standige Scheiben, von der vierten ist nur ein kleines Bruchstíick, 
die oberste Partie, vorhanden; auf der anderen Seite gibt es zwei 
grossere Fragmente und zwei ganze Narben, von denen aber nur die 
zweite von oben einen ziemlich guten Erhaltungszustand aufweist. 
An dem etwas grosseren Hohldrucke gesellen sich zu den drei mitt- 
leren completen Narben noch zwei fragmentarische und minder deut- 
liche, je eine oben und unten. 

Die eigenthiimliche Gefássbiindelspur, welche auf dem Narbeu- 
felde concentrisch, ein wenig dem oberen Rande genáhert, zu liegen 
kommt, ist durch eine hie und da mit rissiger Eohle ausgefallte Rinne 
in zwei spiegelgleiche Hálften zerlegt; die von der Mitte des unteren 
Narbenrandes rechtwinkelig aufsteigende Rinne endigt in einiger Ent- 
feruung voin oberen Narbenrande und scheint bei der obersten Scheibe 
des Hohldruckes, wo sie besonders stark kielartig hervortritt, die 
obere Narbencontour zu erreichen. In jeder oberen Ecke des Narben- 
feldes beginnt die Gefássbiindelspur als ein liegendes, sehr schwach 
schief gestelltes E (Taf. II., bei der obersten und dritten Narbe links 
besonders deutlich), und geht dann in der 13 mm Entfernung parallel 
dem Narbenumrisse bis sie sich etwa 7 mm vor der Rinne ziemlich 
scharf umbiegt, die Rinne vollkommen paraliel begleitet und ungefáhr 
in die mittlere Hohe des oben erwáhnten E herauftretend einen 
diesem E zugekehrten Bogenbildet, den man anniihemd (!) als eineu 
Kreisabschnitt von cca 4 cm Halbmesser auffassen kann. 

Die Riudenoberflache trágt ausser den Narbenzeilen regellos zer- 
streute, kreisformige oder elliptische, mit einem ringformigen Wall 
umgebene Griibchen, von 4 — 5 mm Durchmesser, welche als Spuren 
nach abgefallenen Adventivwurzelu angesehen werden; die dazwischen 
liegenden Partien erscheinen — auch nach der Entfernung der diinuen 
Kohlenschicht! — lángs gestreift, welche Streifung iiber die Griibchen 
ununterbrochen fortsetzt und nach der jetzt iiblichen Auflfassung von 
den subcorticalen Wurzeln herríihren soli. Die fast glatte oder aus- 
serst fein geriefte Oberfláche, welche nach Zeiller bei seinem Mega- 
pbytum Mac'Layi unter diesen subcorticalen Wurzeln auftritt und 
dem centralen, wahrscheinlich mit kontinuirlichem Sclerenchym umge- 
benen, Cylinder dai*stellen soli, findet sich an unserum Exempláre 
nur an einigen sehr kleinen Stellen entblosst — dagegen hábe ich 
die auf dieser tiefsten Schicht unregelmássig hervortretenden rund- 
lichen Nárbchen, wie sie Zeiller (op. cit. XL., Fig. 3. rechts^ 

ÉlaihemaH«ck-unirwi««iuch«ftlícbe Clane. 18M. 2 



Digitized by 



Google 



6 X. Franz Ryba: Ueber ein neues Megaphytum. 

untenl] abgebildet hat und die er als Austrittspunkte von Warzeln 
betrachtet, nirgends beobachten konnen. 

Im Grossen und Ganzen ist die Narbenform des Miroschauer 
Megaphytum den drei friiher besprochenen áhnlich, unterscheidet sich 
aber von ihneu durch einen ganzrandigen, nie ausgeschtceiften Umrisa. 
Zwei Kennzeichen, welche wahrscheinlich nur vom Alter der Farn- 
stámme abhángig sind, hat das unsríge Exemplár mit dem Mega- 
phytum Mac'Layi gemainsam — es sind erstens die ungefahr 1 cni 
betragenden Intei-valle zwischen den einzelnen Narben (b. Meg. Mať 
Layi b—\Omm) zweitens die ungewohnliche Grosse der Narben, die 
vom Megaphytum MaťLayi noch ůbertroflFen wird. Auch die durch 
eine Rinne hervorgebrachte Zweitheilung der Narben lásst sich viel- 
leicht mit der Lesquereux-schen Figur von Megaphytum Mac^Layi iii 
Einklaug bringen, indem man nach der Abbildung des genannten Aa- 
tors voraussetzen kann, dass die sinusartige Ausbuchtuiig bis zom 
oberen Rande der Narbe fortsetzt und dadurch die innere Scheibe in 
zwei Hálften getheiit erscheint. Was aber als ein besonders wichtiges 
Unterscheidungsmerkmal gelten kann, ist der eigenthQmliche, oben 
detailliert beschriebene Verlauf der Gefassbúndelspur, der uns voli- 
kommen berechtigt: das Miroschauer Megaphytum als eine neue Art 
aufzufassen und dieselbe zu Ehren des oben genannten, durch das 
sorgfaltige Aufsammeln um die Kenntniss der fossilen Flora von Mi- 
roschau so hoch verdienten Mannes zu benennen. 



-?"-t— K^- 



V«rUg d«r kon. buhra. Gesellschaft der Wisseoschaftcn — Druck run Dt Kd. O/égr ín Pra v. 



Digitized by 



Google 



Tab. I. 



Phoiograpn. Atelier d. k. k, Bergakademie, Přibram. K Bsllmann photoiyp 



Megaphytum Wagneri Ryba ('/j). 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Tab. II. 



Phoiograph. Atelier d. k. k. BtrgakademiB, Příbram, K. Beiímann phoiotyp 



Megaphytiim Wagneri Ryba (V?). 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Tab. III. 



Ptiotograph, Attlier d. k. k. Bergakademie, Phbram, K Bellmann phoiotyp 

Megaphytum Wagneri Ryba. 

Natíirl. Grosse. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Tab. IV. 



Ptiotofraptr. Atelier d. k. k. Berg< k^demie, Pribram. K Beitmann phototyp 

Megaphytiini Wagnerí Ryba. 

Natílrl. (Jrosse. 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



XI. 

Pásmo X. — Teplické - 
křídového útvaru v Poohřl. 

Sepsal Čeněk Zahálka. 

{S obr. 70.— Í50. 
(Předloženo dne 24. února 1899). 

Pásmo X. je nejmladším pásmem křídového útvaru v Poohří, 
pravé tak jako bylo ve Řipské vysočině a v Polomených horách. Jim 
zakončuje se západočeský útvar křídový ve sméru vertikálném. Je-li 
pokryt někde vrstvami mladáimi, náleží vrstvy ty mladším útvarům 
jako ku př. neogenovému neb diluvialnímu. Pásmo X. čili Teplické 
spočívá na pásmu IX. čili Březenském, jak jsme již ve studii naší 
o pásmu IX. dokázali. Pásmo X. v Poohří má tytéž vlastnosti jak 
ve Řipské vysočině. ^Neliší se ani po stránce petrogi-afické ani fysi- 
kální ani palaeontologické. Nepatrnou výminku činí nejhlubší sou- 
vrství Xa, jak se o tom později zmíníme. 

Rozšíření pásma X. 

Pásmo X. je velice rozšířeno v Poohří. Značně po straně levé, 
odkud přes Středohoří až ku patě Severočeského pohraničného horstva 
sahá, v úzkých proužkách zasahuje i na pravý břeh Oharky. V Tere- 
zínské kotlině, tedy při ústí Oharky, vyvinuto je pásmo X. po obou 
stranách Ohře. Po levé straně skládá Brozanskou výšinu mezi Lovo- 
sicemi, Libochovicemi a Brozany, po pravé straně Rohateckou výšinu 
mezi Doksany, Rohatcemi, Židovicemi a Ghvalínem a osamocenou 
Skálu u Dolanek. U Libochovic zabíhá též pásmo X. na pravý břeh 
Oliře a tvoří tam úpatí stráně od Poplz přes Šebín do Livous, jsouc 

li. mathematicko-přlrodoTédecká. 189». ) 



Digitized by 



Google 



2 XI. Geněk Zahálka: 

jen proti Dubanům přerušeno útvarem permským a nejstarSími třemi 
pásmy zdejšího útvaru křidového. 

Okolí města Třebenic a vyšSí řásť pohoří táhnoucího se od Tře- 
benic přes Netluky a Chrášťany na Blešno (nad Starou) chová v sobe 
mocné pásmo X. V malém pásku dá se zjistiti ve stráních od Libo- 
chovic ku Křesýnu. 

V neširokém pruhu zachováno je pásmo X. od Pátku přes 
Kystru ku Slavětínu a od Vlčí přes Chlumřany na Pšánský vrch. 
Tu končí se pásmo X. po pravé straně Ohře. 

Značné rozšíření [má též pásmo naše mezi Košticemi, Kozovém 
a Libčevsí. Nejzápadnější osamocený ostrůvek v našem okresu jest 
Lenešická cihelna, kde jen malou rozlohu má plošnou i výškovou. 
Toto poslední velmi důležité nálezisko brzy smeteno bude s povrchu, 
poněvadž se používá též k výrobě cihel. Každoročně se skopává, 
nechá zvětrati a pak se misí s diluvialní blinou. 

O základu pásma X. 

Základem pásma X. - Teplického — je pásmo IX. - Březenské. 
Shledali jsme tak všude v Polomených horách a ve Řipské vrso- 
čině, v Poohří pak máme dokladů: v Hostenicích, v Žabovřeskách, 
v KoSticích, Volenicích, v Pátku, v Kystře a v Lenešicích. Obě pásma 
lisí se od sebe petrograficky i palaeontologicky. V pásmu IX. jsou 
velmi měkké a nepevné slinité jíly, kdežto v pásmu X. jsou poněkud 
tvrdší, pevnější vápnité sliny. Zvětrají-li vrstvy pásma X., podobají 
se sice zvětralým jílům pásma IX., ale tu rozhodují skameněliny. 
Pásmo IX. se svými baculity, gastropody, nuculami atd. valně se liší 
od pásma X., v němž zase Terebratula semiglobosa, Micraster cor 
testudinarium a breviporus, význačné spongie a j. skameněliny jsou 
nápadné. 

O nevlastním patru pásma X. 

Pásmo X. je nejmladším pásmem zdejšího útvaru křidového, 
nemá tedy žádného mladšího pásma nad sebou. Je-li přec pokryto 
vrstvami nějakými, jsou to vrstvy útvarů mladších, jako jsou : pískovce, 
čediče a příbuzné horniny útvaru neogenového aneb štěrky, jíly 
a hlíny útvaru diluvialního. Nikde nejsou snad štěrky diluvialní po- 
krývající pásmo X. tak rozmanité jako zde. Příčinou toho jest roz- 
manitý jejich původ. Na Brozanské výšině větší rozlohu zaiyímají 



Digitized by 



Google 



Pásmo X. ^ Teplické — křídového útvaru y Poohří. 3 

Středočeské a Stfedohorské Stěrky. Poslední jsou obecné aneb pyro- 
pové. Pyropové stěrky rozloženy jsou jak nad pásmem X. tak nad 
pásmem IX. na celé Elapské vysočině. Vedle jmenovaných štěrků jsou 
poblíž břehů Oharky štěrky, které mají původ v pořičí Oharky. Po- 
zorujeme tu dvojí. Jedny pochází z horního poříčí a jsou k němu 
přimíseny i štěrky z okolí Loun (čedič, porcelanjaspis a j.), druhé 
obsahiyí hlavně písčitý slin pásma III. a pochází z Perucké vysočiny. 
Veškery tyto štěrky popsali jsme již v práci své: „První zpráva 
o geologických poměrech Brozanské výšiny", „Druhá zpráva o geolo- 
gických poměrech Brozanské výšiny" a v pojednání o jednotlivých 
pásmech křídového útvaru v Poohří, jakož i v několika zprávách 
o pyropových stěrkách. Poněvadž hodlám ještě souborně o všech 
těchto stěrkách zdejších ve zvláštní práci pojednati, nebudu o nich 
Yíce šířiti slov. 

Petrografie pásma X. 

Petrografické poměry pásma X. v Poohří jsou dosti jednoduché. 
Spodní vrstvy pásma tohoto, jež odpovídají souvrství X6 a Xc v okolí 
Řipu, sestávají ze samých vápnitých slínů; zřídka lze některou pev- 
nější lavici za slinitý vápenec určiti. Vyšší vrstvy, odpovídající sou- 
vrství Xd v okolí Řipu, jsou složeny též z vápnitých slínů, mají však 
též slinité vápence. 

Vápnité sliny a slinité vápence v Poohří úplně se shodují fysi- 
kálně i mikroskopicky s oněmi v okolí Řipu. I v nejvzdálenějších 
místech od vysočiny Řipské, ku př. v Lenešické cihelně, touž vlastnost 
mají. — 

Na důkaz toho uveďme mikroskopický rozbor vápnitého 
slinu pásma X. z Lenešické cihelny, z profilu 103. obr. 55., ná- 
leziska „C". 

Ve výbrusu jeví se velké množství vápence čistého, hlavně ve 
způsobu jehlic spongií a foraminifer. Vedle vápence je hojně šedého 
prášku jílu. Pyrit co černý prášek dosti zastoupen. Vyplňuje též ko- 
můrky foraminifer, jest ale u velké míře ve žlutohnědý limonit pro- 
měněn. Tu a tam zrnko glaukonitu co tráva zelené. Zrnek křemene 
jsem neviděl (ve výbrusu). 

Porovnáme-li rozbor tento s mikroskopickými rozbory vápnitého 
dinu pásma X. v okolí Řipu, ku př. z Xc na Sovici, není mezi nimi 
rozdílu. 



Digitized by 



Google 



4 XI. čeněk Zahálka: 

Zcela tak jeví se mikroskopický rozbor slinitého vápence pásma X. 
z MilešoTa pod Milešovkou, jenže má více vápence, méně jílu: 

Výbrus slinitého vápence z Milesovské vápenky a horizontu Xb 
jeví pod drobnohledem velké množství vápence čirého ve zpflsobě 
průřezů foraminifer, hlavně globigerin, cristellarií, textilarií, vedle 
nichž jsou jehlice spongií. Mezi těmito průřezy vápence nalézá se 
v menším množství práškovitý jíl. Tu a tam jest něktei-á komůrka 
foraminifery vyplněna černými průřezy pyritu, jenž proměněn ve žlutý 
neb hnědý limonit, barví celé okolí své do žluta. Zřídka objevují se 
ve výbrusu nepravidelná co tráva zelená zrnka glaukonitu. Zrnko 
křemene ve výbrusu nalézti je velmi těžko. — Rozpustíme-li slinitý 
vápenec v kyselině solné a zbytek vodou vyloužíme, usadí se na dně 
nádoby prášek, jenž sestává hlavně z prášku jílového a z četných 
zrnek glaukonitu. Mnohá zrnka glaukonitu mají tvar přímých neb 
trojramenných úlomků z jehlic spongiových. Mezi takovými zrnky 
glaukonitu \ze spíše nalézti zrnko křemene vynikající pestrobarevnou 
cirkulární polarísací, nežli ve výbrusu. 

Tu vlastnost, kterou jsme pozorovali u všech skoro pásem pů- 
vodu mořského (III. — IX.), že přibývá horninám čím dále na západ 
do Poohří, tím více glaukonitu, tu vlastnost jsme u pásma X. nepo- 
zorovali. Také v Poohří jeví se však často glaukonit co hmota ska- 
meňující u jehlic spongií. Jehlic spongií přibývalo též v uvedeném 
směru u předcházejících pásem; u pásma X. jest však jehlic spongii 
v okolí ňipu právě tak velmi hojně jako na nejvzdálenějším konc' 
v Poohří. Tvoří tedy pásmo X. v západočeském křídovém útvaru, 
v krajinách mnou až posud prostudovaných, jedinou facii. To jest 
v geologických poměrech našeho křídového útvaru pozoruhodnou 
vzácností. Že přibývá z okolí Řipského do Polomených hor v pásmu 
tomto mikroskopicky jemných zrnek křemene, je z našich studií 
známo. Makroskopicky a fysikalně, ba ani palaeontologicky se celkem 
nemění. Teprve v krajině Dokes-ské pozorujeme, že se tam vyvinula 
ustavičným přibýváním písku jiná facie. 

V Livousích nalezl jsem v souvrství X^ svíry, známé to zjevy 
v oboru pásma X. v okolí Řipu. Hornina jejich jest světlejší slinitý 
vápenec velmi pevný a poměrně dosti tvrdý. 

Pyritu a proměny jeho v limonit nalézáme v oboru pásma X. 
hojně. Zvláště spongie bývají v pyrit a limonit proměněny. Na zvě- 
tralém povrchu bývá někdy hojně sádrovce roztroušeno. I tento sádrovec 
povstal proměnou pyritu. 



Digitized by 



Google 



Pásmo X. — Teplické — křidovébo útyara y Poohří. 5 

V rozsedlinách objevuji se nékdy desky (výplně) yláknitého vá- 
pence. V dutinách jeho bývají drůzy klencového vápence čistého, 
plochy trhlin a rozsedlin bývigi potaženy žlutým a hnědým vodnatým 
kysličníkem železitým. 

Malou výminku v petrografických poměrech pásma X. činí nej- 
hlubší, jen 1 m mocné souvrství Xa. Ono není v Poohří tak glau- 
konitické jako v okolí Řipu (vyjma v Poustce u Lenešic), nýbrž jest 
jilovitějSÍ. V okolí Éipu určovali jsme vrstvy jeho co gla/ukoviHcký 
vápnitý slin, v Poohří co slinitý jíl. Nejspodnější lavička horizontu 
Xa v Poohří, kterou nazýváme Coprolithovou, má místy tak veliké 
množství drobnohledných skamenělin vápencových, že přechází ve 
vápenec. Následkem toho jest pak pevnější a tvrdší. Tato vrstvička 
Coprolithová o 10 cm mocnosti naznačuje přesně rozhraní mezi 
pásmem X. a mezi pásmem IX. již po stránce petrografické. 

O vrstvách pásma X. 

Y okolí Řipu rozeznávali jsme v pásmu X. čtyři souvrství. Zna- 
menali jsme je s hora dolů takto : 

Xd 
Xc 
X6 
Xa 

Rozdíl mezi souvrstvím X& a Xc byl nepatrný, a to jak ve 
vlastnostech fysikálních, tak i palaeontologických i petrografických. 
Ukázalo se, při postupném studiu našem do Polomených hor, že 
mocnost obou souvrství se do Polomených hor zmenšuje a že mizí 
i ty nepatrné rozdíly jejich z okolí Řipského. Z té příčiny znamenali 
jsme na profilech svých v Polomených horách pouze tři horizonty 
s hora dolů: 

Xd 

X&c 

Xa 

Tyto horizonty tři daly se všude přesně od sebe odděliti po 
stránce fysikální, petrografické i palaeontologické. 

Byl jsem nyní žádostiv, zda-li také v Poohří tyto tři horizonty 
se vymeziti dají. 

Nejspodnější horizont Xa, jenž složen jest v okolí Řipu z glau- 
konitického vápnitého slinu, vyznačiye se stálostí co do mocnosti (1 m) 



Digitized by 



Google 



6 XI. Čeněk Zahálka: 

a množstvím glaukonitu a skamenělin. Mnoho skamenělin má v něm 
jádra zelenavá od glaukonitu a spongie obyčejně mají kostru glau- 
konitickou. Rozloha jeho je veliká, nebot sahá od nás až do východních 
Čech ku hranicím Moravy. Soudil jsem tedy, že i v Poohří je snadno 
naleznu a to tím více, an Frió ve svých studiích o Teplických 
vrstvách v okolí Loun uvádí na basi pásma Teplického „ostrou vrstvu 
spongiovou"^). Domníval jsem se^, že Fricova „ostrá vrstva spon- 
giová** je aequivalentem našeho nejspodnějšího souvrství Xa, též bo- 
hatého spogiemi. Když jsem však postoupil ve studiích svých do 
Poohří, shledal jsem*), že Fricova „cjstrá vrstva spongiová" u Pod- 
hrázského mlýna náleží do spodní části pásma V.-Roudnického a že 
není tedy na basi pásma Teplického. To samé jsem shledal*) u Fri- 
covy „ostré vrstvy spongiové" na Bílých horkách mezi Louny a Mal- 
nicemi. Zcela jiná však vrstva spongiová, již Fric též „ostrou vrstvou 
spongiovou nazývá" totiž v Lenešické cihelně, náleží našemu pásmu 
VIIL^) a ne Teplickému. „Ostrá vrstva spongiová", kterou Fric 
uvádí v Kystře, v přírodě neexistiye®). 

Horizont Xa ležící všude na pásmu IX. a tvořící všude od Řípu 
až po Moravu nejspodnější lavici pásma X. je tak charakteristický 
a tak nápadný, že kdykoliv mi bylo přístupno rozhraní mezi pásmem 
IX. a X. v řečeném kraji, vždy jsem jej snadno konstatovati dovedl. 
A předce, kdykoliv jsem vyhledával horizont tento v Poohří nad 
pásmem IX., v nejhlubší lavici pásma X. nikde nenalezl jsem ná- 
padně glaukonitickou vrstvu, která by chovala ona glaukonitická 
zelená jádra skamenělin a význačné spongie. 

Jest možno, aby tak stálá vrstva ve východočeském i západo- 
českém útvaiii křidovém najednou v Poohří vymizela? Vždyť jsme ji 
sledovali téměř až k ústí Oharky do Nučniček u Terezína^)! Zajisté, 
že se faciově změnila. Schází mi řada nálezisek od Nučniček až ke 
Košticům, kde by se tato změna konstatovati dala; položme si však 
otázku : Nalézá se v Poohří blízko na rozhraní pásma IX. a X. nějaká 
vrstva, která oplývá velkým a nápadným množstvím skamenělin, 
tak že by upomínala na čilý život zvířeny, jaký panoval všude za 



>) PwC. Teplické vrstvy Btr. 7. 26, 26, 28, 29. 
^ Pásmo X. útT. kr. t okolí Řípa. Str. 5. 
») Pásmo V. útv. kř. t Poohří. Str. 17.— 19. 
*) Tamtéž, str. 42—46. 

*) Pásmo Vm. útv. kř. v Poohří. Str. 17, 7-16. 
«) Pásmo IX. útv. kř. v Poohří. Str. 40.— 44. 
*) Pásmo X útv. kř. okolí ňipa. Str. 6, 7, 8. 



Digitized by 



Google 



Páimo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohrí. 7 

doby Xa v českém zálivu křídového moře ? Tuto otázku lze zodpovídati 
kladné: Ano; nalézá se v Poohří poblíž rozhraní našich pásem IX. 
a X. vrstva taková. Jmenujeme ji v práci své o pásmu IX. „Copro- 
lithovou**. Redss poprvé ji popsal z Eoštic, mné však podařilo se^) 
vrstvu tu nalézti i jinde než-li v Košticích a sice : u Yolenic, v Pátku 
a v Poustce u Lenešic; Ona má následující polohu: 





V Koitio